Nezapadáme v davu – myslíme „tak trochu jinak“

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Jeden člověk mi jednou řekl, že když podnikáš, reakční doba pro pozitivní výsledky trvá cca 3 – 5 let. A po celou tu dobu je důležité přijímat všechna úskalí, která nám život připraví. Čelit jim, bojovat, pokořovat je, vnímat, přijímat, těžit z nich…A pokud vytrvám i přes všechny hříčky osudu, tak se to prostě jednoho dne ZLOMÍ. A najednou se z klasického koloběhu „teď je to všechno super – jo, nic se neděje, takže je to vlastně pozitivní – teď bych to nejradši všechno zabalila…“ stane: „WOW, no super, práce je dost, lidi znám dost, příležitostí mám habakuk a sakra jenom jeden život na to, abych to všechno stihla.“ Ale TOHLE JE TEN TOBOGÁN, NA KTEREJ JSEM CELOU DOBU ČEKALA! Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Klasickej model, klasický holky, která, aniž by si to uvědomovala, měla vesměs všechno, co k životu potřebuješ. Skvělý rodiče, prima sestry, přítele a na to, že jí bylo sotva dvacet, tak i dobře placenou práci asistentky ve středně velké firmě. Život byl fajn, výplata chodila pravidelně, navazovala se nová přátelství a člověk se tak nějak začínal otrkávat a učit hospodařit s penězy....No…ano, UČIL. Ale žádný učený ještě z nebe nespadl, a tak i tahle lekce probíhala na několik opakování. Ono vážně najednou zjistíte, že jste byli v podstatě polobozi, když jste jako malí (cca do 18 let), vydrželi jenom s pár stovkama, za který jste si dokázali koupit sem-tam něco na sebe, spoustu drinků a když zbylo, klapla sem-tam nějaká ta sváča…Jak jsem šťastná, že jsem holka a nespasu toho tolik, jako pubertální kluk ve vývinu.

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Ale ten DOSPĚLEJ ŽIVOT, jooooooo, to je jiná jízda! Vyděláváte sotva dvacet tisíc a furt Vám to nestačí! Už vím, jak tvrdej chleba dospělej má. Pokud nechcete vsázet na jistotu ženského pokolení a jednoduše Vás to táhne dál, za výsledky, úspěchem a uznáním… tak se jednoho dne zblázníte a Vaše nedorostlá a nedospělá (to jsem ale v tu dobu ještě nevěděla) hlava zavelí, že „Takhle teda ne! My máme na víc!“ a ani se nestačíte rozkoukat a už nesete svému nadřízenému výpověď, protože „mně je tady škoda, já se budu živit jako podnikatelka, hezky od stolu doma. Jdu do toho s kamarádkou, kterou znám už celýho půl roku a ta kočka je fakt férová a spolu to zvládneme.“.
No, tak jsme to zvládly. Kočka se mnou přestala mluvit, vzala mi obživu a já se musim sakra točit, abych zase měla aspoň těch pár stovek. Tatííííí, dáš mi dvě kila, prosím? Jdu ven s holkama…Bejby, probuď se z tý pohádky. Už dávno s rodiči nežiješ! A rozhodně se nehodláš potupně vracet. Tohle sis nadrobila, tak si to taky pěkně sněz – dobrou chuť. Že ti ty okoralý kůrky nechutnají? No, tak to je mi líto, je to to jediný, co máš…ještě si můžeš dát k večeři kořínky z počůranýho parku a kameny, ty ti v tom žaludku vydrží o trochu déle….a ledviny ti jistě taky poděkují.

Hmmm, nevadí, mám přítele – skvělýho parťáka, se kterým to všechno zvládneme. Hledám si práci a jsem ochotná vzít v podstatě jakoukoliv asistentskou pozici, která mi dá aspoň drobnou jistotu. A najednou lítám ve vesmíru, kterýmu ale ani za mák nerozumím. Ty lidi mluví jinak, přemýšlí jinak, fungují jinak a jak jsem byla zvyklá pracovat ve společnostech, kde už jsem trošku nějaké to slovo měla…Ano, tušíte správně, stala se ze mě profesionální PODRŽTAŠKA! A v jednu chvíli, kdy jsem přišla i o toho báječnýho kluka a taky střechu nad hlavou a hrdost a přátelé, jsem měla jenom to. Jak já jsem za to vlastně vděčná! Najednou se mojí druhou rodinou stala vlčí smečka. A ač se to může zdát jakkoliv na palici, být součástí smečky je vlastně fajn.

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Celý to živelný šílenství řídí jeden Alfa samec, kterej si dává sakra záležet, aby tlupu zdivočilých psů udržel při sobě. Bum – bum – bum – střih, pár dalších šrámů…a už-už se nám z housenky začíná líhnout přenádherný motýl. Křídla má ještě trošku unavená a zmuchlaná a tak může pro tuhle chvíli na nějaký dlouhý lítání zapomenout…ale už to umí. No dyť jo! Už vím, jak se lítá, teď už musim jenom cvičit a vono to půjde….Sakra joooo, vono to půjde a já se budu vznášet…

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Tak tohle…TOHLE JE FAKT HUSTÝ! Já nejsem motýl…Jsem jestřáb! Dámy a pánové, připravte se na seznámení s dravcem! Teď už se nebojím všech predátorů, jenom některých, a i to dost omezeně. Protože já sama JSEM PREDÁTOR se sakra vostrym a tvrdym zobákem.
A že jsem ženská? To má jako být nevýhoda? Omyl – my tolik nepláčeme, nás šrámy tolik nebojí, křídla při přeletu sice bolí, ale my to hecnem a doletíme, kam potřebujeme…a s hlavou vztyčenou.
 
Joooo, s hlavou vztyčenou – ZA KAŽDÝ OKOLNOSTI!
 
 

ŠKODA AUTO podporuje organizaci Zdravotní klaun

› Podpora organizace Zdravotní klaun součástí dlouhodobé strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO 'ForFuture'

› Zdravotní klauni rozdávající smích a radost dětem hospitalizovaným v nemocnicích a klientům v domovech pro seniory
›  ŠKODA AUTO projekt Zdravotní klaun  podporuje finančně i zapůjčením čtyř vozů
 
Mladá Boleslav, 14. prosince 2018 – Podpora dětí je dlouhodobou prioritou strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO 'ForFuture'. Automobilka proto prodlužuje partnerství projektu Zdravotní klaun, v jehož rámci navštěvují speciálně vyškolení a
certifikovaní klauni děti hospitalizované v nemocnicích po celé České republice a pomáhají jim úsměvem překonat nelehké období. Projekt se přitom úspěšně rozšířil i o návštěvy
klientů v devíti domovech pro seniory, pro které jsou klauniády vítaným zpestřením v jejich osamělosti.
 
ŠKODA AUTO je stabilním partnerem neziskové organizace Zdravotní klaun již 17. rokem. I letos tento program podpořila finančně a zápůjčkou čtyř vozidel. Organizace Zdravotní klaun během
jedné z klauniád převzala na půdě pražské Fakultní nemocnice v Motole symbolický šek na částku 500 000 Kč.
 
„Péče o děti je jednou z priorit strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO. Zdravotním klaunům pomáháme již od roku 2002, a když v provozu potkáte vozy ŠKODA s výraznými logy
Zdravotního klauna, víte, že jedou malým pacientům dodat odvahu a optimismus, či potěšit klienty domovů pro seniory,“ říká Bohdan Wojnar, člen představenstva společnosti ŠKODA AUTO za oblast lidských zdrojů.
 
„Stabilní podpora ze strany společnosti ŠKODA AUTO, které si velice vážíme, nám umožňuje i nadále rozvíjet zdravotní klauniády a těšit tak velké množství dětských pacientů a seniorů,“ říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Zdravotní klaun Kateřina Slámová Kubešová.
 
ŠKODA AUTO podporuje organizaci Zdravotní klaunŠKODA AUTO vedle finančního příspěvku poskytuje organizaci Zdravotní klaun také čtyři vozy, kterými klauni jezdí po celé České republice na své návštěvy. V rámci projektu nyní pracuje 86
speciálně vyškolených Zdravotních klaunů, kteří navštěvují děti v celkem 62 nemocnicích, seniory pak v 9 zařízeních, ve vážných případech i v domácnostech. Zejména u dlouhodobě
hospitalizovaných dětí s vážnější diagnózou je rozptýlení a zlepšení nálady velmi vítaným a účinným doplňkem léčby. Nejen děti, ale i jejich rodiče, zdravotní sestřičky či lékaři bývají vtaženi do netradiční lékařské vizity, na jejímž konci je atmosféra na oddělení mnohem veselejší a
optimističtější. Podobně pozitivní účinky mají klauniády také u seniorů, kterým pomáhají od pocitů osamění či apatie. V letošním roce se už takto uskutečnilo přes 3 800 klauniád pro více než 70 000 dětí a seniorů.
 
Organizace Zdravotní klaun je partnerem renomovaných mezinárodních organizací RED NOSES International a European Federation of Hospital Clowning Organizations. K potřebným míří jak
s klauniádami na nemocničních pokojích, tak i s výmluvně nazvanými programy jako jsou Cirkus Paciento, Kutálka, Koš plný humoru, Přezůvky máme! či unikátním programem ‚NOS!’ (Na Operační Sál!), který má za cíl odbourat stres u malých pacientů i jejich rodičů těsně před operačním zákrokem. Speciálně proškolení Zdravotní klauni doprovázejí děti celým předoperačním procesem, odvezou je až před operační sál, a následně se malým pacientům věnují i
bezprostředně po operačním výkonu.
 
ŠKODA AUTO se na poli firemní společenské odpovědnosti 'ForFuture' zaměřuje na čtyři základní pilíře, k nimž vedle podpory dětí patří i dopravní bezpečnost, technické vzdělávání a bezbariérová mobilita. Mezi další projekty spadající do priority Péče o děti patří dlouhodobá spolupráce s Nadací Terezy Maxové dětem. Pomocí projektů 'Rozjedu to!' a Vzdělávacího fondu nadace Terezy Maxové dětem a ŠKODA AUTO podporuje ŠKODA AUTO rozvoj dětí z dětských domovů a jejich přípravu na život a pracovní prostředí až dětský domov opustí. K tomu je nutno přičíst i výraznou ekologickou angažovanost a aktivní podporu regionů, v nichž se nachází výrobní závody ŠKODA AUTO.
 
Společnost ŠKODA AUTO se letos stala absolutním vítězem v soutěži Top odpovědná velká firma, kterou každoročně uděluje nezávislá platforma Byznys pro společnost a vyzdvihuje tak firmy, které se dlouhodobě a strategicky věnují odpovědnému podnikání, snižování dopadu na životní prostředí a podpoře komunitních a společenských aktivit. Ocenění pod záštitou Poslanecké sněmovny,
Senátu ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí se uděluje již od roku 2011.
 

Letiště Praha pokořilo další rekord: dosáhlo hranice 16 milionů odbavených cestujících za rok

Včera ve večerních hodinách padl na Letišti Václava Havla Praha potřetí za sebou historický rekord, když počet odbavených cestujících v rámci jednoho kalendářního roku dosáhl hranice 16 milionů. Jedná se o potvrzení dosavadního vývoje, kdy Letiště Praha roste rychleji, než evropský průměr letišť podobné velikosti. Do konce roku by se měl počet odbavených cestujících na Letišti Praha přiblížit 16,8 milionům, což představuje 9% meziroční nárůst. Pro příští rok očekává Letiště Praha další růst.
 
V průměru prošlo Letištěm Václava Havla Praha od začátku roku přibližně 46 tisíc cestujících denně. Nejvytíženějším měsícem byl doposud červenec s celkem téměř 1,9 miliony odbavenými cestujícími. Nejvíce cestujících, ke včerejšímu dni přes 1,28 milionů, cestovalo na linkách do Londýna, kam lze z Prahy přímými lety cestovat na všech šest zdejších mezinárodních letišť.
 
„Letiště Praha zaznamenává třetí rok po sobě historický rekord v počtu odbavených cestujících. Za celý rok 2018 očekáváme, že odbavíme o přibližně 1,4 milionů cestujících více, než v roce předešlém. Růst předpokládáme také v roce 2019, a to jak v počtu odbavených cestujících, který může dosáhnout 3 - 5 %, tak v počtu přímých leteckých spojení,“ říká Václav Řehoř, předseda představenstva Letiště Praha.
 
Rekordní počet odbavených cestujících na Letišti Václava Havla Praha v letech 2016 – 2018
 
Rok Počet odbavených cestujících
2016 13,07 milionů
2017 15,41 milionů
2018 (stav k 11. 12. 2018) 16 milionů
 
 
Letiště Praha patří dlouhodobě k nejrychleji rostoucím letištím v Evropě v kategorii 10 – 25 milionů cestujících a roste rychleji, než je evropský průměr. Například za třetí čtvrtletí roku 2018 vykázalo Letiště Praha 9,3% nárůst v počtu odbavených cestujících, zatímco evropský průměr byl 5 %.
 
Na vzrůstající počet odbavených cestujících reaguje Letiště Praha investicemi do rozvojových projektů. „V příštím roce otevřeme nové odbavovací přepážky na Terminálu 1 a celý jeden nový odbavovací ostrov na Terminálu 2. Dokončíme rekonstrukci letadlových stání na prstu B, kde dojde také k celkové modernizaci dvou odletových čekáren. Začneme rovněž s rekonstrukcí a rozšířením třídírny zavazadel,“ říká Václav Řehoř.
 

ZOO Praha získala titulk vizionář 2018

Zoo Praha uspěla v projektu Vizionáři 2018, který oceňuje a propaguje autory zajímavých inovací a neotřelých počinů uplynulého roku. Pražská zoo získala prestižní titul za unikátní kiosky – dotykové obrazovky s integrovanou platební funkcí, které uvedla do provozu loni v létě jako první na světě.

„Porota ocenila zejména dlouhodobou aktivitu zoologické zahrady při zavádění nových technických řešení vedoucích k naplnění jejích cílů v oblasti ochrany přírody a ohrožených živočišných druhů, nicméně přihlédla i k její dlouhodobé excelenci v oblasti chovu zvířat a vzdělávání a výchovy,“ uvedl k ocenění místopředseda odborné poroty projektu Petr Hladík z Technologického centra Akademie věd ČR.

ZOO Praha získala titulk vizionář 2018Pomocí speciálních platebních kiosků umístěných na pěti stanovištích, v horní i dolní části areálu Zoo Praha, mohou návštěvníci přispět na záchranu čtyř ohrožených druhů, jakými jsou kůň Převalského, gorila nížinná, gaviál indický či laoš. Přístroje byly vyrobeny na míru pražské zoo a ta je také jako první na světě použila pro dárcovské účely.

„Tohoto ocenění si velmi vážím. O to více, že jej dostáváme za projekt, jehož cílem je pomoci ohroženým druhům; speciální informační a platební kiosky totiž tuto naši snahu posunuly zase o něco dál. Mé poděkování proto patří nejen odborné porotě, ale zejména společnosti MasterCard za pomoc při vývoji, výrobě a instalaci kiosků,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Návštěvníci se mohou prostřednictvím dotykových obrazovek dozvědět mnoho zajímavých informací o in-situ projektech Zoo Praha a na základě takto získaných informací ihned přispět částkami 50, 100, 200, 300 nebo 499 Kč na jeden ze čtyř projektů. Platbu lze provést dvěma způsoby, a to bezkontaktně platební kartou po přiložení k dotykové obrazovce nebo pomocí digitální platební služby Masterpass při naskenování QR kódu. Oba způsoby platby jsou jednoduché, bezpečné a rychlé.

www.zoopraha.cz

V Modrovousovi drtí smrt lásku v dlani hned od začátku

V sobotu 15. prosince 2018 vstoupí poprvé na prkna Velkého divadla uhrančivý pěvec Modrovous, ke kterému míří fascinované ženy z široka daleka. Hororové melodrama v režii Natálie Deákové s působivou hudbou a magickými obrazy vychází z vlámských variací na středověkou legendu o Modrovousovi. Do titulní role byl obsazen nejen výborný herec, ale i nadaný zpěvák Ondřej Rychlý, krásnou a emancipovanou Purmelende, jež může být pro Modrovouse zkázou i vysvobozením, ztvární Andrea Mohylová.

Francouzská legenda o Modrovousovi hovoří o bohatém šlechtici s modrým vousem, který musí brzy po své svatbě s mladou dívkou náhle odcestovat. Novomanželka, která dostává klíče od zámku a příkaz, aby jeden z klíčů nepoužívala, podlehne své zvědavosti a příkaz poruší. Zrazený Modrovous chce dívku zabít, je však přemožen jejími bratry.  Vlámský lidový příběh se od francouzské legendy liší tím, že Sir Halewyn (Modrovous) vábí dívky, které následně zabíjí, na svůj zpěv. „Autor Sira Halewyna, Michel de Ghelderode, zde ukazuje, že ďábel může mít i krásnou a vznešenou podobu. Dalším výrazným rozdílem v příběhu o Halewynovi je fakt, že hlavní hrdinka se dokáže zlu vzepřít sama, bez pomoci mužů,“ doplňuje dramaturgyně Marie Špalová. Režisérka inscenace Natália Deáková k tématu dodává: „Původně jsme zamýšleli tyto dvě legendy více propojit, ale během přípravy inscenace jsme více pracovali s Ghelderodovou verzí, kde hlavní postava manipuluje s ženami pomocí svého zpěvu.“

V Modrovousovi drtí smrt lásku v dlani hned od začátkuNetypická činohra využije velmi stylizovaného tvaru, kde po celou dobu bude znít hudba Jakuba Kudláče, jenž jako autor scénické hudby spolupracuje s režiséry Štěpánem Páclem, Natálií Deákovou, Miroslavem Bambuškem a Jiřím Adámkem po celé České republice (Národní divadlo Praha, Národní divadlo moravskoslezské, Švandovo divadlo, Divadlo v Celetné, Divadlo na Vinohradech a další). Vedle hudby k divadlu se věnuje i hudbě filmové, kromě krátkometrážních a animovaných filmů zní jeho hudba ve filmu Petra Oukropce Modrý tygr (2012). „K této hudebně dramatické formě jsme se uchýlili, abychom dali vyniknout jak hereckému, tak pěveckému talentu Ondřeje Rychlého, pro něhož bude role Modrovouse poslední rolí, kterou nastuduje jako stálý člen činohry DJKT,“ vysvětluje režisérka. „Je to mé úplně první setkání s Modrovousem a moc se na něj těším. Po princích a mladých zamilovaných je příjemná změna věnovat se o hodně temnější postavě. Také moc rád zpívám, dokonce s přítelkyní Terezou Krippnerovou skládáme naše autorské písně. Ona sama je zpěvačka a herečka a v rámci zkoušení Modrovouse mi přislíbila, že mi s písněmi bude pomáhat, abych těch žen oblouznil co nejvíc,“ komentuje své přípravy na inscenaci Ondřej Rychlý.

Michel de Ghelderode (1898-1962), francouzsky píšící prozaik, dramatik a esejista vlámského původu označovaný za „flanderského Shakespeara“, napsal stovky novel a více než 60 divadelních her. Inspiraci nacházel především v malířství - Pieter Breughel, Jacob Jordaens a Hieronymus Bosch, který přímo ovlivňuje tématiku jeho her, v nichž se objevuje zejména dialog mezi životem a smrtí. „Princip zla se v Ghelderodově díle prolíná a potýká s principem dobra, jako se prolínají život se smrtí. A zlo i dobro je na straně obou, není tu identity zlo-smrt, dobro-život. Proto je nutné ujmout se Ghelderoda proti všem, kdož přehnaně prohlašují jeho dílo za výlučně ,černé‘ “, napsal ve své studii překladatel Jiří Konůpek.
Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Představení bude uváděno bez přestávky.

 
Tvůrci a obsazení
 
Modrovous
(Sir Halewyn)
Michel de Ghelderode
 
Překlad                                      Jiří Konůpek
Režie                                         Natália Deáková
Texty písní                                Michel de Ghelderode, David Košťák
Dramaturgie                             Marie Špalová
Scénografie                              Lukáš Kuchinka
Kostýmy                                    Jana Smetanová
Hudba                                       Jakub Kudláč
Pohybová spolupráce              Jarmila Hruškociová
Živá hudba                               Jakub Kudláč, Michal Horsák, Petr Zeman / Lukáš Švehla
 
Sir Halewyn Ondřej Rychlý
Edwiggha, Halewynova matka Apolena Veldová
Purmelende, hraběnka z Ostrelandu Andrea Mohylová
Barbara, její služka Jana Kubátová
Vévoda z Ostrelandu Martin Stránský
Vévodkyně z Ostrelandu Štěpánka Křesťanová
Karol, hrabě z Ostrelandu Marek Mikulášek
Godfrund, velitel hradu Ostrelandu Michal Štěrba
Iwyn, voják Vladimír Pokorný
Griffons, Halewynův zbrojnoš Josef Nechutný
Hylejock, Halewynův zbrojnoš Miloslav Krejsa
Ulford, Halewynův zbrojnoš Marek Mikulášek
Wolventand, Halewynův zbrojnoš Petr Kotora
 
Premiéra 15. prosince 2018 ve Velkém divadle
Nejbližší reprízy 28. prosince 2018 a 15., 18. a 22. ledna 2019

Kde si v zimě užívají české herečky!

Krásné české hory v kombinaci s tím nejlepším z evropského designu. Přesně takovou atmosféru si do Pece pod Sněžkou přišla vychutnat Aňa Geislerová, Mahulena Bočanová, Markéta Hrubešová, Anna Kadeřábková, Sara Sandeva nebo Iveta Vítová, která s manželem vlastní jeden apartmán. Právě v tomto půvabném městečku proběhlo otevření Aparthotelu Svatý Vavřinec. A herečky si svůj pobyt užily se vším, co k horám patří!
 
Kde si v zimě užívají české herečky! Pec pod Sněžkou předhání ostatní horská střediska. Panuje zde totiž klidná a pohodová atmosféra, kterou ocení především lidé přijíždějící do hor opravdu za lyžováním, přírodou a odpočinkem. Již několik let se toto kouzelné místo ocitá i v hledáčku hvězd. Markétu Hrubešovou, jako milovnici jídla, zajímala především nově otevřená hotelová restaurace a její lahůdky. Po dlouhé lyžovačce a procházce totiž jednomu pořádně vyhládne. „Když si pak člověk může dopřát nějakou tu dobrotu je to úplné nebe a zemi. Ale mluvím o úplně jednoduchých pokrmech, které k horám patří. Jen se musí připravit z kvalitních surovin a hlavně s péčí.“ Na naše hory jezdí již několik let a nedá na ně dopustit.
 „České hory jsou krásné, jsou blízko a jsou naše. Na českých kopcích jsem se učila lyžovat, pila první svařák a taky jela „černou“ na běžkách. Mám ráda všechny kopce od východu na západ a skoro bych řekla, že čím déle tím více. V Peci jsem byla několikrát pracovně a mnohokrát prostě jen tak,“ rozplývá se Markéta Hrubešová a dodává: „Naprosto mi vyhovuje pobyt v Aparthotelu. Člověk má své soukromí, může si stravování rozvrhnout podle svého a zároveň je o něj postaráno stejně jako v klasickém hotelu.“
  
I když je Aňa Geislerová spíše městský člověk, tak zimní dovolenou v přírodě si nenechá ujít. „Ráda na horách trávím hodně času a zažívám intenzivní štěstí, ale nejsem úplně horal,“ přiznává. Nejlepší je, pokud jede s rodinou a blízkými kamarády. Netráví celé dny a večery na sjezdovce a chce si užít i relaxaci. „Ideální je kombinace akce a válení. Takže ráno vlítnout na manšestr a hodně lyžovat. Pak se jít válet do wellnessu nebo k bazénku a překulit se do hospůdky. Zimní dovolená je v tomhle nádherná.“ Nebylo tak překvapením, že si v Aparthotelu Svatý Vavřinec ihned obhlédla vinotéku, která je součástí hotelu a také luxusní Krkonošské wellness plné saun a vířivek.

 Kde si v zimě užívají české herečky! I herečka Anna Kadeřábková ráda dělí svůj čas na dovolené mezi sport a odpočinek. „Jezdím na snowboardu, takže se každý rok snažím alespoň jednou vyrazit na hory. Ráno lyžovačka, odpoledne dobrý oběd a zbytek dne strávit odpočinkem ve wellness nebo na procházce. Pec pod Sněžkou mám ráda, byla jsem tam třikrát a pokaždé nám vyšlo krásné počasí. Ráda se tam vracím.“ Na vlek to měla z apartmánů pouhých 100 metrů, takže by si bez zdržování mohla užít sportovních radovánek. A když počasí sportu nepřálo, tak se mohla zabavit v hotelové herně, na golfovém trenažeru ale nejvíce si užívala ve wellnessu ve vířivce.  
Jedna z nejpopulárnějších mladých hvězd Sara Sandeva nám řekla:  „Ideální víkend na horách si představuji buď s rodinou nebo nejbližšími, dlouhé procházky zasněženou přírodou, sem tam si zalyžovat, pak si dát teplý čaj nebo čokoládu a pořádná relax ve wellness,“ a to se jí kromě sněhu více než splnilo.
 
Všechny herečky a další hosté si v rámci zahajovací Grand Opening Party užily vše, co Aparthotel nabízí, od úžasných lahůdek, skvělých drinků, zaujala je i úžasná atmosféra hotelové lobby, vinárna, ale také večerní módní přehlídka sportovních oděvů. Celým večerem provázela okouzlující Mahulena Bočanová, která nový projekt pozvaným hostům představila. V roli moderátorky jí to opravdu seklo. Až do pozdních hodin se pak v Aparthotelu Svatý Vavřinec tančilo a všichni si vychutnávali horskou atmosféru Aparthotelu, který nahradil původní nevzhledný objekt velkoprodejny Sněžka.
 
Jak vlastně vznikl název Svatý Vavřinec?  Na to odpověděl developer projektu ing. Martin Kubík: „Výběr byl jednoduchý, chtěli jsme, aby název měl spojení  se zdejším prostředím a tak jsme Aparthotel pojmenovali po kapli Svatého Vavřince na Sněžce. A když Vavřinec, tak za ambasadora projektu jsme si vybrali olympijského medailistu Vavřince Hradílka.“ sdělil Martin Kubík 
 
Foto: Aparthotel Svatý Vavřinec

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?

Robert Bryndza ve své páté knize s Erikou Fosterovou s názvem Chladnokrevně opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh a vede nitky ke konci, jenž rozhodně vzbudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele…

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?
Jsou věci, na které se nepřipravíte…

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká pří­jemné překvapení… Ale na to, co do­opravdy najdou uvnitř, když se jim zre­zivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připra­ven…
Byť to není poprvé, co detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šo­kuje. O dva týdny dříve bylo navíc nale­zeno v podobném kufru tělo mladé ženy.
Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se
i u nich najít nějaké styčné body s přípa­dem těl v kufrech?
 
 
 
416 stran, formát 145 x 205, pevná vazba s přebalem, sametové lamino, 399 Kč
 
Spot ke knize: https://www.youtube.com/watch?v=w78Horo3FJg

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?O autorovi:
Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým man­želem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již pro­daly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Foste­rovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath (Do posled­ního dechu), Cold Blood (Chladnokrevně) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně ladě­ných za­hraničních bestsellerů.
Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách www.robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Face­booku a Instagramu.
 

Ohlasy:
Opět se vyplatilo čekat na další díl, protože příběh byl opět naprosto skvělý, a to podle mě natolik, že jsem musela přerovnat i svůj žebříček oblíbených Bryndzovek. Chladnokrevně u mě totiž naprosto převálcovalo mé nejoblíbenější Temné hlubiny a získává tak první místo na mém stupni vítězů.
– Šárka, Deník jedné knihomolky
 
Troufám si tvrdit, že se jedná zatím o nejlepší knihu, kterou Robert napsal. Všechno je opravdu pečlivě promyšlené a čtenář se stává posedlým v touze držet knihu v ruce a číst a číst. Vlastně ne, doslova hltat stránku za stránkou, jen aby věděl, jak celý příběh vlastně skončí.                      
  – Jana, Pinky v knihách

 
Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší. Je to #musthave tohoto pololetí!                                                                    – Darina, Darameganknihy
 
K dispozici na vyžádání:
  • PDF knihy
  • recenzní výtisky
  • ukázky
  • knihy do soutěže
Poptávejte i předchozí knihy: Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu
 

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil

Stále více dětí onemocní diabetem 1. typu, jehož léčba je možná za pomocí inzulínu. Jen ve FN Motol byla od začátku roku cukrovka zjištěna u 30 pacientů. Příčiny tohoto trendu, se kterým se potýká i mnoho dalších zemí v Evropě, se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit. Podle jedné z možných hypotéz (tzv. hygienická hypotéza) se tak děje z toho důvodu, že v kojeneckém a batolecím věku se dítě nedostává do styku s běžnými patogeny, které se přirozeně vyskytují v jeho okolí.

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil V současné době existují nepřímé důkazy, že pokud se imunitní systém v raném věku nesetkává s běžnými infekty, může selhat ve své hlavní roli rozpoznávání mezi vlastním a cizím a způsobit následně některé z autoimunitních onemocnění, jako je například diabetes 1. typu. „Čistota za každou cenu a neúměrný strach, aby se dítě něčím nenakazilo, pak pro něj mohou mít zcela opačný efekt,“ říká prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D., vedoucí lékař Diabetologického centra Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
 
Diabetes neboli cukrovka v současné době postihuje přibližně každé pětisté české dítě. Nejčastějším typem je diabetes 1. typu, což je autoimunitní, na obezitě nezávislé onemocnění, které vyžaduje celoživotní léčbu inzulínem. To, že se cukrovka objevuje již v raném věku, představuje pro malého pacienta do budoucna opravdu závažný problém. Přibývá totiž těch, kteří prožijí prakticky celý život s diabetem, neobejdou se bez pravidelné aplikace inzulínu a je u nich větší pravděpodobnost pozdních komplikací, z nichž nejobávanější je postižení ledvin, očí a nervů.
 
Zamezit rozvoji těchto závažných komplikací lze prostřednictvím dlouhodobého udržování hladiny krevního cukru v takové výši, aby co nejpřesněji kopírovala hodnoty zdravého člověka. To je však v praxi extrémně složité, protože diabetes 1. typu je u dětí velmi labilní. „Dochází k tomu, že krevní cukr často kolísá bez zjevných příčin a rodiče dětí musí reagovat na okamžitou situaci přidáním dávky inzulínu v případě vzestupu, nebo naopak dodáním rychlých cukrů při rychlém poklesu glykémie. Proto byli někteří rodiče nuceni měřit svým dětem krevní cukr glukometrem i 15x denně, což pro celou rodinu představovalo významnou zátěž organizační i psychickou, říká profesor Šumník.
 
Tuto situaci se lékařům daří postupně účinně zlepšovat. Díky technologickému pokroku i částečné úhradě zdravotních pojišťoven se stále více v léčbě diabetu 1. typu uplatňují tzv. kontinuální monitory glykémie. Jde o malé přístroje, které měří koncentraci glukózy v těle pomocí senzoru zavedeného podkožně, a které pravidelně informují své nositele o aktuálních hodnotách. Údaje je možné přenést přes mobilní telefon k rodičům, kteří jsou informováni o aktuálním vývoji a mohou v případě potřeby včas zasáhnout. Systém má v sobě také zabudované alarmy, které dítě s diabetem upozorní, že se jeho krevní cukr dostává mimo doporučené rozmezí. Pokud je senzor navíc spojen s inzulínovou pumpou, může do určité míry automaticky ovládat dávkování inzulínu.
 
Přesná klíčová data o léčbě českých diabetických dětí poskytuje národní registr dětského diabetu ČENDA, který byl spuštěn v roce 2013. Z jeho dat vyplývá, že za posledních 5 let se zlepšila kontrola diabetu u dětí natolik, že riziko vzniku pozdních komplikací pokleslo o více než 30 %. Klíčové parametry získané z registru ČENDA ukazují vynikající kvalitu péče a kontrolu diabetu zcela srovnatelnou s nejlepšími světovými centry. Nikoli náhodou bylo absolutně nejlepšího výsledku dosaženo v roce 2017, kdy se do praxe začaly zavádět kontinuální monitory glykémie. Na základě analýz je tak nezpochybnitelné, že tato nová technologie má na zlepšujícím se trendu významný podíl. Přestože zkušenost s touto technologií mělo dosud pouze 40 % českých dětí s diabetem 1. typu, z nichž přibližně 15 % ji využívá trvale, zlepšení u nich bylo zcela zásadní, skokové. To ukazuje na velký potenciál této metody při dalším zlepšování prognózy dětí s diabetem 1. typu.
 
Fakultní nemocnice v Motole je největší zdravotnické zařízení v České republice a jedno z největších v Evropě. Je rovněž hlavní výukovou základnou studentů    2. LF UK a sídlí zde i některá pracoviště 1. LF UK. FN Motol poskytuje základní, specializovanou a superspecializovanou zdravotní péči a služby v lékařských oborech formou ambulantní a lůžkové péče pro děti, dospělé a seniory. Stavebně ji tvoří dva propojené monobloky (dětská a dospělá část) a několik samostatných pavilonů. Ve FN Motol bylo v roce 2017 na 55 klinikách provedeno více než 1,1 mil. ambulantních ošetření a hospitalizováno téměř 80 tisíc pacientů.
 

Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové

Papuánské výzkumné centrum Binatang (New Guinea Binatang Research Centre), které založil a vede český ekolog Vojtěch Novotný z Biologického centra AV ČR, včera slavnostně otevřelo svůj největší výzkumný nástroj – padesátimetrový jeřáb ke studiu lesní ekologie. Tento nově postavený jeřáb se stal osmým na planetě a patří mezi tři výzkumné jeřáby, které jsou umístěny v tropickém deštném lese s chráněným územím. Využívat jej budou pro své biologické a ekologické experimenty vědci z celého světa.

Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové

Jeřáb s názvem Kalim Koil Batet (KAKOBA) je 45 metrů vysoký a má padesát metrů dlouhé rameno, díky němuž se badatelé dostanou do korun stromů na rozloze téměř jednoho hektaru lesa. Je postaven v nížinném pralese u vesnice Baitabag v oblasti Madang v severovýchodní části ostrova Papua Nová Guinea. Nákladná a velmi náročná stavba jeřábu v těžko přístupném terénu tropického pralesa byla financována z prestižního evropského grantu profesora Vojtěcha Novotného (ERC Advanced grant), který se zaměřuje na výzkum biodiverzity a složitých vztahů lesních ekosystémů.


 
Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové
Jeřáb byl uveden do provozu ve středu 5. prosince při velké celodenní slavnosti, které se zúčastnili reprezentanti všech univerzit a výzkumných ústavů v zemi, politici, média, zástupci místních komunit, ochrany přírody a široká veřejnost. Na ceremonii vystupovaly tři skupiny domorodých tanečníků, vesnická hudební skupina a byli přivoláni i lesní duchové. „Jeřáb je dokonalým příkladem trvale udržitelného projektu.


Stařešina vesnice, na jejichž pozemcích jeřáb stojí, slíbil, že se o něj budou starat až do druhého příchodu Ježíše Krista na zem,“ prozradil Vojtěch Novotný. Jeřáb má i vlastní muzeum a informační centrum, které nabízí výlety do třísethektarového území nížinného pralesa v této oblasti. 

Výzkumná stanice Binatang byla založena v roce 1997 a za dobu své existence si vydobyla mezinárodní prestiž. Soustředí se na poznání biodiverzity tohoto ostrova a zasloužila se mimo jiné i o zpřesnění odhadu počtu druhů hmyzu, které žijí na naší planetě. Výsledky týmu profesora Novotného přispívají k obecnému pochopení ekologických principů. Studium složitých vztahů rostlin a zvířat v tropickém lese, kde spolu na až 500 druzích dřevin může žít 10 tisíc druhů hmyzu, umožňuje lépe porozumět i zjednodušeným lesům u nás doma. Poznatky jsou rovněž důležité pro ochranu biologické rozmanitosti lesů.
 

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkách

Odložené životy: Rohingové i po roce žijí v zoufalých podmínkách a čelí nejisté budoucnosti
Uplynul již rok a půl od chvíle, kdy z Myanmaru začali ve velkém utíkat Rohingové do Bangladéše. Postupně jich prchlo přes 700 tisíc. Uvázli přitom v kruhu utrpení a sužuje je špatný zdravotní stav, což je výsledkem špatných životních podmínek v nahodile vzniklých provizorních táborech. Negativní roli hraje i odmítání jejich právního postavení. 

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchDne 25. srpna 2017 zahájila myanmarská armáda nové operace proti Rohingům, což sebou přineslo rozsáhlé násilí a zkázu, které vyústily v útěk více než 706 tisíc lidí do sousedního Bangladéše. Připojili se tak k více než dvěma stům tisícům těch, kteří uprchli do Bangladéše při předchozích vlnách násilí. Celkový počet Rohingů v bangladéšském Cox's Bazar narostl na více než 919 tisíc.
Lékaři bez hranic tam během dvanácti měsíců poskytli v devatenácti zdravotnických zařízeních nebo mobilních klinikách více než 656 200 zdravotnických konzultací. Zpočátku více než polovinu pacientů ošetřovali kvůli zraněním způsobených násilím. Brzy se objevily další zdravotní problémy související s nehygienickými podmínkami v přeplněných táborech.
 
„Je nepřijatelné, že vodnatý průjem zůstává jedním z největších zdravotních problémů, s nímž se v táborech potýkáme. Infrastruktura, která by pomohla pokrýt byť jen ty nejzákladnější potřeby obyvatelstva, stále není na místě. A to má zásadní vliv na to, jak tam lidé žijí,“ říká Pavlo Kolovos, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Bangladéši.

Bangladéš ukázal výjimečnou velkorysost tím, že otevřel uprchlíkům dveře, avšak po dvanácti měsících je osud Rohingů stále velice nejistý. Hostitelské státy v regionu jim upírají formální právní status. A to navzdory tomu, že jsou uprchlíky a kvůli Myanmaru jsou bez státní příslušnosti. „Vlády a organizace, které se ve věci angažují, je udržují ve stavu neustálé nejistoty a zranitelnosti – činí tak tím, že odmítají uznat právo Rohingů na status uprchlíka, nebo jim dát nějaký jiný právní status," podotýká Kolovos. Kromě toho ti, kteří mají vliv na vládu Myanmaru, nevyvinuli tlak na to, aby Myanmar přestal s pronásledováním Rohingů. Tedy, aby přestal s tím, co vede k jejich vysídlení.

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchJe to oblast monzunů. A uprchlíci nemají k dispozici pevné stavby
Rohingové jsou už dlouho v Myanmaru vyloučeni ze zdravotní péče, což znamená, že je u nich velmi nízká proočkovanost. Preventivní zdravotní opatření jsou proto zásadní. Očkovací kampaně podporované Lékaři bez hranic přispěly k prevenci vypuknutí cholery a spalniček a k omezení šíření záškrtu. 
„Na přelomu listopadu a prosince 2017 se v táborech potvrdila ohniska žloutenky, spalniček a bohužel také záškrtu. Přitom záškrt díky očkování z planety téměř vymizel. Očkuje se proti němu od roku 1946 a očkovaný člověk neonemocní. Jenže Rohingové nemají přístup ke zdravotní péči už několik generací a očkovaní nejsou,“ přibližuje farmaceut Stanislav Havlíček, který působil na misi Lékařů bez hranic v oblasti Cox´s Bazar od loňského prosince do letošního března.

Snaha o poskytování dlouhodobé a plošné humanitární pomoci je omezena. Děje se tak pod záminkou, že se Rohingové brzy vrátí do Myanmaru. Podmínky, které Rohingové musejí snášet v náhodně budovaných a provizorních táborech, nesplňují mezinárodní humanitární normy. Uprchlíci stále žijí ve stejných dočasných plastových a bambusových přístřešcích, které byly postaveny po jejich příchodu.
„V oblasti, kde jsou běžné cyklóny a monzuny, nemají rohingští uprchlíci k dispozici téměř žádné pevné stavby, což má vliv na jejich pocit bezpečí a důstojnost,“ přibližuje Kolovos. Jeden uprchlík, se kterým Lékaři bez hranic hovořili, popsal, jak zranitelně se jeho rodina v táboře cítí: „Když prší, sedíme všichni spolu, celá rodina (držíme příbytek), aby nám dům neuletěl. V noci je tu hrozná tma, nemáme žádné osvětlení."

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchVzhledem k násilí, jemuž byli Rohingové v Myanmaru vystaveni (a traumatům, která to způsobuje) je rovněž nedostatečná i péče o duševní zdraví a péče o zranění způsobená v důsledku sexuálního a genderově motivovaného násilí. Komplikace působí také nevyjasněný právní status Rohingů. Kromě toho jsou Rohingové drženi v táborech a většina v nich má špatný přístup k čisté vodě, latrínám, vzdělání, pracovním příležitostem a zdravotní péči.
Je tudíž zapotřebí nalézt trvalejší řešení situace, jelikož vysídlení rohingských uprchlíků pravděpodobně potrvá delší dobu. „Faktem je, že stovky tisíc Rohingů byly vysídleny po mnohá desetiletí v Bangladéši i jinde a může trvat další desetiletí, než se budou moci bezpečně vrátit do Myanmaru, pokud k tomu vůbec dojde. Rozsah a míra utrpení Rohingů si zaslouží mnohem výraznější reakci – na místní, regionální i globální úrovni. Zároveň musí pokračovat tlak na vládu Myanmaru, aby zastavila svou kampaň proti Rohingům," uzavírá Kolovos.

Lékaři bez hranic pracovali v Bangladéši poprvé v roce 1985. Od roku 2009 provozují zdravotnické zařízení a kliniku poblíž provizorního tábora Kutupalong v oblasti Cox's Bazar a nabízejí komplexní základní a pohotovostní zdravotní péči, jakož i lůžkové kapacity a laboratorní služby pro rohingské uprchlíky a místní komunitu. V reakci na příliv uprchlíků do Cox's Bazar Lékaři bez hranic významně navýšili svou přítomnost v oblasti a výrazně rozšířili činnost, která zahrnuje zajištění vody, sanitaci a lékařské služby. Lékaři bez hranic také poskytují zdravotní péči Rohingům a dalším marginalizovaným komunitám v Malajsii a Myanmaru. Jinde v Bangladéši působí ve slumu Kamrangirchar v hlavním městě Dháce, kde poskytují péči o duševní zdraví, reprodukční zdravotní péči, služby k plánovanému rodičovství, poporodní poradenství a také program ochrany zdraví zaměstnanců továren.
 
 

RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOU

Vteřina, která může člověku změnit život – zástava srdce je nekompromisní. Pak nastává boj s časem, při kterém pro změnu musí být nekompromisní každý s nás. Co nejrychleji musí být zahájena kardiopulmonální resuscitace, jinak dojde u nemocného k odumření mozkových buněk. Základy resuscitace by měli ovládat všichni napříč věkovými generacemi, protože zástava srdce se netýká pouze lidí v důchodovém věku, ale i mladých a zdánlivě zdravých lidí a sportovců. Hlavním faktorem úspěchu je rychlost zahájení a účinnost provedení resuscitace. Jen málo lidí by však resuscitaci provedlo správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si připomínáme 16. října.
 
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOUOnemocnění srdce a cév jsou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Nejdramatičtější formou úmrtí je pak náhlá srdeční smrt. U mužů mezi 60–69 lety věku a s anamnézou srdečního onemocnění se může tato forma vyskytnout až v 8 případech na 1000 obyvatel, ženy pak mají vyšší výskyt náhlých úmrtí ve skupině bez předchozího známého srdečního onemocnění. Díky zkušenostem získaných záznamem EKG při resuscitacích je znám předpoklad, že většina náhlých úmrtí je důsledkem závažných srdečních arytmií jako fibrilace komor. Srdce přestane čerpat krev a důsledkem je rychlá ztráta vědomí, nehmatný pulz a následná zástava dýchání. Pokud není co nejrychleji zahájena kardiopulmonální resuscitace, dojde během 5 minut k odumření mozkových buněk a pro nemocného to má fatální důsledky. Takovému člověku může pomoci každý z nás. „Když někdo upadne do bezvědomí, je primárně nutné zjistit, zda dotyčný dýchá. Pokud ne, snažíme se nejprve rychle zprůchodnit dýchací cesty záklonem hlavy se zvednutím brady, zběžně prohlédnout ústa a odstranit případná cizí tělesa jako zubní náhrady apod. Pokud nemocný sám dýchá a má hmatný pulz, může být umístěn do stabilizované polohy vleže na boku s opakovanými kontrolami životních funkcí. Pokud je pacient v bezvědomí, nereaguje ani na oslovení a na bolestivé podměty, nedýchá, měla by být zahájena co nejrychleji nepřímá srdeční masáž a pokud zachránce umí a chce i umělé dýchání z úst do úst,“ říká PhDr. Lenka Sentivanová, instruktorka kurzu základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace IKEM a dodává: „Světovými standardy je uváděna jako ideální frekvence zhruba 10 až 12 dechů za minutu a hrudník by měl být rytmicky stlačován rychlostí 100-120 pohybů za minutu, přičemž stlačení má trvat zhruba stejně co uvolnění komprese. Hrudní kost by měla být stlačována dostatečnou silou tak, aby došlo k jejímu snížení přibližně o 5-6 cm. Masáž srdce a dýchání z úst do úst by mělo být prováděno v poměru 30:2, primární však zůstává masáž srdce, která resuscitovanému dává větší šanci, že zástavu srdce přežije.“
 
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOUPokud je resuscitace úspěšná, pacienta si převezmou zástupci záchranné služby, kteří mu poskytnou odbornou péči, napojí jej na ventilátor, udržují v umělém spánku a předají personálu v nemocnici. „V případě, že je pacientovi obnoveno vědomí, je v Kardiocentru IKEM dále vyšetřen, zda má nebo nemá srdeční onemocnění, které by mu mohli naši lékaři léčit. Ve většině případů pak pacientovi voperujeme tzv. implantabilní kardioverter-defibrilátor, který mu pomůže dát činnost srdce zase do normálu. Jsou však také případy, kdy je zástava srdce pro pacienta natolik zásadní, že mu lékaři musí dát mechanickou srdeční podporu, která je u pacientů s pokročilým srdečním selhání schopna plně převzít úlohu srdce v krevním oběhu a zcela tak pacientovi obnovit dostatečný srdeční výdej,“ podotýká přednosta Kardiocenta IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a doplňuje: „Překvapivé je, že se srdeční zástava čím dál častěji objevuje i u zdravého a věkem mladého pacienta do 30 let. Výjimkou bohužel nejsou ani vrcholoví i rekreační sportovci, které by nenapadlo, že je něco podobného může kdy potkat. Základy resuscitace by tak měli umět všichni lidé napříč věkovými generacemi. Každý z nás by měl být připraven poskytnout první pomoc lidem na ulici, kamarádovi ve škole nebo spoluzávodníkovi na běžeckém závodě.“
 
Stěžejním faktorem úspěšného provedení kardiopulmonální resuscitace je rychlost a efektivní účinnost. Pro spoustu lidí je tato problematika stále velkou neznámou a nedokázali by provést všechny úkony správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si lidé napříč zeměmi připomínají vždy 16. října. „Jsem velmi rád, že se Institut klinické a experimentální medicíny připojil svými aktivitami k Evropskému dni záchrany životy a přispěje tak k většímu povědomí o této problematice. Těší mě, že jako největší superspecializované zdravotnické zařízení v této zemi jdeme všem příkladem a všichni naši zaměstnanci napříč zaměřením musí absolvovat kurz základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace. U příležitosti konání Evropského dne záchrany života mají možnost absolvovat tento kurz i nejbližší a rodinní příslušníci zaměstnanců,“ uzavírá ředitel IKEM MUDr. Aleš Herman, Ph.D.
 

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovech

V předvánočním čase je třeba myslet i na ty, kteří neměli v životě tolik štěstí. Své o tom vědí i známé tváře, které neváhaly a přišli do pražského obchodního centra Europark podpořit již čtrnáctý ročník akce Dopisy Ježiškovi. Akci letos poprvé zaštítil Nadační fond Hanky Kynychové, který již dvanáct let pořádá oblíbený charitativní taneční projekt pro děti z dětských domovů: Hejbejte se a zpívejte s Hankou Kynychovou. A právě děti z dětských domovů budou mít díky akci Dopisy Ježíškovi hezké Vánoce.

Děti z dětských domovů, spolupracující právě s Hankou Kynychovou, si mohly napsat svoje přání a návštěvníci Europarku pak jejich přání plní. „Mnoho let jsem si přála vánoční strom splněných přání. Když mi letos moje manažerka Kačka Fingralová řekla, že nás oslovil Europark, a že se mi moje přání konečně splní, byla jsem šťastná. Do akce se přihlásilo 349 dětí z dětských domovů z celé České republiky a přání ze stromečku v Europarku pomalu mizí, což je krásné,“ sdělila známá cvičitelka.

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovechNa předvánoční setkání, kde byla letošní akce Dopisy Ježíškovi představena, dorazila i celá řada známých tváří, které Nadační fond Hanky Kynychové podporují již mnoho let. Linda Finková, Petr Kutheil a Adéla Částková neváhali a odpolední program v oblíbeném obchodním centru v Praze ve Štěrboholech zpestřili svým zpěvem. Zároveň svěřili, jak tráví Vánoce. Linda Finková má prý v ulici nejkrásnější dům, co se světelné výzdoby týká. To Petr Kutheil tráví naprosto tradiční Vánoce a nyní má myšlenky jen na svojí nově připravovanou desku.

Dorazili také moderátorky Jana Adamcová, Kristina Kloubková, tanečnice Libuška Vojtková – Rohlíčková, oblíbený fotbalista Pavel Horváth či herečka Denisa Pfauserová. Kristině Kloubkové, Libušce Vojtkové - Rohlíčkové a Pavlu Horváthovi jsme byli v patách a zjistili jsme, že si ze stromu přání vybrali a neváhali zakoupit dětem z dětských domovů dárečky, aby jejich Vánoce byly o něco hezčí.  Kristina Kloubková si vybrala sportovní tašku a Pavel Horváth zase technické vymoženosti. Odměnou za jejich dobrý skutek jim bylo ručně vyrobené přáníčko, které obdrží každý, kdo se rozhodne dětem dáreček koupit. Chcete-li i vy udělat dobrý skutek, máte možnost až do 18. 12. 2018 v Europarku Štěrboholy.  
 

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to… Ale nelituji!

Když jsem začala chodit se svým budoucím manželem (vojákem), přesněji brát náš vztah vážně, nadhodila jsem mu, aby si našel jiné zaměstnání. Po pár měsících, po uši zamilovaná do „pana dokonalého“, jsem už snila o budoucím životě s ním – od destinací společných dovolených, přes uspořádání svatby na zámecké zahradě, až po vize, jak skvělý by byl táta pro „mé“ děti. Ale v žádném z těchto snění jsem nefigurovala jako manželka vojáka…

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství první – jak jsem nechtěla spojit svůj život s vojákem
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo devět, zůstala jsem s maminkou, která se o tři roky později znovu vdala a za další tři roky znovu rozvedla. Z pro mě tehdy (možná dodnes?) malicherných důvodů. Tím více jsem se už od puberty utvrzovala v přesvědčení, že já to nesmím zopakovat.
Najednou mi bylo 24, byla jsem už poněkolikáté, ale tentokrát „jinak“ tak strašně zamilovaná… Přesto opatrná. Když jsem si měla připustit, že můj vyvolený bude ke všem těm běžným nástrahám, které rozvracejí vztahy, ještě sloužit v armádě, vyhodnotila jsem to jako obrovskou překážku. Od nasazení v misích, přes riziko opakovaného stěhování, po těžko představitelný život, kdyby se mu něco stalo.
Jedna věc je, že zamilovaný člověk negativa vytěsňuje, ale já si už v pubertě vytkla za „životní program“ nepřipustit, aby moje děti zažily rozvod, natož dva, ztrátu otce z horšího důvodu už vůbec ne. Takže, když jsem se zamilovala do vojáka, jakkoli byl ve všech dalších ohledech báječný, došlo to tak daleko, že jsme se kvůli té „překážce“ (pochopitelně o změně práce nechtěl ani slyšet, žil svůj sen) rozešli.
On pocházel z harmonické rodiny a stát se vojákem byl jeho dětský sen, ve svém životním plánu „sloužit vlasti a být dobrým manželem a otcem“ nespatřoval sebemenší rozpor. Vnímal to (a dodnes vnímá) jako nejvyšší ctnosti a životní mety, takže si dost dobře neuvědomoval/nedokázal připustit, že můj pohled byl tehdy jiný, plný otázek a obav, že v případě spojení našich životních drah bych tedy já musela opustit celý svůj dosavadní životní rámec.

Ne v tom smyslu, abych se hned někam stěhovala, změnila svoji práci nebo zůstala hned na půl roku sama, jenže mně právě stačilo to vědomí, že to tak dříve či později bude, což pro mě bylo totéž, jako „rovná se strádání a rozvod“. Oba dva jsme byli svému dosavadnímu způsobu života přivyklí, měli jej rádi, protože ani neznali nic jiného.

Tak jsme se rozešli – tzv. z rozumu (mého). Už za pár týdnů jsem nabyla dojmu, že život bez něj je daleko horší, než by býval byl život s ním. Tak jistě, zamilovaný člověk má nasazeny pověstné růžové brýle a na povel se neodmiluje, ale i tak, nebo přesto… Rozhodla jsem se „pochlapit“ a akceptovat, že pokud chci být s ním, tak tedy i s jeho druhou láskou – armádou. Bojovat o něj, bojovat s ním. Být slabá do té míry, že podlehnu citu, být silná do té míry, že si za to ponesu následky. (Napadá mě – není právě tohle definice přechodu od zamilování k lásce?)

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství druhé – od úvah do reality
Předchozí snad vyznělo romanticky, ale když jsme se k sobě vrátili, začali budovat a prohlubovat náš partnerský vztah, všechno tím teprve začalo. Vnímala jsem to jako závazek vůči němu i sobě samé – udržet a ještě posílit ten vztah. Ačkoli byl často pryč…
…A přestože mnohokrát propásl všechny ty „zásadní události“: narozeniny, výročí, někdy i Vánoce (vlastně, časem jsem začala považovat za výhodu, že 24. prosince je mám se svými rodiči a o pár dní, jednou i o pár měsíců, později znovu s ním – kdo jiný si užije řízky, salát a rozbalování dárků dvakrát ročně?), později už nešlo jen o naše svátky, ale i první kroky, narozeniny, besídky a další události v životech našich dětí… No, abych byla upřímná, slavit se dá cokoli kdykoli, podělit se na dálku o radosti i starosti s dětmi, které rostou jen jednou, je těžší, třebaže tedy pobíhá kolem zbytek rodiny. Každopádně, žít se s tím dá.

Musela jsem se smířit také s tím, že budu muset potlačit mnohé své ambice, protože zatímco on je profesionální voják, ze mě se stává profesionální manželka a matka. Ne snad, že by to do značné míry nebyla úloha žen obecně, ale pokaždé, když s vámi manžel nemůže být, musíte tak nějak kromě zvládnutí svojí role ještě suplovat tu jeho (a zapojení nové televize je z toho to nejmenší).
Musela jsem taky přijmout, že nebudu mít zdaleka tolik věcí pod kontrolou – že vám dovolenou nebo přesčas naplánuje zaměstnavatel, je jedna věc, ovšem armáda určuje daleko více věcí a daleko méně předvídatelně. A nejen armáda, ale ti, kdo rozhodují o jejím nasazení (při povodních vyšší moc, při misích nějaké mezinárodní organizace a zájmy) – to jsem se naučila buď si nějak nastudovat, zdůvodnit, nebo naopak pominout.

Musela jsem se vyrovnat s tím, že okruh jeho přátel, proto do značné míry i mých, tvoří další vojáci, potažmo jejich manželky. A kdykoli se něco zlého stane komukoli z nich, vlastně i těm, které jsem osobně nepotkala, rozbuší se mi srdce a stáhne žaludek. (Jsem učitelkou v mateřské školce a jakkoli cítím jistou „stavovskou“ účast, tak – samozřejmě – když zemře, sic tragicky, učitel/ka z vedlejšího okresu, ani to nevím, nejsou toho plné televize.)

Dějství třetí – jsem hrdá, jsem šťastná
Nezkrácené pokračování článku naleznete ZDE

Redakčně kráceno
 

Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?

Přípravy na znovuuvedení muzikálu Galileo jsou v plném proudu a neminou ani ty největší hvězdy. Po patnácti letech se schází hvězdné obsazení v produkci Divadla Hybernia a pod taktovkou Janka Ledeckého se chystají na únorovou premiéru. Tvůrcům se podařilo dát dohromady téměř celou původní sestavu a kostýmní výtvarnice Simona Rybáková, oceněná letos Českým lvem, má za sebou první zkoušku kostýmů s herci. Té se účastnila i Ivana Chýlková, která si opět zahraje Gianu di Medici.
 
Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?Vybavit herce na muzikál není otázkou pár týdnů. Kostýmní výtvarnice Simona Rybáková se inspirovala výletem do Florencie a pak došlo na samotnou realizaci. „Příprava před 15 lety byla dlouhá a důkladná. Výběr materiálů a šití trvalo skoro tři čtvrtě roku. Spolupracovali jsme s mnoha českými výrobci, kteří už dnes neexistují,“ vzpomíná. Pro každou roli a její alternaci pak vytvořila až 4 kostýmní komplety pro jednotlivé situace v ději. Není pochyb o tom, že to byla velmi pečlivá práce, neboť se došívá minimálně a kostýmy se zachovaly v dobrém stavu. Ale zachovali se v dobrém stavu i samotní herci? „Většina aktérů se fyzicky zásadně nezměnila,“ prozrazuje Rybáková s tím, že navzdory předvánočnímu hodování nemusela nikomu povolovat kostým.
 
Se svými kostýmy se po tolika letech setkala i Ivana Chýlková, která si spolupráci se Simonou Rybákovou nemůže vynachválit. Já jsem milovnice Simony Rybákové, která navrhuje kostýmy pro Galilea. Dělala jsem s ní spoustu projektů od divadla přes filmy a to je opravdu snová spolupráce. Co se týče její invence, provedení, spolehlivosti, jejího pohledu na danou postavu a člověka, který ji ztvárňuje. Je to žena, která je ve svém oboru extra třídaříká herečka a dodává, že správně vymyšlený kostým člověku dokáže určit postavení těla, chůze, gest a pokud navíc člověk vnímavý, může si díky kostýmu půjčit a užít i něco jiného, než na co je běžně zvyklý. „Kostým na Gianu, kterou hraju, je díky Simoně, impozantní a efektní. Zkrátka polovina postavy je hotová. Já už musím dodat jen hraní a zpěv a pak - vyrazit na jeviště,“ shrnuje herečka své pocity po zkoušce.
 
Své role ale Chýlková vždy nechává vždy na jevišti, ať jsou jakkoliv zajímavé. „Jsem někdo jiný, než ona. I když se určitě někteří mylně domnívají, že jsem v reálném životě jako Giana. Nikomu to rozmlouvat nebudu. Respekt nás udržuje v bezpečné zóně,“ říká.
 
Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?Do muzikálu Galileo se všichni účinkující vrátili s nadšením. Janek Ledecký se o roli Galilea bude dělit s Tomášem Novotným, Sabinu Laurinovou a Dashu uvidí diváci v roli Mii, Ivana Chýlková bude alternovat s Elin Špidlovou, Bohouš Josef a Petr Kolář si zahrají Giordana Bruna, Ivan Vodochodský a Mojmír Maděrič v rolích kardinálů, Josef Vojtek a Tomáš Trapl  zahrají otce Inchofera,  Dušan Kollár se objeví v roli kardinála Maffera Barberiniho. A to ještě není úplný výčet hvězd, které v muzikálu uvidíte.
 
Premiéra muzikálu proběhne 6. 2. 2019 a lístky mizí raketovou rychlostí. Muzikál patřil ve své době k nejúspěšnějším hudebním projektům a divákům má rozhodně co nabídnout i v současné době.
 
„Jeden muž, jedna pravda, jedno slunce, jedno náboženství, jedna láska, jedna země, jedna otázka, jedna odpověď, a přece se točí – a co jsi schopen obětovat ty?“
 
Foto: Divadlo Hybernia
 

Přijde dneska Mikuláš?

Pro děti je prosinec jedním z nejoblíbenějších měsíců! Proč? Dávno jsou pryč doby, kdy by se dítě těšilo na sníh… Prosinec je mnohem víc než kdy jindy doslova synonymem pro žně – DÁRKY a SLADKOSTI celý měsíc! Dnes je 5. prosince a u nejedněch dveří bude stát Ježíškův předvoj, obávané trio v čele s bělovousým starcem. Přijde MIKULÁŠKdo byl myrský biskup Mikuláš? Jaké činy a jsou s ním podle legendy spojeny? Chodí 5., ale svátek má až 6. prosince…Jak to teda je?!
 
Přijde dneska Mikuláš?Kdo byl biskup Mikuláš? Mikuláš se narodil kolem roku 250 ve městě Patara (dnešní Turecko) do rodiny bohatých a velmi zbožných křesťanů. Žil tak pravděpodobně nad poměry tehdejší doby. Podle legendy po smrti rodičů rozdal všechen majetek chudým. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. Ve městě Myra toho času zemřel biskup a novým se měl stát ten, kdo první vstoupí následujícího rána do chrámu… A tím někým nebyl nikdo jiný, než náš hrdina příběhu, sirotek a poutník, Mikuláš.  Mikuláš zprvu odmítal, ale nakonec biskupský úřad přijal a vykonával ho řádně a svědomitě až do své smrti. V době kolem roku 345  totiž docházelo k mohutnému pronásledování křesťanů, kteří byli zavíráni a mučeni. To se nevyhnulo ani Mikuláši a 6. prosince byl umučen k smrti. Na toto datum připadá jeho svátek dodnes. Během svého života učinil mnoho dobrých skutků, pomáhal chudým a zastával se nespravedlivě odsouzených. Proč ale chodí o den dřív? Odpověď je prostá – pravý sluneční čas. Až do zavedení mechanického „německého“ času v roce 1547 pro lidi začínal nový den západem slunce, resp. východem první večerní hvězdy, nikoliv až půlnocí.
 
Svatý Mikuláš byl uctíván nejprve na Balkáně, postupně se jeho oslavy začaly šířit i do východní Evropy. Zhruba od 8. století je patronem Ruska. Mimochodem ve východní církvi je druhým nejuctívanějším svatým, hned po Panně Marii.  Západoevropské státy přijímají kult Mikuláše až kolem 10. století. Nejstarší záznamy o mikulášské nadílce na našem území se datují do 14. století. Je uctíván jako patron celé řady povolání: námořníků, obchodníků, lékárníků, prostitutek, ale také dětí, studentů a všech nespravedlivě odsouzených. Kde se vzala mikulášská nadílka? Legenda vypraví příběh o třech sestrách z nuzných poměrů, jejichž otec neměl dostatek peněz na věno, a tak se rozhodl, že je pošle do nevěstince, aby si na něj vydělaly. Naštěstí pro ně se objevil Mikuláš, který jim nechal za oknem zlaťáky a ony s touto živností mohly přestat. V té mírnější verzi se Mikuláš objevuje dřív, než holky začnou šlapat…
 
Přijde dneska Mikuláš?Nerozlučná trojice… Kde se vzal anděl s čertem? S tím nám pomohou opět legendy. První vypraví o tom, jak Mikuláš zachránil loď plnou námořníku v bouři. Námořníci vzývali Mikuláše, který se náhle objevil. Mikuláš se náhle objevil a ukázal na zadrhnutá lana, mezi kterými seděl čert. Druhá legenda popisuje příběh o tom, jak si Bůh chtěl povolat Mikuláše k sobě. Mikuláš prosil Boha, aby pro něj poslal své anděly… a tak se také stalo. Mikulášská trojice je dokonalou připomínkou toho, jak to v životě vlastně chodí… Dobro a zlo kráčejí světem společně. Vedle štědrosti (Mikuláš), kráčí společně i dobro (anděl) a zlo (čert)…
 
Vidíte? Nakonec je to dobro přeci jen v přesile, takže by mělo vyhrát… nejen nad lží a nenávistí.
 
 
 

Jan Cina je Malý princ

Světové premiéry se již tento týden 6. prosince v divadle Studio DVA dočká hudební projekt Malý princ. Příběhem na motivy jednoho z nejznámějších děl moderní světové literatury Antoina de Saint-Exupéryho diváky v hlavní a jediné roli provede Jan Cina. Jedinečnou symfonickou hudbou a písňovými texty přispěl skladatel Kryštof Marek​ a režie se ujal Šimon Caban.

Jan Cina je Malý princTvůrci sami říkají, že připravili představení, které není ani pohádkou, ovšem ani filozofickým traktátem. Diváci by se neměli při sledování nechat ovlivnit strachem, že něčemu nerozumí, ale zkusit věci nechat plynout. „Těšíme se na všechny, kteří jsou ochotni zapojit svoji fantazii,“ dodává režisér Šimon Caban.

Jak převést těžko hmatatelné věci do jevištního jazyka, aby to bylo srozumitelné, ale aby zůstala křehkost a nepolapitelnost slavného příběhu, se snaží vysvětlit představitel hlavní a jediné role Jan Cina. „Scénu jsme si „zabordelili“ spoustou hraček a věcí a v tom si tak žijeme a tvoříme. Příběh se každého z nás dotýká jinak, podle fáze života, ve které se nacházíme.“

Jan Cina si monolog ze závěru knihy Malý princ, připravil dokonce již k příjímacím zkouškám na pražskou Konzervatoř. „..sám jsem se při přípravě dojímal, ale nikdy jsem ho nepředvedl. Komise si ho nevybrala, tak se k němu po 15 letech vracím. Snažím se hledat Malého prince v sobě,“ říká Cina a pokračuje, „Myslím, že je to jeden z mých největších úkolů po mnoha stránkách. Procházím stavy od úplného nadšení až po noční můry. Uvidíme, kam se vydáme a kam dojdeme po cestě s Malým princem.“
V současné chvíli jsou v divadle Studio DVA naplánované reprízy až do března 2019.  K představení vychází CD, které bude k zakoupení pouze v divadle a na jeho e-shopu.
 
Scénář: Šimon Caban ve spolupráci s Darinou Abrahámovou 
Symfonická hudba a texty písní: Kryštof Marek
Režie: Šimon Caban
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková

Hraje: Jan Cina
Ze záznamu: Růže: Martina Placrová, Had: Szidi Tobias, Liška: Monika Absolonová, Země: Lenka Audolenská, Ondřej Izdný, Athina Langoská, Lucie Novotná, Radek Seidl, Peter Strenáčik, Jan Šrámek
 
Foto: Václav Beran, divadlo Studio DVA
 

Desatero pohádkového manžela

Desatero pohádkového manželaBylo, nebylo… Za devatero horami a devatero řekami… žila, byla jedna princezna… možná to nebyla princezna, ale prostá dívka posluhující zlé nevlastní maceše… Možná to byla holka, co neposlechla rodiče a strkala prsty, kam neměla - ne jezinka z Budlínka, Šípková Růženka! Nebo to byla holka, která si užívala zakrslou mužskou společnost a čekala na toho pravého? No, koneckonců, to je jedno… každý pohádkový hrdina bojuje o tu svoji vyvolenou… dívku, princeznu, hraběnku, královnu… a jak se blíží čas pohádek, pojďme se podívat na to, na čem jsou české pohádky postavené, aneb co musí splňovat pohádkový manžel / princ / aspirant na krále.
 
Desatero pohádkového manžela (prověřeno generacemi malých i velkých divaček):
 
  1. Prim má odvaha… Která by nechtěla nebojácného frajera! Poseroutka za vámi do pekla nebo k drakovi nepoběží. Co třeba Nebojsa? Statečný kovář?
  2. Nerozhoduje majetek! Švarný mládenec má stejnou šanci jako zámožný princ…
  3. Už vůbec nerozhoduje outfit… Roztrhaná kazajka nebo padnoucí kabátek? Na to se nehraje, v boji o vyvolenou oblečení stejně většinou přijde k újmě. Benefitem je brnění. Problém je, pokud chcete uběhat draka… brnění značně omezuje mobilitu a v případě zvýšeného žáru vás pravděpodobně popálí, nebo se roztaví. Doporučeno na dřevcové souboje a šerm.
  4. Neporovnávají se auta, ale koně… Když není kůň, postačí osel… Pokud není osel, tak boty… Pohádkový frajer - hipster je ten, který chodí bos. Ale kdo by nechtěl štramácké červené holínky Ivánka z Mrazíka, že?
  5. Výhodu má ta ten, který ovládá hru na hudební nástroj, potažmo dokonce sám zpívá… Asi do věžíííí… Která by odolala Waldovi v notoricky známé Noci na Karlštejně? Nebo snad Jan Čenskému v kterékoliv pohádce, která Vás dámy, napadne.
  6. Ovládání sečných, bodných nebo střelných zbraní je samozřejmost. Pokud nedisponuje ani jednou toto dovedností, musí být chytrý, ideálně se jmenovat Honza. Pokud má buchty v uzlíku, má vyhráno… problém je, pokud narazí na Nesmrtelnou tetu. Baba dělá nepříjemnosti…
  7. Nepodceňuje existenci nadpřirozených postav … Princové jsou na draka… Za humny je drak… Když draka bolí zub… Z pekla štěstí… S čerty nejsou žerty… To už je výčet, který je na pováženou.
  8. Památeční šperk po rodičích a srdcervoucí historky z dětství / války nejsou na škodu. Prsten po mamince udělá dojem… šperky má ráda každá holka.
  9. Na řemesle nezáleží… princ, zedník, kominík, pekař, voják, mlynář, kuchtík, zloděj nebo dezertér… Každý nakonec najde tu pravou… pohádka má ŠŤASTNÝ KONEC PRO VŠECHNY. Nedělá třídní rozdíly.
  10. Trpělivost! ANO, tak to je opravdu nezbytná vlastnost… PROČ? Růženka spí sto let a než se prosekáte k zámku, tak to chvilku potrvá… Pak jsou tady úkoly, jeden až tři… První nejlehčí, třetí zpravidla ohrožuje život a při jeho nesplnění jednoduše GAME OVER. Pak taky věčné trmácení křížem krážem po světe, spíše neúspěšné…
 
…No, hodně štěstí při hledání, milí stateční… ale když najdete, stojí to za to. Stačí jeden úsměv té (vaší) vyvolené a vše je rázem zalité sluncem. Žádná únava, rány nekrvácí a všechny trampoty světa jsou tatam. Už zbývá požádat jen pana otce, případně krále, o ruku jejich dcery…
 
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
 

Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst!

Vánoce mohou být pořádně hektickým obdobím a své o tom ví i vytížení zpěváci muzikálů z produkce Divadla Hybernia. Těm se konečně podařilo sejít a uspořádat si vánoční setkání spojené s pečením voňavého cukroví. Po celé kuchyňce se linula sympatická vůně skořice a hřebíčku. Hvězdy si užívaly zaslouženou chvilku pohody a vánoční atmosféry, které je v dnešní době nákupních horeček tak pomálu.

Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst! Zrychlenou dobu a všeobecné šílenství kritizuje i Kateřina Brožová představitelka starostky z muzikálu Doktor Ox. „Co mi mnoho let vadí, je mediální vánoční masáž od konce října. To mi Vánoce kazí, proto se snažím to nevnímat, a užít si až ten vánoční týden,“ říká. Během svátků se nejraději obklopuje svými nejbližšími a cukroví na jejím vánočním stole nesmí nikdy chybět! „Peču od svých deseti let a nikdy jsem nevynechala.“ A protože nemá moc volného času, peče po nocích, nebo večer s pomocí dcery Kačky. Ale ani oblíbená činnost se neobejde bez nehody. Jedny Vánoce byly obzvlášť dramatické. „Při pečení cukroví jsem si umixovala prst ručním mixérem. Vyndávala jsem prstem umleté oříšky, když tu na mě doma někdo promluvil. Já si neuvědomila, že je mixér v síti a levý malíček byl pryč,“ vzpomíná na krvavou historku. Prst si narychlo namotala pomocí hadříku zpátky a až pak vyhledala pomoc. Naštěstí má dnes všechny prsty na svém místě a nic ji nebrání zářit jako jedna z hlavních hvězd muzikálu Doktor Ox.
 
A stejně nadšenou cukrářkou je i Hanka Křížková z muzikálu Mefisto, která nakonec kvůli nemoci nemohla na akci dorazit. Své kolegy pozdravuje aspoň na dálku a popsala svou vánoční idylku. Předvánoční čas věnuje pečení marokánek a těmi pak obdarovává rodinu a přátele.  „Je to můj majstrštyk. Peču po nocích, když přijdu z koncertů či představení. K Vánocům to patří a krásně to provoní celý byt,“ říká zpěvačka s tím, že sama upeče až 27 plechů! A je to pěkně zdlouhavé, protože tento druh se suší v troubě i 3 hodiny. Hanka Křížková dodržuje všechny vánoční tradice a nezapomíná ani na ty, kteří tu nejsou. „Odpoledne jdeme na hřbitov zapálit svíčky rodičům - v tento čas je hřbitov nádherný. Vánoce mám moc ráda i s tou určitou nostalgií -  i to k tomu patří,“ dodává.
 
Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst!Na samotné pečení perníčků se sešly hvězdy napříč muzikály produkce Divadla Hybernia a každý mohl ukázat svůj kuchařský um. Rudolf Kubík rozhodně nedržel váleček v ruce poprvé a Vanda Károlyi stihla mezi válením těsta rozdávat jeden úsměv za druhým. Martin Pošta si užíval zdobení i ujídání, ale jako opravdový expert na cukroví se ukázal Ladislav Korbel spolu s vítězem ceny Thálie Peterem Pechou. Oba se do práce vrhli s vervou a perníčkům se věnovali i v době, kdy si ostatní hvězdy zašly na kafíčko. Korbel se ukázal jako bezkonkurenčně nejlepší zdobič cukroví a experimentátor. Perníčky totiž nazdobil i barevnými bonbony Bon Pari. Peter Pecha zvládl i ochutnávat a přiznal, že jako malý pekl s maminkou.
 
To takový Ernesto Čekan má jistě talent na zpěv, ale pečení je bída. Chvíli netušil, co má s vykrajovátkem dělat a pracně vykrojený nebohý kus perníčku vyválel k pobavení ostatních v mouce a hodil na plech, odkud se jenom zaprášilo. Mužskou přesilu se snažila vyrovnávat Anička Slováčková. Té šla také práce od ruky a po společné fotce zmizela do maskérny, aby byla dokonale připravena na svůj večerní výkon v Doktoru Oxovi.
 
Ondřej Bábor místo pečení spíš bavil své kolegy a spolu s Josefem Vágnerem a Rudolfem Kubíkem ukázali, že v Hybernii se nebojí chopit zástěry ani muži!
 
Všechny zmiňované herce uvidíte i další rok v muzikálech Divadla Hybernia, kde si můžete vybrat mezi ďábelským Mefistem, zloduchem Doktorem Oxem, milostným dramatem Iago a od února se můžou navíc diváci těšit i na znovuuvedení oblíbeného muzikálu Galileo s Jankem Ledeckým.
 
Foto: Divadlo Hybernia
 
www.maccafe.cz
Getrun
MacCafe.cz
redakce@maccafe.cz
(c) MacCafe.cz | realizace 3Nicom