Nezapadáme v davu – myslíme „tak trochu jinak“

Co dělala Kateřina Brožová s Jiřím Škorpíkem ve studiu?

Muzikál Doktor Ox, který bude mít premiéru v Divadle Hybernia již 5. října je dle vyjádření autorů vhodný pro všechny věkové kategorie. Ti, kteří se zúčastnili probíhajících zkoušek, mluvili o úžasné muzice, na kterou se mohou diváci těšit. Symfonický orchestr a finální sbory pod dohledem autora se natáčely v těchto dnech.
 
Co dělala Kateřina Brožová s Jiřím Škorpíkem ve studiu?
Dobrá hudba, to je základ úspěšnosti dobrého muzikálu.  Velmi důležité je, aby měl autor důvěru a volnou ruku od scénáristy a režiséra a měl i dost času na tvorbu.  Jenže produkce oslovila Jirku Škorpíka v únoru, a když má být premiéra již v říjnu, tak to zvládne jen opravdový mistr. Pro autora to byl opravdu tvrdý oříšek. V muzikálu se střídají veškeré styly od balad přes vážná dramatická témata i humorná čísla, folklorní, tango nebo moderní věci.

 
Autor hudby Jiří Škorpík o vzniku a finalizaci muzikálu nám řekl několik zajímavostí. „Zdeněk Zelenka neměl žádnou konkrétní představu o hudbě, dal mně naprostou tvůrčí svobodu. V muzikálu je 60 skladeb půlminutových i šestiminutových. Ve studiu „A“ v ČT jsme natáčeli klasický sbor s 25 členy státní opery a Národního divadlo s dirigentem Františkem Štěrbákem.  Každou skladbu nazpívali dvakrát, takže vznikl 50 hlasový sbor. To je nádherný zvuk,“ a pokračuje: „Dnes jsme se potkali tady s Kateřinou Brožovou, zpívá velmi dobře, je čistá, rytmická a má to i sladěné s pohybem, je vyloženě jevištní člověk. Hudba se mně tvořila hezky, scénář je napsaný velmi vtipně a se Zdeňkem Zelenkou se mně spolupracuje skvěle.“ dodává Škorpík
 
Do studia se přišla s Jirkou Škorpíkem poradit Kateřina Brožová, která hraje v muzikálu jednu z hlavních rolí – starostku. Je to již její čtrnáctý muzikál, takže má bohaté zkušenosti. Je vystudovaná herečka a zpěv jí provází celým životem. Během chvilky se rozhodla, že si se sborem také zazpívá.
 
Co dělala Kateřina Brožová s Jiřím Škorpíkem ve studiu?„Jirka Škorpík je podle mě geniální autor, napsal muziku, která je nápaditá, nabitá emocemi i změnami rytmu, ale zároveň je to náročná muzika. Celé představení bude plné krásných, hudebně tanečních čísel a má v sobě zajímavou myšlenku. To diváci ocení. Moje role je o manipulaci, kde se mně původní moc vymkne z rukou. Je to lehká nadsázka a komedie a to mně na tomto muzikálu baví.“ popsala vztah k muzikálu Doktor Ox Kateřina.
 
 Tento muzikál je vtipnou parodií na současný svět, který důvěrně známe, inspirovaná povídkou Julese Vernea. V této komedii se střetnou dva myšlenkové světy a přináší s sebou varování před zneužitím vynálezů původně určených k pokroku a snahy ovládnout myšlení lidí.

Foto: Muzikál Doktor Ox
 

U nás to baLETÍ

První premiérou sezóny v Divadle J. K. Tyla byl 8. září na Malé scéně interaktivní pořad pro všechny generace s názvem U nás to baLETÍ. Zkušení tanečníci přiblížili divákům zábavnou formou proměny a vývoj tance v historii. Inscenace vznikla v režii Václava Janečka, pedagoga, baletního mistra a dramaturga, který stál za zrodem podobně komponované inscenace Baletománie, jež se s úspěchem udržela v repertoáru Národního divadla sedm let.
 
U nás to baLETÍTato netradiční komponovaná inscenace přiblíží divákům pomocí mluveného slova vývoj tance a jeho proměny od rituální symboliky přes kolorit lidových tanců, ustavení kánonu baletních prvků až po spontánní free a street – dance.  Na co se mohou diváci těšit, přibližuje režisér Václav Janeček: „V krátkých ukázkách předvede soubor a sólisté baletu DJKT mimo jiné francouzský menuet, čardáš, kankán, slavnou Umírající labuť, ale i spontánní street dance. Nepůjde ale jen o pro někoho nudnou historii. Celým večerem budou provázet dvě moderátorky či moderátoři, kteří odhalí různé zajímavosti a perličky ze světa tance.“ Šéf souboru baletu Jiří Pokorný k tomu dodává: „U nás to baLETÍ je inscenace určena skutečně pro všechny věkové kategorie, která nabídne cestu k objevování historie, podívanou ke skvostům nejznámějších výstupů, propojenou zajímavými dialogy s možností kvízu i k zapojení do děje na jevišti.“
 
U nás to baLETÍV rolích moderátorů se vystřídají členky baletu Jarmila Hruškociová, Lýdie Švojgerová či Andronika Tarkošová spolu se členy souboru muzikálu Lukášem Ondrušem a Pavlem Klimendou, kteří se vedle Václava Janečka podíleli i na scénáři k inscenaci. „Nejtěžší pro nás bylo spojit jednotlivé taneční části mluveným slovem,“ popisuje vznik celého večera Václav Janeček, „nesmí to sklouznout k šaškárně, ale rádi bychom, aby se diváci bavili. Uvidíme také, jak bude reagovat publikum. I když inscenace nebude improvizovaná, každé představení bude díky reakcím diváků a tanečníků malinko jiné.“
 
Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.
 
Nejbližší reprízy 22. a 29. září 2018 na Malé scéně DJKT
Foto: Martina Root
 

Bylo nebylo - a žili šťastně...

Léto pomalu končí, teplé letní večery se s námi zase na nějaký čas pomalu loučí a vy se pravděpodobně doma choulíte do deky, v ruce hrnek s čajem nebo kávou a přemýšlíte, co byste mohla dělat. Pokud pomineme možnosti přerovnávání šatníku a jiných, zaručeně nezbytných záležitostí, do kterých se Vám nechce (komu taky jo, nejste v tom sama!) – jsou tu minimálně další dvě varianty. Tou první je sáhnout po dobré knize, kterou rozečtete stejně jako všechny předchozí a až do další dovolené na ni nesáhnete. Druhou možností je buď vyrazit do kina nebo zalovit v domácí filmotéce...

Bylo nebylo - A žili šťastně...Dívky, ženy, paní… ruku na srdce, která z nás by neměla ráda romantické filmy. Pro muže jsou romantické filmy nebo romantické komedie téměř to samé, jako když se první středu v měsíci rozhoukají sirény – jasná signalizace přicházejícího nebezpečí a čas na rychlý ústup – mimochodem skvělá výmluva pro odchod „NA JEDNO“. Pro ženy je to kýžená hodina a půl relaxace a nutného snění, kdy spolu s hlavní hrdinkou prožijí emocionální bouři a čekání na PANA BOŽSKÉHO, který je hodný, věrný, pracovitý, dělá domácí práce (RÁD!) a zbožňuje VAŠE KAMARÁDKY. A co víc?! VAŘÍ tak, že po skončení nemusíte předmětnou kuchyň zapálit! STOP!
 
Zpět do reality… To, o čem byla řeč je prototyp filmového hrdiny –  výplod fantazie scénáristů. Je mi líto, tento muž opravdu spíš existuje pouze na stříbrném plátně – pokud máte takového muže doma, gratulujeme! Pokud ne, nezoufejte… Božského se nakonec dočkala i Carrie Bradshaw v legendárním seriálu Sex ve městě, tak proč ne právě VY! Čekala na něj zhruba šest sérií, to jen tak pro přibližnou časovou orientaci. Přijde Vám, že šest let je moc? Vzpomeňte si na Růženku! Ta čekala jen na první pusu STO LET!

Bylo nebylo - a žili šťastně...

Pojďme tedy zkusit nějakou jinou verzi příběhu. Co takhle dokonale elegantní, zámožný šlechtic, a navíc Brit? Na první pohled trochu pyšný a arogantní… ale nakonec ho miluje každá… Bystří už vědí, řeč není o nikom jiném než o panu Darcym. Ano, bavíme se o tom z Pýchy a předsudku, o Bridget Jones až později. Vztah Elizabeth a Darcyho popsala výborně moje kamarádka. Na moji otázku, proč si myslí, že jim to neklapalo odpověděla takto: „No, on byl pyšnej a ona měla předsudky.“ (No, taky by Vás to nenapadlo, co?... Zde nutno podotknout, že název knihy je opravdu velmi vhodně zvolen…). Nicméně ať už znáte filmovou nebo knižní verzi příběhu, dáte mi za pravdu, že Darcy je klasika, která neomrzí.



Bylo nebylo - a žili šťastně...
Pokud nepatříte mezi fanoušky anglického venkova konce 18. století, můžete zvolit modernější verzi příběhu. Mnoho žen se v tomto filmu vidí… Aby ne, každá si občas poslechneme All By Myself od Céline Dion nebo se sem tam (denně) potýkáme s trapasy  – nepovedený make-up, nevhodné oblečení nebo snad taky rychleji mluvíte, než myslíte? No booože… I s tímhle vším se nakonec dočkala svého Až žili šťastně…
 




Bylo nebylo - a žili šťastně...Je libo se trochu dojímat a pobrečet si? Má to sice asi tři hodiny, ale brečí u toho každá… „Jacku, já letím!“ Dvojice Jack a Rose na „nepotopitelné“ lodi… TITANIC! Rose na ledové kře, Jack mizící v hlubinách oceánu… Uznejte samy, tenhle film nezklame nikdy.
 

Osudové lásky, odloučení, nepřízněn osudu, tragické nehody nebo prostě jen čekání na toho pravého… Vyberte si dle libosti, stačí pouze zmáčknout PLAY a pan Božský je ve vteřině u Vás doma.
 
  Jaká bude vaše volba? Dejte nám vědět do komentářů, jaký je Váš nejoblíbenější romantický film!
 
 
 
 
Foto: Wikimedia Commons
 
 

Kulturní tip: Divadlo Viola vstupuje do nové sezony osvědčenými programovými hity

Legendární Divadlo Viola na pražské Národní třídě začne v září psát už 56. kapitolu své bohaté historie. Nová sezona nabídne vše, co do hlediště této osobité pražské divadelní scény přitahuje stále další generace diváků: Neopakovatelnou atmosféru intimního prostoru, hvězdně obsazené inscenace rozmanitých žánrů, intenzivní kulturní zážitky. A k tomu ještě několik vylepšení, především novou, přehlednou podobu webu a také možnost objednávat vstupenky na vybraná představení pohodlně, kdykoliv a odkudkoliv on-line.

Kulturní tip: Divadlo Viola vstupuje do nové sezony osvědčenými programovými hityPoetická koláž textů z díla Jacquese Préverta, slavného francouzského básníka, scenáristy filmů Děti ráje či Setkání Seiny s Paříží, autora textů šansonů Edith Piaf… v Divadle Viola zazní 11. září od 20:00 v bravurním podání Josefa Somra, Davida Novotného a Máši Málkové. Josef Somr v inscenaci Jako zázrakem / Jak dělat podobiznu ptáka recituje básně věhlasného autora prostě, civilně a neokázale, z jeho přednesu vystupuje bohatý vnitřní život a neomylný vkus. S nemenší citlivostí interpretuje prévertovský humor či ironii David Novotný a ozdobou tohoto tria je křehká a zároveň pevná Máša Málková.

Znáte nějaké romské pohádky, příběhy, tradice či písničky? Pokud se s nimi chcete seznámit, a to velmi zdařilou a zábavnou formou, nenechte si ujít představení Šunen Romale — Poslyšte Romové, které je ve Viole na programu 12. září. Jedinečný zážitek s romským folklorem divákům zprostředkují herečky Barbora Hrzánová a Jana Boušková spolu se známým romským slovenským zpěvákem Máriem Bihárym, který koncertoval například se Zuzanou Navarovou.

Kulturní tip: Divadlo Viola vstupuje do nové sezony osvědčenými programovými hity
Další dobrá zpráva je, že ve Viole můžete i v září prožít Máj! Bára Hrzánová vás 14. září od 20:00 provede básnickým velezpěvem K. H. Máchy Máj. Říká ho, zpívá ho, velebí ho v nastudování Miloše Horanského s hudbou Emila Viklického. Máj v mistrovské interpretaci Báry Hrzánové měl ve Viole premiéru v roce 2003 a od té doby v desítkách repríz vzbudil nadšené reakce diváků.

Berenika Kohoutová, Jan Meduna a Jaromír Meduna budou na jevišti Violy tančit, zpívat a kabaretně dovádět 15. září od 20:00 v představení Století hitů. Čím voněla doba? Jaké verše se špitaly dámám do ouška či hřímaly na pódiích? Jaké písně se hrály k poslechu i k tanci? To prozradí rozverný kabaret, v němž se míchá všehochuť veršů, tónů a dobových zajímavostí od Vrchlického po Žáčka a od Lehára po Kollera.
Předprodej vstupenek v pokladně Divadla Viola (Národní 7, Praha 1), vstupenky na vybraná představení je možné nově zakoupit online na webu https://www.colosseumticket.cz/cs/akce/s/divadlo+viola/1
Více informací na www.divadloviola.cz
 
                                                                                                Divadlo Viola
Viola se na divadelní mapě Prahy těší výlučnému postavení. Někdy bývá trefně označována jako nejmenší velké divadlo v Praze. Nikdy neměla stálý herecký soubor, ale vždy zde vystupovaly velké herecké hvězdy. Útulný prostor nevelkého sálu přímo v centru metropole, na Národní třídě, je už 56. sezonu dějištěm intimních setkávání diváků s uměním. Od roku 1963, kdy se v tehdejší Poetické vinárně Viola konalo první představení, repertoár staví na myšlenkové, autorské, inscenační kvalitě a na výtečných hudebních a hereckých výkonech, které jsou pro diváky zdrojem intenzivních zážitků. Dramaturgický záběr sahá od scénických čtení přes komorní dramata až po rozverné kabarety. Soboty patří rodinám s dětmi – především pohádkovým představením. V předsálí divadla návštěvníci najdou každý měsíc novou výstavu.

Jedinečná atmosféra do Violy přitahuje nejen diváky, ale také velké osobnosti uměleckého světa. K legendám, které se sem rády vracely, patřili Radovan Lukavský, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Karel Höger, Rudolf Hrušínský, Dana Medřická, později Jan Kačer, Jana Hlaváčová, Hana Maciuchová, Boris Rösner či Eliška Balzerová. V současné době na jevišti Divadla Viola excelují Bára Hrzánová, Taťjana Medvecká, David Prachař, Luděk Munzar, Marek Eben, Tereza Kostková, Petr Kostka, Josef Somr, Tatiana Vilhelmová a další, včetně členů nejmladší herecké generace, jako jsou Berenika Kohoutová nebo Máša Málková.
 

Weby Wokna Wychytávky - 36. týden

Vaříš, vařím, vaříme a abychom věděli co a jak, trocha inspirace na vlnách internetu už se valí přímo k vám.
 
Recepty.cz
Recepty.cz - https://www.recepty.cz
On-line kuchařka, kde najdete dobré rady, jaké jídlo si připravit a jaké si na něj nachystat suroviny.



 
TopRecepty.cz
TopRecepty.czhttps://www.toprecepty.cz
Recepty na vaření pro začátečníky i zkušené kuchaře. Každý může přidat vlastní recept. Moučníky, kuřecí maso, vepřové maso, aj.


 
Vaření.cz

Vaření.cz - https://recepty.vareni.cz
Online kuchařka s osvědčenými recepty a články o jídle a vaření.


 
Recepty Albert
Recepty Alberthttps://www.albert.cz/recepty
Hledáte inspiraci pro vaše vaření? Procházejte recepty z magazínů Albert a získejte spoustu užitečných rad a tipů na vaření.



 
igurmet
igurmet - http://www.igurmet.cz/recepty
Recepty, rady a návody při vaření, suroviny podle sezóny, video recepty a ještě mnohem více na igurmet.cz .


 
Tak hodně štěstí při výběru toho nejlepšího pokrmu a přejeme vám DOBROU CHUŤ!






 

Soutěž o vstupenky do Divadla v Řeznické!

Divadlo v Řeznické zahájí již svou divadelní 37. sezónu, a to 11. září představením MIDSUMMER (A play with song)! Představení v hlavní roli s  Jitkou Ježkovou a Ondrou Kavanem se těší divácké oblibě už od listopadu 2015. Na listopad 2018 je plánovaná DERNIÉRA.
 
Vstupenky na představení rychle mizí, ale nám se pro VÁS podařilo ve spolupráci s Divadlem v Řeznické zajistit 2 vstupenky hned na to první představení, 11.9. od 19:30 hod.!
 
A co víc? Zajímá nás Váš názor! Vyhrajte 2 vstupenky do divadla a pojďte s námi na skleničku do divadelního klubu hned po představení!
 
A o čem, že to je?
 
Groteskní komedie se strhujícími dialogy o náhodném setkání nesourodého páru, který spojuje jen vyhořelý a prázdný životní pocit uprostřed léta. Spolu se skvělými hereckými výkony je atraktivní složkou inscenace „živá“ hudební produkce rockera Davida Babky. Midsummer je výjimečnou hrou hned v několika ohledech. Reflektuje velmi aktuální problém, jemuž se sice dostalo zpracování již mnohokrát, ovšem Greig tak činí velmi originální formou. Tím problémem je samozřejmě krize hodnot, bezradnost a osamělost dnešních třicátníků.
 
Co musíte udělat, abyste vstupenky získali? Správně zodpovědět následující 3 otázky, odpovědi napsat do komentáře a sledovat nás na Facebooku, kde vítěze vyhlásíme v neděli 9.9.2018. (Nápověda: odpovědi najdete v textu J)
 
  • Kolikátou divadelní sezónu zahájí v letošním roce Divadlo v Řeznické?
  • Kdy mělo představení Midsummer premiéru?
  • Jak se jmenují představitelé hlavních rolí? 
 
Pokud jste toto představení neviděli, určitě stojí za zhlédnutí!
A pokud jste ho viděli, dáte nám za pravdu J
 
 
VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=8EO6NnIrhe0
 
Foto: Divadlo v Řeznické
 

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všude

Jan Jakub, zakladatel projektu TRAVEL HELPERS CZ, který se společně se svojí přítelkyní Míšou Šmákalovou rozhodl, že procestuje celý svět. Bývalý voják těží při cestách nejen ze svých armádních, zdravotnických a zálesáckých zkušeností a dovedností. Sílu a motivaci mu dodává i vlastní vize a touha pomáhat ostatním cestovatelům. Míša s Honzou jsou dokonalou ukázkou toho, jak se dá žít i s minimem a přesto plnohodnotně. Cílem projektu TRAVEL HELPERS CZ je být prospěšní cestovatelům, kteří se na své cesty zodpovědně připravují, ale také přírodě, které by rádi společně pomáhali. Jaké jsou klady a zápory života bez stálého zázemí, na co je potřeba se důkladně připravit, kde vzít dostatek financí a co by udělal jinak? To už se dozvíte v našem rozhovoru.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeJsi bývalý voják – co Tě do armády přivedlo, jaké pozice jsi tam zastával a proč jsi skončil?
Jan: Vojákem jsem chtěl být od malička. Část mé rodiny také sloužila a část pracovala jako nemocniční personál, takže jsem se rozhodl rodinné tradice spojit a sloužil jsem jako střelec (Combat lifesaver) u 42.mechanizovaného praporu v Táboře. Zdravotní příprava mne však natolik bavila, že jsem ji věnoval veškerý svůj volný čas, a to mi pomohlo ve zvyšování zdravotnických dovedností. Velitel mne řadu let posílal na zdravotnickou školu a chtěl mě obsadit na funkci zdravotníka roty, ale toto pro mne není. Byl jsem rád v terénu s kolegy a také polní obvaziště jsem odmítal. Dokonce jsem pro pozici CLS několikrát odmítl povýšení. Z armády jsem odešel z důvodu závažné rodinné situace, která vyžadovala mou přítomnost. Necelý rok jsem se snažil o přeložení k místu bydliště, ale bylo mi řečeno, že si mám vybrat mezi rodinnou a armádou.

Co Ti armáda dala a vzala?
Jan: Armáda mne naučila mnoho věcí. Sebereflexi, disciplínu, postarat se sám o sebe, ale hlavně se NEBÁT. Naučila mne potlačovat emoce. Toto nevím, zda je výhoda, či nevýhoda, asi jak kdy. Vzala mi část osobního života, iluze a ideály. Vzala mi také ale několik kamarádů, kteří zahynuli během služby. Myslím na vás kluci.

Napadlo Tě realizovat současný projekt už v době, kdy jsi sloužil? Jak ses k tomuto nápadu dostal?
Jan: Ne, nenapadlo. Měl jsem v plánu zůstat v armádě mnoho let. Když jsem z armády odešel a díky své zarputilosti, že se do armády nevrátím, jsem nevěděl, co budu dělat, zkoušel jsem pracovat v obchodech, ale nešlo to. Po nějaké době jsem se dostal k filmu a pracoval tam jako zdravotnický dozor pro filmovou produkci. Byl to podobný život jako v armádě, málo spánku, pořád venku. Práci jsem miloval... ale jakmile se projekt dokončí, končí i práce. Je to sezonní zaměstnání a o které je velký zájem a není jednoduché tam zůstat na stálo. Proto hledání sebe samého pokračovalo. Jelikož jsou mé životní hodnoty postaveny na pomoci ostatním, mnoho alternativ nezůstalo. Od malička jsem miloval přírodu a cestování, a tak mne napadlo spojit tyto dvě oblasti dohromady a po chvíli přemýšlení, byla prvotní myšlenka projektu na světě.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeZkus svůj projekt, současnou náplň života, charakterizovat v pěti větách.
Jan: Dokáži si představit, být kdekoli jinde, protože cvičení na Doupově byla procházka růžovým sadem. Ale po návratu bych tyto zážitky, nevyměnil za nic na světě.
Snažíme se o něco, co je dle některých lidí nemožné.
Myslel jsem si, že armádní strava je to nejhorší. Nepříteli by se měla podávat Asijská streetfood strava.
V armádě jsem se před okolním světem schovával a svou totožnost kryl. Dnes se prezentuji na internetu a snažím se myšlenku šířit dál a dál. Zprvu to byl naprostý šok a vůbec jsem svůj obličej na veřejnost dávat nechtěl.
Mnoho lidí cestuje a nebo nahlíží na svět skrze mediální růžové brýle. Svět je krásný, ale máme obrovské problémy a měli bychom je vnímat. Mnoho našich diváků tuto realitu neakceptuje a ptá se nás proč vůbec děláme, to, co děláme. Proč cestujeme.

Využiješ při současné aktivitě nějaké zkušenosti a dovednosti z armády?
Jan: Samozřejmě! Zdravotnické dovednosti jsou téměř na denním pořádku. Disciplína pro udržení morálky. Topografie pro orientaci v terénu, který je v džungli opravdu šílený. Strategický politický přehled, pro efektivnější vnímání dané země a jejích občanů. Taktické dovednosti pro předvídavost a neustálou reakceschopnost. Sebeobrana a ztráta emocí pro zbavení se pocitu strachu a lepší jednání s lidmi. (Lidé vycítí, když se bojíte a mnohdy toho využívají). Materiální dovednosti pro zrychlení balení materiálu a snazší přesuny se zátěží. No a dalo by se pokračovat dále.

Musela se nějak speciálně připravovat Tvoje partnerka Míša?
Jan: Nelíbilo se jí to, ale ano, musela! (Směje se) Jelikož cestujeme většinou v odlehlých oblastech, je i při této cestě určité riziko, že se oddělíme. Mnohokrát v terénu chodím na průzkum cesty sám, abychom se nemuseli s batohy všude vláčet oba. Jsme na odloučení připraveni, ale bez jistých dovedností bych ji tam samotnou nechat nemohl.

Pociťujete nějaké rozdíly v síle a motivaci pro tuto životní cestu?
Jan: Ze začátku to byla jen taková myšlenka, že by z toho mohlo vzejít něco dobrého. Ale postupem času jsem si uvědomil, že je to nutnost. Přiznejme si to nebo ne, ale jako národ nejsme ve světe známí jako cestovatelé, kteří cestují bezpečně. Mnoho zemí si z nás dělá i legraci. Určitě se tedy motivace zvedla, neboť jsme v kontaktu s lidmi, kterým naše informace již nějakým, byť minimálním způsobem, pomáhají. A to jsme přesně chtěli.
Otázka jen na Míšu – odkdy jste spolu, mohla bys případně popsat, jaké je to žít s vojákem (resp. bývalým vojákem), má to nějaká specifika?
Míša: Jsme spolu téměř 4 roky. No, na toto se mě ptá mnoho lidí. Ono to dost specifické je, ale musí se to asi zažít. Rozhodně jsem nevěděla do čeho jdu a také nechci, aby se Honza někdy do armády vrátil. Býval po návratu z práce dost agresivní a nevyrovnaný. Ani se nedivím, kluci tam zažívají hrozné chvíle. Ale toto vše lze jistým způsobem přejít, protože se s ním cítím naprosto v bezpečí. Ví, co dělá, není s ním nuda a jela bych s ním kdykoliv - kamkoliv.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeJaké jsou největší tři zážitky, které dosud z cest máte?
Bylo jich tedy mnohem, mnohem více, ale tři okey...
Jan: 1) Setkání s mým nejoblíbenějším slavným Americkým zpěvákem na Filipínách. 2) Vysazení na opuštěném ostrově. 3) V odlehlé části džungle na pobřeží Thajska, mi selhal organismus, druhý den jsem se silně otrávil jídlem a v ten samý den, kdy jsem byl na pokraji smrti mě napadla divoká opice.
Míša: 1) Určitě na Filipínách aktivní sopka Mayon. 2) Kambodža pro mě byla jeden velký hrozný zážitek. 3) Divoká zvířata v Tasmánii. Nikdy jsem takovou koncentraci života neviděla.

Co bylo v počátcích cestovatelského života a vůbec projektu nejtěžší?
Jan: Celková délka příprav, byla téměř rok. Připravovat se na podobnou cestu není vůbec snadné, ale nejtěžší byl ten první krok. Dát výpověď z nájmu. Jak mile je člověk bez domova, už to nějak jde.
 
Co naopak bylo nejjednodušší?
Jan: Příprava materiálu. Se zkušenostmi z armády již člověk ví, co a jak si zabalit. Jenže dlouhodobé cestování není jako 14ti denní cvičení a i u tohoto jsme udělali mnoho chyb. Připravili jsme se tak dokonale, že jsme z Filipín odesílali 8 kg balík přebytečných věcí zpět do ČR. Teď v Tasmánii by se nám tedy hodily, neboť je zde stále zimní období, ale 5 měsíců v tropech nám byly k ničemu.

Báli jste se opustit své hmotné statky, rodiny, kamarády? Jak reagovalo okolí?
Jan: Nebál, má rodina i přátelé jsou na odloučení zvyklí a když je teď to odloučení mnohonásobně delší, mohu alespoň vidět, kdo je skutečný přítel a kdo si na mne ani nevzpomene. Samozřejmě, že mi všichni chybí, ale o to víc se na ně těším. Jsem docela hračička, takže postrádám své vybavení, nože a další vojenské hračky, které zde na cestách z důvodu bezpečnosti mít nemohu. V zemi, kde vládne totalitní režim nechcete mít multicamový batoh, nebo maskáče.
Míša: Nebála jsem se. Sice se bez domova a zázemí cítím trochu nesvá, protože nevím, kam se vrátím a nikde mi žádné místo neříká „Vítej doma“, ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Mnoho lidí mne podporovalo a stále podporuje, mám fantastickou rodinu a za vše jim děkuji. Ale našli se i tací, kteří by byli raději kdybych celý život proseděla na gauči a z baráku se nehnula. Na cestách se může stát cokoli, ale když občas sledujeme zprávy, vypadá to, že je v Evropě daleko více nebezpečí než tady.

Udělali byste něco jinak?
Jan: Sbalili bychom se lépe. Máme s sebou mnoho nepotřebných věcí a až na cestách jsme se naučili co je skutečně důležité a co je pouze mrtvá váha.

Co vám nejvíce z České republiky chybí? Jsou třeba tady u nás nějaké klady, kterých si člověk začne vážit, až když je delší dobu na druhé straně planety?
Jan: Chybí nám téměř všechno. O rodině a přátelích jsme psali, ale obecně nám chybí česká země. Jsme oba dva vlastenci celým srdcem a svou zemi milujeme. Chybí nám naše bezpečné lesy, louky a skály. Komunikace v češtině a naše zdravotnictví, které je velmi nedoceněné. Lidé by měli cestovat, aby viděli, jak to vypadá i v jiných zemích a přestali si neustále stěžovat. Náš IZS systém je také něco naprosto dokonalého a v mnoha zemích pro vás nikdo nejen že nepřijede, ale nikdo si vás na silnici mrtvého ani nevšimne. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale i naše politika není tak strašná, jak mnozí tvrdí. Ano! Má mnoho, mnoho chyb a nedostatků a až budu doma, budu nadávat také! Ale když jste v zemi, kde vládne diktátor a za jinou volbu vás zastřelí, začnete přemýšlet i v širších souvislostech.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeNyní po zkušenostech, když bys měl zhodnotit svou svobodu a život „mezi zdmi“, k čemu bys dospěl?
Jan: Žijeme jinak, než se zdá. Člověk je v dnešní době uzavřen sám do sebe a do svého vnitřního světa, který je značně omezen na příjem relevantních informací. Většinou slýcháme tvrzení: ,,Je to můj život, budu se chovat jak chci.,, To ale neplatí u všeho a ještě před 5 měsíci bych se hádal také.  Svět ničíme závratnou rychlostí a pokud se nezačneme všichni chovat zodpovědněji, brzy žádná příroda a žádný svět (v pojetí, jak ho známe dnes) nebude. Nezáleží na národu, nikdo není dobrý národ, nebo špatný národ. Jsou dobří lidé a nebo špatní lidé, nic víc. Pochopil jsem mnoho věcí, ale ta největší je, že jako lidstvo máme obrovský problém.

Myslíte, že se do „života mezi zdmi“ dokážete vůbec ještě vrátit?
Jan: Ano, samozřejmě. Zvládl jsem to po armádě, zvládnu to i po návratu z cest. Vše je pouze o stavu mysli a pokud mě bude něco štvát, změním to.
 
Co plánujete, až se vrátíte do Čech?
Jan: Do ČR se vracíme v lednu 2019, ale dlouho se neohřejeme. Dáme se zdravotně dohromady, projdeme si zdravotní vyšetření a testy a vyrážíme zase pracovat někam do Evropy. Na cestování si vždy vyděláváme sami a finance dochází. Na jaře 2019 chceme zpět do ČR, kde budeme cestovat a možná uděláme nějaké přednášky. Pokud se povede, může proběhnout i nějaký kurz, který budu nabízet. V létě chceme být doma, protože příští rok to budou 3 roky co jsme nebyli v létě v ČR. No a na podzim odlétáme na druhou etapu do USA. V roce 2020 nás čeká cesta po Evropě a Skandinávii. To je ale ještě daleko.

Z čeho máte největší strach?
Jan: Já se bojím hodně věcí, a proto se na ně připravuji. Ale i když je to klišé, tak ze smrti. A nejvíce ze zbytečné smrti.
Míša: Z lidí. Bojím se, že lidé jednoho dne pozabíjí vše živé na planetě a pojem příroda pro nás přestane existovat.

Čeho si nejvíc vážíte?
Jan: Rozhodně rodiny a přátel. Dále pak svobody, kterou v Česku máme a měli bychom se snažit, aby nám tato svoboda zůstala i nadále.
Míša: Také rodiny a samozřejmě Honzy. Občas je to semnou těžké, a proto jsem ráda, že to bere sportovně a je dobrým přítelem v dobrém i zlém.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeKterá země se vám zatím nejvíce líbila, ve které byste si dokázali představit, že tam už zůstanete?
Jan a Míša: Jednohlasně Tasmánie! Nemáme rádi turismus a koncentraci více lidí. Tasmánie je dokonalá divočina, která je navíc jeden z nejvýznamnějších biotopů na světě. Lidé jsou zde nesmírně přátelští a jejich jídlo je exkluzivní. Neskutečně nádherná a divoká příroda, která dobrodruha pohladí na duši, ale nezkušeného turistu může i zabít. Tato země nás očarovala.

Co byste rádi čtenářům vzkázali?
Jan: Rád bych vzkázal kolegům, jak vojákům, tak celému IZS, že si jejich práce nesmírně vážím, jsem rád, že takové lidi kolem sebe máme, a hlavně ať se vždy vrací z práce v pořádku. Dále všem cestovatelům a turistům, aby se na své cesty zodpovědně připravovali, nepodceňovali nebezpečí, respektovali přírodu a divokou zvěř a aby byli nejen na cestách více pokorní. Příroda nám den, co den pomáhá a ani o tom nevíme, udělejme tedy něco i my pro ni.
Míša: Ráda bych vzkázala všem, kteří se stále bojí cestovat, a nebo něco ve svém životě měnit, aby to udělali hned. Žádné zítra, ale teď hned. Je lepší být aktivní, ale chudý než pak ve vysokém věku nadávat, jak je ten důchod nízký a že je to všechno na prd. Svět není tak nebezpečný, jak se může zdát, ale vše záleží na vašem přístupu.

Je mnoho cest, jak můžete Jana s Míšou sledovat, stačí si jen vybrat:

Web http://www.travelhelpers.cz/
Facebook https://www.facebook.com/travelhelperscz/
Instagram https://www.instagram.com/travelhelpers.cz/
YouTube https://www.youtube.com/channel/UC-HBAgOMSq6wOGTiZMzpd5A?view_as=subscriber

Na co jít do kina – 36.týden

A máme tu podzim :(  Ne nemáme, čeká nás krásné babí léto a ještě spousta slunečných dnů. Ale to nám nebrání i tento týden vyrazit na nějakou novinku v našich kinech.

 
Sestra
The Nun
USA, 2018

Režie: Corin Hardy
Hrají: Taissa Farmiga, Demian Bichir, Jonas Bloquet, Charlotte Hope, Ingrid Bisu, Bonnie Aarons


Démonická řádová sestra z hororu “V zajetí démonů 2” se vrací, aby šířila zlo ze záhadného kláštera v Rumunsku, ve kterém řád jeptišek ukrývá děsivé tajemství. 




 
Všechno bude drama 

ČR / Slovinsko / Polsko / Slovensko, 2018, 85 min.

Režie: Olmo Omerzu
Hrají: Tomáš Mrvík, Jan František Uher, Eliška Křenková, Lenka Vlasáková, Martin Pechlát

Typický outsider čtrnáctiletý Mára a jeho kamarád dvanáctiletý Heduš podniknou cestu za svobodou. Mára ukradne auto a svými průšvihy ohromí i mladou stopařku.






Příběh koček
Cats and Peachtopia

CN 2018, 90 min.
Režisér: Gary Wang

Devět životů, devětkrát větší zábava. Jsou především líné a všechno mají na háku, ale i kočky mají velká srdce, mají své legendy a dny, kdy zažívají neuvěřitelně věci.







 
Jsem božská 
Feel Pretty

USA 2018, 110min.  
Režie: Abby Kohn, Marc Silverstein
Hrají: Amy Schumer, Michelle Williams, Rory Scovel, Naomi Campbell

Být sexy je nejvíc a každá holka a žena je tak krásná, jak se sama cítí být. Záleží na přístupu.







 
McQueen
McQueen

GB 2018, 11 min.
Režie: Ian Bonhôte, Peter Ettedgui
Hrají: Alexander McQueen

Příběh Alexandra McQueena je moderní, leč poněkud gotická pohádka o obyčejném chlapci z dělnického východního Londýna, který spoutal vlastní démony a stal se globální hvězdou módního návrhářství.

BARVY: jsou léčitely, indikátory, psychology i motivátory. Co znamenají?

Barvy nás doslova obklopují. Existují tisíce a tisíce jejich odstínů a kombinací. Přesto celé barevné spektrum vychází ze tří základních: ČERVENÁ, ZELENÁ A MODRÁ. Lidské oko rozlišuje nejvýrazněji právě tyto tři barvy, neboť je na ně při lomu světla i nejcitlivější. Existují však i živočichové, kteří rozlišují i čtyři, popřípadě pouze dvě z nich. Ať tak či onak, ať v základu nebo v kombinaci a odstínu, každá na nás působí a evokuje lidskému mozku určité pocity. Některé jsou pozitivní, některé negativní, jedny výstražné, další zase uklidňující. Víte, co která znamená a zjišťujete si jejich význam a možné působení předtím, než se například rozhodnete, že si vymalujete svůj byt? Stoprocentně byste měli, protože BARVY, dělají divy!
 
„Barva je definována jako vjem, který vytváří viditelné světlo dopadající na sítnici lidského oka.“

BARVY: jsou léčitely, indikátory, psychology i motivátory. Co znamenají?Červená
Tato barva je výrazem životní síly, aktivity, potěšení z činnosti a potěšení z dobrého kontaktu s naším okolím. Značí naši touhu po silných, hlubokých a emotivních zážitcích a úspěchu. Z toho důvodu k ní tíhnou lidé, kteří jsou cílevědomí, energičtí, soustředění a urputní. Ale také extrémní povahy inklinující k násilí nebo demoralizaci. Psychologové tvrdí, že jedinci, kteří červenou barvu odmítají se mohou vyznačovat nedostatkem sil, pasivitou, neschopností dotahovat svěřené úkoly, vyčerpáním. Červená je jednoduše (stejně jako krev a oheň, ke kterým je v téměř všech kulturách připodobňována) barvou životní síly.

Zelená
Je zelená vaší barvou? Pak patříte s největší pravděpodobností k těm lidem, kteří si za všech okolností stojí za svým a nezaleknou se žádných překážek. Toužíte po obdivu a především uznání. Máte sklon pečovat o své blízké, ale nejen to, často je také rádi ovládáte, ovlivňujete a kontrolujete – prostě je to ve vás a nemůžete si pomoci. Zelenou až modrozelenou barvu si volí jedinci, kteří jsou stateční, houževnatí, umínění a nekompromisní – schopní jít klidně i hlavou proti zdi, aby dosáhli svého. Z její charakteristiky tedy jasně vyplývá, že ji odmítají ti, kteří se cítí vnitřně nejistí, zklamaní a tělesně či duševně slabí. Ti ji mohou častokrát označovat i za tvrdou, nesympatickou nebo dokonce jedovatou, a to i přes to, že je symbolem života, znovuzrození, přírody, naděje, jara a svěžesti.

BARVY: jsou léčitely, indikátory, psychology i motivátory. Co znamenají?Modrá
Soulad, uspokojení a klid. Pokud tyto motivy provází vaši životní cestu, nejspíš tíhnete k barvě modré. Její přítomnost si užívají a vyhledávají lidé, kteří jsou citliví, hledající lásku a oddanost a mají opravdu bohatý vnitřní život – symbolizuje důvěru, něhu, tradici a oddanost. Proto jí dávají přednost ti, kteří touží po klidu i ti, co nemají rádi změny. Říká se, že pokud tuto barvu člověk odmítá, pak se bojí ponořit do hlubin svého nitra a zřejmě není spokojen se svými současnými vazbami. Modrá je považována za barvu bohů, vzduchu, vody a nekonečného a průzračného nebe.

Černá
Nejtmavší barva z celého spektra. Lze ji vůbec za barvu považovat? Vždyť barvy přeci patří světlu. Dáváte-li jí přednost, patrně odmítáte svůj úděl, jste vzdorovití a často vnitřně i zcela otevřeně protestujete proti jakémukoliv systému. Černá vždy poukazuje na nějaký závažný vnitřní konflikt – jste si toho vědomi? Tato barva symbolizuje smutek, zánik a smrt, zlo, magii, tajemství a hřích.

Žlutá
Žijete a milujete život! Žlutá je barvou, která působí povzbudivě, energicky a „voní“ jako svoboda. Dere se neúprosně vždy vpřed a za vším novým. Žlutou vyhledávají lidé, kteří jsou plní energie, očekávání, naděje, bezprostřednosti a hravosti. Člověk, který tuto barvu odmítá, zřejmě o některou z těchto vlastností přišel nebo mu byla pošlapána. V takovém případě pak může působit pokrytecky a o takovém jedinci vypoví, že je plný zklamání, nedůtklivosti a nedůvěry v další budoucnost. Tato barva značí život, moudrost, světlo, vědění, inteligenci.
 
 

Jak přežít trapas a nepropadnout se 6 stop pod zem

Trapné situace provází životy každého z nás. Nikdo z nás nechtěl, aby se staly, ale zákon schválnosti jednoduše a neomylně funguje a nevybírá si pohlaví, společenský statut či vhodnost momentu. Týkají každého z nás a možná nám může být útěchou právě onen fakt, že v tom nejsme sami. Až vás opět tato nepříjemná souhra všech náhod potká, nezoufejte a vzpomeňte si, že: ten moment, kdy se z trapné situace stane vtipný moment je chvílí, kdy jsme nad svým studem vyhráli. Někdy to trvá opravdu zatraceně dlouho ale ten pocit úlevy, ten skutečně stojí za to.

Jak přežít trapas a nepropadnout se 6 stop pod zemAbych se mohla k tématu skutečně věrohodně vyjádřit, zřejmě bych měla do placu přihodit nějakou vlastní zkušenost. Inu, jdeme na to:
Stalo se to jednoho jara, kdy jsem měla na starosti koordinaci školící akce pro 60 lidí. Nutno podotknout, že značnou část osazenstva tvořila mužská část populace. Součástí mé práce bylo i domluvit se s leadry jednotlivých týmů, aby mi během dne předali požadované podklady za své skupiny. „Hračka“ řeknete si. Přeci toto není první taková akce, kterou už spolu zažíváte, vždy všechny o „pravidlech hry“ (která jsou pokaždé stejná) opakovaně informujete v dostatečném předstihu, vše je vám potvrzeno a vypadá to, že den poběží přesně tak, jak jste si naplánovala.

Ráno brzo vstanete, a protože se jedná o seriózní celodenní akci, i vy se upravíte a obléknete tak, abyste požadovaný dress code dodržela. Nahodíte upnuté, ale stále lichotivé tmavé kalhoty, podpadky a výrazné zelené tílko, které celý outfit oživí. Tílko má jedinou nevýhodu – vyžaduje podprsenku bez ramínek – tu nalepovací – TU, KTERÁ VÁS NIKDY NEZRADÍ

Jak přežít trapas a nepropadnout se 6 stop pod zemBlik, několik hodin za vámi a vy stále nemáte veškeré dokumentace kompletní. Spokojená se svým vzhledem si to rázně nakráčíte mezi skupinku asi 25ti mladých mužů a rázně (téměř až nepříčetně) jim začnete vysvětlovat, jak NUTNĚ potřebujete to, na čem jste se s nimi dohodla…Koukají…jsou zaražení, najednou jak kdyby zapomněli svou mateřskou řeč a vypadá to, že skutečně pochopili vážnost situace. Jste na sebe pyšná, dokázala jste to a donutila je konečně tenhle papírovací kolotoč dotáhnout do konce. Když tu se mimika jejich obličejů změní a z naprosté strnulosti přejdou do absolutního pobavení. „Co se to sakra zase děje?! Čemu se smějou?!“ Nechcete se vzdát, a proto se opět rázně zeptáte: „Pánové, máte snad výpadky paměti?! Jasně jsme se na něčem domluvili!“ a tu se z hloučku chuligánů ozve „Výpadky máte snad vy, ne?“…Teď již přichází neskrývaný výbuch smíchu. Nechápu…znervózním…rozhlédnu se kolem sebe…nic…za sebe…opět nic…pod sebe…SAKRA!!! Kruci, sakra, sakra… TA podprsenka, co nikdy nezradí – zradila. Najednou, bez varování se mi válí po lesklých lodičkách a já se chci propadnout do země – tohle už nezachráním a dokumentace už od nich asi nikdy s vážností nedostanu…Rudá jako rajče se snažím své prádlo popadnout a utéct na toaletu. Jenže se mi PŘILEPILO (nyní dokonale) NA BOTY!!! Srážím sebe samu k zemi a kdybych měla granát, radši celé školící středisko vyhodím do vzduchu, než abych musela této situaci čelit po zbytek dne. Nyní již opravdu utíkám, upravuji se, rozdýchávám se, červenám se, děsím se a vymýšlím, jak to zachráním…

Jak přežít trapas a nepropadnout se 6 stop pod zem
Tato situace měla dva následky: Dokumentace najednou byly během 15ti minut kompletní a já si získala nové přátelé, se kterými mohu občas zajít na kávu či skleničku. Dodnes se tomu smějeme a já se cítím jako vítěz.

Co tedy dělat, pokud se vám stane nějaký trapas a vy z toho chcete jednoduše vybruslit:
 
Přijměte skutečnost takovou, jaká je, nerozmazávejte ji
Pokuste se mít nadhled a třeba i na dané téma zavtipkovat (pokud to situace unese)
Nebojte se zasmát se sami sobě
Omluvte se za nedopatření a požádejte o diskrétnost

Nikdo není dokonalý a brát věci s nadhledem je mnohem snazší než se jimi dlouhé týdny užírat. Však žijeme jen jednou a příště se jistě předvede zase někdo jiný a na vaše foux pas si už nikdo ani nevzpomene. Tak tedy HLAVU VZHŮRU a nezoufejte, příště si to slízne někdo jiný!

Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jiné

V nově připravovaném muzikálu Divadla Kalich Vlasy se objeví řada neokoukaných tváří.  Mezi ně patři i mladý herec Richard Pekárek, který se v legendárním díle zhostí jedné z hlavních rolí, a sice role Clauda. Na co všechno se v novém nastudování Vlasů můžeme těšit, a nejen o tom, jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru.

Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jiné Pověz nám na úvod, jak ses vlastně dostal k roli Clauda v muzikálu Vlasy?
K roli ve Vlasech jsem se dostal standardně, tedy přes konkurz. Ten se konal v zimě v Divadle Kalich a musím říct, že šlo o jeden z nejtěžších konkurzů, jaký jsem dosud zažil. Byl asi třídenní nebo čtyřdenní a museli jsme toho předvést opravdu spoustu, ať už po pěvecké, herecké nebo taneční stránce. Nicméně konkurzem jsem prošel úspěšně, a nakonec jsem dostal krásnou roli Clauda, ze které mám velikou radost.

Když ses dozvěděl, že Divadlo Kalich připravuje muzikál Vlasy, věděl jsi okamžitě, že chceš u toho být, nebo jsi nějakou dobu váhal, jestli se máš konkurzu vůbec zúčastnit?
Věděl jsem stoprocentně, že u toho chci být. Některá čísla z muzikálu jsme shodou okolností dělali už na konzervatoři a navíc mám hudbu z Vlasů moc rád, takže jsem si říkal, že to určitě půjdu zkusit. Vlastně jsem ale vůbec nedoufal, že by to mohlo dopadnout až takhle dobře, že bych dostal právě roli Clauda.  

Vlasy jsou prostě hippies se vším všudy, takže se v muzikálu otevřeně mluví a hraje například i o sexu, drogách, nebo nahotě. Nemáš problém na jevišti prezentovat taková témata? Stydíš se někdy?
Ne, s tím vůbec nemám problém. Naše pojetí Vlasů v Divadle Kalich je tak trochu jiné, než ta klasická „formanovská“ verze a i ta nahota se tu objeví velmi decentně a účelně. Já si myslím, že pokud jsou takové věci použity na správném místě a ve správnou chvíli, aby neurážely a měly nějaký význam, tak je to naprosto v pořádku. A u nás v divadle to přesně tak je.

O českých divácích se říká, že jsou spíš konzervativní. Nemáš strach z toho, jak budou na muzikál reagovat?
Těžko říci, divákům do hlavy nevidím, ale myslím si, že s tím nebudou mít nijak zvlášť problém. Rozhodně ne tady v Praze. Já už několik sezón hraji v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, a myslím, že tam jsou diváci daleko konzervativnější, než tady v Praze. Tady jsou lidé přeci jen zvyklí na větší úlety, takže bych řekl, že to tu vezmou v pohodě. A ve Vlasech navíc není nic, co by mělo diváky pohoršit.

Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jinéNa co se tedy můžeme v novém nastudování muzikálu Vlasy těšit?
Určitě nejen na skvělou hudbu, nebo krásné texty pana Joska, který nás bohužel před pár týdny opustil, ale hlavně na mladou energii. Ve Vlasech se sešel velmi mladý kolektiv, skvělý tvůrčí tým, a pro mě je to jedno z nejhezčích zkoušení. Všichni jsou neskutečně pozitivně naladění, a věřím, že právě to se pak přenese i do hlediště. Diváci se mají opravdu na co těšit. Z děje ale nic neprozradím, musíte se nechat překvapit. (smích)


Vlasy jsou Tvým prvním muzikálem v Divadle Kalich. Už ses v novém prostředí stihnul rozkoukat?
Rozkoukal jsem se velmi rychle, skromně řečeno.(smích) Ne, samozřejmě, že mám z toho vždy trochu obavy a do nového divadla a nového kolektivu jdu se sklopenýma ušima. Přece jen jsem mladý a pořád nemám tolik zkušeností. Nicméně byl jsem velmi mile překvapen, jak hezky mě „kališáci“, lidé co hrají v Divadle Kalich x let, přijali mezi sebe. V novém kolektivu se tedy cítím dobře, ale samozřejmě se teprve teď dostáváme k té další fázi, kdy budeme zkoušet s mikroporty, ve světlech, v kostýmech… To pak v člověku vyvolá zase další dojmy. Každopádně díky tomu, že Kalich není obrovské divadlo, spíš takové komorní, je z něj cítit velmi pěkná energie, a to ať při zkoušení, nebo hraní.

Patříš do generace nastupujících muzikálových herců. Jaký je sen současného mladého muzikálového umělce? 
Já jsem v tomhle zvláštní, nemám vyloženě sen, za kterým bych si šel. Pro mě nejdůležitější to, aby mě ta práce naplňovala a bavila, abych se cítil dobře mezi lidmi, se kterými pracuji, a aby to pro mě celé mělo nějaký smysl. Ale že bych měl třeba nějakou vysněnou roli? Tak to úplně nemám. Pro mě je prostě nejdůležitější být sám v sobě spokojený a moci se postavit za to, co odvádím na jevišti, ať už je to ve Vlasech, nebo v jakémkoli jiném představení. Člověk si stejně vždycky najde vztah k tomu, co zrovna zkouší a hraje.

Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jinéV posledních letech se u nás dělá muzikálů opravdu spousta. Myslíš, že to má díky tomu současná generace mladých muzikálových umělců snazší, než vaši předchůdci?
Já si myslím, že je to paradoxně možná o něco těžší. Ono je teď muzikálů sice mnoho, v Praze je dokonce až „přemuzikálováno“, ale člověk stejně musí mít to „něco navíc“, aby tvůrčí tým a hlavně producenta zaujal. Navíc to často nejde hned, například já jsem byl v Kalichu na čtyřech konkurzech a vlastně až konkurz na Vlasy, tedy můj čtvrtý pokus, vyšel. Nicméně nechci nikoho špinit, ale myslím, že těch lidí, kteří skutečně mají v sobě tu syntézu zpěvu, tance a herectví, tady ve skutečnosti není tolik. Když se to srovná se zahraničím, například s West Endem v Londýně, tak tam ti lidé umí úplně všechno a poslední člověk v jejich company by u nás mohl být bez problému sólista. Bohužel, proti zahraničním produkcím jsme stále pozadu a určitě má na to vliv i trend, že lidé u nás stále nechodí ani tak na dílo, jako spíš na známé tváře.

Lákalo by Tě tedy zkusit konkurz i v nějaké zahraniční muzikálové produkci?
Láká mě to hodně a dokonce to mám i v plánu. Teď mám něco rozjednaného, tak jen musím sebrat odvahu a pustit se do toho, dokud jsem takhle mladý a ta příležitost tady je.

Blíží se začátek nové divadelní sezóny, kde kromě Divadla Kalich Tě budeme moci vidět?
Kromě Vlasů v Kalichu budu k vidění v Divadle Hybernia v Alence v kraji zázraků a Královně Kapesce, nebo v Divadle na Fidlovačce v muzikálech Ženy na pokraji nervového zhroucení a Sugar. Mimo Prahu mě můžete vidět v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla, kde působím již čtvrtou sezónu, aktuálně v představení West Side Story a Liduschka. A na podzim pak jedeme stejně jako minulý rok turné s muzikálem Madagascar, ve kterém hraji tučňáka. No a to bude asi vše, snad jsem na nic nezapomněl. (smích)

Foto: MacCafe a Richard Pekárek
 

Psí den s Prahou 13

Přátelé,
srdečně vás zveme na 3. ročník
Psí den s Prahou 13
Centrální park Lužiny
8. 9. 11:00- 18:00
Pokus o překonání  českého rekordu začíná ve 14 hodin.
Vše je v přiloženém programu a veškeré info
www.psiden.cz
 
Důležitá informace pro společenská média: VIP osobnosti (někteří se svými pejsky) budou přítomné již od 15 hodin
Kateřina Brožová, Miroslav Etzler, Elis, Jan Kříž, Peter Pecha,
Aneta Vignerová, Lucie Šteflová, Helena Zeťová,
Celý den moderuje Petr Zvěřina
 
banner
 
 

Rychlovka k večeři? Pečené brambory 3x jinak

Už vám dochází inspirace, čím nasytit hladové krky, nestihli jste nakoupit a doma máte přebytek základních potravin. Potřebujete tip na rychlé jídlo, které nejen že se snadno uvaří, ale ani jeho příprava vám nezabere moc času, možná nejste zrovna kulinářští mágové nebo jednoduše třeba žijete sami a často se odbýváte výmluvou „přeci nemá smysl vařit jen pro jednoho, je to zbytečný“. Má to smysl a není to zbytečný! Přinášíme vám skvělý tip na to, jak si v pohodlí domova upéct brambory jako u ohně a ještě je zajímavě dochutit.

Jak na to?
Je to opravdu jednoduché! Vezměte brambory ve slupce, důkladně je omyjte a ze všech stran propíchejte vidličkou. Nyní je vložte do mikrovlnky a na nejvyšší výkon vařte přibližně 6 minut (jde to i bez mikrovlnky, ale o to déle se pak budou péct v troubě (Záleží jen na vás, kolik času jim chcete nebo můžete věnovat). Poté předvařené brambory vyjměte, potřete olivovým olejem, osolte, opepřte a každou bramboru zvlášť zabalte do alobalu. Nyní je všechny vložte do pekáčku a předehřáté troubě (200 °C) pečte cca 30 minut doměkka. Po vyndání z trouby je nechte ještě 10 minut odpočívat. Poslední krok: vyndejte je z alobalu, nařízněte (podélně, od kříže, či jinak – hlavně je neprořízněte) a pak už je jen naplňte svou nejoblíbenější náplní. Nevíte, jakou náplň zvolit, přinášíme vám pár tipů.

Tuňák, kukuřice, majonéza
Smíchejte 425 g okapaného tuňáka z konzervy s 250 g kukuřičných zrn, ¼ hrnku kvalitní majonézy a jednou na tenko nakrájenou jarní cibulku. Okořeňte solí a pepřem. Navrch můžete přidat i nastrouhaný sýr, ale za nás tam již není potřeba.

Rychlovka k večeři? Pečené brambory 3x jinakKrémové kuře se slaninou
Na kostičky nakrájenou slaninu nechte vysmažit dozlatova a poté pánev sejměte ze zdroje tepla. V jiné pánvičce rozpusťte 30 g másla, přidejte 2 lžíce hladké mouky a míchejte asi minutu. Přilijte 1 ½ hrnku mléka. Za stálého míchání přiveďte k varu a počkejte až omáčka zhoustne. Poté přihoďte opečenou slaninu, kousky grilovaného kuřete, mražený hrášek a nasekanou petrželku. Brambory připravte do pekáčku, navrstvěte na ně omáčku a posypte čerstvou strouhankou. Vložte do trouby pod rozpálený gril a vyndejte, až strouhanka zezlátne.

Rychlovka k večeři? Pečené brambory 3x jinakFazole se sýrem
V kastrolu ohřejte plechovku fazolí s chilli omáčkou. Vmíchejte 2 lžíce nasekaného koriandru (pokud ho nesnesete, můžete ho klidně vynechat). Připravené brambory dejte do pekáčku, naplňte je směsí, vše pak posypte tučným sýrem (chedar, madeland, …) a pečte v troubě rozpálené na 200 °C cca 10 minut – jednoduše dokud se sýr nerozteče a nezezlátne.

Je to rychlé že? A o inspiraci, jak brambory naplnit není nouze. Můžete je plnit a následně zapékat, nebo si připravit studenou náplň, která se více hodí k teplým letním dnům. A pokud jste milovníky opravdové klasiky – jednoduše opečené brambory jezte s máslem, solí a zapíjejte mlékem. No nepřipomnělo vám to také dětství?
 

Sportujete – VÝBORNĚ! Ale jak poznat, jestli už to nepřeháníte?

O tom, že je sport (jakýkoliv) dobrý a blahodárný pro naše tělo i zdraví bylo napsáno již mnoho. Ale všeho moc škodí. Na první pohled se může zdát, že na aktivním způsobu života přeci nemůže být nic špatného, opak ale může být pravdou. V té mírnější fázi to jednoduše díky své extrémní motivaci přeháníme a tím pádem se může veškerá naše snaha míjet účinkem. Tělo si řekne a více či méně – dříve či později nám svou nespokojenost dá najevo. Záleží, kdy si jí všimneme a jestli jsme ochotni její projevy přijmout. Jak to vypadá a na co bychom měli dbát?
Důvodů, proč sportujete může být nepřeberně. Chcete zhubnout do svých nejoblíbenějších šatů, nabíráte svalovou hmotu, chcete získat větší sílu, formujete a zpevňujete…Přidáváte tréninky navíc, zabírají vám sportovní aktivity většinu vašeho volného času, cítíte se špatně, když si aspoň jednou týdně nedopřejete „dvoufázák“, přepočítáváte kalorie VŠEHO! Nacházíte se na hodně tenkém ledě. Nejen, že přemíra cvičení nemusí přinášet kýžený výsledek, může vám ho do budoucna třeba i zprotivit a vy tak nechtěně spadnete do letargie a můžete si přivodit i spousty zdravotních problémů. Jednoduše je důležité si uvědomit, že vše – i sport – jsou spojené nádoby.

Sportujete – VÝBORNĚ! Ale jak poznat, jestli už to nepřeháníte?Příliš strmá cesta vzhůru může být spíš krokem zpět
Nebudeme a ani vám nemůžeme dávat přesný mustr na to, co je správně. Každé tělo funguje jinak, snese jinou zátěž, vyžaduje jiné aktivity atd…Budeme se ale snažit apelovat na vaši zdravou sebereflexi. Ať se vám to líbí nebo ne, všechny svaly potřebují dostatečnou regeneraci po zátěži, musí si odpočinout, aby mohly zase správně fungovat, a to je potřeba si uvědomit. Potřebují minimálně 24 hodinovou regeneraci, při zvýšené zátěži mezi 36 – 48 hodinami. Nechte je si odpočinout. Budete pak možná i mile překvapeni, že začnete pozorovat lepší a trvalejší výsledky. Naše doporučení tedy zní není nutné cvičit ob den, 3x v týdnu to bohatě stačí.

Jak poznat přetrénování
Začíná to únavou, která se vám zprvu může jevit jako „nevysvětlitelná“. Není přeci možné, že by to bylo z nadbytku sportu, když vás to naopak „vždy tak dobíjelo“. Chybná dedukce. S únavou se začnou objevovat i další symptomy: častější nachlazení, zhoršená kvalita spánku, nesoustředěnost…a to vše se samozřejmě začne podepisovat i na vaší náladě a psychické pohodě. Tělo jednoduše poukazuje na to, že má dost a potřebuje pauzu. V důsledku oslabení začne být náchylnější k virům, trénink vás začne obtěžovat a výsledky neporostou tak, jak jste byli zvyklí. Může se stát, že zjistíte, že jste se dostali za hranici, kterou nejste schopni z nějakého zvláštního důvodu překonat. Začnete proto trénovat ještě urputněji a častěji. To ovšem není správná cesta. Zvolněte, dopřejte si odpočinek a uvidíte, jak se mlýnská kola vašeho těla začnou opět otáčet ve správném rytmu. V opačném případě začnou přicházet fyzické úrazy, psychická oslabenost a celková náladovost a nespokojenost.

Sportujete – VÝBORNĚ! Ale jak poznat, jestli už to nepřeháníte?Ze zábavy se stala povinnost
Každé tělo reaguje na příznaky jinak. Někoho upozorní s dostatečným předstihem, jiný se jednoduše ze dne na den zhroutí a cesta zpět na vrchol je opravdu náročná. Zkuste se na chvilku zastavit a zamyslet. Baví vás stále cvičení? Naplňuje vás? Přináší vám radost a těšíte se na něj? Vnímáte ho stále jako svůj koníček nebo jen jako honbu za vysněným cílem? Dokud pro vás znamená požitek, odpočinek a radost, je vše v pořádku. Jakmile se dlouhodobě tyto emoce změní – máte dost, jděte raději sauny nebo vířivky.

Rada na závěr a shrnutí
Poslouchejte své tělo a nepřepínejte své možnosti do extrémů. Vše se vám vždy vrátí. Jak v tom pozitivním, tak i negativním ohledu. Sport by vás měl bavit, těšit a naplňovat. Nepřipravujte se zbytečně o tyto emoce. Dostatečně regenerujte a pokud máte nutkavou potřebu neustále něco dělat, zapojte své přátele. Není nutné jet vždy na 150 % při individuálním tréninku. Zahrajte si beach – budete venku, s přáteli, sportovat a zažijete při tom spousty zábavy. Sečteno – podtrženo: WIN - WIN.
 
 

Renáta Lien Čepelková – západní žena s myslí východní princezny

Renáta Lien Čepelková je autorkou dvou knih, z nichž právě ta druhá, „Jídlo jako lék proti stárnutí“, vyšla v prosinci roku 2017. Renáta se věnuje čínské medicíně, jejím principům a pravidlům správného stravování, které má dle východní filozofie zcela zásadní vliv na prevenci proti stále se rozšiřujícím civilizačním onemocněním. Renáta neomezila svůj pohled pouze na typické tradiční poučky. Své knihy koncipovala zcela inovativním způsobem, jehož pilíř stojí na propojení tradiční východní medicíny se stravováním západního světa. Kdo vlastně Renáta Lien Čepelková je, čím se zabývá a jaká jsou její doporučení pro spokojenější a zdravější život. To a mnohem více se dozvíte v rozhovoru, s touto pozoruhodnou ženou. Renáta Lien Čepelková – západní žena s myslí východní princezny.

Renáta Lien Čepelková - západní žena s myslí východní princeznyŘíkáte si Lien, jaký to má význam a proč jste si vybrala právě toto jméno?
Lien v čínském jazyce znamená lotos, ale též spojit nepřerušovaně za sebou, milovat či skromnost. Symbolů spojených s lotosem je velmi mnoho. V buddhismu znamená minulost, současnost a budoucnost.

Vždy jste se zajímala o východní medicínu? Nebo co vás vedlo k jejímu studiu?
Díky mému tatínkovi jsem milovala dějepis. Jako holčička jsem si malovala časovou osu, kde se co významného v historii událo. Snila jsem o tom, že uvidím Kartágo, nebo že navštívím Persepolis. V době hlubokého socialismu to byla velká utopie. Hltala jsem knížky z knihovny rodičů, a tak jsem se dostala i k Číně, její historii, ke Křížovkám života od pana Jonáše a k Deníku čínské císařovny. Někdy v roce 2002 jsem začala cestovat po Asii, a pak jsem se náhodou dostala do TCM Bohemia, kde jsem se začala léčit se svými problémy s trávením a nakonec jsem se stala studentkou prvního ročníku školy čínské medicíny. Původně jsem si myslela, že studuji pro zábavu a až jednou budu v důchodu, tak budu mít krásný koníček, ale má cesta nakonec byla zcela odlišná.

Co bylo vaší profesí před otevřením vlastního centra?
V roce 1994 jsem založila Public Relations agenturu. Byla jsem zakládajícím členem asociace PR agentur. Pracovala jsem v informačních technologiích, byla jsem tiskovou mluvčí společností Dell, Microsoft a Cisco. Zajišťovala jsem několik návštěv Billa Gatese v České republice a návštěvu Michaela Della. Letos je to přesně 11 let, co jsem tuto práci opustila a začala se stoprocentně věnovat čínské medicíně.

Co vás vedlo k otevření vlastní ordinace a jak dlouho ji vlastně již provozujete?
Když jsem dokončovala školu, měla jsem několik možností, ale nakonec jsem se rozhodla pracovat sama a mít vlastní konzultační centrum. Jsem tvrdohlavá a mám svoji představu, jak chci práci dělat. A vlastní ordinace mi dává svobodu.

Litovala jste někdy cesty, kterou jste se vydala? Byla chůze po ní vždy příjemná, nebo vám přinesla i úskalí, se kterými jste nepočítala?
Narodila jsem se v roce dřevěného Draka a v západním horoskopu jsem Štír. Tito lidé jdou vždy směle vpřed, neotáčejí se a nelitují, pokud si vyberou svůj směr cesty. Jsou hodně svéhlaví, takže lítost by vždy byla vyjádřením jejich slabosti, a to Štír ani Drak nepěstují.  Pochopitelně Vás na cestě potkají úskalí, s kterými nepočítáte, ale vždy je nutné se nadechnout a jít vpřed.

Renáta Lien Čepelková – západní žena s myslí východní princezny.Jaké služby nabízíte klientům, kteří vás navštíví? Jedná se pouze o ženy, nebo vás navštěvují i muži?
Asi nejčastější problémy, s kterými lidé přicházejí jsou bolesti pohybového aparátu, problémy s trávením, zvýšený krevní tlak nebo cholesterol, otoky, problémy s menstruačním cyklem, problémy s otěhotněním, přibývání na váze, otoky...Přichází větší množství žen, z přirozenosti se o sebe staráme o něco více než muži. Pokud bych odhadla dobře, tak muži tvoří asi 20% klientů.

Proč jste se rozhodla o snoubení východní medicíny se západním stravováním?
Čínská medicína má skvělý systém stravování, který se velmi dobře dá aplikovat v každém koutě zeměkoule s potravinami, které jsou charakteristické pro danou oblast. Na našem trhu sice byly k dispozici knihy o stravování, ale používaly se zde hodně exotické potraviny, recepty byly složité a pro běžný život nepoužitelné. A protože ne každý má fantazii na vaření, tak jsem se rozhodla to napravit. Nejdříve jsem připravovala recepty a klientům je tiskla, až jsem si jednoho dne řekla, že kdybych měla knížku, bylo by vše mnohem lepší, a už je...

Renáta Lien Čepelková – západní žena s myslí východní princezny.V čem tkví problém našeho stravování?
Myslím, že nejvíce v nepravidelnosti, jednotvárnosti a konzumujeme velké množství jídla a jíme zbytečně často. Navíc západní stravování je hodně nestálé, protože jednou zjistíme, že toto je špatné, za pár let se opět objeví, že to tak špatné není a tu přijde módní semínko či oříšek, a my jsme vlastně obětí stravovací houpačky. Informace nás natolik ukolébají, že zapomínáme na historii našeho vlastního stravování a z té i vycházím ve svých knížkách. Velkou učitelkou mi byla paní Marie Úlehlová-Tilschová (1896-1978), neúnavná propagátorka zdravé české výživy založené na staletých zkušenostech našich předků žijících na území Čech a Moravy. Mám snad všechny její knížky, které u nás vyšly.

Jaký byste doporučila svým klientům správný pitný režim? Jaké tekutiny a v jakém množství bychom měli do sebe dostat? Je to skutečně jen o množství tekutiny, nebo i o její kvalitě? Dokáže kvalita nahradit kvantitu, či ji dokonce i předčit?
Myslím, že jsme zbytečně popoháněni, abychom hodně pili. Ale pokud si nalistujete informace v „Biologii člověka“ pro základní školu, člověk by měl vypít asi 1l tekutin za den. Zdravé tělo si řekne, v létě pijeme více, v zimě méně. Můžeme pít vodu, bylinkové čaje, ale určitě bychom se měli vyvarovat slazeným nápojům všeho druhu.

Přisuzujete civilizační choroby a jejich rozvoj životnímu stylu západní civilizace?
Určitě ano, protože ani Číně se civilizační choroby nevyhýbají. Ve velkých městech mají dnes úplně stejné zdravotní problémy jako západní civilizace. Za přijímání našeho životního stylu začala určitá společenská vrstva Číňanů platit tou nejvyšší daní – poškozeným zdravím a obezitou.
 
Běžní lidé v Asii jedí velmi chudě, základní plodinou většinou bývá rýže s nějakým druhem zeleniny či silné vývary. Ve většině případů přežívají ti nejsilnější.

Renáta Lien Čepelková – západní žena s myslí východní princezny.Dodržujete i vy sama striktně pravidla, která doporučujete i svým klientům?
Vyrostla jsem v rodině, kde se hodně dbalo na kulturu stolování a stravování. Moje maminka skvěle vařila a můj tatínek byl velkým milovníkem jídla a dokázal rodinnou kuchyň obohatit o spoustu dobrůtek. Přesto jsme vždy jedli velmi střídmě. Jím dvakrát denně někdy třikrát, snídám polévky nebo vajíčka, obědy si většinou vařím, občas chodím na obědy, pokud mám čas. Vyhýbám se pečivu, chlebu a nemám ráda sladké. Protože vím, že konstitučně mám tendenci ke tvorbě vlhka, tak jsem vyřadila potraviny s lepkem a vyhýbám se mléčným výrobkům. Vyjímku tvoří káva s mlékem a v létě si ráda dám jahody se zakysanou smetanou.

Kde berete svou inspiraci?
Myslím, že nejvíc od klientů, kteří ke mně přicházejí, jsou neuvěřitelnou hnací silou.

Možná teď budete sama proti sobě (protože byste neměla co léčit), ale co byste doporučila lidem, aby se nemuseli stát vašimi klienty?
Člověk, který ví, jak si zachovat fyzické a duševní zdraví, je ten, který:
 
méně přemýšlí
méně se stará
má méně přání
je méně aktivní
méně mluví
bývá méně rozrušený
má méně radostí
méně se hněvá
dělá méně špatného.
 
Těchto devět méně je klíčem k zachování fyzického a duševního zdraví (doktor Sun Si-Miao, dynastie Qing (1644 – 1711).

Bezpečný návrat do školy

Konec léta se v řadě zemí spojuje se začátkem školního roku. Ten je vždy rizikovým obdobím pro děti všeho věku, ať už sedí v autech, jedou na kolech nebo jdou po chodnících. „Je to změna jak pro ně, tak pro rodiče a každá změna nese rizika. Navíc se v silničním provozu nově objeví tisíce prvňáčků, kteří se teprve učí chodit do školy,“ vysvětluje Robert Šťastný, vedoucí Výzkumu dopravní bezpečnosti ŠKODA AUTO.

Dopravní expert Robert Šťastný připravil několik užitečných rad: pět pro ty, kdo vozí děti autem, a pět pro rodiče malých chodců a cyklistů.  
 
DO ŠKOLY AUTEM
 
1. Posaďte své dítě do sedačky se zádovou částí. Tyto sedačky jsou vhodné přibližně do 10 let dítěte. Pokud se váš malý školák stydí v ní sedět, poukažte Do školy autem na to, jak nápadně se podobá sedačce v závodních autech. Školák samozřejmě může použít i podsedák. Ale pozor, podsedák neposkytuje ochranu hlavě a krku.  
2. Připoutejte děti, i když jedete jen kousek a relativně pomalu.  
3. Školní tašku a další převážené předměty umístěte tak, aby při nárazu či prudkém brzdění svým volným pohybem nikomu neublížily.  
4. Parkujte vždy s ohledem na chodce, aby jim auto nebránilo v bezpečném pohybu na přechodech i jinde. Při couvání buďte obzvláště obezřetní, malé děti nebývají za autem vidět.  
5. Po zastavení vypněte motor. Děti mají nos mnohem níže než dospělí a dýchají při vystupování zplodiny z auta. Děti nechte vystoupit směrem k chodníku, i když jich vzadu sedí víc.

DO ŠKOLY PĚŠKY NEBO NA KOLE
1. Oblečte děti pestře, za snížené viditelnosti přidejte reflexní prvky. V dešti nebo mlze jsou vhodné fluorescenční barvy, například svítivá zelená, žlutá nebo Do školy pěšky nebo na kole oranžová.  
2. Seznamte malé školáky se zásadami bezpečného přecházení. Když jedno auto zastaví, ať stále dávají pozor na auta z obou směrů. Když ve výhledu brání překážka, měli by zpoza ní opatrně vykouknout a zjistit situaci na silnici. Vždy by měli raději počkat, než auto před přechodem zastaví.  
3. Vysvětlete dětem, že je nebezpečné používat za chůze a samozřejmě i za jízdy na kole telefon. Pokud si dítě potřebuje něco vyřídit, ať zastaví. Sluchátka na uších je také ohrožují.  girl-on-the-bike  
4. Poučte děti, aby se při chůzi po chodníku s kamarády nestrkaly a nechodily po jeho okraji. Na cestách bez chodníku se chodí po levé straně silnice.  
5. Dbejte na to, aby vaši malí cyklisté měli na hlavě vždy přilbu, i když jedou jen kousek nebo nejedou po silnici. V případě, že si nevěří při odbočování, je naprosto v pořádku slézt z kola a přejít pěšky. Po přechodu by se nikdy nemělo jezdit na kole, cyklista je rychlejší než chodec a řidič ho snadno přehlédne.

Na co jít do kina – 35.týden

Dny se zkracují, večer se dříve stmívá a my tu máme další premiery v českých kinech.

Upgrade
Upgrade
Austrálie, 2018, 100 min.

Režie: Leigh Whannell  
Hrají: Logan Marshall-Green, Betty Gabriel, Harrison Gilbertson, Benedict Hardie
 
Upgrade je drsné akční sci-fi o chlapovi, který se nechal nepatrně vylepšit, aby mohl znovu stát na vlastních nohou. Aby se mohl pomstít.







 
Alfa 
USA, 2018

Režie: Albert Hughes
Hrají: Kodi Smit-McPhee, Jóhannes Haukur Johannesson

Děj filmu se odehrává na konci doby ledové, kdy se mladý lovec vydává na svůj první lov. Bohužel se zraní a zůstává sám v divočině kde se spřátelí s vlkem.






 
Důvěrný nepřítel 
ČR, 2017, 108 min.

Režie: Karel Janák
Hrají: Vojtěch Dyk, Gabriela Marcinková, Zuzana Porubjaková, Ondřej Malý, Ady Hajdu, Roman Luknár, Hynek Čermák, Pavel Rímský

Idilická pohádka bydlení v chytrém domě se mění v noční můru.  Možná sonda do blízké budoucnosti v novém českém filmu.






 
Ten pravý, ta pravá?
Destination Wedding
USA, 2018, 90 min.

Režie: Victor Levin
Hrají: Keanu Reeves, Winona Ryder

Dva bývalí přátelé se po čase setkávají na svatbě jako hosté. Ale romantická atmosféra a všeobecné veselí udělají své.







Kubík hrdina
Ploey - You Never Fly Alone

Island / Belgie, 2018, 83 min.
Režie: Árni Ásgeirsson
Scénář: Friðrik Erlingsson
Hudba: Atli Örvarsson

Příběh mladého kulíka zlatého, který má problémy naučit se létat a migrovat se svou rodinou do teplých krajin.

Je možné si politiků i vážit? Román o Františku Krieglovi

Román o muži, který se v srpnu 1968 pod hrozbou likvidace vzepřel okupantské moci a jako jediný nepodepsal potupný moskevský dokument. Autor Ivan Fíla rozehrává fascinující drama o hrdinství a zradě odhalující detailní pohled do životů lékaře a politika Františka Kriegla a jeho protivníka, ďáblova advokáta Gustáva Husáka.
 
Kmotry knihy byli v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí v Praze Tomáš Töpfer, Táňa Medvecká, Miroslav Donutil a Anna Kareninová.

Je možné si politiků i vážit? Román o Františku Krieglovi Kniha pod názvem „Muž, který stál v cestě“ je román věnovaný Františku Krieglovi, jedinému členovi naší delegace, který po invazi v srpnu 1968 odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, a jednomu ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří následně hlasovali proti přijetí smlouvy o takzvaném „dočasném pobytu“ sovětských vojsk na našem území. Sleduje zákulisní intriky předcházející osudné noci z 20. na 21. srpna 1968, pozadí únosu šesti československých stranických a vládních představitelů do Moskvy a postupné lámání jejich charakterů během jednání v Kremlu. Autor se přitom opírá o dokumenty z přísně střežených ruských archivů, které nebyly doposud publikovány a svědectví očitých svědků. Kniha vznikla ve spolupráci s historikem Michalem Macháček a práce na ní trvala zhruba dva roky.

Autor Ivan Fíla na otázku jaká byla vaše motivace pro napsání knihy odpovídá „Inspirací mi byl Václav Havel, který se již před lety přikláněl k napsání této knihy“Čtenářům pomůže lépe chápat, proč naši předkové dělali to, co dělali, aby porozuměli  problémům, ideálům i uspěchům i prohrám tehdejší doby. Aby si uvědomili, že i v dnešním světě lze usilovat o něco smysluplného, pakliže se člověk nebojí překážek a obětí. A aby posléze pochopili, že se politice a politikům nemusí už navždy jen a jen posmívat, ale že si jich mohou i vážit.“
 
Ivan Fíla rovněž dodává: „Mým cílem bylo napsat knihu, která bude čtivá pro všechny generace, zejména pro tu mladou, která už bohužel o tomto tématu moc neví. Domnívám se, že naše budoucnost je právě v minulosti a tou se musíme zabývat právě proto, abychom se poučili a v budoucnu nedělali stejné chyby. Je všeobecně známo, že historie se opakuje a František Kriegel je jedním z mála novodobých hrdinů, na které by se nemělo zapomínat. Byl to člověk, jehož osud a postava mají téměř shakespearovské dimenze. Samozřejmě se najdou lidé, kteří ho mohou odsuzovat za členství v komunistické straně, ale chtěl bych rovnou předeslat, že z dnešního pohledu nemáme nejmenší právo vidět černobíle a odsuzovat tehdejší legitimní ideál a zmenšovat tak Krieglovo hrdinství.“
 
Je možné si politiků i vážit? Román o Františku KriegloviNa otázku: Jak byste shrnul poslání knihy odpověděl Fíla takto: „Ta kniha je vlastně politický thriller o hrdinství a zradě. Je o zodpovědnosti k sobě a svému svědomí. Nejde jen o politiku, ale každodenní život každého z nás. O názor, který chceme zastávat a najednou ho změníme z důvodu oportunismu nebo vidiny vlastního prospěchu. Když byl Dr. Kriegel unesen a vězněn v budově KGB v Moskvě, došlo k telefonátu mezi ním a jeho ženou Rivou, která ho měla přesvědčit pod tlakem KGB, aby podepsal Moskevský protokol. Jeho žena mu ale řekla: „Františku, jednej podle svého svědomí. Ať to stojí klidně životy nás obou.“ To je návod pro nás všechny, pro každodenní život a chování se v klíčových situacích. Uvědomit si, že ačkoliv nám hrozí nebezpečí, je důležité stát si za svým názorem.“
 
Příběh zaujal filmové producenty doma i v zahraničí a plánuje se jeho zfilmování v mezinárodní koprodukci podle scénáře a v režii Ivana Fíly.
 
Je možné si politiků i vážit? Román o Františku KriegloviPostavu G. Husáka ztvární Miroslav Donutilbyl to člověk na tehdejší dobu neuvěřitelně statečný a je dobře, že ho náš film, nejen dnešní mladé generaci, připomene,  myslím, že současná výuka o r. 1968 není patrně dostačující, když tolik mladých lidí vůbec neví, co se v tom roce u nás stalo. Z postavy G. Husáka nemám obavu, naopak bude-li mi dopřáno si ji zahrát, budu to chápat jako velkou výzvu ukázat tohoto člověka v celé jeho složitosti.“

O odvaze promluvil na křtu Tomáš Töpfer: Bohužel jsme o svou samostatnost, suverenitu a o svou svobodu takřka nikdy nebojovali. Pasivní rezistence, kterou jsme většinou volili, zanechala na nás nezdravý rys zbabělosti a malé statečnosti. Naštěstí se našlo několik jedinců, kteří se dokázali vzepřít. Jedním z nich byl i František Kriegel. Odvaha a riziko k sobě nerozlučně patří. Postoj, který můžeme vyjádřit bez nejmenšího rizika, není odvaha, ale jen prázdné gesto. Nevím už, kdo to řekl: Národ, který nezná svou minulost, je odsouzen ji prožít znovu.
 
A o své budoucí roli ve filmu, která vychází z tohoto románu Tomáš Töpfer řekl: „Oslovil mě před nedávnem Ivan Fíla s tím, že chystá celovečerní film o Dr. F. Krieglovi. Když mně oznámil, že našel již představitele pro titulní roli. Byl jsem překvapen a mimořádně potěšen, že jsem to právě já. Mezi tím vznikla na základě scénáře jeho kniha. Jak bych mohl odmítnout takovou nabídku?
 
Je možné si politiků i vážit? Román o Františku Krieglovi
Tomáš Töpfer, kterému autor postavu F. Kriegla napsal takříkajíc na tělo, prý rolí od počátku doslova žije.
 „Jeho ženu ztvární Tatjana Medvecká. Pro Aloise Švehlíka se chystá part Ludvíka Svobody, hercův syn David Švehlík si zahraje Zdeňka Mlynáře, postava Josefa Smrkovského čeká na Miroslava Hanuše. Pak je tam ještě dalších sedmdesát rolí,“ naznačuje Fíla.
 
Kniha zaujala podnikatele a podporovatele umění Jana Vajnorského a Petra Vopelku, kteří iniciovali akci „Kriegel do škol“ a vykoupili prvních 1000 výtisků. Tyto knihy zamíří do škol, nemocnic a knihoven po celém Česku. Cílem této akce je uctít památku doktora Františka Kriegla a připomenout jeho hrdinský čin.
Že bude mít kniha, kterou vydalo nakladatelství Universum velký úspěch, svědčí i fakt,  že již  po týdnu patří mezi nejprodávanější tituly.
 
SOUTĚŽ O PODEPSANOU KNIHU přímo od autora Ivana Fíly a filmových představitelů hlavních rolí Tomáše Töpfera a Táni Medvecké. Co musíte udělat, abyste knihu získali? Správně zodpovědět následující 3 otázky, odpovědi napsat do komentáře a sledovat nás na Facebooku, kde vítěze vyhlásíme ve videu v neděli 2.9.2018.
 
  1. Jak dlouho trvala autorovi, Ivanu Fílovi, práce na knize?
  2. Jméno herce, který by měl ztvárnit osobu Františka Kriegla v připravovaném filmu?
  3. Jméno nakladatelství, které knihu vydalo?
 
Foto: Euromedia Group, a.s.
 
www.maccafe.cz
Getrun
MacCafe.cz
redakce@maccafe.cz
(c) MacCafe.cz | realizace 3Nicom