Ve středočeské obci Všetaty v domě, kde Jan Palach strávil své dětství, vzniká památník, který bude připomínat jeho život a sebeobětování i širší historické souvislosti jeho činu. Památník, který se otevře již 21. srpna tohoto roku připravuje Národní muzeum za podpory Ministerstva kultury  podle vítězného architektonického návrhu společnosti MCA ateliér.

Vznik nového památníku Jana Palacha
V roce 2014 Národní muzeum uzavřelo kupní smlouvu s majiteli Palachova domu a během jara 2015 byl dům zapsán v katastru nemovitostí jako majetek České republiky. Dlouhodobě neobývaný dům byl ve velice špatném technickém stavu. Vzhledem k významu tohoto místa a snaze najít co nejlepší a nápadité řešení, Národní muzeum v říjnu 2015 vypsalo architektonicko-výtvarnou soutěž na celkovou podobu Památníku Jana Palacha ve Všetatech. V soutěžní lhůtě bylo přijato celkem 31 návrhů, z nichž porota vybrala vítězný koncept, který byl slavnostně představen 17. května 2016 na tiskové konferenci Národního muzea. Stal se jím návrh architektů z MCA atelier s.r.o., na jehož základě v letošním roce vznikne ve Všetatech umělecky cenný památník se silným emočním nábojem.

Počátkem roku 2018 získalo Národní muzeum stavební povolení k vybudování památníku a následně opakovaně vypsalo otevřené výběrové řízení na dodavatele předmětné stavby. Důvodem opakovaného tendru byl nezájem stavebních firem o předmětnou veřejnou zakázku za 16 milionů korun. Až na čtvrtý pokus se podařilo Národnímu muzeu vybrat dodavatele, který v polovině srpna 2018 zahájil stavební činnost. Poprvé se návštěvníkům Památník otevře 21. srpna letošního roku. Součástí památníku bude expozice, která představí autentické předměty připomínající Jana Palacha. Jeho osobnost a čin budou zakotveny v dobových souvislostech přelomu let 1968 a 1969 zdůrazněných i audiovizuálními materiály. Hlavními autory expozice jsou historik Petr Blažek a Michal Ježek.

Podoba vítězného návrhu
U vítězného návrhu porota především ocenila komplexně intelektuálně zvládnutý přístup s přesně promyšlenou dramaturgií expozice směřující k interpretaci Palachova odkazu. Původní dům je ve vítězném návrhu zachován ve své nejzákladnější stavební substanci, přičemž autoři do něj navíc vklínili hranu symbolizující komunistický režim. Hrana směřuje k záblesku světla a k opuštěnému rodinnému stolu, který zároveň může mít význam společného stolu národa, jenž se stal opuštěným. V interiéru Palachova domu působí sugestivně štěrbinové světlo z neúplně zaslepených oken. Atmosféru celého prostoru doplní torza Palachových pokojů s nezakrytými okny.
 

V úvaze nad příběhem nemohu opomenout lišku, která Malému princi ukazuje kouzlo přátelství. Vysvětluje mu něco, na co se v dnešní době už leckdy zapomíná – ochočit, znamená vytvořit pouta. Postupným a trpělivým poznáváním jeden druhého: „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se na tebe budu po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat… Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž…“ Někdy možná až moc mluvíme, ale to podstatné zůstane nevyřčeno…. Často se to důležité skrývá právě ve společném mlčení, ve společné lehkosti bytí… „Správně vidíme jen srdcem…“  
 
 
 
 

Kolikrát si za život řeknete, že „už toho máte fakt dost“ a prostě to chce změnu. Jakoukoliv! V danou chvíli se cítíte být tak silní, odvážní a plní elánu – energie zdolat celý svět. Pak začnete o sobě a svém životě přemýšlet více do hloubky, třeba i podnikat nějaké první kroky, ale základy vysněného domečku z karet se otřesou. To na ně svými silnými a neochvějnými pěstmi zaklepala NEJISTOTA.

Budu dost dobrá? Jak zvládnu změnu prostředí? Co kolektiv, přijmou mě? To zas bude! Nová práce, nový život, nové postupy…a stojí mi to vlastně za tu neuvěřitelnou nejistotu? Opustit vše, co tak důvěrně znám a v čem jsem už hodně dobrá? Ne ne ne ne ne, nesmím dělat žádné ukvapené kroky… Mysli, mysli, mysli…nádech – výdech. Dobře, nebudu se prát se systémem, však už mám taky věk na to, abych se trošku usadila a žila spořádaný život. Takový, jaký je žádoucí. Zůstanu, kde jsem a budu dělat co dělám a stýkat se s lidmi, se kterými se stýkám. Na rutině přeci není nic špatného.
S nástupem nového roku se ale také nabízí dát si předsevzetí. Předsevzetí, které zní: být lepší, výkonnější, vytrvalejší a odhodlanější. Čapnout příležitost nebo svoji vizi za pačesy a nepustit. Jít si za svým snem. Ať to stojí, co to stojí… A to je ono. Co by to mělo stát?

Jednou jsem mluvila s jedním psychologem, se kterým jsme narazili na téma „osobního štěstí“. Co vlastně znamená a co znamená pro mě. V obecné rovině současnosti je osobní štěstí považováno za stav, „kdy nikoho neomezujete svým chováním, nikdo neomezuje vás a vesměs životem v pohodě proplouváte“. Však nesmyslů, pomluv a zlosti bylo už dosti, nemyslíte? Ale to je ten velký omyl, který v sobě zasadila a nechala opravdu hluboce zakořenit naše společnost. Tak se zamyslete:
 
Opravdu šťastný člověk je takový, který v první řadě jedná jen a pouze ve vlastním zájmu a pak hned v závěsu se snaží o dobro druhých – těch které má rád. Ale pokud chcete cítit ten úžasný pocit čistého štěstí, laskavosti a upřímnosti – musíte v první řadě začít u sebe sama. Možná se vám to stalo taky. Prostě jste se jednoho dne probudili a zjistili, že ač za sebou máte desítky zážitky nabušených chvil, stále se necítíte plně naplněni. A to je přesně ten moment, kdy je vhodné se nad sebou zamyslet…teď jste udeřili hřebíček na hlavičku a možná se jenom bojíte si to přiznat. Možná si jen sami nalháváte něco, co není pravda. Skutečnost však může být taková, že nejste SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ a ten vjem, který postrádáte je přitom tak triviální. Je dost dobře možné, že jste si celé dětství nepřáli být úspěšným manažerem, či vzrůstajícím podnikatelem. Vaše kroky se třeba mohli ubírat ke kariéře kadeřnice, kováře nebo možná tesaře? Kdo ví? No, nikdo jiný než vy opravdu ne. Nebojte se přiznat si svůj vlastní vesmír a podívat se pravdě do očí. Zhluboka, tvrdě a nekompromisně.

Reflexe a sebereflexe umí opravdu bolet. Více než kterýkoliv jedovatý šíp. Ale stejně tak dobře, jako zasáhnout vás mohou i zcela vyléčit. Můžete se hádat, urážet a křičet. Být zhrzení a dotčení, ublížení. Chtít utéct od reality. A může vám to i dlouho procházet. Ale pamatujte na jedno: vaše nitro vás vždy dožene. Ještě nevíte, jak dlouho se jeho signálům dokážete bránit. Může to trvat týdny, měsíce a, nebo celá desetiletí.

Pak ale buďte smíření i s faktem, že až si svou životní ztrátu sebe sama uvědomíte a bude už pozdě, budete litovat, že jste nenašli odvahu:
   
 

 
 
 
 

Jeden člověk mi jednou řekl, že když podnikáš, reakční doba pro pozitivní výsledky trvá cca 3 – 5 let. A po celou tu dobu je důležité přijímat všechna úskalí, která nám život připraví. Čelit jim, bojovat, pokořovat je, vnímat, přijímat, těžit z nich…A pokud vytrvám i přes všechny hříčky osudu, tak se to prostě jednoho dne ZLOMÍ. A najednou se z klasického koloběhu „teď je to všechno super – jo, nic se neděje, takže je to vlastně pozitivní – teď bych to nejradši všechno zabalila…“ stane: „WOW, no super, práce je dost, lidi znám dost, příležitostí mám habakuk a sakra jenom jeden život na to, abych to všechno stihla.“ Ale TOHLE JE TEN TOBOGÁN, NA KTEREJ JSEM CELOU DOBU ČEKALA! Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Klasickej model, klasický holky, která, aniž by si to uvědomovala, měla vesměs všechno, co k životu potřebuješ. Skvělý rodiče, prima sestry, přítele a na to, že jí bylo sotva dvacet, tak i dobře placenou práci asistentky ve středně velké firmě. Život byl fajn, výplata chodila pravidelně, navazovala se nová přátelství a člověk se tak nějak začínal otrkávat a učit hospodařit s penězy....No…ano, UČIL. Ale žádný učený ještě z nebe nespadl, a tak i tahle lekce probíhala na několik opakování. Ono vážně najednou zjistíte, že jste byli v podstatě polobozi, když jste jako malí (cca do 18 let), vydrželi jenom s pár stovkama, za který jste si dokázali koupit sem-tam něco na sebe, spoustu drinků a když zbylo, klapla sem-tam nějaká ta sváča…Jak jsem šťastná, že jsem holka a nespasu toho tolik, jako pubertální kluk ve vývinu.

Ale ten DOSPĚLEJ ŽIVOT, jooooooo, to je jiná jízda! Vyděláváte sotva dvacet tisíc a furt Vám to nestačí! Už vím, jak tvrdej chleba dospělej má. Pokud nechcete vsázet na jistotu ženského pokolení a jednoduše Vás to táhne dál, za výsledky, úspěchem a uznáním… tak se jednoho dne zblázníte a Vaše nedorostlá a nedospělá (to jsem ale v tu dobu ještě nevěděla) hlava zavelí, že „Takhle teda ne! My máme na víc!“ a ani se nestačíte rozkoukat a už nesete svému nadřízenému výpověď, protože „mně je tady škoda, já se budu živit jako podnikatelka, hezky od stolu doma. Jdu do toho s kamarádkou, kterou znám už celýho půl roku a ta kočka je fakt férová a spolu to zvládneme.“.
No, tak jsme to zvládly. Kočka se mnou přestala mluvit, vzala mi obživu a já se musim sakra točit, abych zase měla aspoň těch pár stovek. Tatííííí, dáš mi dvě kila, prosím? Jdu ven s holkama…Bejby, probuď se z tý pohádky. Už dávno s rodiči nežiješ! A rozhodně se nehodláš potupně vracet. Tohle sis nadrobila, tak si to taky pěkně sněz – dobrou chuť. Že ti ty okoralý kůrky nechutnají? No, tak to je mi líto, je to to jediný, co máš…ještě si můžeš dát k večeři kořínky z počůranýho parku a kameny, ty ti v tom žaludku vydrží o trochu déle….a ledviny ti jistě taky poděkují.

Hmmm, nevadí, mám přítele – skvělýho parťáka, se kterým to všechno zvládneme. Hledám si práci a jsem ochotná vzít v podstatě jakoukoliv asistentskou pozici, která mi dá aspoň drobnou jistotu. A najednou lítám ve vesmíru, kterýmu ale ani za mák nerozumím. Ty lidi mluví jinak, přemýšlí jinak, fungují jinak a jak jsem byla zvyklá pracovat ve společnostech, kde už jsem trošku nějaké to slovo měla…Ano, tušíte správně, stala se ze mě profesionální PODRŽTAŠKA! A v jednu chvíli, kdy jsem přišla i o toho báječnýho kluka a taky střechu nad hlavou a hrdost a přátelé, jsem měla jenom to. Jak já jsem za to vlastně vděčná! Najednou se mojí druhou rodinou stala vlčí smečka. A ač se to může zdát jakkoliv na palici, být součástí smečky je vlastně fajn.

Celý to živelný šílenství řídí jeden Alfa samec, kterej si dává sakra záležet, aby tlupu zdivočilých psů udržel při sobě. Bum – bum – bum – střih, pár dalších šrámů…a už-už se nám z housenky začíná líhnout přenádherný motýl. Křídla má ještě trošku unavená a zmuchlaná a tak může pro tuhle chvíli na nějaký dlouhý lítání zapomenout…ale už to umí. No dyť jo! Už vím, jak se lítá, teď už musim jenom cvičit a vono to půjde….Sakra joooo, vono to půjde a já se budu vznášet…

Tak tohle…TOHLE JE FAKT HUSTÝ! Já nejsem motýl…Jsem jestřáb! Dámy a pánové, připravte se na seznámení s dravcem! Teď už se nebojím všech predátorů, jenom některých, a i to dost omezeně. Protože já sama JSEM PREDÁTOR se sakra vostrym a tvrdym zobákem.
A že jsem ženská? To má jako být nevýhoda? Omyl – my tolik nepláčeme, nás šrámy tolik nebojí, křídla při přeletu sice bolí, ale my to hecnem a doletíme, kam potřebujeme…a s hlavou vztyčenou.
   
 

bezprostředně po operačním výkonu.
 
ŠKODA AUTO se na poli firemní společenské odpovědnosti 'ForFuture' zaměřuje na čtyři základní pilíře, k nimž vedle podpory dětí patří i dopravní bezpečnost, technické vzdělávání a bezbariérová mobilita. Mezi další projekty spadající do priority Péče o děti patří dlouhodobá spolupráce s Nadací Terezy Maxové dětem. Pomocí projektů 'Rozjedu to!' a Vzdělávacího fondu nadace Terezy Maxové dětem a ŠKODA AUTO podporuje ŠKODA AUTO rozvoj dětí z dětských domovů a jejich přípravu na život a pracovní prostředí až dětský domov opustí. K tomu je nutno přičíst i výraznou ekologickou angažovanost a aktivní podporu regionů, v nichž se nachází výrobní závody ŠKODA AUTO.
 
Společnost ŠKODA AUTO se letos stala absolutním vítězem v soutěži Top odpovědná velká firma, kterou každoročně uděluje nezávislá platforma Byznys pro společnost a vyzdvihuje tak firmy, které se dlouhodobě a strategicky věnují odpovědnému podnikání, snižování dopadu na životní prostředí a podpoře komunitních a společenských aktivit. Ocenění pod záštitou Poslanecké sněmovny,
Senátu ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí se uděluje již od roku 2011.
 

Včera ve večerních hodinách padl na Letišti Václava Havla Praha potřetí za sebou historický rekord, když počet odbavených cestujících v rámci jednoho kalendářního roku dosáhl hranice 16 milionů. Jedná se o potvrzení dosavadního vývoje, kdy Letiště Praha roste rychleji, než evropský průměr letišť podobné velikosti. Do konce roku by se měl počet odbavených cestujících na Letišti Praha přiblížit 16,8 milionům, což představuje 9% meziroční nárůst. Pro příští rok očekává Letiště Praha další růst.
 
V průměru prošlo Letištěm Václava Havla Praha od začátku roku přibližně 46 tisíc cestujících denně. Nejvytíženějším měsícem byl doposud červenec s celkem téměř 1,9 miliony odbavenými cestujícími. Nejvíce cestujících, ke včerejšímu dni přes 1,28 milionů, cestovalo na linkách do Londýna, kam lze z Prahy přímými lety cestovat na všech šest zdejších mezinárodních letišť.
 
„Letiště Praha zaznamenává třetí rok po sobě historický rekord v počtu odbavených cestujících. Za celý rok 2018 očekáváme, že odbavíme o přibližně 1,4 milionů cestujících více, než v roce předešlém. Růst předpokládáme také v roce 2019, a to jak v počtu odbavených cestujících, který může dosáhnout 3 - 5 %, tak v počtu přímých leteckých spojení,“ říká Václav Řehoř, předseda představenstva Letiště Praha.
 
Rekordní počet odbavených cestujících na Letišti Václava Havla Praha v letech 2016 – 2018
 

Rok	Počet odbavených cestujících
2016	13,07 milionů
2017	15,41 milionů
2018 (stav k 11. 12. 2018)	16 milionů

 
 
Letiště Praha patří dlouhodobě k nejrychleji rostoucím letištím v Evropě v kategorii 10 – 25 milionů cestujících a roste rychleji, než je evropský průměr. Například za třetí čtvrtletí roku 2018 vykázalo Letiště Praha 9,3% nárůst v počtu odbavených cestujících, zatímco evropský průměr byl 5 %.
 
Na vzrůstající počet odbavených cestujících reaguje Letiště Praha investicemi do rozvojových projektů. „V příštím roce otevřeme nové odbavovací přepážky na Terminálu 1 a celý jeden nový odbavovací ostrov na Terminálu 2. Dokončíme rekonstrukci letadlových stání na prstu B, kde dojde také k celkové modernizaci dvou odletových čekáren. Začneme rovněž s rekonstrukcí a rozšířením třídírny zavazadel,“ říká Václav Řehoř.
 

„Porota ocenila zejména dlouhodobou aktivitu zoologické zahrady při zavádění nových technických řešení vedoucích k naplnění jejích cílů v oblasti ochrany přírody a ohrožených živočišných druhů, nicméně přihlédla i k její dlouhodobé excelenci v oblasti chovu zvířat a vzdělávání a výchovy,“ uvedl k ocenění místopředseda odborné poroty projektu Petr Hladík z Technologického centra Akademie věd ČR.

Pomocí speciálních platebních kiosků umístěných na pěti stanovištích, v horní i dolní části areálu Zoo Praha, mohou návštěvníci přispět na záchranu čtyř ohrožených druhů, jakými jsou kůň Převalského, gorila nížinná, gaviál indický či laoš. Přístroje byly vyrobeny na míru pražské zoo a ta je také jako první na světě použila pro dárcovské účely.

„Tohoto ocenění si velmi vážím. O to více, že jej dostáváme za projekt, jehož cílem je pomoci ohroženým druhům; speciální informační a platební kiosky totiž tuto naši snahu posunuly zase o něco dál. Mé poděkování proto patří nejen odborné porotě, ale zejména společnosti MasterCard za pomoc při vývoji, výrobě a instalaci kiosků,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Návštěvníci se mohou prostřednictvím dotykových obrazovek dozvědět mnoho zajímavých informací o in-situ projektech Zoo Praha a na základě takto získaných informací ihned přispět částkami 50, 100, 200, 300 nebo 499 Kč na jeden ze čtyř projektů. Platbu lze provést dvěma způsoby, a to bezkontaktně platební kartou po přiložení k dotykové obrazovce nebo pomocí digitální platební služby Masterpass při naskenování QR kódu. Oba způsoby platby jsou jednoduché, bezpečné a rychlé.

www.zoopraha.cz

V sobotu 15. prosince 2018 vstoupí poprvé na prkna Velkého divadla uhrančivý pěvec Modrovous, ke kterému míří fascinované ženy z široka daleka. Hororové melodrama v režii Natálie Deákové s působivou hudbou a magickými obrazy vychází z vlámských variací na středověkou legendu o Modrovousovi. Do titulní role byl obsazen nejen výborný herec, ale i nadaný zpěvák Ondřej Rychlý, krásnou a emancipovanou Purmelende, jež může být pro Modrovouse zkázou i vysvobozením, ztvární Andrea Mohylová.

Francouzská legenda o Modrovousovi hovoří o bohatém šlechtici s modrým vousem, který musí brzy po své svatbě s mladou dívkou náhle odcestovat. Novomanželka, která dostává klíče od zámku a příkaz, aby jeden z klíčů nepoužívala, podlehne své zvědavosti a příkaz poruší. Zrazený Modrovous chce dívku zabít, je však přemožen jejími bratry.  Vlámský lidový příběh se od francouzské legendy liší tím, že Sir Halewyn (Modrovous) vábí dívky, které následně zabíjí, na svůj zpěv. „Autor Sira Halewyna, Michel de Ghelderode, zde ukazuje, že ďábel může mít i krásnou a vznešenou podobu. Dalším výrazným rozdílem v příběhu o Halewynovi je fakt, že hlavní hrdinka se dokáže zlu vzepřít sama, bez pomoci mužů,“ doplňuje dramaturgyně Marie Špalová. Režisérka inscenace Natália Deáková k tématu dodává: „Původně jsme zamýšleli tyto dvě legendy více propojit, ale během přípravy inscenace jsme více pracovali s Ghelderodovou verzí, kde hlavní postava manipuluje s ženami pomocí svého zpěvu.“

Netypická činohra využije velmi stylizovaného tvaru, kde po celou dobu bude znít hudba Jakuba Kudláče, jenž jako autor scénické hudby spolupracuje s režiséry Štěpánem Páclem, Natálií Deákovou, Miroslavem Bambuškem a Jiřím Adámkem po celé České republice (Národní divadlo Praha, Národní divadlo moravskoslezské, Švandovo divadlo, Divadlo v Celetné, Divadlo na Vinohradech a další). Vedle hudby k divadlu se věnuje i hudbě filmové, kromě krátkometrážních a animovaných filmů zní jeho hudba ve filmu Petra Oukropce Modrý tygr (2012). „K této hudebně dramatické formě jsme se uchýlili, abychom dali vyniknout jak hereckému, tak pěveckému talentu Ondřeje Rychlého, pro něhož bude role Modrovouse poslední rolí, kterou nastuduje jako stálý člen činohry DJKT,“ vysvětluje režisérka. „Je to mé úplně první setkání s Modrovousem a moc se na něj těším. Po princích a mladých zamilovaných je příjemná změna věnovat se o hodně temnější postavě. Také moc rád zpívám, dokonce s přítelkyní Terezou Krippnerovou skládáme naše autorské písně. Ona sama je zpěvačka a herečka a v rámci zkoušení Modrovouse mi přislíbila, že mi s písněmi bude pomáhat, abych těch žen oblouznil co nejvíc,“ komentuje své přípravy na inscenaci Ondřej Rychlý.

Michel de Ghelderode (1898-1962), francouzsky píšící prozaik, dramatik a esejista vlámského původu označovaný za „flanderského Shakespeara“, napsal stovky novel a více než 60 divadelních her. Inspiraci nacházel především v malířství - Pieter Breughel, Jacob Jordaens a Hieronymus Bosch, který přímo ovlivňuje tématiku jeho her, v nichž se objevuje zejména dialog mezi životem a smrtí. „Princip zla se v Ghelderodově díle prolíná a potýká s principem dobra, jako se prolínají život se smrtí. A zlo i dobro je na straně obou, není tu identity zlo-smrt, dobro-život. Proto je nutné ujmout se Ghelderoda proti všem, kdož přehnaně prohlašují jeho dílo za výlučně ,černé‘ “, napsal ve své studii překladatel Jiří Konůpek.
Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Představení bude uváděno bez přestávky.

 
Tvůrci a obsazení
   
Premiéra 15. prosince 2018 ve Velkém divadle
Nejbližší reprízy 28. prosince 2018 a 15., 18. a 22. ledna 2019

Krásné české hory v kombinaci s tím nejlepším z evropského designu. Přesně takovou atmosféru si do Pece pod Sněžkou přišla vychutnat Aňa Geislerová, Mahulena Bočanová, Markéta Hrubešová, Anna Kadeřábková, Sara Sandeva nebo Iveta Vítová, která s manželem vlastní jeden apartmán. Právě v tomto půvabném městečku proběhlo otevření Aparthotelu Svatý Vavřinec. A herečky si svůj pobyt užily se vším, co k horám patří!
 
Pec pod Sněžkou předhání ostatní horská střediska. Panuje zde totiž klidná a pohodová atmosféra, kterou ocení především lidé přijíždějící do hor opravdu za lyžováním, přírodou a odpočinkem. Již několik let se toto kouzelné místo ocitá i v hledáčku hvězd. Markétu Hrubešovou, jako milovnici jídla, zajímala především nově otevřená hotelová restaurace a její lahůdky. Po dlouhé lyžovačce a procházce totiž jednomu pořádně vyhládne. „Když si pak člověk může dopřát nějakou tu dobrotu je to úplné nebe a zemi. Ale mluvím o úplně jednoduchých pokrmech, které k horám patří. Jen se musí připravit z kvalitních surovin a hlavně s péčí.“ Na naše hory jezdí již několik let a nedá na ně dopustit.
 „České hory jsou krásné, jsou blízko a jsou naše. Na českých kopcích jsem se učila lyžovat, pila první svařák a taky jela „černou“ na běžkách. Mám ráda všechny kopce od východu na západ a skoro bych řekla, že čím déle tím více. V Peci jsem byla několikrát pracovně a mnohokrát prostě jen tak,“ rozplývá se Markéta Hrubešová a dodává: „Naprosto mi vyhovuje pobyt v Aparthotelu. Člověk má své soukromí, může si stravování rozvrhnout podle svého a zároveň je o něj postaráno stejně jako v klasickém hotelu.“
  
I když je Aňa Geislerová spíše městský člověk, tak zimní dovolenou v přírodě si nenechá ujít. „Ráda na horách trávím hodně času a zažívám intenzivní štěstí, ale nejsem úplně horal,“ přiznává. Nejlepší je, pokud jede s rodinou a blízkými kamarády. Netráví celé dny a večery na sjezdovce a chce si užít i relaxaci. „Ideální je kombinace akce a válení. Takže ráno vlítnout na manšestr a hodně lyžovat. Pak se jít válet do wellnessu nebo k bazénku a překulit se do hospůdky. Zimní dovolená je v tomhle nádherná.“ Nebylo tak překvapením, že si v Aparthotelu Svatý Vavřinec ihned obhlédla vinotéku, která je součástí hotelu a také luxusní Krkonošské wellness plné saun a vířivek.

I herečka Anna Kadeřábková ráda dělí svůj čas na dovolené mezi sport a odpočinek. „Jezdím na snowboardu, takže se každý rok snažím alespoň jednou vyrazit na hory. Ráno lyžovačka, odpoledne dobrý oběd a zbytek dne strávit odpočinkem ve wellness nebo na procházce. Pec pod Sněžkou mám ráda, byla jsem tam třikrát a pokaždé nám vyšlo krásné počasí. Ráda se tam vracím.“ Na vlek to měla z apartmánů pouhých 100 metrů, takže by si bez zdržování mohla užít sportovních radovánek. A když počasí sportu nepřálo, tak se mohla zabavit v hotelové herně, na golfovém trenažeru ale nejvíce si užívala ve wellnessu ve vířivce.  
Jedna z nejpopulárnějších mladých hvězd Sara Sandeva nám řekla:  „Ideální víkend na horách si představuji buď s rodinou nebo nejbližšími, dlouhé procházky zasněženou přírodou, sem tam si zalyžovat, pak si dát teplý čaj nebo čokoládu a pořádná relax ve wellness,“ a to se jí kromě sněhu více než splnilo.
 
Všechny herečky a další hosté si v rámci zahajovací Grand Opening Party užily vše, co Aparthotel nabízí, od úžasných lahůdek, skvělých drinků, zaujala je i úžasná atmosféra hotelové lobby, vinárna, ale také večerní módní přehlídka sportovních oděvů. Celým večerem provázela okouzlující Mahulena Bočanová, která nový projekt pozvaným hostům představila. V roli moderátorky jí to opravdu seklo. Až do pozdních hodin se pak v Aparthotelu Svatý Vavřinec tančilo a všichni si vychutnávali horskou atmosféru Aparthotelu, který nahradil původní nevzhledný objekt velkoprodejny Sněžka.
 
Jak vlastně vznikl název Svatý Vavřinec?  Na to odpověděl developer projektu ing. Martin Kubík: „Výběr byl jednoduchý, chtěli jsme, aby název měl spojení  se zdejším prostředím a tak jsme Aparthotel pojmenovali po kapli Svatého Vavřince na Sněžce. A když Vavřinec, tak za ambasadora projektu jsme si vybrali olympijského medailistu Vavřince Hradílka.“ sdělil Martin Kubík 
 
Foto: Aparthotel Svatý Vavřinec

Robert Bryndza ve své páté knize s Erikou Fosterovou s názvem Chladnokrevně opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh a vede nitky ke konci, jenž rozhodně vzbudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele…


Jsou věci, na které se nepřipravíte…
Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká pří­jemné překvapení… Ale na to, co do­opravdy najdou uvnitř, když se jim zre­zivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připra­ven…
Byť to není poprvé, co detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šo­kuje. O dva týdny dříve bylo navíc nale­zeno v podobném kufru tělo mladé ženy.
Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se
i u nich najít nějaké styčné body s přípa­dem těl v kufrech?
 
 
 
O autorovi:
Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým man­želem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již pro­daly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Foste­rovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath (Do posled­ního dechu), Cold Blood (Chladnokrevně) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně ladě­ných za­hraničních bestsellerů.
Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách www.robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Face­booku a Instagramu.
 

Ohlasy:
Opět se vyplatilo čekat na další díl, protože příběh byl opět naprosto skvělý, a to podle mě natolik, že jsem musela přerovnat i svůj žebříček oblíbených Bryndzovek. Chladnokrevně u mě totiž naprosto převálcovalo mé nejoblíbenější Temné hlubiny a získává tak první místo na mém stupni vítězů.
– Šárka, Deník jedné knihomolky
 
Troufám si tvrdit, že se jedná zatím o nejlepší knihu, kterou Robert napsal. Všechno je opravdu pečlivě promyšlené a čtenář se stává posedlým v touze držet knihu v ruce a číst a číst. Vlastně ne, doslova hltat stránku za stránkou, jen aby věděl, jak celý příběh vlastně skončí.                      
  – Jana, Pinky v knihách
 
Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší. Je to #musthave tohoto pololetí!                                                                    – Darina, Darameganknihy
 
K dispozici na vyžádání:

• PDF knihy
• recenzní výtisky
• ukázky
• knihy do soutěže

Poptávejte i předchozí knihy: Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu
 

Stále více dětí onemocní diabetem 1. typu, jehož léčba je možná za pomocí inzulínu. Jen ve FN Motol byla od začátku roku cukrovka zjištěna u 30 pacientů. Příčiny tohoto trendu, se kterým se potýká i mnoho dalších zemí v Evropě, se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit. Podle jedné z možných hypotéz (tzv. hygienická hypotéza) se tak děje z toho důvodu, že v kojeneckém a batolecím věku se dítě nedostává do styku s běžnými patogeny, které se přirozeně vyskytují v jeho okolí.

V současné době existují nepřímé důkazy, že pokud se imunitní systém v raném věku nesetkává s běžnými infekty, může selhat ve své hlavní roli rozpoznávání mezi vlastním a cizím a způsobit následně některé z autoimunitních onemocnění, jako je například diabetes 1. typu. „Čistota za každou cenu a neúměrný strach, aby se dítě něčím nenakazilo, pak pro něj mohou mít zcela opačný efekt,“ říká prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D., vedoucí lékař Diabetologického centra Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
 
Diabetes neboli cukrovka v současné době postihuje přibližně každé pětisté české dítě. Nejčastějším typem je diabetes 1. typu, což je autoimunitní, na obezitě nezávislé onemocnění, které vyžaduje celoživotní léčbu inzulínem. To, že se cukrovka objevuje již v raném věku, představuje pro malého pacienta do budoucna opravdu závažný problém. Přibývá totiž těch, kteří prožijí prakticky celý život s diabetem, neobejdou se bez pravidelné aplikace inzulínu a je u nich větší pravděpodobnost pozdních komplikací, z nichž nejobávanější je postižení ledvin, očí a nervů.
 
Zamezit rozvoji těchto závažných komplikací lze prostřednictvím dlouhodobého udržování hladiny krevního cukru v takové výši, aby co nejpřesněji kopírovala hodnoty zdravého člověka. To je však v praxi extrémně složité, protože diabetes 1. typu je u dětí velmi labilní. „Dochází k tomu, že krevní cukr často kolísá bez zjevných příčin a rodiče dětí musí reagovat na okamžitou situaci přidáním dávky inzulínu v případě vzestupu, nebo naopak dodáním rychlých cukrů při rychlém poklesu glykémie. Proto byli někteří rodiče nuceni měřit svým dětem krevní cukr glukometrem i 15x denně, což pro celou rodinu představovalo významnou zátěž organizační i psychickou,“ říká profesor Šumník.
 
Tuto situaci se lékařům daří postupně účinně zlepšovat. Díky technologickému pokroku i částečné úhradě zdravotních pojišťoven se stále více v léčbě diabetu 1. typu uplatňují tzv. kontinuální monitory glykémie. Jde o malé přístroje, které měří koncentraci glukózy v těle pomocí senzoru zavedeného podkožně, a které pravidelně informují své nositele o aktuálních hodnotách. Údaje je možné přenést přes mobilní telefon k rodičům, kteří jsou informováni o aktuálním vývoji a mohou v případě potřeby včas zasáhnout. Systém má v sobě také zabudované alarmy, které dítě s diabetem upozorní, že se jeho krevní cukr dostává mimo doporučené rozmezí. Pokud je senzor navíc spojen s inzulínovou pumpou, může do určité míry automaticky ovládat dávkování inzulínu.
 
Přesná klíčová data o léčbě českých diabetických dětí poskytuje národní registr dětského diabetu ČENDA, který byl spuštěn v roce 2013. Z jeho dat vyplývá, že za posledních 5 let se zlepšila kontrola diabetu u dětí natolik, že riziko vzniku pozdních komplikací pokleslo o více než 30 %. Klíčové parametry získané z registru ČENDA ukazují vynikající kvalitu péče a kontrolu diabetu zcela srovnatelnou s nejlepšími světovými centry. Nikoli náhodou bylo absolutně nejlepšího výsledku dosaženo v roce 2017, kdy se do praxe začaly zavádět kontinuální monitory glykémie. Na základě analýz je tak nezpochybnitelné, že tato nová technologie má na zlepšujícím se trendu významný podíl. Přestože zkušenost s touto technologií mělo dosud pouze 40 % českých dětí s diabetem 1. typu, z nichž přibližně 15 % ji využívá trvale, zlepšení u nich bylo zcela zásadní, skokové. To ukazuje na velký potenciál této metody při dalším zlepšování prognózy dětí s diabetem 1. typu.
 
Fakultní nemocnice v Motole je největší zdravotnické zařízení v České republice a jedno z největších v Evropě. Je rovněž hlavní výukovou základnou studentů    2. LF UK a sídlí zde i některá pracoviště 1. LF UK. FN Motol poskytuje základní, specializovanou a superspecializovanou zdravotní péči a služby v lékařských oborech formou ambulantní a lůžkové péče pro děti, dospělé a seniory. Stavebně ji tvoří dva propojené monobloky (dětská a dospělá část) a několik samostatných pavilonů. Ve FN Motol bylo v roce 2017 na 55 klinikách provedeno více než 1,1 mil. ambulantních ošetření a hospitalizováno téměř 80 tisíc pacientů.
 

Papuánské výzkumné centrum Binatang (New Guinea Binatang Research Centre), které založil a vede český ekolog Vojtěch Novotný z Biologického centra AV ČR, včera slavnostně otevřelo svůj největší výzkumný nástroj – padesátimetrový jeřáb ke studiu lesní ekologie. Tento nově postavený jeřáb se stal osmým na planetě a patří mezi tři výzkumné jeřáby, které jsou umístěny v tropickém deštném lese s chráněným územím. Využívat jej budou pro své biologické a ekologické experimenty vědci z celého světa.



Jeřáb s názvem Kalim Koil Batet (KAKOBA) je 45 metrů vysoký a má padesát metrů dlouhé rameno, díky němuž se badatelé dostanou do korun stromů na rozloze téměř jednoho hektaru lesa. Je postaven v nížinném pralese u vesnice Baitabag v oblasti Madang v severovýchodní části ostrova Papua Nová Guinea. Nákladná a velmi náročná stavba jeřábu v těžko přístupném terénu tropického pralesa byla financována z prestižního evropského grantu profesora Vojtěcha Novotného (ERC Advanced grant), který se zaměřuje na výzkum biodiverzity a složitých vztahů lesních ekosystémů.


  Jeřáb byl uveden do provozu ve středu 5. prosince při velké celodenní slavnosti, které se zúčastnili reprezentanti všech univerzit a výzkumných ústavů v zemi, politici, média, zástupci místních komunit, ochrany přírody a široká veřejnost. Na ceremonii vystupovaly tři skupiny domorodých tanečníků, vesnická hudební skupina a byli přivoláni i lesní duchové. „Jeřáb je dokonalým příkladem trvale udržitelného projektu.


Stařešina vesnice, na jejichž pozemcích jeřáb stojí, slíbil, že se o něj budou starat až do druhého příchodu Ježíše Krista na zem,“ prozradil Vojtěch Novotný. Jeřáb má i vlastní muzeum a informační centrum, které nabízí výlety do třísethektarového území nížinného pralesa v této oblasti. 

Výzkumná stanice Binatang byla založena v roce 1997 a za dobu své existence si vydobyla mezinárodní prestiž. Soustředí se na poznání biodiverzity tohoto ostrova a zasloužila se mimo jiné i o zpřesnění odhadu počtu druhů hmyzu, které žijí na naší planetě. Výsledky týmu profesora Novotného přispívají k obecnému pochopení ekologických principů. Studium složitých vztahů rostlin a zvířat v tropickém lese, kde spolu na až 500 druzích dřevin může žít 10 tisíc druhů hmyzu, umožňuje lépe porozumět i zjednodušeným lesům u nás doma. Poznatky jsou rovněž důležité pro ochranu biologické rozmanitosti lesů.
 

Odložené životy: Rohingové i po roce žijí v zoufalých podmínkách a čelí nejisté budoucnosti
Uplynul již rok a půl od chvíle, kdy z Myanmaru začali ve velkém utíkat Rohingové do Bangladéše. Postupně jich prchlo přes 700 tisíc. Uvázli přitom v kruhu utrpení a sužuje je špatný zdravotní stav, což je výsledkem špatných životních podmínek v nahodile vzniklých provizorních táborech. Negativní roli hraje i odmítání jejich právního postavení. 

Dne 25. srpna 2017 zahájila myanmarská armáda nové operace proti Rohingům, což sebou přineslo rozsáhlé násilí a zkázu, které vyústily v útěk více než 706 tisíc lidí do sousedního Bangladéše. Připojili se tak k více než dvěma stům tisícům těch, kteří uprchli do Bangladéše při předchozích vlnách násilí. Celkový počet Rohingů v bangladéšském Cox's Bazar narostl na více než 919 tisíc.
Lékaři bez hranic tam během dvanácti měsíců poskytli v devatenácti zdravotnických zařízeních nebo mobilních klinikách více než 656 200 zdravotnických konzultací. Zpočátku více než polovinu pacientů ošetřovali kvůli zraněním způsobených násilím. Brzy se objevily další zdravotní problémy související s nehygienickými podmínkami v přeplněných táborech.
 
Bangladéš ukázal výjimečnou velkorysost tím, že otevřel uprchlíkům dveře, avšak po dvanácti měsících je osud Rohingů stále velice nejistý. Hostitelské státy v regionu jim upírají formální právní status. A to navzdory tomu, že jsou uprchlíky a kvůli Myanmaru jsou bez státní příslušnosti. „Vlády a organizace, které se ve věci angažují, je udržují ve stavu neustálé nejistoty a zranitelnosti – činí tak tím, že odmítají uznat právo Rohingů na status uprchlíka, nebo jim dát nějaký jiný právní status," podotýká Kolovos. Kromě toho ti, kteří mají vliv na vládu Myanmaru, nevyvinuli tlak na to, aby Myanmar přestal s pronásledováním Rohingů. Tedy, aby přestal s tím, co vede k jejich vysídlení.

Je to oblast monzunů. A uprchlíci nemají k dispozici pevné stavby
Rohingové jsou už dlouho v Myanmaru vyloučeni ze zdravotní péče, což znamená, že je u nich velmi nízká proočkovanost. Preventivní zdravotní opatření jsou proto zásadní. Očkovací kampaně podporované Lékaři bez hranic přispěly k prevenci vypuknutí cholery a spalniček a k omezení šíření záškrtu. 
„Na přelomu listopadu a prosince 2017 se v táborech potvrdila ohniska žloutenky, spalniček a bohužel také záškrtu. Přitom záškrt díky očkování z planety téměř vymizel. Očkuje se proti němu od roku 1946 a očkovaný člověk neonemocní. Jenže Rohingové nemají přístup ke zdravotní péči už několik generací a očkovaní nejsou,“ přibližuje farmaceut Stanislav Havlíček, který působil na misi Lékařů bez hranic v oblasti Cox´s Bazar od loňského prosince do letošního března.

Snaha o poskytování dlouhodobé a plošné humanitární pomoci je omezena. Děje se tak pod záminkou, že se Rohingové brzy vrátí do Myanmaru. Podmínky, které Rohingové musejí snášet v náhodně budovaných a provizorních táborech, nesplňují mezinárodní humanitární normy. Uprchlíci stále žijí ve stejných dočasných plastových a bambusových přístřešcích, které byly postaveny po jejich příchodu.
„V oblasti, kde jsou běžné cyklóny a monzuny, nemají rohingští uprchlíci k dispozici téměř žádné pevné stavby, což má vliv na jejich pocit bezpečí a důstojnost,“ přibližuje Kolovos. Jeden uprchlík, se kterým Lékaři bez hranic hovořili, popsal, jak zranitelně se jeho rodina v táboře cítí: „Když prší, sedíme všichni spolu, celá rodina (držíme příbytek), aby nám dům neuletěl. V noci je tu hrozná tma, nemáme žádné osvětlení."

Vzhledem k násilí, jemuž byli Rohingové v Myanmaru vystaveni (a traumatům, která to způsobuje) je rovněž nedostatečná i péče o duševní zdraví a péče o zranění způsobená v důsledku sexuálního a genderově motivovaného násilí. Komplikace působí také nevyjasněný právní status Rohingů. Kromě toho jsou Rohingové drženi v táborech a většina v nich má špatný přístup k čisté vodě, latrínám, vzdělání, pracovním příležitostem a zdravotní péči.
Je tudíž zapotřebí nalézt trvalejší řešení situace, jelikož vysídlení rohingských uprchlíků pravděpodobně potrvá delší dobu. „Faktem je, že stovky tisíc Rohingů byly vysídleny po mnohá desetiletí v Bangladéši i jinde a může trvat další desetiletí, než se budou moci bezpečně vrátit do Myanmaru, pokud k tomu vůbec dojde. Rozsah a míra utrpení Rohingů si zaslouží mnohem výraznější reakci – na místní, regionální i globální úrovni. Zároveň musí pokračovat tlak na vládu Myanmaru, aby zastavila svou kampaň proti Rohingům," uzavírá Kolovos.

Lékaři bez hranic pracovali v Bangladéši poprvé v roce 1985. Od roku 2009 provozují zdravotnické zařízení a kliniku poblíž provizorního tábora Kutupalong v oblasti Cox's Bazar a nabízejí komplexní základní a pohotovostní zdravotní péči, jakož i lůžkové kapacity a laboratorní služby pro rohingské uprchlíky a místní komunitu. V reakci na příliv uprchlíků do Cox's Bazar Lékaři bez hranic významně navýšili svou přítomnost v oblasti a výrazně rozšířili činnost, která zahrnuje zajištění vody, sanitaci a lékařské služby. Lékaři bez hranic také poskytují zdravotní péči Rohingům a dalším marginalizovaným komunitám v Malajsii a Myanmaru. Jinde v Bangladéši působí ve slumu Kamrangirchar v hlavním městě Dháce, kde poskytují péči o duševní zdraví, reprodukční zdravotní péči, služby k plánovanému rodičovství, poporodní poradenství a také program ochrany zdraví zaměstnanců továren.
 
 

Vteřina, která může člověku změnit život – zástava srdce je nekompromisní. Pak nastává boj s časem, při kterém pro změnu musí být nekompromisní každý s nás. Co nejrychleji musí být zahájena kardiopulmonální resuscitace, jinak dojde u nemocného k odumření mozkových buněk. Základy resuscitace by měli ovládat všichni napříč věkovými generacemi, protože zástava srdce se netýká pouze lidí v důchodovém věku, ale i mladých a zdánlivě zdravých lidí a sportovců. Hlavním faktorem úspěchu je rychlost zahájení a účinnost provedení resuscitace. Jen málo lidí by však resuscitaci provedlo správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si připomínáme 16. října.
 
Onemocnění srdce a cév jsou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Nejdramatičtější formou úmrtí je pak náhlá srdeční smrt. U mužů mezi 60–69 lety věku a s anamnézou srdečního onemocnění se může tato forma vyskytnout až v 8 případech na 1000 obyvatel, ženy pak mají vyšší výskyt náhlých úmrtí ve skupině bez předchozího známého srdečního onemocnění. Díky zkušenostem získaných záznamem EKG při resuscitacích je znám předpoklad, že většina náhlých úmrtí je důsledkem závažných srdečních arytmií jako fibrilace komor. Srdce přestane čerpat krev a důsledkem je rychlá ztráta vědomí, nehmatný pulz a následná zástava dýchání. Pokud není co nejrychleji zahájena kardiopulmonální resuscitace, dojde během 5 minut k odumření mozkových buněk a pro nemocného to má fatální důsledky. Takovému člověku může pomoci každý z nás. „Když někdo upadne do bezvědomí, je primárně nutné zjistit, zda dotyčný dýchá. Pokud ne, snažíme se nejprve rychle zprůchodnit dýchací cesty záklonem hlavy se zvednutím brady, zběžně prohlédnout ústa a odstranit případná cizí tělesa jako zubní náhrady apod. Pokud nemocný sám dýchá a má hmatný pulz, může být umístěn do stabilizované polohy vleže na boku s opakovanými kontrolami životních funkcí. Pokud je pacient v bezvědomí, nereaguje ani na oslovení a na bolestivé podměty, nedýchá, měla by být zahájena co nejrychleji nepřímá srdeční masáž a pokud zachránce umí a chce i umělé dýchání z úst do úst,“ říká PhDr. Lenka Sentivanová, instruktorka kurzu základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace IKEM a dodává: „Světovými standardy je uváděna jako ideální frekvence zhruba 10 až 12 dechů za minutu a hrudník by měl být rytmicky stlačován rychlostí 100-120 pohybů za minutu, přičemž stlačení má trvat zhruba stejně co uvolnění komprese. Hrudní kost by měla být stlačována dostatečnou silou tak, aby došlo k jejímu snížení přibližně o 5-6 cm. Masáž srdce a dýchání z úst do úst by mělo být prováděno v poměru 30:2, primární však zůstává masáž srdce, která resuscitovanému dává větší šanci, že zástavu srdce přežije.“
 
Pokud je resuscitace úspěšná, pacienta si převezmou zástupci záchranné služby, kteří mu poskytnou odbornou péči, napojí jej na ventilátor, udržují v umělém spánku a předají personálu v nemocnici. „V případě, že je pacientovi obnoveno vědomí, je v Kardiocentru IKEM dále vyšetřen, zda má nebo nemá srdeční onemocnění, které by mu mohli naši lékaři léčit. Ve většině případů pak pacientovi voperujeme tzv. implantabilní kardioverter-defibrilátor, který mu pomůže dát činnost srdce zase do normálu. Jsou však také případy, kdy je zástava srdce pro pacienta natolik zásadní, že mu lékaři musí dát mechanickou srdeční podporu, která je u pacientů s pokročilým srdečním selhání schopna plně převzít úlohu srdce v krevním oběhu a zcela tak pacientovi obnovit dostatečný srdeční výdej,“ podotýká přednosta Kardiocenta IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a doplňuje: „Překvapivé je, že se srdeční zástava čím dál častěji objevuje i u zdravého a věkem mladého pacienta do 30 let. Výjimkou bohužel nejsou ani vrcholoví i rekreační sportovci, které by nenapadlo, že je něco podobného může kdy potkat. Základy resuscitace by tak měli umět všichni lidé napříč věkovými generacemi. Každý z nás by měl být připraven poskytnout první pomoc lidem na ulici, kamarádovi ve škole nebo spoluzávodníkovi na běžeckém závodě.“
 
Stěžejním faktorem úspěšného provedení kardiopulmonální resuscitace je rychlost a efektivní účinnost. Pro spoustu lidí je tato problematika stále velkou neznámou a nedokázali by provést všechny úkony správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si lidé napříč zeměmi připomínají vždy 16. října. „Jsem velmi rád, že se Institut klinické a experimentální medicíny připojil svými aktivitami k Evropskému dni záchrany životy a přispěje tak k většímu povědomí o této problematice. Těší mě, že jako největší superspecializované zdravotnické zařízení v této zemi jdeme všem příkladem a všichni naši zaměstnanci napříč zaměřením musí absolvovat kurz základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace. U příležitosti konání Evropského dne záchrany života mají možnost absolvovat tento kurz i nejbližší a rodinní příslušníci zaměstnanců,“ uzavírá ředitel IKEM MUDr. Aleš Herman, Ph.D.