Nezapadáme v davu – myslíme „tak trochu jinak“

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovech

V předvánočním čase je třeba myslet i na ty, kteří neměli v životě tolik štěstí. Své o tom vědí i známé tváře, které neváhaly a přišli do pražského obchodního centra Europark podpořit již čtrnáctý ročník akce Dopisy Ježiškovi. Akci letos poprvé zaštítil Nadační fond Hanky Kynychové, který již dvanáct let pořádá oblíbený charitativní taneční projekt pro děti z dětských domovů: Hejbejte se a zpívejte s Hankou Kynychovou. A právě děti z dětských domovů budou mít díky akci Dopisy Ježíškovi hezké Vánoce.

Děti z dětských domovů, spolupracující právě s Hankou Kynychovou, si mohly napsat svoje přání a návštěvníci Europarku pak jejich přání plní. „Mnoho let jsem si přála vánoční strom splněných přání. Když mi letos moje manažerka Kačka Fingralová řekla, že nás oslovil Europark, a že se mi moje přání konečně splní, byla jsem šťastná. Do akce se přihlásilo 349 dětí z dětských domovů z celé České republiky a přání ze stromečku v Europarku pomalu mizí, což je krásné,“ sdělila známá cvičitelka.

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovechNa předvánoční setkání, kde byla letošní akce Dopisy Ježíškovi představena, dorazila i celá řada známých tváří, které Nadační fond Hanky Kynychové podporují již mnoho let. Linda Finková, Petr Kutheil a Adéla Částková neváhali a odpolední program v oblíbeném obchodním centru v Praze ve Štěrboholech zpestřili svým zpěvem. Zároveň svěřili, jak tráví Vánoce. Linda Finková má prý v ulici nejkrásnější dům, co se světelné výzdoby týká. To Petr Kutheil tráví naprosto tradiční Vánoce a nyní má myšlenky jen na svojí nově připravovanou desku.

Dorazili také moderátorky Jana Adamcová, Kristina Kloubková, tanečnice Libuška Vojtková – Rohlíčková, oblíbený fotbalista Pavel Horváth či herečka Denisa Pfauserová. Kristině Kloubkové, Libušce Vojtkové - Rohlíčkové a Pavlu Horváthovi jsme byli v patách a zjistili jsme, že si ze stromu přání vybrali a neváhali zakoupit dětem z dětských domovů dárečky, aby jejich Vánoce byly o něco hezčí.  Kristina Kloubková si vybrala sportovní tašku a Pavel Horváth zase technické vymoženosti. Odměnou za jejich dobrý skutek jim bylo ručně vyrobené přáníčko, které obdrží každý, kdo se rozhodne dětem dáreček koupit. Chcete-li i vy udělat dobrý skutek, máte možnost až do 18. 12. 2018 v Europarku Štěrboholy.  
 

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to… Ale nelituji!

Když jsem začala chodit se svým budoucím manželem (vojákem), přesněji brát náš vztah vážně, nadhodila jsem mu, aby si našel jiné zaměstnání. Po pár měsících, po uši zamilovaná do „pana dokonalého“, jsem už snila o budoucím životě s ním – od destinací společných dovolených, přes uspořádání svatby na zámecké zahradě, až po vize, jak skvělý by byl táta pro „mé“ děti. Ale v žádném z těchto snění jsem nefigurovala jako manželka vojáka…

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství první – jak jsem nechtěla spojit svůj život s vojákem
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo devět, zůstala jsem s maminkou, která se o tři roky později znovu vdala a za další tři roky znovu rozvedla. Z pro mě tehdy (možná dodnes?) malicherných důvodů. Tím více jsem se už od puberty utvrzovala v přesvědčení, že já to nesmím zopakovat.
Najednou mi bylo 24, byla jsem už poněkolikáté, ale tentokrát „jinak“ tak strašně zamilovaná… Přesto opatrná. Když jsem si měla připustit, že můj vyvolený bude ke všem těm běžným nástrahám, které rozvracejí vztahy, ještě sloužit v armádě, vyhodnotila jsem to jako obrovskou překážku. Od nasazení v misích, přes riziko opakovaného stěhování, po těžko představitelný život, kdyby se mu něco stalo.
Jedna věc je, že zamilovaný člověk negativa vytěsňuje, ale já si už v pubertě vytkla za „životní program“ nepřipustit, aby moje děti zažily rozvod, natož dva, ztrátu otce z horšího důvodu už vůbec ne. Takže, když jsem se zamilovala do vojáka, jakkoli byl ve všech dalších ohledech báječný, došlo to tak daleko, že jsme se kvůli té „překážce“ (pochopitelně o změně práce nechtěl ani slyšet, žil svůj sen) rozešli.
On pocházel z harmonické rodiny a stát se vojákem byl jeho dětský sen, ve svém životním plánu „sloužit vlasti a být dobrým manželem a otcem“ nespatřoval sebemenší rozpor. Vnímal to (a dodnes vnímá) jako nejvyšší ctnosti a životní mety, takže si dost dobře neuvědomoval/nedokázal připustit, že můj pohled byl tehdy jiný, plný otázek a obav, že v případě spojení našich životních drah bych tedy já musela opustit celý svůj dosavadní životní rámec.

Ne v tom smyslu, abych se hned někam stěhovala, změnila svoji práci nebo zůstala hned na půl roku sama, jenže mně právě stačilo to vědomí, že to tak dříve či později bude, což pro mě bylo totéž, jako „rovná se strádání a rozvod“. Oba dva jsme byli svému dosavadnímu způsobu života přivyklí, měli jej rádi, protože ani neznali nic jiného.

Tak jsme se rozešli – tzv. z rozumu (mého). Už za pár týdnů jsem nabyla dojmu, že život bez něj je daleko horší, než by býval byl život s ním. Tak jistě, zamilovaný člověk má nasazeny pověstné růžové brýle a na povel se neodmiluje, ale i tak, nebo přesto… Rozhodla jsem se „pochlapit“ a akceptovat, že pokud chci být s ním, tak tedy i s jeho druhou láskou – armádou. Bojovat o něj, bojovat s ním. Být slabá do té míry, že podlehnu citu, být silná do té míry, že si za to ponesu následky. (Napadá mě – není právě tohle definice přechodu od zamilování k lásce?)

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství druhé – od úvah do reality
Předchozí snad vyznělo romanticky, ale když jsme se k sobě vrátili, začali budovat a prohlubovat náš partnerský vztah, všechno tím teprve začalo. Vnímala jsem to jako závazek vůči němu i sobě samé – udržet a ještě posílit ten vztah. Ačkoli byl často pryč…
…A přestože mnohokrát propásl všechny ty „zásadní události“: narozeniny, výročí, někdy i Vánoce (vlastně, časem jsem začala považovat za výhodu, že 24. prosince je mám se svými rodiči a o pár dní, jednou i o pár měsíců, později znovu s ním – kdo jiný si užije řízky, salát a rozbalování dárků dvakrát ročně?), později už nešlo jen o naše svátky, ale i první kroky, narozeniny, besídky a další události v životech našich dětí… No, abych byla upřímná, slavit se dá cokoli kdykoli, podělit se na dálku o radosti i starosti s dětmi, které rostou jen jednou, je těžší, třebaže tedy pobíhá kolem zbytek rodiny. Každopádně, žít se s tím dá.

Musela jsem se smířit také s tím, že budu muset potlačit mnohé své ambice, protože zatímco on je profesionální voják, ze mě se stává profesionální manželka a matka. Ne snad, že by to do značné míry nebyla úloha žen obecně, ale pokaždé, když s vámi manžel nemůže být, musíte tak nějak kromě zvládnutí svojí role ještě suplovat tu jeho (a zapojení nové televize je z toho to nejmenší).
Musela jsem taky přijmout, že nebudu mít zdaleka tolik věcí pod kontrolou – že vám dovolenou nebo přesčas naplánuje zaměstnavatel, je jedna věc, ovšem armáda určuje daleko více věcí a daleko méně předvídatelně. A nejen armáda, ale ti, kdo rozhodují o jejím nasazení (při povodních vyšší moc, při misích nějaké mezinárodní organizace a zájmy) – to jsem se naučila buď si nějak nastudovat, zdůvodnit, nebo naopak pominout.

Musela jsem se vyrovnat s tím, že okruh jeho přátel, proto do značné míry i mých, tvoří další vojáci, potažmo jejich manželky. A kdykoli se něco zlého stane komukoli z nich, vlastně i těm, které jsem osobně nepotkala, rozbuší se mi srdce a stáhne žaludek. (Jsem učitelkou v mateřské školce a jakkoli cítím jistou „stavovskou“ účast, tak – samozřejmě – když zemře, sic tragicky, učitel/ka z vedlejšího okresu, ani to nevím, nejsou toho plné televize.)

Dějství třetí – jsem hrdá, jsem šťastná
Nezkrácené pokračování článku naleznete ZDE

Redakčně kráceno
 

Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?

Přípravy na znovuuvedení muzikálu Galileo jsou v plném proudu a neminou ani ty největší hvězdy. Po patnácti letech se schází hvězdné obsazení v produkci Divadla Hybernia a pod taktovkou Janka Ledeckého se chystají na únorovou premiéru. Tvůrcům se podařilo dát dohromady téměř celou původní sestavu a kostýmní výtvarnice Simona Rybáková, oceněná letos Českým lvem, má za sebou první zkoušku kostýmů s herci. Té se účastnila i Ivana Chýlková, která si opět zahraje Gianu di Medici.
 
Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?Vybavit herce na muzikál není otázkou pár týdnů. Kostýmní výtvarnice Simona Rybáková se inspirovala výletem do Florencie a pak došlo na samotnou realizaci. „Příprava před 15 lety byla dlouhá a důkladná. Výběr materiálů a šití trvalo skoro tři čtvrtě roku. Spolupracovali jsme s mnoha českými výrobci, kteří už dnes neexistují,“ vzpomíná. Pro každou roli a její alternaci pak vytvořila až 4 kostýmní komplety pro jednotlivé situace v ději. Není pochyb o tom, že to byla velmi pečlivá práce, neboť se došívá minimálně a kostýmy se zachovaly v dobrém stavu. Ale zachovali se v dobrém stavu i samotní herci? „Většina aktérů se fyzicky zásadně nezměnila,“ prozrazuje Rybáková s tím, že navzdory předvánočnímu hodování nemusela nikomu povolovat kostým.
 
Se svými kostýmy se po tolika letech setkala i Ivana Chýlková, která si spolupráci se Simonou Rybákovou nemůže vynachválit. Já jsem milovnice Simony Rybákové, která navrhuje kostýmy pro Galilea. Dělala jsem s ní spoustu projektů od divadla přes filmy a to je opravdu snová spolupráce. Co se týče její invence, provedení, spolehlivosti, jejího pohledu na danou postavu a člověka, který ji ztvárňuje. Je to žena, která je ve svém oboru extra třídaříká herečka a dodává, že správně vymyšlený kostým člověku dokáže určit postavení těla, chůze, gest a pokud navíc člověk vnímavý, může si díky kostýmu půjčit a užít i něco jiného, než na co je běžně zvyklý. „Kostým na Gianu, kterou hraju, je díky Simoně, impozantní a efektní. Zkrátka polovina postavy je hotová. Já už musím dodat jen hraní a zpěv a pak - vyrazit na jeviště,“ shrnuje herečka své pocity po zkoušce.
 
Své role ale Chýlková vždy nechává vždy na jevišti, ať jsou jakkoliv zajímavé. „Jsem někdo jiný, než ona. I když se určitě někteří mylně domnívají, že jsem v reálném životě jako Giana. Nikomu to rozmlouvat nebudu. Respekt nás udržuje v bezpečné zóně,“ říká.
 
Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?Do muzikálu Galileo se všichni účinkující vrátili s nadšením. Janek Ledecký se o roli Galilea bude dělit s Tomášem Novotným, Sabinu Laurinovou a Dashu uvidí diváci v roli Mii, Ivana Chýlková bude alternovat s Elin Špidlovou, Bohouš Josef a Petr Kolář si zahrají Giordana Bruna, Ivan Vodochodský a Mojmír Maděrič v rolích kardinálů, Josef Vojtek a Tomáš Trapl  zahrají otce Inchofera,  Dušan Kollár se objeví v roli kardinála Maffera Barberiniho. A to ještě není úplný výčet hvězd, které v muzikálu uvidíte.
 
Premiéra muzikálu proběhne 6. 2. 2019 a lístky mizí raketovou rychlostí. Muzikál patřil ve své době k nejúspěšnějším hudebním projektům a divákům má rozhodně co nabídnout i v současné době.
 
„Jeden muž, jedna pravda, jedno slunce, jedno náboženství, jedna láska, jedna země, jedna otázka, jedna odpověď, a přece se točí – a co jsi schopen obětovat ty?“
 
Foto: Divadlo Hybernia
 

Přijde dneska Mikuláš?

Pro děti je prosinec jedním z nejoblíbenějších měsíců! Proč? Dávno jsou pryč doby, kdy by se dítě těšilo na sníh… Prosinec je mnohem víc než kdy jindy doslova synonymem pro žně – DÁRKY a SLADKOSTI celý měsíc! Dnes je 5. prosince a u nejedněch dveří bude stát Ježíškův předvoj, obávané trio v čele s bělovousým starcem. Přijde MIKULÁŠKdo byl myrský biskup Mikuláš? Jaké činy a jsou s ním podle legendy spojeny? Chodí 5., ale svátek má až 6. prosince…Jak to teda je?!
 
Přijde dneska Mikuláš?Kdo byl biskup Mikuláš? Mikuláš se narodil kolem roku 250 ve městě Patara (dnešní Turecko) do rodiny bohatých a velmi zbožných křesťanů. Žil tak pravděpodobně nad poměry tehdejší doby. Podle legendy po smrti rodičů rozdal všechen majetek chudým. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. Ve městě Myra toho času zemřel biskup a novým se měl stát ten, kdo první vstoupí následujícího rána do chrámu… A tím někým nebyl nikdo jiný, než náš hrdina příběhu, sirotek a poutník, Mikuláš.  Mikuláš zprvu odmítal, ale nakonec biskupský úřad přijal a vykonával ho řádně a svědomitě až do své smrti. V době kolem roku 345  totiž docházelo k mohutnému pronásledování křesťanů, kteří byli zavíráni a mučeni. To se nevyhnulo ani Mikuláši a 6. prosince byl umučen k smrti. Na toto datum připadá jeho svátek dodnes. Během svého života učinil mnoho dobrých skutků, pomáhal chudým a zastával se nespravedlivě odsouzených. Proč ale chodí o den dřív? Odpověď je prostá – pravý sluneční čas. Až do zavedení mechanického „německého“ času v roce 1547 pro lidi začínal nový den západem slunce, resp. východem první večerní hvězdy, nikoliv až půlnocí.
 
Svatý Mikuláš byl uctíván nejprve na Balkáně, postupně se jeho oslavy začaly šířit i do východní Evropy. Zhruba od 8. století je patronem Ruska. Mimochodem ve východní církvi je druhým nejuctívanějším svatým, hned po Panně Marii.  Západoevropské státy přijímají kult Mikuláše až kolem 10. století. Nejstarší záznamy o mikulášské nadílce na našem území se datují do 14. století. Je uctíván jako patron celé řady povolání: námořníků, obchodníků, lékárníků, prostitutek, ale také dětí, studentů a všech nespravedlivě odsouzených. Kde se vzala mikulášská nadílka? Legenda vypraví příběh o třech sestrách z nuzných poměrů, jejichž otec neměl dostatek peněz na věno, a tak se rozhodl, že je pošle do nevěstince, aby si na něj vydělaly. Naštěstí pro ně se objevil Mikuláš, který jim nechal za oknem zlaťáky a ony s touto živností mohly přestat. V té mírnější verzi se Mikuláš objevuje dřív, než holky začnou šlapat…
 
Přijde dneska Mikuláš?Nerozlučná trojice… Kde se vzal anděl s čertem? S tím nám pomohou opět legendy. První vypraví o tom, jak Mikuláš zachránil loď plnou námořníku v bouři. Námořníci vzývali Mikuláše, který se náhle objevil. Mikuláš se náhle objevil a ukázal na zadrhnutá lana, mezi kterými seděl čert. Druhá legenda popisuje příběh o tom, jak si Bůh chtěl povolat Mikuláše k sobě. Mikuláš prosil Boha, aby pro něj poslal své anděly… a tak se také stalo. Mikulášská trojice je dokonalou připomínkou toho, jak to v životě vlastně chodí… Dobro a zlo kráčejí světem společně. Vedle štědrosti (Mikuláš), kráčí společně i dobro (anděl) a zlo (čert)…
 
Vidíte? Nakonec je to dobro přeci jen v přesile, takže by mělo vyhrát… nejen nad lží a nenávistí.
 
 
 

Jan Cina je Malý princ

Světové premiéry se již tento týden 6. prosince v divadle Studio DVA dočká hudební projekt Malý princ. Příběhem na motivy jednoho z nejznámějších děl moderní světové literatury Antoina de Saint-Exupéryho diváky v hlavní a jediné roli provede Jan Cina. Jedinečnou symfonickou hudbou a písňovými texty přispěl skladatel Kryštof Marek​ a režie se ujal Šimon Caban.

Jan Cina je Malý princTvůrci sami říkají, že připravili představení, které není ani pohádkou, ovšem ani filozofickým traktátem. Diváci by se neměli při sledování nechat ovlivnit strachem, že něčemu nerozumí, ale zkusit věci nechat plynout. „Těšíme se na všechny, kteří jsou ochotni zapojit svoji fantazii,“ dodává režisér Šimon Caban.

Jak převést těžko hmatatelné věci do jevištního jazyka, aby to bylo srozumitelné, ale aby zůstala křehkost a nepolapitelnost slavného příběhu, se snaží vysvětlit představitel hlavní a jediné role Jan Cina. „Scénu jsme si „zabordelili“ spoustou hraček a věcí a v tom si tak žijeme a tvoříme. Příběh se každého z nás dotýká jinak, podle fáze života, ve které se nacházíme.“

Jan Cina si monolog ze závěru knihy Malý princ, připravil dokonce již k příjímacím zkouškám na pražskou Konzervatoř. „..sám jsem se při přípravě dojímal, ale nikdy jsem ho nepředvedl. Komise si ho nevybrala, tak se k němu po 15 letech vracím. Snažím se hledat Malého prince v sobě,“ říká Cina a pokračuje, „Myslím, že je to jeden z mých největších úkolů po mnoha stránkách. Procházím stavy od úplného nadšení až po noční můry. Uvidíme, kam se vydáme a kam dojdeme po cestě s Malým princem.“
V současné chvíli jsou v divadle Studio DVA naplánované reprízy až do března 2019.  K představení vychází CD, které bude k zakoupení pouze v divadle a na jeho e-shopu.
 
Scénář: Šimon Caban ve spolupráci s Darinou Abrahámovou 
Symfonická hudba a texty písní: Kryštof Marek
Režie: Šimon Caban
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková

Hraje: Jan Cina
Ze záznamu: Růže: Martina Placrová, Had: Szidi Tobias, Liška: Monika Absolonová, Země: Lenka Audolenská, Ondřej Izdný, Athina Langoská, Lucie Novotná, Radek Seidl, Peter Strenáčik, Jan Šrámek
 
Foto: Václav Beran, divadlo Studio DVA
 

Desatero pohádkového manžela

Desatero pohádkového manželaBylo, nebylo… Za devatero horami a devatero řekami… žila, byla jedna princezna… možná to nebyla princezna, ale prostá dívka posluhující zlé nevlastní maceše… Možná to byla holka, co neposlechla rodiče a strkala prsty, kam neměla - ne jezinka z Budlínka, Šípková Růženka! Nebo to byla holka, která si užívala zakrslou mužskou společnost a čekala na toho pravého? No, koneckonců, to je jedno… každý pohádkový hrdina bojuje o tu svoji vyvolenou… dívku, princeznu, hraběnku, královnu… a jak se blíží čas pohádek, pojďme se podívat na to, na čem jsou české pohádky postavené, aneb co musí splňovat pohádkový manžel / princ / aspirant na krále.
 
Desatero pohádkového manžela (prověřeno generacemi malých i velkých divaček):
 
  1. Prim má odvaha… Která by nechtěla nebojácného frajera! Poseroutka za vámi do pekla nebo k drakovi nepoběží. Co třeba Nebojsa? Statečný kovář?
  2. Nerozhoduje majetek! Švarný mládenec má stejnou šanci jako zámožný princ…
  3. Už vůbec nerozhoduje outfit… Roztrhaná kazajka nebo padnoucí kabátek? Na to se nehraje, v boji o vyvolenou oblečení stejně většinou přijde k újmě. Benefitem je brnění. Problém je, pokud chcete uběhat draka… brnění značně omezuje mobilitu a v případě zvýšeného žáru vás pravděpodobně popálí, nebo se roztaví. Doporučeno na dřevcové souboje a šerm.
  4. Neporovnávají se auta, ale koně… Když není kůň, postačí osel… Pokud není osel, tak boty… Pohádkový frajer - hipster je ten, který chodí bos. Ale kdo by nechtěl štramácké červené holínky Ivánka z Mrazíka, že?
  5. Výhodu má ta ten, který ovládá hru na hudební nástroj, potažmo dokonce sám zpívá… Asi do věžíííí… Která by odolala Waldovi v notoricky známé Noci na Karlštejně? Nebo snad Jan Čenskému v kterékoliv pohádce, která Vás dámy, napadne.
  6. Ovládání sečných, bodných nebo střelných zbraní je samozřejmost. Pokud nedisponuje ani jednou toto dovedností, musí být chytrý, ideálně se jmenovat Honza. Pokud má buchty v uzlíku, má vyhráno… problém je, pokud narazí na Nesmrtelnou tetu. Baba dělá nepříjemnosti…
  7. Nepodceňuje existenci nadpřirozených postav … Princové jsou na draka… Za humny je drak… Když draka bolí zub… Z pekla štěstí… S čerty nejsou žerty… To už je výčet, který je na pováženou.
  8. Památeční šperk po rodičích a srdcervoucí historky z dětství / války nejsou na škodu. Prsten po mamince udělá dojem… šperky má ráda každá holka.
  9. Na řemesle nezáleží… princ, zedník, kominík, pekař, voják, mlynář, kuchtík, zloděj nebo dezertér… Každý nakonec najde tu pravou… pohádka má ŠŤASTNÝ KONEC PRO VŠECHNY. Nedělá třídní rozdíly.
  10. Trpělivost! ANO, tak to je opravdu nezbytná vlastnost… PROČ? Růženka spí sto let a než se prosekáte k zámku, tak to chvilku potrvá… Pak jsou tady úkoly, jeden až tři… První nejlehčí, třetí zpravidla ohrožuje život a při jeho nesplnění jednoduše GAME OVER. Pak taky věčné trmácení křížem krážem po světe, spíše neúspěšné…
 
…No, hodně štěstí při hledání, milí stateční… ale když najdete, stojí to za to. Stačí jeden úsměv té (vaší) vyvolené a vše je rázem zalité sluncem. Žádná únava, rány nekrvácí a všechny trampoty světa jsou tatam. Už zbývá požádat jen pana otce, případně krále, o ruku jejich dcery…
 
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
 

Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst!

Vánoce mohou být pořádně hektickým obdobím a své o tom ví i vytížení zpěváci muzikálů z produkce Divadla Hybernia. Těm se konečně podařilo sejít a uspořádat si vánoční setkání spojené s pečením voňavého cukroví. Po celé kuchyňce se linula sympatická vůně skořice a hřebíčku. Hvězdy si užívaly zaslouženou chvilku pohody a vánoční atmosféry, které je v dnešní době nákupních horeček tak pomálu.

Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst! Zrychlenou dobu a všeobecné šílenství kritizuje i Kateřina Brožová představitelka starostky z muzikálu Doktor Ox. „Co mi mnoho let vadí, je mediální vánoční masáž od konce října. To mi Vánoce kazí, proto se snažím to nevnímat, a užít si až ten vánoční týden,“ říká. Během svátků se nejraději obklopuje svými nejbližšími a cukroví na jejím vánočním stole nesmí nikdy chybět! „Peču od svých deseti let a nikdy jsem nevynechala.“ A protože nemá moc volného času, peče po nocích, nebo večer s pomocí dcery Kačky. Ale ani oblíbená činnost se neobejde bez nehody. Jedny Vánoce byly obzvlášť dramatické. „Při pečení cukroví jsem si umixovala prst ručním mixérem. Vyndávala jsem prstem umleté oříšky, když tu na mě doma někdo promluvil. Já si neuvědomila, že je mixér v síti a levý malíček byl pryč,“ vzpomíná na krvavou historku. Prst si narychlo namotala pomocí hadříku zpátky a až pak vyhledala pomoc. Naštěstí má dnes všechny prsty na svém místě a nic ji nebrání zářit jako jedna z hlavních hvězd muzikálu Doktor Ox.
 
A stejně nadšenou cukrářkou je i Hanka Křížková z muzikálu Mefisto, která nakonec kvůli nemoci nemohla na akci dorazit. Své kolegy pozdravuje aspoň na dálku a popsala svou vánoční idylku. Předvánoční čas věnuje pečení marokánek a těmi pak obdarovává rodinu a přátele.  „Je to můj majstrštyk. Peču po nocích, když přijdu z koncertů či představení. K Vánocům to patří a krásně to provoní celý byt,“ říká zpěvačka s tím, že sama upeče až 27 plechů! A je to pěkně zdlouhavé, protože tento druh se suší v troubě i 3 hodiny. Hanka Křížková dodržuje všechny vánoční tradice a nezapomíná ani na ty, kteří tu nejsou. „Odpoledne jdeme na hřbitov zapálit svíčky rodičům - v tento čas je hřbitov nádherný. Vánoce mám moc ráda i s tou určitou nostalgií -  i to k tomu patří,“ dodává.
 
Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst!Na samotné pečení perníčků se sešly hvězdy napříč muzikály produkce Divadla Hybernia a každý mohl ukázat svůj kuchařský um. Rudolf Kubík rozhodně nedržel váleček v ruce poprvé a Vanda Károlyi stihla mezi válením těsta rozdávat jeden úsměv za druhým. Martin Pošta si užíval zdobení i ujídání, ale jako opravdový expert na cukroví se ukázal Ladislav Korbel spolu s vítězem ceny Thálie Peterem Pechou. Oba se do práce vrhli s vervou a perníčkům se věnovali i v době, kdy si ostatní hvězdy zašly na kafíčko. Korbel se ukázal jako bezkonkurenčně nejlepší zdobič cukroví a experimentátor. Perníčky totiž nazdobil i barevnými bonbony Bon Pari. Peter Pecha zvládl i ochutnávat a přiznal, že jako malý pekl s maminkou.
 
To takový Ernesto Čekan má jistě talent na zpěv, ale pečení je bída. Chvíli netušil, co má s vykrajovátkem dělat a pracně vykrojený nebohý kus perníčku vyválel k pobavení ostatních v mouce a hodil na plech, odkud se jenom zaprášilo. Mužskou přesilu se snažila vyrovnávat Anička Slováčková. Té šla také práce od ruky a po společné fotce zmizela do maskérny, aby byla dokonale připravena na svůj večerní výkon v Doktoru Oxovi.
 
Ondřej Bábor místo pečení spíš bavil své kolegy a spolu s Josefem Vágnerem a Rudolfem Kubíkem ukázali, že v Hybernii se nebojí chopit zástěry ani muži!
 
Všechny zmiňované herce uvidíte i další rok v muzikálech Divadla Hybernia, kde si můžete vybrat mezi ďábelským Mefistem, zloduchem Doktorem Oxem, milostným dramatem Iago a od února se můžou navíc diváci těšit i na znovuuvedení oblíbeného muzikálu Galileo s Jankem Ledeckým.
 
Foto: Divadlo Hybernia
 

Business jménem SUPERFOODS

Superfoods, Superpotravina, jídlo budoucnosti… Je toho plný internet, obchodů se zdravou výživou a výživovými doplňky přibývá a lidé pod nátlakem mediální masáže kupují jak zběsilí. Proč? Každá superpotravina je nám laikům představena jako takový malý „svatý grál“ – vitamíny, minerály, všemožné enzymy, zdravé tuky, instantní mládí, HUBNUTÍ A ENERGIE! No nekupte to… Kokosový olej, goji, chia semínka, acai, zelený ječmen, čínské houby… v tomto výčtu už chybí snad jen medvědí tlapa nebo slepičí pařát. Jak je to se superfoods doopravdy, je to opravdu nově objevený zázrak? Nebo je to pouze marketingový tah za hodně peněz? A existují české superpotraviny?

 Business jménem SUPERFOODSExistuje definice superpotraviny? Přesná definice neexistuje, ale teoreticky do této kategorie lze zařadit potraviny s vysokým obsahem vitamínů, minerálů, stopových prvků, vlákniny, zdravých tuků a olejů, antioxidantů atd. Vysoká koncentrace tělu prospěšných látek má bezpochyby velice pozitivní dopad jak na lidský organismus a tělo, tak na psychickou i fyzickou kondici… No a na čem jiném postavit business než na zdraví a zázraku? Přidejte k tomu, že konzumace superpotravin je v dnešní době a pro současnou unavenou, zdeptanou, chorobami sužovanou společnost  COOL, IN… a spása. Bobule z deštného pralesa, proč ne?! Zobe je každý indián a mají pozitivní vliv na délku jeho života i… No jo, jenže nikdo neřekne, že spoustu zázračných bobulí najdeme i u nás, třeba taková klasická česká borůvka… Proč se indián dožije vysokého věku? Žije v panenské přírodě, v čistém prostředí, má dostatek pohybu a necpe se blbostmi… Není vystaven negativním a stresovým vlivům, jako vyspělejší (městská) společnost… Ono to nebude jenom o zobání těch bobulek, že?...
 
Ruku na srdce, každý si od těchto superpotravin slibujeme zázraky a každý z nás, včetně mě, to zkusil… Vybrakujeme obchod se zdravou výživou, necháme tam spoustu peněz a čekáme, že se NĚCO stane.. přidáte do snídaně goji a zhubnete? Budete pít nabobtnalá chia semínka a nebudete mít hlad? ANO, ale… základem zdravého životního stylu, duševní pohody a cestou k vysněné postavě vždy byla, je a bude VYVÁŽENÁ STRAVA a POHYB
 
Berte superfoods jako lepší doplněk stravy, ne jako stavební kámen vašeho jídelníčku.
 
Business jménem SUPERFOODSTedy, pokud se budeme bavit o zdravém jídelníčku a supepotravinách, nezapomínejte na ořechy a semínka. Nemusíte sahat po něčem exotickém, bohatě postačí vlašské ořechy ze zahrady a semínka (konopné, lněné nebo slunečnicové). Vlašské ořechy snižují hladinu cholesterolu a riziko infarktu,, pozitivně působí na vlasy, nehty a pokožku a jsou dobré jako prevence proti chudokrevnosti a stresu. Lněné semínko svými vlastnostmi dokáže konkurovat chia semínkům. Navíc obsahuje omega3 mastné kyseliny, v případě, že zrovna nejste fanouškem ryb. Slunečnicová semínka oproti tomu jsou považována za silný antioxidant, navíc zvyšují hladinu serotoninu a pomáhají v boji proti migrénám, astmatu a onemocněním srdce…. LOKÁLNÍ, LEVNÉ A ÚČINNÉ? ANO!
 

Business jménem SUPERFOODSBorůvky, ostružiny nebo maliny. V létě je snadno nasbíráte na zahradě nebo v lese, přes zimu lovíte zásoby z mrazáku nebo (díky za 21. století) dojdete do krámu. Borůvky pomáhají regulovat hladinu cholesterolu a tuku v těle, navíc mají blahodárný vliv na naše oči a jsou doporučovány při žilních problémech. Rovněž chrání naše tělo před infekcemi. Podobný efekt na tělo mají i maliny a ostružiny, které jsou bohaté na hořčík, draslík, vápník a vitamín A. Všechny lokální bobule dokáží s přehledem nahradit ve světe superfoods populární acaí.
 
Mezi další superpotraviny „made in ČR“ určitě bezpochyby patří:
 
  • RAKYTNÍK
  • RŮŽIČKOVÁ KAPUSTA
  • ČERVENÁ ŘEPA
  • MEDVĚDÍ ČESNEK
  • KŘEN
  • ČESNEK, CIBULE
  • KVAŠENÉ POTRAVINY
  • VČELÍ PRODUKTY
  • LUŠTĚNINY
 
Po farmářských a bioproduktech je vlna supefoods dalším módním trendem, než že by šlo o revoluci ve stravování. Superpotraviny můžeme vybírat i mezi lokálními produkty. Pokud zatoužíte něco vyzkoušet, určitě to vašemu tělu prospěje, ale používejte u toho hlavu – pokud to budete přehánět s nezdravým jídlem nebo pitím, pak vám ani superpotraviny nepomohou.
 
 
 

Na dovolenou do Íránu? Proč ne!

Írán má rozlohu zhruba 1,6 milionů km2, to pro představu to znamená, že  by něj Česká republika vtěsnala více jak 20x! Jsou zde hory převyšující nejvyšší alpské vrcholky, pouště, ve kterých by se ztratil nejeden dobrodruh i kaspický prales s leopardy, medvědy a vlky.
 
Hned po přistání na teheránském letišti dostanete první facku. Je srpen a teploty v noci mohou převyšovat třicetistupňovou hranici. Druhá facka přijde hned v letištní hale, kde jedou klimatizační jednotky na plný výkon. Tím lépe. Při vyřizování víza přímo u přepážky na letišti se i s razítkem v pasu z Izraele nebudete potit. Vlastně, přichází první překvapení. Úředníci nic neřeší, usmívají se a vy slyšíte poprvé onu frázi, která vás bude provázet následujících několik dní. Welcome to Iran.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Další překvapení přichází ihned vzápětí. U stánku místního operátora lze zakoupit simkartu s gigabajty dat za ceny v řádech desítek korun. To mi připomnělo zcela zásadní fakt, který je zapotřebí zmínit. Írán se v současnosti potýká s ekonomickými problémy. Uvalování dalších a dalších sankcí ho vedlo k postupné devalvaci místní měny. Reakcí centrální banky bylo zmrazení kurzu vůči dolaru na 42.000 Íránských Riálů za jeden Dolar. Banky ani směnárny nejsou schopny směňovat. Směnárny na Ferdowsi (taková Íránská Wallstret, kde sídlí finanční instituce) jsou zavřené a obchodníci postávají na ulicích s kufry plných bankovek. Na černém trhu se pohybuje kurz vůči dolaru kolem 140.000, což je více jak trojnásobek oficiálního kurzu. Prudká devalvace se do místních cen naštěstí pro evropského turistu ještě plně neprojevila a tak si kupuju první oběd v centru Teheránu v přepočtu za 25 korun. To budou párty, nebo?
 

Na párty jako takové je bohužel nutné zapomenout. Zákony jsou v Íránu velmi striktní a držení či konzumace alkoholu není v této islámské zemi dovoleno. Ve městech prakticky nejsou žádné bary nebo diskotéky, lidé často pořádají hostiny a čajové dýchánky ve svých domovech. Dostat se na takovouto společenskou událost je naštěstí pro turistu velmi jednoduché. Během svého pobytu jsem dostal několik nabídek přijít na oslavy narozenin, studentskou párty a dokonce i pozvánku na íránskou svatbu. Lidé jsou tu velmi vstřícní a pohostinní,  rádi se s vámi podělí o své zásoby „zakázaného ovoce“ v podobě nekvalitních místních pálenek, u těch bohatších pak o pašované lahve vodky nebo whisky.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Kapitola sama o sobě je rozhodně íránská doprava. Dopravní síť je poměrně na dobré úrovni, zejména pokud ji srovnáme s ostatními zeměmi. Silnice a dálnice jsou díky bohatým zdrojům černého zlata, a tedy i zbytkového materiálu po destilaci ropy ve formě živiče, rozvinuté. I když, vozovky jsou na některých místech rozvlněné, což činí rychlou jízdu nebezpečnou. Vlastně, nebezpečím jsou zejména íránští řidiči. Dle WHO (Světová zdravotnická organizace) se Írán řadí mezi země s největší četností automobilových nehod na světě. Není výjimkou, že na silnici o čtyřech pruzích pojede vedle sebe osm aut nebo že vás v horských serpentinách bude předjíždět rozpadající se troubící auto. Ceny pohonných hmot jsou vskutku lidové, litr benzinu vyjde na 1000 tomanů. Tedy 10000 Riálů. Toman = 10 Riálů. Někdy i 100. Setkal jsem se i s obchodníkem, pro kterého byl jeden Toman 1000 Riálů. Jo, do teďka v tom mám bordel. Prostě přijdete do obchodu, a když dojde k placení, podáte prodavači vějíř bankovek a on si vybere. Lidé jsou tu čestní a i když dřou bídu, okrást vás nechtějí. 
 
V zemi funguje spolujízda, noční spací busy, v Teheránu metro a taxíky za hubičku. Párkrát jsem jezdil místním Uberem - aplikace Snapp. Internetový kontent je v zemi poměrně omezený, nepřipojíte se na Facebook ani na některé zahraniční weby. Běžně se tu používá Whatsapp, mladí mají v mobilech VPN aplikace, díky kterým brouzdají neomezeně internetem, tindrují a couchsurfují. Země je vzhledem k politické situaci uzavřená před světem, většina Íránců v životě nebyla v zahraničí, maximálně pak v sousedním Iráku, Turecku či Gruzii. Zahraniční turista, kterých je v zemi pomálu, je jedna z mála možností, jak se informovat o životním stylu v Evropě. Toho si místní nesmírně váží a je obvyklé, že s cestovateli navazují kamarádské vztahy. Odkud jsi, co si myslíš o naší zemi, co si myslí o naší zemi v České republice, co řekneš svým kamarádům až se vrátíš, co děláš za práci, pojď s námi na čaj, máš rezervovaný hotel, spi u nás doma.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Příroda je zde úchvatná. Severně od Teheránu se tyčí pohoří Alborz s několika čtyřtisícovými vrcholy i nejvyšším vulkánem v Asii, Damavandem. Se svou výškou přes 5.600 m se jedná o vrchol, který není radno podceňovat. Dostatečně neaklimatizovaným jedincům na vyšší nadmořskou výšku se při výstupu mohou dostavit prudké bolesti a žaludeční problémy. Terén naštěstí umožňuje rychlý a bezpečný sestup. Horská turistika je v Íránu velmi oblíbená. Během treku vždy potkáte skupinky nadšenců, leckdy bez adekvátního vybavení. Vždy však s úsměvem na tváři a několika sušenými datlemi v kapse, se kterými se s vámi chtějí podělit. Kromě krásných hor v zemi najdete také kaspický deštný prales, písečné pouště s dunami, skalnaté i zatravněné pláně, solná jezera, jeskyně i lesy.
 
Pro pány: íránské dívky jsou krásné! Každá holka, se kterou jsem se během mých cest dal do řeči, dělala nějakou nevšední aktivitu. Jedna pracovala ve školce a ve volném čase malovala, druhá byla laborantka v nemocnici a po víkendech vyráběla šperky z keramiky, třetí studovala zubařinu a vyšívala, čtvrtá se připravovala na profesi v hotelnictví a sbírala poštovní známky, pátá v práci programovala íránskou družici. To je jen malá ukázka z výčtu dívek, který jsem poznal…. Ale nemyslete si, sex je v zemi poměrně tabu. Téměř všechna děvčata, která jsem potkal, byly panny. A zůstaly i po tom, co jsem se s nimi loučil obětím a pusou na tvář. Íránští muži mají v tomto ohledu poměrně dominantní postavení, není proto neobvyklé, že před sňatkem jsou snoubenky testovány, zdali dosud žily ve vší počestnosti. Nemanželský sex je v zemi zakázán. To činí potenciální milostný akt s Íránskou dívkou poměrně složitý a to i přes to, že zvědavost dívek je nemalá… A co když potká evropského turistu? Ten je garancí, že odjede a nikdo se nic nedozví. Na hotel vás však nepustí. V zemi je zakázáno, aby muslimská žena spala na jednom pokoji s jiným mužem než s manželem, holky až do sňatku navíc žijí se svými rodiči. A auto? Přece nechcete připravit dívku o své poupě takovýmto způsobem. Jediným řešením je tedy pronájem celého bytu. Ale, stejně, udělali byste to? Připravit pro chvilku vašeho fyzického uspokojení holku o budoucnost?
 
Tohle je Írán bez obalu, striktní, přátelský, syrový a překrásný.

Škoda každý rány, která padne vedle

Už roky se tomu s rodiči smějeme a s oblibou toto spojení stále používáme: „Škoda každý rány, která padne vedle“. No ano, opravdu škoda. Jak to bylo výchovné…představa výprasku nás nutila chovat se slušně, vhodně, uctivě. Že jsme tu a tam dostali na zadek? Jasně, dostali! Hrozily našim rodičům za tento výchovný postoj nějaké postihy? Nikoliv! Ba naopak, kolikrát jsme si ještě od příbuzných a rodinných přátel vyslechli, že jsme měli dostat ještě větší výprask, abychom „si to lépe zapamatovali“. Inu, někteří z nás si stále velmi silně pamatují a jiní oproti tomu začali vykazovat znaky opravdu silné a nevyléčitelné amnézie…Jinak si ani nelze vyložit některé charakterové vlastnosti a jednání napříč všemi věkovými skupinami.

Škoda každý rány, která padne vedleByla tu vždycky a všichni jsme si jí prošli – puberta. Zatímco Mařenka si ji odbyla v relativně raném věku, Pepíčkovi to trvalo o trošku déle. Jedná se ale o naprosto normální vývojový cyklus, se kterým se učí žít nejen mladý „puberťák“, ale i celá jeho rodina, pro kterou toto období znamená jediné – období vzdoru, šikany a intenzivního tréninku nervové soustavy. Zastydlá puberta může být i roztomilá, protože v pokročilejším věku vykazuje trošku jiné známky než u čerstvě náctiletých. To stále hovoříme o „normálu“. 
 
Puberta – zastydlá puberta – dívka – chlapec – vývoj – cyklus – příroda – sociální a demografické podmínky = normální vývojový trend.

Svět se zbláznil a my s ním
Všeho máme nadbytek, zboží, potravin, možností…naše vnitřní demokracie povolila otěže a dala zelenou zběsilému anarchistovi v nás. Děláme si, co chceme. Nehledíme na pravidla, vychování, soukromí, hierarchii – všechno je nám jedno. Vezeme se na vlně pohodlnosti a nehledáme východiska, jak tuto vlnu zbrzdit dříve, než potopí naše „obydlí“. Necháváme se unášet proudem a přijímáme jeho vlastní pravidla, která nám dávají pocit společenství – to díky němu zapadáme do davu. A dav nerozlišuje individuality – je vnímán a hodnocen jako celek. Najednou je jedno, jestli je vám deset, čtyřicet nebo šedesát osm. Vybrali jsme si společenství, které jsme se rozhodli reprezentovat a zjišťujeme jednu věc… Je to velice pohodlné a jako bonus! Nikdo nás nehodnotí za to, že oproti standardu vyčníváme…tedy naše stádo nás nehodnotí…

Škoda každý rány, která padne vedleA tak je to možné, najednou si holčičky kolem 13 roku věku hrají na dospělé dámy, které by si chtěly začít užívat život se všemi jeho benefity a holky kolem třicítky se zase vzdávají své odpovědnosti za cokoliv. Už se nechtějí snažit pro nic. Dostat se na vrchol je totiž snazší, než by se mohlo zdát. Stačí jen z některých standardů slevit a jiné zase navýšit. Jak je možné, že se nám po sociálních sítích prezentují polonahé mámy od dětí a nikdo to neřeší? Najednou, jako by i mravní výchova a kodexy ochraňující naše děti, zmizely…

Dříve jsme sousedku slušně pozdravili a pomohli jí s taškami, které nesla z nákupu. Dnes? Opravdu se můžou lidi divit, že je nikdo nebere vážně? No pardon, „Dobrý den paní od vedle, u které jsem se ani neobtěžovala si zapamatovat jméno. Každopádně přezdívka „Rich bič“ na internetu k vám fakt sedí. Jak se máte? Už jste si nechala udělat ty nový dvojky a odsát stehna, jsem koukala…Supr práce. To víte, vím to už týden, hned jak jste to postovala. Ach, nebojte se nic, už jsme to stihli rozhlásit po celé vesnici, aby se vám mohli jít obdivovat všichni, když už jste to o sobě dala takhle na znát…“

Bohužel to není jen o přehnané sebeprezentaci. Bohužel s tím přímo úměrně klesá i inteligence – nebo její zdánlivá představa. Už nevyhrává ten, kdo umí mluvit o důležitých tématech a má celospolečenský přehled. Prim získává ten, kdo se víc zesměšní, vystřídá víc klubů za noc a klofne nejzabezpečenější „drahou polovičku“. Drahou polovičku…kdo je rázem drahou polovičkou?

Ach…škoda každé rány, která padne a padla vedle…kam míříme a kdy se to zastaví. Kdy zase dostaneme rozum a co nás k tomu donutí? Možná nic, možná nějaká hluboká tragédie. A všimneme si vůbec důsledků našeho jednání nebo jsme už nenávratně v pr….pardon! A, nebo jsme už nenávratně v prachu zapomnění?

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na něj

A je to tady, konec roku se blíží a ač tato zpráva sama o sobě nese spíše pozitivní poselství, zasazená do kontextu Vánoc se stává více strašákem. Konec školního roku znamená pro studenty mnoho testů a prověrek, pro zaměstnance a podnikatele zase indikuje nutnost ještě na ty poslední týdny pořádně zabrat a prodat co se dá, vydat se zebe maximum. Pokud jsme doteď jeli na 150%, zabíráme. Zvyšujeme otáčky na 230%. To by stačilo, říkáte si, ale stále to není všechno. Přicházejí svátky, musíte nakoupit dárky, vyzdobit domácnosti, napéct cukroví, navštívit rodiny, … a tenhle seznam, jako by neměl poslední položku.

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na nějJe to skutečně tak? Ano je. Ale stále to neznamená, že se u toho musíme zbláznit. Možná patříte k těm bojovníkům, kteří se chlácholí, že za chvilku přijde dovolená a během ní si odpočinete. Nápad je to hezký, ale opravdu chcete strávit těch pár dní volna tím, že se budete probírat z pracovní agonie, kterou jste si přivodili aktuálním nasazením? Jistě tomu tak není. O těchto dnech si totiž máte SKUTEČNĚ ODPOČINOUT. Jak na to? Přinášíme Vám pár skvělých tipů, kterými byste se ideálně měli řídit během celého roku a život tak prožívat – ne, jen neustále ČEKAT NA DOVOLENOU.

TIP 1.  – VYDECHNĚTE
To, že myslíte na budoucnost a snažíte se o kariérní růst je naprosto v pořádku. Ale mějte na paměti, že i ti nejlepší manažeři, a především leadři si uvědomují, jak je důležité odpočívat. A občas práci jednoduše nechat práci a věnovat se tomu, co máte skutečně rádi, co vás naplňuje. Jste-li unavení – až vyčerpaní, nedosáhnete nikdy takových výsledků jako s čistou hlavou a nezkreslenou optikou. Jděte do kina, přečtěte si knihu, pusťte si hudbu a lenošte, zacvičte si… dělejte prostě cokoliv, co vás naplňuje. Jakmile toto dokážete, odrazí se to nejen na vašem pracovním výkonu, ale na kvalitě života obecně – najednou se budete cítit VOLNÍ.

TIP 2. – NEBLÁZNĚTE
Svátky tu jsou, byly a budou. Nezažíváte první Vánoce, ani Velikonoce ani jakékoliv jiné významné datum. Znáte historii jejich příprav. Pokud chcete mít vše připravené perfektně, začněte včas. A spojte příjemné s užitečným. Však výzdoba a dekorace se dají připravovat i s kamarádkami u skleničky dobrého vína, doprovázené oblíbenou hudební kulisou a jako bonus: u štěbetání s kamarádkou čas uteče tak rychle, že se ani nenadějete a vše bude hotovo i s dostatečnou rezervou.

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na nějTIP 3. – NECHTE SE HÝČKAT
Nemusíte být na všechno sami. Přátelé jsou od toho, aby vám byli oporou. Chtějí to tak. Neignorujte návrhy svých nejbližších, že vám s čímkoliv pomůžou. Vzpomeňte si, kolikrát jste jim podobně pomohli vy? Jednoduše vám to chtějí oplatit a budovat tak více do hloubky současný vzájemný vztah. Výhoda této přátelské pomoci tkví nejen v úspoře vašeho soukromého času – zároveň máte i možnost se vidět se svými blízkými o to více. Na rychlou kávu, cigaretu, drink…není to o délce společné chvíle, ale o její kvalitě.

TIP 4. – UDĚLEJTE SI ČAS JEN SAMI PRO SEBE
Každý z nás občas potřebuje chvíli jen pro sebe. Není na tom nic sobeckého. Když není z čeho brát, není také co dávat. Co tím chci říct? Pokud nemáte energii ani na to vstát z postele, jak chcete být tou čupr mámou, manželkou, kolegyní, kamarádkou, …? Nemůžete a nebudete. Ovšem…relax, péče, wellness, klid a pohoda, sport…Najednou překypujete energií a rozdáváte úsměvy a pozitivní energii na všechny strany. Lidé vaši společnost milují a vyhledávají a dobíjí vás zpátky. Perpetuum mobile? Možná. A možná je to prostě jenom VAŠE CESTA KE ŠTĚSTÍ.
 

Svatava Bartošová: Má dcera IVETA

Iveta Bartošová byla fenomén. Její životní příběh by vydal na pořádně tlustý román, který by nevymyslel ani ten nejlepší hollywoodský scenárista. Trojnásobná zlatá slavice totiž pravidelně zažívala nejen velkou slávu a davy nadšených fanoušků, ale i pořádné pády doslova až na dno. Její soukromý život byl plný neuvěřitelných kotrmelců. Žádný jiný český interpret neměl tolik titulních stran novin a časopisů, jako právě Iveta, která se už za života stala legendou. Za necelé půlstoletí svého života totiž prožila tolik, co by jinému vystačilo na deset životů.

Svatava Bartošová: Má dcera IVETANa jaře 2019 to bude již pět let, co se rozhodla pro dobrovolný odchod z tohoto světa. Výpravná celobarevná kniha Má dcera IVETA, kterou vydává nakladatelství MV knihy ve spolupráci se společností Borský gastro, přináší na 600 stranách tisíc mnohdy raritních a dosud nezveřejněných fotografií, životní příběh slavné a charismatické zpěvačky, ale i unikátní zpověď nejbližší kamarádky z posledních let Ivetina života Bohunky Vojtěchové, o které veřejnost dosud nevěděla a především obsáhlý, velmi otevřený rozhovor s Ivetinou maminkou Svatavou. Přestože paní Svatava Bartošová s novináři nekomunikuje, s blížícími se osmdesátinami udělala výjimku a zrekapitulovala nejen svůj život, ale i život své milované dcery Ivety Bartošové…

„S Ivetinou maminkou, paní Svatavou Bartošovou, jsem se poprvé setkal v červnu 2017, když jsem byl na Valašsku, abych jí řekl, že bych s ní chtěl napsat knížku o Ivetě. Moc se jí do toho nechtělo, aby zbytečně nedrásala pořád ještě čerstvé rány. Nakonec si vzala čas na rozmyšlenou. Celý rok jsem jí volával a občas se za ní i zastavil, než jsme si sedli a ona začala vzpomínat. Knížka Má dcera IVETA vychází nejen k pátému výročí Ivetina odchodu z tohoto světa, ale i k osmdesátinám její maminky. Obě tato výročí připadají na duben 2019,“ řekl jeden z autorů knihy Miroslav Graclík.
 
Zajímá Vás ukázka z knihy "Má dcera IVETA", která vychází z rozhovoru se Svatavou Bartošovou? Vydáme ji pro Vás již zítra.

Není čeho se bát! Neodkládejte operaci křečových žil

Trápí vás křečové žíly, máte kvůli bolestivým příznakům zdravotní komplikace, ale stále se nemůžete „dokopat“ na kontrolu a následný zákrok? V dnešní době se operace křečových žil bát nemusíte. Tento zákrok vás v životě nijak neomezí a viditelné známky operace mizí již po dvou týdnech.
 
Operace křečových žil vám nezajistí jenom krásnější nohy. To je jenom taková třešnička na dortu k tomu, že se zbavíte rizika zánětů žil, hrozby bércového vředu, krvácení a embolie. Přesně k tomu všemu může dojít, když budete křečové žíly ignorovat a včas nevyhledáte odbornou pomoc.
Jak na to? Prvním krokem může být zjištění referencí od známých, kteří zákrok podstoupili, nebo vyhledáním informací na internetu. Pak se stačí svěřit do péče lékaře. Prohlídka na důvěryhodných pracovištích specializovaných na křečové žíly je zcela nezávazná, neinvazivní a provádí se bezbolestně pomocí barevného ultrazvuku. Lékař by vám měl vysvětlit vše, co potřebujete vědět a zároveň vám dát čas na to, abyste si rozmysleli další kroky.

Není čeho se bát! Neodkládejte operaci křečových žil Pokud je však po vyšetření operace doporučena, je nejlepší ji absolvovat co nejdříve. Samotný zákrok nesmí bolet a ani v pooperačním období by neměl pacient mít nepříjemné zdravotní potíže.  „Pacienti naší kliniky odchází po operaci domů a další den mohou do práce či na golf. Po týdnu mohou jezdit na kole. Krátce po zákroku je nutná komprese končetiny v podobě obinadla či punčochy,“ říká MUDr. Ota Schütz ze Žilní kliniky s tím, že pacient by se měl následujících šest týdnů vyvarovat intenzivnímu slunění a pobytu v sauně. Po zákroku nejsou žádná dlouhodobá omezení ani v rámci pohybu či stravování. Samozřejmě před samotnou operací je vyžadována 5hodinová lačnost. Pacient tedy nemůže jíst, pít, kouřit ani žvýkat. Klient není omezen věkem, na zákrok může kdykoliv, pokud je zdráv.
„Nejen samotná operace nesmí bolet, ale ani v pooperačním období by neměl pacient pociťovat bolest. Viditelné známky operace mizí postupně po čtrnácti dnech. Je to však velice individuální,“ vysvětluje doktor Schütz. Pokud je operace provedena kvalitně, tak by se ze stejného místa už křečové žíly dělat neměly. Nemusíte se tak bát, že za pár let budete muset znovu vyhledat pomoc lékařů. Ale i to má své výjimky. Současná medicína sice umí bezbolestně a kosmeticky odstranit křečové žíly, ale doposud neumí zastavit pacientovy vrozené dispozice k tomuto problému. Výhodou je, že další křečové žíly se mohou opět operovat.

Není čeho se bát! Neodkládejte operaci křečových žil Stále se bojíte operace křečových žil? V dnešní době k tomu opravdu není důvod. Horší naopak bude, pokud své zdravotní problémy budete i nadále ignorovat. „Bát bychom se spíše měli samotných křečových žil, které přinášejí zdravotní i životní rizika. Na operaci bychom se měli těšit, že nás krom křečových žil zbaví i pravidelných rizik a komplikací,“ shrnuje MUDr. Ota Schütz.
 

Foto: Žilní klinika
1 x  Jaroslav Fikota
 

Předvánoční šílenství

Rolničky, rolničky… a spoustu dalších, Vánoce připomínajících odrhovaček v různých jazycích nám začíná z(ne)příjemňovat naší existenci. Proč? Blíží se totiž doba dramatické honby za dárky. Obchodní domy, reklamní poutače, časopisy a ostatní média se jala toho, že tu atmosféru do nás začnou prát radši už dva měsíce dopředu… přeci jen, od ledna už sháníme srdce na Valentýna a v únoru zajíce… takže co se startu kampaně týče, kdo nezačal v říjnu, jakoby nebyl…

Předvánoční šílenství Dnes je 27.11., tedy méně jak měsíc do Štědrého dne… Správná hospodyňka a o domácnost pečující žena má už jistě připravený harmonogram na následujících pár týdnů: cukroví, úklid, stromeček, DÁRKY, kapr a jídlo… Radši spousta jídla suplující válečné zásoby pro dvacetičlennou rodinu na měsíc…. Vždyť obchody budou dva až tři dny zavřené (katastrofa!). Takže honem sepsat počet druhů cukroví, potřebné suroviny a začít se chystat, protože svátky klidu zřejmě už zabila mediální masáž a ženské časopisy. STOP! Hlavně nic nepište! Pojďme se raději společně podívat na to, o čem Vánoce jsou skutečně a jak si je můžeme zpříjemnit.
 
V první řadě, pokud na Vás, stejně jako na mě, nepadá vánoční atmosféra a neběháte v potu tváře zoufalí po městě, je to v pořádku. Dárky nemají být zhmotněním stresu: co a pro koho… mají udělat obdarovanému radost či mu splnit nějaké přání. První námitka na vánoční dárky: Pokud máme někoho rádi, nepotřebujeme jeden konkrétní den v roce, kdy dárky dáváme. Radost se snažíme dělat přes celý rok. Obdobně NEPOTŘEBUJEME jeden den v roce na opití, ani na to vyjadřovat lásku (tu tedy dle svátků můžeme dvakrát ročně…). Dávejte dárky s rozumem a bez stresu… navíc dárek nemusí stát desetitisíce pro to, aby udělal radost. Zkuste se s tím, komu chcete dárek dát chvíli bavit a zjistit, co by mu udělalo radost. Vždycky se něco najde… :)  A když ne, je tu stará dobrá klasika, která zachránila nejednoho zoufalce (jakkoliv to není originální, snaha se upřít nedá) - ponožky, kosmetický balíček nebo lístky do divadla. Jenom dodám, že chápu, že vy všichni, co máte děti, to máte jinak… jakkoliv chcete, seznam v dopise pro Ježíška je nekompromisní a vánoční šílenství asi vás nemine. Ale nezapomínejte, že Vánoce = KLID A RODINA! (a pohádky :))

Předvánoční šílenství Cukroví… před svátky by to každý aspoň ochutnal, na Štědrý den a další den k snídani se pravděpodobně sladkého přejíte a kolem Silvestra už cukrovinky všech možných, tvarů, velikostí, barev a chutí nikdo NEŽERE a vy se proklínáte. Obdobný vztah máte v danou chvíli pravděpodobně k řízkům a bramborovému salátu, neb jen při vyslovení vás píchne u žlučníku. Ale zpátky k cukroví… kolik druhů? Kdy to stihnout? Nebude toho málo? Nebude toho moc? Kdo to bude jíst?... Napečete toho deset krabic a načucháte se toho tak, že to stejně ani nevezmete do pusy. Když už se rozhodnete péct, co takhle zvolit jen pár oblíbených druhů? Nebo se domluvit s kamarádkou, matkou či tchýní na nějakém barteru? Ve finále můžete mít od všeho trochu a nestrávíte X večerů u trouby. Pokud pečete sama, pozor na víno… je ověřeno, že u zdobení perníčků při určité hladince můžete být víc než kreativní a vánoční symbolika se jaksi vytrácí.
 
Předvánoční šílenstvíÚklid… předpokládám, že na skládce nežijete a nebojte, pořádková kontrola se na Vás nechystá (jakkoliv k ní připodobňujete svoji tchýni). Dárky se pod stromek dostanou tak jako tak a pokud máte děti, pravděpodobně Vám ta clinem vyleštěná zrcadla stejně umatlají hned, jak je vyleštíte. Okna, dveře, závěsy, záclony… Pak pod stromečkem ležíte místo dárku se zablokovanými zády vy a ani si je neužijete… Provozní nepořádek je v pořádku i na Vánoce, nehroťte to a vyrazte radši s kamarádkou, přítelem nebo rodinou na svařák.
 
Co na závěr? Hlavně se z těch Vánoc nezblázněme… A všem, kteří si v následujících týdnech půjdou pro dárky na poštu přeji pevné nervy!!!
 

Halina Pawlowská: „Když chceš hezky milovat, musíš lásku pilovat.“

Přesně takhle postupuje hlavní hrdinka nejnovější knihy Haliny Pawlowské Díky za fíky. I když občas se řídí  trochu pozměněným heslem, které zní: Když chceš hezky milovat, tak SEX musíš pilovat!
 
Halina Pawlowská: „Když chceš hezky milovat, musíš lásku pilovat.“ Knihu začala Halina Pawlowská psát na ostrově Wangerooge v Severním moři a je to v pořadí její 31. román. Hrdinka nejnovějšího příběhu je stejná, jako v bestselleru Díky za každé nové ráno. Autorka se ale brání tomu, že by se jednalo o pokračování románu. “ Proč Díky za fíky?! Fíky měla ze všeho nejradši moje máma, ale já jsem knížku takhle pojmenovala proto, že jsem příběh jedné vášnivé noci, kdy se bilancuje vztah, u kterého není jasné, že jde o lásku, chrlila se stejnou emocí jako tehdy Díky za každé nové ráno. A taky proto, že popisuju strašně trapné situace, odhaluju chtíč a směju se, i když je to někdy všechno k pláči… Kdybych chtěla cynicky a stručně vyjádřit o čem kniha je, mohla bych taky říci: O jedné noci, kdy ON příšerně chrápe a ONA nemůže usnout!”
  
Halina Pawlowská je vtipná a upřímná nejen na papíře, ale i jako osobnost. Není proto divu, že se na jejím křtu sešlo tolik zajímavých hostů. Taková účast se na uvedení nového románu se jen tak nevidí! Přišla Dana Batulková, Petra Černocká, Lída Finková, Michael Fleischman, Markéta Hrubešová, Martina Hudečková, Iva Hüttnerová, Petr Mändl, Jan Kanyza, Uršula Kluková, Tatiana Kovaříková, Hana Křížková, Kateřina Lojdová, Tereza Kostková, Jitka Němcová, Pavel Nový, Agáta Prachařová, Mariana Prachařová, Petr Pečený, Upír-Krejčí, Václav Šanda, Zdeněk Troška, Dagmar Zázvůrková nebo  Jitka Zelenková.
 
Halina Pawlowská: „Když chceš hezky milovat, musíš lásku pilovat.“ Role kmotra se zhostil její dlouholetý kamarád a kolega Milan Šteindler. „Je kmotrem knížky proto, že knížku Díky za fíky jsem chrlila stejně emotivně jako Díky za každé nové ráno. Je to současný příběh, ale vzpomínám v něm na dobu, kdy jsme s Milanem chystali společně filmy, kdy jsme se hodně kamarádili a kdy jsme měli velké plány,“ dodává spisovatelka. Milana Šteindlera zaujalo hlavně motto celé knihy. Když chceš hezky milovat, tak sex musíš pilovat! „Slavný španělský režisér Luis Buňuel napsal ve svém životopise, že si v životě oddechl, teprve když zjistil, že už se nemusí štvát za ženami a erotikou. A mně ta chvíle stále nepřichází. Tak tedy piluji,“ vtipkoval herec a režisér.
 
Na setkání s Halinou Pawlowskou se samozřejmě velmi těšil. Mají spolu, podle jeho slov, vztah sourozenecký a jejich spolupráce vždy probíhala hladce a přirozeně. A co se mu na ní líbí? Je to energická a vášnivá žena. A také vím, jak se dokáže sama ve svém díle schválně znemožnit, řvát vzteky i brečet. Jen na umření má ještě až příliš mnoho sil.“
 Slavnostní událost se odehrávala v pražském domě U Černé matky Boží. Právě tento výjimečný kubistický prostor kavárny Orient inspiroval spolu s dušičkovým obdobím tematiku večírku. Hosté si mohli vybrat, zda budou svůj outfit stylizovat spíše do halloweenských oslav, či přijdou jako elegantní postavy z 20. a 30. let.
 
 Vydání knihy z pera Haliny Pawlowské zaručuje pro nakladatelství bestseller a román Díky za fíky si určitě oblíbí nejen čtenářky, ale i muži, kteří víc pochopí ženskou duši. Doufejme, že román bude jednou také zfilmován, protože autorka už má všechno promyšlené. „Kdyby se náhodou tenhle příběh dočkal filmového zpracování, měla by hlavní roli  hrát Ivana Chýlková. A film by měl točit Milan. A taky proto, že jsou oba fajn a mají talent,“ uzavírá Pawlowská.
 
Díky za fíky vydalo nakladatelství Motto.
Doporučená cena knihy je 299,- Kč
Počet stran: 256
Foto:  Abatros Media

NEJLEPŠÍ VÍKEND: NOVÝ ROMÁN PATRIKA HARTLA

V úterý 16. října pokřtil držitel ocenění Český bestseller roku 2014 a 2016 Patrik Hartl svůj nový román NEJLEPŠÍ VÍKEND. Dlouho očekávaná kniha je připravena na pultech knihkupectví v neuvěřitelném dvousettisícovém nákladu. Jeho první tři knihy Prvok, Šampón, Tečka a Karel, Malý pražský erotikon a Okamžiky štěstí se dočkaly již mnoha dotisků a obsazují stále přední příčky v prodeji beletristických knih.
 
Tentokrát Hartl napsal příběh o tom, co všechno se dá změnit za jediný rok. „Žijeme ve svobodném světě zahrnuti relativním luxusem, a přestože máme možnost nakládat se svým časem podle svých představ, málokdo z nás skutečně dělá, co doopravdy chce. A to nejen o víkendu… To mě vyprovokovalo k napsání této knížky,“

NEJLEPŠÍ VÍKEND: NOVÝ ROMÁN PATRIKA HARTLA Hlavními hrdiny jeho nové knihy jsou Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel. Na Silvestra si dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Všichni touží změnit svůj život a doufají, že se jim to během nového roku podaří. Mohlo by, protože času na to budou mít dost. Kromě ranních a večerních hodin pracovních dnů mají k dispozici padesát dva víkendů, deset státních svátků a čtyři týdny dovolené. To je dohromady šest tisíc sedm set šedesát hodin volna, během kterých se dá změnit téměř cokoli…
 
„Přál bych si, aby si čtenáři zamilovali hrdiny příběhu podobně jako jsem se do nich zamiloval já. I když vím, že to asi není možné. Nacpal jsem do té knížky všechnu lásku, která ve mně byla. Až se někdy nedostávalo na mou ženu a děti.“
 
Hartl knihu považuje za svoji „nejvymazlenější“. Psaním strávil dva tisíce tři sta hodin. Jak sám říká, potěšilo by ho, kdyby se čtenáři při čtení knížky zároveň bavili a zároveň se v příběhu sami našli. „Na knížkách je úžasné, že je čteme o samotě, a přitom nám dávají pocit, že nejsme se svými problémy a touhami ve světě osamocení,“ dodává autor závěrem.  
 
 

NEJLEPŠÍ VÍKEND

autor: Patrik HartlNEJLEPŠÍ VÍKEND: NOVÝ ROMÁN PATRIKA HARTLA

grafické zpracování knihy, kresby: Markéta Horák
 
nakladatelství: Bourdon, a.s.

místo a rok vydání: Praha 2018

ISBN: 978-80-906996-9-4

450 stran, česky
 
http://nakladatelstvi-bourdon.cz 
 
 
Kontakt pro novináře: Tomáš Přenosil tomas.prenosil@studiodva.cz, tel.: 736 531 330
 
Titulní strana knihy a portrétní foto ke stažení: https://www.studiodva.cz/ostatni/fotografie-ke-stazeni/?gallery=323
 
 
Patrik Hartl (nar. 10. 9. 1976 v Olomouci) vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU. Střídavě se věnuje divadelní, filmové a televizní režii. V divadle režíroval řadu divácky velmi úspěšných inscenací (Otevřené manželství, Caveman, Absolvent, Půldruhé hodiny zpoždění, Madame Melville). Jeho vlastní divadelní hry Klára a Bára (2006), Soukromý skandál (2011), Hvězda (2013), Hlava v písku (2013), Hovory o štěstí mezi čtyřma očima (2014), Vysavač (2015), 4 sestry (2016) a Líbánky na Jadranu (2017) se staly hity. Jeho literární prvotinou byla kniha PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA a KAREL (2012), která se díky velkému zájmu čtenářů dočkala mnoha dotisků. Následující román MALÝ PRAŽSKÝ EROTIKON (2014) se stal stejně jako dvojromán OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ (2016) Českým bestsellerem. www.patrikhartl.cz
 

Žárlivost: Strach ze ztráty lásky, strach z lásky

S žárlivostí, v jakékoliv podobě, se setkal snad každý z nás. Ať už se jednalo o tu dětskou, partnerskou či chorobnou. Ač se každá projevuje jinak a reaguje na jiné podněty, spojuje je společný rys: ubližuje vztahu a omezuje druhou osobu. O žárlivosti se říká, že je projevem „pravé lásky“ a že „kdo nežárlí, nemiluje“. To ovšem není až tak úplně pravda.

Žárlivost: Strach ze ztráty lásky, strach z lásky
Podíváme-li se na žárlivost a lásku nezkreslenou optikou, jednoznačně nám z toho vyjde, že tyto dvě emoce se vylučují. Láska je spojována s pozitivními pocity, zatímco žárlivost je zahalena negací, omezováním a v extrémních podobách i omezováním osobní svobody.

Žárlivost patří mezi lidskou emocí, kterou charakterizuje nadměrné ulpívání na určité osobě a zvýšená obava o její ztrátu. Je to tedy široký komplex negativních emocí, depresí, pocitu méněcennosti a hněvu. Říká se, že žárlivost je STRACH ZE ZTRÁTY LÁSKY.

Žárlivost je jinými slovy také úzkost vyplývající z nedostatečného pocitu jistoty týkající se citu milované osoby. Nejčastěji je směřována ke třetí osobě či osobám, které jsou v této souvislosti vnímány jako ohrožující faktory vztahu. Také ale může být cílená k věcem, zvířatům či aktivitám protějšku, který Žárlivost: Strach ze ztráty lásky, strach z láskyvěnuje svůj volný čas i jiným lidem, věcem a zájmům. V důsledku majetnické žárlivosti se žárlivec nedokáže jiným než tímto způsobem vyrovnat s nejistotou. Pro tento druh žárlivosti je typické, že se protějšku snaží nedávat žádný vlastní prostor a je tak velmi omezující. Pokud necháme tyto emocionální projevy zajít moc daleko, udělají v takovém případě žárliví jedinci svým partnerům ze života hotové peklo. Najednou se začnete hlídat co smíte a co nesmíte říct, jak se chovat, s kým se bavit, jakým aktivitám se věnovat, aj…Začnete ztrácet svou přirozenost a žijete pouze v lajnách, které vám předem vaše polovička nalinkovala. Je třeba si uvědomit, že v takové chvíli se z vás stává oběť. Mnozí lidé jsou dokonce ze strachu z dalšího konfliktu ochotni přijmout jakousi patologickou hru na „neprovokuj mě, pak já nebudu mít důvod žárlit“. Jakoby dobrovolně se nechají hlídat, kontrolovat a vést, ale ani to žárlivci nestačí. Na scénu může přijít pak chorobná žárlivost. Pro ni je charakteristické, že vzniká samovolně, bez jakéhokoliv podnětu ze strany partnera. Obsahuje prvky paranoidního bludu a je těžko léčitelná.

Dá se tedy žárlivost léčit?
Ano, dá a dokonce by i měla. Pokud chce člověk eliminovat svou žárlivost, musí se v prvotní chvíli zbavit svého strachu ze ztráty partnera a že nebude milován. Je důležité žárlivci ukázat směr myšlení, ve kterém zapomene na vlastnictví druhého. Musí na něj začít pohlížet jinak než jako na svůj majetek. Upřímně, jedná se o úkol, který je téměř nadlidský. Vhodné je začít léčbu, pokud si žárlivec sám svou indispozici uvědomuje a je aspoň minimálně ochoten s ní začít něco dělat. Teprve potom může být úspěšný. Ale podobně jako u závislostí a v tomto případě se obrňte řádnou dávkou trpělivosti a odolnosti, protože se jedná o běh na dlouhou trať.

Někdy bývá jedinou možnou výhrou útěk. Proto se nebojte a netrapte pocity viny, pokud už je pro vás setrvání ve vztahu se žárlivcem ubíjející. Není vaše vina, že vztah skončil. Máte právo na štěstí, bez podmínek a bez výčitek.

Vojta Dyk v hlavní roli kněze

Vojtěch Dyk zpívá  hlavní roli kněze ve velkolepém uvedení Bernsteinovy Mše: 28. října ve Vídeňském koncertním domě
Vídeň oslaví 100. výročí narození Leonarda Bernsteina unikátním uvedením původní verze jeho muzikálového oratoria Mše (Mass)  s Vojtěchem Dykem v hlavní roli. Výjimečné představení se odehraje ve Vídeňském koncertním domě (Wiener Konzerthaus) v neděli 28. října od 19:30.  Legendární Bernsteinovo dílo v podání ORF Radio-Symphonieorchester Wien, Vojtěcha Dyka coby Celebranta, vídeňských sólistů a sborů  zazní ve velkém sále pouze tento jediný večer.

Vojta Dyk v hlavní roli knězeNabídka zazpívat si Mši ve Vídeňském koncertním domě Vojtěchu Dykovi přišla na základě jeho excelentního výkonu v českém nastudování, které se letos, dva roky po premiéře, vrátilo na jeviště. Skvělá pověst tuzemské inscenace překonala hranice, což nejlépe potvrzuje její kvality  a je uznáním celému tvůrčímu týmu. A reakce hlavního aktéra Vojty Dyka?: „Inu, co bych řekl, snad jen to, že se těším z toho, že je zájem i v mezinárodních vodách za Znojmem a že si vyzkouším pracovat zase s jinými profíky. Jakákoliv příležitost si Mši zahrát je svátkem, nejen hudebním, ale tak nějak lidským. Protože to dílo je opravdu obrovské. Hlavně tedy duchem. Bože dík. Dyk.“

Zatímco ve Vídni bude 28. října k vidění Bernsteinova Mše s přibližně třísetčlenným  ansámblem, v České republice je uváděna speciální komorní verze se stovkou účinkujících. Menší počet zpěváků a hudebníků však nic neubírá na naléhavosti sdělení, pozitivních emocích  a nadšených reakcích, které představení vyvolává. Na dlouhou dobu poslední příležitost prožít u nás Mši „live“ se nabízí 8. prosince v brněnské Hale Rondo, kam lze ještě v předprodeji zakoupit zbývající volné vstupenky. Listopadové koncerty v pražském Foru Karlín jsou vyprodané a s dalšími reprízami se minimálně v příštím roce nepočítá. Producenti projektu Vojtěch Dyk a Josef Buchta aktuálně připravují inscenování Mše ve washingtonském Kennedy Center, kde měla Mass v roce 1971 premiéru a od té doby tam uvedena nebyla.

MŠI v ČR uvádí agentura Mass Dream Production, generálním partnerem projektu je Česká spořitelna. Mediálními partnery jsou: Právo, Novinky.cz, Český rozhlas – Radiožurnál a Harper’s Bazaar.
 
KONTAKTY:
www.bernsteinmass.cz
 
www.maccafe.cz
Getrun
MacCafe.cz
redakce@maccafe.cz
(c) MacCafe.cz | realizace 3Nicom