Cestování

Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové

Papuánské výzkumné centrum Binatang (New Guinea Binatang Research Centre), které založil a vede český ekolog Vojtěch Novotný z Biologického centra AV ČR, včera slavnostně otevřelo svůj největší výzkumný nástroj – padesátimetrový jeřáb ke studiu lesní ekologie. Tento nově postavený jeřáb se stal osmým na planetě a patří mezi tři výzkumné jeřáby, které jsou umístěny v tropickém deštném lese s chráněným územím. Využívat jej budou pro své biologické a ekologické experimenty vědci z celého světa.

Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové

Jeřáb s názvem Kalim Koil Batet (KAKOBA) je 45 metrů vysoký a má padesát metrů dlouhé rameno, díky němuž se badatelé dostanou do korun stromů na rozloze téměř jednoho hektaru lesa. Je postaven v nížinném pralese u vesnice Baitabag v oblasti Madang v severovýchodní části ostrova Papua Nová Guinea. Nákladná a velmi náročná stavba jeřábu v těžko přístupném terénu tropického pralesa byla financována z prestižního evropského grantu profesora Vojtěcha Novotného (ERC Advanced grant), který se zaměřuje na výzkum biodiverzity a složitých vztahů lesních ekosystémů.


 
Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové
Jeřáb byl uveden do provozu ve středu 5. prosince při velké celodenní slavnosti, které se zúčastnili reprezentanti všech univerzit a výzkumných ústavů v zemi, politici, média, zástupci místních komunit, ochrany přírody a široká veřejnost. Na ceremonii vystupovaly tři skupiny domorodých tanečníků, vesnická hudební skupina a byli přivoláni i lesní duchové. „Jeřáb je dokonalým příkladem trvale udržitelného projektu.


Stařešina vesnice, na jejichž pozemcích jeřáb stojí, slíbil, že se o něj budou starat až do druhého příchodu Ježíše Krista na zem,“ prozradil Vojtěch Novotný. Jeřáb má i vlastní muzeum a informační centrum, které nabízí výlety do třísethektarového území nížinného pralesa v této oblasti. 

Výzkumná stanice Binatang byla založena v roce 1997 a za dobu své existence si vydobyla mezinárodní prestiž. Soustředí se na poznání biodiverzity tohoto ostrova a zasloužila se mimo jiné i o zpřesnění odhadu počtu druhů hmyzu, které žijí na naší planetě. Výsledky týmu profesora Novotného přispívají k obecnému pochopení ekologických principů. Studium složitých vztahů rostlin a zvířat v tropickém lese, kde spolu na až 500 druzích dřevin může žít 10 tisíc druhů hmyzu, umožňuje lépe porozumět i zjednodušeným lesům u nás doma. Poznatky jsou rovněž důležité pro ochranu biologické rozmanitosti lesů.
 

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkách

Odložené životy: Rohingové i po roce žijí v zoufalých podmínkách a čelí nejisté budoucnosti
Uplynul již rok a půl od chvíle, kdy z Myanmaru začali ve velkém utíkat Rohingové do Bangladéše. Postupně jich prchlo přes 700 tisíc. Uvázli přitom v kruhu utrpení a sužuje je špatný zdravotní stav, což je výsledkem špatných životních podmínek v nahodile vzniklých provizorních táborech. Negativní roli hraje i odmítání jejich právního postavení. 

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchDne 25. srpna 2017 zahájila myanmarská armáda nové operace proti Rohingům, což sebou přineslo rozsáhlé násilí a zkázu, které vyústily v útěk více než 706 tisíc lidí do sousedního Bangladéše. Připojili se tak k více než dvěma stům tisícům těch, kteří uprchli do Bangladéše při předchozích vlnách násilí. Celkový počet Rohingů v bangladéšském Cox's Bazar narostl na více než 919 tisíc.
Lékaři bez hranic tam během dvanácti měsíců poskytli v devatenácti zdravotnických zařízeních nebo mobilních klinikách více než 656 200 zdravotnických konzultací. Zpočátku více než polovinu pacientů ošetřovali kvůli zraněním způsobených násilím. Brzy se objevily další zdravotní problémy související s nehygienickými podmínkami v přeplněných táborech.
 
„Je nepřijatelné, že vodnatý průjem zůstává jedním z největších zdravotních problémů, s nímž se v táborech potýkáme. Infrastruktura, která by pomohla pokrýt byť jen ty nejzákladnější potřeby obyvatelstva, stále není na místě. A to má zásadní vliv na to, jak tam lidé žijí,“ říká Pavlo Kolovos, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Bangladéši.

Bangladéš ukázal výjimečnou velkorysost tím, že otevřel uprchlíkům dveře, avšak po dvanácti měsících je osud Rohingů stále velice nejistý. Hostitelské státy v regionu jim upírají formální právní status. A to navzdory tomu, že jsou uprchlíky a kvůli Myanmaru jsou bez státní příslušnosti. „Vlády a organizace, které se ve věci angažují, je udržují ve stavu neustálé nejistoty a zranitelnosti – činí tak tím, že odmítají uznat právo Rohingů na status uprchlíka, nebo jim dát nějaký jiný právní status," podotýká Kolovos. Kromě toho ti, kteří mají vliv na vládu Myanmaru, nevyvinuli tlak na to, aby Myanmar přestal s pronásledováním Rohingů. Tedy, aby přestal s tím, co vede k jejich vysídlení.

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchJe to oblast monzunů. A uprchlíci nemají k dispozici pevné stavby
Rohingové jsou už dlouho v Myanmaru vyloučeni ze zdravotní péče, což znamená, že je u nich velmi nízká proočkovanost. Preventivní zdravotní opatření jsou proto zásadní. Očkovací kampaně podporované Lékaři bez hranic přispěly k prevenci vypuknutí cholery a spalniček a k omezení šíření záškrtu. 
„Na přelomu listopadu a prosince 2017 se v táborech potvrdila ohniska žloutenky, spalniček a bohužel také záškrtu. Přitom záškrt díky očkování z planety téměř vymizel. Očkuje se proti němu od roku 1946 a očkovaný člověk neonemocní. Jenže Rohingové nemají přístup ke zdravotní péči už několik generací a očkovaní nejsou,“ přibližuje farmaceut Stanislav Havlíček, který působil na misi Lékařů bez hranic v oblasti Cox´s Bazar od loňského prosince do letošního března.

Snaha o poskytování dlouhodobé a plošné humanitární pomoci je omezena. Děje se tak pod záminkou, že se Rohingové brzy vrátí do Myanmaru. Podmínky, které Rohingové musejí snášet v náhodně budovaných a provizorních táborech, nesplňují mezinárodní humanitární normy. Uprchlíci stále žijí ve stejných dočasných plastových a bambusových přístřešcích, které byly postaveny po jejich příchodu.
„V oblasti, kde jsou běžné cyklóny a monzuny, nemají rohingští uprchlíci k dispozici téměř žádné pevné stavby, což má vliv na jejich pocit bezpečí a důstojnost,“ přibližuje Kolovos. Jeden uprchlík, se kterým Lékaři bez hranic hovořili, popsal, jak zranitelně se jeho rodina v táboře cítí: „Když prší, sedíme všichni spolu, celá rodina (držíme příbytek), aby nám dům neuletěl. V noci je tu hrozná tma, nemáme žádné osvětlení."

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchVzhledem k násilí, jemuž byli Rohingové v Myanmaru vystaveni (a traumatům, která to způsobuje) je rovněž nedostatečná i péče o duševní zdraví a péče o zranění způsobená v důsledku sexuálního a genderově motivovaného násilí. Komplikace působí také nevyjasněný právní status Rohingů. Kromě toho jsou Rohingové drženi v táborech a většina v nich má špatný přístup k čisté vodě, latrínám, vzdělání, pracovním příležitostem a zdravotní péči.
Je tudíž zapotřebí nalézt trvalejší řešení situace, jelikož vysídlení rohingských uprchlíků pravděpodobně potrvá delší dobu. „Faktem je, že stovky tisíc Rohingů byly vysídleny po mnohá desetiletí v Bangladéši i jinde a může trvat další desetiletí, než se budou moci bezpečně vrátit do Myanmaru, pokud k tomu vůbec dojde. Rozsah a míra utrpení Rohingů si zaslouží mnohem výraznější reakci – na místní, regionální i globální úrovni. Zároveň musí pokračovat tlak na vládu Myanmaru, aby zastavila svou kampaň proti Rohingům," uzavírá Kolovos.

Lékaři bez hranic pracovali v Bangladéši poprvé v roce 1985. Od roku 2009 provozují zdravotnické zařízení a kliniku poblíž provizorního tábora Kutupalong v oblasti Cox's Bazar a nabízejí komplexní základní a pohotovostní zdravotní péči, jakož i lůžkové kapacity a laboratorní služby pro rohingské uprchlíky a místní komunitu. V reakci na příliv uprchlíků do Cox's Bazar Lékaři bez hranic významně navýšili svou přítomnost v oblasti a výrazně rozšířili činnost, která zahrnuje zajištění vody, sanitaci a lékařské služby. Lékaři bez hranic také poskytují zdravotní péči Rohingům a dalším marginalizovaným komunitám v Malajsii a Myanmaru. Jinde v Bangladéši působí ve slumu Kamrangirchar v hlavním městě Dháce, kde poskytují péči o duševní zdraví, reprodukční zdravotní péči, služby k plánovanému rodičovství, poporodní poradenství a také program ochrany zdraví zaměstnanců továren.
 
 

Na dovolenou do Íránu? Proč ne!

Írán má rozlohu zhruba 1,6 milionů km2, to pro představu to znamená, že  by něj Česká republika vtěsnala více jak 20x! Jsou zde hory převyšující nejvyšší alpské vrcholky, pouště, ve kterých by se ztratil nejeden dobrodruh i kaspický prales s leopardy, medvědy a vlky.
 
Hned po přistání na teheránském letišti dostanete první facku. Je srpen a teploty v noci mohou převyšovat třicetistupňovou hranici. Druhá facka přijde hned v letištní hale, kde jedou klimatizační jednotky na plný výkon. Tím lépe. Při vyřizování víza přímo u přepážky na letišti se i s razítkem v pasu z Izraele nebudete potit. Vlastně, přichází první překvapení. Úředníci nic neřeší, usmívají se a vy slyšíte poprvé onu frázi, která vás bude provázet následujících několik dní. Welcome to Iran.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Další překvapení přichází ihned vzápětí. U stánku místního operátora lze zakoupit simkartu s gigabajty dat za ceny v řádech desítek korun. To mi připomnělo zcela zásadní fakt, který je zapotřebí zmínit. Írán se v současnosti potýká s ekonomickými problémy. Uvalování dalších a dalších sankcí ho vedlo k postupné devalvaci místní měny. Reakcí centrální banky bylo zmrazení kurzu vůči dolaru na 42.000 Íránských Riálů za jeden Dolar. Banky ani směnárny nejsou schopny směňovat. Směnárny na Ferdowsi (taková Íránská Wallstret, kde sídlí finanční instituce) jsou zavřené a obchodníci postávají na ulicích s kufry plných bankovek. Na černém trhu se pohybuje kurz vůči dolaru kolem 140.000, což je více jak trojnásobek oficiálního kurzu. Prudká devalvace se do místních cen naštěstí pro evropského turistu ještě plně neprojevila a tak si kupuju první oběd v centru Teheránu v přepočtu za 25 korun. To budou párty, nebo?
 

Na párty jako takové je bohužel nutné zapomenout. Zákony jsou v Íránu velmi striktní a držení či konzumace alkoholu není v této islámské zemi dovoleno. Ve městech prakticky nejsou žádné bary nebo diskotéky, lidé často pořádají hostiny a čajové dýchánky ve svých domovech. Dostat se na takovouto společenskou událost je naštěstí pro turistu velmi jednoduché. Během svého pobytu jsem dostal několik nabídek přijít na oslavy narozenin, studentskou párty a dokonce i pozvánku na íránskou svatbu. Lidé jsou tu velmi vstřícní a pohostinní,  rádi se s vámi podělí o své zásoby „zakázaného ovoce“ v podobě nekvalitních místních pálenek, u těch bohatších pak o pašované lahve vodky nebo whisky.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Kapitola sama o sobě je rozhodně íránská doprava. Dopravní síť je poměrně na dobré úrovni, zejména pokud ji srovnáme s ostatními zeměmi. Silnice a dálnice jsou díky bohatým zdrojům černého zlata, a tedy i zbytkového materiálu po destilaci ropy ve formě živiče, rozvinuté. I když, vozovky jsou na některých místech rozvlněné, což činí rychlou jízdu nebezpečnou. Vlastně, nebezpečím jsou zejména íránští řidiči. Dle WHO (Světová zdravotnická organizace) se Írán řadí mezi země s největší četností automobilových nehod na světě. Není výjimkou, že na silnici o čtyřech pruzích pojede vedle sebe osm aut nebo že vás v horských serpentinách bude předjíždět rozpadající se troubící auto. Ceny pohonných hmot jsou vskutku lidové, litr benzinu vyjde na 1000 tomanů. Tedy 10000 Riálů. Toman = 10 Riálů. Někdy i 100. Setkal jsem se i s obchodníkem, pro kterého byl jeden Toman 1000 Riálů. Jo, do teďka v tom mám bordel. Prostě přijdete do obchodu, a když dojde k placení, podáte prodavači vějíř bankovek a on si vybere. Lidé jsou tu čestní a i když dřou bídu, okrást vás nechtějí. 
 
V zemi funguje spolujízda, noční spací busy, v Teheránu metro a taxíky za hubičku. Párkrát jsem jezdil místním Uberem - aplikace Snapp. Internetový kontent je v zemi poměrně omezený, nepřipojíte se na Facebook ani na některé zahraniční weby. Běžně se tu používá Whatsapp, mladí mají v mobilech VPN aplikace, díky kterým brouzdají neomezeně internetem, tindrují a couchsurfují. Země je vzhledem k politické situaci uzavřená před světem, většina Íránců v životě nebyla v zahraničí, maximálně pak v sousedním Iráku, Turecku či Gruzii. Zahraniční turista, kterých je v zemi pomálu, je jedna z mála možností, jak se informovat o životním stylu v Evropě. Toho si místní nesmírně váží a je obvyklé, že s cestovateli navazují kamarádské vztahy. Odkud jsi, co si myslíš o naší zemi, co si myslí o naší zemi v České republice, co řekneš svým kamarádům až se vrátíš, co děláš za práci, pojď s námi na čaj, máš rezervovaný hotel, spi u nás doma.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Příroda je zde úchvatná. Severně od Teheránu se tyčí pohoří Alborz s několika čtyřtisícovými vrcholy i nejvyšším vulkánem v Asii, Damavandem. Se svou výškou přes 5.600 m se jedná o vrchol, který není radno podceňovat. Dostatečně neaklimatizovaným jedincům na vyšší nadmořskou výšku se při výstupu mohou dostavit prudké bolesti a žaludeční problémy. Terén naštěstí umožňuje rychlý a bezpečný sestup. Horská turistika je v Íránu velmi oblíbená. Během treku vždy potkáte skupinky nadšenců, leckdy bez adekvátního vybavení. Vždy však s úsměvem na tváři a několika sušenými datlemi v kapse, se kterými se s vámi chtějí podělit. Kromě krásných hor v zemi najdete také kaspický deštný prales, písečné pouště s dunami, skalnaté i zatravněné pláně, solná jezera, jeskyně i lesy.
 
Pro pány: íránské dívky jsou krásné! Každá holka, se kterou jsem se během mých cest dal do řeči, dělala nějakou nevšední aktivitu. Jedna pracovala ve školce a ve volném čase malovala, druhá byla laborantka v nemocnici a po víkendech vyráběla šperky z keramiky, třetí studovala zubařinu a vyšívala, čtvrtá se připravovala na profesi v hotelnictví a sbírala poštovní známky, pátá v práci programovala íránskou družici. To je jen malá ukázka z výčtu dívek, který jsem poznal…. Ale nemyslete si, sex je v zemi poměrně tabu. Téměř všechna děvčata, která jsem potkal, byly panny. A zůstaly i po tom, co jsem se s nimi loučil obětím a pusou na tvář. Íránští muži mají v tomto ohledu poměrně dominantní postavení, není proto neobvyklé, že před sňatkem jsou snoubenky testovány, zdali dosud žily ve vší počestnosti. Nemanželský sex je v zemi zakázán. To činí potenciální milostný akt s Íránskou dívkou poměrně složitý a to i přes to, že zvědavost dívek je nemalá… A co když potká evropského turistu? Ten je garancí, že odjede a nikdo se nic nedozví. Na hotel vás však nepustí. V zemi je zakázáno, aby muslimská žena spala na jednom pokoji s jiným mužem než s manželem, holky až do sňatku navíc žijí se svými rodiči. A auto? Přece nechcete připravit dívku o své poupě takovýmto způsobem. Jediným řešením je tedy pronájem celého bytu. Ale, stejně, udělali byste to? Připravit pro chvilku vašeho fyzického uspokojení holku o budoucnost?
 
Tohle je Írán bez obalu, striktní, přátelský, syrový a překrásný.

Podzimní výlet na hrad Kost a okolí

Letos si s námi počasí opravdu hraje, ale výjimečně si nikdo nestěžuje. Proč taky? Vždyť je polovina října a teploměr stále ukazuje přes 20 stupňů Celsia. Ti odvážnější z nás se ještě koupou, ti méně odvážní se opalují na zahradě a zbytek vyráží třeba na výlet. No jo, ale kam na výlet? Zkuste se jako my vydat do klidného a podzimem zbarveného Údolí Plakánek nebo na, v českých pohádkách oblíbený, hrad Kost.
 
Pojedete na výlet, VÝBORNĚ! Přece nebudete sedět doma… Ale jakým směrem se vydat? Hrad Kost a přilehlá přírodní rezervace Plakánek se nachází v půvabné krajině Českého ráje, tudíž je možné výlet zkombinovat i s prohlídkou Prachovských skal (proklik) nebo hradem Trosky, Hrubou skálou, Valdštejnem nebo zámkem Sychrov.
 
Podzimní výlet na hrad Kost a okolíGotický hrad KOST, jehož počátky sahají do první poloviny 14. století vlastnil od té doby kdedko: Vartemberkové, Valdštejn, Černínové a mnoho dalších. Od roku 1992 až dodnes je v majetku rodu Kinských. Co ten název “Kost”? Velmi oblíbená, fantaskní historka o tom, že hradním pánům z Kosti se podařilo odvrátit obléhání hradu Janem Žižkou tak, že nechali celé jeho vojsko vyhladovět “na kost” je sice poutavá, ale bohužel nepravdivá. Jan Žižka hrad Kost neobléhal, hnajíce se obléhat nedaleký hrad Trosky, dokonce Kost přehlédl. Mimochodem, Trosky se mu dobýt nepodařilo. Hrad má své jméno odnepaměti. Její první majitel Beneš z Vartemberka si totiž nechával říkat Benesius di Costi, tento přídomek znamená něco jako „pevný, tvrdý, kamenný“. Historka o vzniku jména je sice zábavná, ale chtělo by to nějakou zajímavost, že? Zajímavostí hradu je věž s lichoběžníkovým půdorysem. Což mělo kdysi jednak obraný účel proti nepřátelským salvám z děl, zároveň je ale možné vidět z jednoho místa pod hradem všechny čtyři rohy hradní věže současně! Jste milovníky českých pohádek? Hrad a jeho okolí znáte například z pohádky S čerty nejsou žerty (především hradní kuchyně, okno do vězení) nebo třeba Kouzla králů.
 
Aktuální otevírací doba na Kosti je od středy do neděle v čase 10-16 hodin.

Podzimní výlet na hrad Kost a okolí Romantické Údolí Plakánek je přírodní rezervace lemovaná především borovými lesy, pískovcovými skalami, rybníky a mokřady. Údolí bylo pojmenováno podle rodiny Plakánků, kteří zde za Heřmana Černína v 17. století pálili dřevěné uhlí, a tak bylo často údolí plné kouře – není divu, že procházející lidé slzeli. Odtud možná jméno „Plakánek“. Říká se, že v údolí plakalo mnoho dívek, které opustil jejich milý. Sténali tu a blouznili, nešťastní odsouzenci, kteří byli v kotlině mučeni a popravováni na stinadlech. V Plakánku je také několik pískovcových lomů, ze kterých byl odebírán kámen na stavbu hradu Kost a soboteckého kostela. Opomenout nelze taky rozmanitou faunu (výr velký, krkavec velký, čolek horský, užovka obojková, skokan štíhlý nebo ohrožený druh netopýra vrápenec malý) a floru (kosatec žlutý, upolín nejvyšší, prstnatec májový).
 
Pokud vyrazíte na výlet na Kost, zjistíte, že jakkoliv se budeme snažit, “genia loci” zdaleka nevystihnete. Čistý vzduch, klid, ticho a málo lidí… Barevné listí, rybníky, labutě… Pokud toužíte vypadnout z města nebo třeba jen pořídit hezké fotky, tento výlet je pro Vás dozajista správnou volbou. A když budete mít štěstí, možná zde narazíte i na známého českého vodníka…
 

Brain (TOTÁLNÍ) storming

Neznám člověka, kterému by se něco podobného nikdy nestalo. Možná je to dlouhodobý stav, možná se jedná o momentální náladu. Každopádně, zřejmě všichni známe ty chvíle, kdy se nám v hlavě honí stovky a tisíce myšlenek najednou. Jedna přes druhou, druhá přes pátou, osmá přes stopadesátou. A my je chceme roztřídit, urovnat a vyřešit. Samozřejmě VŠECHNY najednou a ideálně IHNED. V obchodních a kreativních kruzích je za nejlepší metodu hledání nejvhodnějšího řešení problému či situace, považován brainstorming. Jak by to ale asi vypadalo, kdybychom začali „brainstormovat“ sami se sebou, ve své hlavě, všechny protipóly naší povahy… Zřejmě by to nebylo snadné, zřídka kdy definitivní…Každopádně, legrace by to mohla být neuvěřitelná. No přesvědčte se sami.

Nejdříve bychom si tedy měli říci, co to vlastně ten BRAINSTORMING JE:
Brainstorming je skupinová kreativní technika, jejímž cílem je generování co nejvíce nápadů na dané téma. Jejími základními zásadami jsou: příjemná atmosféra, soustředěnost na kvantitu, žádná kritika, jakékoliv nápady jsou vítány, kombinování a zlepšování již vzniklých nápadů, vzájemná inspirace, rovnost všech účastníků.

Brain (TOTÁLNÍ) stormingA teď, čistě teoreticky. Představte si osazenstvo svojí hlavy. Jak sedí u kulatého stolu (rovnost je rovnost) a snaží se společně nalézt řešení problému. Koho bychom u stolu našli? Nu, je tu jedna alkoholička, která o sobě s oblibou tvrdí, že nemá problém s alkoholem. Naopak, že je pro „nás“ nesmírně důležitá, protože to ONA je jediným nositelem cukru do našeho těla. CUKR = energie = dobrá nálada = síla. Taky je tu výživou posedlá poradkyně, která by nikdy nedovolila, abychom se stravovali jinak než zdravě. Trošku problém, pokud se střetává s požitkářem, který miluje každé jídlo a tučné sýry, salámy, pečivo a sladkosti vnímá jako opravdový smysl spokojeného života. Však žijeme jen jednou, tak proč si to pořádně neužít? Hned vedle je usazená sebekontrolou posedlá pragmatička. Ctí řád, hranice a směrnice, které ráda sama udává – jsou totiž nejfunkčnější. S ní poměrně sympatizuje aktivistka, nenávidějící a potírající bezpráví, lži a nerovnocenné chování. Problém na sebe nenechá dlouho čekat, jestliže se do diskuze zapojí i rozverné děvčátko, které miluje barvy, veselí, drobné rošťárny a hry. Tomu všemu přihlíží i princezna – éterická bytost jejímž snem je nalézt svého vysněného prince, který se o ni postará a nechá ji i zcela beztrestně lenošit. Což ovšem nikdy nedovolí válečnice. Ta, která se o sebe za každé situace chce postarat sama. Sama si vše vybojuje, domluví a zařídí – ta samostatná a odhodlaná… Jmenovky jsou rozdány, hosté usazeni…může začít diskuze. Tématem dnešní porady je: JAK SI EFEKTIVNĚ ZABALIT NA DOVOLENOU.

Pro potřeby autenticity situace už nebudeme jednotlivé osobnosti pojmenovávat. Záměrem je namodelovat reálnou situaci, která probíhá v naší hlavě ve své ryzí síle a emocionalitě.

Je odpoledne a už se pomalu začínám zaobírat otázkou, co si vlastně s sebou zabalím. Odjíždím na čtyřdenní dovolenou. Času mám ještě dost, nejsem blázen, nevezmu si s sebou půlku šatníku, s krátkodobým cestováním mám zkušenosti, to bude hračka…Ale mám trošku obavy, abych přeci jenom na něco nezapomněla. Jdu si pro kufr. Ten naštěstí vím, kde je, protože ho vždy dávám na stejné místo. Otevírám kufr, prohlédnu si jeho jemně poškrábanou skořepinu, která mě trošku trápí (Však jsem opatrná, kde se mohl až takhle poškrábat? Jiný nechci, mám ho ráda, nerada měním věci, které jsou funkční a MOJE – zvykli jsme si na sebe.). No nic…vytrhávám sebe samu z přemýšlení nad porušením skořepiny a uvažuju. Je podzim, babí léto. Brain (TOTÁLNÍ) stormingCo si vezmu s sebou. Určitě nesmím zapomenout na žehličku na vlasy. Co kdybych chtěla být krásná. Je dovolená! To se vždycky hodí vypadat jako člověk. A fén? Budu ho potřebovat? Ze špatně upravených vlasů chytám lehkou neurózu, to bych sama se sebou nevydržela ani náhodou! Ale kam ho dám? Kufr, batoh? Beru i batoh? No…asi ano…SUPER! Tím pádem si můžu vzít i více variací bot! Do jakých barev se budu ladit? Černá, růžová, bílá…pár modelů už mám v hlavě…v čem pojedu? Tepláky! Rozhodně tepláky! Cestování je o pohodlí, krásná můžu být až pak! Pojedu dlouho vlakem a to „smrdí“ drinkem… vínko, prosecco….nějak se určitě zabavím. Byla by škoda neudělat si hezkou již cestu a bůh ví, co budu jíst. No jo, co já budu jíst? Na snídani bude moc brzo, co ve vlaku? Vaří tam? Jak dochucují? Určitě ti blázni přidávají dochucovadla všech druhů, a to by mi mohlo utrhnout břicho…. No jo! Ale hřích chutná nejlépe! Jak já doufám, že budou mít v nabídce dortíčky, pak si to budu moct omluvit…a, nebo bych si s sebou mohla stylově udělat degustační svačinku, salámky, ovoce, sýry, čerstvé pečivo… Když už hřešit tak aspoň polozdravě. Jsem přeci snad schopná si udělat jídlo na cesty sama…Zvládne to i mongolský pastevec, tak já to zvládnu taky. Ale! Kdy naposledy jsem nechala někoho, aby o mě pečoval a já se nemusela o nic starat? Je dovolená, to stojí za hřích. No jo, dovolená. Sakra já mám dovolenou! Veškerá práce bude stát! Kdo to za mě udělá? Nikdo a i kdyby, tak nikdo tak dobře jako já. Jedu jenom na čtyři dny, to by snad nemusel spadnout svět. NE! Ne ne ne ne ne! Nemůžu nic nechat náhodě! Určitě si s sebou zabalím i počítač. Byla bych nervózní, kdybych ho neměla u sebe a nemohla aspoň jednou denně kontrolovat e-maily. Dobře, elektronika, boty, barvy, šminky už máme vyřešené, outfity vesměs držím v hlavě….

Brain (TOTÁLNÍ) stormingCo od dovolené očekávám? Budu aktivní? Budu chodit? Budu odpočívat? Chci si číst knihu nebo poznávat? Určitě budu vysedávat po kavárnách. Miluju kávu…Hmmm a k tomu sklenička nějakého dobrého pití…musí mi to slušet…takže ano i kufr i plný batoh…achjo, to zase bude těžké. Ale co? Tak snad nejsem žádný máslo, odnesu si to sama. Kufr má kolečka, batoh je dobře ušitý, tu chvilku to vydržím. Určitě je lepší, když s sebou budu mít více věcí, než aby mi něco chybělo. Ale zase se říká, že co nemám, to nepotřebuju – pravda, ale já opravdu nejsem člověk, který by to podcenil. Musím si nalít skleničku, tohle balení začíná být trošku náročné a já se odmítám stresovat. Achjo, kéž by tu byl někdo se mnou, kdo by to za mě zabalil. Tak, abych byla spokojená. Ne, nikdo takový není! Ale kdyby byl! Jak by byl ten svět snazší, jak by se mi hnedka lépe dýchalo! Ale co, víno je supr, jeho plná lahodná chuť, no nemám se vůbec špatně.

Jsem chudák! Jakej já jsem chudák, nemám co na sebe, nemám to s čím kombinovat. Jsem líná, už ani nikam nedojdu, abych si koupila něco nového nebo vhodného….hlavně si nesmím zapomenout zabalit ráno kosmetiku, laku na vlasy mám dost, určitě to chce minimálně jedny šaty – co kdyby náhodou. Léky…léky taky chci, radši je tam hodím hned, znám se, zapomenu a pak je budu potřebovat.
Vyčůrat, pomodlit a spát…Co to blábolím?! Připravím si věci na ráno, ještě ty kozačky, časopisy do vlaku, které si chci přečíst už dlouho, zásobu alkoholu, sváču a hlavně budík! Jedu v sedm… radši vstanu v pět. Než si dám kávu, cigaretu, umeju si vlasy, nalíčím se, dobalím…už teď zase nestíhám! Dobře, budíků si nastavím deset – po dvou minutách – pro jistotu…Inu, svět je malý, ale o náhody v něm není nouze…Ještě HUDBU do iPodu! Tu taky potřebuju…

Kartáček, vlasy, nohy, oči, zuby, kalhoty, perleťové boty, avokádo, vesta, culík, cestování, workoholismus, anarchie, dovolená… jde mi z toho hlava kolem… jsem unavená, ráno vstávám…
DOBROU NOC všichni oponenti, jsem zvědavá, komu ráno vynadáme – na co zapomeneme. Jedno vím jistě, tohle se nedá vydržet, někdo to slízne…Co kdybychom nerozpouštěli toto zasedání a naopak otevřeli další…Sázky na to, kdo to zítra schytá?

POZOR! ZMĚNY na silnici!

Od pondělí 1.10.2018 se mění některé, dosud zažité, principy pro české motoristy a nutno podotknout, že tentokrát jsou to změny většinou pozitivní. No posuďte sami:

POZOR! ZMĚNY na silnici!Povinná výbava
Vyhláška o povinné výbavě konečně reaguje na současné trendy u nových vozidel a přizpůsobuje jim povinnou výbavu. Obecně lze říci, že ve vozidle zůstávají už pouze věci skutečně nezbytné pro bezpečí posádky.


 
Nově tedy nemusíte mít ve vozidle:
Náhradní kolo - Rezervu (v případě, že váš vůz může být vybaven sadou na opravu pneumatik nebo máte zaplacenou asistenční službu). Současně s rezervou samozřejmě nemusíte mít ani zvedák a klíč na kola
Náhradní pojistky
Náhradní žárovky
 
POZOR! ZMĚNY na silnici!Výbava autolékárničky
„Po domluvě s ministerstvem zdravotnictví jsme se rozhodli, že pro první pomoc postačí lékárnička bez roušky nebo náplastí s polštářkem a už ji nebude nutné měnit kvůli expiraci.“ vysvětlil ministr dopravy Dan Ťok.
 
Nově tedy nemusíte mít ve vozidle:
Trojcípí šátek
Náplast s polštářkem
                                                      Plastová rouška
                                                       Leták s návodem
Záchranářská ulička
Zde dochází ke sjednocení se zbytkem Evropy. Ulička se pro integrovaný záchranný systém tvoří mezi levým - nejrychlejším pruhem a středním případně pravým pruhem. Do této uličky smějí vjíždět pouze vozidla s předností v jízdě. Ostatním při porušení tohoto nařízení hrozí pokuta až 2.500 korun.
 
Stáčení tachometrů
První reálný krok proti stáčení odometrů (hodnoty ujetých kilometrů) je zde:
  • Každý, kdo nelegálně stočí tachometr (upraví počet kilometrů) se vystavuje sankci do výše 500.000 Kč.
  • Pokud se tato činnost děje legálně (výměna přístroje) musí být o tomto úkonu vyhotoven protokol a ten následně předán majiteli vozidla. Pokud se tak nestane, hrozí pokuta do výše 50.000 Kč
  • Je dobré upozornit na stále platné nařízení, že pokud je při kontrole STK zjištěn rozdílný stav km tak za tuto skutečnost odpovídá majitel vozu a hrozí mu až vyřazení vozidla z provozu.

POZOR! ZMĚNY na silnici!STK a Emise
  • Nově si mohou žádat o zřízení linky technické kontroly i autoservisy.
  • Současně s tím přibývá i kontrol ze strany státu, a to dokonce i s možností využití tzv. volavek – nastrčených zákazníků.
  • Prodlužuje se délka kontroly u motorek kategorie L – první kontrola po 6 letech a další po 4.
  • U traktorů s vyšší rychlostí než 40km/h se naopak zkracuje doba STK na 2 roky.
  • Nově také budou chodit zákazníkům upozornění na končící platnost STK, zatím pouze do datových schránek.
  • Zpřísňují se podmínky pro měření emisí a zejména pak pro funkce DPF (filtru pevných částic). Pokud vozidlo neprojde při emisní kontrole má majitel 30 dnů na nápravu a pokud tak neučiní, bude vyřazeno z provozu.
 
Ostatní novinky
  • Majáky pro integrovaný záchranný systém mohou být nově i červené kvůli lepší viditelnosti.
  • Nové světelné signály pro cyklisty.
  • Pokuty při kontrole Policie a nevyhovujícímu technickému stavu vozidla až do výše 100.000 Kč.
  • Budou vydávány nové registrační značky pro ekologická vozidla a elektromobily – tyto značky se budou na českých silnicích objevovat až od dubna 2019.
 
Co na to říkáte? Jsou tyto změny ve vašich očích pozitivní?
 

Co bychom se báli, na Prachovské skály

Horolezci, horolezkyně, horolezčata…. Kdo by neznal notoricky známou píseň Ivana Mládka, ale víte něco i o historii Prachovských skal? My jsme tam o víkendu vyrazili a připravili si pro vás pár zajímavostí, až se sem příště vydáte i VY! Proč ve skalách najdete zrovna Všetečkovu vyhlídku? Kde se vzal název Císařská stezka? Navštívil skály prezident Masaryk? Komu skály patří? To vše a mnohem víc zjistíte dále! A když článek dočtete až na konec, dozvíte se pár soukromých tipů z naší poslední návštěvy.
 
Co bychom se báli, na Prachovské skály
Historie Prachovských skal
Prachovské skály a okolí jsou bezesporu místem s bohatou historií. Počátky osídlení lze vysledovat až do období mladší doby kamenné, zejména na místech tzv. Starého hrádku, kde byla v době bronzové založena dokonce osada. Na tomto magickém místě lze při troše snahy vysledovat i stopy po osídlení Kelty.

 
Co by byly skály bez legend? Kromě povídek, lapcích a loupežnících můžete narazit i na informaci, že za prvního zaznamenaného turistu lze pokládat rakouského císaře Františka I., který se měl dle dochované pověsti nechal skrz skalní soutěsky pronést na svých nosítkách. František I. totiž roku 1804 navštívil nedaleký Jičín, kde se měla odehrát jednání o spojenecké smlouvě s ruským carem Alexandrem I. proti Napoleonovi. Jakkoliv je přístup historiků k této legendě rezervovaný, faktem je, že dodnes je možné se projít tzv. Císařskou stezkou / chodbou.

Co bychom se báli, na Prachovské skályV roce 1879 navštívil Prachovské skály také významný pražský podnikatel Vojta Náprstek se svou chotí a Klubem amerických dam, což byl moderní spolek emancipovaných dam, hlásících se k americkému způsobu života. Společnost jim dělal i Jaroslav Vrchlický. Oproti císaři Františku I. se tato výprava konala pěšky. Zásluhou školského rady jičínského gymnasia, Františka Lepaře zde působí odbočka Klubu českých turistů, a to již od roku 1892! Aktivita klubu se zcela neoddiskutovatelně zasadila i na vybudování dnešních turistických okruhů. Po rozpadu monarchie a vzniku samostatného Československa byla zásluhou tehdejšího jednatele Klubu českých turistů, prof. Jakuba Všetečky, zbudována schodiště a chodníky na dnešní Masarykově cestě. Zajímavostí je, že dílo bylo fakticky zhotoveno vojáky 22. jičínského ženijního pluku v rámci výcviku. Ti na památku vysekali do skal značku svého pluku a letopočet 1922. Ačkoliv je stezka pojmenována Masarykova cesta, prezident Masaryk tady nikdy nebyl. Slavnostního otevření se zúčastnil pouze jeho tajemník.
 
Na počátku 20. století vznikla na popud rodiny Schliků, tehdejších a zároveň i současných vlastníků skal, první restaurace ve skalách. Mimochodem, skály a panství přešly do majetku rodu Schliků po zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu už v roce 1634! Záhy se ukázalo, že je potřeba zřídit restauraci větší, tak byla v roce 1923 postavena Turistická chata. Ta byla v třicátých letech ještě rozšířena do dnešní podoby. S potřebou restauračního zařízení vznikl i požadavek na výstavbu silnice a parkoviště. Fakticky tak ve 30. letech nabyly skály své dnešní podoby.

Turistické okruhy:
  • Malý okruh: 1,5 km / cca 45 minut klidné chůze
  • Velký okruh: 3,5 km / cca 2 hodiny klidné chůze
 



Malý okruh je vhodný pro méně náročné návštěvníky nebo rodiny s dětmi. Všechny okruhy začínají kousek od Turistické chaty. Na okruhu na Vás čeká 1 stoupání a 2 vyhlídky (Českého ráje, Vyhlídka míru). Okruh navíc vede krásným prostředím Císařské chodby. Projdete si i tzv. myší dírou s názvem Malá Fortna. Velký okruh je procházka pro fajnšmekry, protože skýtá velké množství  zajímavých míst Prachovských skal a právem je považován za nejatraktivnější cestu skrz skalní masivy. Stejně jako Malý okruh, i tento začíná kousek od Turistické chaty a dále pokračuje k Pechově vyhlídce, dále do Fortny, poté pokračujete k vyhlídce Šikmá věž s výhledem na Jičín a Veliš (zde možnost občerstvení v hotelu Pod Šikmou věží), dále pokračujete na rozcestí Nad císařskou chodbou a Hlaholskou vyhlídku, poté na Rumcajsovu a Hakenovu vyhlídku, nakonec dorazíte na další vyhlídky s výhledem na celý skalní masiv – Všetečkovu vyhlídku a Šlikovu vyhlídku. Následně sestoupáte dolů a vracíte se zpět k Turistické chatě. A kolik stojí vstup? Základní vstupné činí 70 Kč, pro rodinu (2 dospělí + 2 děti) vyjde na 180 Kč, snížené vstupné na 40 Kč a pes 10 Kč. K vstupnému je nutné připočítat i poplatek za parkování na parkovišti, a to ve výši 80 Kč.



 
Co je / Kdo je „Pelíšek“?
Bývalé přírodní koupaliště uprostřed lesa a nedaleko samotných Prachovských skal. Napájeno je z místního potoka, který pramení přímo ve skalách. Koupání je zde ale na vlastní nebezpečí, ale aktuálně se zde po horkých letních dnech bohužel koupat nedá. A kdo byl Pelíšek? Podle pověsti se jedná o bájného strážce a ochránce Prachovských skal. Žil v místních lesích, kde pěstoval bylinky, které mu daroval Krakonoš.
 
Proč tedy vyrazit do skal?
Na své si jednoznačně přijdou vyznavači horolezectví, zapálení fotografové, nadšení turisté i rodiny s dětmi. Do skal můžete vyrazit jak se svým čtyřnohým společníkem, tak s kočárkem.
 

Krásná příroda, čistý vzduch, klid a dech beroucí výhledy na celý Český ráj. To vše na Vás čeká v Prachovských skalách.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všude

Jan Jakub, zakladatel projektu TRAVEL HELPERS CZ, který se společně se svojí přítelkyní Míšou Šmákalovou rozhodl, že procestuje celý svět. Bývalý voják těží při cestách nejen ze svých armádních, zdravotnických a zálesáckých zkušeností a dovedností. Sílu a motivaci mu dodává i vlastní vize a touha pomáhat ostatním cestovatelům. Míša s Honzou jsou dokonalou ukázkou toho, jak se dá žít i s minimem a přesto plnohodnotně. Cílem projektu TRAVEL HELPERS CZ je být prospěšní cestovatelům, kteří se na své cesty zodpovědně připravují, ale také přírodě, které by rádi společně pomáhali. Jaké jsou klady a zápory života bez stálého zázemí, na co je potřeba se důkladně připravit, kde vzít dostatek financí a co by udělal jinak? To už se dozvíte v našem rozhovoru.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeJsi bývalý voják – co Tě do armády přivedlo, jaké pozice jsi tam zastával a proč jsi skončil?
Jan: Vojákem jsem chtěl být od malička. Část mé rodiny také sloužila a část pracovala jako nemocniční personál, takže jsem se rozhodl rodinné tradice spojit a sloužil jsem jako střelec (Combat lifesaver) u 42.mechanizovaného praporu v Táboře. Zdravotní příprava mne však natolik bavila, že jsem ji věnoval veškerý svůj volný čas, a to mi pomohlo ve zvyšování zdravotnických dovedností. Velitel mne řadu let posílal na zdravotnickou školu a chtěl mě obsadit na funkci zdravotníka roty, ale toto pro mne není. Byl jsem rád v terénu s kolegy a také polní obvaziště jsem odmítal. Dokonce jsem pro pozici CLS několikrát odmítl povýšení. Z armády jsem odešel z důvodu závažné rodinné situace, která vyžadovala mou přítomnost. Necelý rok jsem se snažil o přeložení k místu bydliště, ale bylo mi řečeno, že si mám vybrat mezi rodinnou a armádou.

Co Ti armáda dala a vzala?
Jan: Armáda mne naučila mnoho věcí. Sebereflexi, disciplínu, postarat se sám o sebe, ale hlavně se NEBÁT. Naučila mne potlačovat emoce. Toto nevím, zda je výhoda, či nevýhoda, asi jak kdy. Vzala mi část osobního života, iluze a ideály. Vzala mi také ale několik kamarádů, kteří zahynuli během služby. Myslím na vás kluci.

Napadlo Tě realizovat současný projekt už v době, kdy jsi sloužil? Jak ses k tomuto nápadu dostal?
Jan: Ne, nenapadlo. Měl jsem v plánu zůstat v armádě mnoho let. Když jsem z armády odešel a díky své zarputilosti, že se do armády nevrátím, jsem nevěděl, co budu dělat, zkoušel jsem pracovat v obchodech, ale nešlo to. Po nějaké době jsem se dostal k filmu a pracoval tam jako zdravotnický dozor pro filmovou produkci. Byl to podobný život jako v armádě, málo spánku, pořád venku. Práci jsem miloval... ale jakmile se projekt dokončí, končí i práce. Je to sezonní zaměstnání a o které je velký zájem a není jednoduché tam zůstat na stálo. Proto hledání sebe samého pokračovalo. Jelikož jsou mé životní hodnoty postaveny na pomoci ostatním, mnoho alternativ nezůstalo. Od malička jsem miloval přírodu a cestování, a tak mne napadlo spojit tyto dvě oblasti dohromady a po chvíli přemýšlení, byla prvotní myšlenka projektu na světě.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeZkus svůj projekt, současnou náplň života, charakterizovat v pěti větách.
Jan: Dokáži si představit, být kdekoli jinde, protože cvičení na Doupově byla procházka růžovým sadem. Ale po návratu bych tyto zážitky, nevyměnil za nic na světě.
Snažíme se o něco, co je dle některých lidí nemožné.
Myslel jsem si, že armádní strava je to nejhorší. Nepříteli by se měla podávat Asijská streetfood strava.
V armádě jsem se před okolním světem schovával a svou totožnost kryl. Dnes se prezentuji na internetu a snažím se myšlenku šířit dál a dál. Zprvu to byl naprostý šok a vůbec jsem svůj obličej na veřejnost dávat nechtěl.
Mnoho lidí cestuje a nebo nahlíží na svět skrze mediální růžové brýle. Svět je krásný, ale máme obrovské problémy a měli bychom je vnímat. Mnoho našich diváků tuto realitu neakceptuje a ptá se nás proč vůbec děláme, to, co děláme. Proč cestujeme.

Využiješ při současné aktivitě nějaké zkušenosti a dovednosti z armády?
Jan: Samozřejmě! Zdravotnické dovednosti jsou téměř na denním pořádku. Disciplína pro udržení morálky. Topografie pro orientaci v terénu, který je v džungli opravdu šílený. Strategický politický přehled, pro efektivnější vnímání dané země a jejích občanů. Taktické dovednosti pro předvídavost a neustálou reakceschopnost. Sebeobrana a ztráta emocí pro zbavení se pocitu strachu a lepší jednání s lidmi. (Lidé vycítí, když se bojíte a mnohdy toho využívají). Materiální dovednosti pro zrychlení balení materiálu a snazší přesuny se zátěží. No a dalo by se pokračovat dále.

Musela se nějak speciálně připravovat Tvoje partnerka Míša?
Jan: Nelíbilo se jí to, ale ano, musela! (Směje se) Jelikož cestujeme většinou v odlehlých oblastech, je i při této cestě určité riziko, že se oddělíme. Mnohokrát v terénu chodím na průzkum cesty sám, abychom se nemuseli s batohy všude vláčet oba. Jsme na odloučení připraveni, ale bez jistých dovedností bych ji tam samotnou nechat nemohl.

Pociťujete nějaké rozdíly v síle a motivaci pro tuto životní cestu?
Jan: Ze začátku to byla jen taková myšlenka, že by z toho mohlo vzejít něco dobrého. Ale postupem času jsem si uvědomil, že je to nutnost. Přiznejme si to nebo ne, ale jako národ nejsme ve světe známí jako cestovatelé, kteří cestují bezpečně. Mnoho zemí si z nás dělá i legraci. Určitě se tedy motivace zvedla, neboť jsme v kontaktu s lidmi, kterým naše informace již nějakým, byť minimálním způsobem, pomáhají. A to jsme přesně chtěli.
Otázka jen na Míšu – odkdy jste spolu, mohla bys případně popsat, jaké je to žít s vojákem (resp. bývalým vojákem), má to nějaká specifika?
Míša: Jsme spolu téměř 4 roky. No, na toto se mě ptá mnoho lidí. Ono to dost specifické je, ale musí se to asi zažít. Rozhodně jsem nevěděla do čeho jdu a také nechci, aby se Honza někdy do armády vrátil. Býval po návratu z práce dost agresivní a nevyrovnaný. Ani se nedivím, kluci tam zažívají hrozné chvíle. Ale toto vše lze jistým způsobem přejít, protože se s ním cítím naprosto v bezpečí. Ví, co dělá, není s ním nuda a jela bych s ním kdykoliv - kamkoliv.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeJaké jsou největší tři zážitky, které dosud z cest máte?
Bylo jich tedy mnohem, mnohem více, ale tři okey...
Jan: 1) Setkání s mým nejoblíbenějším slavným Americkým zpěvákem na Filipínách. 2) Vysazení na opuštěném ostrově. 3) V odlehlé části džungle na pobřeží Thajska, mi selhal organismus, druhý den jsem se silně otrávil jídlem a v ten samý den, kdy jsem byl na pokraji smrti mě napadla divoká opice.
Míša: 1) Určitě na Filipínách aktivní sopka Mayon. 2) Kambodža pro mě byla jeden velký hrozný zážitek. 3) Divoká zvířata v Tasmánii. Nikdy jsem takovou koncentraci života neviděla.

Co bylo v počátcích cestovatelského života a vůbec projektu nejtěžší?
Jan: Celková délka příprav, byla téměř rok. Připravovat se na podobnou cestu není vůbec snadné, ale nejtěžší byl ten první krok. Dát výpověď z nájmu. Jak mile je člověk bez domova, už to nějak jde.
 
Co naopak bylo nejjednodušší?
Jan: Příprava materiálu. Se zkušenostmi z armády již člověk ví, co a jak si zabalit. Jenže dlouhodobé cestování není jako 14ti denní cvičení a i u tohoto jsme udělali mnoho chyb. Připravili jsme se tak dokonale, že jsme z Filipín odesílali 8 kg balík přebytečných věcí zpět do ČR. Teď v Tasmánii by se nám tedy hodily, neboť je zde stále zimní období, ale 5 měsíců v tropech nám byly k ničemu.

Báli jste se opustit své hmotné statky, rodiny, kamarády? Jak reagovalo okolí?
Jan: Nebál, má rodina i přátelé jsou na odloučení zvyklí a když je teď to odloučení mnohonásobně delší, mohu alespoň vidět, kdo je skutečný přítel a kdo si na mne ani nevzpomene. Samozřejmě, že mi všichni chybí, ale o to víc se na ně těším. Jsem docela hračička, takže postrádám své vybavení, nože a další vojenské hračky, které zde na cestách z důvodu bezpečnosti mít nemohu. V zemi, kde vládne totalitní režim nechcete mít multicamový batoh, nebo maskáče.
Míša: Nebála jsem se. Sice se bez domova a zázemí cítím trochu nesvá, protože nevím, kam se vrátím a nikde mi žádné místo neříká „Vítej doma“, ale jsem ráda, že jsem do toho šla. Mnoho lidí mne podporovalo a stále podporuje, mám fantastickou rodinu a za vše jim děkuji. Ale našli se i tací, kteří by byli raději kdybych celý život proseděla na gauči a z baráku se nehnula. Na cestách se může stát cokoli, ale když občas sledujeme zprávy, vypadá to, že je v Evropě daleko více nebezpečí než tady.

Udělali byste něco jinak?
Jan: Sbalili bychom se lépe. Máme s sebou mnoho nepotřebných věcí a až na cestách jsme se naučili co je skutečně důležité a co je pouze mrtvá váha.

Co vám nejvíce z České republiky chybí? Jsou třeba tady u nás nějaké klady, kterých si člověk začne vážit, až když je delší dobu na druhé straně planety?
Jan: Chybí nám téměř všechno. O rodině a přátelích jsme psali, ale obecně nám chybí česká země. Jsme oba dva vlastenci celým srdcem a svou zemi milujeme. Chybí nám naše bezpečné lesy, louky a skály. Komunikace v češtině a naše zdravotnictví, které je velmi nedoceněné. Lidé by měli cestovat, aby viděli, jak to vypadá i v jiných zemích a přestali si neustále stěžovat. Náš IZS systém je také něco naprosto dokonalého a v mnoha zemích pro vás nikdo nejen že nepřijede, ale nikdo si vás na silnici mrtvého ani nevšimne. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale i naše politika není tak strašná, jak mnozí tvrdí. Ano! Má mnoho, mnoho chyb a nedostatků a až budu doma, budu nadávat také! Ale když jste v zemi, kde vládne diktátor a za jinou volbu vás zastřelí, začnete přemýšlet i v širších souvislostech.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeNyní po zkušenostech, když bys měl zhodnotit svou svobodu a život „mezi zdmi“, k čemu bys dospěl?
Jan: Žijeme jinak, než se zdá. Člověk je v dnešní době uzavřen sám do sebe a do svého vnitřního světa, který je značně omezen na příjem relevantních informací. Většinou slýcháme tvrzení: ,,Je to můj život, budu se chovat jak chci.,, To ale neplatí u všeho a ještě před 5 měsíci bych se hádal také.  Svět ničíme závratnou rychlostí a pokud se nezačneme všichni chovat zodpovědněji, brzy žádná příroda a žádný svět (v pojetí, jak ho známe dnes) nebude. Nezáleží na národu, nikdo není dobrý národ, nebo špatný národ. Jsou dobří lidé a nebo špatní lidé, nic víc. Pochopil jsem mnoho věcí, ale ta největší je, že jako lidstvo máme obrovský problém.

Myslíte, že se do „života mezi zdmi“ dokážete vůbec ještě vrátit?
Jan: Ano, samozřejmě. Zvládl jsem to po armádě, zvládnu to i po návratu z cest. Vše je pouze o stavu mysli a pokud mě bude něco štvát, změním to.
 
Co plánujete, až se vrátíte do Čech?
Jan: Do ČR se vracíme v lednu 2019, ale dlouho se neohřejeme. Dáme se zdravotně dohromady, projdeme si zdravotní vyšetření a testy a vyrážíme zase pracovat někam do Evropy. Na cestování si vždy vyděláváme sami a finance dochází. Na jaře 2019 chceme zpět do ČR, kde budeme cestovat a možná uděláme nějaké přednášky. Pokud se povede, může proběhnout i nějaký kurz, který budu nabízet. V létě chceme být doma, protože příští rok to budou 3 roky co jsme nebyli v létě v ČR. No a na podzim odlétáme na druhou etapu do USA. V roce 2020 nás čeká cesta po Evropě a Skandinávii. To je ale ještě daleko.

Z čeho máte největší strach?
Jan: Já se bojím hodně věcí, a proto se na ně připravuji. Ale i když je to klišé, tak ze smrti. A nejvíce ze zbytečné smrti.
Míša: Z lidí. Bojím se, že lidé jednoho dne pozabíjí vše živé na planetě a pojem příroda pro nás přestane existovat.

Čeho si nejvíc vážíte?
Jan: Rozhodně rodiny a přátel. Dále pak svobody, kterou v Česku máme a měli bychom se snažit, aby nám tato svoboda zůstala i nadále.
Míša: Také rodiny a samozřejmě Honzy. Občas je to semnou těžké, a proto jsem ráda, že to bere sportovně a je dobrým přítelem v dobrém i zlém.

Voják a princezna na cestách – 3 roky mimo domov a zároveň doma všudeKterá země se vám zatím nejvíce líbila, ve které byste si dokázali představit, že tam už zůstanete?
Jan a Míša: Jednohlasně Tasmánie! Nemáme rádi turismus a koncentraci více lidí. Tasmánie je dokonalá divočina, která je navíc jeden z nejvýznamnějších biotopů na světě. Lidé jsou zde nesmírně přátelští a jejich jídlo je exkluzivní. Neskutečně nádherná a divoká příroda, která dobrodruha pohladí na duši, ale nezkušeného turistu může i zabít. Tato země nás očarovala.

Co byste rádi čtenářům vzkázali?
Jan: Rád bych vzkázal kolegům, jak vojákům, tak celému IZS, že si jejich práce nesmírně vážím, jsem rád, že takové lidi kolem sebe máme, a hlavně ať se vždy vrací z práce v pořádku. Dále všem cestovatelům a turistům, aby se na své cesty zodpovědně připravovali, nepodceňovali nebezpečí, respektovali přírodu a divokou zvěř a aby byli nejen na cestách více pokorní. Příroda nám den, co den pomáhá a ani o tom nevíme, udělejme tedy něco i my pro ni.
Míša: Ráda bych vzkázala všem, kteří se stále bojí cestovat, a nebo něco ve svém životě měnit, aby to udělali hned. Žádné zítra, ale teď hned. Je lepší být aktivní, ale chudý než pak ve vysokém věku nadávat, jak je ten důchod nízký a že je to všechno na prd. Svět není tak nebezpečný, jak se může zdát, ale vše záleží na vašem přístupu.

Je mnoho cest, jak můžete Jana s Míšou sledovat, stačí si jen vybrat:

Web http://www.travelhelpers.cz/
Facebook https://www.facebook.com/travelhelperscz/
Instagram https://www.instagram.com/travelhelpers.cz/
YouTube https://www.youtube.com/channel/UC-HBAgOMSq6wOGTiZMzpd5A?view_as=subscriber

Tip na výlet: Železná Ruda - jezera, bunkry a rekreace

Železná Ruda je malé klidné městečko, ležící na samé hranici České republiky na Šumavě. Městu dala jméno železná ruda, přesto však mnohem více proslulo jako centrum rekreace, poznávání, zážitků a relaxace. Železná Ruda nabízí více než šest tisíc lůžek v místních hotelech, penzionech, chatách a ubytovnách. Dále také nabízí svým návštěvníkům několik ski areálů a mnoho kilometrů běžkařských tras, což z ní dělá jedno z největších středisek pro zimní a letní sporty a rekreaci na Šumavě. Spolu se sousedním německým Bayerisch Eisensteinem vytváří jedno z největších mimoalpských center pro poznávání a turistiku ve střední Evropě a nabízí tak opravdu širokou a pestrou nabídku služeb ve všech ročních obdobích.
 
Vytipovali jsme pro Vás místa, která rozhodně musíte navštívit. Že to nezvládnete během jedné návštěvy? Nevadí! Železná Ruda Vás ráda uvítá opakovaně a uvidíte, že i Vy se sem budete rádi vracet.
 
Jezera
 
Pět šumavských ledovcových jezer, jediných v České republice a tři další jezera v Bavorských lese patří k nejnavštěvovanějším místům na obou stranách hranice. Z Železné Rudy je do 20 km dostupných pět jezer: Černé jezero, Čertovo jezero, Jezero Laka, Bílá Strž, Prášilské jezero.

Tip na výlet: Železná Ruda - jezera, bunkry a rekreaceČerné jezero
Rozlohou 18,43 ha je největším ledovcovým jezerem na Šumavě a v Bavorském lese. Jezero leží 1008 m n. m., jeho maximální hloubka je 40 m. Patří do povodí Severního moře. Na dně jezera rostou vzácná šídlatka jezerní a zevar splývavý. Na stěně exponované k severu arktoalpinské rostliny. Žijí zde vzácné druhy bezobratlých. Nad jezerem je 300 m vysoká stěna „Jezerní hory“, jejíž vrchol 1343 m n. m. je nejvyšším vrcholem na Železnorudsku. Technickou zajímavostí Černého jezera je vodní elektrárna 1,5 MW, která má svoji vyrovnávací nádrž hluboko v údolí Úhlavy a je s jezerem spojená 2 km dlouhým potrubím se spádem 280 m.

Čertovo jezero
Rozlohou 10,33 ha je druhým největším šumavským jezerem. Leží v nadmořské výšce 1030 m a jeho maximální hloubka je 37 m. Jezerní stěna není tak výrazná jako u jezera Černého. Obě jezera se nacházejí poměrně blízko u sebe, a přece je rozděluje hlavní evropské rozvodí procházející přes sedlo Rozvodí, zvané také Roudná.
 
Zajímavosti Železné Rudy

Muzeum Šumavy
Muzeum se nachází v původní vilce sklářského rodu Abele z roku 1877. Je regionálně vlastivědně zaměřeno se specializací na sklářství a hamernictví.

Tip na výlet: Železná Ruda - jezera, bunkry a rekreaceMuzeum historických motocyklů v Zámečku
V expozici se nachází některé unikáty dochované pouze v jediném exempláři na světě. Od r. 2006 se před zámečkem nachází i pomník na památku osvobození americkou armádou.
Rozhledna na Pancíři
Téměř historickou jednosedačkovou lanovkou s překrásnými výhledy vyjedete k chatě s rozhlednou s výhledem na Javor, Královský hvozd s Ostrým a hraniční hřeben s Poledníkem. Zpět se v sezóně můžete svézt na koloběžce (půjčovna na vrcholu). Lanovka začíná v obci Špičák a její nástupní stanice je vzdálená jen necelý kilometr od čtyřsedačkové lanovky, která vás vyveze na rozhlednu na Špičák.

Pivovar Belveder
Zde můžete ochutnat Železnorudské pivo, které získalo několik prestižních ocenění mezi malými pivovary. My jsme ochutnali a musíme uznat, že svá ocenění si získalo skutečně právem!

Tip na výlet: Železná Ruda - jezera, bunkry a rekreaceNaučná stezka po Utajené obraně
Od roku 2012 se mohou zájemci a nadšenci seznámit také s problematikou čs. Poválečného opevnění přímo v terénu – z prostředí bunkrů, kterých se zde nachází na několik set. Naučná stezka nesoucí název „Utajená obrana železné opony“ vám rozkryje historii tamních zachovalých bunkrů. Díky informační tabuli si můžete prohlédnout jejich půdorys a ti z vás, kteří se nebojí mohou některé z nich dokonce i projít a nechat na sebe dýchnout historii doby. Ale opatrně a baterky s sebou, protože jinak neuvidíte nic jiného než černou tmu. Bunkry jsou zážitkem, na který budete ještě dlouho vzpomínat, pokud jste dobrodruzi a rádi si necháváte adrenalin proudit celým tělem.

Míst, která se dají v Železné Rudě navštívit je opravdu mnoho a každé z nich si vás získá něčím jiným. Pravda je ale taková, že ač je městečko poměrně malé, jeho příroda, ráz, obyvatelé a duch vás nabijí pozitivní energií a už při odjezdu zpět domu vám bude jasné, že se rozhodně nevidíte naposledy. My z Prahy absolvovali cestu autem 2,5 hodiny (ač se zcela bez problému dá dojet i vlakem) a řeknu vám jedno, brzy nás tam mají znova – chápu, proč jsou z Rudy všichni tak nadšení.

Foto zdroj: Wikimedia Commons

Tip na výlet – Volarské slavnosti dřeva

Tentokrát Vám nedoporučíme výlet, kde jsme byli, ale kde určitě budeme. I když… jedná se o naši srdcovou záležitost a protože se letos uskuteční již 25. ročník, tak se dá říct, že jsme tu i byli.
 
Prázdninové měsíce jsou plné různých festivalů, akcí na zámcích a hradech a dalších různorodých, všemi směry zaměřených slavností. Jednou takovou slavností jsou Volarské slavnosti dřeva, které se letos uskuteční již po 25., a to v termínu 17. - 19.8. 2018 ve Volarech.
 
Volary jsou malebné šumavské městečko a také jedním ze vstupních míst na Šumavu. Celá jejich, více něž 700 letá, historie je spojena s místními lesy. Volarští obyvatelé po staletí dřevo nejenom těžili, ale také z něj vyráběli produkty každodenní potřeby, které jim ulehčovaly život. Na místních slavnostech uvidíte nejen výrobu dřeváků, soch ze dřeva, tradičních lžící, otesávání trámu z pokáceného stromu, ale i mnoho dalších skvostů jejichž základní surovinou je všudypřítomné dřevo.
 


Sobotní odpoledne zpestří soutěž mezi místními borci a týmy z partnerských měst o „Putovní volarský dřevák“. Samozřejmě celá slavnost je spojena s popíjením volarského piva nebo místní „volarské zlaté“ a k jídlu si zde budete moci vybrat z opravdu mnoha dobrot. 
Celý program je doplněn kvalitní muzikou. Těšit se můžete na páteční koncert Kreyson Memorial s předkapelou Pilot Season´s, v sobotu dopoledne na Ondřeje Rumla, legendární Parkány či country kapelu Weekend s tancovačkou pod širým nebem.
 
 
Více o historii slavností si můžete přečíst na oficiálních stránkách města

Na skok k sousedům na brynzu

Slovensko, to je náš nejbližší ze sousedů, se kterým jsme sdíleli historii nejedno léto. Důvodů, proč navštívit tuto zem se najde opravdu mnoho, pokud patříte k milovníkům krásné přírody a volnočasových aktivit. My jsme si obuli pevné botky, vzali batohy na záda a vyrazili jsme vstříc pěší turistice a krásným výhledům po okolí. Slovensko má opravdu mnoho krás, které prostě musíte vidět. Jelikož je to země poměrně malá, vše je blízko, takže i během pár dní toho uvidíte nespočet!


Naše kroky povedou jednoznačně v první řadě do Tater, nejmenších velehor. Mohutné štíty, táhlé horské hřebeny, romantické doliny plné kvetoucích rostlin a pestré fauny se tu rozkládají na ploše necelých 738 km2. Ve zkratce se označují jako TRNAP, tj. Tatranský národní park, kterým jsou od roku 1949. Tatry se dělí na Vysoké Tatry a Nízké Tatry. Krásou si ale nemají co závidět.



Nejvyhledávanější turistickou oblastí Tater je jednoznačně Štrbské pleso, které se nachází na břehu stejnojmenného horského jezera. Jedná se o významné sportovní středisko, a to především pro zimní sporty. Již 2x se zde odehrávalo Mistrovství světa v klasickém lyžování nebo třeba závody ve skoku na lyžích. Oblast je také nejvýše položenou turisticko-léčebnou osadou. Základ Štrbského Plesa tvořila dříve pouze lovecká chata Jozefa Szentiványiho, která zde byla postavena v roce 1872. O několik let později zde postavil Uherský karpatský spolek se Szentiványiho souhlasem známou Jozefovu chatu. K ní zanedlouho přibylo další ubytovací zařízení, hotel i restaurace. Následně i lázeňský dům. V roce 1885 osada obdržela svůj do dnes držený statut léčebných lázní. Štrbské Pleso je skvělým výchozím bodem pro turistiku. Vydat se můžete na Hincove plesá, Popradské pleso, Rysy nebo Mlynické doliny.

Nepřehlédnutelnou dominantou východní části Tater je Lomnický štít, který je se svými 2 634 m druhým nejvyšším tatranským vrcholem. Vzhledem ke své majestátnosti byl místními často nazýván Dědo a nebo Otec. Vysutou lanovkou se můžete celkem bez námahy dostat až k vrcholu. Lanovka z Tatranské Lomnice vede cca 5 428m. Rozhodně stojí za vidění.


Na Slovensku se skoro na každém kroku setkáme s označením pleso. To to ale vlastně znamená? Toto označení se vztahuje na tatranská jezera, která jsou ledovcového původu. Ta vznikala postupem času táním ledovců usazených v horských pánvích. Tatranská plesa dělíme dále na karová, morénová, kombinovaná a vzniklá krasovou činností. Ples najdeme na v Tatrách minimálně 29. Milovníci vodních ploch si tedy opravdu přijdou na své.



Ke Slovensku patří Tatry stejně jako bačové, chování ovcí a výroba ovčího sýra, který je opravdu oblíbeným vývozním artiklem. Kdo by neznal lahodnou parenicu a nebo aromatickou brynzu, která si perfektně ladí s domácím špekem a haluškami. Malé bramborové nočky jsou skvělým jídlem pro každého, kdo zdolal alespoň jeden tatranský kopec. Zapít je můžete domácí pálenkou a nebo dobrým pivem. Energie na další cesty!

 
banner
 

Tip na výlet - Adršpašské skály


Začalo léto, začaly prázdniny a my jsem si na první prázdninový víkend vybrali výlet do Adršpašských skal. A když už je ten víkend a svítí sluníčko, vyrazili jsme rovnou na oba dva dny.
                        
Ubytování jsme si našli v Penzionu Tuček a rozhodně jsme nepochybili. Perfektní prostředí rodinné farmy, která funguje po rekonstrukci od roku 2015, umožňuje mít nejenom zázemí při výletech po místním kraji, ale i sama o sobě stýká spousta dobrodružství. A jelikož jsme jim neodolali, strávili jsme večer v sedlech místních koní. No v sedlech – představte si úplné začátečníky, kteří na koních nikdy neseděli, ale díky trpělivosti paní Aničky a koní samotných, jsme vše zvládli a můžeme jen doporučit – je to opravdový zážitek. Je pravdou, jak se říká, že „nejkrásnější pohled na svět je ten z koňského sedla“. Kdo zná potvrdí, kdo ne, rozhodně musí zažít. Na farmě je možné také využít vířivku či saunu, které nejen po zážitku s koňmi jistě rádi uvítáte.
 
Sobotní odpoledne jsme věnovali „tréninku“ výstupu na Křížový vrh. Jedná se o skalní útvar naproti vstupu do Adršpašských skal. Vrch samotný skýtá výšku 667 metrů a z nedaleké vyhlídky je krásný pohled do okolí. Vrch byl pojmenován podle křížové cesty, která zde byla zbudována v 17 století.  Jedná se o litinové, zčásti polychromované reliéfy, zasazené přímo do skal.
 
Nedělní ráno, samozřejmě kromě snídaně, patřilo již Adršpašským skalám.  Do celých skal je možno využít několik vstupů. Bohužel, nebo možná bohudík, je vstup zpoplatněn a to aktuálně částkou 120 Kč za dospělého a 70 Kč za dítě od 6 let. Celý středně náročný turistický okruh je dlouhý cca 4 km a zabere zhruba 2 hodiny.
Skalním městem se pohybujeme po značené zelené turistické značce a cestou míjíme mnoho skalních útvarů pojmenovaných podle vzhledu jako například Milenci – nejvyšší místní skalní útvar, Gotická brána, Sloní náměstí či Krakonošův zub. Ve skalách se nachází i skalní jezírko, přes které se můžete nechat převést na pramici – milovníci romantiky jistě ocení. Najdeme zde také vodopády a cesty přístupné pouze po žebřících nebo schodech vytesaných ve skalách.
Celá procházka mezi skalami opravdu stojí za to. Skály jsou známe z mnoha českých filmů jako například z pohádky Třetí princ.
 
A nebyly bychom to my, abychom se za vynaložené úsilí neodměnili něčím dobrým – v místních stáncích mezi parkovištěm a vstupní branou si vybere snad každý.
 
Pokud se chcete podívat jak to ve skalách vypadá právě teď můžete zde.

Milujete léto, ale horké dny nejsou nic pro Vás? Schovejte se do skal, které Vám přinesou nejen mnoho nových zážitků a poznatků, ale také poskytnou útočiště před ostrým slunečním zářením.

Prodloužený víkend v Rakousku s nabitým programem a veškerým komfortem? Žádný problém!

Plánujete letní dovolenou v Rakousku, ale nevíte, jak se tam co nejrychleji dostat, jelikož nemáte možnost jet vozem? Jste vášnivým milovníkem pěší turistiky a horských vrcholů? Chcete se letos podívat jinam než k moři a prožít dovolenou zcela jinak? Nemáte v létě čas na týdenní dovolenou, ale chcete si udělat alespoň krátký výlet, abyste si odpočinuli a načerpali novou energii? 

Odpovědí na tyto otázky je originální a v České republice unikátní nabídka společnosti Vega Tour, která u nás doposud chyběla. Produkt je zaměřen mimo jiné také na turisty neřidiče či zákazníky, kteří mají příležitost jen ke krátkým dovoleným. Vega Tour zavádí letní autobusovou dopravu kombinovanou s poznávacím zájezdem do Rakouska. Snadno se tak dostanete do rakouských hor i k vyhlášeným jezerům. S autobusy Vega Tour máte jedinečnou možnost komfortní dopravy do věhlasně známých turistických center, jako jsou Schladming-Dachstein, Zell am See nebo Kaprun. Doprava s Vega Tour do Rakouska se dá skvěle nakombinovat s prodlouženým víkendem nebo zkráceným týdenním pobytem v Alpách, pokud si budete chtít Rakousko užít déle než jeden den.
V případě zájmu umožňuje Vega Tour kombinace jízdenek. Pokud si chcete Rakousko užít déle, můžete využít dopravu této společnosti pro cestu v daném odjezdovém termínu. Variabilita této nabídky tak umožní velmi pohodlné cestování. Zájemci o cykloturistiku mohou využít i nabízených cyklovleků.

PROGRAM:

1. den – Odjezd od Hlavního vlakového nádraží v Praze cca v 23:45. Noční přejezd do Rakouska se zastávkami na vybraných nástupních místech.
2. den – Příjezd do Rakouska v ranních hodinách. Následně přejezd přes Rakousko dle jednotlivých výstupních míst. Na každé zastávce se o vás postará technický doprovod Vega Tour, který vám pomůže s orientací v dané lokalitě, případně doporučí možnosti pěkných výletů v okolí. Vynechat byste neměli Ledovcovou nebo Mamutí jeskyni nebo dech beroucí vyhlídku Five Fingers. Pokud se rozhodnete vystoupit až v Zell am See, jistě si vyjedete na Kitzsteinshorn, ze kterého je působivý výhled do okolí. Linka se vrací do ČR ve večerních hodinách.
3. den – Návrat v nočních hodinách, krátce po půlnoci.

Doporučená místa pro vaše výlety:

DACHSTEIN
Kouzelné místo hornorakouského regionu nabízející mnoho variant sportovního i rekreačního vyžití. Přehlédnout byste neměli vyhlídku Five Fingers, která se nachází na vrcholu Krippenstein. Navštívit zde můžete ledovou jeskyni, Mamutí jeskyni nebo se z vrcholu pokochat monumentálním ledovcem na protějším vrcholu. Celkově se to na Dachsteinu ledovci jenom hemží. Nachází se zde Hallstattský ledovec, Velký Gosauský ledovec, Malý Gosauský ledovec, Schladmingerský ledovec, Edelgriesský ledovec, Schneeloch, Severní Torstein a Jižní Torstein.

ZELL AM SEE
Region Zell am See je stejně jako jeho stejnojmenné hlavní město vyhlášeným cílem milovníků přírody, horské turistiky, ale i lázní a wellness. Nachází se na nádherném místě u Zellského jezera. Každý milovník sportu nebo letních aktivit si zde přijde na své. Dlouhé procházky po okolí si můžete snadno zpestřit v populárním Tauren Spa, které vám kromě luxusních procedur nabídne i nepopsatelný výhled do okolí. To vše z vyhřátého venkovního bazénu. Pohostinství v Zell am See vyniká svoji kvalitou, takže i mlsné jazýčky si zde jistě přijdou na své.

GOSAU
Za návštěvu určitě stojí i malebné městečko Gosau, která je sice malé, ale krásou okolní krajiny převyšuje okolní sousedy. Nejjižnější místo Horního Rakouska se rozkládá v krajině Vnitřní Solné komory. Nepřehlédnutelnou dominantou údolí je Gousaukamm, masivní horský hřeben. Jezero Gosausee je často nazýváno „okem božím“, protože jeho hladina den co den zrcadlí celé nebe stejně jako odraz majestátního Dachsteinu. Po procházce kolem
                                                         jezera se můžete občerstvit místními specialitami v tamní hospůdce.

KAPRUN
Milovníci lyžování si své radosti mohou užít i v létě, a to přímo na ledovci Kitzsteinhorn v obci Kaprun, která se nachází nedaleko Zell am See. Kaprun byl dokonce prvním ledovcovým lyžařským areálem v Rakousku. Velmi oblíbenou zábavou je zde jarní a letní lyžování, kterého se s Vega Tour také můžete zúčastnit. Společnost vám zajistí přepravu batohů i lyží nebo snowboardů. Kitzsteinhorn je také místem s nejkouzelnější vyhlídkou ve výšce více než 3000 m, ke které vás pohodlně doveze tamní lanovka.

Doprava je zajištěna luxusní autobusy zejména značek Setra a Mercedes-Benz do 3 let stáří s ekologickými a tichými motory a mnoha bezpečnostními systémy. Každý autobus nabízí:
 
  • polohovatelná sedadla vysouvací do uličky s bezpečnostními pásy a dostatečným rozestupem sedadel
  • LCD monitory s možností promítání filmů během cesty
  • klimatizaci, toaletu, individuální osvětlení nad každým sedadlem
  • zabezpečený zavazadlový prostor
     
Zkušení řidiči vám během pauz rádi nabídnou kávu, čaj, vodu nebo džus. V nabídce Vega Tour je také rezervace vybraného sedadla až do jednoho dne před odjezdem a nejnovější informační technologie. Vega Tour operační centrum používá nejnovější dispečinkový a plánovací software společně se systémem on-line sledování vozů. Cestující mohou na palubě autobusů využít Wi-Fi připojení k internetu zdarma a ve vybraných vozech elektrické zásuvky pro nabití svých notebooků a telefonů.
 
Znáte lepší možnost, jak zaplnit 3 dny zážitky, odpočinkem a poznáním?
 
banner
 

Tip na výlet: Hrad Kokořín

Pro dnešní výlet jsme si vybrali středověký hrad Kokořín. Podle pověsti byl hrad založen rytířem Okořem z rodu pánů z Dubé. Jestli tomu tak skutečně bylo se dnes už nedozvíme, ale s jistotou víme, že na místě dnešního hradu stála v druhé polovině 13. století do skály částečně vytesaná tvrz. První dochované písemné zprávy jsou datovány do roku 1320, kdy kokořínské panství získává Hynek Berka z Dubé.
 
Hrad KokořínPokud chcete navštívit samotný hrad, můžete využít jedno ze dvou parkovišť v jeho blízkosti a krátkou procházkou vyjít až k hradu. My jsme zvolili procházku zdejší malebnou přírodou, která nabízí mnoho úkazů a krás.
 
Naše cesta začíná v obci Mšeno, kde jsme zaparkovali u místní restaurace U Pokliček. Na cestu jsme se posilnili místní specialitou – „Hamburgeříky“ a vyrazili po „modré“ směrem na Průsečnou skálu a dále na Pokličky. Cesta vede okrajem lesa lemovaným skalami, ve kterých je k vidění mnoho přírodních útvarů (i tvarů) vytesaných lidmi do skály. Modrá značka začíná zhruba tři sta metrů za restaurací.
Cestou na hrad se můžeme zastavit u přírodního divadla. Ve skalách je k vidění několik jeskyň, Husův památník a mnoho dalších skalních zajímavostí. Po necelých 2 kilometrech dojdeme k rozcestníku Na rovinách, od kterého pokračujeme dále po modré směrem na Pokličky.
Tak zvanou Droužkovskou cestou mineme Švédský val – cestu vytesanou ve skalách v období švédských válek, Průsečnou skálu a dojdeme na Pokličky. AsiPokličky nejkrásnější skalní útvar zdejšího kraje. Pokličky jsou až 12 m vysoké skalní útvary vzniklé zvětráváním a erozí. I když podle pověstí si je vymodelovali děti obrů obývající místní jeskyně.   Po sestupu z Pokliček, který nás čeká po příjemných 222 schodech se dále vydáme po „červené“ směrem ke hradu Kokořín. Zatím jsme ušli necelých 5 kilometrů, ale neleníme a pokračujeme směle dál.
 
Cesta nás vede údolím Máchovy cesty až do Kanínského dolu, kde využíváme možnosti občerstvit se před samotným výstupem na hrad.  Po návštěvě hradu, která je příjemná i tím, že se neplatí vstupné, se stejnou cestou vracíme zpět na rozcestník červené a modré značky Pokličky – rozcestí. V nohách máme zhruba 10k m a vydáváme se zpět po modré, nikoliv přes Pokličky, ale směrem na Náckovu rokli.  Pátrali jsem po původu tohoto názvu, ale bohužel se nám nepodařil zjistit. Kdo víte, podělte se níže v komentáři a rozšiřte prosím naše obzory, děkujeme.

MapkaCesta opět vede lesem a písčitou cestou mezi skalami. V současném horkém počasí je příjemné být v chladu skal. Po modré dojdeme až k rozcestníku Bílka, kde se spojíme se „zelenou“ a po modré či zelené se vracíme do Mšena. 

Ušli jsem pohodových 15 km s převýšením 435 m a celou cestu bylo na co dívat, což nám zpříjemnilo tuto malou túru za zážitky.
 

Procházka kolem jezera Lago di Garda

Máte pocit, že se koupete v moři, ale voda je sladká……..kde se koupete? Přece v jezeře Lago di Garda. Kouzlo jezera Lago di Garda spočívá především v jeho umístění uprostřed Dolomit, obklopené pozoruhodnou flórou, jehož nezapomenutelnou atmosféru podtrhuje středomořské klima. Kromě přírodních krás tu najdete mnoho historických památek, romantických uliček, ale také nejnavštěvovanější zábavní park Evropy - Gardaland.

Pokud nepatříte mezi klasické plážové labužníky, je oblast Gardy ideálním místem pro vás. Nejenže se tedy můžete koupat v azurově modré vodě, ale můžete si užít i pohled na vrcholy dolomit, které obklopují jezero v jeho severní části. Nejvyšší horou je tu Monte Baldo, jehož nejvyšší bod dosahuje výšky 2218 metrů. K tomuto překrásnému místu vás vyveze panoramatická lanovka, která se otáčí, takže si pohledy užijete ze všech stran. Chybět nesmí ani skvělé bombardino v chatě La Capannina. Jižní část této oblasti je naopak rovinatá. Zde máte skutečně pocit, že se nacházíte v přímořském letovisku, neboť vás obklopují kilometrové vinice a olivové háje. Taktéž teploty mnohdy přesahují 30°C. Proto nezapomeňte i na prevenci před slunečními paprsky.

Dalším trumfem této oblasti jsou překrásná historická městečka, ať už Malcesine, kde se nachází již zmíněné Monte Baldo, anebo Sirmione, jehož centrum leží na malém poloostrově, a které zaujme středověkým vodním hradem, historickými uličkami, nebo archeologickým nalezištěm římské vily Grotte di Catullo. Toto město mají v oblibě především milovníci koupání, a to z několika důvodů. Nachází se tu nekrásnější pláže z celé oblasti. Je jich celkem osm, část z nich jsou veřejné, takže není zapotřebí hradit plážový servis. Pokud byste si ovšem rádi dopřáli luxus, doporučujeme soukromou pláž Lido delle Bionde, kde je křišťálově čistá voda a veškerý plážový komfort. Preferujete-li spíše teplé prameny, můžete navštívit místní lázně Terme di Sirmione, které patří k nejproslulejším v celé Itálii. I přes vyšší cenu vstupného stojí za návštěvu komplex Aquaria Thermal Wellness centrum, odkud máte jedinečný výhled na celé jezero. Využít můžete vnitřních i venkovních bazénů, parní lázně, solné jeskyně, vířivky atd. Pokud byste namísto relaxu upřednostnili trochu více zábavy a dobrodružství, zastavte se v jednom z prvních a zároveň největších a nejnavštěvovanějších zábavních parků Evropy, kterým je Gardaland. Vyzkoušet můžete horskou dráhu Blue Tornado dosahující rychlost 80 km/hod, jejíž zajímavostí je, že pasažéři nesedí ve vozíku, jak bývá zvykem, ale visí v sedačce. Další dráhou je Magic Mountain, což byla vůbec první ocelová dráha v parku  vyrobená roku 1985.


Nejdražší atrakcí celého parku jsou Piráti, což je vodní podzemní atrakce projíždějící pirátskými scénami. Další vodní atrakcí je Colorad Boat, plující vor na divoké vodě spuštěn z výšky do vody, anebo Jungle Rapids, džungle plná vodopádů a jiných nástrah. Atrakcí je tu mnohem více a stojí za to si je vyzkoušet.

 
Takže, kam na prodloužený víkend? K vodě, do hor, za památkami a za zábavou? Přece k největšímu italskému jezeru Lago di Garda.
 
banner

Tip na výlet: Český ráj – Příhrazy

Český ráj je nejstarší chráněná krajinná oblast v Československu, již od roku 1955. Kromě krásné přírody, lesů, luk a rybníku je celé území Českého ráje pokryto velkým množstvím skalních měst.
Jedno z nich se nachází necelou hodinku cesty autem od Prahy. Z Prahy se vydáme po mladoboleslavské dálnici směrem na Turnov. Zhruba po 70 kilometrech přijedeme do malinké vesničky jménem Příhrazy, kde můžeme zaparkovat na neplaceném parkovišti bývalého koupaliště a odtud se vydat na procházku zdejším skalním městem.
 
Můžeme si vybrat mezi kratší (6km) a delší (16km) variantou výletu z Příhraz. 
Kratší trasa: Příhrazy - Staré hrady (1,5 km) - Na Krásné vyhlídce (3 km) - Hrázka (4,5 km) - Příhrazy 
Delší trasa:. Příhrazy - Staré hrady (1,5 km) - Na Krásné vyhlídce (3 km) - Hrázka (4,5 km) - odbočka k Hynště (5 km) - Černá louže (6,5 km) - Nová Ves (9 km) - Srbsko (11,5 km) - Příhrazy
 
 
Dnes jsme si prošli kratší trasu:
Od parkoviště u restaurace a koupaliště v Příhrazech, se vydáme po červené značce kolem koupaliště do mírného kopečku. Cestě se říká Budovcova stezka. Po stoupání na skalní hřbet dorazíte na Staré hrady. Stával tam středověký hrádek, ze kterého zbylo několik skalních světnic, zbytek studny a příkop vytesaný do skály.
Naše procházka pokračuje po okraji skal s častými výhledy severním směrem a dovede vás k restauraci Na Krásné vyhlídce, kde vítáme možnost jak rychlého občerstvení, tak i posezení v restauraci či na terase s okouzlujícím výhledem na Ještěd, údolí Jizery a celé Turnovsko.
Jižním směrem uvidíte čedičový vrch Mužský (463 m), který vyčnívá z pískovcové plošiny a poskytuje jedinečný kruhový rozhled. Pomník na vrcholu připomíná bitvu, která se na plošině odehrála při prusko-rakouské válce v roce 1866. Pro svou dominantní polohu býval Mužský místem mohutných táborů lidu.
Trasa pokračuje po modré značce na Hrázku. Cestou mineme skupiny staroslovanských mohyl ze 7. a 8. století. Z křižovatky na Hrázce budete mít rozhled na Příhrazské skalní město, které tvoří 178 skalních věží. Nejznámější z nich se pro její tvar říká Kobylí hlava. Zde se naše trasy rozdělují. Pro kratší cestu odbočte vlevo a po žluté značce kolem skalního města a po Příhrazských schodech se vracíme na parkoviště.

Cesta je mírně náročná a jako příjemně strávené odpoledne můžeme jenom doporučit všem milovníkům českých krás.

Cestování. Jeho lákadla a přitažlivost

Každý má pro cestování rozdílné důvody. Někdo cestuje kvůli práci a pracovním příležitostem, někdo pro zábavu a pro někoho je cestování zkrátka životní styl. Důvod může být jakýkoli a následující výčet zcela jistě není kompletní a mnoho z nás je motivováno něčím naprosto odlišným. Možná se právě v tomto článku v jednom z důvodů poznáte. A pokud ne, tak třeba najdete motivaci vyzkoušet některý z druhů cestování.

Pocit samoty
Jeden z nejlepších způsobů jak ze sebe můžeme dostat špatné vnější vlivy je bezpochyby samota. Nemusí to znamenat vyhnanství několik set kilometrů od civilizace, ale někdy bohatě stačí být v jiné zemi a uvědomovat si rozdíly v kultuře a jejich přijetí. To nám umožní třeba i zpětně ocenit kulturu, která nám byla vlastní po celý život. Každopádně jsou podobná srovnání vždy ku prospěchu.

Přizpůsobivost
Každá země na světě je jiná. Některé si mohou být podobné, ale rozdíly se vždy najdou. Může to být jazyk, styl života, podnebí nebo kultura. Vždy nás čeká určitá forma adaptace na tyto změny a právě adaptace, která může poskytnout jakýsi únik od stereotypu a rutiny, bývá silnou motivací při cestování. Právě schopnost přizpůsobit se, kterou si takto můžeme osvojit, je velmi důlěžitou pro náš život, protože v dnešní době je tato charakterová vlastnost velmi potřebná.
Ochutnávka odlišné kultury
Tolik z nás se již mnohokrát přistihlo, jak přemýšlíme o životě v jiné, často velmi odlišné zemi. Jaké by to asi bylo žít v tak odlišné kultuře? Zřejmě všichni ví, že v New Yorku je život velmi hektický, naopak v Itálii je život v poklidném tempu takřka zákonem. Jsou však tyto předsudky pravdivé? Nejlepší odpověď na tuto otázku si nalezne každý sám, pokud se rozhodne vycestovat a danou kulturu zažít na vlastní kůži. Třeba někdo z vás tímto způsobem najde místo, kde se cítí opravdu doma, nebo si uvědomí, že pravý domov již dávno našel.
Gastrocestování
V posledních několika letech se stává stále více populárním cestování za zážitky “na talíři”. Kdo by nechtěl ochutnat pravou italskou pizzu, japonské sushi nebo americký burger? V dnešní globalizované společnosti si často takové věci můžeme dopřát i v ČR, ale okusit dané pokrmy přímo v jejich mateřské zemi je obrovské lákadlo. Během jejich ochutnávky přijdeme do styku nejen s autentickou místní kuchyní, ale také s celou místní kulturou. Ta zahrnuje nejen kulturu stolování, ale i konverzace. Určitě nejlepší způsob, jak si vychutnat lahodnou italskou pizzu, je v srdci Itálie se skleničkou italského vína a italštinou všude kolem.
Sbírka suvenýrů
Pokud někam cestujete, vezete si s sebou zpět kousek tohoto místa. Tato věta bývá většinou myšlena trochu v nadsázce, ale pokud si zpět přivezeme nějaký suvenýr, dostává zcela jiný význam. Vždyť každý pohled na model Eiffelovy věže, nám připomene spousty zážitků z Paříže a skoro by se dalo říct, že nám umožní alespoň na chvíli se vrátit zpět.
Únik z komfortní zóny
Takřka vše co nás během cestování potká, od nepříznivého počasí až po jazykové potíže při domluvě s domorodci, posouvá naše pomyslné hranice možností. Právě v těchto chvílích nejlépe poznáme jak silní doopravdy jsme a není lepší způsob jak získat zdravé sebevědomí. Stačí opustit komfortní zónu a čelit výzvám, které na každém kroku čekají.
Megapixelové cestování
Naše planeta je velmi rozmanitá a nabízí tolik příležitostí k zachycení nádherných okamžiků na fotografie. Nezáleží na tom, zda jsou fotky pořízené mobilem nebo zrcadlovkou. Jejich síla je hlavně v uchování všech krásných momentů, kterých jsme byli součástí. Tolik západů slunce, zasněžených vrcholků hor,rušných ulic velkoměst nebo také společných úsměvů,
radosti, lenosti, zamilovanosti, spokojenosti.
 
Tohle všechno můžeme zažít takřka kdykoli budeme chtít. A to je přece to nejdůlěžitější. Chtít a jít si za tím co chceme. Tak žijme život tak, aby to stálo za to, protože čas se nezastaví. Napište nám, jaké jsou VAŠE motivy pro cestování!
 

7 aplikací, bez kterých za humna už nikdy nevyjedete

K dovolené samozřejmě patří cestování a odpočinek od hektického pracovního života plného stresu a neustálého vyřizování hovorů a e-mailů přes mobilní telefon. Tak proč si neudělat během cestování menší změnu a nevyužít mobil i k něčemu příjemnému? Představme si několik aplikací, které jsou při cestování k nezaplacení.
CityMapper
Většina z nás již určitě zažila ten zmatek po příjezdu do cizího města. Jak se rychle zorientovat ve změti nových ulic a jiném systému MHD? Aplikace CityMapper nejen ukáže jak se do cílové destinace dostat nejrychleji, ale většinou také kolik bude cesta stát. Lze využít i trasy pro cyklisty, které nám umožní si při přesunu po městě užít také jeho krásy.


HotelTonight
Pro všechny, kteří neradi plánují dlouho dopředu je zde aplikace HotelTonight. Ta umožňuje rezervace pokojů v hotelech kolem nás na poslední chvíli. Takto můžeme někdy najít i výrazně zlevněné pokoje.
Airbnb
Tuto aplikaci zřejmě není třeba dlouze představovat. Ideální pomocník pro každého, kdo si chce rychle a levně najít ubytování a nerad využívá hotely. Největší výhodou Airbnb je také rozmanitost nabízených prostorů. Od rybářských chatrčí na břehu jezera až po honosné vily v centru města. Zkrátka pro každého něco.
Beanhunter
Pro všechny milovníky dobré kávy je vhodným parťákem na cesty aplikace Beanhunter. Ta vyhledá nejbližší kavárny a zobrazí jejich recenze. Nechybí ani fotografie interiéru a komentáře dalších uživatelů aplikace.
Foursquare
V podobném duchu jako Beanhunter funguje také Foursquare, který se však zameřuje na všechny oblasti života. Od památek až po restaurace, vše s fotografiemi a hodnocením. Není nic horšího než navštívit první restauraci, která se objeví na obzoru. S Foursquare už tuhle chybu určitě nikdy neuděláte.
Duolingo
Takřka každý kdo tráví čas v Praze již potkal cizince, kteří se ho ptali na cestu. Neexistuje nic, co by konverzaci s nimi uvolnilo více než alespoň pokus o rozhovor v češtině. K tomu může být velmi nápomocná aplikace Duolingo, která jazykový kurz provádí jako zábavnou hru, kterou můžeme hrát při cestách metrem nebo letadlem. A při rozhovoru s japonským zemědělcem se alespoň můžete spolehnout na pár základních frází, které jste se naučili během hraní Duolinga v letadle.
Google Translate
Pokud ani základní fráze z Duolinga nestačí, přichází všemocný Google a jeho Translate. Přeloží nejen slova, která v něm vyhledáme, ale také dokáže přeložit cedule a nápisy pomocí fotoaparátu. A při konverzaci v baru je k nezaplacení možnost překladu celých frází, které poté jen ukážeme druhé osobě již přeložené do cílového jazyka.
 
Všechny z uvedených aplikací jsou zdarma ke stažení a samozřejmě k dispozici pro iOS a Android, tak už na nic nečekejte a zjednodušte si poznávání cizích zemí.
 

Navštivte až 30 destinací za rok! Cestování s nízkým rozpočtem nebylo nikdy snazší!

Velmi častou konverzační vsuvkou bývá věta „Já bych cestoval, ale“. Obvykle následují dvě variace této věty. Buď nemám čas nebo peníze. Tento článek však dokáže, že peníze se vždy najdou pokud
je vůle. V dnešní době se můžeme setkat s lidmi, kteří za rok navštíví 30 destinací a vystačí
si s částkou kolem 50 tisíc Kč. Tím hlavním co k cestování potřebujeme tedy nejsou peníze, ale odvaha a odhodlání jít stále dál.
Levné destinace
Stále populárnějšími se stávají země jako Thajsko, Nepál a Vietnam. Nejdražší záležitostí na podobných zemích je samozřejmě letenka, ale ve chvíli kdy se do těchto zemí dostanete, problémy s výdaji již nejsou tak aktuální. Není problémem sehnat hostel uprostřed nádherné přírody za cenu, která by se mohla rovnat například ceně obložené bagety v ČR.

Není kam spěchat 
Rychlé způsoby přepravy jsou zpravidla drahé. Například cesta z Pekingu do Šanghaje vysokorychlostním vlakem vyjde na zhruba 3 tisíce Kč, ale existuje pomalejší a méně komfortní varianta, která náklady na přepravu sníží přibližně na třetinu. Tyto maličkosti se v dlouhém období nastřádají a mohou ušetřit spoustu peněz. Zároveň je známou pravdou to, že pokud nikam nespěcháme, všímáme si našeho okolí více. A o tom by přece cestování mělo být.
Vyhýbejte se restauracím
Jídlo ze stánku na ulici je ve většině destinací mnohem levnější než v restauracích a také nabízí autentičtější pohled na stravování v dané zemi. Navíc existuje možnost smlouvání o ceně, což v restauraci nepřipadá v úvahu. Zřejmě nejúspornější variantou je nákup surovin a příprava jídla
na vlastní pěst. K tomu se dají využít trhy, ale také místní farmáři a zemědělci.

Splynout s místními
Důležité je sledovat také jak se chovají lidé kolem nás a brát si z tohoto chování ponaučení. Využívají při svých cestách městem MHD, kolo nebo se přesouvají pěšky? Kde nejčastěji nakupují? Čím více informací takto zjistíme, tím méně jich budeme později muset získat metodou pokus-omyl. Protože místní jsou ti, kdo znají své město nejlépe. K nezaplacení je také najít si nové přátele, kteří nám mohou poskytnout velmi cenné rady a tipy.
Práce je všude
Spousta portálů jako workaway.info obsahuje nabídky práce pro dobrovolníky výměnou za přespaní nebo jídlo. Pro někoho kdo umí dobře anglicky by neměl být problém najít si práci jako recepční, au pair nebo třeba průvodce. Tyto malé příjmy se nasčítají a teoreticky nám mohou umožnit cestovat neomezeně dlouho.
A jak bude vypadat Vaše letošní dovolená? Máte nějaké další osobní tipy pro levné a pestré cestování?
 

Další články

Z domu Jana Palacha se již letos stane památník

Ve středočeské obci Všetaty v domě, kde Jan Palach strávil své dětství, vzniká památník, který bude připomínat jeho život a sebeobětování i širší historické souvislosti jeho činu. Památník, který se otevře již 21. srpna tohoto roku připravuje Národní muzeum za podpory Ministerstva kultury  podle vítězného architektonického návrhu společnosti MCA ateliér.

Z domu Jana Palacha se již letos stane památník Vznik nového památníku Jana Palacha
V roce 2014 Národní muzeum uzavřelo kupní smlouvu s majiteli Palachova domu a během jara 2015 byl dům zapsán v katastru nemovitostí jako majetek České republiky. Dlouhodobě neobývaný dům byl ve velice špatném technickém stavu. Vzhledem k významu tohoto místa a snaze najít co nejlepší a nápadité řešení, Národní muzeum v říjnu 2015 vypsalo architektonicko-výtvarnou soutěž na celkovou podobu Památníku Jana Palacha ve Všetatech. V soutěžní lhůtě bylo přijato celkem 31 návrhů, z nichž porota vybrala vítězný koncept, který byl slavnostně představen 17. května 2016 na tiskové konferenci Národního muzea. Stal se jím návrh architektů z MCA atelier s.r.o., na jehož základě v letošním roce vznikne ve Všetatech umělecky cenný památník se silným emočním nábojem.

Počátkem roku 2018 získalo Národní muzeum stavební povolení k vybudování památníku a následně opakovaně vypsalo otevřené výběrové řízení na dodavatele předmětné stavby. Důvodem opakovaného tendru byl nezájem stavebních firem o předmětnou veřejnou zakázku za 16 milionů korun. Až na čtvrtý pokus se podařilo Národnímu muzeu vybrat dodavatele, který v polovině srpna 2018 zahájil stavební činnost. Poprvé se návštěvníkům Památník otevře 21. srpna letošního roku. Součástí památníku bude expozice, která představí autentické předměty připomínající Jana Palacha. Jeho osobnost a čin budou zakotveny v dobových souvislostech přelomu let 1968 a 1969 zdůrazněných i audiovizuálními materiály. Hlavními autory expozice jsou historik Petr Blažek a Michal Ježek.

Z domu Jana Palacha se již letos stane památníkPodoba vítězného návrhu
U vítězného návrhu porota především ocenila komplexně intelektuálně zvládnutý přístup s přesně promyšlenou dramaturgií expozice směřující k interpretaci Palachova odkazu. Původní dům je ve vítězném návrhu zachován ve své nejzákladnější stavební substanci, přičemž autoři do něj navíc vklínili hranu symbolizující komunistický režim. Hrana směřuje k záblesku světla a k opuštěnému rodinnému stolu, který zároveň může mít význam společného stolu národa, jenž se stal opuštěným. V interiéru Palachova domu působí sugestivně štěrbinové světlo z neúplně zaslepených oken. Atmosféru celého prostoru doplní torza Palachových pokojů s nezakrytými okny.
 

6 Tipů na posílení imunity a shození přebytečných kil!

Viróza nebo nachlazení umí skolit i toho největšího supermana, nedej bože když se k tomu přidá rýmička – to je na smrtelné posteli nejeden pán… ale abychom jim nekřivdili, i dámy rýma obtěžuje (moc!!!). Počasí je aktuálně pestřejší než v dubnu, takže zatímco si ráno vyrazíte poměrně na lehko, večer div nesháníte hrablo, abyste se dostali vůbec domů. Jak se bránit před rozmary počasí? Obrňte se trpělivostí a dostatkem oblečení, víc vám neporadíme. Co ale sebe můžeme udělat pro to, aby se nám vyhnuly bacily? Pomůže ledová sprcha, spánek i strava!
 
Nestárnoucí a účinné kombo: zázvor + med + citrón1. Nestárnoucí a stále účinné kombo: ZÁZVOR + MED + CITRÓN Zázvor je mnohdy po právu nazýván „všelékem“. Obsahuje v sobě široké spektrum vitamínů (A, B1, B2, C, E) a minerálních látek (sodík, hořčík, fosfor, draslík, vápník, železo). Kromě nich také esenciální oleje a gingerol, což je látka podobná kapsaicinu obsaženém v chilli papričkách. Právě gingerol má na svědomí, pro zázvor typickou, pikantní chuť. Zázvor má příznivé účinky nejen na trávící trakt, ale působí protizánětlivě a posiluje imunitní systém, stimuluje krevní oběh, snižuje cholesterol, má termogenní účinky a pomáhá při redukci váhy (ne, neznamená to, že to půjde SAMO a bez cvičení jen pitím hektolitrů zázvoru, je nám líto…). Zázvor v kombinaci s medem a citrónem tedy tělo nejen prohřeje, ale dodá mu mnoho prospěšných látek, které jsou velmi účinné v boji proti nachlazení a chřipce. A navíc – chutná skvěle! Alternativou je kombinace cibule + majoránka + med.
 
Otužování2. Ledová sprcha Nebudeme si nic nalhávat – není to příjemné. Hlavně ze začátku! Jen si to představte: venku zima… vy vylezete z postele, z vyhřáté peřiny a vaše kroky by měly směřovat do koupelny, pro změnu se ochladit? To opravdu není něco, co bychom  dobrovolně vyhledávali. ALE nezbláznili jsme se! Ledová sprcha (nebo střídání teplé x studené vody) pomáhá ke zvýšení imunity, snížení stresu, zlepšuje pleť i cirkulaci krve, přispívá k lepší regeneraci svalů, nakopne a probere vás lépe než ranní káva a navíc je to účinný pomocník ke ztrátě tělesného tuku! Takže slovy spolku SOKOL: „Tužme se bratři a sestry! Nazdar!“
 
Spánek3. Spánek Napsalo se o tom mnoho, všichni to víme… ale vydatný a ničím nerušený spánek začíná být pro většinu populace v posledních letech poměrně problém. Ať už je to přemíra stresu, práce, nebo Vám prostě jen „jede hlava“. Negativní vliv na kvalitu spánku má i přemíra světla, hluk, přetopená místnost nebo přemíra alkoholu. K tomu téměř všichni usínáme s telefonem u hlavy, v horších případech se zapnutým zvoněním a samozřejmě před spaním do něj koukáme, co kdyby sociální sítě ráno nefungovaly…. Chronický nedostatek spánku, tj. zhruba 5 a méně hodin denně v dlouhodobém horizontu, vede ke značnému snížení imunity. Tělo bez energie navíc není moc ochotné zbavovat se zásobáren tuku… Kvalitní spánek je důležitý pro celý organismus i jeho regeneraci. Pokuste se pokud možno spát alespoň 6-8 hodin v prostředí, kde je vám dobře. Vynechte noční surfování po netu a radši si dejte mléko s medem a zkuste napočítat nějaké ovečky…
 
Pitný režim4. Pitný režim Voda, bylinné nebo zelené čaje a sem ta sklenička vína. Vyhnout bychom se měli slazeným limonádám i těm se sladidly. Bohužel LIGHT ani ZERO nápoje nejsou nic moc zdravého… Pitný režim přispívá k detoxikaci organismu, takže není potřeba držet tvrdé jarní detoxy, pít speciální čaje nebo sirupy z bůhvíčeho…. Pro začátek stačí dostatek tekutin, doporučovaný denní příjem je mezi 2-3 litry, nicméně je to velmi individuální a záleží nejen na ročním období, ale také fyzické aktivitě. Dostatečný pitný režim přispívá díky hydrataci těla k lepší pleti i k lepší postavě, protože tělo nemá takovou potřebu dělat z vás velblouda… tedy zadržovat vodu.
 
Strava5. Strava Nic nového pod sluncem… Základem je pestrá a vyvážená strava, která bude mít blahodárné účinky nejen na váš imunitní systém, ale i postavu. Odborníci už léta hovoří o pravidelných porcích v různém množství, avšak realita bývá jiná. Jezte přiměřeně, nehladovte a především poslouchejte svoje tělo. Ono si řekne, co a kolik toho potřebuje. Taky se vám stane, že zničehonic máte chuť třeba na rybu a dokážete pak jíst třeba týden ryby na všechny způsoby a úpravy? Tak o tom mluvím…
 
Pohyb, procházky6. Pohyb Čekali jste, že to přijde, že ano?... Aktivní pohyb patří k základům zdravého životního stylu. Posílení fyzické kondice je jedním z nejzásadnějších předpokladů pro správně fungující imunitní systém a samozřejmě i pro vysněné tělo antického atleta. Nemusí jít o vrcholné výkony… Neradi sportujete? Co takhle procházka. Chůze je tělu prospěšný a především přirozený pohyb. Zkuste si nastavit cíl: ujít denně 10 000 kroků. Vaše tělo i imunita vám poděkují.
 
Ve zdravém těle – zdravý duch!  Není to o novoročních předsevzetích - děláte to pro sebe!
Bojujte stejně jako my #zalepsija!

Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!

„Dobrý den… Kdo je tam?… Je tak smutné být sám… Srdce mé míří k Vám… V hvězdách skrývá se touha a já prosté přání mám…“ To je text písně Ozvěna z nového představení Studia Dva – Malý princ v hlavní roli s excelujícím Janem Cinou. Představení ve Vás vyvolá silné nutkání si knihu znovu přečíst, znovu prožít dobrodružství Malého Prince. V každém věku v nás, tento téměř 76 let starý příběh, zanechá nové dojmy, poznatky, emoce…
 
Je středa, asi půl druhé ráno… Zrovna dočítám knihu, kterou mi někdo, pro mě velmi Malý princ v násdůležitý, nedávno půjčil. Útlá knížka s názvem Malý princ v nás rozkrývá čtenáři pozadí, metafory a podobnosti, které se skrývají v příběhu Malého prince… Kdo je Malý Princ? Kdo je pilot? Nebo ona vzácná květina na planetce B 612? Jak autora ovlivnila válka? Odloučení od vlasti? Ztráta přátel a rodiny?… Nebojte, tohle nebude recenze knihy, tu jednoznačně doporučuji… Proč? Pomůže Vám z jistého úhlu pochopit… SEBE i okolní svět. To je ten hlavní důvod, proč je Malý princ jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury… Protože každý v sobě máme svého Malého prince… Společností nezkažené vzpomínky, sny a fantazie… hravost a lehkost uvažování… Jen si, možná ze strachu, obezřetnosti či profesionální sebekontroly nedovolíme ho pustit ven tak často. Jestli vůbec…
 
„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“
 
Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!Ačkoliv se může zdát, že se jedná o pohádku pro děti, opak je pravdou… Příběh je natolik pravdivý, že by bylo pošetilé ho nazývat pohádkou. Malý princ v sobě ukrývá poselství, které doceníme až ve chvíli, kdy začneme hlouběji uvažovat nad okolním světem… Na pár stránkách se tu potkávají krása a hloubka příběhu s tragédií, velkým smutkem i smrtí. Vzniku knihy předcházel strastiplný osud autora, Antoine de Saint-Exupéryho, a jeho pád až na úplné dno bytí.
Válkou zmítaná Evropa čelila pod pevnou rukou autoritářsko-fašistických vůdců v důsledku jejich mocenského zápolení ztrátě svobody. Vinou leteckých bojů nad Francií přišel Exupéry o téměř všechny své přátelé a ztráty se velmi významně dotkly i jeho rodiny. Stejně jako letec v povídce, i Saint-Exupéry přišel o svou vlast… rodnou Francii, zemi, pro jejíž svobodu neváhal obětovat ani svůj život. 
„Příliš brzy jsme odvykli bohům, ve věku, kdy člověk ještě hledá úkryt a bezpečí, a tak se teď musíme protloukat životem, jako osaměli malí človíčkové.“  A právě v tuto chvíli potkává letec Malého prince… svoje alter ego, VNITŘNÍ DÍTĚ plné optimismu a životní odvahy, které dokáže vidět okolní svět takový, jaký je… se vší zkažeností a bezprávím, které se na něm děje. ALE zároveň dokáže vidět i potenciál toho, co všechno je mu dáno, jaké schopnosti a možnosti. Klade si otázku, za co chce být milován a pro co a pro koho má smysl žít či zemřít. Vnitřní dítě, které nám dovolí odhodit všechny ochranné vrstvy a zábrany, které jsme si ze strachu před ublížením od okolního světa vybudovali. „Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni.“
 
Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!Každý z nás někdy sklouzne k tomu, že se polituje jako opilec… zachová se sobecky jako businessman… opustí něco, co miluje v domnění, že je to příliš obyčejné… že nám to přináší víc trápení než radosti… Nezkušenost Malého prince ve vztahu k růži ho vedla k tomu, že bral vážně i její bezvýznamná slova, což ho činilo velmi nešťastným… A jak Exupéry několikrát zopakuje, řeč je nezřídka kdy pramenem nedorozumění… Vztah Malého prince k růži znázorňuje reálný vztah autora k jeho manželce Consuele, nestálé hysterce a narcistce se sklony k hypochondrii. Vztah doprovázený spoustou katastrof a bokovek byl navzdory tomu beznadějně hluboký… vydržel až do autorovi smrti.  Vztah, který bezpochyby nebyl jednoduchý a ideální, ale jehož ztráta by byla pro oba daleko horší, než setrvání v něm. „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá. Jsi zodpovědný za svou růži.“ 


„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“V úvaze nad příběhem nemohu opomenout lišku, která Malému princi ukazuje kouzlo přátelství. Vysvětluje mu něco, na co se v dnešní době už leckdy zapomíná – ochočit, znamená vytvořit pouta. Postupným a trpělivým poznáváním jeden druhého: „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se na tebe budu po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat… Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž…“ Někdy možná až moc mluvíme, ale to podstatné zůstane nevyřčeno…. Často se to důležité skrývá právě ve společném mlčení, ve společné lehkosti bytí… „Správně vidíme jen srdcem…“

Každý si zaslouží najít v životě svého člověka, ať už lišku, nebo růži… Člověka, který Vás respektuje, přijímá a miluje takové, jací jste. Člověka, který Vás podpoří, pochválí, povzbudí a nečeká nic nazpět. Člověka, v jehož blízkosti se nemusíte bát, bránit nebo mu něco dokazovat… Člověka, se kterým sdílíte stejný smysl pro humor stejně tak, jako otevřenou náruč v době, kdy vám není hej. Člověka, který vidí i pod všechny ty obranné slupky a nezměnil by na vás nic. Navzdory rozdílům Vás bezpodmínečně přijme. Vaše odlišnosti vás nepoškodí, ale naopak vás posílí a motivuje… Ano, to je přesně TEN člověk, o kterého se vyplatí bojovat... O kterého musíte bojovat... Člověk, se kterým do sebe zapadnete jako kostičky lega… Člověk, pro kterého žijete i zemřete…
 
Vy spolu proti světu, protože to zvládnete…
 
Milujete.
 
 
 
 
 
 

ŽIVOT BEZ LEHKOSTI JE ŠPATNÝ PROTIJED

Kolikrát si za život řeknete, že „už toho máte fakt dost“ a prostě to chce změnu. Jakoukoliv! V danou chvíli se cítíte být tak silní, odvážní a plní elánu – energie zdolat celý svět. Pak začnete o sobě a svém životě přemýšlet více do hloubky, třeba i podnikat nějaké první kroky, ale základy vysněného domečku z karet se otřesou. To na ně svými silnými a neochvějnými pěstmi zaklepala NEJISTOTA.

ŽIVOT BEZ LEHKOST JE ŠPATNÝ PROTIJEDBudu dost dobrá? Jak zvládnu změnu prostředí? Co kolektiv, přijmou mě? To zas bude! Nová práce, nový život, nové postupy…a stojí mi to vlastně za tu neuvěřitelnou nejistotu? Opustit vše, co tak důvěrně znám a v čem jsem už hodně dobrá? Ne ne ne ne ne, nesmím dělat žádné ukvapené kroky… Mysli, mysli, mysli…nádech – výdech. Dobře, nebudu se prát se systémem, však už mám taky věk na to, abych se trošku usadila a žila spořádaný život. Takový, jaký je žádoucí. Zůstanu, kde jsem a budu dělat co dělám a stýkat se s lidmi, se kterými se stýkám. Na rutině přeci není nic špatného.
S nástupem nového roku se ale také nabízí dát si předsevzetí. Předsevzetí, které zní: být lepší, výkonnější, vytrvalejší a odhodlanější. Čapnout příležitost nebo svoji vizi za pačesy a nepustit. Jít si za svým snem. Ať to stojí, co to stojí… A to je ono. Co by to mělo stát?

Jednou jsem mluvila s jedním psychologem, se kterým jsme narazili na téma „osobního štěstí“. Co vlastně znamená a co znamená pro mě. V obecné rovině současnosti je osobní štěstí považováno za stav, „kdy nikoho neomezujete svým chováním, nikdo neomezuje vás a vesměs životem v pohodě proplouváte“. Však nesmyslů, pomluv a zlosti bylo už dosti, nemyslíte? Ale to je ten velký omyl, který v sobě zasadila a nechala opravdu hluboce zakořenit naše společnost. Tak se zamyslete:
 
Opravdu se cítíte šťastní, kdy se chováte tak, jak byste se dle optiky druhých chovat měli a jenom proto, že si to tak přeji? Proč si to vlastně přejí je naprosto jednoduché: buď vám vaši cestu a její směr nepřejí nebo se bojí a cítí se vaší osobností ohroženi, sami jsou nespokojení a nešťastní. Takovému člověku se skutečně chcete přizpůsobovat?

ŽIVOT BEZ LEHKOST JE ŠPATNÝ PROTIJEDOpravdu šťastný člověk je takový, který v první řadě jedná jen a pouze ve vlastním zájmu a pak hned v závěsu se snaží o dobro druhých – těch které má rád. Ale pokud chcete cítit ten úžasný pocit čistého štěstí, laskavosti a upřímnosti – musíte v první řadě začít u sebe sama. Možná se vám to stalo taky. Prostě jste se jednoho dne probudili a zjistili, že ač za sebou máte desítky zážitky nabušených chvil, stále se necítíte plně naplněni. A to je přesně ten moment, kdy je vhodné se nad sebou zamyslet…teď jste udeřili hřebíček na hlavičku a možná se jenom bojíte si to přiznat. Možná si jen sami nalháváte něco, co není pravda. Skutečnost však může být taková, že nejste SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ a ten vjem, který postrádáte je přitom tak triviální. Je dost dobře možné, že jste si celé dětství nepřáli být úspěšným manažerem, či vzrůstajícím podnikatelem. Vaše kroky se třeba mohli ubírat ke kariéře kadeřnice, kováře nebo možná tesaře? Kdo ví? No, nikdo jiný než vy opravdu ne. Nebojte se přiznat si svůj vlastní vesmír a podívat se pravdě do očí. Zhluboka, tvrdě a nekompromisně.

Reflexe a sebereflexe umí opravdu bolet. Více než kterýkoliv jedovatý šíp. Ale stejně tak dobře, jako zasáhnout vás mohou i zcela vyléčit. Můžete se hádat, urážet a křičet. Být zhrzení a dotčení, ublížení. Chtít utéct od reality. A může vám to i dlouho procházet. Ale pamatujte na jedno: vaše nitro vás vždy dožene. Ještě nevíte, jak dlouho se jeho signálům dokážete bránit. Může to trvat týdny, měsíce a, nebo celá desetiletí.

Pak ale buďte smíření i s faktem, že až si svou životní ztrátu sebe sama uvědomíte a bude už pozdě, budete litovat, že jste nenašli odvahu:
 
ŽÍT A BÝT SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ!
 
 

MonOlok – Povinná zastávka nejen pro vinohradské milovníky brunche!

MonOlok

Místo:
Moravská 18
Praha 2 – Vinohrady
120 00
 
Kontakt:
739 018 195
www.monolok.cz
 
Vinohrady jsou doslova rájem po milovníky snídaní a brunche. V podstatě na každém rohu najdete alespoň jedno místo, kde si skvěle pochutnáte. MonOlok, na první pohled nenápadná kavárna v klidné části Vinohrad, která vás ale záhy velmi mile překvapí skvělou kávou a hlavně – vynikajícím jídlem a pohodlným posezením s výhledem do vnitrobloku vinohradských činžovních domů.
 
MonolokKavárna MonOlok, víme o ní už dlouho, ale nějak nebyl čas, ani příležitost se tam zastavit… CHYBA! Vkusně a minimalisticky zařízená kavárna s až rodinnou atmosférou je perfektní volbou nejen na snídani s kamarády či partnery, ale i na pracovní schůzku nebo jen chvilku pro sebe při čtení oblíbené knihy. Pokud vejdete dovnitř a bude se vám zdát, že je plno, nenechte se zmást – kavárna má další prostor ve své zadní části i o patro níž, kde by se kromě toalet ukrývá dokonce klavír.
 
Kompletní snídaňová nabídka je na webu, my jsme si vybrali:
 
Vaječnou omeletu s cheddarem, listovým salátkem a pečivem
 
Avokádový chléb (chleba od Antonína s quacamole, koriandrem, chilli a praženým sezamem)
 
Domácí lívance se skořicí, tvarohem, lesním ovocem, javorovým sirupem a ořechy
 
K pití už klasicky cappuccino a mimosa…
(díky novoročnímu předsevzetí jsme začali cvičit, tak je potřeba doplnit vitamíny, že jo!)
 
Obsluha v MonOloku je milá, velmi rychlá a ochotná poradit s výběrem. Věřte nebo ne, ale opravdu máte problém si vybrat… Vše v nabídce je už podle názvu „zbytečně“ dobré. Jídlo jsme měli na stole cobydup, navzdory tomu, že se jednalo o čtyři chody. Garantujeme, že takhle skvělý „avo-toast“ jste ještě neměli, opravdu by nás zajímalo, kam na ta avokáda chodí. Znáte takový ten klasický avokádo problém? Nejdřív tvrdé, čekáte… jenže pak vám jde skoro už naproti… takže vyhodit a zkusit znovu. V MonOloku s tímto problém opravdu nemají. Vaječná omelete s cheddarem, salátkem, osmaženou cibulkou a čerstvou bagetkou je famózní a pokud jste si dali novoroční předsevzetí nebo zrovna cvičíte – Bílkoviny!!! Zasytí. Pro mlsné a milovníky sladkých snídaní jsou to domácí lívance jako od maminky, spoustu cukru, malin a vlašských ořechů. Jeden by řekl – NEBE V HUBĚ. Pokud nááááhodou nejste fandou do lívanců, jistě vás potěší i ovesná kaše nebo spousta, ale OPRAVDU SPOUSTA domácích koláčů a dortíků. 
 
MonOlok je velmi příjemná, zapadlá kavárna s přívětivými cenami a výborným jídlem, kterou vám s klidným svědomím můžeme doporučit a také DOPORUČUJEME!!!!
 
 
 
 

David Kraus skáče dobře, skáče rád

V rakouském Nassfeldu je lyžařská sezona v plném proudu to si nemohly nechat ujít ani české celebrity. Do horského městečka dorazila krásně zamilovaná herečka Patricie Solaříková se svým přítelem Tiborem, muzikant a herec David Kraus, návrhářka Beata Rajská, Miss Veronika Chmelířová a Michaela Habáňová nebo moderátor Jan Čenský. Všichni si užili pohádkovou dovolenou plnou zimních radovánek a díky rozmanitosti tohoto střediska si každý našel to své. Tento opening se stal již tradicí, na kterém se potkávají stovky Čechů.

David Kraus skáče dobře, skáče rád.
Češi hory milují a pravidelně se vydávají na sjezdovky nejen k nám, ale i do rakouských Alp. Patricie Solaříková jela do Nassfeldu poprvé a místo lyží si dovezla snowboard. „Vyhovuje mi to velké množství sjezdovek. Člověk má opravdu na výběr, než to tady celé projede. A úplně nejvíc se mi líbí, že jedeš jen jednou sedačkou a najednou jsi v Itálii,“ říká nadšeně. Nassfeld se opravdu nachází kousek od italských hranic a patří mezi nejslunečnější oblasti Alp. Sjezdovky se vybírají podle toho, na kterou právě svítí slunce, takže je možné na slunci lyžovat celý den.  

A jestli si myslíte, že Patricie řádí na svém snowboardu jako pirátka sjezdovek, tak se pořádně mýlíte. Kvůli její opatrnosti a obezřetnosti si z ní tak trochu utahovali i vlastní rodiče. „Naši si ze mě jako z malé dělali srandu, že jsem paní Radová. Vždycky jsem jezdila opatrně, užívám si každý oblouček. Žádné spěchání. Nepotřebuji se honit, abych měla najezděno co nejvíc kilometrů. Když je sníh namrzlý, jdu domu.“ Po celou dobu byl po jejím boku její přítel Tibor. A když si chtěli dát od sjezdovek pauzu, zamířili do hotelu Falkensteiner, kde si užívali wellness a skvělé jídlo. „Miluji jídla v hotelech. Jsme rádi, když si nemusíme vařit, takže nás obědy i večeře formou bufetu moc bavili. Pořád jsme měli na výběr,“ hodnotí spokojeně Patricie Solaříková.
 
Na opening se vždy všichni těšíme, sejde se tu spousta Čechů, významných VIP a stejně jako každý rok se umí skvěle bavit nejen na sjezdovkách, ale i na každovečerních after party. Je na nás, abychom se o ně uměli postarat tak dobře, aby se k nám často vraceli i s dalšími přáteli“ říká ředitel Hotelu Falkensteiner Filip Meister a dodává: „trochu neskromně si myslím, že se nám to daří.“

David Kraus skáče dobře, skáče rád.
David Kraus lyžuje teprve druhou sezonu a ze sjezdovek má respekt. Proto dostal od hostitele Petra Kopala, majitele CKPK určitá bezpečnostní omezení. „Na větší hory mě ještě nepustí, takže zatím jezdím na dětských sjezdovkách. Zatím všechno ještě trénuji a zjišťuji, že čím jsem starší, tím to jde hůř,“ směje se. Nakonec ukázal silnou vůli a do lyžování se opřel jako bojovník. Ostatní ho nenechali ve štychu a Patricie Solaříková mu na svahu pomáhala hůlkami s rovnováhou. Jeho styl „Anděl na horách“ se pomalinku vylepšoval.
 
Jako začátečník David Kraus ocenil, že měl na sjezdovky pár kroků od hotelu a nemusel se s lyžemi nikam složitě přibližovat. O to víc času měl na relaxaci. „Je to obrovský areál, ale není tu narváno. Každý si najde, co zrovna chce. Za celý pobyt se to ani nedá obsáhnout, je toho strašně moc.“ On sám se zamiloval do místního wellness a přátelské atmosféry v místních barech. „Je to tady nabíjející a člověku je z toho ještě dlouho dobře,“ shrnuje. Energie mu zůstávala až do večerních hodin a to dokázal na slavnostním openingu, když během večírku zazpíval několik písní a od publika sklidil velký potlesk!

David Kraus skáče dobře, skáče rád.Návrhářka Beata Rajská je vášnivá lyžařka a většinu času strávila na svahu se „svou tváří“ Veronikou Chmelířovou. V hotelu si dopřála vyhřívaný bazén a prostředí wellnessu pro ni bylo natolik uklidňující, že tam i usnula. Ocenila nejen lyžovačky a svahy, ale i servis a přátelskou obsluhu, která dokázala navodit rodinnou atmosféru. „V tomto hotelu mluví půlka personálu česky nebo slovensky. To je skvělé pro Čechy a Slováky, kteří nejsou jazykově vybaveni a bojí se vycestovat za hranice. Jsem tu už podruhé a nemohu si stěžovat,“ říká o pobytu v Nassfeldu.
 
Pokud se zrovna nesportovalo, tak se parta sešla u tradiční rakouské hruškovice nebo si vychutnávala i nějaký typický drink na baru u sjezdovky. Díky dovolené v horách je zima krásnější a užije si ji každý.

FOTO: Petra Zápecová pro CKPK

Bye, bye 2018…

Je to tady zas, všichni jsme o rok starší, někdo moudřejší, někdo rozlámanější… Všichni ale bohatší o nové zážitky a zkušenosti. Před pár dny byl poslední den roku 2018, Silvestr… Oslava příchodu nového roku, takové to popíjení a bujaré veselé „na povel”… Na sociálních sítích se objevilo spoustu bilancování a analyzování celého roku, Instagram ovládlo #bestnine a ze všech stran na nás doteď vyskakují horoskopy s přelomovými a hlavně zaručenými informacemi o tom, co nás čeká příští rok. Ale co nás čeká v novém roce? To záleží jen a jen na nás… Ačkoliv spoustu věcí neovlivníme, můžeme se o to aspoň snažit – protože žít s pocitem, že pro danou věc uděláte maximum, je jednodušší, než si vyčítat, že jste něco neudělali nebo zanedbali… Jak na to?

Stanovte si reálně cíle! Předsevzetí jsou na nic. Je to každoroční folklór, taková všeobecná mantra, jejíž úspěšnost je mizivá. Proč? Protože se nám to hodí -   perfektní načasování – něco končí a něco nového by mělo začít a logicky, mělo by to být lepší, báječné, růžové, ba přímo zalité sluncem. O tom, že chcete něco změnit musíte být přesvědčeni vy sami. Pokud nechcete sami zhubnout, nebo chcete zhubnout jen proto, že Vám to někdo říká… nezhubnete. Chcete se změnit? Více cestovat? Vzdělávat se? Učit se jazyky? Přestat kouřit? Méně prokrastinovat?… Můžete! Můžete a dokážete vše…. Ale nedávejte si to jako předsevzetí… stejně jako povinná školní literatura, po chvíli se vám to začne protivit a dodržování Vás bude značně obtěžovat…

Neměřte vše na peníze! Ani hubnutí, ani sport, a dokonce ani cestování není otázka peněz, je to výmluva. Vše je možné přizpůsobit aktuální situaci a možnostem. Koupit více ovoce a zeleniny místo sladkostí a smažených nesmyslů? Koupit si permanentku do fitka, nebo prostě jen chodit více na procházky či běhat? Běhání přece nic nestojí a rozhodně to není o značkových botách a oblečení. A cestování? Letenky se dají sehnat poměrně levně a pokud není zrovna ve vašich možnostech cizina, cestujte po naší republice. Cestovat totiž neznamená nutně jenom exotiku, spoustu krásných míst je i u nás a na většinu se už i dávno zapomnělo. Jakkoliv je nezpochybnitelná důležitost a nezbytnost peněz pro běžný život, tak peníze neznamenají štěstí. Štěstí Vám přinesou lidé a zážitky. To Vám navíc nikdo nesebere… Takže neskrblete, užívejte!

 
Zorganizujte sebe a svůj čas! Také máte ve svém okolí systematické terminátory, kteří pracují minimálně za dva? Jsou výkonní a efektivní, dodržují termíny a NAVÍC (!!!) stíhají všechny mimopracovní akce a povinnosti! Jak to dělají?! Všimli jste si, že tito lidé většinou dlouhodobě plánují? Někdy se k nim sice objednáváte jako k zubaři, ale skulinu si na Vás ve svém nabitém diáři vždycky najdou. To, že si na vás najdou čas z nich dělá skvělé přátelé, ALE povšimněte si, prosím, slova DIÁŘ! Papírový, nebo v mobilu… stolní nebo kapesní… Pokud chceme ze svého času získat maximum, time management je základ! Je to cesta, jak skloubit práci a soukromí, jak být maximálně efektivní a nastavit priority tomu, s kým a čím chcete trávit volný čas.
 
ALE teď to nejdůležitější na závěr:

 BAVTE SE!
Užívejte si života, je to váš život a bude takový, jaký si ho uděláte…!
Nikdo za Vás nerozhodne, co je správné a co ne!

 Za redakci Maccafe.cz VÁM přejeme vše nejlepší do nového roku 2019! Děkujeme vám za přízeň! 

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Jeden člověk mi jednou řekl, že když podnikáš, reakční doba pro pozitivní výsledky trvá cca 3 – 5 let. A po celou tu dobu je důležité přijímat všechna úskalí, která nám život připraví. Čelit jim, bojovat, pokořovat je, vnímat, přijímat, těžit z nich…A pokud vytrvám i přes všechny hříčky osudu, tak se to prostě jednoho dne ZLOMÍ. A najednou se z klasického koloběhu „teď je to všechno super – jo, nic se neděje, takže je to vlastně pozitivní – teď bych to nejradši všechno zabalila…“ stane: „WOW, no super, práce je dost, lidi znám dost, příležitostí mám habakuk a sakra jenom jeden život na to, abych to všechno stihla.“ Ale TOHLE JE TEN TOBOGÁN, NA KTEREJ JSEM CELOU DOBU ČEKALA! Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Klasickej model, klasický holky, která, aniž by si to uvědomovala, měla vesměs všechno, co k životu potřebuješ. Skvělý rodiče, prima sestry, přítele a na to, že jí bylo sotva dvacet, tak i dobře placenou práci asistentky ve středně velké firmě. Život byl fajn, výplata chodila pravidelně, navazovala se nová přátelství a člověk se tak nějak začínal otrkávat a učit hospodařit s penězy....No…ano, UČIL. Ale žádný učený ještě z nebe nespadl, a tak i tahle lekce probíhala na několik opakování. Ono vážně najednou zjistíte, že jste byli v podstatě polobozi, když jste jako malí (cca do 18 let), vydrželi jenom s pár stovkama, za který jste si dokázali koupit sem-tam něco na sebe, spoustu drinků a když zbylo, klapla sem-tam nějaká ta sváča…Jak jsem šťastná, že jsem holka a nespasu toho tolik, jako pubertální kluk ve vývinu.

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Ale ten DOSPĚLEJ ŽIVOT, jooooooo, to je jiná jízda! Vyděláváte sotva dvacet tisíc a furt Vám to nestačí! Už vím, jak tvrdej chleba dospělej má. Pokud nechcete vsázet na jistotu ženského pokolení a jednoduše Vás to táhne dál, za výsledky, úspěchem a uznáním… tak se jednoho dne zblázníte a Vaše nedorostlá a nedospělá (to jsem ale v tu dobu ještě nevěděla) hlava zavelí, že „Takhle teda ne! My máme na víc!“ a ani se nestačíte rozkoukat a už nesete svému nadřízenému výpověď, protože „mně je tady škoda, já se budu živit jako podnikatelka, hezky od stolu doma. Jdu do toho s kamarádkou, kterou znám už celýho půl roku a ta kočka je fakt férová a spolu to zvládneme.“.
No, tak jsme to zvládly. Kočka se mnou přestala mluvit, vzala mi obživu a já se musim sakra točit, abych zase měla aspoň těch pár stovek. Tatííííí, dáš mi dvě kila, prosím? Jdu ven s holkama…Bejby, probuď se z tý pohádky. Už dávno s rodiči nežiješ! A rozhodně se nehodláš potupně vracet. Tohle sis nadrobila, tak si to taky pěkně sněz – dobrou chuť. Že ti ty okoralý kůrky nechutnají? No, tak to je mi líto, je to to jediný, co máš…ještě si můžeš dát k večeři kořínky z počůranýho parku a kameny, ty ti v tom žaludku vydrží o trochu déle….a ledviny ti jistě taky poděkují.

Hmmm, nevadí, mám přítele – skvělýho parťáka, se kterým to všechno zvládneme. Hledám si práci a jsem ochotná vzít v podstatě jakoukoliv asistentskou pozici, která mi dá aspoň drobnou jistotu. A najednou lítám ve vesmíru, kterýmu ale ani za mák nerozumím. Ty lidi mluví jinak, přemýšlí jinak, fungují jinak a jak jsem byla zvyklá pracovat ve společnostech, kde už jsem trošku nějaké to slovo měla…Ano, tušíte správně, stala se ze mě profesionální PODRŽTAŠKA! A v jednu chvíli, kdy jsem přišla i o toho báječnýho kluka a taky střechu nad hlavou a hrdost a přátelé, jsem měla jenom to. Jak já jsem za to vlastně vděčná! Najednou se mojí druhou rodinou stala vlčí smečka. A ač se to může zdát jakkoliv na palici, být součástí smečky je vlastně fajn.

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Celý to živelný šílenství řídí jeden Alfa samec, kterej si dává sakra záležet, aby tlupu zdivočilých psů udržel při sobě. Bum – bum – bum – střih, pár dalších šrámů…a už-už se nám z housenky začíná líhnout přenádherný motýl. Křídla má ještě trošku unavená a zmuchlaná a tak může pro tuhle chvíli na nějaký dlouhý lítání zapomenout…ale už to umí. No dyť jo! Už vím, jak se lítá, teď už musim jenom cvičit a vono to půjde….Sakra joooo, vono to půjde a já se budu vznášet…

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Tak tohle…TOHLE JE FAKT HUSTÝ! Já nejsem motýl…Jsem jestřáb! Dámy a pánové, připravte se na seznámení s dravcem! Teď už se nebojím všech predátorů, jenom některých, a i to dost omezeně. Protože já sama JSEM PREDÁTOR se sakra vostrym a tvrdym zobákem.
A že jsem ženská? To má jako být nevýhoda? Omyl – my tolik nepláčeme, nás šrámy tolik nebojí, křídla při přeletu sice bolí, ale my to hecnem a doletíme, kam potřebujeme…a s hlavou vztyčenou.
 
Joooo, s hlavou vztyčenou – ZA KAŽDÝ OKOLNOSTI!
 
 

ŠKODA AUTO podporuje organizaci Zdravotní klaun

› Podpora organizace Zdravotní klaun součástí dlouhodobé strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO 'ForFuture'

› Zdravotní klauni rozdávající smích a radost dětem hospitalizovaným v nemocnicích a klientům v domovech pro seniory
›  ŠKODA AUTO projekt Zdravotní klaun  podporuje finančně i zapůjčením čtyř vozů
 
Mladá Boleslav, 14. prosince 2018 – Podpora dětí je dlouhodobou prioritou strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO 'ForFuture'. Automobilka proto prodlužuje partnerství projektu Zdravotní klaun, v jehož rámci navštěvují speciálně vyškolení a
certifikovaní klauni děti hospitalizované v nemocnicích po celé České republice a pomáhají jim úsměvem překonat nelehké období. Projekt se přitom úspěšně rozšířil i o návštěvy
klientů v devíti domovech pro seniory, pro které jsou klauniády vítaným zpestřením v jejich osamělosti.
 
ŠKODA AUTO je stabilním partnerem neziskové organizace Zdravotní klaun již 17. rokem. I letos tento program podpořila finančně a zápůjčkou čtyř vozidel. Organizace Zdravotní klaun během
jedné z klauniád převzala na půdě pražské Fakultní nemocnice v Motole symbolický šek na částku 500 000 Kč.
 
„Péče o děti je jednou z priorit strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO. Zdravotním klaunům pomáháme již od roku 2002, a když v provozu potkáte vozy ŠKODA s výraznými logy
Zdravotního klauna, víte, že jedou malým pacientům dodat odvahu a optimismus, či potěšit klienty domovů pro seniory,“ říká Bohdan Wojnar, člen představenstva společnosti ŠKODA AUTO za oblast lidských zdrojů.
 
„Stabilní podpora ze strany společnosti ŠKODA AUTO, které si velice vážíme, nám umožňuje i nadále rozvíjet zdravotní klauniády a těšit tak velké množství dětských pacientů a seniorů,“ říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Zdravotní klaun Kateřina Slámová Kubešová.
 
ŠKODA AUTO podporuje organizaci Zdravotní klaunŠKODA AUTO vedle finančního příspěvku poskytuje organizaci Zdravotní klaun také čtyři vozy, kterými klauni jezdí po celé České republice na své návštěvy. V rámci projektu nyní pracuje 86
speciálně vyškolených Zdravotních klaunů, kteří navštěvují děti v celkem 62 nemocnicích, seniory pak v 9 zařízeních, ve vážných případech i v domácnostech. Zejména u dlouhodobě
hospitalizovaných dětí s vážnější diagnózou je rozptýlení a zlepšení nálady velmi vítaným a účinným doplňkem léčby. Nejen děti, ale i jejich rodiče, zdravotní sestřičky či lékaři bývají vtaženi do netradiční lékařské vizity, na jejímž konci je atmosféra na oddělení mnohem veselejší a
optimističtější. Podobně pozitivní účinky mají klauniády také u seniorů, kterým pomáhají od pocitů osamění či apatie. V letošním roce se už takto uskutečnilo přes 3 800 klauniád pro více než 70 000 dětí a seniorů.
 
Organizace Zdravotní klaun je partnerem renomovaných mezinárodních organizací RED NOSES International a European Federation of Hospital Clowning Organizations. K potřebným míří jak
s klauniádami na nemocničních pokojích, tak i s výmluvně nazvanými programy jako jsou Cirkus Paciento, Kutálka, Koš plný humoru, Přezůvky máme! či unikátním programem ‚NOS!’ (Na Operační Sál!), který má za cíl odbourat stres u malých pacientů i jejich rodičů těsně před operačním zákrokem. Speciálně proškolení Zdravotní klauni doprovázejí děti celým předoperačním procesem, odvezou je až před operační sál, a následně se malým pacientům věnují i
bezprostředně po operačním výkonu.
 
ŠKODA AUTO se na poli firemní společenské odpovědnosti 'ForFuture' zaměřuje na čtyři základní pilíře, k nimž vedle podpory dětí patří i dopravní bezpečnost, technické vzdělávání a bezbariérová mobilita. Mezi další projekty spadající do priority Péče o děti patří dlouhodobá spolupráce s Nadací Terezy Maxové dětem. Pomocí projektů 'Rozjedu to!' a Vzdělávacího fondu nadace Terezy Maxové dětem a ŠKODA AUTO podporuje ŠKODA AUTO rozvoj dětí z dětských domovů a jejich přípravu na život a pracovní prostředí až dětský domov opustí. K tomu je nutno přičíst i výraznou ekologickou angažovanost a aktivní podporu regionů, v nichž se nachází výrobní závody ŠKODA AUTO.
 
Společnost ŠKODA AUTO se letos stala absolutním vítězem v soutěži Top odpovědná velká firma, kterou každoročně uděluje nezávislá platforma Byznys pro společnost a vyzdvihuje tak firmy, které se dlouhodobě a strategicky věnují odpovědnému podnikání, snižování dopadu na životní prostředí a podpoře komunitních a společenských aktivit. Ocenění pod záštitou Poslanecké sněmovny,
Senátu ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí se uděluje již od roku 2011.
 

Letiště Praha pokořilo další rekord: dosáhlo hranice 16 milionů odbavených cestujících za rok

Včera ve večerních hodinách padl na Letišti Václava Havla Praha potřetí za sebou historický rekord, když počet odbavených cestujících v rámci jednoho kalendářního roku dosáhl hranice 16 milionů. Jedná se o potvrzení dosavadního vývoje, kdy Letiště Praha roste rychleji, než evropský průměr letišť podobné velikosti. Do konce roku by se měl počet odbavených cestujících na Letišti Praha přiblížit 16,8 milionům, což představuje 9% meziroční nárůst. Pro příští rok očekává Letiště Praha další růst.
 
V průměru prošlo Letištěm Václava Havla Praha od začátku roku přibližně 46 tisíc cestujících denně. Nejvytíženějším měsícem byl doposud červenec s celkem téměř 1,9 miliony odbavenými cestujícími. Nejvíce cestujících, ke včerejšímu dni přes 1,28 milionů, cestovalo na linkách do Londýna, kam lze z Prahy přímými lety cestovat na všech šest zdejších mezinárodních letišť.
 
„Letiště Praha zaznamenává třetí rok po sobě historický rekord v počtu odbavených cestujících. Za celý rok 2018 očekáváme, že odbavíme o přibližně 1,4 milionů cestujících více, než v roce předešlém. Růst předpokládáme také v roce 2019, a to jak v počtu odbavených cestujících, který může dosáhnout 3 - 5 %, tak v počtu přímých leteckých spojení,“ říká Václav Řehoř, předseda představenstva Letiště Praha.
 
Rekordní počet odbavených cestujících na Letišti Václava Havla Praha v letech 2016 – 2018
 
Rok Počet odbavených cestujících
2016 13,07 milionů
2017 15,41 milionů
2018 (stav k 11. 12. 2018) 16 milionů
 
 
Letiště Praha patří dlouhodobě k nejrychleji rostoucím letištím v Evropě v kategorii 10 – 25 milionů cestujících a roste rychleji, než je evropský průměr. Například za třetí čtvrtletí roku 2018 vykázalo Letiště Praha 9,3% nárůst v počtu odbavených cestujících, zatímco evropský průměr byl 5 %.
 
Na vzrůstající počet odbavených cestujících reaguje Letiště Praha investicemi do rozvojových projektů. „V příštím roce otevřeme nové odbavovací přepážky na Terminálu 1 a celý jeden nový odbavovací ostrov na Terminálu 2. Dokončíme rekonstrukci letadlových stání na prstu B, kde dojde také k celkové modernizaci dvou odletových čekáren. Začneme rovněž s rekonstrukcí a rozšířením třídírny zavazadel,“ říká Václav Řehoř.
 

ZOO Praha získala titulk vizionář 2018

Zoo Praha uspěla v projektu Vizionáři 2018, který oceňuje a propaguje autory zajímavých inovací a neotřelých počinů uplynulého roku. Pražská zoo získala prestižní titul za unikátní kiosky – dotykové obrazovky s integrovanou platební funkcí, které uvedla do provozu loni v létě jako první na světě.

„Porota ocenila zejména dlouhodobou aktivitu zoologické zahrady při zavádění nových technických řešení vedoucích k naplnění jejích cílů v oblasti ochrany přírody a ohrožených živočišných druhů, nicméně přihlédla i k její dlouhodobé excelenci v oblasti chovu zvířat a vzdělávání a výchovy,“ uvedl k ocenění místopředseda odborné poroty projektu Petr Hladík z Technologického centra Akademie věd ČR.

ZOO Praha získala titulk vizionář 2018Pomocí speciálních platebních kiosků umístěných na pěti stanovištích, v horní i dolní části areálu Zoo Praha, mohou návštěvníci přispět na záchranu čtyř ohrožených druhů, jakými jsou kůň Převalského, gorila nížinná, gaviál indický či laoš. Přístroje byly vyrobeny na míru pražské zoo a ta je také jako první na světě použila pro dárcovské účely.

„Tohoto ocenění si velmi vážím. O to více, že jej dostáváme za projekt, jehož cílem je pomoci ohroženým druhům; speciální informační a platební kiosky totiž tuto naši snahu posunuly zase o něco dál. Mé poděkování proto patří nejen odborné porotě, ale zejména společnosti MasterCard za pomoc při vývoji, výrobě a instalaci kiosků,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Návštěvníci se mohou prostřednictvím dotykových obrazovek dozvědět mnoho zajímavých informací o in-situ projektech Zoo Praha a na základě takto získaných informací ihned přispět částkami 50, 100, 200, 300 nebo 499 Kč na jeden ze čtyř projektů. Platbu lze provést dvěma způsoby, a to bezkontaktně platební kartou po přiložení k dotykové obrazovce nebo pomocí digitální platební služby Masterpass při naskenování QR kódu. Oba způsoby platby jsou jednoduché, bezpečné a rychlé.

www.zoopraha.cz

V Modrovousovi drtí smrt lásku v dlani hned od začátku

V sobotu 15. prosince 2018 vstoupí poprvé na prkna Velkého divadla uhrančivý pěvec Modrovous, ke kterému míří fascinované ženy z široka daleka. Hororové melodrama v režii Natálie Deákové s působivou hudbou a magickými obrazy vychází z vlámských variací na středověkou legendu o Modrovousovi. Do titulní role byl obsazen nejen výborný herec, ale i nadaný zpěvák Ondřej Rychlý, krásnou a emancipovanou Purmelende, jež může být pro Modrovouse zkázou i vysvobozením, ztvární Andrea Mohylová.

Francouzská legenda o Modrovousovi hovoří o bohatém šlechtici s modrým vousem, který musí brzy po své svatbě s mladou dívkou náhle odcestovat. Novomanželka, která dostává klíče od zámku a příkaz, aby jeden z klíčů nepoužívala, podlehne své zvědavosti a příkaz poruší. Zrazený Modrovous chce dívku zabít, je však přemožen jejími bratry.  Vlámský lidový příběh se od francouzské legendy liší tím, že Sir Halewyn (Modrovous) vábí dívky, které následně zabíjí, na svůj zpěv. „Autor Sira Halewyna, Michel de Ghelderode, zde ukazuje, že ďábel může mít i krásnou a vznešenou podobu. Dalším výrazným rozdílem v příběhu o Halewynovi je fakt, že hlavní hrdinka se dokáže zlu vzepřít sama, bez pomoci mužů,“ doplňuje dramaturgyně Marie Špalová. Režisérka inscenace Natália Deáková k tématu dodává: „Původně jsme zamýšleli tyto dvě legendy více propojit, ale během přípravy inscenace jsme více pracovali s Ghelderodovou verzí, kde hlavní postava manipuluje s ženami pomocí svého zpěvu.“

V Modrovousovi drtí smrt lásku v dlani hned od začátkuNetypická činohra využije velmi stylizovaného tvaru, kde po celou dobu bude znít hudba Jakuba Kudláče, jenž jako autor scénické hudby spolupracuje s režiséry Štěpánem Páclem, Natálií Deákovou, Miroslavem Bambuškem a Jiřím Adámkem po celé České republice (Národní divadlo Praha, Národní divadlo moravskoslezské, Švandovo divadlo, Divadlo v Celetné, Divadlo na Vinohradech a další). Vedle hudby k divadlu se věnuje i hudbě filmové, kromě krátkometrážních a animovaných filmů zní jeho hudba ve filmu Petra Oukropce Modrý tygr (2012). „K této hudebně dramatické formě jsme se uchýlili, abychom dali vyniknout jak hereckému, tak pěveckému talentu Ondřeje Rychlého, pro něhož bude role Modrovouse poslední rolí, kterou nastuduje jako stálý člen činohry DJKT,“ vysvětluje režisérka. „Je to mé úplně první setkání s Modrovousem a moc se na něj těším. Po princích a mladých zamilovaných je příjemná změna věnovat se o hodně temnější postavě. Také moc rád zpívám, dokonce s přítelkyní Terezou Krippnerovou skládáme naše autorské písně. Ona sama je zpěvačka a herečka a v rámci zkoušení Modrovouse mi přislíbila, že mi s písněmi bude pomáhat, abych těch žen oblouznil co nejvíc,“ komentuje své přípravy na inscenaci Ondřej Rychlý.

Michel de Ghelderode (1898-1962), francouzsky píšící prozaik, dramatik a esejista vlámského původu označovaný za „flanderského Shakespeara“, napsal stovky novel a více než 60 divadelních her. Inspiraci nacházel především v malířství - Pieter Breughel, Jacob Jordaens a Hieronymus Bosch, který přímo ovlivňuje tématiku jeho her, v nichž se objevuje zejména dialog mezi životem a smrtí. „Princip zla se v Ghelderodově díle prolíná a potýká s principem dobra, jako se prolínají život se smrtí. A zlo i dobro je na straně obou, není tu identity zlo-smrt, dobro-život. Proto je nutné ujmout se Ghelderoda proti všem, kdož přehnaně prohlašují jeho dílo za výlučně ,černé‘ “, napsal ve své studii překladatel Jiří Konůpek.
Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Představení bude uváděno bez přestávky.

 
Tvůrci a obsazení
 
Modrovous
(Sir Halewyn)
Michel de Ghelderode
 
Překlad                                      Jiří Konůpek
Režie                                         Natália Deáková
Texty písní                                Michel de Ghelderode, David Košťák
Dramaturgie                             Marie Špalová
Scénografie                              Lukáš Kuchinka
Kostýmy                                    Jana Smetanová
Hudba                                       Jakub Kudláč
Pohybová spolupráce              Jarmila Hruškociová
Živá hudba                               Jakub Kudláč, Michal Horsák, Petr Zeman / Lukáš Švehla
 
Sir Halewyn Ondřej Rychlý
Edwiggha, Halewynova matka Apolena Veldová
Purmelende, hraběnka z Ostrelandu Andrea Mohylová
Barbara, její služka Jana Kubátová
Vévoda z Ostrelandu Martin Stránský
Vévodkyně z Ostrelandu Štěpánka Křesťanová
Karol, hrabě z Ostrelandu Marek Mikulášek
Godfrund, velitel hradu Ostrelandu Michal Štěrba
Iwyn, voják Vladimír Pokorný
Griffons, Halewynův zbrojnoš Josef Nechutný
Hylejock, Halewynův zbrojnoš Miloslav Krejsa
Ulford, Halewynův zbrojnoš Marek Mikulášek
Wolventand, Halewynův zbrojnoš Petr Kotora
 
Premiéra 15. prosince 2018 ve Velkém divadle
Nejbližší reprízy 28. prosince 2018 a 15., 18. a 22. ledna 2019

Kde si v zimě užívají české herečky!

Krásné české hory v kombinaci s tím nejlepším z evropského designu. Přesně takovou atmosféru si do Pece pod Sněžkou přišla vychutnat Aňa Geislerová, Mahulena Bočanová, Markéta Hrubešová, Anna Kadeřábková, Sara Sandeva nebo Iveta Vítová, která s manželem vlastní jeden apartmán. Právě v tomto půvabném městečku proběhlo otevření Aparthotelu Svatý Vavřinec. A herečky si svůj pobyt užily se vším, co k horám patří!
 
Kde si v zimě užívají české herečky! Pec pod Sněžkou předhání ostatní horská střediska. Panuje zde totiž klidná a pohodová atmosféra, kterou ocení především lidé přijíždějící do hor opravdu za lyžováním, přírodou a odpočinkem. Již několik let se toto kouzelné místo ocitá i v hledáčku hvězd. Markétu Hrubešovou, jako milovnici jídla, zajímala především nově otevřená hotelová restaurace a její lahůdky. Po dlouhé lyžovačce a procházce totiž jednomu pořádně vyhládne. „Když si pak člověk může dopřát nějakou tu dobrotu je to úplné nebe a zemi. Ale mluvím o úplně jednoduchých pokrmech, které k horám patří. Jen se musí připravit z kvalitních surovin a hlavně s péčí.“ Na naše hory jezdí již několik let a nedá na ně dopustit.
 „České hory jsou krásné, jsou blízko a jsou naše. Na českých kopcích jsem se učila lyžovat, pila první svařák a taky jela „černou“ na běžkách. Mám ráda všechny kopce od východu na západ a skoro bych řekla, že čím déle tím více. V Peci jsem byla několikrát pracovně a mnohokrát prostě jen tak,“ rozplývá se Markéta Hrubešová a dodává: „Naprosto mi vyhovuje pobyt v Aparthotelu. Člověk má své soukromí, může si stravování rozvrhnout podle svého a zároveň je o něj postaráno stejně jako v klasickém hotelu.“
  
I když je Aňa Geislerová spíše městský člověk, tak zimní dovolenou v přírodě si nenechá ujít. „Ráda na horách trávím hodně času a zažívám intenzivní štěstí, ale nejsem úplně horal,“ přiznává. Nejlepší je, pokud jede s rodinou a blízkými kamarády. Netráví celé dny a večery na sjezdovce a chce si užít i relaxaci. „Ideální je kombinace akce a válení. Takže ráno vlítnout na manšestr a hodně lyžovat. Pak se jít válet do wellnessu nebo k bazénku a překulit se do hospůdky. Zimní dovolená je v tomhle nádherná.“ Nebylo tak překvapením, že si v Aparthotelu Svatý Vavřinec ihned obhlédla vinotéku, která je součástí hotelu a také luxusní Krkonošské wellness plné saun a vířivek.

 Kde si v zimě užívají české herečky! I herečka Anna Kadeřábková ráda dělí svůj čas na dovolené mezi sport a odpočinek. „Jezdím na snowboardu, takže se každý rok snažím alespoň jednou vyrazit na hory. Ráno lyžovačka, odpoledne dobrý oběd a zbytek dne strávit odpočinkem ve wellness nebo na procházce. Pec pod Sněžkou mám ráda, byla jsem tam třikrát a pokaždé nám vyšlo krásné počasí. Ráda se tam vracím.“ Na vlek to měla z apartmánů pouhých 100 metrů, takže by si bez zdržování mohla užít sportovních radovánek. A když počasí sportu nepřálo, tak se mohla zabavit v hotelové herně, na golfovém trenažeru ale nejvíce si užívala ve wellnessu ve vířivce.  
Jedna z nejpopulárnějších mladých hvězd Sara Sandeva nám řekla:  „Ideální víkend na horách si představuji buď s rodinou nebo nejbližšími, dlouhé procházky zasněženou přírodou, sem tam si zalyžovat, pak si dát teplý čaj nebo čokoládu a pořádná relax ve wellness,“ a to se jí kromě sněhu více než splnilo.
 
Všechny herečky a další hosté si v rámci zahajovací Grand Opening Party užily vše, co Aparthotel nabízí, od úžasných lahůdek, skvělých drinků, zaujala je i úžasná atmosféra hotelové lobby, vinárna, ale také večerní módní přehlídka sportovních oděvů. Celým večerem provázela okouzlující Mahulena Bočanová, která nový projekt pozvaným hostům představila. V roli moderátorky jí to opravdu seklo. Až do pozdních hodin se pak v Aparthotelu Svatý Vavřinec tančilo a všichni si vychutnávali horskou atmosféru Aparthotelu, který nahradil původní nevzhledný objekt velkoprodejny Sněžka.
 
Jak vlastně vznikl název Svatý Vavřinec?  Na to odpověděl developer projektu ing. Martin Kubík: „Výběr byl jednoduchý, chtěli jsme, aby název měl spojení  se zdejším prostředím a tak jsme Aparthotel pojmenovali po kapli Svatého Vavřince na Sněžce. A když Vavřinec, tak za ambasadora projektu jsme si vybrali olympijského medailistu Vavřince Hradílka.“ sdělil Martin Kubík 
 
Foto: Aparthotel Svatý Vavřinec

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?

Robert Bryndza ve své páté knize s Erikou Fosterovou s názvem Chladnokrevně opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh a vede nitky ke konci, jenž rozhodně vzbudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele…

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?
Jsou věci, na které se nepřipravíte…

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká pří­jemné překvapení… Ale na to, co do­opravdy najdou uvnitř, když se jim zre­zivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připra­ven…
Byť to není poprvé, co detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šo­kuje. O dva týdny dříve bylo navíc nale­zeno v podobném kufru tělo mladé ženy.
Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se
i u nich najít nějaké styčné body s přípa­dem těl v kufrech?
 
 
 
416 stran, formát 145 x 205, pevná vazba s přebalem, sametové lamino, 399 Kč
 
Spot ke knize: https://www.youtube.com/watch?v=w78Horo3FJg

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?O autorovi:
Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým man­želem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již pro­daly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Foste­rovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath (Do posled­ního dechu), Cold Blood (Chladnokrevně) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně ladě­ných za­hraničních bestsellerů.
Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách www.robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Face­booku a Instagramu.
 

Ohlasy:
Opět se vyplatilo čekat na další díl, protože příběh byl opět naprosto skvělý, a to podle mě natolik, že jsem musela přerovnat i svůj žebříček oblíbených Bryndzovek. Chladnokrevně u mě totiž naprosto převálcovalo mé nejoblíbenější Temné hlubiny a získává tak první místo na mém stupni vítězů.
– Šárka, Deník jedné knihomolky
 
Troufám si tvrdit, že se jedná zatím o nejlepší knihu, kterou Robert napsal. Všechno je opravdu pečlivě promyšlené a čtenář se stává posedlým v touze držet knihu v ruce a číst a číst. Vlastně ne, doslova hltat stránku za stránkou, jen aby věděl, jak celý příběh vlastně skončí.                      
  – Jana, Pinky v knihách

 
Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší. Je to #musthave tohoto pololetí!                                                                    – Darina, Darameganknihy
 
K dispozici na vyžádání:
  • PDF knihy
  • recenzní výtisky
  • ukázky
  • knihy do soutěže
Poptávejte i předchozí knihy: Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu
 

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil

Stále více dětí onemocní diabetem 1. typu, jehož léčba je možná za pomocí inzulínu. Jen ve FN Motol byla od začátku roku cukrovka zjištěna u 30 pacientů. Příčiny tohoto trendu, se kterým se potýká i mnoho dalších zemí v Evropě, se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit. Podle jedné z možných hypotéz (tzv. hygienická hypotéza) se tak děje z toho důvodu, že v kojeneckém a batolecím věku se dítě nedostává do styku s běžnými patogeny, které se přirozeně vyskytují v jeho okolí.

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil V současné době existují nepřímé důkazy, že pokud se imunitní systém v raném věku nesetkává s běžnými infekty, může selhat ve své hlavní roli rozpoznávání mezi vlastním a cizím a způsobit následně některé z autoimunitních onemocnění, jako je například diabetes 1. typu. „Čistota za každou cenu a neúměrný strach, aby se dítě něčím nenakazilo, pak pro něj mohou mít zcela opačný efekt,“ říká prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D., vedoucí lékař Diabetologického centra Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
 
Diabetes neboli cukrovka v současné době postihuje přibližně každé pětisté české dítě. Nejčastějším typem je diabetes 1. typu, což je autoimunitní, na obezitě nezávislé onemocnění, které vyžaduje celoživotní léčbu inzulínem. To, že se cukrovka objevuje již v raném věku, představuje pro malého pacienta do budoucna opravdu závažný problém. Přibývá totiž těch, kteří prožijí prakticky celý život s diabetem, neobejdou se bez pravidelné aplikace inzulínu a je u nich větší pravděpodobnost pozdních komplikací, z nichž nejobávanější je postižení ledvin, očí a nervů.
 
Zamezit rozvoji těchto závažných komplikací lze prostřednictvím dlouhodobého udržování hladiny krevního cukru v takové výši, aby co nejpřesněji kopírovala hodnoty zdravého člověka. To je však v praxi extrémně složité, protože diabetes 1. typu je u dětí velmi labilní. „Dochází k tomu, že krevní cukr často kolísá bez zjevných příčin a rodiče dětí musí reagovat na okamžitou situaci přidáním dávky inzulínu v případě vzestupu, nebo naopak dodáním rychlých cukrů při rychlém poklesu glykémie. Proto byli někteří rodiče nuceni měřit svým dětem krevní cukr glukometrem i 15x denně, což pro celou rodinu představovalo významnou zátěž organizační i psychickou, říká profesor Šumník.
 
Tuto situaci se lékařům daří postupně účinně zlepšovat. Díky technologickému pokroku i částečné úhradě zdravotních pojišťoven se stále více v léčbě diabetu 1. typu uplatňují tzv. kontinuální monitory glykémie. Jde o malé přístroje, které měří koncentraci glukózy v těle pomocí senzoru zavedeného podkožně, a které pravidelně informují své nositele o aktuálních hodnotách. Údaje je možné přenést přes mobilní telefon k rodičům, kteří jsou informováni o aktuálním vývoji a mohou v případě potřeby včas zasáhnout. Systém má v sobě také zabudované alarmy, které dítě s diabetem upozorní, že se jeho krevní cukr dostává mimo doporučené rozmezí. Pokud je senzor navíc spojen s inzulínovou pumpou, může do určité míry automaticky ovládat dávkování inzulínu.
 
Přesná klíčová data o léčbě českých diabetických dětí poskytuje národní registr dětského diabetu ČENDA, který byl spuštěn v roce 2013. Z jeho dat vyplývá, že za posledních 5 let se zlepšila kontrola diabetu u dětí natolik, že riziko vzniku pozdních komplikací pokleslo o více než 30 %. Klíčové parametry získané z registru ČENDA ukazují vynikající kvalitu péče a kontrolu diabetu zcela srovnatelnou s nejlepšími světovými centry. Nikoli náhodou bylo absolutně nejlepšího výsledku dosaženo v roce 2017, kdy se do praxe začaly zavádět kontinuální monitory glykémie. Na základě analýz je tak nezpochybnitelné, že tato nová technologie má na zlepšujícím se trendu významný podíl. Přestože zkušenost s touto technologií mělo dosud pouze 40 % českých dětí s diabetem 1. typu, z nichž přibližně 15 % ji využívá trvale, zlepšení u nich bylo zcela zásadní, skokové. To ukazuje na velký potenciál této metody při dalším zlepšování prognózy dětí s diabetem 1. typu.
 
Fakultní nemocnice v Motole je největší zdravotnické zařízení v České republice a jedno z největších v Evropě. Je rovněž hlavní výukovou základnou studentů    2. LF UK a sídlí zde i některá pracoviště 1. LF UK. FN Motol poskytuje základní, specializovanou a superspecializovanou zdravotní péči a služby v lékařských oborech formou ambulantní a lůžkové péče pro děti, dospělé a seniory. Stavebně ji tvoří dva propojené monobloky (dětská a dospělá část) a několik samostatných pavilonů. Ve FN Motol bylo v roce 2017 na 55 klinikách provedeno více než 1,1 mil. ambulantních ošetření a hospitalizováno téměř 80 tisíc pacientů.
 

RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOU

Vteřina, která může člověku změnit život – zástava srdce je nekompromisní. Pak nastává boj s časem, při kterém pro změnu musí být nekompromisní každý s nás. Co nejrychleji musí být zahájena kardiopulmonální resuscitace, jinak dojde u nemocného k odumření mozkových buněk. Základy resuscitace by měli ovládat všichni napříč věkovými generacemi, protože zástava srdce se netýká pouze lidí v důchodovém věku, ale i mladých a zdánlivě zdravých lidí a sportovců. Hlavním faktorem úspěchu je rychlost zahájení a účinnost provedení resuscitace. Jen málo lidí by však resuscitaci provedlo správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si připomínáme 16. října.
 
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOUOnemocnění srdce a cév jsou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Nejdramatičtější formou úmrtí je pak náhlá srdeční smrt. U mužů mezi 60–69 lety věku a s anamnézou srdečního onemocnění se může tato forma vyskytnout až v 8 případech na 1000 obyvatel, ženy pak mají vyšší výskyt náhlých úmrtí ve skupině bez předchozího známého srdečního onemocnění. Díky zkušenostem získaných záznamem EKG při resuscitacích je znám předpoklad, že většina náhlých úmrtí je důsledkem závažných srdečních arytmií jako fibrilace komor. Srdce přestane čerpat krev a důsledkem je rychlá ztráta vědomí, nehmatný pulz a následná zástava dýchání. Pokud není co nejrychleji zahájena kardiopulmonální resuscitace, dojde během 5 minut k odumření mozkových buněk a pro nemocného to má fatální důsledky. Takovému člověku může pomoci každý z nás. „Když někdo upadne do bezvědomí, je primárně nutné zjistit, zda dotyčný dýchá. Pokud ne, snažíme se nejprve rychle zprůchodnit dýchací cesty záklonem hlavy se zvednutím brady, zběžně prohlédnout ústa a odstranit případná cizí tělesa jako zubní náhrady apod. Pokud nemocný sám dýchá a má hmatný pulz, může být umístěn do stabilizované polohy vleže na boku s opakovanými kontrolami životních funkcí. Pokud je pacient v bezvědomí, nereaguje ani na oslovení a na bolestivé podměty, nedýchá, měla by být zahájena co nejrychleji nepřímá srdeční masáž a pokud zachránce umí a chce i umělé dýchání z úst do úst,“ říká PhDr. Lenka Sentivanová, instruktorka kurzu základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace IKEM a dodává: „Světovými standardy je uváděna jako ideální frekvence zhruba 10 až 12 dechů za minutu a hrudník by měl být rytmicky stlačován rychlostí 100-120 pohybů za minutu, přičemž stlačení má trvat zhruba stejně co uvolnění komprese. Hrudní kost by měla být stlačována dostatečnou silou tak, aby došlo k jejímu snížení přibližně o 5-6 cm. Masáž srdce a dýchání z úst do úst by mělo být prováděno v poměru 30:2, primární však zůstává masáž srdce, která resuscitovanému dává větší šanci, že zástavu srdce přežije.“
 
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOUPokud je resuscitace úspěšná, pacienta si převezmou zástupci záchranné služby, kteří mu poskytnou odbornou péči, napojí jej na ventilátor, udržují v umělém spánku a předají personálu v nemocnici. „V případě, že je pacientovi obnoveno vědomí, je v Kardiocentru IKEM dále vyšetřen, zda má nebo nemá srdeční onemocnění, které by mu mohli naši lékaři léčit. Ve většině případů pak pacientovi voperujeme tzv. implantabilní kardioverter-defibrilátor, který mu pomůže dát činnost srdce zase do normálu. Jsou však také případy, kdy je zástava srdce pro pacienta natolik zásadní, že mu lékaři musí dát mechanickou srdeční podporu, která je u pacientů s pokročilým srdečním selhání schopna plně převzít úlohu srdce v krevním oběhu a zcela tak pacientovi obnovit dostatečný srdeční výdej,“ podotýká přednosta Kardiocenta IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a doplňuje: „Překvapivé je, že se srdeční zástava čím dál častěji objevuje i u zdravého a věkem mladého pacienta do 30 let. Výjimkou bohužel nejsou ani vrcholoví i rekreační sportovci, které by nenapadlo, že je něco podobného může kdy potkat. Základy resuscitace by tak měli umět všichni lidé napříč věkovými generacemi. Každý z nás by měl být připraven poskytnout první pomoc lidem na ulici, kamarádovi ve škole nebo spoluzávodníkovi na běžeckém závodě.“
 
Stěžejním faktorem úspěšného provedení kardiopulmonální resuscitace je rychlost a efektivní účinnost. Pro spoustu lidí je tato problematika stále velkou neznámou a nedokázali by provést všechny úkony správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si lidé napříč zeměmi připomínají vždy 16. října. „Jsem velmi rád, že se Institut klinické a experimentální medicíny připojil svými aktivitami k Evropskému dni záchrany životy a přispěje tak k většímu povědomí o této problematice. Těší mě, že jako největší superspecializované zdravotnické zařízení v této zemi jdeme všem příkladem a všichni naši zaměstnanci napříč zaměřením musí absolvovat kurz základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace. U příležitosti konání Evropského dne záchrany života mají možnost absolvovat tento kurz i nejbližší a rodinní příslušníci zaměstnanců,“ uzavírá ředitel IKEM MUDr. Aleš Herman, Ph.D.
 

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovech

V předvánočním čase je třeba myslet i na ty, kteří neměli v životě tolik štěstí. Své o tom vědí i známé tváře, které neváhaly a přišli do pražského obchodního centra Europark podpořit již čtrnáctý ročník akce Dopisy Ježiškovi. Akci letos poprvé zaštítil Nadační fond Hanky Kynychové, který již dvanáct let pořádá oblíbený charitativní taneční projekt pro děti z dětských domovů: Hejbejte se a zpívejte s Hankou Kynychovou. A právě děti z dětských domovů budou mít díky akci Dopisy Ježíškovi hezké Vánoce.

Děti z dětských domovů, spolupracující právě s Hankou Kynychovou, si mohly napsat svoje přání a návštěvníci Europarku pak jejich přání plní. „Mnoho let jsem si přála vánoční strom splněných přání. Když mi letos moje manažerka Kačka Fingralová řekla, že nás oslovil Europark, a že se mi moje přání konečně splní, byla jsem šťastná. Do akce se přihlásilo 349 dětí z dětských domovů z celé České republiky a přání ze stromečku v Europarku pomalu mizí, což je krásné,“ sdělila známá cvičitelka.

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovechNa předvánoční setkání, kde byla letošní akce Dopisy Ježíškovi představena, dorazila i celá řada známých tváří, které Nadační fond Hanky Kynychové podporují již mnoho let. Linda Finková, Petr Kutheil a Adéla Částková neváhali a odpolední program v oblíbeném obchodním centru v Praze ve Štěrboholech zpestřili svým zpěvem. Zároveň svěřili, jak tráví Vánoce. Linda Finková má prý v ulici nejkrásnější dům, co se světelné výzdoby týká. To Petr Kutheil tráví naprosto tradiční Vánoce a nyní má myšlenky jen na svojí nově připravovanou desku.

Dorazili také moderátorky Jana Adamcová, Kristina Kloubková, tanečnice Libuška Vojtková – Rohlíčková, oblíbený fotbalista Pavel Horváth či herečka Denisa Pfauserová. Kristině Kloubkové, Libušce Vojtkové - Rohlíčkové a Pavlu Horváthovi jsme byli v patách a zjistili jsme, že si ze stromu přání vybrali a neváhali zakoupit dětem z dětských domovů dárečky, aby jejich Vánoce byly o něco hezčí.  Kristina Kloubková si vybrala sportovní tašku a Pavel Horváth zase technické vymoženosti. Odměnou za jejich dobrý skutek jim bylo ručně vyrobené přáníčko, které obdrží každý, kdo se rozhodne dětem dáreček koupit. Chcete-li i vy udělat dobrý skutek, máte možnost až do 18. 12. 2018 v Europarku Štěrboholy.  
 

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to… Ale nelituji!

Když jsem začala chodit se svým budoucím manželem (vojákem), přesněji brát náš vztah vážně, nadhodila jsem mu, aby si našel jiné zaměstnání. Po pár měsících, po uši zamilovaná do „pana dokonalého“, jsem už snila o budoucím životě s ním – od destinací společných dovolených, přes uspořádání svatby na zámecké zahradě, až po vize, jak skvělý by byl táta pro „mé“ děti. Ale v žádném z těchto snění jsem nefigurovala jako manželka vojáka…

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství první – jak jsem nechtěla spojit svůj život s vojákem
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo devět, zůstala jsem s maminkou, která se o tři roky později znovu vdala a za další tři roky znovu rozvedla. Z pro mě tehdy (možná dodnes?) malicherných důvodů. Tím více jsem se už od puberty utvrzovala v přesvědčení, že já to nesmím zopakovat.
Najednou mi bylo 24, byla jsem už poněkolikáté, ale tentokrát „jinak“ tak strašně zamilovaná… Přesto opatrná. Když jsem si měla připustit, že můj vyvolený bude ke všem těm běžným nástrahám, které rozvracejí vztahy, ještě sloužit v armádě, vyhodnotila jsem to jako obrovskou překážku. Od nasazení v misích, přes riziko opakovaného stěhování, po těžko představitelný život, kdyby se mu něco stalo.
Jedna věc je, že zamilovaný člověk negativa vytěsňuje, ale já si už v pubertě vytkla za „životní program“ nepřipustit, aby moje děti zažily rozvod, natož dva, ztrátu otce z horšího důvodu už vůbec ne. Takže, když jsem se zamilovala do vojáka, jakkoli byl ve všech dalších ohledech báječný, došlo to tak daleko, že jsme se kvůli té „překážce“ (pochopitelně o změně práce nechtěl ani slyšet, žil svůj sen) rozešli.
On pocházel z harmonické rodiny a stát se vojákem byl jeho dětský sen, ve svém životním plánu „sloužit vlasti a být dobrým manželem a otcem“ nespatřoval sebemenší rozpor. Vnímal to (a dodnes vnímá) jako nejvyšší ctnosti a životní mety, takže si dost dobře neuvědomoval/nedokázal připustit, že můj pohled byl tehdy jiný, plný otázek a obav, že v případě spojení našich životních drah bych tedy já musela opustit celý svůj dosavadní životní rámec.

Ne v tom smyslu, abych se hned někam stěhovala, změnila svoji práci nebo zůstala hned na půl roku sama, jenže mně právě stačilo to vědomí, že to tak dříve či později bude, což pro mě bylo totéž, jako „rovná se strádání a rozvod“. Oba dva jsme byli svému dosavadnímu způsobu života přivyklí, měli jej rádi, protože ani neznali nic jiného.

Tak jsme se rozešli – tzv. z rozumu (mého). Už za pár týdnů jsem nabyla dojmu, že život bez něj je daleko horší, než by býval byl život s ním. Tak jistě, zamilovaný člověk má nasazeny pověstné růžové brýle a na povel se neodmiluje, ale i tak, nebo přesto… Rozhodla jsem se „pochlapit“ a akceptovat, že pokud chci být s ním, tak tedy i s jeho druhou láskou – armádou. Bojovat o něj, bojovat s ním. Být slabá do té míry, že podlehnu citu, být silná do té míry, že si za to ponesu následky. (Napadá mě – není právě tohle definice přechodu od zamilování k lásce?)

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství druhé – od úvah do reality
Předchozí snad vyznělo romanticky, ale když jsme se k sobě vrátili, začali budovat a prohlubovat náš partnerský vztah, všechno tím teprve začalo. Vnímala jsem to jako závazek vůči němu i sobě samé – udržet a ještě posílit ten vztah. Ačkoli byl často pryč…
…A přestože mnohokrát propásl všechny ty „zásadní události“: narozeniny, výročí, někdy i Vánoce (vlastně, časem jsem začala považovat za výhodu, že 24. prosince je mám se svými rodiči a o pár dní, jednou i o pár měsíců, později znovu s ním – kdo jiný si užije řízky, salát a rozbalování dárků dvakrát ročně?), později už nešlo jen o naše svátky, ale i první kroky, narozeniny, besídky a další události v životech našich dětí… No, abych byla upřímná, slavit se dá cokoli kdykoli, podělit se na dálku o radosti i starosti s dětmi, které rostou jen jednou, je těžší, třebaže tedy pobíhá kolem zbytek rodiny. Každopádně, žít se s tím dá.

Musela jsem se smířit také s tím, že budu muset potlačit mnohé své ambice, protože zatímco on je profesionální voják, ze mě se stává profesionální manželka a matka. Ne snad, že by to do značné míry nebyla úloha žen obecně, ale pokaždé, když s vámi manžel nemůže být, musíte tak nějak kromě zvládnutí svojí role ještě suplovat tu jeho (a zapojení nové televize je z toho to nejmenší).
Musela jsem taky přijmout, že nebudu mít zdaleka tolik věcí pod kontrolou – že vám dovolenou nebo přesčas naplánuje zaměstnavatel, je jedna věc, ovšem armáda určuje daleko více věcí a daleko méně předvídatelně. A nejen armáda, ale ti, kdo rozhodují o jejím nasazení (při povodních vyšší moc, při misích nějaké mezinárodní organizace a zájmy) – to jsem se naučila buď si nějak nastudovat, zdůvodnit, nebo naopak pominout.

Musela jsem se vyrovnat s tím, že okruh jeho přátel, proto do značné míry i mých, tvoří další vojáci, potažmo jejich manželky. A kdykoli se něco zlého stane komukoli z nich, vlastně i těm, které jsem osobně nepotkala, rozbuší se mi srdce a stáhne žaludek. (Jsem učitelkou v mateřské školce a jakkoli cítím jistou „stavovskou“ účast, tak – samozřejmě – když zemře, sic tragicky, učitel/ka z vedlejšího okresu, ani to nevím, nejsou toho plné televize.)

Dějství třetí – jsem hrdá, jsem šťastná
Nezkrácené pokračování článku naleznete ZDE

Redakčně kráceno
 
www.maccafe.cz
Getrun
MacCafe.cz
redakce@maccafe.cz
(c) MacCafe.cz | realizace 3Nicom