Společnost

Z domu Jana Palacha se již letos stane památník

Ve středočeské obci Všetaty v domě, kde Jan Palach strávil své dětství, vzniká památník, který bude připomínat jeho život a sebeobětování i širší historické souvislosti jeho činu. Památník, který se otevře již 21. srpna tohoto roku připravuje Národní muzeum za podpory Ministerstva kultury  podle vítězného architektonického návrhu společnosti MCA ateliér.

Z domu Jana Palacha se již letos stane památník Vznik nového památníku Jana Palacha
V roce 2014 Národní muzeum uzavřelo kupní smlouvu s majiteli Palachova domu a během jara 2015 byl dům zapsán v katastru nemovitostí jako majetek České republiky. Dlouhodobě neobývaný dům byl ve velice špatném technickém stavu. Vzhledem k významu tohoto místa a snaze najít co nejlepší a nápadité řešení, Národní muzeum v říjnu 2015 vypsalo architektonicko-výtvarnou soutěž na celkovou podobu Památníku Jana Palacha ve Všetatech. V soutěžní lhůtě bylo přijato celkem 31 návrhů, z nichž porota vybrala vítězný koncept, který byl slavnostně představen 17. května 2016 na tiskové konferenci Národního muzea. Stal se jím návrh architektů z MCA atelier s.r.o., na jehož základě v letošním roce vznikne ve Všetatech umělecky cenný památník se silným emočním nábojem.

Počátkem roku 2018 získalo Národní muzeum stavební povolení k vybudování památníku a následně opakovaně vypsalo otevřené výběrové řízení na dodavatele předmětné stavby. Důvodem opakovaného tendru byl nezájem stavebních firem o předmětnou veřejnou zakázku za 16 milionů korun. Až na čtvrtý pokus se podařilo Národnímu muzeu vybrat dodavatele, který v polovině srpna 2018 zahájil stavební činnost. Poprvé se návštěvníkům Památník otevře 21. srpna letošního roku. Součástí památníku bude expozice, která představí autentické předměty připomínající Jana Palacha. Jeho osobnost a čin budou zakotveny v dobových souvislostech přelomu let 1968 a 1969 zdůrazněných i audiovizuálními materiály. Hlavními autory expozice jsou historik Petr Blažek a Michal Ježek.

Z domu Jana Palacha se již letos stane památníkPodoba vítězného návrhu
U vítězného návrhu porota především ocenila komplexně intelektuálně zvládnutý přístup s přesně promyšlenou dramaturgií expozice směřující k interpretaci Palachova odkazu. Původní dům je ve vítězném návrhu zachován ve své nejzákladnější stavební substanci, přičemž autoři do něj navíc vklínili hranu symbolizující komunistický režim. Hrana směřuje k záblesku světla a k opuštěnému rodinnému stolu, který zároveň může mít význam společného stolu národa, jenž se stal opuštěným. V interiéru Palachova domu působí sugestivně štěrbinové světlo z neúplně zaslepených oken. Atmosféru celého prostoru doplní torza Palachových pokojů s nezakrytými okny.
 

Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!

„Dobrý den… Kdo je tam?… Je tak smutné být sám… Srdce mé míří k Vám… V hvězdách skrývá se touha a já prosté přání mám…“ To je text písně Ozvěna z nového představení Studia Dva – Malý princ v hlavní roli s excelujícím Janem Cinou. Představení ve Vás vyvolá silné nutkání si knihu znovu přečíst, znovu prožít dobrodružství Malého Prince. V každém věku v nás, tento téměř 76 let starý příběh, zanechá nové dojmy, poznatky, emoce…
 
Je středa, asi půl druhé ráno… Zrovna dočítám knihu, kterou mi někdo, pro mě velmi Malý princ v násdůležitý, nedávno půjčil. Útlá knížka s názvem Malý princ v nás rozkrývá čtenáři pozadí, metafory a podobnosti, které se skrývají v příběhu Malého prince… Kdo je Malý Princ? Kdo je pilot? Nebo ona vzácná květina na planetce B 612? Jak autora ovlivnila válka? Odloučení od vlasti? Ztráta přátel a rodiny?… Nebojte, tohle nebude recenze knihy, tu jednoznačně doporučuji… Proč? Pomůže Vám z jistého úhlu pochopit… SEBE i okolní svět. To je ten hlavní důvod, proč je Malý princ jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury… Protože každý v sobě máme svého Malého prince… Společností nezkažené vzpomínky, sny a fantazie… hravost a lehkost uvažování… Jen si, možná ze strachu, obezřetnosti či profesionální sebekontroly nedovolíme ho pustit ven tak často. Jestli vůbec…
 
„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“
 
Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!Ačkoliv se může zdát, že se jedná o pohádku pro děti, opak je pravdou… Příběh je natolik pravdivý, že by bylo pošetilé ho nazývat pohádkou. Malý princ v sobě ukrývá poselství, které doceníme až ve chvíli, kdy začneme hlouběji uvažovat nad okolním světem… Na pár stránkách se tu potkávají krása a hloubka příběhu s tragédií, velkým smutkem i smrtí. Vzniku knihy předcházel strastiplný osud autora, Antoine de Saint-Exupéryho, a jeho pád až na úplné dno bytí.
Válkou zmítaná Evropa čelila pod pevnou rukou autoritářsko-fašistických vůdců v důsledku jejich mocenského zápolení ztrátě svobody. Vinou leteckých bojů nad Francií přišel Exupéry o téměř všechny své přátelé a ztráty se velmi významně dotkly i jeho rodiny. Stejně jako letec v povídce, i Saint-Exupéry přišel o svou vlast… rodnou Francii, zemi, pro jejíž svobodu neváhal obětovat ani svůj život. 
„Příliš brzy jsme odvykli bohům, ve věku, kdy člověk ještě hledá úkryt a bezpečí, a tak se teď musíme protloukat životem, jako osaměli malí človíčkové.“  A právě v tuto chvíli potkává letec Malého prince… svoje alter ego, VNITŘNÍ DÍTĚ plné optimismu a životní odvahy, které dokáže vidět okolní svět takový, jaký je… se vší zkažeností a bezprávím, které se na něm děje. ALE zároveň dokáže vidět i potenciál toho, co všechno je mu dáno, jaké schopnosti a možnosti. Klade si otázku, za co chce být milován a pro co a pro koho má smysl žít či zemřít. Vnitřní dítě, které nám dovolí odhodit všechny ochranné vrstvy a zábrany, které jsme si ze strachu před ublížením od okolního světa vybudovali. „Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni.“
 
Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!Každý z nás někdy sklouzne k tomu, že se polituje jako opilec… zachová se sobecky jako businessman… opustí něco, co miluje v domnění, že je to příliš obyčejné… že nám to přináší víc trápení než radosti… Nezkušenost Malého prince ve vztahu k růži ho vedla k tomu, že bral vážně i její bezvýznamná slova, což ho činilo velmi nešťastným… A jak Exupéry několikrát zopakuje, řeč je nezřídka kdy pramenem nedorozumění… Vztah Malého prince k růži znázorňuje reálný vztah autora k jeho manželce Consuele, nestálé hysterce a narcistce se sklony k hypochondrii. Vztah doprovázený spoustou katastrof a bokovek byl navzdory tomu beznadějně hluboký… vydržel až do autorovi smrti.  Vztah, který bezpochyby nebyl jednoduchý a ideální, ale jehož ztráta by byla pro oba daleko horší, než setrvání v něm. „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá. Jsi zodpovědný za svou růži.“ 


„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“V úvaze nad příběhem nemohu opomenout lišku, která Malému princi ukazuje kouzlo přátelství. Vysvětluje mu něco, na co se v dnešní době už leckdy zapomíná – ochočit, znamená vytvořit pouta. Postupným a trpělivým poznáváním jeden druhého: „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se na tebe budu po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat… Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž…“ Někdy možná až moc mluvíme, ale to podstatné zůstane nevyřčeno…. Často se to důležité skrývá právě ve společném mlčení, ve společné lehkosti bytí… „Správně vidíme jen srdcem…“

Každý si zaslouží najít v životě svého člověka, ať už lišku, nebo růži… Člověka, který Vás respektuje, přijímá a miluje takové, jací jste. Člověka, který Vás podpoří, pochválí, povzbudí a nečeká nic nazpět. Člověka, v jehož blízkosti se nemusíte bát, bránit nebo mu něco dokazovat… Člověka, se kterým sdílíte stejný smysl pro humor stejně tak, jako otevřenou náruč v době, kdy vám není hej. Člověka, který vidí i pod všechny ty obranné slupky a nezměnil by na vás nic. Navzdory rozdílům Vás bezpodmínečně přijme. Vaše odlišnosti vás nepoškodí, ale naopak vás posílí a motivuje… Ano, to je přesně TEN člověk, o kterého se vyplatí bojovat... O kterého musíte bojovat... Člověk, se kterým do sebe zapadnete jako kostičky lega… Člověk, pro kterého žijete i zemřete…
 
Vy spolu proti světu, protože to zvládnete…
 
Milujete.
 
 
 
 
 
 

David Kraus skáče dobře, skáče rád

V rakouském Nassfeldu je lyžařská sezona v plném proudu to si nemohly nechat ujít ani české celebrity. Do horského městečka dorazila krásně zamilovaná herečka Patricie Solaříková se svým přítelem Tiborem, muzikant a herec David Kraus, návrhářka Beata Rajská, Miss Veronika Chmelířová a Michaela Habáňová nebo moderátor Jan Čenský. Všichni si užili pohádkovou dovolenou plnou zimních radovánek a díky rozmanitosti tohoto střediska si každý našel to své. Tento opening se stal již tradicí, na kterém se potkávají stovky Čechů.

David Kraus skáče dobře, skáče rád.
Češi hory milují a pravidelně se vydávají na sjezdovky nejen k nám, ale i do rakouských Alp. Patricie Solaříková jela do Nassfeldu poprvé a místo lyží si dovezla snowboard. „Vyhovuje mi to velké množství sjezdovek. Člověk má opravdu na výběr, než to tady celé projede. A úplně nejvíc se mi líbí, že jedeš jen jednou sedačkou a najednou jsi v Itálii,“ říká nadšeně. Nassfeld se opravdu nachází kousek od italských hranic a patří mezi nejslunečnější oblasti Alp. Sjezdovky se vybírají podle toho, na kterou právě svítí slunce, takže je možné na slunci lyžovat celý den.  

A jestli si myslíte, že Patricie řádí na svém snowboardu jako pirátka sjezdovek, tak se pořádně mýlíte. Kvůli její opatrnosti a obezřetnosti si z ní tak trochu utahovali i vlastní rodiče. „Naši si ze mě jako z malé dělali srandu, že jsem paní Radová. Vždycky jsem jezdila opatrně, užívám si každý oblouček. Žádné spěchání. Nepotřebuji se honit, abych měla najezděno co nejvíc kilometrů. Když je sníh namrzlý, jdu domu.“ Po celou dobu byl po jejím boku její přítel Tibor. A když si chtěli dát od sjezdovek pauzu, zamířili do hotelu Falkensteiner, kde si užívali wellness a skvělé jídlo. „Miluji jídla v hotelech. Jsme rádi, když si nemusíme vařit, takže nás obědy i večeře formou bufetu moc bavili. Pořád jsme měli na výběr,“ hodnotí spokojeně Patricie Solaříková.
 
Na opening se vždy všichni těšíme, sejde se tu spousta Čechů, významných VIP a stejně jako každý rok se umí skvěle bavit nejen na sjezdovkách, ale i na každovečerních after party. Je na nás, abychom se o ně uměli postarat tak dobře, aby se k nám často vraceli i s dalšími přáteli“ říká ředitel Hotelu Falkensteiner Filip Meister a dodává: „trochu neskromně si myslím, že se nám to daří.“

David Kraus skáče dobře, skáče rád.
David Kraus lyžuje teprve druhou sezonu a ze sjezdovek má respekt. Proto dostal od hostitele Petra Kopala, majitele CKPK určitá bezpečnostní omezení. „Na větší hory mě ještě nepustí, takže zatím jezdím na dětských sjezdovkách. Zatím všechno ještě trénuji a zjišťuji, že čím jsem starší, tím to jde hůř,“ směje se. Nakonec ukázal silnou vůli a do lyžování se opřel jako bojovník. Ostatní ho nenechali ve štychu a Patricie Solaříková mu na svahu pomáhala hůlkami s rovnováhou. Jeho styl „Anděl na horách“ se pomalinku vylepšoval.
 
Jako začátečník David Kraus ocenil, že měl na sjezdovky pár kroků od hotelu a nemusel se s lyžemi nikam složitě přibližovat. O to víc času měl na relaxaci. „Je to obrovský areál, ale není tu narváno. Každý si najde, co zrovna chce. Za celý pobyt se to ani nedá obsáhnout, je toho strašně moc.“ On sám se zamiloval do místního wellness a přátelské atmosféry v místních barech. „Je to tady nabíjející a člověku je z toho ještě dlouho dobře,“ shrnuje. Energie mu zůstávala až do večerních hodin a to dokázal na slavnostním openingu, když během večírku zazpíval několik písní a od publika sklidil velký potlesk!

David Kraus skáče dobře, skáče rád.Návrhářka Beata Rajská je vášnivá lyžařka a většinu času strávila na svahu se „svou tváří“ Veronikou Chmelířovou. V hotelu si dopřála vyhřívaný bazén a prostředí wellnessu pro ni bylo natolik uklidňující, že tam i usnula. Ocenila nejen lyžovačky a svahy, ale i servis a přátelskou obsluhu, která dokázala navodit rodinnou atmosféru. „V tomto hotelu mluví půlka personálu česky nebo slovensky. To je skvělé pro Čechy a Slováky, kteří nejsou jazykově vybaveni a bojí se vycestovat za hranice. Jsem tu už podruhé a nemohu si stěžovat,“ říká o pobytu v Nassfeldu.
 
Pokud se zrovna nesportovalo, tak se parta sešla u tradiční rakouské hruškovice nebo si vychutnávala i nějaký typický drink na baru u sjezdovky. Díky dovolené v horách je zima krásnější a užije si ji každý.

FOTO: Petra Zápecová pro CKPK

Letiště Praha pokořilo další rekord: dosáhlo hranice 16 milionů odbavených cestujících za rok

Včera ve večerních hodinách padl na Letišti Václava Havla Praha potřetí za sebou historický rekord, když počet odbavených cestujících v rámci jednoho kalendářního roku dosáhl hranice 16 milionů. Jedná se o potvrzení dosavadního vývoje, kdy Letiště Praha roste rychleji, než evropský průměr letišť podobné velikosti. Do konce roku by se měl počet odbavených cestujících na Letišti Praha přiblížit 16,8 milionům, což představuje 9% meziroční nárůst. Pro příští rok očekává Letiště Praha další růst.
 
V průměru prošlo Letištěm Václava Havla Praha od začátku roku přibližně 46 tisíc cestujících denně. Nejvytíženějším měsícem byl doposud červenec s celkem téměř 1,9 miliony odbavenými cestujícími. Nejvíce cestujících, ke včerejšímu dni přes 1,28 milionů, cestovalo na linkách do Londýna, kam lze z Prahy přímými lety cestovat na všech šest zdejších mezinárodních letišť.
 
„Letiště Praha zaznamenává třetí rok po sobě historický rekord v počtu odbavených cestujících. Za celý rok 2018 očekáváme, že odbavíme o přibližně 1,4 milionů cestujících více, než v roce předešlém. Růst předpokládáme také v roce 2019, a to jak v počtu odbavených cestujících, který může dosáhnout 3 - 5 %, tak v počtu přímých leteckých spojení,“ říká Václav Řehoř, předseda představenstva Letiště Praha.
 
Rekordní počet odbavených cestujících na Letišti Václava Havla Praha v letech 2016 – 2018
 
Rok Počet odbavených cestujících
2016 13,07 milionů
2017 15,41 milionů
2018 (stav k 11. 12. 2018) 16 milionů
 
 
Letiště Praha patří dlouhodobě k nejrychleji rostoucím letištím v Evropě v kategorii 10 – 25 milionů cestujících a roste rychleji, než je evropský průměr. Například za třetí čtvrtletí roku 2018 vykázalo Letiště Praha 9,3% nárůst v počtu odbavených cestujících, zatímco evropský průměr byl 5 %.
 
Na vzrůstající počet odbavených cestujících reaguje Letiště Praha investicemi do rozvojových projektů. „V příštím roce otevřeme nové odbavovací přepážky na Terminálu 1 a celý jeden nový odbavovací ostrov na Terminálu 2. Dokončíme rekonstrukci letadlových stání na prstu B, kde dojde také k celkové modernizaci dvou odletových čekáren. Začneme rovněž s rekonstrukcí a rozšířením třídírny zavazadel,“ říká Václav Řehoř.
 

ZOO Praha získala titulk vizionář 2018

Zoo Praha uspěla v projektu Vizionáři 2018, který oceňuje a propaguje autory zajímavých inovací a neotřelých počinů uplynulého roku. Pražská zoo získala prestižní titul za unikátní kiosky – dotykové obrazovky s integrovanou platební funkcí, které uvedla do provozu loni v létě jako první na světě.

„Porota ocenila zejména dlouhodobou aktivitu zoologické zahrady při zavádění nových technických řešení vedoucích k naplnění jejích cílů v oblasti ochrany přírody a ohrožených živočišných druhů, nicméně přihlédla i k její dlouhodobé excelenci v oblasti chovu zvířat a vzdělávání a výchovy,“ uvedl k ocenění místopředseda odborné poroty projektu Petr Hladík z Technologického centra Akademie věd ČR.

ZOO Praha získala titulk vizionář 2018Pomocí speciálních platebních kiosků umístěných na pěti stanovištích, v horní i dolní části areálu Zoo Praha, mohou návštěvníci přispět na záchranu čtyř ohrožených druhů, jakými jsou kůň Převalského, gorila nížinná, gaviál indický či laoš. Přístroje byly vyrobeny na míru pražské zoo a ta je také jako první na světě použila pro dárcovské účely.

„Tohoto ocenění si velmi vážím. O to více, že jej dostáváme za projekt, jehož cílem je pomoci ohroženým druhům; speciální informační a platební kiosky totiž tuto naši snahu posunuly zase o něco dál. Mé poděkování proto patří nejen odborné porotě, ale zejména společnosti MasterCard za pomoc při vývoji, výrobě a instalaci kiosků,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Návštěvníci se mohou prostřednictvím dotykových obrazovek dozvědět mnoho zajímavých informací o in-situ projektech Zoo Praha a na základě takto získaných informací ihned přispět částkami 50, 100, 200, 300 nebo 499 Kč na jeden ze čtyř projektů. Platbu lze provést dvěma způsoby, a to bezkontaktně platební kartou po přiložení k dotykové obrazovce nebo pomocí digitální platební služby Masterpass při naskenování QR kódu. Oba způsoby platby jsou jednoduché, bezpečné a rychlé.

www.zoopraha.cz

V Modrovousovi drtí smrt lásku v dlani hned od začátku

V sobotu 15. prosince 2018 vstoupí poprvé na prkna Velkého divadla uhrančivý pěvec Modrovous, ke kterému míří fascinované ženy z široka daleka. Hororové melodrama v režii Natálie Deákové s působivou hudbou a magickými obrazy vychází z vlámských variací na středověkou legendu o Modrovousovi. Do titulní role byl obsazen nejen výborný herec, ale i nadaný zpěvák Ondřej Rychlý, krásnou a emancipovanou Purmelende, jež může být pro Modrovouse zkázou i vysvobozením, ztvární Andrea Mohylová.

Francouzská legenda o Modrovousovi hovoří o bohatém šlechtici s modrým vousem, který musí brzy po své svatbě s mladou dívkou náhle odcestovat. Novomanželka, která dostává klíče od zámku a příkaz, aby jeden z klíčů nepoužívala, podlehne své zvědavosti a příkaz poruší. Zrazený Modrovous chce dívku zabít, je však přemožen jejími bratry.  Vlámský lidový příběh se od francouzské legendy liší tím, že Sir Halewyn (Modrovous) vábí dívky, které následně zabíjí, na svůj zpěv. „Autor Sira Halewyna, Michel de Ghelderode, zde ukazuje, že ďábel může mít i krásnou a vznešenou podobu. Dalším výrazným rozdílem v příběhu o Halewynovi je fakt, že hlavní hrdinka se dokáže zlu vzepřít sama, bez pomoci mužů,“ doplňuje dramaturgyně Marie Špalová. Režisérka inscenace Natália Deáková k tématu dodává: „Původně jsme zamýšleli tyto dvě legendy více propojit, ale během přípravy inscenace jsme více pracovali s Ghelderodovou verzí, kde hlavní postava manipuluje s ženami pomocí svého zpěvu.“

V Modrovousovi drtí smrt lásku v dlani hned od začátkuNetypická činohra využije velmi stylizovaného tvaru, kde po celou dobu bude znít hudba Jakuba Kudláče, jenž jako autor scénické hudby spolupracuje s režiséry Štěpánem Páclem, Natálií Deákovou, Miroslavem Bambuškem a Jiřím Adámkem po celé České republice (Národní divadlo Praha, Národní divadlo moravskoslezské, Švandovo divadlo, Divadlo v Celetné, Divadlo na Vinohradech a další). Vedle hudby k divadlu se věnuje i hudbě filmové, kromě krátkometrážních a animovaných filmů zní jeho hudba ve filmu Petra Oukropce Modrý tygr (2012). „K této hudebně dramatické formě jsme se uchýlili, abychom dali vyniknout jak hereckému, tak pěveckému talentu Ondřeje Rychlého, pro něhož bude role Modrovouse poslední rolí, kterou nastuduje jako stálý člen činohry DJKT,“ vysvětluje režisérka. „Je to mé úplně první setkání s Modrovousem a moc se na něj těším. Po princích a mladých zamilovaných je příjemná změna věnovat se o hodně temnější postavě. Také moc rád zpívám, dokonce s přítelkyní Terezou Krippnerovou skládáme naše autorské písně. Ona sama je zpěvačka a herečka a v rámci zkoušení Modrovouse mi přislíbila, že mi s písněmi bude pomáhat, abych těch žen oblouznil co nejvíc,“ komentuje své přípravy na inscenaci Ondřej Rychlý.

Michel de Ghelderode (1898-1962), francouzsky píšící prozaik, dramatik a esejista vlámského původu označovaný za „flanderského Shakespeara“, napsal stovky novel a více než 60 divadelních her. Inspiraci nacházel především v malířství - Pieter Breughel, Jacob Jordaens a Hieronymus Bosch, který přímo ovlivňuje tématiku jeho her, v nichž se objevuje zejména dialog mezi životem a smrtí. „Princip zla se v Ghelderodově díle prolíná a potýká s principem dobra, jako se prolínají život se smrtí. A zlo i dobro je na straně obou, není tu identity zlo-smrt, dobro-život. Proto je nutné ujmout se Ghelderoda proti všem, kdož přehnaně prohlašují jeho dílo za výlučně ,černé‘ “, napsal ve své studii překladatel Jiří Konůpek.
Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Představení bude uváděno bez přestávky.

 
Tvůrci a obsazení
 
Modrovous
(Sir Halewyn)
Michel de Ghelderode
 
Překlad                                      Jiří Konůpek
Režie                                         Natália Deáková
Texty písní                                Michel de Ghelderode, David Košťák
Dramaturgie                             Marie Špalová
Scénografie                              Lukáš Kuchinka
Kostýmy                                    Jana Smetanová
Hudba                                       Jakub Kudláč
Pohybová spolupráce              Jarmila Hruškociová
Živá hudba                               Jakub Kudláč, Michal Horsák, Petr Zeman / Lukáš Švehla
 
Sir Halewyn Ondřej Rychlý
Edwiggha, Halewynova matka Apolena Veldová
Purmelende, hraběnka z Ostrelandu Andrea Mohylová
Barbara, její služka Jana Kubátová
Vévoda z Ostrelandu Martin Stránský
Vévodkyně z Ostrelandu Štěpánka Křesťanová
Karol, hrabě z Ostrelandu Marek Mikulášek
Godfrund, velitel hradu Ostrelandu Michal Štěrba
Iwyn, voják Vladimír Pokorný
Griffons, Halewynův zbrojnoš Josef Nechutný
Hylejock, Halewynův zbrojnoš Miloslav Krejsa
Ulford, Halewynův zbrojnoš Marek Mikulášek
Wolventand, Halewynův zbrojnoš Petr Kotora
 
Premiéra 15. prosince 2018 ve Velkém divadle
Nejbližší reprízy 28. prosince 2018 a 15., 18. a 22. ledna 2019

Kde si v zimě užívají české herečky!

Krásné české hory v kombinaci s tím nejlepším z evropského designu. Přesně takovou atmosféru si do Pece pod Sněžkou přišla vychutnat Aňa Geislerová, Mahulena Bočanová, Markéta Hrubešová, Anna Kadeřábková, Sara Sandeva nebo Iveta Vítová, která s manželem vlastní jeden apartmán. Právě v tomto půvabném městečku proběhlo otevření Aparthotelu Svatý Vavřinec. A herečky si svůj pobyt užily se vším, co k horám patří!
 
Kde si v zimě užívají české herečky! Pec pod Sněžkou předhání ostatní horská střediska. Panuje zde totiž klidná a pohodová atmosféra, kterou ocení především lidé přijíždějící do hor opravdu za lyžováním, přírodou a odpočinkem. Již několik let se toto kouzelné místo ocitá i v hledáčku hvězd. Markétu Hrubešovou, jako milovnici jídla, zajímala především nově otevřená hotelová restaurace a její lahůdky. Po dlouhé lyžovačce a procházce totiž jednomu pořádně vyhládne. „Když si pak člověk může dopřát nějakou tu dobrotu je to úplné nebe a zemi. Ale mluvím o úplně jednoduchých pokrmech, které k horám patří. Jen se musí připravit z kvalitních surovin a hlavně s péčí.“ Na naše hory jezdí již několik let a nedá na ně dopustit.
 „České hory jsou krásné, jsou blízko a jsou naše. Na českých kopcích jsem se učila lyžovat, pila první svařák a taky jela „černou“ na běžkách. Mám ráda všechny kopce od východu na západ a skoro bych řekla, že čím déle tím více. V Peci jsem byla několikrát pracovně a mnohokrát prostě jen tak,“ rozplývá se Markéta Hrubešová a dodává: „Naprosto mi vyhovuje pobyt v Aparthotelu. Člověk má své soukromí, může si stravování rozvrhnout podle svého a zároveň je o něj postaráno stejně jako v klasickém hotelu.“
  
I když je Aňa Geislerová spíše městský člověk, tak zimní dovolenou v přírodě si nenechá ujít. „Ráda na horách trávím hodně času a zažívám intenzivní štěstí, ale nejsem úplně horal,“ přiznává. Nejlepší je, pokud jede s rodinou a blízkými kamarády. Netráví celé dny a večery na sjezdovce a chce si užít i relaxaci. „Ideální je kombinace akce a válení. Takže ráno vlítnout na manšestr a hodně lyžovat. Pak se jít válet do wellnessu nebo k bazénku a překulit se do hospůdky. Zimní dovolená je v tomhle nádherná.“ Nebylo tak překvapením, že si v Aparthotelu Svatý Vavřinec ihned obhlédla vinotéku, která je součástí hotelu a také luxusní Krkonošské wellness plné saun a vířivek.

 Kde si v zimě užívají české herečky! I herečka Anna Kadeřábková ráda dělí svůj čas na dovolené mezi sport a odpočinek. „Jezdím na snowboardu, takže se každý rok snažím alespoň jednou vyrazit na hory. Ráno lyžovačka, odpoledne dobrý oběd a zbytek dne strávit odpočinkem ve wellness nebo na procházce. Pec pod Sněžkou mám ráda, byla jsem tam třikrát a pokaždé nám vyšlo krásné počasí. Ráda se tam vracím.“ Na vlek to měla z apartmánů pouhých 100 metrů, takže by si bez zdržování mohla užít sportovních radovánek. A když počasí sportu nepřálo, tak se mohla zabavit v hotelové herně, na golfovém trenažeru ale nejvíce si užívala ve wellnessu ve vířivce.  
Jedna z nejpopulárnějších mladých hvězd Sara Sandeva nám řekla:  „Ideální víkend na horách si představuji buď s rodinou nebo nejbližšími, dlouhé procházky zasněženou přírodou, sem tam si zalyžovat, pak si dát teplý čaj nebo čokoládu a pořádná relax ve wellness,“ a to se jí kromě sněhu více než splnilo.
 
Všechny herečky a další hosté si v rámci zahajovací Grand Opening Party užily vše, co Aparthotel nabízí, od úžasných lahůdek, skvělých drinků, zaujala je i úžasná atmosféra hotelové lobby, vinárna, ale také večerní módní přehlídka sportovních oděvů. Celým večerem provázela okouzlující Mahulena Bočanová, která nový projekt pozvaným hostům představila. V roli moderátorky jí to opravdu seklo. Až do pozdních hodin se pak v Aparthotelu Svatý Vavřinec tančilo a všichni si vychutnávali horskou atmosféru Aparthotelu, který nahradil původní nevzhledný objekt velkoprodejny Sněžka.
 
Jak vlastně vznikl název Svatý Vavřinec?  Na to odpověděl developer projektu ing. Martin Kubík: „Výběr byl jednoduchý, chtěli jsme, aby název měl spojení  se zdejším prostředím a tak jsme Aparthotel pojmenovali po kapli Svatého Vavřince na Sněžce. A když Vavřinec, tak za ambasadora projektu jsme si vybrali olympijského medailistu Vavřince Hradílka.“ sdělil Martin Kubík 
 
Foto: Aparthotel Svatý Vavřinec

Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?

Přípravy na znovuuvedení muzikálu Galileo jsou v plném proudu a neminou ani ty největší hvězdy. Po patnácti letech se schází hvězdné obsazení v produkci Divadla Hybernia a pod taktovkou Janka Ledeckého se chystají na únorovou premiéru. Tvůrcům se podařilo dát dohromady téměř celou původní sestavu a kostýmní výtvarnice Simona Rybáková, oceněná letos Českým lvem, má za sebou první zkoušku kostýmů s herci. Té se účastnila i Ivana Chýlková, která si opět zahraje Gianu di Medici.
 
Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?Vybavit herce na muzikál není otázkou pár týdnů. Kostýmní výtvarnice Simona Rybáková se inspirovala výletem do Florencie a pak došlo na samotnou realizaci. „Příprava před 15 lety byla dlouhá a důkladná. Výběr materiálů a šití trvalo skoro tři čtvrtě roku. Spolupracovali jsme s mnoha českými výrobci, kteří už dnes neexistují,“ vzpomíná. Pro každou roli a její alternaci pak vytvořila až 4 kostýmní komplety pro jednotlivé situace v ději. Není pochyb o tom, že to byla velmi pečlivá práce, neboť se došívá minimálně a kostýmy se zachovaly v dobrém stavu. Ale zachovali se v dobrém stavu i samotní herci? „Většina aktérů se fyzicky zásadně nezměnila,“ prozrazuje Rybáková s tím, že navzdory předvánočnímu hodování nemusela nikomu povolovat kostým.
 
Se svými kostýmy se po tolika letech setkala i Ivana Chýlková, která si spolupráci se Simonou Rybákovou nemůže vynachválit. Já jsem milovnice Simony Rybákové, která navrhuje kostýmy pro Galilea. Dělala jsem s ní spoustu projektů od divadla přes filmy a to je opravdu snová spolupráce. Co se týče její invence, provedení, spolehlivosti, jejího pohledu na danou postavu a člověka, který ji ztvárňuje. Je to žena, která je ve svém oboru extra třídaříká herečka a dodává, že správně vymyšlený kostým člověku dokáže určit postavení těla, chůze, gest a pokud navíc člověk vnímavý, může si díky kostýmu půjčit a užít i něco jiného, než na co je běžně zvyklý. „Kostým na Gianu, kterou hraju, je díky Simoně, impozantní a efektní. Zkrátka polovina postavy je hotová. Já už musím dodat jen hraní a zpěv a pak - vyrazit na jeviště,“ shrnuje herečka své pocity po zkoušce.
 
Své role ale Chýlková vždy nechává vždy na jevišti, ať jsou jakkoliv zajímavé. „Jsem někdo jiný, než ona. I když se určitě někteří mylně domnívají, že jsem v reálném životě jako Giana. Nikomu to rozmlouvat nebudu. Respekt nás udržuje v bezpečné zóně,“ říká.
 
Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?Do muzikálu Galileo se všichni účinkující vrátili s nadšením. Janek Ledecký se o roli Galilea bude dělit s Tomášem Novotným, Sabinu Laurinovou a Dashu uvidí diváci v roli Mii, Ivana Chýlková bude alternovat s Elin Špidlovou, Bohouš Josef a Petr Kolář si zahrají Giordana Bruna, Ivan Vodochodský a Mojmír Maděrič v rolích kardinálů, Josef Vojtek a Tomáš Trapl  zahrají otce Inchofera,  Dušan Kollár se objeví v roli kardinála Maffera Barberiniho. A to ještě není úplný výčet hvězd, které v muzikálu uvidíte.
 
Premiéra muzikálu proběhne 6. 2. 2019 a lístky mizí raketovou rychlostí. Muzikál patřil ve své době k nejúspěšnějším hudebním projektům a divákům má rozhodně co nabídnout i v současné době.
 
„Jeden muž, jedna pravda, jedno slunce, jedno náboženství, jedna láska, jedna země, jedna otázka, jedna odpověď, a přece se točí – a co jsi schopen obětovat ty?“
 
Foto: Divadlo Hybernia
 

Přijde dneska Mikuláš?

Pro děti je prosinec jedním z nejoblíbenějších měsíců! Proč? Dávno jsou pryč doby, kdy by se dítě těšilo na sníh… Prosinec je mnohem víc než kdy jindy doslova synonymem pro žně – DÁRKY a SLADKOSTI celý měsíc! Dnes je 5. prosince a u nejedněch dveří bude stát Ježíškův předvoj, obávané trio v čele s bělovousým starcem. Přijde MIKULÁŠKdo byl myrský biskup Mikuláš? Jaké činy a jsou s ním podle legendy spojeny? Chodí 5., ale svátek má až 6. prosince…Jak to teda je?!
 
Přijde dneska Mikuláš?Kdo byl biskup Mikuláš? Mikuláš se narodil kolem roku 250 ve městě Patara (dnešní Turecko) do rodiny bohatých a velmi zbožných křesťanů. Žil tak pravděpodobně nad poměry tehdejší doby. Podle legendy po smrti rodičů rozdal všechen majetek chudým. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. Ve městě Myra toho času zemřel biskup a novým se měl stát ten, kdo první vstoupí následujícího rána do chrámu… A tím někým nebyl nikdo jiný, než náš hrdina příběhu, sirotek a poutník, Mikuláš.  Mikuláš zprvu odmítal, ale nakonec biskupský úřad přijal a vykonával ho řádně a svědomitě až do své smrti. V době kolem roku 345  totiž docházelo k mohutnému pronásledování křesťanů, kteří byli zavíráni a mučeni. To se nevyhnulo ani Mikuláši a 6. prosince byl umučen k smrti. Na toto datum připadá jeho svátek dodnes. Během svého života učinil mnoho dobrých skutků, pomáhal chudým a zastával se nespravedlivě odsouzených. Proč ale chodí o den dřív? Odpověď je prostá – pravý sluneční čas. Až do zavedení mechanického „německého“ času v roce 1547 pro lidi začínal nový den západem slunce, resp. východem první večerní hvězdy, nikoliv až půlnocí.
 
Svatý Mikuláš byl uctíván nejprve na Balkáně, postupně se jeho oslavy začaly šířit i do východní Evropy. Zhruba od 8. století je patronem Ruska. Mimochodem ve východní církvi je druhým nejuctívanějším svatým, hned po Panně Marii.  Západoevropské státy přijímají kult Mikuláše až kolem 10. století. Nejstarší záznamy o mikulášské nadílce na našem území se datují do 14. století. Je uctíván jako patron celé řady povolání: námořníků, obchodníků, lékárníků, prostitutek, ale také dětí, studentů a všech nespravedlivě odsouzených. Kde se vzala mikulášská nadílka? Legenda vypraví příběh o třech sestrách z nuzných poměrů, jejichž otec neměl dostatek peněz na věno, a tak se rozhodl, že je pošle do nevěstince, aby si na něj vydělaly. Naštěstí pro ně se objevil Mikuláš, který jim nechal za oknem zlaťáky a ony s touto živností mohly přestat. V té mírnější verzi se Mikuláš objevuje dřív, než holky začnou šlapat…
 
Přijde dneska Mikuláš?Nerozlučná trojice… Kde se vzal anděl s čertem? S tím nám pomohou opět legendy. První vypraví o tom, jak Mikuláš zachránil loď plnou námořníku v bouři. Námořníci vzývali Mikuláše, který se náhle objevil. Mikuláš se náhle objevil a ukázal na zadrhnutá lana, mezi kterými seděl čert. Druhá legenda popisuje příběh o tom, jak si Bůh chtěl povolat Mikuláše k sobě. Mikuláš prosil Boha, aby pro něj poslal své anděly… a tak se také stalo. Mikulášská trojice je dokonalou připomínkou toho, jak to v životě vlastně chodí… Dobro a zlo kráčejí světem společně. Vedle štědrosti (Mikuláš), kráčí společně i dobro (anděl) a zlo (čert)…
 
Vidíte? Nakonec je to dobro přeci jen v přesile, takže by mělo vyhrát… nejen nad lží a nenávistí.
 
 
 

Jan Cina je Malý princ

Světové premiéry se již tento týden 6. prosince v divadle Studio DVA dočká hudební projekt Malý princ. Příběhem na motivy jednoho z nejznámějších děl moderní světové literatury Antoina de Saint-Exupéryho diváky v hlavní a jediné roli provede Jan Cina. Jedinečnou symfonickou hudbou a písňovými texty přispěl skladatel Kryštof Marek​ a režie se ujal Šimon Caban.

Jan Cina je Malý princTvůrci sami říkají, že připravili představení, které není ani pohádkou, ovšem ani filozofickým traktátem. Diváci by se neměli při sledování nechat ovlivnit strachem, že něčemu nerozumí, ale zkusit věci nechat plynout. „Těšíme se na všechny, kteří jsou ochotni zapojit svoji fantazii,“ dodává režisér Šimon Caban.

Jak převést těžko hmatatelné věci do jevištního jazyka, aby to bylo srozumitelné, ale aby zůstala křehkost a nepolapitelnost slavného příběhu, se snaží vysvětlit představitel hlavní a jediné role Jan Cina. „Scénu jsme si „zabordelili“ spoustou hraček a věcí a v tom si tak žijeme a tvoříme. Příběh se každého z nás dotýká jinak, podle fáze života, ve které se nacházíme.“

Jan Cina si monolog ze závěru knihy Malý princ, připravil dokonce již k příjímacím zkouškám na pražskou Konzervatoř. „..sám jsem se při přípravě dojímal, ale nikdy jsem ho nepředvedl. Komise si ho nevybrala, tak se k němu po 15 letech vracím. Snažím se hledat Malého prince v sobě,“ říká Cina a pokračuje, „Myslím, že je to jeden z mých největších úkolů po mnoha stránkách. Procházím stavy od úplného nadšení až po noční můry. Uvidíme, kam se vydáme a kam dojdeme po cestě s Malým princem.“
V současné chvíli jsou v divadle Studio DVA naplánované reprízy až do března 2019.  K představení vychází CD, které bude k zakoupení pouze v divadle a na jeho e-shopu.
 
Scénář: Šimon Caban ve spolupráci s Darinou Abrahámovou 
Symfonická hudba a texty písní: Kryštof Marek
Režie: Šimon Caban
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková

Hraje: Jan Cina
Ze záznamu: Růže: Martina Placrová, Had: Szidi Tobias, Liška: Monika Absolonová, Země: Lenka Audolenská, Ondřej Izdný, Athina Langoská, Lucie Novotná, Radek Seidl, Peter Strenáčik, Jan Šrámek
 
Foto: Václav Beran, divadlo Studio DVA
 

Škoda každý rány, která padne vedle

Už roky se tomu s rodiči smějeme a s oblibou toto spojení stále používáme: „Škoda každý rány, která padne vedle“. No ano, opravdu škoda. Jak to bylo výchovné…představa výprasku nás nutila chovat se slušně, vhodně, uctivě. Že jsme tu a tam dostali na zadek? Jasně, dostali! Hrozily našim rodičům za tento výchovný postoj nějaké postihy? Nikoliv! Ba naopak, kolikrát jsme si ještě od příbuzných a rodinných přátel vyslechli, že jsme měli dostat ještě větší výprask, abychom „si to lépe zapamatovali“. Inu, někteří z nás si stále velmi silně pamatují a jiní oproti tomu začali vykazovat znaky opravdu silné a nevyléčitelné amnézie…Jinak si ani nelze vyložit některé charakterové vlastnosti a jednání napříč všemi věkovými skupinami.

Škoda každý rány, která padne vedleByla tu vždycky a všichni jsme si jí prošli – puberta. Zatímco Mařenka si ji odbyla v relativně raném věku, Pepíčkovi to trvalo o trošku déle. Jedná se ale o naprosto normální vývojový cyklus, se kterým se učí žít nejen mladý „puberťák“, ale i celá jeho rodina, pro kterou toto období znamená jediné – období vzdoru, šikany a intenzivního tréninku nervové soustavy. Zastydlá puberta může být i roztomilá, protože v pokročilejším věku vykazuje trošku jiné známky než u čerstvě náctiletých. To stále hovoříme o „normálu“. 
 
Puberta – zastydlá puberta – dívka – chlapec – vývoj – cyklus – příroda – sociální a demografické podmínky = normální vývojový trend.

Svět se zbláznil a my s ním
Všeho máme nadbytek, zboží, potravin, možností…naše vnitřní demokracie povolila otěže a dala zelenou zběsilému anarchistovi v nás. Děláme si, co chceme. Nehledíme na pravidla, vychování, soukromí, hierarchii – všechno je nám jedno. Vezeme se na vlně pohodlnosti a nehledáme východiska, jak tuto vlnu zbrzdit dříve, než potopí naše „obydlí“. Necháváme se unášet proudem a přijímáme jeho vlastní pravidla, která nám dávají pocit společenství – to díky němu zapadáme do davu. A dav nerozlišuje individuality – je vnímán a hodnocen jako celek. Najednou je jedno, jestli je vám deset, čtyřicet nebo šedesát osm. Vybrali jsme si společenství, které jsme se rozhodli reprezentovat a zjišťujeme jednu věc… Je to velice pohodlné a jako bonus! Nikdo nás nehodnotí za to, že oproti standardu vyčníváme…tedy naše stádo nás nehodnotí…

Škoda každý rány, která padne vedleA tak je to možné, najednou si holčičky kolem 13 roku věku hrají na dospělé dámy, které by si chtěly začít užívat život se všemi jeho benefity a holky kolem třicítky se zase vzdávají své odpovědnosti za cokoliv. Už se nechtějí snažit pro nic. Dostat se na vrchol je totiž snazší, než by se mohlo zdát. Stačí jen z některých standardů slevit a jiné zase navýšit. Jak je možné, že se nám po sociálních sítích prezentují polonahé mámy od dětí a nikdo to neřeší? Najednou, jako by i mravní výchova a kodexy ochraňující naše děti, zmizely…

Dříve jsme sousedku slušně pozdravili a pomohli jí s taškami, které nesla z nákupu. Dnes? Opravdu se můžou lidi divit, že je nikdo nebere vážně? No pardon, „Dobrý den paní od vedle, u které jsem se ani neobtěžovala si zapamatovat jméno. Každopádně přezdívka „Rich bič“ na internetu k vám fakt sedí. Jak se máte? Už jste si nechala udělat ty nový dvojky a odsát stehna, jsem koukala…Supr práce. To víte, vím to už týden, hned jak jste to postovala. Ach, nebojte se nic, už jsme to stihli rozhlásit po celé vesnici, aby se vám mohli jít obdivovat všichni, když už jste to o sobě dala takhle na znát…“

Bohužel to není jen o přehnané sebeprezentaci. Bohužel s tím přímo úměrně klesá i inteligence – nebo její zdánlivá představa. Už nevyhrává ten, kdo umí mluvit o důležitých tématech a má celospolečenský přehled. Prim získává ten, kdo se víc zesměšní, vystřídá víc klubů za noc a klofne nejzabezpečenější „drahou polovičku“. Drahou polovičku…kdo je rázem drahou polovičkou?

Ach…škoda každé rány, která padne a padla vedle…kam míříme a kdy se to zastaví. Kdy zase dostaneme rozum a co nás k tomu donutí? Možná nic, možná nějaká hluboká tragédie. A všimneme si vůbec důsledků našeho jednání nebo jsme už nenávratně v pr….pardon! A, nebo jsme už nenávratně v prachu zapomnění?

Svatava Bartošová: Má dcera IVETA

Iveta Bartošová byla fenomén. Její životní příběh by vydal na pořádně tlustý román, který by nevymyslel ani ten nejlepší hollywoodský scenárista. Trojnásobná zlatá slavice totiž pravidelně zažívala nejen velkou slávu a davy nadšených fanoušků, ale i pořádné pády doslova až na dno. Její soukromý život byl plný neuvěřitelných kotrmelců. Žádný jiný český interpret neměl tolik titulních stran novin a časopisů, jako právě Iveta, která se už za života stala legendou. Za necelé půlstoletí svého života totiž prožila tolik, co by jinému vystačilo na deset životů.

Svatava Bartošová: Má dcera IVETANa jaře 2019 to bude již pět let, co se rozhodla pro dobrovolný odchod z tohoto světa. Výpravná celobarevná kniha Má dcera IVETA, kterou vydává nakladatelství MV knihy ve spolupráci se společností Borský gastro, přináší na 600 stranách tisíc mnohdy raritních a dosud nezveřejněných fotografií, životní příběh slavné a charismatické zpěvačky, ale i unikátní zpověď nejbližší kamarádky z posledních let Ivetina života Bohunky Vojtěchové, o které veřejnost dosud nevěděla a především obsáhlý, velmi otevřený rozhovor s Ivetinou maminkou Svatavou. Přestože paní Svatava Bartošová s novináři nekomunikuje, s blížícími se osmdesátinami udělala výjimku a zrekapitulovala nejen svůj život, ale i život své milované dcery Ivety Bartošové…

„S Ivetinou maminkou, paní Svatavou Bartošovou, jsem se poprvé setkal v červnu 2017, když jsem byl na Valašsku, abych jí řekl, že bych s ní chtěl napsat knížku o Ivetě. Moc se jí do toho nechtělo, aby zbytečně nedrásala pořád ještě čerstvé rány. Nakonec si vzala čas na rozmyšlenou. Celý rok jsem jí volával a občas se za ní i zastavil, než jsme si sedli a ona začala vzpomínat. Knížka Má dcera IVETA vychází nejen k pátému výročí Ivetina odchodu z tohoto světa, ale i k osmdesátinám její maminky. Obě tato výročí připadají na duben 2019,“ řekl jeden z autorů knihy Miroslav Graclík.
 
Zajímá Vás ukázka z knihy "Má dcera IVETA", která vychází z rozhovoru se Svatavou Bartošovou? Vydáme ji pro Vás již zítra.

Předvánoční šílenství

Rolničky, rolničky… a spoustu dalších, Vánoce připomínajících odrhovaček v různých jazycích nám začíná z(ne)příjemňovat naší existenci. Proč? Blíží se totiž doba dramatické honby za dárky. Obchodní domy, reklamní poutače, časopisy a ostatní média se jala toho, že tu atmosféru do nás začnou prát radši už dva měsíce dopředu… přeci jen, od ledna už sháníme srdce na Valentýna a v únoru zajíce… takže co se startu kampaně týče, kdo nezačal v říjnu, jakoby nebyl…

Předvánoční šílenství Dnes je 27.11., tedy méně jak měsíc do Štědrého dne… Správná hospodyňka a o domácnost pečující žena má už jistě připravený harmonogram na následujících pár týdnů: cukroví, úklid, stromeček, DÁRKY, kapr a jídlo… Radši spousta jídla suplující válečné zásoby pro dvacetičlennou rodinu na měsíc…. Vždyť obchody budou dva až tři dny zavřené (katastrofa!). Takže honem sepsat počet druhů cukroví, potřebné suroviny a začít se chystat, protože svátky klidu zřejmě už zabila mediální masáž a ženské časopisy. STOP! Hlavně nic nepište! Pojďme se raději společně podívat na to, o čem Vánoce jsou skutečně a jak si je můžeme zpříjemnit.
 
V první řadě, pokud na Vás, stejně jako na mě, nepadá vánoční atmosféra a neběháte v potu tváře zoufalí po městě, je to v pořádku. Dárky nemají být zhmotněním stresu: co a pro koho… mají udělat obdarovanému radost či mu splnit nějaké přání. První námitka na vánoční dárky: Pokud máme někoho rádi, nepotřebujeme jeden konkrétní den v roce, kdy dárky dáváme. Radost se snažíme dělat přes celý rok. Obdobně NEPOTŘEBUJEME jeden den v roce na opití, ani na to vyjadřovat lásku (tu tedy dle svátků můžeme dvakrát ročně…). Dávejte dárky s rozumem a bez stresu… navíc dárek nemusí stát desetitisíce pro to, aby udělal radost. Zkuste se s tím, komu chcete dárek dát chvíli bavit a zjistit, co by mu udělalo radost. Vždycky se něco najde… :)  A když ne, je tu stará dobrá klasika, která zachránila nejednoho zoufalce (jakkoliv to není originální, snaha se upřít nedá) - ponožky, kosmetický balíček nebo lístky do divadla. Jenom dodám, že chápu, že vy všichni, co máte děti, to máte jinak… jakkoliv chcete, seznam v dopise pro Ježíška je nekompromisní a vánoční šílenství asi vás nemine. Ale nezapomínejte, že Vánoce = KLID A RODINA! (a pohádky :))

Předvánoční šílenství Cukroví… před svátky by to každý aspoň ochutnal, na Štědrý den a další den k snídani se pravděpodobně sladkého přejíte a kolem Silvestra už cukrovinky všech možných, tvarů, velikostí, barev a chutí nikdo NEŽERE a vy se proklínáte. Obdobný vztah máte v danou chvíli pravděpodobně k řízkům a bramborovému salátu, neb jen při vyslovení vás píchne u žlučníku. Ale zpátky k cukroví… kolik druhů? Kdy to stihnout? Nebude toho málo? Nebude toho moc? Kdo to bude jíst?... Napečete toho deset krabic a načucháte se toho tak, že to stejně ani nevezmete do pusy. Když už se rozhodnete péct, co takhle zvolit jen pár oblíbených druhů? Nebo se domluvit s kamarádkou, matkou či tchýní na nějakém barteru? Ve finále můžete mít od všeho trochu a nestrávíte X večerů u trouby. Pokud pečete sama, pozor na víno… je ověřeno, že u zdobení perníčků při určité hladince můžete být víc než kreativní a vánoční symbolika se jaksi vytrácí.
 
Předvánoční šílenstvíÚklid… předpokládám, že na skládce nežijete a nebojte, pořádková kontrola se na Vás nechystá (jakkoliv k ní připodobňujete svoji tchýni). Dárky se pod stromek dostanou tak jako tak a pokud máte děti, pravděpodobně Vám ta clinem vyleštěná zrcadla stejně umatlají hned, jak je vyleštíte. Okna, dveře, závěsy, záclony… Pak pod stromečkem ležíte místo dárku se zablokovanými zády vy a ani si je neužijete… Provozní nepořádek je v pořádku i na Vánoce, nehroťte to a vyrazte radši s kamarádkou, přítelem nebo rodinou na svařák.
 
Co na závěr? Hlavně se z těch Vánoc nezblázněme… A všem, kteří si v následujících týdnech půjdou pro dárky na poštu přeji pevné nervy!!!
 

Halina Pawlowská: „Když chceš hezky milovat, musíš lásku pilovat.“

Přesně takhle postupuje hlavní hrdinka nejnovější knihy Haliny Pawlowské Díky za fíky. I když občas se řídí  trochu pozměněným heslem, které zní: Když chceš hezky milovat, tak SEX musíš pilovat!
 
Halina Pawlowská: „Když chceš hezky milovat, musíš lásku pilovat.“ Knihu začala Halina Pawlowská psát na ostrově Wangerooge v Severním moři a je to v pořadí její 31. román. Hrdinka nejnovějšího příběhu je stejná, jako v bestselleru Díky za každé nové ráno. Autorka se ale brání tomu, že by se jednalo o pokračování románu. “ Proč Díky za fíky?! Fíky měla ze všeho nejradši moje máma, ale já jsem knížku takhle pojmenovala proto, že jsem příběh jedné vášnivé noci, kdy se bilancuje vztah, u kterého není jasné, že jde o lásku, chrlila se stejnou emocí jako tehdy Díky za každé nové ráno. A taky proto, že popisuju strašně trapné situace, odhaluju chtíč a směju se, i když je to někdy všechno k pláči… Kdybych chtěla cynicky a stručně vyjádřit o čem kniha je, mohla bych taky říci: O jedné noci, kdy ON příšerně chrápe a ONA nemůže usnout!”
  
Halina Pawlowská je vtipná a upřímná nejen na papíře, ale i jako osobnost. Není proto divu, že se na jejím křtu sešlo tolik zajímavých hostů. Taková účast se na uvedení nového románu se jen tak nevidí! Přišla Dana Batulková, Petra Černocká, Lída Finková, Michael Fleischman, Markéta Hrubešová, Martina Hudečková, Iva Hüttnerová, Petr Mändl, Jan Kanyza, Uršula Kluková, Tatiana Kovaříková, Hana Křížková, Kateřina Lojdová, Tereza Kostková, Jitka Němcová, Pavel Nový, Agáta Prachařová, Mariana Prachařová, Petr Pečený, Upír-Krejčí, Václav Šanda, Zdeněk Troška, Dagmar Zázvůrková nebo  Jitka Zelenková.
 
Halina Pawlowská: „Když chceš hezky milovat, musíš lásku pilovat.“ Role kmotra se zhostil její dlouholetý kamarád a kolega Milan Šteindler. „Je kmotrem knížky proto, že knížku Díky za fíky jsem chrlila stejně emotivně jako Díky za každé nové ráno. Je to současný příběh, ale vzpomínám v něm na dobu, kdy jsme s Milanem chystali společně filmy, kdy jsme se hodně kamarádili a kdy jsme měli velké plány,“ dodává spisovatelka. Milana Šteindlera zaujalo hlavně motto celé knihy. Když chceš hezky milovat, tak sex musíš pilovat! „Slavný španělský režisér Luis Buňuel napsal ve svém životopise, že si v životě oddechl, teprve když zjistil, že už se nemusí štvát za ženami a erotikou. A mně ta chvíle stále nepřichází. Tak tedy piluji,“ vtipkoval herec a režisér.
 
Na setkání s Halinou Pawlowskou se samozřejmě velmi těšil. Mají spolu, podle jeho slov, vztah sourozenecký a jejich spolupráce vždy probíhala hladce a přirozeně. A co se mu na ní líbí? Je to energická a vášnivá žena. A také vím, jak se dokáže sama ve svém díle schválně znemožnit, řvát vzteky i brečet. Jen na umření má ještě až příliš mnoho sil.“
 Slavnostní událost se odehrávala v pražském domě U Černé matky Boží. Právě tento výjimečný kubistický prostor kavárny Orient inspiroval spolu s dušičkovým obdobím tematiku večírku. Hosté si mohli vybrat, zda budou svůj outfit stylizovat spíše do halloweenských oslav, či přijdou jako elegantní postavy z 20. a 30. let.
 
 Vydání knihy z pera Haliny Pawlowské zaručuje pro nakladatelství bestseller a román Díky za fíky si určitě oblíbí nejen čtenářky, ale i muži, kteří víc pochopí ženskou duši. Doufejme, že román bude jednou také zfilmován, protože autorka už má všechno promyšlené. „Kdyby se náhodou tenhle příběh dočkal filmového zpracování, měla by hlavní roli  hrát Ivana Chýlková. A film by měl točit Milan. A taky proto, že jsou oba fajn a mají talent,“ uzavírá Pawlowská.
 
Díky za fíky vydalo nakladatelství Motto.
Doporučená cena knihy je 299,- Kč
Počet stran: 256
Foto:  Abatros Media

Vojta Dyk v hlavní roli kněze

Vojtěch Dyk zpívá  hlavní roli kněze ve velkolepém uvedení Bernsteinovy Mše: 28. října ve Vídeňském koncertním domě
Vídeň oslaví 100. výročí narození Leonarda Bernsteina unikátním uvedením původní verze jeho muzikálového oratoria Mše (Mass)  s Vojtěchem Dykem v hlavní roli. Výjimečné představení se odehraje ve Vídeňském koncertním domě (Wiener Konzerthaus) v neděli 28. října od 19:30.  Legendární Bernsteinovo dílo v podání ORF Radio-Symphonieorchester Wien, Vojtěcha Dyka coby Celebranta, vídeňských sólistů a sborů  zazní ve velkém sále pouze tento jediný večer.

Vojta Dyk v hlavní roli knězeNabídka zazpívat si Mši ve Vídeňském koncertním domě Vojtěchu Dykovi přišla na základě jeho excelentního výkonu v českém nastudování, které se letos, dva roky po premiéře, vrátilo na jeviště. Skvělá pověst tuzemské inscenace překonala hranice, což nejlépe potvrzuje její kvality  a je uznáním celému tvůrčímu týmu. A reakce hlavního aktéra Vojty Dyka?: „Inu, co bych řekl, snad jen to, že se těším z toho, že je zájem i v mezinárodních vodách za Znojmem a že si vyzkouším pracovat zase s jinými profíky. Jakákoliv příležitost si Mši zahrát je svátkem, nejen hudebním, ale tak nějak lidským. Protože to dílo je opravdu obrovské. Hlavně tedy duchem. Bože dík. Dyk.“

Zatímco ve Vídni bude 28. října k vidění Bernsteinova Mše s přibližně třísetčlenným  ansámblem, v České republice je uváděna speciální komorní verze se stovkou účinkujících. Menší počet zpěváků a hudebníků však nic neubírá na naléhavosti sdělení, pozitivních emocích  a nadšených reakcích, které představení vyvolává. Na dlouhou dobu poslední příležitost prožít u nás Mši „live“ se nabízí 8. prosince v brněnské Hale Rondo, kam lze ještě v předprodeji zakoupit zbývající volné vstupenky. Listopadové koncerty v pražském Foru Karlín jsou vyprodané a s dalšími reprízami se minimálně v příštím roce nepočítá. Producenti projektu Vojtěch Dyk a Josef Buchta aktuálně připravují inscenování Mše ve washingtonském Kennedy Center, kde měla Mass v roce 1971 premiéru a od té doby tam uvedena nebyla.

MŠI v ČR uvádí agentura Mass Dream Production, generálním partnerem projektu je Česká spořitelna. Mediálními partnery jsou: Právo, Novinky.cz, Český rozhlas – Radiožurnál a Harper’s Bazaar.
 
KONTAKTY:
www.bernsteinmass.cz
 

Jak si doma povídá manželsko-muzikálová dvojice Marie a Jan Křížovi?

Setkali jsme se s muzikálovými herci a zpěváky, ale hlavně manželským párem a rodiči Marií a Janem Křížovými, a nechali tento pár, aby si před námi povídal o Honzově návratu z divadelního angažmá v Německu, o novém muzikálu Vlasy, který v divadle Kalich zkouší Marie, a také o blížící se další roli jejího muže - tentokrát netradičně činoherní!
 
Jak si doma povídá manželsko-muzikálová dvojice Marie a Jan Křížovi?Maruška:Tak Honzíku, mám se Tě prý úvodem zeptat, co, nebo spíše kdo, Ti v Německu při účinkování v Plesu upírů nejvíc chybělo nebo chyběl? (smích)
Honza: Celý ten rok byl hodně náročný po mnoha stránkách, byl to velký tlak a plno nových výzev, ale je pravda, že když jsem nad tím přemýšlel, nejtěžší na tom celém rozhodně bylo, že jsme museli velkou část toho roku jako rodina fungovat na dálku. A to jsme, když jsme se to rozhodli podstoupit, ještě netušili o Tvém těhotenství! Jsem rád, že jsme to zvládli, byla to pro nás velká prověrka. Ale teď ty. První otázka, kterou tu pro Tebe mám, se týká spíš současnosti. Jak si užíváš zkoušení Vlasů v Kalichu? A mají se herečky bát, že se tato profese obtížně časově zvládá, když založíš rodinu?

Maruška: Zkoušení Vlasů jsem si užila, i když to bylo jiné, než dosud. Dělit svůj čas mezi malého a zkoušky bylo náročné, ale naštěstí mám Tebe a maminku, a také dvě skvělé alternace Kačky Steinerovou a Bohatovou, takže jsme to vše zvládli. Myslím, že se herečky nemusí bát. Mít miminko je krásné, a když člověk chce, jde všechno. Práce by něčemu takovému, jako mít dítě, rozhodně neměla stát v cestě.
Hodně Tvých fanoušků by asi zajímalo, jestli je pro Tebe představitelné žít a hrát trvale mimo ČR?
Honza: Pracovně si to představit umím, dělat muzikál v zahraničí je opravdu velmi zajímavá zkušenost. Jazykově je to velká výzva, ale po roce tam věřím, že by se tahle bariéra dala časem úspěšně překonat. Potkal jsem tam lidi z celého světa, kteří měli neprůstřelnou němčinu s téměř dokonalým akcentem. Ale hrát v rodném jazyce je samozřejmě něco, co se dá těžko nahradit. Největší otázkou by bylo, jak bychom to udělali my. Cestovaní s celou rodinou po Německu, Rakousku a Švýcarsku si moc nedokážu představit a fungovat na dálku vím, že už rozhodně nechceme. Takže zatím žádné plány o trvalém přesídlení do Německa nejsou na stole. Teď zas ty. Já se stejně musím ještě vrátit k těm připravovaným Vlasům. Jak se na to vlastně díváš ty? Vlasy jsou muzikál velmi zakotvený ve své době. Je téma míru, války, braní drog, volnomyšlenkářství a všeho toho dnes vůbec ještě aktuální?

Jak si doma povídá manželsko-muzikálová dvojice Marie a Jan Křížovi?Maruška: Myslím, že záleží na úhlu pohledu, co to vlastně znamená „aktuální“. Každý řešíme to, co se nás týká, a pro každého je aktuální něco jiného. A navíc, ty naše “kališácké” Vlasy jsou hodně přiblíženy pohledu dnešní společnosti. Přijď a uvidíš. (smích)
Honzíku můj drahý, teď se trošku odkloníme od divadla a práce. Ráda bych Tě představila jako muže na svém místě, když máme možnost dělat tento zajímavý rozhovor. Řekni nám, jaký postup bys zvolil, kdybys chtěl uvařit svojí milované ženě svíčkovou?
Honza: Asi bych se v první chvíli zeptal, jestli by sis ji radši neuvařila sama, že by to dopadlo líp… Ale pak bych se asi pustil do prohledávání internetu a hledal recept. Myslím, že pokud můžu následovat dobrý recept, je ze mě docela obstojný kuchař. Ale obraťme list. Já Ti musím položit takovou tradiční otázku. Já věřím, že je znám, ale čtenáře by asi zajímalo, jaké jsou tvoje aktuální sny a cíle. Co by Ti udělalo radost v osobním i pracovním životě?

Maruška: Udělalo radost? To je hezký. Tak v osobním životě mám všechno, co si můžu a mohla jsem si kdy přát. Tedy toho nejlepšího muže, fantastického syna a milující přestárlý “štěně”. Tak asi tak. (smích) A pracovně je to teď taky fajn, těším se na každou nově příchozí zkušenost, ať už na prknech divadla, nebo v televizi.

Jak si doma povídá manželsko-muzikálová dvojice Marie a Jan Křížovi?
Když jsme zpět u té práce, myslím, že by ses mohl pochlubit, co Tě čeká? Protože, my jsme na Tebe moc pyšní. Myslím Tvoje činoherní účinkování!
Honza: Kromě návratu prakticky do všech titulů, které jsem v Praze i mimo ni u nás na rok opustil, mě teď čeká zajímavý úkol. Dlouho jsem si to nerozmýšlel, protože takové nabídky se neodmítají. Zahájili jsme před pár dny zkoušení komedie Lady Oskar, která bude mít na prknech Divadla Kalich v Praze premiéru už v listopadu. Ten text je senzačně napsaný a moje role je skvostně napsaný dobrosrdečný blb. Je okouzlující. Celá parta, která se na představení sešla, v čele s Janou Paulovou, která se rozhodla poprvé ujmout i režie, je super. Na zkouškách je velká pohoda a legrace. Už se vážně těším, až tuhle komedii představíme lidem, mají se totiž na co těšit. Takže tolik k tvé otázce. A teď závěrem navrhuji, když už je řeč o Kalichu, který máme oba za svou domovskou scénu, že bys mohla diváky pozvat na všechny muzikály, ve kterých nás tam diváci mohou vidět. Co říkáš?

Maruška: To udělám moc ráda. Milí diváci Divadla Kalich, zvu Vás na krásná muzikálová představení, jako jsou Robin Hood, Osmý světadíl, Pomáda, Tajemství, Srdcový král, Krysař a nově Vlasy.
 
 

O co přišla Tereza Kostková

Již osmým rokem vybírala VIP porota absolutního vítěze soutěže o nejpovedenější CEWE FOTOKNIHU. Na slavnostní vyhlášení v divadle Semafor se sešla porota známých osobností a odborníků např. Tereza Kostková, Patricie Solaříková, Peter Nagy – předseda poroty, Renata Czadernová, Jakub Ludvík, Helena Zeťová, Pavel Šporcl, Kateřina Sedláková či Jakub Vágner. Ti všichni rozhodovali o vítězi prestižní soutěže. V dnešní přetechnizované době je možnost si uložit oblíbené fotky téměř kdekoliv. Na tabletu, v počítači nebo telefonu. Někdy ovšem stačí jedno špatné kliknutí a se snímky je amen. Proto se vyplatí mít své vzpomínky uložené na bezpečném místě, ideálně ve fotoknize, jinak by to nemuselo dopadnout dobře.

O co přišla Tereza Kostková Se smutnou zkušeností se nám svěřil zpěvák Peter Nagy. „Přišel jsem o stovky fotografií kvůli tomu, že mi odešel notebook. Prostě týdny práce! Naučil jsem se nevěřit softwaru a zálohuji na DVD, ale tam také nemám vyhráno,“ říká zdrceně. Jeho nejoblíbenější fotkou stejně zůstává klasický černobílý snímek z dětství. Jako malý chlapec sedí na nočníku a tváří se velmi důležitě. „Už tehdy jsem se uměl vypořádat s aktuálními problémy,“ směje je.
 

Není nad to, když si se svými blízkými můžete v klidu posadit, snímků se dotýkat a vzpomínat na šťastné chvíle. S digitálními snímky se takové kouzlu ztrácí, což potvrzuje i světoznámý houslista Pavel Šporcl. „V dnešní době máme díky digitální technice a úschovně možnost mít tolik fotek, že je obtížné mít k nějakým speciálnější vztah. Velice pečlivě mám uschovaná fota z prvních chvil života mých děti,“ říká s tím, že společně si často fotky prohlíží. Pavel Šporcl už dokonce sám jednu fotoknihu vytvořil – a to ze svatby se svou manželkou Barborou Kodetovou. A při výrobě takové fotoknihy se meze nekladou. Dnes už je tolik variant, že si každý může vybrat podle svého přání.
 
O co přišla Tereza KostkováOvšem najdou se takoví „šikulové“, kteří zničí i analogové fotky. To se stalo herečce a moderátorce Tereze Kostkové. Ta omylem částečně osvítila film z dovolené, kam jela zamlada se svou láskou. „Přítele to tenkrát strašně mrzelo, ale aspoň se ukázalo, že mě má rád a neopustil mě,“ směje se Tereza. Naštěstí s fotoknihou se jí podobná nehoda stát nemůže. Vytváří je pravidelně a její rodině slouží jako takový archiv důležitých událostí. „Dávám je i jako vánoční dárky. Sama si tvořím grafiku a nechala jsem vyrobit i umělecky černobílou. Když si tady všechny knihy prohlížím, jde mně hlavou, že se příští rok do soutěže také přihlásím.“ dodala Tereza Kostková. Každá kniha je totiž originál, vytvořený přesně podle vašich požadavků. A pokud se vám výsledek nebude líbit, máte 100% garanci peněz vrácení peněz při jakékoliv nespokojenosti. 
 
Herečka Patricie Solaříková se už sice pohybuje ve světě technologií jako ryba ve vodě, ale i tak není úplně spokojená. „Je to vlastně věc, která mě nejvíc štve na současné digitální době. Člověk už prostě nevyvolává fotky z dovolených, z Vánoc, všechno je v mobilu nebo počítači. Já si hrozně ráda prohlížím staré fotky a tak mě i napadlo, udělat fotoknihu k 60. výročí od svatby mojí babičce a dědovi průřez jejich životem. Byli nadšeni a dojati a tak jsem měla radost, že se vše povedlo“ říká Patricie. Herečka tak byla jednou z 6 000 000 evropských klientů, kteří se pustili do výroby fotoknihy.
 
To zpěvačka Helena Zeťová nám narovinu prozradila, že většina jejich fotek byla z večírku. Nejhlubší vztah má ale ale ke snímku, který nosila roky u sebe. „Mám fotku s bývalou láskou. Tu jsem nosila v kapse a ani jeden z nás už na ni nejde skoro poznat. Za ty tehdejší roky v kapse dostala zabrat,“ říká. A podle Ing. Pavla Schreibera, předsedy představenstva Fotolabu, právě díky fotoknize vaše nejkrásnější chvíle nikdy nevyblednou. „Je to archivace vzpomínek,“ shrnuje jednoduše nejdůležitější účel fotoknihy.
 
O co přišla Tereza KostkováTo si myslí i Jakub Vágner. Ten si jako věčný dobrodruh a cestovatel nejvíce cení svých snímků s rodinou. A jak nakládá s fotoknihou on? „V rámci dětského dne na Katlově jsem daroval fotoknihu složenou z fotografií z mých expedic několika dětem. Byl to skvělý dárek, který udělá vždy radost. Jsou to vzpomínky, které fotokniha dokáže nádherně ztvárnit a přinést radost.“
 
Slavnostní vyhlášení se konalo v prostorách divadla Semafor. Vítěz celé soutěže Milan Kutina z Litoměřic s fotoknihou šedesátka si odvezl fantastickou hlavní cenu v podobě nového PEUGEOTA 308. Cena pro vítěze v kategorii cestování je také lákavá. Výherce obdržel zájezd pro 2 osoby do Senegalu od EXIM TOURS.   
Letos se o skvělé ceny a prestižní ocenění utkalo 32 finalistů, kteří postoupili do užšího výběru z 2 150 přihlášených účastníků a vybrat opravdu ty nejlepší, bylo pro porotu hodně těžké.
 

Foto: CEWE , https://www.fotolab.cz/cewe-fotokniha.html
 
 

Nabucco po jedenácti letech opět v Plzni!

Po jedenácti letech od minulého uvedení se vrací na plzeňské jeviště divácký operní hit, Verdiho Nabucco. Premiéra v režii Tomáše Pilaře a s hudebním nastudováním Norberta Baxy se uskuteční 13. října 2018 ve Velkém divadle. V titulní roli se v alternacích představí Michele Kalmandy, jenž roli Nabucca poprvé ztvárnil již ve 24 letech, Pavel Klečka a Nikolaj Někrasov. V roli Abigail mohou diváci vidět Csillu Boross, Ivanu Šakovou či Ivanu Veberovou.

Nabucco po jedenácti letech opět v Plzni!Opera Nabucco zpracovává biblický námět o utiskovaném židovském národu a babylónském králi Nabuchodonosorovi. Je ale zajímavá i napjatým vztahem rodiče a potomka, zde konkrétně krále Nabucca a jeho dcery, což je téma, které se v dalších Verdiho operách často vyskytuje. „Pro mě jako režiséra bylo podstatné, vedle hlavní dějové linky, i pozadí tohoto příběhu. S diváky budeme trochu detektivové a odhalíme, co vlastně vedlo k velké společenské i rodinné tragédii,“ vysvětluje režisér inscenace Tomáš Pilař a zároveň slibuje efektní podívanou: „Silnou Verdiho operu podpoříme velkolepou scénografií, přičemž využijeme velké historické plastiky, jež nám umožňují scénu zajímavě přesouvat a otevírat.“
Nabucco je Verdiho teprve třetí operou a hned po svém prvním uvedení se stala hitem. I lidé, kteří žánru opery neholdují, znají motiv židovských sborů Leť, myšlenko, na zlatých křídlech (Va, pensiero, sull'ali dorate). „Sbor Židů v této opeře patří k nejkrásnějším sborům celé operní literatury,“ upozorňuje dramaturg opery Zbyněk Brabec a dodává: „Opera Nabucco, stojící na samém začátku Verdiho tvorby, je stále živým a aktuálním hudebním dramatem s hlavní myšlenkou svobody.“

Od premiéry Nabucca prošla Verdiho tvorba strmým vývojem, na jejímž konci stojí dvě geniální shakespearovské opery Otello a Falstaff. V Nabuccovi Verdi přiřkl hlavní roli barytonu, což je pro jeho tvorbu typické, a započal tak pozoruhodnou řadu barytonových rolí (např. Macbeth, Rigoletto, Boccanegra či Jago). „Je známo, že Verdi klade na zpěváky notné požadavky, a o Nabuccovi, ve kterém se Verdi teprve učil pracovat s hlasy, to platí dvojnásob. Naše inscenace bude světově obsazená nejen na premiéře. Hosté jako Michele Kalmandy či Csilla Boross, patřící ke světové špičce v rámci těchto rolí, budou vystupovat v průběhu celé sezóny,“ upozorňuje na výjimečné obsazení režisér Tomáš Pilař.

Nabucco po jedenácti letech opět v Plzni!Michele Kalmandy, představitel titulní role, právě Nabuccem započal svou mezinárodní kariéru a nyní je pro něj tato role více než příznačná. „Je to má první nabídka, abych vystoupil v krásné Plzni, a jsem ohromený všemi pozitivními překvapeními, které toto město i inscenace Nabucca nabízí. Těší mě precizní a přirozená práce, při které nám režisér poskytuje zároveň podporu a svobodu. To vše je doprovázeno opravdu autentickým, italským hudebním nastudováním. Hlasy mých kolegů jsou úžasné a zkoušky jsou nejen zábavné, ale především velmi profesionální. A já jsem rád, že jsem součástí!“ mluví o svém působení v Plzni Michele Kalmandy.
V Plzni byl Nabucco uveden poprvé v roce 1967 pod taktovkou Jiřího Kouta a v režii Ilji Hylase, podruhé pak
v době rekonstrukce Velkého divadla v Komorním divadle v roce 1983 (dirigent Josef Chaloupka, režie Inge Švandová-Koutecká), titulní roli vytvořili František Havelka, Vilém Míšek a Stanislav Kotyza, přičemž diváci dodnes vzpomínají na vřelý projev Oldřicha Wiesera jako Zachariáše. Dosud poslední inscenace Nabucca v Plzni měla premiéru ve Velkém divadle 23. června 2007 v nastudování dirigenta Pavla Šnajdra a v režii Daria Etemadieha.
Opera bude nastudována v italském originále s použitím českých a německých titulků.
Před premiérou proběhne lektorský úvod v 18.30 ve Foyer Vendelína Budila ve Velkém divadle.
Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.
 
Tvůrci a obsazení
 
Hudební nastudování                 Norbert Baxa
Dirigenti                                       Norbert Baxa, Jiří Štrunc
Režie                                             Tomáš Pilař
Scéna a kostýmy                         Aleš Valášek
Světelný design                           Antonín Pfleger
Dramaturgie                                Zbyněk Brabec
Sbormistr                                     Zdeněk Vimr
          
Nabuchodonosor (Nabucco) Michele Kalmandy / Pavel Klečka / Nikolaj Někrasov
Abigail Csilla Boross / Ivana Šaková / Ivana Veberová
Ismael Philippe Castagner / Paolo Lardizzone
Zachariáš, hebrejský velekněz Jan Hnyk / Jevhen Šokalo /František Zahradníček
Fenena, Nabuchodonosorova dcera Becca Conviser / Václava Krejčí Housková / Jana Foff Tetourová
Baalův velekněz Jan Hnyk / Daniel Klánský
Abdall, důstojník Tomáš Kořínek / Hector Manuel Mir
Anna, Zachariášova sestra Hanna Chelberg / Radka Sehnoutková / Adéla Skočilová
 
Premiéra 13. října 2018 ve Velkém divadle
Nejbližší reprízy 18. října a 1. listopadu 2018

Foto: Martina Root

 

Jsem trénovaná, klidně mi ještě nalož!

Život je takový samozvaný fitness. Navštívíte-li ho po delší době, takřka stoprocentně je vaše úsilí na druhý den odměněno bolestí svalů, občas i kloubů a vy mu to vracíte v podobě nadávek – nejrůznějších – všemi možnými jazyky. Avšak čím více makáte a dřete, tím jste připravenější na všechny jeho záludnosti a drobné hříčky. A že je to mrška hravá. Stejně jako při cvičení i v životě je důležité umět si říci „DOST“ a jednoduše odpočívat. Vypnout si hlavu, starosti, dostupná média, vyrazit pryč a naprosto změnit prostředí. Proč? Protože pokud dlouhodobě přetěžujeme již tak extrémně zatížený aparát, nenastane zlepšení, ale FATAL ERROR… Čeká vás důležitý životní krok, rozhodnutí, krok do neznáma…Tak jedině s čistou hlavou, plni síly, srovnaných myšlenek a pozitivním myšlením. Že to neumíte? Omyl. Udělejte první krok k lepšímu životu – odjeďte do přírody, jiné země, na samotu a aspoň na chvíli zapomeňte na všechny starosti. Nový život čeká.

Jsem trénovaná, klidně mi ještě nalož!Ráno vstanete, vesměs s pozitivní náladou jdete do kanceláře a v hlavě klasický to-do list: „projedu maily, odepíšu v určitých prioritách, něco napíšu, zaurguju pár lidí, rozdám úkoly, dám si kávu, týká se mě dneska oběd…“. Takhle je to v pořádku, takhle jste na to zvyklí. TOTO je váš klasický den. Nevíte, co KONKRÉTNĚ vás čeká, ale znáte ráz svých pracovních dní. Bude to zase hukot, ale těšíte se na to. Tak s chutí do toho a půl je hotovo.
Na recepci sedí ta skvělá partička staříků, která vás vždy pochválí, hned ráno i zalaškuje, pobaví, popřeje příjemný den a k výtahu se chystáte už s úsměvem na rtech i na duši. Ano, čeká vás možná trošku náročný den, protože máte dvě témata, důležitá témata, která byste chtěli probrat s nadřízeným. Oba jste však rozumní, jistě se dohodnete…Stejně je to super, když spolu pracují lidi, kteří jsou tak nějak na stejné vlně, rozumí si, aniž by si museli nějak zásadněji cokoliv vysvětlovat. Štěstí, že tolik lidí máte ve svém okolí opravdu mnoho. Nadechnete se, otevřete oči a řeknete si nahlas „JO! JE TO SUPER!“.

Jsem trénovaná, klidně mi ještě nalož!Přijdete do kanceláře a TEĎ to všechno začne! Aniž by vás na to kdokoliv upozornil předem, dnešním dnem se vám začne hroutit domeček z karet. A NAJEDNOU TO LÍTÁ!!! Levá – pravá, přední – zadní, pravej hák – levej hák,...K.O. !!! Když už, tak už…. V tomto gardu se to s vámi táhne další v podstatě dva týdny. Jediná jistota, kterou skutečně máte je ta, že to zase přijde! Jen nevíte odkud, kdy a od koho. A tak jste ve střehu pořád. A je to neuvěřitelně vyčerpávající. Sype se všechno, váš život, život vašich přátel, jejich rodin…všechno.... Myslím si, že jsem již důrazně naznačila celou situaci a náladu. Je na čase přestat se ve svém pidi-vesmíru utápět a podívat se na věc racionálníma očima.

Tak se teď nedaří. No-a-Co? Můžeme sedět v koutě, doma na gauči a litovat se. Tím si ovšem nepomůžeme. Je na čase začít jednat. A nebát se žít, nezakrnět. Tak šup šup, jede se do světa. Už jste si všechny možné eventuality rozmysleli ze všech stran a vymysleli jste jenom to, že jste unavení a potřebujete motor. A pokud jste to nevymysleli, tak jste to vymyslet měli. Balte kufr a jde se ven. Kam? No přeci kamkoliv? S kým? S kýmkoliv, třeba i sám/a, s drahou polovičkou, s milencem/milenkou, kamarády. Prostě nemyslete a jeďte. Ani to nemusí být nijak daleko. Byli jste už v Maďarsku? Na blind? Totálně nepřipravení? Bez znalosti řeči, prostředí, mapy, aj. Je to neuvěřitelná zábava. Po několika hodinách ve vlaku se lehce „picnete troškou bublinek“ a najednou za slovenskými hranicemi zjistíte, že jste opravdu v háji. TÝHLE řeči totiž vážně nerozumíte. Co hůř nejste schopni dle mluvy pomalu ani rozluštit, kde máte vystoupit, netušíte, kde jste…Vteřinu se zamyslíte a zjistíte, že přesně toto jste potřebovali! Začnete se smát a stress jako by vám najednou úplně opustil. Cítíte se lehce. Dovolená začíná!

Jsem trénovaná, klidně mi ještě nalož!Nyní už vás netrápí fakt, že neumíte maďarsky, že si v Budapešti budete muset nějak najít hotel i se k němu dostat. Domluvit se s místními. Teď jste kreativní a vlastně i zábavní. Vidíte najednou barvy ve všech odstínech a všechny jsou krásné. NE! OPRAVDU NEJSTE TOLIK OPILÍ! Jen tak moc SVOBODNÍ. Nikomu nerozumíte a ono je to vlastně super. Žijete a máte nadhled. Ke všemu místní lidé jsou skutečně přátelští a celé město, jako by na vás dýchalo mateřskou láskou. Město je krásné, ale není to pouze jeho zásluhou…Tohle je ta chvíle, kdy víte, co chcete – nechcete a co máte dělat…pousmějete se a jdete si pro ten největší zmrzlinový čokoládový pohár, který byste si doma nikdy nedali – CHUTNÁ SKVĚLE!
Závěrem se tedy nabízí shrnutí: Proč byste měli opustit staré prostředí, když vás čeká těžké a třeba i životní rozhodnutí? Protože ve starých domech vás obvykle příval čerstvého vzduchu nečeká…

MUZIKÁLOVÁ KOMEDIE, VE KTERÉ KAŽDÝ MŮŽE MILOVAT KOHO CHCE! KDYŽ MU TO VLÁDCI DOVOLÍ...

Ve dnech 4. a 5. října se uskutečnila v divadle Hybernia slavnostní předpremiéra a premiéra muzikálové komedie Doktor Ox. Libreto a režie tohoto původního českého muzikálu, který je inspirován povídkou Julese Vernea, je dílem zkušeného scenáristy a režiséra Zdeňka Zelenky, autorem hudby je uznávaný skladatel Jiří Škorpík, texty napsal renomovaný textař Boris Pralovszký, autorem zcela originálně pojaté choreografie je Ivana Hannichová.

MUZIKÁLOVÁ KOMEDIE, VE KTERÉ KAŽDÝ MŮŽE MILOVAT KOHO CHCE! KDYŽ MU TO VLÁDCI DOVOLÍ... Režisér Zdeněk Zelenka nám ke vzniku muzikálu řekl: Na motiv Vytvořil jsem zcela nový, originální, původní příběh, ve kterém jsem nechal milovníka svobody, žen, vína a života vůbec, tedy francouzského mladíka Sebastiana, narazit na mocichtivého psychopata Doktora Oxe, údajně světoobčana a věhlasného vědce, ve skutečnosti ovšem velkého podvodníka a zločince. Tenhle odporný padouch má v životě jediný cíl - prostřednictvím svého vynálezu ovládnout masově myšlení obyvatel, a to nejen v malém městečku Quiquendon, ale postupně v celé Evropě, v celém světě! V místy až velmi napínavém příběhu o zločinném doktoru Oxovi tedy nejde o nic míň než o touhu jedince masově ovládat lidskou mysl. Že vám to v současné době médií přijde docela aktuální? I proto tento muzikál vznikl…
 
Diváci předpremiéry měli možnost vidět v titulní roli doktora Oxe excelentního Jiřího Korna, kterému režisér Zdeněk Zelenka psal tuto roli přímo na tělo a opravdu bylo vidět, že mu role zločinného doktora sedla. Jiří Korn dal roli doktora Oxe nádech starého bodrého strýce, kterého si v první fázi představení velice oblíbíte, a proto je pak pro vás těžké spatřit ho na konci příběhu v pravém světle, kdy se projeví jako odporný zločinec. Ano, je to přímo prototyp psychopata, kteří se po staletí snaží ovládat myšlení lidí a hnát je tak buď na válečná jatka nebo do plynových komor.
 
 S hraním padouchů má Jiří Korn již své zkušenosti:“ Thénardier v Bídnících, Ingeneer v Miss Saigon, Horácio v Limonádovém Joeovi, Ghort v Missi, Herodes v Jesus Christ Superstar, Arturo Mendoza v Carmen, Zoser v Aidě. Danglar v Hrabě Monte Christo. Mohl bych dál pokračovat, ale není třeba. Je to celkem snadné. Naučíte se daný text a pak jej musíte reprodukovat tak, aby vám divák uvěřil. Jestli se mi role doktora OXE  (Samuel Perin Salvatore di Moretti, Vittorio, Charles, Nikola, Helmut Blecket) povedla, nevím. To se musíte zeptat těch, co představení viděli. Jinak se mi zpívalo a hrálo báječně, ale byl jsem rád, když už byl konec. Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré.“ 
 
Naprosto rovnocenný výkon podal v den premiéry Martin Pošta. Oba pánové jsou již muzikálovými bardy a ač každý pojal svou roli logicky po svém, nadšeni budete z obou výkonů. Režisér si dal opravdu záležet na tom, aby alternace byly vyrovnané. Skvělý výkon předvedli v roli Sebastiana Petr Ryšavý i Peter Pecha. Roli starostky Elen La Place ztvárnila ve čtvrtek Kateřina Brožová, která překvapila jistým zpěvem a komediálním pojetím své role.

MUZIKÁLOVÁ KOMEDIE, VE KTERÉ KAŽDÝ MŮŽE MILOVAT KOHO CHCE! KDYŽ MU TO VLÁDCI DOVOLÍ...
A co Kateřinu Brožovou zaujalo na její roli starostky? „Celá hra je o určité manipulaci s lidmi, myslím, že je to zajímavé téma. Moje role starostky je vlastně jednou z těch manipulativních osob, které se moc vymkne z ruky. Doktor Ox je muzikálová komedie s lehkou nadsázkou, a i když vyústí v nečekaný a svým způsobem i smutný konec, je dobře stravitelná pro všechny generace, a to je to, co se mi na ní líbí.“
 

Premiéru v této roli odehrála Dita Hořínková, která svoje herecké a komediální kvality potvrdila už mnohokrát, naposledy v Zelenkově muzikálu Mefisto a nebylo tedy divu, že i tuto roli napsal Zdeněk Zelenka přímo pro ni.  Autoři vsadili kromě muzikálových stálic jako je Tomáš Trapl, Zbyněk Fric, Jiří Zonyga, David Uličník nebo Renáta Podlipská i na mladé a velmi talentované umělce, kteří si celé představení náležitě užívají a mezi nimiž nechybí Ivana Korolová, Petra Vraspírová, Anna Slováčková, Lukáš Randák, Ondřej Bábor, Ladislav Korbel nebo Tomáš Smička, který se na představení podílel i jako asistent choreografie. Spolu s choreografkou Ivanou Hannichovou připravili velmi nápaditá, neotřelá a kreativní taneční čísla.

Doktor Ox je jednoznačně muzikál, při kterém se nejen pobavíte, ale také oceníte skvělé výkony všech účinkujících, o čemž svědčily i nadšené reakce diváků předpremiéry i premiéry, kteří umělce odměnili bouřlivým potleskem i standig ovation.
 
Krátce, ale jasně se k muzikálu vyjádřil výkonný producent a ředitel Divadla Hybernia Michal Mückstein: „Doktor Ox je naprosto pro každého. Mohou na něj přijít klidně děti, mladí lidé i senioři.“

MUZIKÁLOVÁ KOMEDIE, VE KTERÉ KAŽDÝ MŮŽE MILOVAT KOHO CHCE! KDYŽ MU TO VLÁDCI DOVOLÍ...
Slavnostní premiéru si nenechala ujít spousta známých osobností, mezi nimiž nechyběl předseda vlády Andrej Babiš, slovenský velvyslane Peter Weis, z hereckých a pěveckých osobností Jiřina Bohdalová, Petr Kolář, Andrej Hryc, Roman Štolpa,  Roman Vojtek, Milan Peroutka, Lucie Černíková, Michal Nesvadba, Dáda Patrasová, Vilém Čok, Jan Hrušínský, Radim Šváb   Monika Sommerová, Jiří Dědeček,  režiséři Jiří Adamec a Jiří Svoboda.


Foto: archiv Divadla Hybernia
 

Hanka Kynychová vzkazuje ženám: nebojte se mít čas jen pro sebe! Nový motivační diář pro rok 2019 je tu!

Hanka Kynychová vzkazuje ženám: nebojte se mít čas jen pro sebe! Nový motivační diář pro rok 2019 je tu!Hanka Kynychová s rozhodla motivovat české ženy k tomu, aby se nestyděly plánovat si čas jen pro sebe a vydala motivační diář pro rok 2019. Prostřednictvím svého diáře se snaží ženám sdělit, že je normální chodit cvičit, vařit si krabičky do práce a starat se o sebe, aniž by si vyčítaly, že hodinu, kterou strávily ve fitku, nevěnovaly svým dětem nebo partnerovi. Ne nadarmo se totiž říká, že šťastná a spokojená máma je dobrá máma. A aby žena byla šťastná a spokojená, potřebuje také trochu toho času jen pro sebe.

„Vydala jsem už tři knížky o zdravém životním stylu, ale říkala jsem si, že těžko budou ženy knížky tahat denně se sebou v kabelce. Tak jsem se rozhodla jim sestavit diář, kde mají na každý týden nějaký tip a na každý měsíc sadu cviků a podrobně rozebírám jednotlivá témata patřící do zdravého životního stylu a můžeme tak spolu být celý rok,“ vysvětila přední česká cvičitelka důvody, proč se rozhodla diář vydat. A nemá snad strach, že by o něj nebyl zájem, protože doba přeje elektronickým diářům v mobilu? „Já jsem člověk, který potřebuje jasně a srozumitelně vidět, co ho další den čeká, proto potřebuji papírový diář. Myslím si, že svoje cíle splníme pouze, pokud je jasně uvidíme před sebou, a to jde v elektronickém diáři na displeji malého mobilu velmi obtížně. Navíc jsem diář psala proto, aby mě ženy měly stále u sebe, abych je denně motivovala. Mobil se může vybít, ale diář budou mít v kabelce stále,“ neřeší obavy z technického pokroku Kynychová. A dělá dobře. Jak se na křtu ukázalo, papírové diáře jsou stále v kurzu!
Za kmotry si Hanka vybrala ženy, které nejen perfektně vypadají, ale také sportují a svůj čas si umějí plánovat.
Moderátorka Hanka Heřmánková je vyznavačkou papírových diářů a diář Hanky Kynychové jí zaujal svým vzhledem. „Diáři přeji velký dotisk před koncem roku a ať se líbí,“ popřála jako správná kmotra bývalá televizní hlasatelka.

To olympijská vítězka Kateřina Neumannová se několik let přemlouvala k elektronickému diáři a technika jí sice nakonec zaujala, ale i nadále si zapisuje poznámky do svého koženého diáře, například sportovní aktivity svojí dcery. Píše si do svých diářů i svoje sportovní aktivity nebo na ně nezbývá už tolik času? „Snažím se sportovat, když mám více práce, tak samozřejmě tolik času není, ale snažím se. Ale určitě se nesnažím tolik jako Hanka,“ vysvětlila s úsměvem přední česká sportovkyně.  Diáři pak popřála, aby všechny ženy, které jej budou mít v kabelce, se alespoň ob den řídily Hančinými radami.

Hanka Kynychová vzkazuje ženám: nebojte se mít čas jen pro sebe! Nový motivační diář pro rok 2019 je tu!
Jitka Sedláčková není příznivcem plánování, ale je prý příznivcem organizování. „Miluji papírové diáře, jsem spisovatelka, miluji i svoje plnící pero. Právě proto si myslím, že budu milovat i tento diář Hanky Kynychové,“ sdělila známá herečka. V diáři jí pak zaujala konkrétní fotka Lenky Hatašové, která není příliš cvičební, ale spíše motivační Ptala se tak Hanky, o jaké že jde cvičení? „Protože je fotka lehce odvážná, řekla bych že se jedná vaginální cvičení,“ hádala vtipně Sedláčková. Hanka Kynychová potvrdila, že pokud chcete sedět s rovnými zády, tak i svaly pánevního dna musíte zapojit, ale že se opravdu nejedná o cvičební fotku, ale o fotku, která má ženy motivovat. Křest se tak nesl v opravdu přátelském duchu.





Hanka Kynychová vzkazuje ženám: nebojte se mít čas jen pro sebe! Nový motivační diář pro rok 2019 je tu!Herečka Vlastina Svátková je také milovnicí papírových diářů. „Diář nosím stále při sobě a nevycházím bez něj ven, když omylem zapomenu diář a nemám jej u sebe a někdo mi volá, zda mám tehdy a tehdy volno, tak jsem nervózní, protože nevím, zda mohu. Diář mi tak pomáhá zaznamenávat informace, které neumím udržet v hlavě. Elektronický diář vůbec nemám. Takže tento diář je přesně věc pro mě,“ sdělila trojnásobná maminka, která nebyla kmotrou diáře náhodou. Připravuje vydání svojí knižní prvotiny a s Hankou si tak přislíbily vzájemnou podporu při svých literárních počinech.

Patricie Solaříková se svěřila, že je dinosaurus, protože si zapisuje do papírových diářů a elektronické diáře jí minuly. Patricie výrazně zhubla a vypadá skvěle. Je to snad tím, že si plánuje svůj čas na cvičení? „V létě jsem cvičení trochu flákala, ale zima je pro mě ideálním obdobím na cvičení, dokážu ho udržet ve větší pravidelnosti. Takže se těším na pravidelné cvičení,“ svěřila se herečka známá ze seriálu Ulice, kterou prý v diáři zaujaly hlavně Hančiny týdenní tipy. Vysekla pak Hance poklonu plnou krásných a pravdivých slov: „Chtěla bych Hance poděkovat za to, že takovou věc vůbec vytvořila. V dnešní době sociálních sítí, kde se všichni tváří, že je všechno krásné, je důležité lidi zdravě motivovat.“

Celým křtem provedl moderátor Karel Voříšek, který stejně jako přítomné kmotry sdělil, že stále vlastní papírový diář, do kterého si rád zapisuje.
Hanka Kynychová se v rámci propagace svého diáře rozjede i za svými fanynkami po republice. Čekají jí besedy a autogramiády 5. 11. v Ostravě a 9. 11. v Brně.

Diář vydalo nakladatelství CPress ve společnosti Albatros Media.

Foto: KF Production
 

Prodáváme nevěstu na Malé scéně DJKT

Divadlo J. K. Tyla přináší další inscenaci pro nejmenší diváky, 6. října 2018 od 17.00 bude mít premiéru komorní zpracování slavné Smetanovy opery s názvem Prodáváme nevěstu. V této verzi budou zachována nejvýznamnější hudební čísla, ale inscenace bude zkrácena na délku vhodnou pro dětského diváka. V hlavních rolích Mařenky a Jeníka se představí Radka Sehnoutková v alternaci s Ivanou Veberovou a Daniel Matoušek nebo Jakub Turek.

Prodaná nevěsta, jedna z nejvýznamnějších oper, patří ke klenotům české operní kultury. Premiéru měla v roce 1866 a od té doby se pravidelně objevuje na českých Prodáváme nevěstu na Malé scéně DJKTjevištích. Děj se točí kolem Mařenky, o jejíž ruku se uchází Jeník, rodiče Mařenky však již svou dceru zaslíbili jinému mládenci. Jen Jeníkova chytrost a neohroženost přispěje ke zdárnému konci opery, v níž „dobrá věc se podařila a věrná láska zvítězila“. „Chceme operu Prodaná nevěsta přiblížit dětskému publiku a přáli bychom si, aby v ní nalezlo zalíbení. Budeme respektovat původní děj, ale vynecháme zde některé role, protože celé představení potřebujeme zkrátit na délku únosnou pro dětského diváka,“ vysvětluje dramaturg opery Zbyněk Brabec.

Nesmrtelný příběh z české vesnice režijně připravuje Jakub Hliněnský, pro plzeňského diváka známý jako operní a operetní sólista a asistent režie, jenž se spolupodílí na řadě projektů pro mládež. „Po Papagenovi v kouzelném lese mi bylo svěřeno další představení pro malé diváky. Jakožto relativně začínající režisér mám rád výzvy a tou určitě je zkrácená verze naší nejznámější opery Bedřicha Smetany. Inscenace Prodáváme nevěstu je určená převážně pro dětského diváka, kterého bychom rádi okouzlili a seznámili s operním žánrem. Doufáme, že si tak děti vybudují k divadlu kladný vztah. Já pracuji na těchto představeních rád, protože člověk musí být stále ve střehu a musí připravovat inscenaci s maximální pečlivostí, aby udržel pozornost malého diváka,“ popisuje svou práci na nové inscenaci režisér Jakub Hliněnský. Malebný ráz inscenace podtrhne scéna Lukáše Kuchinky a kostýmy Lenky Poláškové, inspirované dobovými lidovými kroji.

Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.
 
Tvůrci a obsazení
 
Hudební nastudování a dirigent                         Josef Kurfiřt
Režie                                                                      Jakub Hliněnský
Scéna                                                                     Lukáš Kuchinka
Kostýmy                                                                 Lenka PoláškováProdáváme nevěstu na Malé scéně DJKT
Dramaturgie                                                          Zbyněk Brabec
Hudební příprava                                                  Maxim Averkiev, Martin Marek
 
Krušina, sedlák                                                      Daniel Kfelíř / Dalibor Tolaš
Ludmila, jeho žena                                                Ivana Klimentová / Ivana Šaková
Mařenka, jejich dcera                                            Radka Sehnoutková / Ivana Veberová
Mícha, gruntovník                                                  Roman Dušek / Pavel Horáček                                     
Háta, jeho žena                                                      Jana Foff Tetourová / Barbora Jindrová
Vašek, jejich syn                                                     Tomáš Kořínek / Martin Švimberský
Jeník, Míchův syn z prvního manželství               Daniel Matoušek / Jakub Turek
Kecal, vesnický dohazovač                                    Josef Kovačič / Jevhen Šokalo
 
 
Premiéra 6. října 2018 od 17.00 na Malé scéně DJKT
Nejbližší reprízy 7., 27. října a 4., 14., 24. listopadu 2018

Foto: Martina Root
 

NESMRTELNÍ, aneb věk je pouze číslo

Máte pocit, že v pokročilém věku Vás už nic hezkého nečeká? Omyl! V každém věku lze být aktivní, pracovat či se věnovat svým koníčkům a zálibám. Kniha NESMRTELNÍ autora Miloše Zapletala přibližuje čtenářům aktivity mnoha známých osobností navzdory jejich pokročilému věku. Vybral si 43 slavných „mladých staříků“, jak je nazývá, jejichž průměrný věk je 86 let. V této knize najdete životní názory například Zdeňka Svěráka, Karla Gotta, Jiřiny Bohdalové, Jiřího Suchého, Milana Lasici, Václava Vorlíčka, Karla Schwarzenberga, Jana Saudka nebo olympijské vítězky Dany Zátopkové. Kniha NESMRTELNÍ, aneb Slavní mladí staříci je návodem těm, kteří si ve vyšším věku se stárnutím mnohdy nevědí rady.

NESMRTELNÍ, aneb věk je pouze číslo Když se řekne Miloš Zapletal, každý si bezesporu vybaví soutěž krásy Miss České republiky. Dříve redaktor, scénárista, dramaturg a manažer předních osobností české pop music se dnes věnuje především své Farmě Blaník. Jak se stát spisovatelem napadlo Miloše Zapletala, když se naučil psát už někdy mezi 8–9 lety. Napsal jsem takový legrační dětský románek a už jsem si myslel, že budu spisovatelem. Samozřejmě, že moje celoživotní dráha šla jinudy.   V posledních letech dělám spíš farmáře, ale díky mojí šikovné ženě a výbornému řediteli farmy mám méně starostí. Zamýšlel jsem se, co budu dělat a napadlo mě, že bych se mohl pokusit o psaní knížek. Nikoliv jako spisovatel, ale jako sepisovatel. Již jsem dělal na několika knížkách o Miss, o Manéži, o Bolku Polívkovi a teď jsem si vymyslel téma NESMRTELNÍ o starých lidech, známých osobnostech. Tyto rozhovory jsou o lidech, po nichž zůstane nějaké hmatatelné dílo - sochy, obrazy, knihy, hudba – v tom spatřuji jejich nesmrtelnost.“ Miloš Zapletal odkryl i pozadí vzniku knihy, kterou psal zhruba tři čtvrtě roku. „S každým jsem se sešel, povídal si 2-3 hodiny o tématech nesmrtelnosti, víře, hlavně o tom, co dělají, jak jsou aktivní, co plánují. Většinu rozhovorů jsme uskutečnili u nich doma.  Osobnosti jsem vybíral především podle svého uvážení, nebo mně někdo poradil, např. moje žena Hanka. Většinou jsem je našel, ale ne vždy se mně podařilo s nimi sejít. Například Zdeněk Mahler a Rajko Doleček mně předčasně zemřeli. Domlouval jsem se i s panem Formanem, tomu se do toho už nechtělo, protože byl nemocný.“
 
NESMRTELNÍ, aneb věk je pouze čísloSlavnostního křtu knihy, který se symbolicky koná ve Světový den seniorů, se zúčastnili kmotři Bolek Polívka, Marie Rottrová a Ladislav Špaček. Jan Čenský křest moderoval a Ondřej Gregor Brzobohatý, který zde zastoupil Nadaci Taťány Gregor Brzobohaté (Kuchařové) – Krása pomoci, té Miloš Zapletal věnuje 10 % z autorských honorářů a tantiém. Autor knihy zároveň pro nadaci, která pomáhá starým, opuštěným lidem získal sponzorské finanční prostředky. Mezi Nesmrtelnými a dalšími hosty, kteří se křtu zúčastnili, můžeme jmenovat Jiřího Suchého, Oldřicha Kaisera, Petra Nárožného, Jana Měšťáka, Libora Peška, Ivana Havla, Vadima Petrova, Pavla Pafka, Magdalenu Dietlovou, Lindu Wichterlovou (101 let!), Dášu Vokatou, Jana Pirka, Janu a Jiřího Adamcovi, Cyrila Höschla, Josefa Máru, Janu Štěpánkovou, Milana Heina a Gustava Opustila.
Své slovo ke knížce řekl jeden z kmotrů a dlouholetý kamarád autora Bolek Polívka: „Krásný starý člověk je umělecké dílo a Milošovi se v této knize podařilo shromáždit spoustu uměleckých děl.  Je to velmi vzácná sbírka, která je opravdu nezapomenutelná.“
 
V říjnu Miloši Zapletalovi vychází v nakladatelství Mladé fronty dokonce dvě knížky. Kromě knihy NESMRTELNÍ ještě knížka pro děti Báchorky Blanického rytíře. O čem kniha je, nám řekl sám autor. „Kniha je z oblasti, kde mám farmu. Je o tom, jak Blanický rytíř chodí kolem Blaníku a zažívá tam různé historky.“  Zapletal zároveň prozradil, že už teď chystá další knihu. „Teď píši knížku, která se bude jmenovat Za zády slavných. Ta je o zákulisí showbusinessu, o lidech, s nimiž jsem spolupracoval. Od Karla Kryla, přes Marii Rottrovou, Olympic, Michaela Kocába, samozřejmě některé missky, až po Bolka Polívku, Lucii Bílou a další.“

Knihu vydává nakladatelství Mladá fronta, má celkem 386 stran a prodejní cena činí 399 Kč.

Foto: Mladá fronta a. s. 
 

Homosexualita v dějinách

Homosexualita, neboli vztahy mezi stejným pohlavím, se ve společnosti vyskytovaly odjakživa. Terminologického označení se jim však dostalo až kolem r. 1869, kdy byl termín použit maďarským doktorem Karoly Benkrtem, jako náhrada za dosud používané termíny „sodomie“ či „pederastie“.
 
Rozdíl v jednotlivých historických obdobích a kulturách spočívá tedy pouze v tom, do jaké míry byla nebo nebyla daná společnost heterosexuálně normativní. Informace o jednotlivých historických obdobích nám často chybí nebo jsou značně zkreslené heterosexuálními normami naší a západní kultury.  „S poměrně velkou jistotou můžeme tvrdit, že lidé se chovali jak heterosexuálně, tak homosexuálně ve všech dobách a kulturách, a že podíl lidí s homosexuálními a heterosexuálními dispozicemi se příliš nemění v souvislosti s rozmístěním „v čase a prostoru“.


Tolerance homosexuality se proměňovala a proměňuje dodnes. Pro bližší souvislosti je třeba Homosexualita v dějináchmalý historický exkurz:
  • V antickém Řecku byla homosexualita tolerována, v podstatě považována za běžnou. Nebylo výjimkou, že si starší muži vydržovali urozené mladíčky a poskytovali jim vzdělání a obživu. Oproti tomu v antickém Římě byla sice homosexualita tolerována a beztrestná, ale považována ze nehodnou pravého Římana (u vládců to ale nevadilo).
  • Zásadní změna přichází až s příchodem křesťanství, které sexualitu považuje za účelovou. Oním účelem byla reprodukce a to pouze v přijatelném vztahu, muž a žena, což z homosexuality učinilo čin nepřijatelný. Vzhledem k uzákonění křesťanského náboženství jako jediného náboženství se stal z homosexuality i trestný čin. Kromě trestnosti homosexuality byla také mnohými panovníky považována za původce různých zel a katastrof (císař Justinián ji považoval za příčinu moru, hladu a zemětřesení; Karel Veliký za příčinu nájezdu kobylek a sarančat). Trest smrti nebyl výjimkou v podstatě až do nástupu osvícenství, kdy byla považována už spíše za přestupek a trestána „pouze“ žalářem.
  • V Českých zemích dochází ke zmírnění trestnosti už za vlády Josefa II., který roku 1787 vydal Všeobecný zákoník o zločinech a trestech. Homosexualita je považována za přestupek a trestána žalářem, galejemi nebo tělesným trestem. Paradoxem je, že sama manželka Josefa II., Isabela Parmská, měla poměr s jeho mladší sestrou Marii Kristinou. Josef II., který Isabelu velmi miloval, neměl o skutečné orientaci své ženy ani tušení.  
  • Za vlády Františka II. byl roku 1796 vydán Západohaličský trestní zákoník, který byl rozšířen roku 1803 na území celé monarchie (vyjma Uher) a s určitými úpravami vydán pod názvem Zákoník a zločinech a těžkých policejních přestupcích. Styky mezi osobami stejného pohlaví jsou zde zahrnuty pod názvem smilstvo proti přírodě. Tento zákoník platil po novelizaci v roce 1852 na našem území až do roku 1950.
Homosexualita v dějinách
  • V roce 1895 proběhl proces s britským dramatikem Oscarem Wildem, který ač ženat, udržoval vztahy i s muži. Tím nejzásadnějším byl pro Wilda vztah s lordem Alfredem „Bosie“ Douglasem, synem markýze Queensberryho. Queensberrymu nebyl synův vztah s dramatikem po chuti, proto se pokusil na premiéře Wildovy hry, Jak je důležité míti Filipa, vyvolat skandál. Následný soudní proces se pak bohužel obrátil proti samotnému dramatikovi, Wilde byl odsouzen k dvěma letům vězení a nucených pracích pro přečin proti mravopočestnosti.
 
  • Nacistické Německo a Ernst Röhm. Člen NSDAP, velitel oddílů SA a Hitlerův blízký přítel, o kterém je známé, že se rád oddával milostným hrátkám v lázních a gay barech. Do jednotek SA přijímal muže nejen podle kvalifikace, ale i jejich orientace.  Tento fakt neunikl ani socialistickému plátku Münchner Post, který Röhmovi v cílené kampani pěkně zatopil, když otiskl titulky jako: „Teplé bratrstvo v hnědém domě“. Hitlerovi se nakonec přestalo kamarádovo chování líbit (nejen homosexuální, Röhm doufal i v sociální revoluci, SA je nekontrolovatelná a oddaná Röhmovi) a pod tlakem se rozhodne pro Röhmovo uvěznění a následný trest smrti. Je zvláštní, že NSDAP i Hitler veřejně vystupovali proti homosexuálům, ačkoliv mezi svými spolupracovníky jich měli mnoho.
Homosexualita v dějináchOd roku 1934 vznikají tzv. růžové seznamy, sloužící k evidenci homosexuálů nebo lidí podezřelých z homosexuality. Stejně jako byli Židé v koncentračních táborech označováni žlutou hvězdou, tak i homosexuálové měli své označení, růžový trojúhelník. Legislativní úpravy umožňují Hitlerovi, aby nežádoucí osoby a nepřátelé označil za homosexuály, odeslal je do koncentračního tábora, případně je nechal vykastrovat.
V r. 1961 vstupuje v platnost nový trestní zákoník, který ruší trestnost homosexuality a Československo se tak stává jedním z prvních států vyspělého světa, kde k dekriminalizaci homosexuality došlo.
 
  • Až do r. 1992 byla homosexualita na seznamu Mezinárodní klasifikace nemocí WHO. Za vlády minulého režimu nebylo dovoleno vydávat jakákoliv periodika či veřejně vystupovat na téma homosexuality, což mělo za důsledek nedostatečnou informovanost. Dokonce do konce 80. let platil i zákaz publikování stejnopohlavních seznamovacích inzerátů. Nízká informovanost se týkala také pohlavních chorob, hlavně HIV a prevence.
Homosexualita v dějináchPrvní informace o prevenci AIDS a homosexualitě se v mediích začaly vynořovat až s koncem 80. let. 1. 7. 1990 došlo k novelizaci zákona z r. 1961, který zrovnoprávňuje věkovou hranici pro heterosexuální a homosexuální styky na 15 let. Homosexualita se stává viditelným společenským jevem. Od konce 90. let jsou zakládány různé organizace, které by homosexuálům pomáhaly. Hlavní a nejvýznamnější organizací je SOHO, organizace zaměřující se hlavně na humanitární pomoc a prevenci proti AIDS. Homosexualita byla více medializována, což se promítlo do zvýšené informovanosti a dá se říct i k rostoucí toleranci společnosti, především mladé generace.
 
Závěrem už stačí jen říci, že homosexuálně orientovaní lidé mohou být rádi za dobou, v které žijí. Beze strachu, který museli prožívat generace před nimi, mohou žít relativně spokojený život….
O tom, jak se k homosexualitě staví dnešní společnost, jak je to s uzavíráním manželství, co je to registrované partnerství a zda je možná adopce dětí se dočtete BRZY v pokračování tohoto článku.
 
 
 

Rupert Murdoch: dědic, kterému sudičky daly všechno

Rupert Murdoch je australský byznysmen, který se svým vlivem a finančním jměním řadí mezi nemocnější osobnosti světové mediální scény. Murdoch je považován za mediálního magnáta současnosti, kterému se během života podařilo vybudovat impérium sahající do všech kontinentů světa. Vzhledem k profilu úspěšné, silné osobnosti a jménu, které si od mládí vybudoval, hovoříme o člověku, jehož cílem je nejen navyšování zisku, ale také prosazování vlastních názorů a idejí. Cestu k úspěchu mu pomohl vybudovat jeho otec, který začínal před sto lety jako novinář. V roce 1951 zemřel a Rupert tak zdědil dva deníky.

Rupert Murdoch: dědic, kterému sudičky daly všechnoMurdochův úspěch tkví ve vlastnictví dvou zásadních společností, působících v oblastech sdělovacích a zábavních. Těmito dvěma giganty jsou: News Corp a TFC Holdings, mateřská firma filmového studia 20th Century Fox. News Corp, jak sama o sobě udává, je „globální diverzifikovaná společnost, zabývající se sdělovacími a informačními službami, zaměřená na vytváření a distribuci autoritativního a poutavého obsahu pro spotřebitele a firmy po celém světě. Společnost zahrnuje podniky v řadě médií, včetně zpravodajských a informačních služeb, vydávání knih, digitálních služeb v oblasti nemovitostí, programování kabelových sítí v Austrálii a distribuci placené televize v Austrálii“.

Takto široký okruh působnosti si News Corp může dovolit právě díky koupi filmového studia 20th Century Fox, které jí jako jeden z největších zástupců zábavního průmyslu dodalo na prestiži a díky možnosti zasažení širšího okruhu recipientů preferujících toto odvětví, i na výnosnosti. To si velice dobře uvědomoval i Murdoch, který věděl, že pokud se chce stát mediální osobností světového rázu, musí portfolio svých služeb a hlavně vlivu, rozšířit.
Murdoch odstartoval své vůdčí postavení v rodné Austrálii, nad níž získal majoritní mediální vliv. Tento velikán se však vyznačuje charakterovou vlastností, pro níž není příznačné spokojit se s málem, a proto se rozhodl pro expanzi i na další kontinenty.

Jako druhou si do svého hledáčku vzal Velkou Británii. Krok k rozšíření jeho působnosti nejlépe demonstruje výpis tamních novin, které News Corp skoupila a zcela ovládla. Dle tohoto serveru mezi hlavní zástupce patří: News of the World, The Sun a později i The Times. V anglosasku vlastní Murdoch více než 175 nejrůznějších novin a několik vydavatelských domů, z nichž je nejvýznamnější HarperCollins.
V sedmdesátých letech 20. století odstartoval další ze svých promyšlených aktivit, kterou byla expanze do Ameriky. Murdoch v této souvislosti koupil americký deník The New York Post a dokončil tak své dílo ovládnutí největších světových novin.

Rupert Murdoch: dědic, kterému sudičky daly všechnoOsmdesátá léta byla pro tohoto úspěšného byznysmena ve znamení posilování vlivu v oblasti filmové a televizní. Murdochovým záměrem bylo získat více televizních sítí, jejichž pomocí by mohl dosáhnout až k vlastnictví satelitních televizí. Společnosti News Corporation tehdy patřila jedna z největších australských televizních sítí Nine Network, v roce 1987 koupila i velice populární britskou Sky Network a ve Velké Británii a Americe začínala experimentovat s myšlenkou svých vlastních plnohodnotných satelitních televizí. Aby pro tento záměr získal dostatek distribučních kanálů, musel Murdoch podstoupit další krok a tím byla koupě 6 regionálních televizních stanic od firmy Metromedia. V důsledku toho, že Federální komise pro komunikaci neumožňovala cizincům vlastnit americké televizní stanice, byl Murdoch nucen učinit ještě jedno zásadní rozhodnutí a tím bylo vzdát se australského občanství a přijmout občanství americké. S touto podmínkou Rupert Murdoch souhlasil, neboť byl již dávno i rozhodnutý, že chce do Ameriky přesunout sídlo své společnosti.

Murdoch nové občanství vnímal jako výhodu i z toho důvodu, že se tímto gestem chtěl více přiblížit americké veřejnosti, a především si získat důvěru finančních institucí, které pro realizaci svého záměru potřeboval, protože většinu svých obchodů realizoval na dluh.
Počátkem devadesátých let se Murdoch opět začal poohlížet po nových obchodních příležitostech a jeho kroky ho svedly do Číny. Asijský trh byl v té době pro západní podnikatele téměř nedostupný a investice do něj tedy i velice riskantní, což na vlastní kůži okusil i Murdoch. Jeho v první asijská investice fiaskem, neboť krátce po koupi hongkongské satelitní televize Star TV veřejně v Londýně vyjádřil názor, ve kterém shazoval moderní technologie, jakožto nevhodný komunikační prostředek totalitních režimů.

Rupert Murdoch: dědic, kterému sudičky daly všechnoReakcí Číny na tento výrok byl úplný zákaz soukromého vlastnictví satelitních přijímačů na tomto území. Murdochovi se nepodařilo stáhnout svůj veřejný projev, či se čínským funkcionářům osobně omluvit, proto hledal jiné cesty, jak by se jim mohl zavděčit a získat si tak opět jejich důvěru a nové povolení. Naději spatřoval v podpoře Čínského režimu. Vydavatelství HarperCollins například vydalo knihu, jejíž tematikou byl propagandistický životopis bývalého čínského vůdce. Aby mohla Star TV obnovit svou činnost, byla nucena se naprosto podřídit čínským požadavkům a například musela zcela rušit pořady, které tamní funkcionáři považovali za útočné na jejich režim. Nejdále však asi zašel při interview s časopisem Vanity Fair, kdy prohlásil, že se o Dalajlamovi doslechl, že „je to pouze zpolitizovaný starý mnich, který chodí v botách od Gucciho“. Tak moc toužil Murdoch po obnovení své působnosti v Číně, že se propůjčil silně komunistickým aktivitám, kterými chtěl této zemi dokázat svou součinnost.

Murdochova osobnost je ale také opředena skandály, z nichž největším byly nelegálně prováděné odposlechy celebrit, ale i neznámých lidí a podplácení policistů, kteří dávali redaktorům typy pro psaní článků. Do kauzy byl zapleten celý tým bulvárního listu News of the World a výsledky vyšetřování ukázaly, že pro odposlechy a podplácení byl vytvořen speciální tým, který se touto nezákonnou činností zabýval. Kauza ohrozila důvěryhodnost a působnost Murchdocha ve Velké Británii, protože politické špičky se začaly od mediálního magnáta odvracet, čímž jasně daly najevo omezení podpory jeho činnosti.

Rupert Murdoch je také znám pro svou zálibu v moderních technologiích a jejich používání. Na jednu stranu ho fascinovala jejich funkčnost, na stranu druhou si uvědomoval i jejich sílu, díky které může získat náskok před svou konkurencí. Byl jedním z prvních, kdo začal se svých redakcích používat počítače a dostupné moderní výdobytky v tisku. Někteří odborníci na Murdocha nahlíží jako na průkopníka internetu ve společnosti vlastníků novin. Zprvu chtěl vydělávat na bezplatných zprávách na internetu, v současnosti však vsází zpoplatnění těchto obsahů a na sociální weby, v jejichž činnosti a globálnímu zásahu společnosti cítí skutečný potenciál.

Rupert Murdoch: dědic, kterému sudičky daly všechnoMurdoch je velmi ctižádostivý člověk, který nerad čeká na inovace, které vyjdou z dílen konkurence. On sám je rád jejich tvůrcem a pokud by ho měl snad někdo předběhnout, chce mít možnost, reagovat na tuto skutečnost ihned. I proto se pustil do hromadného skupování médií a mediálních platforem, které skládal střípek po střípku tak dlouho, až vytvořily celistvou mozaiku jeho celoživotního díla. Když začal Rupert Murdoch invazivně skupovat noviny, televize a televizní sítě, experti a kritici nahlíželi na jeho postupné kroky jako na pošetilost a hamižnost. Vysvětlovali si jeho posedlost vlastnictvím takového množství mediálních platforem dvěma způsoby. Jeden tábor očekával, že si chce vybudovat monopol, který naprosto zásadním způsobem ovlivní budoucnost tohoto odvětví. Druzí ho považovali za blázna, který si pouze libuje v majetku a snaží se uměle si navyšovat společenský kredit.

Pravda je taková, že jeho cílem skutečně bylo vytvořit mediální impérium, které neohrozí žádná změna politického režimu či krize a zároveň bude moci demonstrovat svoji sílu a nadřazenost, jichž touto cestou nabyl. Murdoch ze své pozice může ovlivňovat všechny důležité společenské segmenty, jako jsou například témata veřejných debat, upravování příslušných legislativ a prosazování tak svých názorů tak, jako tomu bylo například v Číně. Díky postavení mediálního magnáta se z Murdocha stal silný hráč, mající moc ovlivňovat ostatní tržní, ale i politické segmenty. Za celou svou kariéru dokázal vybudovat impérium, které je známé po celém světě, a jehož řízení se věnuje i nyní ve svých úctyhodných 86 ti letech.
Murdoch má i velice silnou vazbu na Českou republiku, do které se provdala jeho sestra. Murdoch musel sestru Annu Kantorovou vyplatit z rodinného jmění, pokud chtěl vybudovat a ovládnout celé impérium. Podíl Anny dle odhadů tvořil zhruba 200 milionů australských dolarů.
Rupert Murdoch je majitelem News Corporation (zahrnuje periodika v Austrálii, Spojených Státech a Británii), která ovládá:
 
9 satelitních televizí
40 televizních stanic
100 televizních kabelových kanálů
40 knižních vydavatelství
175 novinových periodik
1 filmové studio
Podíly v satelitních televizích BSkyB, FOXTEL, Sky Deutskchland nebo SKY Italia (usiloval o převzetí nadpoloviční většiny britské BSkyB, což mu znemožnil skandál s odposlechy)
67 procent akcií v Star TV
40 procent akcií v British Sky Broadcasting, provozovateli satelitní platformy Sky Digital (1997)
Los Angeles Dodgers, baseballový klub
New York Knicks, basketbalový klub
Fox Broadcasting Company (1985), televizní síť (od roku 1996 s jejím hlavním zpravodajským kanálem Fox News Channel) s nynějším pokrytím kolem 97 procent USA
V roce 2007 koupil Dow Jones & Co. Za 5,6 miliard dolarů
 
Foto:
Monika Flueckiger, World Economic Forum [CC BY-SA 2.0], via Wikimedia Commons
Hudson Institute [CC BY 2.0],via Wikimedia Commons
Hudson Institute [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons
World Economic Forum (originally posted to Flickr as Rupert Murdoch) [CC BY-SA 2.0], via Wikimedia Commons

Miroslav Donutil: Moje velká ryba

Letošní novinkou na repertoáru legendárního Divadla Viola je pozoruhodné představení Ota Pavel: Moje velká rybaMiroslavem Donutilem v režii Tomáše Vondrovice. Oblíbený herec se na jeviště Violy vrátil po více než dvaceti letech, kdy tady sklízel nadšené ovace publika s pořadem Pořád se něco děje věnovaném jeho mládí a Brnu. V září se Miroslav Donutil do půvabného vyprávění Oty Pavla o mamince, povedeném tatínkovi, báječném strejdovi Proškovi a dětství na břehu Berounky začte 18. 9. od 20 hodin a pozvánkou je i následující rozhovor. Další repríza je na programu 15. 10.

Miroslav Donutil: Moje velká rybaJak vnímáte specifický prostor Divadla Viola a co si řeknete ráno, když víte, že tam večer budete vystupovat?
Violu vnímám jako velice krásný, intimní, divadelně-literární prostor. A co si řeknu ráno, když vím, že večer budu ve Viole vystupovat? To nevím, protože ráno se probudím a je toho přede mnou strašně moc a Viola je zpravidla až na závěr. Tak si možná pomyslím, že to bude příjemné zakončení dne!

Představení Moje velká ryba je postavené na povídkách Oty Pavla, patří k vaší oblíbené četbě? A můžete přiblížit váš vztah k rybaření a vodě?
Především musím říct, že můj vztah k Otovi Pavlovi je neskutečný, protože já jsem odmalička četl jeho knížky. A protože od dětství chytám ryby, stejně jako Ota Pavel, tak jsme si byli blízcí hned po přečtení prvních stránek jeho textů. On to samozřejmě nevěděl, ale já ano. Psal krásně nejenom o rybách, ale také o sportu, jeho dílo jsem si velmi oblíbil. A můj vztah k rybám? Ten je nehynoucí, protože už staří Asyřané říkali, že čas strávený na rybách se nezapočítává do času vyměřeného na život.

Je pro herce snazší mít na jevišti k dispozici text a nemuset se jej učit nazpaměť?
Pro herce není nic snadné, pokud to chce udělat pořádně. Ať už jde o hru, ve které text deklamuje zpaměti, anebo je to takový večer jako tady ve Viole, kdy má text po ruce. V obou případech je to velmi těžké, protože chcete, aby výsledek dopadl dobře, což se neobejde bez pořádné přípravy. Vždycky do toho musíte jít naplno. Zatím se nám to vždycky dařilo, tak doufám, že tomu tak bude i nadále.
 
Předprodej vstupenek v pokladně Divadla Viola (Národní 7, Praha 1), vstupenky na vybraná představení je možné nově zakoupit online na webu https://www.colosseumticket.cz/cs/akce/s/divadlo+viola/1 ,tak na nic nečekejte a objednejte si lístky na Miroslava Donutila již nyní.

 

Milostný dopis: Proč? Proto!

Pamatujete si ještě na školní léta a na dobu, kdy třeba už telefony byly, ale nebyly tolik rozšířené sociální sítě a stále někteří z nás měli potřebu sdělovat si důležité věci jinak než on-line? Já ano. A byla to skvělá doba! Měli jsme s přáteli k sobě blíže. V té době se sotva kdy stalo, že jste šli po škole na „jedno“ zakázaný pívo a místo toho, abyste spolu mluvili, ťukali jste znuděně do telefonů. Tehdy (a ač to není až tak dlouho – aspoň v mém případě) bylo všechno tak trošku jinak. Mluvili jsme spolu, trávili čas, chodili na procházky, zažívali, žili…Obecně vztahy byly jiné…křehčí, váženější, hlubší a upřímnější.

Milostný dopis: Proč? Proto!Nedávno jsem se rozhodla, že udělám kompletní čistku ve svém bytě a krom toho, že uklidím takový ten dílčí každodenní nepořádek, projedu i všechny šuplíky a podívám se, co by se dalo vyhodit, protože se na to jenom zbytečně práší. A tu jsem narazila na jednu složku – pečlivě uchovanou mezi dokumenty, smlouvami, vysvědčeními a lékařskými zprávami. „Hurá fotky!“ řekla jsem. Mám ráda tohle prohrabování se historií – jeden se u toho vždycky tak nasměje a zavzpomíná. K mému údivu jsem ale objevila i něco jiného, než byly jen fotografie. Ano, samozřejmě jsem je prohlédla všechny, ale pod nimi bylo ještě něco jiného. Tři ručně vyrobené a slepené obálky.

Tušila jsem, co mě v nich čeká, ale nechtěla jsem věřit tomu, že přes veškeré mé stěhování jsem je nikde neztratila. S chutí a návalem zvědavosti jsem se jala je otevřít. A našla jsem to, co jsem si myslela. TŘI KRÁSNÉ MILOSTNÉ DOPISY, které mi tehdy na střední psal spolužák. Asi budu mluvit z duše každé ženy, když řeknu, není ani tak důležité slovo od slova, co v nich stálo, ale to, že EXISTUJÍ!

Milostný dopis: Proč? Proto!Po několikadenním přemýšlení jsem se rozhodla, že se s vámi o jeden z nich (samozřejmě anonymně) podělím. Mám ohromnou radost, že jsem si je mohla přečíst a pokud přečtení mého dopisu vyvolá vaše hezké vzpomínky nebo dokonce zapátráte v krabici pod postelí a začnete pročítat ty své…Budu opravdu šťastná, že se mi podařilo vyvolat i ve vás tyto emoce, které se slovy nedají popsat, ale můžeme je znovu prožít.

Nadpis zněl:

Proč? Proto! Tak odpoví ten, co nic neví, ale naprosto stejně může odpovědět ten, kdo ví všechno!
                                                                                                                                                                    Victor Hugo
„Brý den Kačeno!
Když tys mi nakreslila srdéčko na památku, rozhodl jsem se, že ti něco napíšu, protože to mi jde asi lépe než malování.
Chtěl jsem ti říct, že jsi ta nejúžasnější osoba na tomto světě. Když to mezi námi zaskřípalo, naše přátelství to přerušilo jen na malou chvíli. Přes všechny tyto události tě považuji za svého nejlepšího přítele (teda spíš přítelkyni). Protože tebe nebýt, tak se nemám komu svěřit, s kým se poradit, komu říct všechno, co cítím a co se kolem mne děje.

Jsi to ty, kdo mi radí, když si rady nevím. Cítím k tobě něco víc než k ostatním přátelům. Opravdu tě miluji. Budeš moje celoživotní platonická láska. A né, že to budeš brát jako srandu. :) Myslím to smrtelně vážně. Mohu říct, že jsem s tebou prožil (spíš zažil) nejkrásnější a nejlepší životní chvíle.
Kdybys kdykoliv ode mne něco potřebovala, buď si jistá mou pomocí. Navždy tě budu nosit v hloubi svého srdce Kačeno. Až si to budeš někdy v budoucnu číst, tak si na mě ještě vzpomeneš. Přece jen, můj rukopis je jedinečný :).

Opovaž se hledět na pravopis, ten mi nikdy nešel.

A nikomu neukazovat, toto je jen pro tvá očka!„

Dopis je plný i kreseb a ač bych ho ráda vyfotila, kvůli úctě k adresátovi a zachování jeho anonymity to neudělám. Přesto bych chtěla říct toto:
 
Děkuji ti za slova, která jsi napsal. Tehdy jsem je nedokázala vnímat tak, jako dnes. Dnes už chápu, co jsi mi říkal. Děkuji ti za všechno!
 
Jaké jsou vaše vzpomínky na milostné dopisy?
 
 
                                                                                                     

Povinnost = Nevinnost?

Jsme lidé a jako takoví k dorozumívání používáme řeč. Naši řeč lze definovat jako soustavu významů, souvětí a vět, které jsou tvořeny jednotlivými slovy. A právě slovy se budeme v tomto článku zabývat, neboť jsou to právě slova, která dávají naší řeči hmatatelnou podobu. Není silnější síly, než je právě síla slova. Slovem můžeme pohladit, ukonejšit, ale také ublížit a ovlivnit.

Povinnost = Nevinnost?Karel Čapek ve své knize „Význam slov“ z roku 1969 napsal: „Kdybych byl lingvistou, dělal bych pravděpodobně totéž, co lingvisté provozují odjakživa: naslouchal bych, jak lidé mluví, a hloubal bych o tom tak dlouho, až by se mi ve slovech a vazbách, větách a kadencích podařilo vytušit určitá obecná pravidla, zákony, třídy a systémy. Myslím však, že by se mi nepovedlo abstrahovat jazyk od lidí; že bych si nedovedl představit řeč jako čistý jev jazykový, nýbrž jakožto projev určitých lidí, lidských povolání, typů, skupin, kultur a koneckonců určitých světových názorů. Vím, že toto pojetí není nijak nové; ale domnívám se, že dosud nejsme lingvisticky tak daleko, abychom dovedli analýzy a kritiky řeči užít k analýze a kritice lidí a jejich představ, mínění, názorů, společenských atitud, kulturních a politických soustav a tak dále.“

Karel Čapek nepřemýšlel o slovech pouze jako o nositelech významů, ale také jako o reprezentantech všech sociálních skupin společnosti. Proč tak dělal? Možná právě z toho důvodu, že si uvědomoval i další souvislosti s užíváním slovní soustavy – reflexi, úder a úkryt.
Ve své knize se věnoval mimo jiné i POVINNOSTI, kterou definoval a tím pádem i zhmotnil takto:

„Je to kouzelné slovo, tak mocné, že kdyby ho nebylo, byl by je musel Kant vymyslit. Dejme tomu, že nijak se vám nelíbí dostat ránu holí; kdybyste však obdržel z vysokého místa rozkaz pod nevímjakým trestem postavit se na rohu Můstku a každého kolemjdoucího uhodit holí, učinil byste tak patrně s dětsky čistým svědomím a po každé pořádné ráně, kterou byste uštědřil, měl byste téměř příjemný pocit: „Plním jen svou povinnost.“. Dejme tomu, že byste to ani nedělal pod trestem smrti, nýbrž pod radovským platem s postupem a penzí; i pak byste „plnil jen svou povinnost“. Nemusí to ovšem být
Povinnost = Nevinnost?primitivní a nedokonalé vraždění holí; jsou povinnosti krutější, elegantnější a méně namáhavé než tyto povinnosti, které splníte škrtem péra, slovem nebo kývnutím hlavy. Jsou tedy dvě mocnosti v mravní oblasti: „svědomí“, které mnohé nedovoluje a „povinnost“, která dovoluje, co nedovoluje svědomí; tím je vyplněna palčivá mezera, kterou svědomí nechává ve světě činů. Povinnost je mocné a uklidňující slovo, jež uvádí do světa pořádek. Mistr popravčí není osobně zlý a nepřívětivý člověk, ó nikoliv; plní jen svou povinnost a jeho svědomí je čisté. Velmi, převelmi mnoho lidí má svědomí stejně čisté – co chcete? Plnili jen svou povinnost“ Snad vám jejich škrt péra, jediné jejich slovo, jediné kývnutí hlavy přineslo nesmírnou bolest; ale činili to jen proto, že plnili – A je k tomu třeba Shawovy špatnosti, aby jeho „pekelník“ Richard Dudgeon před svou popravou přerušil uklidňující výklad hrdelního soudce; „Mr. Dudgeone, upozorňují vás, že to činíme jen proto – „nefilosofickými slovy: „že jsme za to placeni.“


Povinnost dle definice, kterou nám nabídl Karel Čapek, je v současnosti skutečně aktuálním slovem a možná i právě v této době nabývají jeho slova skutečný význam: „Já mám svědomí čisté, činil jsem pouze to, co mi přikazovala má povinnost“ – tato věta, tato OBHAJOBA SEBE SAMA v nás živí model, ve kterém nejsme schopni a ani nechceme přijímat důsledky, které vychází z našich činů.
 
Co se touto názornou ukázkou snažíme říci? Schovat se za slova a jejich dokonalou hru není složité – opravdu složité je v době, kdy je svědomí obhajováno povinností, ŽÍT ČESTNĚ.

Pokuste se zamyslet i Vy…
 

Rekordní TERIBEAR s podporou ŠKODA AUTO

ŠKODA AUTO se jako generální partner opět zapojila do podpory charitativního běhu TERIBEAR, který pořádala Nadace Terezy Maxové dětem. Stejně jako loni se uskutečnil na pražském vrchu Vítkov a v Mladé Boleslavi. Všichni účastníci dokázali uběhnout či ujít rekordních 346 384 km, které partneři v čele se společností ŠKODA AUTO proměnili na částku 10 179 375 Kč, určenou na pomoc znevýhodněným dětem.

„Čtvrtý ročník opět dokázal, že jsou lidé schopni podávat neuvěřitelné výkony ve dne i v noci a konat tak dobré skutky - pomáhat znevýhodněným dětem. Společenská odpovědnost je pro ŠKODA AUTO dlouhodobě nedílnou součástí firemní kultury. Jsem nadšen, že to tak vnímají i naši zaměstnanci i všichni podporovatelé projektu TERIBEAR, kteří spojili síly a s odhodláním zdolali stovky kilometrů jak v Mladé Boleslavi, tak v Praze,“ říká Bohdan Wojnar, člen představenstva ŠKODA AUTO odpovědný za lidské zdroje. „Jsme rádi, že ŠKODA AUTO mola být jako generální partner u toho a těšíme se na jubilejní pátý ročník,“ dodává B. Wojnar.

Během letošní charitativní akce 'TERIBEAR hýbe Prahou' na pražském vrchu Vítkov na okruhu dlouhém 1,5 km naběhalo či nachodilo přes 16 000 účastníků neuvěřitelných 320 812 kilometrů. Každý zdolaný kilometr pak partneři akce proměnili v 30 Kč a celkovou částkou 9 624 375 Kč přispěli na pomoc v konkrétních příbězích znevýhodněných dětí. Příběhů je celkem deset, každý účastník si předem mohl vybrat, komu chce své kilometry věnovat: „Chci pomoci zahojit bolavou dětskou dušičku“, „Chci pomoci mladým lidem stát na vlastních nohách“, „Chci pomoci týraným dětem najít cestu z pekla“, a další. Do pražské akce se zapojil i početný tým zaměstnanců společnosti ŠKODA AUTO, který se od loňska opět rozrostl a absolvovaným počtem 1788 kilometrů přispěl dětem částkou 53 640 Kč.

Ve středu 12. září se charitativní běh uskutečnil i v Mladé Boleslavi v lesoparku Štěpánka. Výtěžek akce 'TERIBEAR hýbe Mladou Boleslaví' ve výši 555 000 Kč byl rozdělen mezi 4 dětské domovy: Mladá Boleslav, Potštejn, Holice a Broumov z okolí Kvasin. „Mám velkou radost, že se akce 'TERIBEAR hýbe Mladou Boleslaví' uskutečnila již po čtvrté, s tak skvělým výsledkem. Letos poprvé se v rámci Dne dobra na druhou spojila v jednom dni dobrá vůle pomoci Mladoboleslaváků s Pražany. Pocit sounáležitosti, pomoci a radosti byl znát celý den a já všem velmi děkuji za to, že nebyli lhostejní a podpořili dobrou věc,“ říká patronka nadace Tereza Maxová.

ŠKODA AUTO s Nadací Terezy Maxové dětem spolupracuje i na projektu ́ROZJEDU TO! ́, který motivuje děti a teenagery z dětských domovů k lepšímu vzdělání, osobnímu rozvoji a pomáhá při volbě budoucího povolání. Projektem ́ROZJEDU TO! ́ prošlo dosud 83 dětí ve věku 11 až 15 let a v současné době je do něj zapojeno 45 dětí z 5 dětských domovů. Nadstavbou projektu ́ROZJEDU TO! ́ je pak Vzdělávací fond ŠKODA AUTO a Nadace Terezy Maxové dětem, určený dospívajícím,kteří se zapojili do projektu ́ROZJEDU TO! ́ a nyní jsou v další fázi studia. Podporuje vzdělávací aktivity, zlepšování podmínek ke studiu a zajištění nezbytných ke studiu. Dosud bylo v rámci tohoto projektu podpořeno 100 dětí.

Šikana na školách je stále rafinovanější - poznáte její projevy?

Máme tu září, začátek školního roku. A jako každoročně toto období s sebou dětem přináší nejen nové školní povinnosti, radost ze shledání s novými i stávajícími kamarády, ale také některé problémy, o kterých se stále ještě moc nemluví. Jedním z takových hlavních témat je ŠIKANA . Chování, které může značným způsobem ovlivnit, či i nenávratně narušit, psychiku našich dětí a podepsat se tak na jejich dalším fungování v dospělosti.

Šikana na školách je stále rafinovanější - poznáte její projevy?Šikana pochází z francouzského slova „chicane“ a označuje fyzické i psychické omezování či týrání slabšího jedince v kolektivu. K šikaně bohužel dochází ve všech věkových i sociálních skupinách (například ve zmiňované škole, armádě, sportovních klubech - dominantnější a lepší členové se povyšují nad těmi méně dobrými, ve vězení - vzniká kvůli přeplněnosti pokojů, vězni pak nemají soukromí, dochází mezi nimi k napětí a narážkám, v rodině - domácí vězení, zákaz přátel a zábavy, ale také v zaměstnání - směřuje k tomu, aby postižený zaměstnanec ukončil pracovněprávní vztah, aj) a její rozeznání bývá nezřídka kdy skutečným oříškem. Důvod je jednoduchý:
 
Oběť šikany se za tuto svou „novou společenskou roli“ stydí, či se dokonce BOJÍ o ní hovořit s autoritami, které mají tu moc jí zabránit
 
Typy šikany
Fyzická šikana: Jedná se kontakt člověka s člověkem a patří sem mimo jiné vrážení, bití nebo kopání.
Verbální šikana: Zde hovoříme primárně o nadávkách, urážkách, zastrašování či jakémkoliv jiném druhu slovního napadení.
Skrytá šikana: Ta se vztahuje na akce prováděné za zády člověka. Toto jednání má jediný cíl – zničit pověst člověka a ponížit ho.
Kyberšikana: Šikana prostřednictvím elektronických médií, jako jsou internet a mobilní telefony. Mobilní zařízení jsou v důsledku možné anonymity a nepřímé konfrontace stále více využívána k agresivnímu a záměrnému poškozování druhého uživatele.
 
Šikana v číslech
Šikana na školách je stále rafinovanější - poznáte její projevy?Víte, že 80 % studentů on-line se setkalo s kyberšikanou? Za každých pět studentů on-line,  čtyři z nich byli buď šikanováni, šikanovaly někoho jiného, nebo byly svědky šikany.
Nejčastější formou šikany je verbální šikana a postihuje 77 % studentů.
Na otázku „Kde se podle Vás vyskytuje šikana nejčastěji?“ se odpovědi respondentů shodovaly, že se dle jejich názoru či zkušeností šikana a její projevy objevují: „ve školách 68,25 %, v pracovních kolektivech 15,87 %, nevím 9,52 %, v institucích veřejné správy 4,76 %, v rodinách 1,59 %“.
 
Ukazatele šikany

nepřímým ukazatelům (chování nebo vzhled dítěte) šikany patří:
 
záškoláctví
pozdní návraty ze školy
modřiny
odřeniny bez věrohodného vysvětlení
noční můry
zhoršení prospěchu
strach jít ráno do školy

Mezi přímé ukazatele (chování okolí vůči dítěti) se řadí:
 
úmyslné ponižování
nadávky
výsměch
pohrdání
omezování svobody
bití
kopání
a jiné tělesné a psychické napadání
 

Šikana na školách je stále rafinovanější - poznáte její projevy?Prevence a řešení
Jedním z nejlepších řešení je rozhodně PREVENCE na školách v podobě nejrůznějších přednášek a workshopů. Studentky jedné střední škole se nechaly slyšet, že: „se s podobnými přednáškami setkávají každoročně a jinak tomu nebylo ani na jejich základních školách, které navštěvovaly předtím“. Dále pak doplnily: „Z našeho pohledu je to velmi užitečné, neb by již děti na základních školách měly vědět, jaké nepříjemnosti je mohou potkat cestou nejen školním životem, jak se mohou bránit a HLAVNĚ! Na koho se mohou v případě potřeby obrátit.“.
Důležitá je v souvislosti s tématem „ŠIKANA“, spolupráce s psychology, vhodné je vyhledat pomoc v pedagogicko-psychologické poradně. Dále také dostatečná komunikace mezi žákem a rodičem/učitelem. Praxe však bohužel bývá taková, že se oběti obvykle uzavírají do sebe a nechtějí o tomto problému s nikým komunikovat.
 
Apelujeme proto na rodiče: BUĎTE VNÍMAVÍ KE ZMĚNÁM V CHOVÁNÍ VAŠICH DĚTÍ. V lepším případě se může jednat o pouhý přechodný stav v jejich dospívání, v tom horším třeba o ŠIKANU.
 
 

Hvězdný návrat legendárního muzikálu! EXKLUZIVNĚ jen v roce 2019

Po patnácti letech se vrací na divadelní prkna v produkci Divadla Hybernia jeden z nejúspěšnějších tuzemských muzikálů, a to v téměř původním hvězdném obsazení. Jeden muž, jedna pravda, jedno slunce, jedno náboženství, jedna láska, jedna země, jedna otázka, jedna odpověď, a přece se točí – a co jsi schopen obětovat ty? Napínavý příběh plný zvratů! Galileo je opřený o silný příběh, ve kterém diváci najdou vše, za čím na muzikály tak rádi chodí. Lásku, vášně, intriky, nenávist a romanticky laděný boj jedince proti společnosti. Muzikál navíc ohromuje netradiční scénografií i výpravnými kostýmy.
 
Na tiskovou konferenci přišli téměř všichni protagonisti a zároveň si zavzpomínali, jak před patnácti lety pařili a užívali si navařených dobrot od Ivana Vodochodského a Moji Maděriče.

Hvězdný návrat legendárního muzikálu! EXKLUZIVNĚ jen v roce 2019 Pro Janka Ledeckého, autora muzikálu a představitele hlavní role, je muzikál Galileo srdcovou záležitostí. „A nejenom moje, jak se ukázalo, když jsem oslovil všechny protagonisty té původní verze. Ještě jsem nezažil tak nadšenou odezvu na cokoli, co jsem chystal.“ Janek při vzpomínce na první uvedení muzikálu prozrazuje, jak a kde se zrodil nápad k napsání Galilea.
„Po úspěchu Hamleta jsem věděl, že musím přijít s něčím zásadním. To téma jsem hledal dva roky – až si našlo mě. Přesně si pamatuju to odpoledne ve Špindlerově Mlýně, kdy jsem začal listovat knížkou Hvězdný posel od Petra Síse, kterou dostaly moje děti od Ježíška. Někde v polovině je obrázek malého človíčka, obklíčeného ze všech stran bezejmenným davem v červených kloboucích a sutanách. Já najednou věděl, že to prostě napsat musím. Půl roku jsem strávil po knihovnách shromažďováním podkladů. A pak jsem začal psát. A šlo to úplně samo.“
 
Josef Vojtek, který se opět zhostí role Otce Inchofera, má oproti nováčkům v muzikálu výhodu, že mu stačí roli tzv. oprášit.  Do muzikálu se vrací nejen z nostalgie, ale také ze zvědavosti. „Byl to můj druhý muzikál, takže je to samozřejmě nostalgie a také zvědavost, jestli někdo po tolika letech vypadá hůř než já. Mám pocit, že Otec Inchofer svým věkem do role teprve dozrál, že tehdy jsme s Tomášem Traplem byli moc mladí.“
 
Hvězdný návrat legendárního muzikálu! EXKLUZIVNĚ jen v roce 2019Diváci se i tentokrát mohou těšit na svůdnou Gianu di Medici v podání Ivany Chýlkové, pro kterou je hraní a zpívání v muzikálech synonymem štěstí. „Zpívám si už od dětství, všem a pořád, bez ohledu na to, jestli o to stojí. Cítím se tak šťastná. Netuším, co okolí, ale je mi to jedno… v tomto případě jsem opravdu bezohledná.“
 
Tomáš Novotný, jakožto nováček v obsazení nám prozradil, jak to má s respektem v souvislosti se spoluprací s původní skupinou, která se pro všechny herce zapsala do paměti jako: skvělá a přátelská parta. „Já jsem vždy tak nějak přirozeně měl úctu ke starším a zkušenějším kolegům, tedy respekt rozhodně cítím, protože je mi vlastní. A doufám, že to není špatně, ale naopak, že lidé vycítí, že ke Galileovi přistupuji s obrovskou pokorou a odhodláním.“
 
Na závěr Janek Ledecký doplňuje, co by si měl divák z představení odnést. „Pravda se neprosadí sama. Musíte za ni bojovat. I když to bolí. I když to vypadá, že jste sami proti celému světu. Věřte tomu, že nikdy sami nejste.“

 

 
Galileo Galilei: Janek Ledecký, Tomáš Novotný Giana di Medici: Ivana Chýlková, Elin Špidlová, Otec Inchofer: Josef Vojtek, Tomáš Trapl, Giordano Bruno: Petr Kolář, Josef Bohouš, Mia Sabina Laurinová, Dasha, Kardinál Maffero Barberini: Dušan Kollár, L. W. Frenk, Kardinál Angeloni: Mojmír Maděrič, Ivan Vodochodský, Kardinál Badaloni: Zbyněk Fric, Vlastimil Korec, Marie: Jana Feriová, Athina Langoska, Cosimo II. Medicejský:  David Uličník, Michal Kavalčík
 

Životní úspěch nezávisí na podmínkách, které máme, ale na rozhodnutích

Dne 6.9. 2018 jsme se účastnili charitativní aukce fotografií, která proběhla v Týnské literární kavárně ve Starém Městě v Praze a pod jejíž uskutečnění se podepsal nadaný portrétní fotograf Jan Kvarda.
Honza Kvarda má za sebou již mnoho charitativních projektů, ale nyní se rozhodl, že by chtěl získat finanční prostředky na pomoc ALEN – sdružení žen, z. s. Praha. ALEN je pacientská organizace žen postižených rakovinou prsu. Sdružení si dává za svůj hlavní cíl pomoci všem ženám, které onemocněly rakovinou prsu.

Život a úspěch nezávisí na podmínkách, které máme, ale na rozhodnutíchJiž dříve se Honza nechal slyšet, že se snaží primárně o to, aby jeho fotografie měly přesah z roviny umělecké, do oblasti lidské (vzájemných vztahů, empatie a pomoci). Tentokrát jako formu prezentace své práce zvolil portrétové fotografie laděné do černo-bílého kabátu. Sálala z nich energie, která se jen těžko popisuje slovy. Přesto…zkuste si představit snímek, který na Vás dýchá empatií, rozhodnutím, odhodláním, klidem, sebevědomím…nejen tyto emoce na Vás z každého snímku působily nezměrnou silou, které se nedalo bránit (pokud by to náhodou někdo z přítomných zkusil).

Obrazové rámy hostily fotografie takových osobností, jakými jsou například: Valérie Zawadská, Roman Vojtek, Dana Batulková, Natálie Stejskalová, Nela Boudová, Anna Jiřina Daňhelová, Tereza Bebarová, Petr Nárožný, David Prachař, Světlana Nálepková, Rudolf Hrušínský, Zbyněk Fric, a další. Mnozí umělci byli ve vestibulu literární kavárny i přítomni a podpořili tak nejen myšlenku a sílu tohoto počinu, ale i samotného ducha této charitativní aukce.

Život a úspěch nezávisí na podmínkách, které máme, ale na rozhodnutích3, 2, 1… ZAČÍNÁME! A už se dražilo! Možná byste očekávali, že vše proběhne v poklidu a umírněně. Nikoliv. BYL TO BOJ! Každý měl svého favorita, za kterého byl ochoten zaplatit. Přičtěte k tomu ještě fakt, že ke každé fotografii jste dostali osobní věnování od jejího nositele a vřava je na světě! Díky aukci se podařilo vybrat přes 55. 000 Kč, které pomohou „Alenkám“ a poputují tak pro podporu správné věci.


Aukce sice skončila, ale večer nikoli. Večerní atmosféru nám zpěvem zpříjemňovali: Petr Vondráček, Zbyněk Fric, Anna Jiřina Daňhelová, Pavla Švestková v kytarovém doprovodu Filipa Moravce. Mohli jste si popovídat i s Honzou a probrat s ním jeho osobní motivy pro uspořádání aukce, nejzábavnější historky z focení, či se jen zeptat, jak se má.

Říká se, že o úspěchu našich počinů nevypovídají pouhá strohá fakta, ale také pocity, které v danou chvíli cítíme a které si z nich odnášíme. Tedy se nabízí otázka: Byl tento večer úspěšný?

Za redakci MacCafe.cz si dovolíme citovat Hala Urbana: „Životní úspěch nezávisí na podmínkách, které máme, ale na rozhodnutích.“
 
HONZO, DĚKUJEME, ŽE SES TAKHLE ROZHODL!

Co dělala Kateřina Brožová s Jiřím Škorpíkem ve studiu?

Muzikál Doktor Ox, který bude mít premiéru v Divadle Hybernia již 5. října je dle vyjádření autorů vhodný pro všechny věkové kategorie. Ti, kteří se zúčastnili probíhajících zkoušek, mluvili o úžasné muzice, na kterou se mohou diváci těšit. Symfonický orchestr a finální sbory pod dohledem autora se natáčely v těchto dnech.
 
Co dělala Kateřina Brožová s Jiřím Škorpíkem ve studiu?
Dobrá hudba, to je základ úspěšnosti dobrého muzikálu.  Velmi důležité je, aby měl autor důvěru a volnou ruku od scénáristy a režiséra a měl i dost času na tvorbu.  Jenže produkce oslovila Jirku Škorpíka v únoru, a když má být premiéra již v říjnu, tak to zvládne jen opravdový mistr. Pro autora to byl opravdu tvrdý oříšek. V muzikálu se střídají veškeré styly od balad přes vážná dramatická témata i humorná čísla, folklorní, tango nebo moderní věci.

 
Autor hudby Jiří Škorpík o vzniku a finalizaci muzikálu nám řekl několik zajímavostí. „Zdeněk Zelenka neměl žádnou konkrétní představu o hudbě, dal mně naprostou tvůrčí svobodu. V muzikálu je 60 skladeb půlminutových i šestiminutových. Ve studiu „A“ v ČT jsme natáčeli klasický sbor s 25 členy státní opery a Národního divadlo s dirigentem Františkem Štěrbákem.  Každou skladbu nazpívali dvakrát, takže vznikl 50 hlasový sbor. To je nádherný zvuk,“ a pokračuje: „Dnes jsme se potkali tady s Kateřinou Brožovou, zpívá velmi dobře, je čistá, rytmická a má to i sladěné s pohybem, je vyloženě jevištní člověk. Hudba se mně tvořila hezky, scénář je napsaný velmi vtipně a se Zdeňkem Zelenkou se mně spolupracuje skvěle.“ dodává Škorpík
 
Do studia se přišla s Jirkou Škorpíkem poradit Kateřina Brožová, která hraje v muzikálu jednu z hlavních rolí – starostku. Je to již její čtrnáctý muzikál, takže má bohaté zkušenosti. Je vystudovaná herečka a zpěv jí provází celým životem. Během chvilky se rozhodla, že si se sborem také zazpívá.
 
Co dělala Kateřina Brožová s Jiřím Škorpíkem ve studiu?„Jirka Škorpík je podle mě geniální autor, napsal muziku, která je nápaditá, nabitá emocemi i změnami rytmu, ale zároveň je to náročná muzika. Celé představení bude plné krásných, hudebně tanečních čísel a má v sobě zajímavou myšlenku. To diváci ocení. Moje role je o manipulaci, kde se mně původní moc vymkne z rukou. Je to lehká nadsázka a komedie a to mně na tomto muzikálu baví.“ popsala vztah k muzikálu Doktor Ox Kateřina.
 
 Tento muzikál je vtipnou parodií na současný svět, který důvěrně známe, inspirovaná povídkou Julese Vernea. V této komedii se střetnou dva myšlenkové světy a přináší s sebou varování před zneužitím vynálezů původně určených k pokroku a snahy ovládnout myšlení lidí.

Foto: Muzikál Doktor Ox
 

U nás to baLETÍ

První premiérou sezóny v Divadle J. K. Tyla byl 8. září na Malé scéně interaktivní pořad pro všechny generace s názvem U nás to baLETÍ. Zkušení tanečníci přiblížili divákům zábavnou formou proměny a vývoj tance v historii. Inscenace vznikla v režii Václava Janečka, pedagoga, baletního mistra a dramaturga, který stál za zrodem podobně komponované inscenace Baletománie, jež se s úspěchem udržela v repertoáru Národního divadla sedm let.
 
U nás to baLETÍTato netradiční komponovaná inscenace přiblíží divákům pomocí mluveného slova vývoj tance a jeho proměny od rituální symboliky přes kolorit lidových tanců, ustavení kánonu baletních prvků až po spontánní free a street – dance.  Na co se mohou diváci těšit, přibližuje režisér Václav Janeček: „V krátkých ukázkách předvede soubor a sólisté baletu DJKT mimo jiné francouzský menuet, čardáš, kankán, slavnou Umírající labuť, ale i spontánní street dance. Nepůjde ale jen o pro někoho nudnou historii. Celým večerem budou provázet dvě moderátorky či moderátoři, kteří odhalí různé zajímavosti a perličky ze světa tance.“ Šéf souboru baletu Jiří Pokorný k tomu dodává: „U nás to baLETÍ je inscenace určena skutečně pro všechny věkové kategorie, která nabídne cestu k objevování historie, podívanou ke skvostům nejznámějších výstupů, propojenou zajímavými dialogy s možností kvízu i k zapojení do děje na jevišti.“
 
U nás to baLETÍV rolích moderátorů se vystřídají členky baletu Jarmila Hruškociová, Lýdie Švojgerová či Andronika Tarkošová spolu se členy souboru muzikálu Lukášem Ondrušem a Pavlem Klimendou, kteří se vedle Václava Janečka podíleli i na scénáři k inscenaci. „Nejtěžší pro nás bylo spojit jednotlivé taneční části mluveným slovem,“ popisuje vznik celého večera Václav Janeček, „nesmí to sklouznout k šaškárně, ale rádi bychom, aby se diváci bavili. Uvidíme také, jak bude reagovat publikum. I když inscenace nebude improvizovaná, každé představení bude díky reakcím diváků a tanečníků malinko jiné.“
 
Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.
 
Nejbližší reprízy 22. a 29. září 2018 na Malé scéně DJKT
Foto: Martina Root
 

Bylo nebylo - a žili šťastně...

Léto pomalu končí, teplé letní večery se s námi zase na nějaký čas pomalu loučí a vy se pravděpodobně doma choulíte do deky, v ruce hrnek s čajem nebo kávou a přemýšlíte, co byste mohla dělat. Pokud pomineme možnosti přerovnávání šatníku a jiných, zaručeně nezbytných záležitostí, do kterých se Vám nechce (komu taky jo, nejste v tom sama!) – jsou tu minimálně další dvě varianty. Tou první je sáhnout po dobré knize, kterou rozečtete stejně jako všechny předchozí a až do další dovolené na ni nesáhnete. Druhou možností je buď vyrazit do kina nebo zalovit v domácí filmotéce...

Bylo nebylo - A žili šťastně...Dívky, ženy, paní… ruku na srdce, která z nás by neměla ráda romantické filmy. Pro muže jsou romantické filmy nebo romantické komedie téměř to samé, jako když se první středu v měsíci rozhoukají sirény – jasná signalizace přicházejícího nebezpečí a čas na rychlý ústup – mimochodem skvělá výmluva pro odchod „NA JEDNO“. Pro ženy je to kýžená hodina a půl relaxace a nutného snění, kdy spolu s hlavní hrdinkou prožijí emocionální bouři a čekání na PANA BOŽSKÉHO, který je hodný, věrný, pracovitý, dělá domácí práce (RÁD!) a zbožňuje VAŠE KAMARÁDKY. A co víc?! VAŘÍ tak, že po skončení nemusíte předmětnou kuchyň zapálit! STOP!
 
Zpět do reality… To, o čem byla řeč je prototyp filmového hrdiny –  výplod fantazie scénáristů. Je mi líto, tento muž opravdu spíš existuje pouze na stříbrném plátně – pokud máte takového muže doma, gratulujeme! Pokud ne, nezoufejte… Božského se nakonec dočkala i Carrie Bradshaw v legendárním seriálu Sex ve městě, tak proč ne právě VY! Čekala na něj zhruba šest sérií, to jen tak pro přibližnou časovou orientaci. Přijde Vám, že šest let je moc? Vzpomeňte si na Růženku! Ta čekala jen na první pusu STO LET!

Bylo nebylo - a žili šťastně...

Pojďme tedy zkusit nějakou jinou verzi příběhu. Co takhle dokonale elegantní, zámožný šlechtic, a navíc Brit? Na první pohled trochu pyšný a arogantní… ale nakonec ho miluje každá… Bystří už vědí, řeč není o nikom jiném než o panu Darcym. Ano, bavíme se o tom z Pýchy a předsudku, o Bridget Jones až později. Vztah Elizabeth a Darcyho popsala výborně moje kamarádka. Na moji otázku, proč si myslí, že jim to neklapalo odpověděla takto: „No, on byl pyšnej a ona měla předsudky.“ (No, taky by Vás to nenapadlo, co?... Zde nutno podotknout, že název knihy je opravdu velmi vhodně zvolen…). Nicméně ať už znáte filmovou nebo knižní verzi příběhu, dáte mi za pravdu, že Darcy je klasika, která neomrzí.



Bylo nebylo - a žili šťastně...
Pokud nepatříte mezi fanoušky anglického venkova konce 18. století, můžete zvolit modernější verzi příběhu. Mnoho žen se v tomto filmu vidí… Aby ne, každá si občas poslechneme All By Myself od Céline Dion nebo se sem tam (denně) potýkáme s trapasy  – nepovedený make-up, nevhodné oblečení nebo snad taky rychleji mluvíte, než myslíte? No booože… I s tímhle vším se nakonec dočkala svého Až žili šťastně…
 




Bylo nebylo - a žili šťastně...Je libo se trochu dojímat a pobrečet si? Má to sice asi tři hodiny, ale brečí u toho každá… „Jacku, já letím!“ Dvojice Jack a Rose na „nepotopitelné“ lodi… TITANIC! Rose na ledové kře, Jack mizící v hlubinách oceánu… Uznejte samy, tenhle film nezklame nikdy.
 

Osudové lásky, odloučení, nepřízněn osudu, tragické nehody nebo prostě jen čekání na toho pravého… Vyberte si dle libosti, stačí pouze zmáčknout PLAY a pan Božský je ve vteřině u Vás doma.
 
  Jaká bude vaše volba? Dejte nám vědět do komentářů, jaký je Váš nejoblíbenější romantický film!
 
 
 
 
Foto: Wikimedia Commons
 
 

Kulturní tip: Divadlo Viola vstupuje do nové sezony osvědčenými programovými hity

Legendární Divadlo Viola na pražské Národní třídě začne v září psát už 56. kapitolu své bohaté historie. Nová sezona nabídne vše, co do hlediště této osobité pražské divadelní scény přitahuje stále další generace diváků: Neopakovatelnou atmosféru intimního prostoru, hvězdně obsazené inscenace rozmanitých žánrů, intenzivní kulturní zážitky. A k tomu ještě několik vylepšení, především novou, přehlednou podobu webu a také možnost objednávat vstupenky na vybraná představení pohodlně, kdykoliv a odkudkoliv on-line.

Kulturní tip: Divadlo Viola vstupuje do nové sezony osvědčenými programovými hityPoetická koláž textů z díla Jacquese Préverta, slavného francouzského básníka, scenáristy filmů Děti ráje či Setkání Seiny s Paříží, autora textů šansonů Edith Piaf… v Divadle Viola zazní 11. září od 20:00 v bravurním podání Josefa Somra, Davida Novotného a Máši Málkové. Josef Somr v inscenaci Jako zázrakem / Jak dělat podobiznu ptáka recituje básně věhlasného autora prostě, civilně a neokázale, z jeho přednesu vystupuje bohatý vnitřní život a neomylný vkus. S nemenší citlivostí interpretuje prévertovský humor či ironii David Novotný a ozdobou tohoto tria je křehká a zároveň pevná Máša Málková.

Znáte nějaké romské pohádky, příběhy, tradice či písničky? Pokud se s nimi chcete seznámit, a to velmi zdařilou a zábavnou formou, nenechte si ujít představení Šunen Romale — Poslyšte Romové, které je ve Viole na programu 12. září. Jedinečný zážitek s romským folklorem divákům zprostředkují herečky Barbora Hrzánová a Jana Boušková spolu se známým romským slovenským zpěvákem Máriem Bihárym, který koncertoval například se Zuzanou Navarovou.

Kulturní tip: Divadlo Viola vstupuje do nové sezony osvědčenými programovými hity
Další dobrá zpráva je, že ve Viole můžete i v září prožít Máj! Bára Hrzánová vás 14. září od 20:00 provede básnickým velezpěvem K. H. Máchy Máj. Říká ho, zpívá ho, velebí ho v nastudování Miloše Horanského s hudbou Emila Viklického. Máj v mistrovské interpretaci Báry Hrzánové měl ve Viole premiéru v roce 2003 a od té doby v desítkách repríz vzbudil nadšené reakce diváků.

Berenika Kohoutová, Jan Meduna a Jaromír Meduna budou na jevišti Violy tančit, zpívat a kabaretně dovádět 15. září od 20:00 v představení Století hitů. Čím voněla doba? Jaké verše se špitaly dámám do ouška či hřímaly na pódiích? Jaké písně se hrály k poslechu i k tanci? To prozradí rozverný kabaret, v němž se míchá všehochuť veršů, tónů a dobových zajímavostí od Vrchlického po Žáčka a od Lehára po Kollera.
Předprodej vstupenek v pokladně Divadla Viola (Národní 7, Praha 1), vstupenky na vybraná představení je možné nově zakoupit online na webu https://www.colosseumticket.cz/cs/akce/s/divadlo+viola/1
Více informací na www.divadloviola.cz
 
                                                                                                Divadlo Viola
Viola se na divadelní mapě Prahy těší výlučnému postavení. Někdy bývá trefně označována jako nejmenší velké divadlo v Praze. Nikdy neměla stálý herecký soubor, ale vždy zde vystupovaly velké herecké hvězdy. Útulný prostor nevelkého sálu přímo v centru metropole, na Národní třídě, je už 56. sezonu dějištěm intimních setkávání diváků s uměním. Od roku 1963, kdy se v tehdejší Poetické vinárně Viola konalo první představení, repertoár staví na myšlenkové, autorské, inscenační kvalitě a na výtečných hudebních a hereckých výkonech, které jsou pro diváky zdrojem intenzivních zážitků. Dramaturgický záběr sahá od scénických čtení přes komorní dramata až po rozverné kabarety. Soboty patří rodinám s dětmi – především pohádkovým představením. V předsálí divadla návštěvníci najdou každý měsíc novou výstavu.

Jedinečná atmosféra do Violy přitahuje nejen diváky, ale také velké osobnosti uměleckého světa. K legendám, které se sem rády vracely, patřili Radovan Lukavský, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Karel Höger, Rudolf Hrušínský, Dana Medřická, později Jan Kačer, Jana Hlaváčová, Hana Maciuchová, Boris Rösner či Eliška Balzerová. V současné době na jevišti Divadla Viola excelují Bára Hrzánová, Taťjana Medvecká, David Prachař, Luděk Munzar, Marek Eben, Tereza Kostková, Petr Kostka, Josef Somr, Tatiana Vilhelmová a další, včetně členů nejmladší herecké generace, jako jsou Berenika Kohoutová nebo Máša Málková.
 

Soutěž o vstupenky do Divadla v Řeznické!

Divadlo v Řeznické zahájí již svou divadelní 37. sezónu, a to 11. září představením MIDSUMMER (A play with song)! Představení v hlavní roli s  Jitkou Ježkovou a Ondrou Kavanem se těší divácké oblibě už od listopadu 2015. Na listopad 2018 je plánovaná DERNIÉRA.
 
Vstupenky na představení rychle mizí, ale nám se pro VÁS podařilo ve spolupráci s Divadlem v Řeznické zajistit 2 vstupenky hned na to první představení, 11.9. od 19:30 hod.!
 
A co víc? Zajímá nás Váš názor! Vyhrajte 2 vstupenky do divadla a pojďte s námi na skleničku do divadelního klubu hned po představení!
 
A o čem, že to je?
 
Groteskní komedie se strhujícími dialogy o náhodném setkání nesourodého páru, který spojuje jen vyhořelý a prázdný životní pocit uprostřed léta. Spolu se skvělými hereckými výkony je atraktivní složkou inscenace „živá“ hudební produkce rockera Davida Babky. Midsummer je výjimečnou hrou hned v několika ohledech. Reflektuje velmi aktuální problém, jemuž se sice dostalo zpracování již mnohokrát, ovšem Greig tak činí velmi originální formou. Tím problémem je samozřejmě krize hodnot, bezradnost a osamělost dnešních třicátníků.
 
Co musíte udělat, abyste vstupenky získali? Správně zodpovědět následující 3 otázky, odpovědi napsat do komentáře a sledovat nás na Facebooku, kde vítěze vyhlásíme v neděli 9.9.2018. (Nápověda: odpovědi najdete v textu J)
 
  • Kolikátou divadelní sezónu zahájí v letošním roce Divadlo v Řeznické?
  • Kdy mělo představení Midsummer premiéru?
  • Jak se jmenují představitelé hlavních rolí? 
 
Pokud jste toto představení neviděli, určitě stojí za zhlédnutí!
A pokud jste ho viděli, dáte nám za pravdu J
 
 
VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=8EO6NnIrhe0
 
Foto: Divadlo v Řeznické
 

Jak přežít trapas a nepropadnout se 6 stop pod zem

Trapné situace provází životy každého z nás. Nikdo z nás nechtěl, aby se staly, ale zákon schválnosti jednoduše a neomylně funguje a nevybírá si pohlaví, společenský statut či vhodnost momentu. Týkají každého z nás a možná nám může být útěchou právě onen fakt, že v tom nejsme sami. Až vás opět tato nepříjemná souhra všech náhod potká, nezoufejte a vzpomeňte si, že: ten moment, kdy se z trapné situace stane vtipný moment je chvílí, kdy jsme nad svým studem vyhráli. Někdy to trvá opravdu zatraceně dlouho ale ten pocit úlevy, ten skutečně stojí za to.

Jak přežít trapas a nepropadnout se 6 stop pod zemAbych se mohla k tématu skutečně věrohodně vyjádřit, zřejmě bych měla do placu přihodit nějakou vlastní zkušenost. Inu, jdeme na to:
Stalo se to jednoho jara, kdy jsem měla na starosti koordinaci školící akce pro 60 lidí. Nutno podotknout, že značnou část osazenstva tvořila mužská část populace. Součástí mé práce bylo i domluvit se s leadry jednotlivých týmů, aby mi během dne předali požadované podklady za své skupiny. „Hračka“ řeknete si. Přeci toto není první taková akce, kterou už spolu zažíváte, vždy všechny o „pravidlech hry“ (která jsou pokaždé stejná) opakovaně informujete v dostatečném předstihu, vše je vám potvrzeno a vypadá to, že den poběží přesně tak, jak jste si naplánovala.

Ráno brzo vstanete, a protože se jedná o seriózní celodenní akci, i vy se upravíte a obléknete tak, abyste požadovaný dress code dodržela. Nahodíte upnuté, ale stále lichotivé tmavé kalhoty, podpadky a výrazné zelené tílko, které celý outfit oživí. Tílko má jedinou nevýhodu – vyžaduje podprsenku bez ramínek – tu nalepovací – TU, KTERÁ VÁS NIKDY NEZRADÍ

Jak přežít trapas a nepropadnout se 6 stop pod zemBlik, několik hodin za vámi a vy stále nemáte veškeré dokumentace kompletní. Spokojená se svým vzhledem si to rázně nakráčíte mezi skupinku asi 25ti mladých mužů a rázně (téměř až nepříčetně) jim začnete vysvětlovat, jak NUTNĚ potřebujete to, na čem jste se s nimi dohodla…Koukají…jsou zaražení, najednou jak kdyby zapomněli svou mateřskou řeč a vypadá to, že skutečně pochopili vážnost situace. Jste na sebe pyšná, dokázala jste to a donutila je konečně tenhle papírovací kolotoč dotáhnout do konce. Když tu se mimika jejich obličejů změní a z naprosté strnulosti přejdou do absolutního pobavení. „Co se to sakra zase děje?! Čemu se smějou?!“ Nechcete se vzdát, a proto se opět rázně zeptáte: „Pánové, máte snad výpadky paměti?! Jasně jsme se na něčem domluvili!“ a tu se z hloučku chuligánů ozve „Výpadky máte snad vy, ne?“…Teď již přichází neskrývaný výbuch smíchu. Nechápu…znervózním…rozhlédnu se kolem sebe…nic…za sebe…opět nic…pod sebe…SAKRA!!! Kruci, sakra, sakra… TA podprsenka, co nikdy nezradí – zradila. Najednou, bez varování se mi válí po lesklých lodičkách a já se chci propadnout do země – tohle už nezachráním a dokumentace už od nich asi nikdy s vážností nedostanu…Rudá jako rajče se snažím své prádlo popadnout a utéct na toaletu. Jenže se mi PŘILEPILO (nyní dokonale) NA BOTY!!! Srážím sebe samu k zemi a kdybych měla granát, radši celé školící středisko vyhodím do vzduchu, než abych musela této situaci čelit po zbytek dne. Nyní již opravdu utíkám, upravuji se, rozdýchávám se, červenám se, děsím se a vymýšlím, jak to zachráním…

Jak přežít trapas a nepropadnout se 6 stop pod zem
Tato situace měla dva následky: Dokumentace najednou byly během 15ti minut kompletní a já si získala nové přátelé, se kterými mohu občas zajít na kávu či skleničku. Dodnes se tomu smějeme a já se cítím jako vítěz.

Co tedy dělat, pokud se vám stane nějaký trapas a vy z toho chcete jednoduše vybruslit:
 
Přijměte skutečnost takovou, jaká je, nerozmazávejte ji
Pokuste se mít nadhled a třeba i na dané téma zavtipkovat (pokud to situace unese)
Nebojte se zasmát se sami sobě
Omluvte se za nedopatření a požádejte o diskrétnost

Nikdo není dokonalý a brát věci s nadhledem je mnohem snazší než se jimi dlouhé týdny užírat. Však žijeme jen jednou a příště se jistě předvede zase někdo jiný a na vaše foux pas si už nikdo ani nevzpomene. Tak tedy HLAVU VZHŮRU a nezoufejte, příště si to slízne někdo jiný!

Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jiné

V nově připravovaném muzikálu Divadla Kalich Vlasy se objeví řada neokoukaných tváří.  Mezi ně patři i mladý herec Richard Pekárek, který se v legendárním díle zhostí jedné z hlavních rolí, a sice role Clauda. Na co všechno se v novém nastudování Vlasů můžeme těšit, a nejen o tom, jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru.

Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jiné Pověz nám na úvod, jak ses vlastně dostal k roli Clauda v muzikálu Vlasy?
K roli ve Vlasech jsem se dostal standardně, tedy přes konkurz. Ten se konal v zimě v Divadle Kalich a musím říct, že šlo o jeden z nejtěžších konkurzů, jaký jsem dosud zažil. Byl asi třídenní nebo čtyřdenní a museli jsme toho předvést opravdu spoustu, ať už po pěvecké, herecké nebo taneční stránce. Nicméně konkurzem jsem prošel úspěšně, a nakonec jsem dostal krásnou roli Clauda, ze které mám velikou radost.

Když ses dozvěděl, že Divadlo Kalich připravuje muzikál Vlasy, věděl jsi okamžitě, že chceš u toho být, nebo jsi nějakou dobu váhal, jestli se máš konkurzu vůbec zúčastnit?
Věděl jsem stoprocentně, že u toho chci být. Některá čísla z muzikálu jsme shodou okolností dělali už na konzervatoři a navíc mám hudbu z Vlasů moc rád, takže jsem si říkal, že to určitě půjdu zkusit. Vlastně jsem ale vůbec nedoufal, že by to mohlo dopadnout až takhle dobře, že bych dostal právě roli Clauda.  

Vlasy jsou prostě hippies se vším všudy, takže se v muzikálu otevřeně mluví a hraje například i o sexu, drogách, nebo nahotě. Nemáš problém na jevišti prezentovat taková témata? Stydíš se někdy?
Ne, s tím vůbec nemám problém. Naše pojetí Vlasů v Divadle Kalich je tak trochu jiné, než ta klasická „formanovská“ verze a i ta nahota se tu objeví velmi decentně a účelně. Já si myslím, že pokud jsou takové věci použity na správném místě a ve správnou chvíli, aby neurážely a měly nějaký význam, tak je to naprosto v pořádku. A u nás v divadle to přesně tak je.

O českých divácích se říká, že jsou spíš konzervativní. Nemáš strach z toho, jak budou na muzikál reagovat?
Těžko říci, divákům do hlavy nevidím, ale myslím si, že s tím nebudou mít nijak zvlášť problém. Rozhodně ne tady v Praze. Já už několik sezón hraji v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, a myslím, že tam jsou diváci daleko konzervativnější, než tady v Praze. Tady jsou lidé přeci jen zvyklí na větší úlety, takže bych řekl, že to tu vezmou v pohodě. A ve Vlasech navíc není nic, co by mělo diváky pohoršit.

Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jinéNa co se tedy můžeme v novém nastudování muzikálu Vlasy těšit?
Určitě nejen na skvělou hudbu, nebo krásné texty pana Joska, který nás bohužel před pár týdny opustil, ale hlavně na mladou energii. Ve Vlasech se sešel velmi mladý kolektiv, skvělý tvůrčí tým, a pro mě je to jedno z nejhezčích zkoušení. Všichni jsou neskutečně pozitivně naladění, a věřím, že právě to se pak přenese i do hlediště. Diváci se mají opravdu na co těšit. Z děje ale nic neprozradím, musíte se nechat překvapit. (smích)


Vlasy jsou Tvým prvním muzikálem v Divadle Kalich. Už ses v novém prostředí stihnul rozkoukat?
Rozkoukal jsem se velmi rychle, skromně řečeno.(smích) Ne, samozřejmě, že mám z toho vždy trochu obavy a do nového divadla a nového kolektivu jdu se sklopenýma ušima. Přece jen jsem mladý a pořád nemám tolik zkušeností. Nicméně byl jsem velmi mile překvapen, jak hezky mě „kališáci“, lidé co hrají v Divadle Kalich x let, přijali mezi sebe. V novém kolektivu se tedy cítím dobře, ale samozřejmě se teprve teď dostáváme k té další fázi, kdy budeme zkoušet s mikroporty, ve světlech, v kostýmech… To pak v člověku vyvolá zase další dojmy. Každopádně díky tomu, že Kalich není obrovské divadlo, spíš takové komorní, je z něj cítit velmi pěkná energie, a to ať při zkoušení, nebo hraní.

Patříš do generace nastupujících muzikálových herců. Jaký je sen současného mladého muzikálového umělce? 
Já jsem v tomhle zvláštní, nemám vyloženě sen, za kterým bych si šel. Pro mě nejdůležitější to, aby mě ta práce naplňovala a bavila, abych se cítil dobře mezi lidmi, se kterými pracuji, a aby to pro mě celé mělo nějaký smysl. Ale že bych měl třeba nějakou vysněnou roli? Tak to úplně nemám. Pro mě je prostě nejdůležitější být sám v sobě spokojený a moci se postavit za to, co odvádím na jevišti, ať už je to ve Vlasech, nebo v jakémkoli jiném představení. Člověk si stejně vždycky najde vztah k tomu, co zrovna zkouší a hraje.

Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jinéV posledních letech se u nás dělá muzikálů opravdu spousta. Myslíš, že to má díky tomu současná generace mladých muzikálových umělců snazší, než vaši předchůdci?
Já si myslím, že je to paradoxně možná o něco těžší. Ono je teď muzikálů sice mnoho, v Praze je dokonce až „přemuzikálováno“, ale člověk stejně musí mít to „něco navíc“, aby tvůrčí tým a hlavně producenta zaujal. Navíc to často nejde hned, například já jsem byl v Kalichu na čtyřech konkurzech a vlastně až konkurz na Vlasy, tedy můj čtvrtý pokus, vyšel. Nicméně nechci nikoho špinit, ale myslím, že těch lidí, kteří skutečně mají v sobě tu syntézu zpěvu, tance a herectví, tady ve skutečnosti není tolik. Když se to srovná se zahraničím, například s West Endem v Londýně, tak tam ti lidé umí úplně všechno a poslední člověk v jejich company by u nás mohl být bez problému sólista. Bohužel, proti zahraničním produkcím jsme stále pozadu a určitě má na to vliv i trend, že lidé u nás stále nechodí ani tak na dílo, jako spíš na známé tváře.

Lákalo by Tě tedy zkusit konkurz i v nějaké zahraniční muzikálové produkci?
Láká mě to hodně a dokonce to mám i v plánu. Teď mám něco rozjednaného, tak jen musím sebrat odvahu a pustit se do toho, dokud jsem takhle mladý a ta příležitost tady je.

Blíží se začátek nové divadelní sezóny, kde kromě Divadla Kalich Tě budeme moci vidět?
Kromě Vlasů v Kalichu budu k vidění v Divadle Hybernia v Alence v kraji zázraků a Královně Kapesce, nebo v Divadle na Fidlovačce v muzikálech Ženy na pokraji nervového zhroucení a Sugar. Mimo Prahu mě můžete vidět v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla, kde působím již čtvrtou sezónu, aktuálně v představení West Side Story a Liduschka. A na podzim pak jedeme stejně jako minulý rok turné s muzikálem Madagascar, ve kterém hraji tučňáka. No a to bude asi vše, snad jsem na nic nezapomněl. (smích)

Foto: MacCafe a Richard Pekárek
 

Psí den s Prahou 13

Přátelé,
srdečně vás zveme na 3. ročník
Psí den s Prahou 13
Centrální park Lužiny
8. 9. 11:00- 18:00
Pokus o překonání  českého rekordu začíná ve 14 hodin.
Vše je v přiloženém programu a veškeré info
www.psiden.cz
 
Důležitá informace pro společenská média: VIP osobnosti (někteří se svými pejsky) budou přítomné již od 15 hodin
Kateřina Brožová, Miroslav Etzler, Elis, Jan Kříž, Peter Pecha,
Aneta Vignerová, Lucie Šteflová, Helena Zeťová,
Celý den moderuje Petr Zvěřina
 
banner
 
 

Je možné si politiků i vážit? Román o Františku Krieglovi

Román o muži, který se v srpnu 1968 pod hrozbou likvidace vzepřel okupantské moci a jako jediný nepodepsal potupný moskevský dokument. Autor Ivan Fíla rozehrává fascinující drama o hrdinství a zradě odhalující detailní pohled do životů lékaře a politika Františka Kriegla a jeho protivníka, ďáblova advokáta Gustáva Husáka.
 
Kmotry knihy byli v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí v Praze Tomáš Töpfer, Táňa Medvecká, Miroslav Donutil a Anna Kareninová.

Je možné si politiků i vážit? Román o Františku Krieglovi Kniha pod názvem „Muž, který stál v cestě“ je román věnovaný Františku Krieglovi, jedinému členovi naší delegace, který po invazi v srpnu 1968 odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, a jednomu ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří následně hlasovali proti přijetí smlouvy o takzvaném „dočasném pobytu“ sovětských vojsk na našem území. Sleduje zákulisní intriky předcházející osudné noci z 20. na 21. srpna 1968, pozadí únosu šesti československých stranických a vládních představitelů do Moskvy a postupné lámání jejich charakterů během jednání v Kremlu. Autor se přitom opírá o dokumenty z přísně střežených ruských archivů, které nebyly doposud publikovány a svědectví očitých svědků. Kniha vznikla ve spolupráci s historikem Michalem Macháček a práce na ní trvala zhruba dva roky.

Autor Ivan Fíla na otázku jaká byla vaše motivace pro napsání knihy odpovídá „Inspirací mi byl Václav Havel, který se již před lety přikláněl k napsání této knihy“Čtenářům pomůže lépe chápat, proč naši předkové dělali to, co dělali, aby porozuměli  problémům, ideálům i uspěchům i prohrám tehdejší doby. Aby si uvědomili, že i v dnešním světě lze usilovat o něco smysluplného, pakliže se člověk nebojí překážek a obětí. A aby posléze pochopili, že se politice a politikům nemusí už navždy jen a jen posmívat, ale že si jich mohou i vážit.“
 
Ivan Fíla rovněž dodává: „Mým cílem bylo napsat knihu, která bude čtivá pro všechny generace, zejména pro tu mladou, která už bohužel o tomto tématu moc neví. Domnívám se, že naše budoucnost je právě v minulosti a tou se musíme zabývat právě proto, abychom se poučili a v budoucnu nedělali stejné chyby. Je všeobecně známo, že historie se opakuje a František Kriegel je jedním z mála novodobých hrdinů, na které by se nemělo zapomínat. Byl to člověk, jehož osud a postava mají téměř shakespearovské dimenze. Samozřejmě se najdou lidé, kteří ho mohou odsuzovat za členství v komunistické straně, ale chtěl bych rovnou předeslat, že z dnešního pohledu nemáme nejmenší právo vidět černobíle a odsuzovat tehdejší legitimní ideál a zmenšovat tak Krieglovo hrdinství.“
 
Je možné si politiků i vážit? Román o Františku KriegloviNa otázku: Jak byste shrnul poslání knihy odpověděl Fíla takto: „Ta kniha je vlastně politický thriller o hrdinství a zradě. Je o zodpovědnosti k sobě a svému svědomí. Nejde jen o politiku, ale každodenní život každého z nás. O názor, který chceme zastávat a najednou ho změníme z důvodu oportunismu nebo vidiny vlastního prospěchu. Když byl Dr. Kriegel unesen a vězněn v budově KGB v Moskvě, došlo k telefonátu mezi ním a jeho ženou Rivou, která ho měla přesvědčit pod tlakem KGB, aby podepsal Moskevský protokol. Jeho žena mu ale řekla: „Františku, jednej podle svého svědomí. Ať to stojí klidně životy nás obou.“ To je návod pro nás všechny, pro každodenní život a chování se v klíčových situacích. Uvědomit si, že ačkoliv nám hrozí nebezpečí, je důležité stát si za svým názorem.“
 
Příběh zaujal filmové producenty doma i v zahraničí a plánuje se jeho zfilmování v mezinárodní koprodukci podle scénáře a v režii Ivana Fíly.
 
Je možné si politiků i vážit? Román o Františku KriegloviPostavu G. Husáka ztvární Miroslav Donutilbyl to člověk na tehdejší dobu neuvěřitelně statečný a je dobře, že ho náš film, nejen dnešní mladé generaci, připomene,  myslím, že současná výuka o r. 1968 není patrně dostačující, když tolik mladých lidí vůbec neví, co se v tom roce u nás stalo. Z postavy G. Husáka nemám obavu, naopak bude-li mi dopřáno si ji zahrát, budu to chápat jako velkou výzvu ukázat tohoto člověka v celé jeho složitosti.“

O odvaze promluvil na křtu Tomáš Töpfer: Bohužel jsme o svou samostatnost, suverenitu a o svou svobodu takřka nikdy nebojovali. Pasivní rezistence, kterou jsme většinou volili, zanechala na nás nezdravý rys zbabělosti a malé statečnosti. Naštěstí se našlo několik jedinců, kteří se dokázali vzepřít. Jedním z nich byl i František Kriegel. Odvaha a riziko k sobě nerozlučně patří. Postoj, který můžeme vyjádřit bez nejmenšího rizika, není odvaha, ale jen prázdné gesto. Nevím už, kdo to řekl: Národ, který nezná svou minulost, je odsouzen ji prožít znovu.
 
A o své budoucí roli ve filmu, která vychází z tohoto románu Tomáš Töpfer řekl: „Oslovil mě před nedávnem Ivan Fíla s tím, že chystá celovečerní film o Dr. F. Krieglovi. Když mně oznámil, že našel již představitele pro titulní roli. Byl jsem překvapen a mimořádně potěšen, že jsem to právě já. Mezi tím vznikla na základě scénáře jeho kniha. Jak bych mohl odmítnout takovou nabídku?
 
Je možné si politiků i vážit? Román o Františku Krieglovi
Tomáš Töpfer, kterému autor postavu F. Kriegla napsal takříkajíc na tělo, prý rolí od počátku doslova žije.
 „Jeho ženu ztvární Tatjana Medvecká. Pro Aloise Švehlíka se chystá part Ludvíka Svobody, hercův syn David Švehlík si zahraje Zdeňka Mlynáře, postava Josefa Smrkovského čeká na Miroslava Hanuše. Pak je tam ještě dalších sedmdesát rolí,“ naznačuje Fíla.
 
Kniha zaujala podnikatele a podporovatele umění Jana Vajnorského a Petra Vopelku, kteří iniciovali akci „Kriegel do škol“ a vykoupili prvních 1000 výtisků. Tyto knihy zamíří do škol, nemocnic a knihoven po celém Česku. Cílem této akce je uctít památku doktora Františka Kriegla a připomenout jeho hrdinský čin.
Že bude mít kniha, kterou vydalo nakladatelství Universum velký úspěch, svědčí i fakt,  že již  po týdnu patří mezi nejprodávanější tituly.
 
SOUTĚŽ O PODEPSANOU KNIHU přímo od autora Ivana Fíly a filmových představitelů hlavních rolí Tomáše Töpfera a Táni Medvecké. Co musíte udělat, abyste knihu získali? Správně zodpovědět následující 3 otázky, odpovědi napsat do komentáře a sledovat nás na Facebooku, kde vítěze vyhlásíme ve videu v neděli 2.9.2018.
 
  1. Jak dlouho trvala autorovi, Ivanu Fílovi, práce na knize?
  2. Jméno herce, který by měl ztvárnit osobu Františka Kriegla v připravovaném filmu?
  3. Jméno nakladatelství, které knihu vydalo?
 
Foto: Euromedia Group, a.s.
 

Nový muzikál Doktor Ox - každý konečně může milovat koho chce!

Muzikálová komedie inspirovaná povídkou Julese Verna z produkce Divadla Hybernia, ve které konečně může každý milovat, koho chce, myslet si co chce, ale nejdříve si musí tuhle svobodu vybudovat, jde do finále. Muzikál o mladých hrdinech, kteří se vzepřou záměru zločinného Doktora Oxe. Muzikál, ve kterém není nouze o dramatické scény. Hlavní postava ukazuje jedince, který chce masově ovládat myšlení obyvatel, a to je v dnešní době virtuální reality a internetu velice aktuální.

Nový muzikál Doktor Ox - každý konečně může milovat koho chcePodle slov autora a režiséra Zdeňka Zelenky,  díky náročnému dvouměsíčnímu zkoušení zastávají účinkující svoje  role na jedničku, role je baví, a to i díky skvělé hudbě Jiřího Škorpíka a vtipným textům Borise Pralovszkého. Snažíme se společně vytvořit muzikál tak, aby byl plný hravosti, humoru ale i nadčasových myšlenek.  


"Zkoušky jsou naplánované na dva měsíce od 9 do 17 hodin včetně choreografie a korepetici. A scéna se opakuje každá tolikrát, dokud není splněný účel daný libretem" uvádí Zdeněk Zelenka

Nový muzikám Doktor Ox - každý konečně může milovat koho chcePetra Vraspírová, představitelka jedné z hlavních rolí Amélie, mladé dívky plné snů, se na roli těší. Na nebojácné dívce, která potkává lásku svého života, za kterou bojuje ze všech sil, má nejraději její hlavu plnou snů, její vzdor vůči celé společnosti. Její něžné já, které se otevírá v několika písních. Její víru věřit ve své vlastní já a jít za svým srdcem stůj co stůj. “Do role, která se mi tak dobře učí, vyplním i sama sebe a věřím, že budeme obě jako jedna bytost".     
 
Anička Slováčková, která se zhostila postavy Cordelie, ji vnímá jako lehkou rebelku. „Vystavuji si  jí tak , aby se mi hrála hezky a něco společného bych v ní alespoň trochu našla,“ říká Anička a dodává: „ Myslím, že do premiéry nebudu spokojená, zkoušky jsou dost náročné,  tak uvidíme, ale věřím v dobrý výsledek.“  

Nový muzikám Doktor Ox - každý konečně může milovat koho chceJiří Korn, (alternuje s Martinem Poštou) představitel Doktora Oxe je s napsáním hlavní postavy spokojen, i když úkol ztvárnit ji bude nelehký. Zamýšlí se nad postavou a popisuje ji:  „Doktor Ox  při honbě za úspěchem a za naplněním jeho představ a tužeb je ochoten se bez skrupulí spojit s kýmkoli. Je bez  soucitu a tím i bez duše. Je příkladem bezohledné lidské touhy ovládat ostatní. Je to smutné, avšak už jsme za dobu lidské existence byli svědky mnohých exemplárních případů. No, úkol pro mě nelehký. Zdá se, že mám duši.  Každopádně po představení budu šťastný a budu si namlouvat, že to byl zlý sen.  Způsob prezentace této osoby bude nutné postupně uchopit. Uvidím, zda se mi to podaří". 
Režisér Zdeněk Zelenka oceňuje účinkující, jejich herecké, taneční a činoherní výkony, které jsou zejména v hlavních rolích velmi náročné. Zmiňuje například jednu z hlavních postav Tristona. Postava se v průběhu děje mění z naivního chlapce až po mladíka, který se odvážně dokáže v dramatické situaci postavit na stranu spravedlnosti. „Muzikál by měl nejen pobavit, ale měl by mít i vyšší ambice. A tady ta myšlenková nadstavba je, jak doufám  docela čitelná," popisuje Zelenka. Dodává, že konec muzikálu bude pro diváky velkým překvapením, prozradit může snad jen to, že se odehraje v současnosti.

Autoři ve svém díle tak varují před lidmi, kteří se snaží ovládat myšlení obyvatel za každou cenu a jdou přes mrtvoly - což je Doktor Ox. Tvůrci věří, že premiéra, která je naplánovaná na 5. října v Divadle Hybernia , splní očekávání. Bude  to muzikál zábavný a pro diváky svým zpracováním, svým záměrem atraktivní a v současné nabídce muzikálů bude snad vítaným žánrovým osvěžením.




Foto: Doktor Ox /Divadlo Hybernia/MacCafe.cz
Námět: Jules Verne, libreto a režie: Zdeněk Zelenka, hudba: Jiří Škorpík, texty písní: Boris Pralovszký, choreografie: Ivana Hannichová, scéna: Petr Hloušek, kostýmy: Roman Šolc.






Hrají a zpívají: Jiří Korn | Martin Pošta, Peter Pecha | Petr Ryšavý, Ladislav Korbel | Ondřej Bábor, Petra Vraspírová | Ivana Korolová, Vojtěch Drahokoupil | Lukáš Randák, Jakub Šlégr | Tomáš Smička, Barbara Chybová | Aneta Dobešová, Františka Stropnická | Anna Slováčková, Kateřina Brožová | Dita Hořínková, Andrej Hryc | Tomáš Trapl, Vanda Károlyi | Renata Podlipská, Ernesto Čekan, Vlastimil Korec | Jiří Zonyga, Rudolf Kubík | David Uličník

Aukce fotografií: Portréty pro Alenky

Aukce fotografií: Portréty pro Alenky. To je název výstavy/aukce, která proběhne v Týnské literární kavárně ve Starém Městě v Praze.

O co se jedná?
Fotograf Honza Kvarda má za sebou již mnoho charitativních projektů (hlavně kalendářů), ale nyní se rozhodl pro další krok – charitativní aukci. Tímto počinem chce získat finanční prostředky na pomoc ALEN – sdružení žen, z.s. Praha.
 
ALEN je pacientská organizace žen postižených rakovinou prsu. Klub si dává za svůj hlavní cíl pomáhat všem ženám, které onemocněly rakovinou prsu.
 
„Věříme, a všechny naše členky to potvrdí, že s tímto onemocněním se dá žít kvalitní život plný radost a bohatých aktivit. Naše činnost přispívá ke zlepšení psychického i fyzického zdravotního stavu, k rychlejšímu pochopení a smíření se s nemocí, k začlenění se do života, který se zdál nemocí narušen. Ke splnění těchto cílů pořádáme rekondiční a rehabilitační pobyty na jaře a na podzim každého roku…“ více informací naleznete zde

Honza:
„Již několik let se věnuji portrétní fotografii. Snažím se o to, aby mé fotografie měly přesah z roviny umělecké do oblasti lidské, vzájemných vztahů, empatie a pomoci druhým. Rozhodl jsem se podpořit organizaci ALEN - sdružení žen, z.s. 6. září v 18.00 v Týnské literární kavárně (Týnská 6, 110 00 Staré Město) organizuji dernisáž výstavy černobílých portrétů známých osobností a následně jejich dražbu, z níž výtěžek bude věnován sdružení ALEN - sdružení žen, z.s. Valerie Zawadská, Petr Nárožný, Berenika Kohoutová, Rudolf Hrušínský, Nela Boudová a další známé osobnosti, které jsem přizval ke spolupráci, se svojí účastí rozhodli podílet a podpořit tento projekt.​​“ Více informací zde

Vyzýváme Vás:

1: Zapište (nebo zapamatujte) si datum 6. 9. 2018 v šest hodin. V tento den proběhne dernisáž výstavy a první dobročinná aukce fotografa Honzy Kvardy. Získaný finanční obnos za fotografie bude věnován dámám z organizace ALEN – sdružení žen postižených rakovinou prsu.
2: Přijďte s dobrou náladou a pomozte pomoci dobré věci
3: Připravte se na večer plný dobré nálady, příjemné společnosti a soudržnosti
 
My holky z MacCafe.cz tam rozhodně budeme a již máme i vybraný portrét, o který chceme usilovat. Co Vy, jdete do toho společně s námi a dalšími lidmi, kteří se chtějí zasadit o dobrou věc? Těšíme se na Vás!

Návrat ztraceného Jana Kříže - uškodí jeho české kariéře rok v Německu?

Úspěšný český muzikálový herec, oceněný dvěma cenami Thálie, si na rok odskočil do sousedního Německa, kde byl obsazen do role významného muzikálu. Touto výraznou osobností je Jan Kříž, který se vrací do Divadla Hybernia a opět se vrátí do role Andreuciho resp. mladého Fausta v jednom z nejúspěšnějších muzikálů současnosti – Mefista – mj. také oceněný Thálii za dvojroli Mefista a Fausta v podání Josefa Vojtka.
 
Návrat ztraceného Jana Kříže - uškodí jeho české kariéře rok v Německu?Ač by se některým mohlo zdát, že rok je dlouhá doba, Jan Kříž si to nemyslí a návratu se neobává. “Uvidíme, jak obtížné to bude, ale očekávám, že by to neměl být velký problém. Rok není tolik a představení dobře drželo, takže si to teď pomalu budu opakovat, podívám se na video a věřím, že do toho zase zapadnu hladce. Dan Barták byl zlatý, že za mě na ten rok v roli zaskočil.”

 
Herec nemusel ani příliš dlouho nad návratem váhat. S tvůrci muzikálu Mefisto byl Jan předem domluvený, že roční pauza nastane a po ní se vrátí zpět na jeviště. “V Mefistovi je moc fajn parta lidí, takže se zpátky těším.” Dodává Jan Kříž s radostí. Na praxi a rozhled, který v Německu získal, ale jen tak nezapomene. “Je to hodně jiný svět. Němci mají velký náskok a je to dáno i tím, že se posledních dvacet let neustále učili přímo od Američanů, kteří mají v produkování velkých muzikálových show obrovskou tradici. Musím říct, že to byla velká škola a obrovská řemeslná zkušenost.”

Návrat ztraceného Jana Kříže - uškodí jeho české kariéře rok v Německu? Není to ovšem jen Divadlo Hybernia, co Jana táhlo zpět do rodné země. Odloučení od rodiny bylo náročné, ale vztah Jana a jeho ženy zahraniční cesta neohrozila. Naopak. “Bylo to velmi nelehké rozhodnutí, navíc do toho přišlo těhotenství mé ženy a teď už máme malého Filipa. Pro naši rodinu to byl těžký rok, který jsme však zvládli.” To, že jsou nyní velmi šťastní, Jan potvrzuje. “Zažíváme teď s Maruškou a malým Filipem hodně intenzivní a krásné období. První tři měsíce Filipova života byly náročné, protože jsem byl ještě v Německu, ale teď už naplno tatínkuju a moc si to užívám. Plánujeme stavbu domu, je s tím hodně práce a zařizování, ale moc se na věci, které nás teď čekají těšíme!”
 
Návrat ztraceného Jana Kříže - uškodí jeho české kariéře rok v Německu?Talentovaný herec byl Zdeňkem Zelenkou, jedním z tvůrců Mefista, obsazen do role mladého Fausta, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Jan Kříž prozradil, že role mu sedla. “Myslím, že jsme společně se Zdeňkem Zelenkou našli pro mě ideálního mladého Fausta. Tato dvojrole je pro herce velmi zábavný úkol,” v reálném životě Jan smlouvu s ďáblem, podle jeho slov, zatím ještě neuzavřel, “Několikrát jsem se cítil blízko nebo si nebyl jistý. V naší branži je to hned. Naštěstí jsem zatím nemusel. Ale to víte, dokud herci nenabídnou natočit reklamu na nekvalitní nebo nebezpečný produkt nebo zpěvákovi zazpívat na kampani SPD za "5 mega", tak se to snadno mluví. Rád bych věřil, že mě nikdy okolnosti nedotlačí do kouta, abych musel podepsat smlouvu s ďáblem.”
 
Snad muzikálové hvězdě tento postoj zůstane a nezláká ho pokušení, stejně jako se ho nedrží nervozita při vystupování. “Občas mám zdravou trému. Myslím, že herec, který nemá nikdy zvýšený puls, když jde před diváky, dělá něco špatně. Je důležité využít ten zvýšený puls k “boji” a ne k “útěku”, jak se říká. Vždycky se snažím, abych uměl s nervy pracovat a spíš mi pomáhaly. To, že člověk může zapomenout text, je normální a není třeba se toho bát. Důležité je nepanikařit a využít svých zkušeností a možností, které ta situace má.”
V Divadle Hybernia se muzikál bude opět hrát od 14. září.    

Foto: archiv Divadla Hybernia
 

Kam za světovým muzikálem? Zkuste DJKT Plzeň!

Muzikál, to je vždy téma k diskusi, protože musíte vyřešit přinejmenším následující otázky: Na jaký? Kam? O čem to je? Kdo tam hraje? Vzhledem k tomu, že naše redakce má velmi široký záběr a od září se můžete těšit na pořádnou kulturní nálož, nebudete mít o tyto informace nouzi. V tomto článku vám přinášíme TIP, na co si určitě musíte pořídit lístky, a to s předstihem, protože věřte-nevěřte, sehnat lístky na poslední chvíli nebo v den představení není v dnešní době vůbec legrace. No a protože pražským muzikálům se budeme věnovat v jiném článku, podíváme se dnes za hranice hlavního města, konkrétně do Plzně, do Divadla Josefa Kajetána Tyla (DJKT).
 
Než se pustíme do toho, na co se v nadcházející divadelní sezóně můžete těštit, pojďme si říct něco málo o divadle. Kdo by nebyl zrovna fanouškem muzikálu, vybere si uřčitě i z jiného uměleckého segmentu, z nichž  DJKT nabízí celkem čtyři - konkrétně muzikál, opera, činohra a balet. Repertoár je postaven na předních světových inscenacích, ale i na původních novinkách a premiérách z per českých a zahraničních autorů. Mimo to můžete do DJKT zajít i na operní, symfonický, operetní či muzikálový koncert nebo na již tradiční nedělní koncertní matiné. 
Za zmínku rozhodně stojí plánované premiéry muzikálů Duch, Billy Elliot a Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. K posledním dvěma zmíněným se ještě vrátíme v dalíšch článcích. K muzikálu Duch pro vás chystáme zajímavé rozhovory a reportáže. Na která představení se můžete od září těšit a na co rozhodně stojí zajít?
 
Kam za světovým muzikálem? Zkuste DJKT Plzeň!DUCH
DJKT chystá pro tuto sezónu opravdový světový hit, muzikál uvádněý s velkým úspechem na Broadway i West Endu! Jedná se o muzikál DUCH, jehož filmovou předlohou je stejnojmený film z roku 1990, v hlavní roli s Patrickem Swayze, Demi Moore a Whoopi Goldberg! Děj jistě není třeba nikterak dlouze představovat.Těšit se můžete i na stěžejní píseň Unchained Melody, jež zazněla na nejedné svatbě a patří k nejromantičtějším písním vůbec. DJKT tento muzíkál chystá ve spolupráci s pražským Hudebním divadlem v Karlíně. Hlavní role ztvární Pavel Režný (Sam) a Eva Staškovičová (Molly). Jedná se již o druhé české nastudování, první mělo na svědomí Městeské divadlo v Brně, kde byl  tento muzikál uveden v říjnu 2014.
Premiéra v DJKT je plánovaná na 29.9.2018.

Kam za světovým muzikálem? Zkuste DJKT Plzeň! West Side Story
Legenda mezi muzikály, kterou DJKT uvadí již od května loňského roku. Hledáte spojení klasické shakespearovské tragédie Romeo a Julie s naprosto geniální hudbou Leonarda Bernsteina, obohaceno navíc o jedny z nejnáročnějších tanečních čísel vůbec? Pak je West Side Story jasnou volbou, na kterou pravidelně sází i Broadway, West End i další světové scény. Světová premiéra tohoto muzikálu proběhla už v roce 1957 a za šedesát let své existence okouzlila již miliony  diváků. Těšit se můžete na hity jako Amerika a Maria! Hlavní role v tomto muzikálu ztvárňuje Pavel Režný (Tony) a Kateřina Falcová (Maria).
Nejbližší termíny představení: 24. a 25.10. 2018
 
Kam za světovým muzikálem? Zkuste DJKT Plzeň!DONAHA!
Režijní debut Dalibora Gondíka v komediálním muzikále Donaha! Tento muzikál byl po léta s úspěchem uvádněn i v Divadle na Vinohradech a dodnes je možné si na něj zajít také v Brně. A na co se můžete těšit? Dámy pozor! Na striptýz… Ano, je to v podtsatě taková „předloha“ filmu Magic Mike. Muzikál totiž pojednává o partě propuštěných amerických ocelářů, kteří nemohou zavadit o novou práci. Ze zoufalství se proto rozhodnou k neobvyklému kroku: vydělat si pomocí striptýzového vystoupení. Co na tom, že většina z nich nemá pro podobnou práci potřebnou průpravu ani fyzické předpoklady – nakonec půjdou zcela donaha! Zjistíte, že ne vždy je potřeba mít pekáč buchet na břiše a vy se budete výborně bavit.
Nejbližší termíny představení: 21.9., 6.10., 9.10. a 19.10.

Kam za světovým muzikálem? Zkuste DJKT Plzeň! Co takhle svatba, princi?
Pražské Studio dva vsadilo v roce 2016 na přepracování hudební pohádky Šílně smutná princezna na muzikál, který se  úspěšně reprízuje dodnes v hlavní roli s Janem Cinou a Berenikou Kohoutovou. Obdobně si hudební pohádku k přepracování zvolilo i DJKT, konkrétně Co takhle svatba, princi? No, kdo by neznal původní předlohu s Miroslavem Vladykou, Ivanou Andrlovou a Karlem Černochem? Nebo legenární hit Heidi Janků Když se načančám? To vše teď ožívá v novém kabátě právě na prknech plzeňského divadla. Ideální volba pro všechny, pro které je tato pohádka srdcovou záležitostí, nebo chtějí vyrazit do divadla s celou rodinou.
Nejbližší termíny představení: 1.9., 9.9, 11.10.

Kam za světovým muzikálem? Zkuste DJKT Plzeň!
Toto je samozřejmě jen malý výčet toho, co DJKT v rámci muzikálu nabízí. Pokud chcete zajít na muzikál podle filmových předloh, najdete v jejich reperotáru například i muzikály Sweeney Todd nebo Chyt mě, jestli na to máš. Kdo by zatoužil vidět legenárního Šumaře na střeše, má od března tohoto roku šanci zajít na něj rovněž do divadla. Hlavní role Tovjeho se zhostil brilantně Miloslav Mejzlík.

Taky vás jejich repertoár nadchl jako nás? My u této sozóny DJKT rozhodně nebudeme chybět! Vy můžete jít do divadla s námi, nebo se inspirovat skrz rozhovory, reportáže a recenze, které pro vás chystáme. :)
 
Foto: DJKT

Síla tkví v odhodlanosti

Síla tkví v odhodlanosti…pokud jste se nenarodili jako potomek do zámožné rodiny, je velice pravděpodobné, že vám také do klína nespadlo nemorálně tučné jmění absolutně bez práce  - minulé i té budoucí. Tedy je nasnadě začít pracovat a svou pozici ve společenské hierarchii si probojovávat. Postupně, po krůčkách s chybami i poučeními.

Co je to síla. Síla je motor, který vás žene neustále vpřed.  Stádo rozzuřených býků, řítících se na jeden cíl, každý sval baletky, připravující se na svou první premiéru, rozum, který vám říká: „vytrvej“.

Zažíváme to všichni. Pracujeme, vytrvale a opravdu tvrdě. Buď z důvodu loajality vůči zadavateli, nutnosti či osobnímu přesvědčení. Historie se neptá na to „proč“ v podstatě ani „jak“, ale zajímá ji s „jakým výsledkem“. Jenže k tomu se nedostaneme bez „proč“ a „jak“.

Proč“, základní otázka, na kterou se dříve či později zeptáte vy sami sebe nebo vás s ní bude bombardovat okolí. Proč pořád tak pracuješ a nemáš na nás čas. Proč si taky chvilku neodpočineš, proč s námi nejdeš do baru, proč to vlastně všechno děláš – co z toho máš? Umíte si odpovědět tak, aby pro vás samotné byla tato odpověď uspokojující?
 
„Dělám to proto, že mám cíl a chci ho dosáhnout, protože já na to mám!“
 
Věřte si a jděte za svým snem. A to i za předpokladu, že o vás ostatní pochybují nebo ti nejbližší věřit přestanou. A berte jejich postoj jako výzvu. I překážkový běh je pouze jiným druhem běhu, na jehož konci se dostanete do cíle. Nemusíte být hned první. Budete-li však poctivě trénovat, může se stát, že při příštích závodech bude stupínek vítězů patřit vám. Jestli to bude bolet? S největší pravděpodobností ano. Pocit únavy se také stane vaším společníkem pro relativně dlouhou dobu. Ale myslete na to, že jednou se to všechno zlomí a úsilí, které jste do dané věci vkládali, se vám začne vracet zpět. V podobě úspěchů, uznání a možná i závisti těch, kteří vás dříve podceňovali. Jestli tento pocit hřeje? Nic nehřeje tolik, jako pocit zaslouženého zadostiučinění.

Jak“. Zodpovědně. K sobě samému, ke svým partnerům, ke svým morálním zásadám. Pracujte svědomitě, tvrdě – ale poctivě (protože zlo s sebou přináší pouze další zlo). Odhodlaně – nenechte si vzít vítr z plachet. Ať chcete nebo ne, pochybovači vás začnou demotivovat. A nemusí se o to ani nijak aktivně zasadit, naprosto si vystačí s tím, jak se projevují navenek. Přestanou vás slovně podporovat a konejšit, dlouhodobě od nich nepocítíte drobnější pozitivní emoci (i malý úspěch je úspěch a na horu taky jdete krok po kroku, než se dostanete k jejímu vrcholu). Nedokáží se nadchnout tak, jako vy a možná vás i mají za blázny, že stále překypujete takovou energií. Nenechávejte se odradit. Zkuste tato fakta odfiltrovat a pokračujte v cestě. Není to jednoduché a není to příjemné. Pravděpodobně začnete mít i pocit, že ať uděláte cokoliv – nikdy se nezavděčíte. A TO! To je ta největší brzda, která může váš motor zbrzdit nebo i zcela zastavit. Pamatujte však, že čím více se blížíte k cíli, tím těžší zkoušky budete muset zdolávat. A za nás je jednoznačně nejnáročnější ta MORÁLNÍ. Přesně ona chvíle, kdy si připadáte, jakože musíte čelit celému světu a bojovat s ním sami.

Ať už vaše cesta dopadne jakkoliv, máme pro vás dobrou zprávu – NEBYLA ZBYTEČNÁ. Mnoho jste se pod její taktovkou naučili a otevřeli si další a další obzory, dala vám novou výchovu, pokoru a sílu.
 
Vydejte se jakým směrem se vám zachce – protože odteď už můžete jít vždy, jako vítěz – s hlavou vztyčenou.

1918 – 2018 = výročí 100 let republiky

28.10.1918 je oním magickým datem, které se do myslí a srdcí našich pra a pra-pra rodičů navždy nesmazatelně zapsalo: VYHLÁŠENÍ SAMOSTATNÉHO ČESKOSKOVENSKÉHO STÁTU. Již jsme nepatřili do podrúčí bývalého Rakouska – Uherska. Vydobyli jsme si pozici, obhájili vlastní národní právo, získali SAMOSTATNOST.

1918 – 2018 = výročí 100 let republikyLetos tomu bude přesně 100 let, kdy se zakladatelem a prvním československým prezidentem stal Tomáš Garrigue Masaryk, jinak také přezdívaný jako „tatíček národa“. Muž, který se stal zářivým příkladem toho, že když existuje jeden muž, který dokáže drancovat a pustošit celý svět, může žít i muž, jehož cílevědomost, urputnost, vzdělání a síla mohou na druhé straně konat dobro. Byl odpůrcem násilí, což potvrzuje i jeho dokonalé umění. Na druhou stranu byl připraven se proti boji „bránit i železem“, jak kdysi otevřeně přiznal.

Masarykovou zásadou bylo, že "demokracie je protivou aristokratismu", a byl proto přesvědčeným stoupencem republikánského zřízení. Po tisíciletí monarchismu bylo štěstím pro novou republiku, že jejím prezidentem se stal právě on. Rozsáhlé vzdělání filozofické, historické a sociologické, znalost cizích zemí a jazyků, významná činnost vědecká a pedagogická, dlouholetá politická zkušenost stranická i poslanecká, odpor proti tomu, že "veliká většina lidí politicky činných se nedovede povznést nad sebe, nedovede se vyprostit z kleští nekritického egocentrismu", vysoká osobní morálka, střídmý život a v neposlední řadě také důstojné, ba vznešené vzezření a vystupování - tím vším založil v české politické tradici příklad státníka, který pro jeho nástupce byl a dlouho ještě zůstane nedostižným vzorem. (zdroj: Pražský hrad)

1918 – 2018 = výročí 100 let republikyProč bychom si měli toto výročí hrdě připomínat
Den vzniku samostatného Československa byl zcela zásadním momentem pro pozdější formování českého státu. Společnost by ho neměla brát jako samozřejmost a rozhodně by nám neměl nikdy zevšednět. Proč? PROTOŽE NENÍ SAMOZŘEJMOSTÍ. Naši předkové o něj museli usilovně bojovat, pokládali pro jeho vize své životy. V domnění a přesvědčení, že se zasluhují o lepší život svých dětí – nás v současnosti žijících pokračovatelů krve rodinných linií.

Kde můžeme toto vzácné datum oslavovat
Oslavy svátku probíhají na mnoha místech České republiky. Významným místem oslav je Národní památník na Vítkově v Praze, u nějž tradičně probíhá vojenská přehlídka, je držena minuta ticha a položen věnec k hrobu neznámého vojína.
Na Hradčanském náměstí probíhá slavnostní přísaha příslušníků Armády české republiky. Na Pražském hradě také Prezident české republiky, který je ex officio vrchním veliteme českých ozborjených sil, jmenuje do generálské hodnosti schválené důstojníky bezpečnostních sborů.
28. říjen je rovněž řádovým dnem České republiky. Jde tedy o den, kdy jsou ve Vladislavském sále Pražského hradu prezidentem České republiky tradičně udělována Státní vyznamenání České republiky vybraným osobnostem. Konkrétně jde oŘád Bílého lva, který je nejvyšším státním vyznamenáním České republiky,Řád Tomáše Garrigua Masaryka, Medaili Za hrdninství a Medaili za zásluhy.
 
Buďme hrdí na to, že jsme Češi, oslavujme a ctěme úsilí našich prarodičů.

Ynspirology 2018 - urban festival s potenciálem, ale bez energie

Tento víkend proběhl již 3. ročník urban festivalu – Ynspirology 2018, který se poprvé konal v pražských Žlutých lázních. Nezaháleli jsme a samozřejmě jsme byli také u toho. Jak festival probíhal, na co jste se mohli těšit a byl skutečně inspirativní? Tak o tom již níže:
 
„Ynspirology – interaktivní festival plný inspirace“
 
Heslo, které vás mohlo snad nejvíce zasahovat v rámci víkendového festivalu.
 
Stejně, jako minulý rok, tak i letos zaštiťovali:
4 patroni
4 zóny a v nich 4 stěžejní jména z oboru
SPIRIT – Yemi A.D.
DIGI – Men T
FIT – Tary
GIRLS -  Simona Krainová (official)
 
Jak pořadatelé slibovali, tak také plnili. Slyšet jste mohli hvězdy jako: Mikolas Josef, Slza, Paulie Garand, Emma Drobná – official, kapitán Demo Original, a další…

Záměrem Ynspirology 2018 bylo odpoutat se od klasických festivalových standardů a pojmout víkend jinak. Pořadatelé chtěli návštěvníkům nabídnout nejen zážitek, ale hlavně motivaci, inspiraci a ukázat, že cesta za snem chce jen trošku odvahy. Proto se snažili, aby repertoár osobností byl co nejširší a nejrozmanitější. Více do hloubky jste se mohli seznámit s odvětvím beauty, sportu, cestování, extrémních sportů, přežití, kreativity, ochrany životního prostředí a v neposlední řadě se účastnit specializovaných přednášek o osobním potenciálu, aplikacích, pohybu, budoucnosti, aj. Oba dva dny samozřejmě byly vedeny pod taktovkou moderátorů, kteří se starali o zábavu vás – účastníků festivalu.

Vypadá to na skutečně nabitý a inspirativní víkend a skvěle strávený čas, že?

Jak hodnotíme letošní ročník Ynspirology my?
Vyzvedli jsme si akreditace v domnění, že přijdeme na akci, která 3 hodiny po jejím zahájení bude v plném proudu. Bohužel, opak byl pravdou. Otevřel se před námi téměř prázdný prostor plný stanů, z nichž každý patřil nějakému inspirátorovi – trošku smutnému a horkem zasaženému inspirátorovi. Nevadí, však jsme téměř na začátku a přes pravé poledne se nechce nikomu na přímé slunce. Chtěli jsme si objednat pití, ovšem až při platbě nám bylo sděleno, že při příchodu do areálu Žlutých lázní jsme si měli vyzvednout čip, pro „bezhotovostní platbu“ neb po celou dobu festivalu žádný ze stánků nepřijímá hotovost ani karty. Stát se může – jednoduše nás někdo zapomněl informovat. Po další čtvrt hodině už jsme seděli u stolu, užívali si přísunu studených tekutin a učili se hrát na ukulele. Přeci jen jsme na Ynspirology, tak kdy jindy.


Poslouchat moderátora dne se nám moc nechtělo – jednoduše nám jeho prezentace nevyhovovala. Na druhou stranu, nutno říci, že si zaslouží smeknutý klobouček – v takovém horku, stát na podiu a mluvit v podstatě na prázdno, to by také nedokázal každý. Měli jsme se inspirovat, šli jsme se inspirovat… Prohlédli jsme si akrobatické kousky slak linerů, zazávodili si ve stánku Mercedes Benz (kde by se ovšem ochota promotérů raději ani měřit neměla), poslechli si některé přednášky v klimatizovaném stanu (vzhledem k počasí nejvytěžovanější prostor), navštívili DIGI zone a okusili virtuální svět, na pobídku moderátora se podívali na taneční vystoupení, vyslechli si rozhovory s youtubery a v neposlední řadě navštívili stánek s názvem Outdoor survival, který z našeho pohledu byl nejpřínosnější!

Samozřejmě je to o prioritách a co se líbí nám, nemusí se líbit ostatním a naopak. Ovšem pokud jste se chtěli dozvědět něco opravdu užitečného pro život, Outdoor survival byl tím pravým místem. Osobně Amar Ibrahim nám představil programy pro přežití, které v rámci zážitkové agentury nabízí, vysvětlil nám zásady přežití a sdělil pár opravdu kuriózních zajímavostí, o kterých se s vámi podělíme v rozhovoru, který nám poskytl.

Dost ale o přežití – vraťme se k Ynspirology. Festival nás nutí smýšlet dvouúrovňově. Proč? Akce měla skutečný potenciál (i s přihlédnutím k úspěšnému minulému ročníku), bohužel opravdu nízká návštěvnost udělala své. Měli jsme na jednom místě zajímavé osobnosti a jejich příběhy a možnost s nimi pohovořit (kdy se vám to poštěstí?), hudbu, soutěže, koncerty, sportovní a herní zázemí… Přesto jsme si připadali trošku smutně. Festivalu chyběla jediná, zato důležitá věc, ENERGIE. Energie od lidí pro lidi. Ynspirology 2018 se stala pouze energií od lidí. Ovšem večer zachránily aspoň koncerty. :)

Proto apelujeme na ty z vás, kteří jste zažili minulé ročníky i na nováčky:
 
Lidi, je to pro vás/nás, přijďte za rok a pojďme si Ynspirology 2019 pořádně užít, může to stát za to stačí jen chtít!
 
Photo by Ynspirology 2018 FB, MacCafe.cz
 

INSPIRACE - hravá mrška BEZ HRANIC

K tomuto víkendu se více než kdykoliv jindy hodí téma INSPIRACE. Všichni o ní hovoříme: o jejím náhlém nabytí, pozbytí, nadbytku či totální absenci. Známe její význam i funkci. Ovšem tušíte, odkud se bere a je vůbec možné si ji přivolat, kdykoliv ji zrovna potřebujeme? Pojďme se na tuto múzu podívat trošku více zblízka.


Hnedka v úvodu je nutné říci, že inspirace je něco, co si jen stěží mohou lidé navodit uměle. Objevuje se zcela nahodile – bez předchozího upozornění a častokrát i ve chvílích, kdy na ni nejsme připraveni. Nikdy se nezjeví, nezaklepe na dveře a nezeptá se:

 
„Ahoj, já jsem inspirace a jdu zrovna kolem. Co ty, jak jsi na tom, měl bys na mě pár minut, že bychom probrali další možnosti tvojí mysli?“. NE, to se opravdu nikdy nestane.
 
Její podstatou je síla, energie, pohon, kreativita a hravost.  A jelikož je opravdu hodně hravá, baví ji i hra na schovávanou. Dlouho ji nemůžete nalézt…a pak…Z NIČEHONIC…během vteřiny… SE VYŘÍTÍ ODNIKUD…a doslova vás srazí k zemi při úprku do domečku…chce vás ZAPIKAT… a taky se jí to vždycky povede. Záleží jen na nás, zda je to pro nás žádoucí a jak se k její vrtkavé rošťácké povaze postavíme.
 
Pokoušeli jste se ji někdy charakterizovat? CO a JAKÁ inspirace je:
Přichází bez vědomého záměru a zcela spontánně
Vyvolat ji může inspirativní osoba, prostředí, myšlenka, film, sen, obyčejná tužka… absolutně cokoliv
Je klíčem k ohromující motivaci a kreativitě
Bourá veškeré naše zábrany
Dovoluje nám plnohodnotně – až dětsky snít a díky tomu i KONAT
Provází ji pocity náhlé jasnosti, osvícenosti a uvědomění
Odbourává přízemní smýšlení a vynáší nás do oblak
 
Můžeme si ji přivlastnit? Je její přítomnost pouze o nás? NIKOLIV! Jak jsme již výše v textu uváděli, inspiraci může probudit KDOKOLIV a COKOLIV, tedy i vy sami. To podněty, které nás denně obklopují jsou jejím spouštěčem. Není naše. Je výsledkem spoluúčasti každého živého i neživého organismu, každé věci, věty, domněnky…

A co její nadbytek? Setkali jste se s ním? Myšlenky Vám začnou (klidně i v horizontu několika dní) skákat jedna přes druhou, že je skoro nestačíte ani vnímat, natož zpracovávat. Překrývají se a překřikují a každá se snaží vybojovat si místo na vrcholu – získat si vaši pozornost… Co v takovém případě dělat? Ideální je mít při ruce stále nějaký zápisník, tužku a všechny tyto nápady a nové motivy si zapisovat. Abyste je nezapomněli, nemrhali jimi. Může se totiž i stát, že vás dokáží svou urputností paralyzovat, a ač máte spoustu témat k přemýšlení, nejste schopni se plnohodnotně (nebo vůbec) věnovat ani jednomu. Dejte si načas. Zapište si je, jděte si zasportovat a pak…s čistou hlavou… podívejte se do svých poznámek a určete jim jasnou prioritu, které se držte. Třeba přijde další vlna osvícení, což ovšem nezjistíte, pokud to nezkusíte.

A rada na závěr? Nenechte se její silou a přesvědčivostí semlýt… To, že v jednom okamžiku máte více myšlenek, než dokážete zpracovat, nesvědčí o vaší zabržděnosti, ale o nově posunutých hranicích vašeho vlastního JÁ.
 
 
NECHÁVEJTE SE INSPIROVAT A POKOUŠEJTE SE INSPIROVAT OSTATNÍ
INSPIRACE: CENA, NIC, PIC, CIP, SEN, NISA, RAS, SPIN, RAP…
 
A jaká slova najdete ve slově YNSPIROLOGY – napište nám je do komentáře.

Heidi se na dovolené v Beskydech nečančá ani nelíčí! Nosí gumáky, pláštěnku a tepláky

Zpěvačka a moderátorka Heidi Janků (55) vyrazila na dovolenou do Beskyd. A zatímco doma v Uhříněvsi u Prahy svítilo sluníčko, Heidi si i se svým čtyřnohým kamarádem Edou »užívala« na horách pořádné přívaly deště!


„Letos jsem ještě neřešila nějakou zásadní dovolenou, zaprvé proto, že se na to necítím a zadruhé proto, že Eda ještě neposlouchá úplně na slovo a já nechci nikoho obtěžovat s nevychovaným pejskem. Domluvila jsem se s mojí tetou, že strávíme týden na naší rodinné chatě v Malenovicích v Beskydech. Já osobně jsem na této chatě trávila veškeré prázdniny jako malá holka, takže pro mě to byla taková malá nostalgie. Když jsem byla na chatě naposledy jako holka, nebyla tady zavedená elektrika takže jsme svítili petrolejkou, pro vodu jsme chodili do studánky do lesa a jedniná zábava bylo lezení po stromech, běhání po lese a večery jsme trávili hraním karet,“ přiznává Heidi, která vyrazila do Beskyd na chatu i s Edou, který právě prožívá pubertu. A během procházek v dešti okolo chaty v lese nostalgicky vzpomínala a dětská léta a koukala, jak moc se všechno od té doby změnilo.
 

„Teď je chata zmodernizovaná s indukční vařící deskou, ledničkou, televizí, prostě se vším komfortem – takže zas taková nostalgie to nebyla,“ přiznává se smíchem sympatická brunetka.

„Bohužel, počasí se po jednom dnu zkazilo a začalo pršet až tak, že byla vyhlášená povodňová pohotovost. Já jsem na to byla připravená – gumáky, pláštěnka i několikatery tepláky jsem měla s sebou a Edovi déšť taky nevadí, ale teta byla stále jen v chatě, takže jsme se po čtyřech dnech rozhodly, že pojedeme ke mě do Prahy, protože tam svítí sluníčko, tak snad do Uhříněvsi ten déšť nepřivezeme,“ dodala Heidi, která si i o prázdninách odbíhá zazpívat na koncerty se svou novou kapelou HeidiBand.

Foto: Miroslav Graclík, Facebook Heidi Janků
 

Zuzana Belhorcová - z Miami rovnou do nemocnice

Sympatická moderátorka Zuzana Belohorcová opustila slunečné Miami a na pár týdnů přiletěla do Evropy. Není dne, kdy by neměla nějakou aktivitu, ať už se jedná o večírky nebo čas s rodinou. Pobyt v České a Slovenské republice ovšem netráví jen radostně, ale navštívila také nemocnici, kde se podrobila chirurgickému výkonu, který již má úspěšně za sebou a následovala pooperační kontrola.
Operace, kterou Zuzana podstoupila, naštěstí nebyla natolik náročná, jako spíše nepříjemná. Přece jen trávit osobní čas v nemocnici, místo s blízkými lidmi, po tom netoužíme nikdo z nás. Potíž, která ji dohnala na nemocniční lůžko, nese název tříselná kýla. „Tříselnou kýlu jsem měla déle než čtyři roky. Při prvním i druhém těhotenství jsem měla problémy s křečovými žilami, proto jsem byla v domnění, že boulička, kterou jsem objevila v tříselné části, je spletenec žil, který se po porodu vstřebá. Šla jsem na sono a tam zjistili, že se jedná o kýlu,“ prozradila moderátorka.

 
Tříselná kýla Zuzce život nijak zvlášť nekomplikovala. Pouze při větší námaze nebo cvičení cítila menší bolest. Přesto však nemalá rizika jsou. “Kýla obecně je nález patologický, může způsobovat bolesti, někdy i poruchy střevní pasáže. Nebezpečím je tzv. uskřinutí, kde obsah již nelze reponovat do dutiny břišní a je nutná urgentní operace. Jde o náhlou příhodu břišní. Proto je nutné kýlu indikovat k operaci včas”, sdělil primář chirurgie MUDr. Vladimír Vykus, který televizní hvězdu operoval.

Zuzka je přesvědčená, že nemocniční zařízení máme v České a Slovenské republice na výborné úrovni a na základě velmi kladných referencí si vybrala Nemocnici Milosrdných sester Sv. Karla Boromejského, která je známá také jako Nemocnice pod Petřínem. Zuzana perfektní výběr potvrzuje. „Operoval mě primář chirurgického oddělení MUDr. Vladimír Vykus. Musím uznat, že je to úžasný člověk a neskutečně velký profesionál ve svém oboru. Velké poděkování patří i sestřičkám a personálu nemocnice.“ Na oplátku Zuzku chválí i sám primář. “Byla skvělá pacientka, optimistická, výborně spolupracující.”
 
Rekonvalescence je vskutku rychlá a po krátkém pobytu mohla jít Zuzana zpět domů. Aby však byla jistota, že se neobjeví další potíže, musela na lékařskou pooperační kontrolu. Ta proběhla opět u primáře MUDr. Vladimíra Vykuse a výsledky byly v pořádku. „Jsem velmi překvapená, jak skvěle jsem se těsně po operaci cítila. I při kontrole vše dobře dopadlo a nebyly zjištěny žádné komplikace.“
 
Proč si sexy moderátorka nevybrala nemocnici v Americe? Mohlo by se zdát, že profesionalitou budou o krok dále než u nás. „Máme kvalitní péči za relativně nízkou cenu. To se o nemocnicích v Americe říct nedá. Lidé v České a Slovenské republice si to ale stále neuvědomují.“
 
Je potěšující zpráva, že na lékařské kontrole nebyly zjištěny žádné obtíže, ani na sonu, kde provedli celkovou kontrolu břišní dutiny. Už za pár dní totiž kráska odlétá zpět do USA za manželem Vlastou Hájkem, který odcestoval o několik dní dříve.

Foto: archiv MUDr. Vladimíra Vykuse
 

RECENZE: TÓNY CHODOVSKÉ TVRZE - KLASIKA A JAZZ BEZ FRAKU

Dne 18.7.2018 jsme navštívili 15. ročník akce „TÓNY CHODOVSKÉ TVRZE: KLASIKA A JAZZ BEZ FRAKU“. Co nás tam čekalo a jak bychom popsali celkový dojem z večerního festivalu klasické a jazzové hudby, to je zážitek o který se s vámi velice rádi podělíme.

Celým večerem nás doprovázeli:
Jaroslav Svěcený – housle
Tom Vybíral Trio:
Tomáš Vybíral – kontrabas a bicí
František Krtička – piano, vibrafon a aranže
Ondřej Štajnochr – kontrabas a baskytara
Collegium Jaroslava Svěceného
 
a poslechnout, pod jejich taktovkou, jsme si mohli tyto velikány:
 
Johann Sebastian Bach
Antonio Vivaldi
Hoagy Carmichael
Morgan Lewis
Stevie Wonder
Sinatra Suite – aranžmá František Krtička (Strangers in the Night, I can´t get started, aj.)
 

Jak již samotný název napovídá, večer jsme strávili v Chodovské Tvrzi. Chodovská Tvrz patří mezi jednu z nejvýznamnějších historických památek Jižního města, jejíž historie sahá až do 13. století. Od svého vzniku si prošla skutečně nelehkými časy a dokonce i chvílemi, kdy nebylo zcela patrné, zda tato stavba bude zachována. Díky rozsáhlé rekonstrukci však můžete její prostředí téměř kruhovitého tvaru navštěvovat i nadále, a to především v souvislosti s kulturou. Hlavní snahou provozovatelů tvrze je totiž zprostředkovávat kontakt společnosti se současným výtvarným uměním, vážnou hudbou, ale také s dětmi formou pohádkových představení a tvořivých odpolední. My jsme měli tu čest, navštívit krásy Chodovské Tvrze prostřednictvím hudby – KLASIKA A JAZZ BEZ FRAKU.

 
Toto setkání špičkových českých interpretů různých žánrů, v čele s Jaroslavem Svěceným, nabídlo posluchačům zcela nevšední a mimořádný zážitek. Díky tomuto festivalu se Praze 11 podařilo návštěvníkům festivalu přiblížit um a krásy hudby v její nejčistší podobě – za zvuku tónů klasických hudebních nástrojů.




V průběhu večera zazněly unikátní historické i novodobé housle tří staletí, na kterých byl celý hudební koncept postaven. Večerem provázel sám mistr Jaroslav Svěcený, který se i této role moderátora zhostil naprosto profesionálně, lidsky a zábavně. Díky jeho nestrojené komunikaci směrem do hlediště a vhodně zvolené slovní improvizaci, učinil atmosféru ještě více vřelejší a přátelštější i pro lajka. O což ostatně také šlo, nabídnout kvalitní hudbu umělcům, nadšencům i lajkům. Každý si zde přišel na své. Ostatně, kdy se vám poštěstí, že během dvou hodin zažijete tři staletí, a to naprosto nenásilnou formou díky modernímu a velice šetrnému pojetí umělců?




 
Letos jsme již posledním vystoupením uzavřeli 15. ročník tohoto festivalu a za rok se chystáme opět na již přislíbený 16. ročník, potkáme se i s Vámi?
 
 

Rozhovor: Daniel Krejčík - když pronikneš do tajů bipolární poruchy, je to neuvěřitelně náročné

Mladý, sympatický, dobrosrdečný, talentovaný a autentický. Takový je Daniel Krejčík, jehož druhým domovem jsou prkna divadelní scény. Kluk z maloměsta, který do Prahy nepřijel za slávou, ale splnit si svůj sen. Pan herec, kterému nestoupla sláva do hlavy, ale neustále na sobě pracuje. Člověk, který se zajímá o svět kolem sebe a lidi v něm.

Jak se zasazuje v podpoře povědomí a léčby bipolární poruchy, co si myslí o duševní hygieně a co pro něj znamená spokojenost a životní harmonie. To a mnohem více se nyní můžete dozvědět díky rozhovoru, který nám Daniel poskytl z prostředí klidné a přátelské zahrádky v centru Prahy.

Dane, jsi kluk z maloměsta, co Tě přivedlo do Prahy a proč vlastně?
Hlavní důvod je asi ten, že v Sobotce, ze které pocházím, není divadlo. Tedy Praha byla a je taková moje velká cesta za snem, kterou jsem si chtěl splnit už dlouho. Tahle moje touha mě sem přivedla asi v 16 ti letech, kdy jsem nejdříve začal dabovat a pak rovnou i nastoupil do divadla a proto, že se mi tu zatím (směje se) daří, zůstal jsem tu.


Bylo jednoduché opustit bezpečí maloměsta a najednou začít žít odlišný život v Matičce Praze – velkoměstě?
Řekl bych, že ano. Já jsem to měl jednodušší v tom, že hned od začátku jsem měl zajištěnou práci díky dabingu. A najednou to byly relativně hezké peníze, ze kterých se dalo poměrně dobře žít, takže jsem díky tomu ani nemusel nikde honit brigády po kavárnách. Jo, měl jsem se docela dobře a ještě jsem si na sebe vydělával něčím, co mě bavilo a chtěl jsem v tom i dále pokračovat. Když si na to tak vzpomenu, v podstatě jediný vroubek to mělo v tom, že se mi jako jedináčkovi trošku stýskalo po rodičích a musel jsem se naučit dost brzy vařit (směje se).

V Sobotce nemáte divadlo, jak ses k herectví tedy dostal?
Původně tak, že jsem jako dítě chodil v Sobotce do dramaťáku. Vyhrával jsem na různé recitační soutěže a jednou si mě všiml Vojta Kotek, který tou dobou režíroval dabing a nastoupil jsem do dabingové školy. Pak už mi začaly chodit první dabingové nabídky a díky tomu, že dabingoví režiséři dost často režírují i divadlo a filmy, začal jsem se živit jako herec, aniž bych měl dokončené nějaké herecké vzdělání.

Své první odehrané role už jsi měl za sebou, chtěl jsi i přesto herectví ještě studovat?
Chtěl a nevyšlo to. Pro nedostatek talentu mě nevzali na DAMU. Což bylo poměrně vtipné, protože naposledy, když mě nevzali, tak zhruba za 3 měsíce jsem dostal nominaci na cenu Thálie za nejlepší mužský herecký výkon ve hře Cock v Divadle v Řeznické a pak ještě nominaci na Cenu divadelní kritiky za nejlepší herecký objev roku. Je to trošku paradoxní. A na to konto jsem si řekl, že holt prostě musím jít trošku jinou cestou, než to studovat – že to, co dělám už teď diváky baví, režiséři mi práci nabízí a na mě tedy zbylo na sobě neustále pracovat a vystudovat si techniku herectví po svém.

O vás hercích je obecně známé, že jste tak trošku výstřední a rádi se ztotožňujete s novými trendy. Jak jsi na tom ty, zkoušel jsi někdy například vyloženě zdravý životní styl – cvičení, správná strava, dostatek tekutin?
Já jsem asi 4 roky celiak, což je tak trošku otrava. V momentě, kdy ti tuhle nemoc diagnostikují, musíš se zaměřit na věci, které tě do té doby až tak moc nezajímaly. Tvým největším omezením je, že nesmíš jíst mouku, jsi „bezlepkovej“, což je do značné míry dneska i moderní trend. Pokud ale opravdu takové potraviny jíst NEMŮŽEŠ, je to ze začátku boj. V tu chvíli se začneš do téhle problematiky více pokládat, řešíš co jíš, učíš se vařit a hlavně o každé surovině přemýšlíš. Začíná to tím, že studuješ etikety v obchodech, až se postupně propracuješ k návyku na zdravější stravu. Stoprocentně to je ale ku prospěchu věci. Než se u mě celiakie projevila, byl jsem jako malý dost oplácaný, což mě samozřejmě štvalo. Bohužel jsem byl vždycky sportovní anti-talent, nikdy mi to pořádně nešlo. Z toho důvodu mi přišlo jednodušší se omezovat v jídle než se začít pořádně hýbat. Vyzkoušel jsem snad každou ověřenou dietu a skutečně to zabralo, zhubnul jsem 15 kg což bylo skvělý, najednou cítíš, co ti to dělá s hlavou – opravdu něco jako „mamon“. Ale ani to mě nikdy nedonutilo, abych třeba začal pravidelně cvičit a přijal tyto aktivity za své. Vždy se u mě jednalo spíše o takové maximálně 3 měsíční záchvaty a pak zase nic. Celiakie má vlastně výhodu v tomu, že tě hlídá průběžně.

Ani pro herectví se třeba nepotřebuješ udržovat v kondici? To samo o sobě přeci musí být poměrně náročné, ne?
Upřímně, herectví je vlastně docela dobrý sport. V momentě, kdy hraješ, neuvěřitelně spaluješ, protože na jevišti jsi vlastně pod permanentním stresem – nebo aspoň já. Neustále se musíš stimulovat, soustředit, potíš se a serotonin z tebe doslova lítá všemi směry. Tedy toto všechno je vlastně taková forma údržby. Například teď třeba, když dohraju představení, mám vždycky pocit, že mám dole tak 3 kg po těch 2 hodinách. Ale je pravda, že téměř všechna moje představení jsou dost energeticky a fyzicky náročná, takže se vlastně sportem i živím. (směje se) Jak na to ale trénovat? No, běhám, běh je dobrý na hlavu.

Běháš ve volném čase? Používáš pro měření nějakou aplikaci, nebo tě výsledek až tak nezajímá?
Běhám s aplikací, jmenuje se to EEP – pomáhej pohybem. Což je docela fajn věc, protože vlastně za to, kolik uběhneš km, tolik dostaneš % bodů, které se pak posílají na podporu určitých charitativních projektů. Což je ještě taková přidaná hodnota mého běhání, to mě baví.

Takže máš blízko k charitativní činnosti, je to tak?
Mám, ostatně charitativním projektem je i představení „Všechny báječné věci“, které teď hraju. Je to představení o klukovi, jehož máma se několikrát od jeho dětství pokoušela zasebevraždit, protože trpěla bipolární poruchou, neboli maniodepresivní psychózou. Tato porucha je více méně genetická. Kluk, co ho hraju, má odmala tuhle nemoc taky a celé toto představení je takovým motivačním návodem na to, jak se máš chovat a co máš dělat v momentě, kdy máš deprese a ve chvílích, které jsou pro tebe těžké. Co ti pomáhá se s takovými stavy vyrovnávat, nepodléhat jim, aj. Když pronikneš do tajů bipolární poruchy, je to neuvěřitelně psychicky náročné. Ale druhá stránka věci je zjištění, že pro lidi, kteří touto nemocí trpí, je neuvěřitelné složité dostat nějakou pomoc. Jen si uvědomit, že jsi nemocný, a že vlastně ten smutek, který vnímáš ty sám, je ve skutečnosti jiný než smutek, který mají a cítí ostatní lidi. Ano, samozřejmě každý z nás je někdy smutný, ale ten smutek ve chvíli, kdy jsi bipolární je často dosti zákeřný a paralyzující. Chci, aby tohle představení motivovalo lidi s bipolární poruchou k tomu, že je dobré si ji uvědomit, umět s ní pracovat, naučit se k ní přistupovat, najít si nějaký návod, cokoliv, co tobě samotnému pomáhá a ne se topit v tom, že jsi nemocný a nahlížet na život tak, jako že pro tebe automaticky končí.

Dane a co je pointou toho představení?
Pointou toho všeho je, že tohle představení se hraje charitativně a veškerý výtěžek z něj jde do nadace, která pomáhá lidem trpícím bipolární poruchou. Na tohle představení jsem vlastně dostal doposud asi nejvíc zpětné vazby za celou svou kariéru. Kouzlo spočívá i v tom, že i po představení tam ti lidé zůstávají a vypráví ti svoje osobní příběhy.

Je nějaký, který tě opravdu zasáhl?
Ano, jeden, který byl pro mě osobně opravdu hodně silný. Přišel za mnou po prvních reprízách jeden pán a vyprávěl mi, že se mu v době, kdy mu bylo 18 let, zasebevraždila jeho maminka, trpící bipolární poruchou, a že až teď, asi po nějakých 20 ti letech, kdy viděl toto představení, se dokázal na celou situaci podívat znova, jinou optikou, z jiného úhlu a to mu pomohlo některé věci pochopit a konečně jí i odpustit. A to bylo strašně silné. Tento člověk je zároveň čerstvě i mecenášem tohoto představení, chodí na všechny reprízy a myslím, že jestli jsem někdy cítil, že divadlo a herectví má smysl, tak to bylo díky jemu. Začal představení sponzorovat proto, aby se jeho sdělení dostalo k lidem, kterých se to týká a kterým by mohlo opravdu pomoci.

Dane, vnímáš tuto hru spíš jako pomoc lidem, kteří bipolární poruchou trpí nebo jejich okolí, které se také s jejími projevy musí vyrovnat, jen trošku jinak? Protože i pro rodinu je dost náročné se nejen smířit se skutečností a přítomností té nemoci, ale i naučit se s ní pracovat. Pojali jste hru jako určité poselství společnosti?
Divadlo má svou sílu hlavně v tom, že ti pomůže se na jeden problém podívat z několika úhlů pohledu, z několika rolí. Souzníš většinou s jednou z nich, ale vnímáš i ten zbytek názorů a postav, které na tebe z jeviště mluví. A to „Všechny báječné věci“ splňují dokonale. Maminka postavy, kterou hraju, se snaží o sebevraždu a pohledy, které ti hra nabízí ti ukazují, jak tyhle věci vnímá 7 mi leté dítě, 17 ti letý puberťák a na konci pak dospělý třicátník, který touhle nemocí taky trpí. A v průběhu hry vidíš i jak se k tomu staví celé okolí: otec, partner mé role, školní psycholožka, celá společnost. Ukazuje nám téma „psychické vyrovnanosti“ úplně celistvě. Dojemně, vtipně a velmi upřímně. Odpověď na tuhle otázku si tam každý divák snadno najde sám. Když bude chtít. A když si žádné poselství neodnese, tak se minimálně pobaví a bude mu hodinu a půl fakt hezky. A dělat lidem hezky, to je vlastně taky poselství.

Ovlivnila tě konkrétně tato hra nějak?
(Směje se) Mě osobně ta hra ukázala, jak moc jsem vděčný za to, že můžu mít radost z maličkostí – z toho, že si k obědu dáš jako hlavní jídlo dezert, když ti tvůj kluk daruje bublinkovou folii k praskání, to, že s někým propovídáš celou noc, že si někdo opravdu přečte knížku, kterou mu půjčíš a spoustu dalších. Snažím si je i psát a vytvářet si svůj vlastní „Seznam báječnejch věcí“. Zatím mám asi jenom sto položek, ale už jsem si po něm párkrát sáhnul a smutek mi vyhnal. Já dost často hraju smutné role, i když jsem jinak docela veselej a miluju humor na všechny způsoby. Například v momentě zkoušení té bipolární poruchy to bylo těžké v tom, že, když jsem začal roli zkoušet a poznávat lidi, co tu poruchu skutečně mají, snažil jsem se je pochopit, abych je dokázal nějak autenticky interpretovat. Najednou si všechny okolnosti pustíš velice blízko k sobě a dochází k pochopení, kdy je neuvěřitelné těžké držet tu hranici, abys pak i ty sám do svého skutečného života nepřijal tyto modely a motivy chování. Pozoruješ, že je ti příjemné být obětí a chovat se tak, protože například bipolární porucha je nemoc, kterou si svou momentální slabost můžeš ospravedlnit a děláš to pak často i ve chvílích, kdy se potřebuješ za něco schovat. Bylo těžké si zachovat nadhled a neustále si uvědomovat, že já tuhle hru pouze hraju, nežiju.

Pověz, jak se udržuješ v psychické kondici? Dle tvého popisu musí být hraní tohoto představení neuvěřitelné náročné. Jak to děláš?
Jak to dělám…po takových představeních jako jsou „Všechny báječné věci“ mám takové pravidlo – chodím domu pěšky. Ta cesta z divadla domu je jako takový „čas pro sebe“, kdy můžeš vypustit ten příběh, který jsi předtím hodinu a půl žil…Když to děláš pořádně, opravdově, autenticky, musíš se nastavit tak, že jakmile dojdeš domu a zabouchnou se za tebou dveře, prostě ty emoce musíš nechat tam někde venku. To je jeden takový rituál, který mám. Běhání je fajn a fyzická práce je také dobrá, jednoduše – když jsi herec, pracuješ pořád hlavou. Dalo by se říct, že je to taková hodně nemocná práce. Nemocná proto, že neustále k sobě pouštíš nějaké emoce a stavy, které vlastně nejsou tvé vlastní, ale ty, abys je dokázal zahrát, tak se do nich musíš vžít a musíš si je i odžít. Když jsi zedník, tak pracuješ rukama, máš je sedřené, mažeš si je krémem, aby tě tolik nebolely. Když jsi herec, pracují tvé emoce a musíš se o ně starat zrovna tak, jen krém měníš za nějaký balzám na duši. Celé herectví je mimo jiné i o duševní hygieně.

Co je pro tebe po takhle náročném dni opravdu důležité?
Určitě další věc, která je v takovou chvíli nenahraditelná, je podpora, kterou máš doma. A můj kluk je v tomhle vlastně úplně skvělý. Jakmile se vrátím se večer z divadla domů a zaklapnou za mnou dveře, usměje se na ně těma svýma ďolíčkama, já se najednou směju taky a už vůbec nemyslím na to, že jsem se před pár hodinama na jevišti chystal páchat sebevraždu. Když je někdo herec, důležité je, aby žil i svůj vlastní život a užíval si ho, ne jenom život svých rolí. 

Dane poslední otázka: Kdybys mohl cokoliv vzkázat společnosti, co by to bylo? Protože hraješ ve hrách, které jsou společensky a lidsky dost náročné a vážné, máš k tomu jistě co říct.
Přeju si, abych jako herec přiměl lidi zamyslet se nad otázkou, co znamená být člověkem a přeju si, aby tato reflexe vycházela ze srdce a byla milostiplná. Víc netřeba říkat, v tomhle je všechno.

Foto civil: Tomáš Chlapečka
Foto divadlo: Stano Murin
 
 
 

Možná jsem šílená - a možná je to tím, že jsem prostě žena

Kdo má snazší život – muž nebo žena? Nevyčerpatelné téma, které nezná vítěze. Můžete hovořit s muži a ženami různých národností a rozdílného věku, ale pravděpodobně nikdy nedojdete ke shodě. Jeden tábor kope za svá práva a druhý zase za ta svá. Možná bychom se na tento spor měli zkusit podívat trošku jinak. Co když vítěze nemůžeme nalézt, protože jednoduše neexistuje? „S nimi to nejde, ale bez nich je to ještě horší“ – další notoricky známé tvrzení, hodící se pro obě pohlaví. Zaměřme se nyní na ženy - jsme půvabné, hysterické, možná trošku náladové a rozhodně šílené – je to na škodu? Možná, ale kdo by bojoval s tím, co mu způsobuje tolik legrace?
 
Definice šílenství udává, že se jedná o ztrátu rozumového úsudku, pomatenost, bláznovství či nepříčetnost. Co to ale u ženy znamená? Pojďme se na to společně podívat trošku do hloubky:

Ztráta rozumového úsudku: žena má vlastní úsudek vždy a na všechno. Jsme 100% přesvědčené, že právě rozum pohání naše soudy a situace hodnotíme jednoznačně objektivně. O své pravdě jsme vždy bezpodmínečně přesvědčeny. A muži, co si o těchto našich soudech myslí, respektují je? Pokud s námi chtějí vydržet, MUSÍ. Je jednoduché s námi vyjít, stačí souhlasit. Opravdu z hloubi duše nechápeme, jak je možné, že nevidí, co je zcela evidentní! Pokud se budeme koukat na vzorník barev, jehož součástí je „meruňková“ proč hovoří o oranžové? Oranžová se přeci nachází pět políček nad ní. Proč s námi neustále bojují? To není nevědomost, jedná se o jejich vzdor. Naši partneři jsou zvyklí z práce, že je podřízení poslouchají a čekají na jejich názor a vedení. Ovšem miláčku, ráda bych ti něco řekla: tady nejsi v officu, se mnou nemusíš bojovat a za každou cenu si prosazovat svou, stejně nevyhraješ. Nebraň se tomu a uznej, že mám pravdu já. Taky by se mohlo stát, že ti kvůli odstínu broskvové barvy udělám peklo ze života. Říkáš, že jsem se zbláznila? Možná, ale žít s tím musíš ty, pojďme se zkusit dohodnout. Přeci nezáleží na tom, zda mám nebo nemám pravdu v reálu. Chci ji mít a vydobiju si ji všemi možnými prostředky. Že to není logické? Nemusí. Rozum mi říká, že nechám-li tě vyhrát jednou, budeš to vyžadovat neustále. Už ti ustupuji dostatečně. Myslíš si, že jsi mě zachránil přišroubovanou poličkou – dovol, abych tě opravila – nezachránil, pouze jsem ti vhodným uchopením šroubováku umožnila stát se Alfa samcem. Nebo aspoň naoko … Miluju tě k zbláznění a dopřeji ti tolik milosrdných lží, kolik jenom tvá duše žádá…proto zkus párkrát ustoupit ty mně…bude se ti o tolik lépe dýchat…budeš moci ještě někdy dýchat.

Pomatenost: Miluno, ty ses dočista pomátla! Proč mi to říká? Nemyslím si, že jsem tak moc zhřešila, když jsem mu konečně uklidila ten neuvěřitelnej bordel v jeho dílně. V tom by se nevyznal ani ten nejlepší hádankář. Uklidila jsem ti tam, abys měl ve věcech pořádek a řád – to znamená: měl svou práci rychleji hotovou a mohl trávit více času se mnou. Kdybych se pomátla, bylo by mým záměrem nechat tě ve tvém chaosu a podporovat tě v matoucím nelogickém umístění nářadí. Teď máš klíče vyskládané dle velikosti, podobné nářadí u sebe – zahradu u zahrady, koupelnu u koupelny – nebo snad se pletu, když jsem ti motorovou pilu uklidila vedle vazelíny? Ha, chytráčku! Jsem tři kroky před tebou! Povíme si, jak mi budeš děkovat, až ji budeš potřebovat promazat, aby ti to po tom dřevě lépe klouzalo.

Bláznovství: ráno vstáváme o trošku dříve, abychom mohly udělat svým milým snídani. To, že nám u toho hraje hudba na plný pecky a při míchání těsta na palačinky se oddáváme kreacím, které vydáváme za tanec, ač okem nezainteresovaného pozorovatele to může vypadat jako doznívání šoku po ráně elektrickým proudem… no a co? Milujeme život, milujeme pohyb, každé nové společné ráno a radost, kterou můžeme činit ostatním. Že u toho ještě skřehotáme a vydáváme mašlovačku za mikrofon a totálně pohlcené vlastním amokem zaděláme celou kuchyň žlutým těstem a pak nadáváme, že zase strávíme celou volnou sobotu úklidem? No, ano, děláme to… Je to bláznivé? Rozhodně. Když ale náš drahý zjistil, že toto děláme, stále nás neopustil a dokonce se i upřímně smál…Ruku na srdce, mě jako ženu by vyděsilo, co jsem si to nakýblovala za psychopata domu a okamžitě bych mu volala odbornou pomoc nebo se utekla schovat k sousedce. Tak kdo z nás je tu větší cvok?

Nepříčetnost: to je vlastnost, kterou nám nikdo neodpáře. Máme ji v sobě zakódovanou již od narození a nejsme schopny s ní bojovat. Ba, dokonce ani nechceme. Není důvod, protože nás nijak neomezuje. Nepříčetnost není setrvalý stav. Objevuje se pouze tehdy, pokud k ní dostaneme patřičný a neoddiskutovatelný důvod. Tak třeba: přijdete domu po náročném pracovním dni, po cestě jste ještě stihla oběhat úřady a udělat nákup na večeři, kterou samozřejmě musíte uvařit, ale nevadí Vám to, domluvili jste se přeci s chotěm, že si uděláte fajn večer se sklenkou dobrého vína a filmem. Ovšem pokud otevřete dveře a první co vidíte, je láska Vašeho života, která se válí na gauči, čumí na fotbal a aniž by se podívala Vaším směrem, zcela nezaujatě zamrmlá „Ty seš doma bejbino? No to je paráda, už jsem skoro volal tágo. Prosím tě, za 10 minut to končí a pak jsem domluvenej s Edou, že jdeme na kulébr. Vím, slíbil jsem ti společný večer, ale pochop, čekají s Klárou druhý dítě a on je chudák z toho v depresi, musím ho podpořit“. Mlask! Dvojitá nálož! Jak jako, že se společný večer ruší a proč kvůli Edovi? Eda má depresi z toho, že čekají druhé dítě? No co je to za sobecký neempatický prase?! Najednou ve Vás tahle dvojitá nálož probudí nepříčetnou krvelačnou saň. Edovi problémy se rázem staly i Vašimi a Vás od vraždy dělí jediné: nyní více než kdy jindy se těšíte na chvíli, kdy mu oznámíte, že od zítřka za týden u Vás bude 14 dní bydlet Vaše maminka…

Dámy, nikdy nepotlačujte své emoce a nenechte si vzít právo na jejich projev, protože slovy Senecy:
 
„Nikdy neexistoval talent bez nějakého doteku šílenství“
 
 
 

Není nic horšího než lidi, ale stejně je mám pořád rád, vole

Nedávno, o víkendu, jsem navštívila jednu kavárnu a jak už to tak bývá, podařilo se mi tam prosedět skutečně celý den. Určitě bych ten čas nenazvala promrhaným, protože jsem měla opravdu spoustu času urovnávat si své myšlenky a pracovat (děkuji moderním technologiím za přenosný PC a dlouhotrvající výdrž baterie). Nevím, jak si se svou socializací stojíte vy, každopádně já osobně vidím přidanou hodnotu těchto dní v tom, že se vždycky zapovídám a seznámím s někým novým nebo mám vynikající možnost zhostit se role nezávislého pozorovatele. Pozorování ostatních lidí a situací, které se před vámi v tu chvíli začnou odehrávat v sobě skrývá určitou magii. Tedy aspoň pro mě. Jsem vděčná za každý nový podnět, který mě donutí se zamyslet nad jeho interpretací. A proto bych chtěla aspoň takto poděkovat milému neznámému, který vyřkl onu větu:

„Není nic horšího než lidi, ale stejně je mám pořád rád, vole!“
 
Není nic horšího než lidi…
Jak samo o sobě toto sdělení zní úsměvně, ještě za předpokladu, že je vyřčeno z úst člověka. Ale kdo jiný by měl být hodnotitelem druhu než právě jeden z jeho zástupců? A proč vlastně „není nic horšího než lidi“? Jsme opravdu tak otřesní, že nejsme schopni nalézt ještě horší ekvivalent zla, než jsme my sami? Zkusme se na situaci podívat zcela nezaujatýma, objektivníma a kritickýma očima. Naše životy provází a ženou:

Závist
vlastnost, kterou jsme si jako druh na vrcholu potravního řetězce se „vší parádou“ osvojili a dali jí moc. „Jakou moc?“, ptáte se. Moc ovládat naše životy. Pohánět v nás motivy nepřejícného chování a rozdmýchávající další negativní emoce, jejichž důsledkem je páchání dalšího zla na ostatních lidech a sobě samých.
 
Zloba
ať už se zlobíme na sebe či na své okolí (což, ruku na srdce bývá mnohem častější případ), ne vždy tak děláme oprávněně. Přestali jsme hledat řešení, zpohodlněli jsme a přesně z toho důvodu obviňujeme z vlastních neúspěchů ostatní. Jednoduše proto, že je to tak pohodlnější a aspoň na oko si tak můžeme zamést před vlastním prahem. Ovšem je potřeba si uvědomit, že špína zametená pod rohožku, stále zůstává špínou a tím, že ji přesunete se jí nezbavíte.

Arogance
jakkoliv honosně toto slovo zní (oprostíte-li se od jeho samotného významu a budete vnímat pouze jeho zvukovou složku), nic krásného se za ním neskrývá. Arogantní jednání je nejčastěji známkou slabosti, kterou lidé neumí schovat, či zcela odbourat jinak, než opovržlivým a nadřazeným chováním. V souvislosti s arogancí naprosto dominuje proces „upevňování si pozice pomocí síly“ – díky možnosti přemýšlení člověk korunoval jeden z nejzákladnějších pudů, pud sebezáchovy, na „výsadu králů“. Jednoduše přežít může ten nejsilnější a už je jedno, zda hovoříme o záchraně života či společenském statutu.

Ale stejně je mám pořád rád…
Nejsme ale jenom zlí a nezasloužíme si, být zavrženi. Máme i dobré vlastnosti, kterými činíme ostatní lidi šťastnými. Každý z nás má v sobě byť i nepatrný kousíček dobra, který občas nechá proniknout na svět. Co můžeme nabídnout světu:

Dobrosrdečnost
dobrosrdeční lidé jsou takoví lidé, kteří se nechávají vést svým srdcem a za svou pomoc či službu neočekávají nic nazpět. Nepodmiňují si nic na oplátku. Šťastnými je činí skutečnost, že mohli udělat něco dobrého pro bližního svého nebo i pro zcela neznámého kolemjdoucího. Pouze takové jednání naplňuje jejich životy a dává jim smysl.
 
Radost
rádi ji přijímáme a rádi ji mi rozdáváme. Nezáleží jakou formou tak činíme, či za pomoci hmotného statku nebo skutkem. Pravda je taková, že vedle lásky je radost jedním z nejčistších citů. Pokud je opravdová, nelze ji ničím jiným nahradit a vymazat z našich pamětí. Opravdovou radost cítíme ve chvílích, které jsou pro naše momentální životy klíčové a jejich přítomnost je v danou chvíli brána jako vzácnost, nikoli samozřejmost. A opravdovou radost rozdáváme, pokud chceme ten zázračný moment naplnění lidského štěstí prožít s někým společně.

Láska
láska nás tíží, láska nás osvobozuje, nechává nás oslepnout a zároveň nám dává možnosti jiného hlubšího pohledu na svět. Láska je proměnlivá, lehká i svazující. Láska má dvě strany, z nichž nám jedna může něco vzít a druhá něco nového na oplátku dát. Dokáže nás trápit i když vroucně milujeme a díky ní jsme schopni čelit všem nástrahám. Láska bolí, láska hladí. Láska je matka, která nám dala život a k němu výslužku v podobě životního smyslu. Ne nadarmo se říká, že kdo nikdy nemiloval, jako by nežil…

Jsme jenom lidé a ano, někdy jsme opravdu hrozní. Nedá se s námi vydržet. Zároveň však v sobě skrýváme i dobro a čistotu, kterými umíme druhé činit šťastnými. Jsme rozporuplní a špatně čitelní, ale není to právě to, co z nás tvoří tak unikátní bytosti?
 
 Zkuste se jen na chvilku zamyslet tak, jak jsem to udělala já a možná začnete na lidské bytí pohlížet tak trochu jinak.

Anna Julie Slováčková: Chtěla bych, aby lidé měli rádi sami sebe

Mladou herečku a zpěvačku Annu Julii Slováčkovou můžete již několik měsíců vídat na prknech Divadla Kalich jako Rózi v kultovním muzikálu Krysař. Jak se s novou rolí sžila a jaké plány má v roce 2018 se dočtete v následujícím rozhovoru.  


V Divadle Kalich v této sezóně účinkuješ prvním rokem. Jak ses v něm zabydlela?
Musím říct, že snad dobře a nikdo z kolegů si na mě nestěžuje. (smích) Mně se do Divadla Kalich chodí rádo. Celkově mě to divadlo baví, mám to tam ráda a Krysaře miluji. A když někde navíc se všemi dobře vycházíte, tak proč by se tam člověk netěšil.
Měla jsi možnosti vidět některé z předchozích nastudování, nebo jde o Tvé první setkání s Krysařem?
Přiznávám, že Krysaře jsem znala jen z videa. Když se hrál vůbec poprvé, byla jsem ještě malá, takže jsem ho ani vidět nemohla. To bych se asi docela bála. Když se pak chystal Krysař před několika lety znovu, šlo to upřímně úplně mimo mě. Poprvé jsem ho tedy viděla přibližně v patnácti letech na videu. Písničky z muzikálu jsem každopádně znala už dlouho před tím, než jsme začali zkoušet, a hned jsem se do nich naprosto zamilovala.


V muzikálech nejsi úplně nováčkem, přesto jsi dosud většinou hrála spíš v muzikálech pro děti. Jaké to bylo najednou skočit do tak vážného muzikálu, jako je právě Krysař?
Bylo to opravdu „hustý“, ale vzhledem k tomu, že i v těch pohádkových muzikálech se občas našly nějaké ty dramatické polohy, tak mě to tak jako hezky připravilo a jsem ráda, že moje první dramatická role je zrovna Rózi v Krysaři. Bylo to náročné, ale myslím, že jsme to zvládli dobře.
Když už jsme u těch muzikálů, máš nějaký nejoblíbenější muzikál? A chtěla by sis v něm zahrát?
Mám spoustu oblíbených muzikálů. Hodně ráda mám třeba Vlasy, které se zrovna chystají právě v Divadle Kalich. To je pro mě takový muzikálový fenomén, který se zároveň vlastně vymyká veškerým ostatním muzikálům. Z českých muzikálů miluji Draculu, potom třeba Spring Awakening (Probouzení jara) a Jesus Christ Superstar. Prostě takové ty klasiky. A jestli bych si v některém chtěla zahrát? Určitě, nejlépe ve všem. (smích)
V posledních měsících jsi pracovně dost vytížená – zpíváš, hraješ, a to v televizi i v divadle. Před časem jsi se však také věnovala vlastnímu kanálu na Youtube. Lákalo by Tě se točení videí věnovat nějak více?
Já bych ráda studovala režii na FAMU nebo i na DAMU, takže se tomu určitě nějak chci věnovat i nadále. To natáčení videí na Youtube mě ale trochu omrzelo, hlavně kvůli tomu, jaký se z toho v posledních letech stal fenomén. My jsme videa točily ještě dříve, než byl ten tzv. „youtubering“ tak známá činnost a nebyl to takový šílený mainstream. To, co se kolem toho děje v současné době, mi připadá fakt „ulítlý“. Takže teď jsme to zatím odložily a hledáme nějaké pořádné téma, o kterém bychom chtěly točit.


Takže ten současný trend „youtuberů“ příliš neuznáváš?
Ne, neuznávám. Ti lidé – „youtubeři“ - mi sami o sobě určitě nevadí, nemají důvod mi vadit a některá jejich videa i sleduji, když jsou pro mě inspirativní. Rozhodně to ale není tak, že bych to nějak zvlášť vyhledávala a chtěla to veřejně podporovat.
Jaký typ videí by Tě tedy nejvíce bavilo točit? 
My jsme točily parodie, což mě bavilo opravdu hodně a zkusila jsem si na tom právě i tu režii. Pak jsme do toho různě tančily, něco jsme také samy přezpívávaly, a to jsou další věci, které mám ráda. Ale hlavně jsme díky tomu poznali spoustu nových lidí, což bylo super.

Máš teď spoustu fanoušků a řada z nich Tě třeba považuje i za vzor. Snažíš se je nějak inspirovat?
Chtěla bych je inspirovat k tomu, aby byli dobře vychovaní, i když tedy nevím, jestli jsem v tomhle vzhledem k mému slovníku úplně ten nejlepší vzor. (smích) Ale rozhodně bych chtěla lidi obecně inspirovat k tomu, aby měli svůj vlastní názor, aby si za svým názorem stáli, aby se chovali slušně k ostatním a hlavně aby měli rádi sami sebe, protože to si myslím, že je hlavní problém mnoha Čechů. To, že lidé nemají rádi sami sebe, a jsou tak strašně zakomplexovaní, že jsou pak negativní vůči druhým. To bych chtěla, aby se změnilo. Aby si lidé více pomáhali, a tak.  

A na závěr – máš nějaké oblíbené motto?
Mám, moje nejoblíbenější motto zní: „Pokud to nezkusíš, tak to nezjistíš.“ A podle toho se také řídím.

Foto: Divadlo Kalich

 

Žiju protože sním

prosím, pohodlně se usaďte a udělejte si chviličku, jen malinkou, slibuji! Tato chvilka patří pouze vám, a proto si ji nenechte vzít. Nyní držíte v ruce kus mě a stáváte se součástí jednoho velkého celku. Místa, které náleží každému z vás a denně ho navštěvují miliony vašich, sousedů, kolegů, spolucestujících, nejlepších přátel a mnoho dalších.

Chcete vědět, o jakém místě mluvím, protože ho neznáte? Hned pro začátek bych rád tento omyl uvedl na pravou míru. Zná to zde každý! Utíkáte ke mně od svých každodenních starostí a strastí, prožíváte zde ale i své radosti a pohráváte si s alternativami, které se zdají být tak vzdálené…Avšak vidina jejich zhmotnění vás činí tolik šťastnými, plnými euforie a vzrušení … Tím místem je část mysli, která vám dovolí snít a v této „snící místnosti“ i umožňuje být neporazitelnými a odhodlanými bojovníky života. Zde jste opravdovými lidmi. Takovými, jakými ve skutečnosti jste, ne jakými byste v očích ostatních být měli. Je to místo, kde opravdu žijete. Zavřete oči a představujte si něco překrásného, cokoliv co by vás udělalo šťastnými a pamatujte, žádná touha a přání nejsou nikdy tak malé, aby nedokázali nést tíhu celého světa. Každý z vás je osobností z jiného vesmíru, ale všechny žene společný cíl – zhmotnit své touhy, i když vám nepřeje realita. Mějte proto na paměti, že jedny dveře jsou nám vždy otevřené – dveře vašich snů!

Asi se ptáte, kdo jsem, že si dovoluji vám přijít do života a jako mlha se pomalu rozprostírat ve vaší mysli. …velmi dobrá otázka. Nejsem nikdo z vašeho okolí a ani nefiguruji jako věc, kterou potřebujete mít co nejčastěji u sebe, nijak si o mě vědomě nežádáte a přeci s vámi trávím 24 hodin denně, 7 dní v týdnu 12 měsíců v roce a takto bych mohl pokračovat dále.
 
Mým úkolem je motivovat vás a konejšit, že všechno bude zase dobré a věci se vrátí zpět do zajetých kolejí nebo naopak společně nalezneme tu správnou výhybku a změníme směr vaší dosavadní poutě. Proto dovolte, abych se představil:
 
Jsem vaše nevyřčené přání a záruka aspoň chvilkového pocitu, že vše je přesně tak, jak má být -  moc mě těší, já jsem váš sen.
 
Věříte na mne a přikládáte mi aspoň zlomek důležitosti ve vašem životě, či jste plně rozhodnuti, že pro spokojený život pro vás nejsem nijak důležitý? Ať tak nebo tak, nebudu vás přesvědčovat ať ve mně začnete věřit. Je dokonce i dosti možné, že již teď vás moje rozmluva nebaví a přestáváte číst… nebo také ne… třeba čekáte co přijde dál a jaké budou moje argumenty pro udržení si vaší pozornosti. To se ovšem nestane. Nejsem vaše povinnost… ale kdykoliv mě budete potřebovat, vězte, nikdy nebudu hrát roli zhrzeného kamaráda, na kterého se obrátíte jen v případě nutnosti. Jsem připraven tu být vždy, kdykoliv mne budete potřebovat.
 
Nebojte se odhodit svou tvrdou krustu a začít snít. Možná právě to je ta správná cesta ke spokojenějšímu životu.
 
 
 

Worko(alko)holismus, dlouhodobý (ne)přítel, který Vás odešle přímo do pekla

Workoholismus představuje závažnou civilizační chorobu, která se začala hojně rozšiřovat v předchozích desetiletích a v současnosti postihuje stále více osob pracujících na nejrůznějších postech a napříč všech zemí a kultur. Definice se o workoholismu vyjadřují jako o „civilizačním postižení moderního člověka“, čímž chtějí poukázat nejen na jeho rozšiřující se tendenci v souvislosti s prostupováním technologií a modernizací do našich životů, ale také na problém, kterým se skutečně stává – postihuje společnost, prostupuje jí a v konečném důsledku ji i paralizuje.

Obdobně jako například u gamblerství, narkomanii či alkoholismu, i zde hovoříme o závislosti. Ostatně i po vzoru slova „alkoholik“ vzniklo slovo „workoholik“. Jedná se o ekvivalent americké angličtiny a v doslovném překladu znamená „závislý na práci“. A jako každá závislost, ani tato se neobejde bez příznaků a co je horší i důsledků, které mohou takového člověka ovlivnit po zbytek jeho života. Typickým je například syndrom vyhoření.

Jaký je rozdíl mezi workoholismem, loajalitou nebo nadšením pro práci? Existuje vůbec a jak tenká hranice je dělí od propasti?
Problematika workoholismu spočívá v tom, že se u člověka vyvíjí postupně, pomalu a v důsledku toho má tendenci zakořenit hluboko do životního přesvědčení takového jedince. Zprvu se projevuje velice nenápadně a je proto téměř nemožné ho v jeho zárodku identifikovat. Přeci každému z nás se sem-tam stane, že musí v práci zůstat o nějaký ten čas déle a dodělat svěřený úkol v řádném termínu. S tím je úzce spjat i pocit zodpovědnosti, který v nás probouzí budoucího vůdce. Dalším neméně zásadním problémem je i fakt, že workoholik si svou indispozici odmítá připustit, což už samo o sobě je prvním projevem závislosti.
Jak lze workoholika definovat?

Cítí se nekomfortně, pokud je situací donucen přerušit svou práci
Pracuje tvrdě, dlouho, tráví prací i volné chvíle, do určité míry i dovolenou či svátky
Upřednostňuje práci před závazky vůči rodině, přátelům či vlastními zájmy
Trpí poruchami spánku
Kvůli svému 100% zaujetí pro práci se nedokáže do hloubky a kvalitně bavit o jiných tématech
Ztrácí sociální cítění a orientuje se pouze na výsledek „jako robot“
Bývá stále silněji (v důsledku přepracování a únavy) ovládán svými emocemi
Neustále se pouští do nových prací a projektů, protože ho děsí představa, že by nebyl v zápřahu
Bývá velice disciplinovaný a až pedantsky náročný na svou práci i práci okolí
Neuznává práci okolí, pokud nevykazuje 100% kvality a pak není schopen ani k jejich vykonavatelům hledět s úctou
 
Pokud se ztotožňujete s minimálně třemi body tohoto obecného výčtu charakteristických vlastností workoholismu, s největší pravděpodobností i Vy trpíte jeho určitou formou.

Vlivy, které nás ovlivňují a tvarují workoholika v nás
Mezi hlavní vlivy, které v jedinci tuto vlastnost tvarují patří: rodinné předpoklady, osobnostní předpoklady a kulturní předpoklady. Každý z nich může fungovat samostatně a zároveň je i velice pravděpodobné, že se vzájemně prolínají.

Rodinné předpoklady se přímo odvíjí od toho, v jakém prostředí vyrůstáme. Nejčastěji dalšího workoholika vychovají takoví rodiče (hovoříme-li pouze o přímé linii), kteří sami touto formou závislosti trpí. Mohou to být oba rodiče, ale není vyloučeno, že i jeden workoholik v rodině má tu moc formovat stejnou vlastnost u svých dětí. Děti vnímají tvrdou a zcela strukturovanou pracovitost u svého dospělého vzoru a zakódují si tak model, ve kterém je normální toto chování napodobovat či zcela zkopírovat. Takoví rodiče mívají velmi často problémy s projevováním vlastních emocí, a to i v rámci rodinného kruhu. Jedinou opravdovou radost jim činí práce a dobré výsledky, což mívá za důsledek to, že děti jsou nuceny již od raného věku „vykazovat určitou formu práce“ (například práce v domácnosti) a vynikat ve škole. Jednoduše proto, že pochopí, že nejvřelejší emoce dostanou od rodiče, pokud si „je zaslouží“.

Osobnostní předpoklady se vztahují na jedince, kteří již od dětství trpěli hyperaktivitou nebo poruchou pozornosti (ADHD). Dle doposud provedených studií jsou takoví lidé mnohem více náchylní k propadu závislostem a workoholismus není žádnou výjimkou. Také perfekcionisti a ti úzkostlivější z nás mají slabší možnost ubránit se propadnutí workoholismu. Není to jejich vina, jednoduše jim jejich vnitřní pohnutky nedovolí jinak a přímo je směřují na výsledek. Ať už z důvodu strachu, že bez skvěle vykonané práce jen těžko zapadnou, tak i proto, že pouze PERFEKTNÍ práce je jediná vykazovatelná a ta samozřejmě potřebuje mnoho času a úsilí.

Kulturní předpoklady se odráží v prostředí, ve kterém se nacházíme a působí na nás. Některé kultury dbají více na rodinný život a jiné zase na práci a výkon. Pokud se v takové kultuře lidé nachází od dětství, začíná se u nich orientace na cíl budovat již ve škole, kde jsou nepřímo nuceni předhánět se se spolužáky o lepší známky, v zaměstnání pak o lepší post, pracovní podmínky, přízeň svého nadřízeného, atd. Více ohroženi jsou zaměstnanci, jejichž nadřízený je workoholik. Tlak na jejich osobu je mnohonásobně vyšší než například u kolegů a častokrát je pohání i strach ze ztráty zaměstnání, pokud nadměrné nároky vedoucího pracovníka nebudou splněny.

Nepleťme si však pojmy a dojmy. To, že je člověk workoholik ještě zákonitě neznamená, že je v práci výkonnější. Naopak je známo nesčetně případů, kdy produktivita takto závislého člověka je značně nižší než u průměrného pracovníka, což je samozřejmě dáno jeho naprostou únavou a vyčerpáním, které si ovšem nechce připustit. Ale i tato civilizační choroba má řešení. Základem je připustit si svůj problém a vyhledat odborníka, který nám pomůže zpět ke svobodě. Není to snadná cesta a je plná počátečního nekomfortu. Dokonce je i dlouhá, ale výsledkem pro workoholika je vykoupení z tohoto destruktivního kolotoče, který způsobuje nejrůznější fyzické a psychické poruchy a onemocnění.

A ač se to zdá postiženému jakkoliv nelogické, je třeba si uvědomit, že tato jeho momentální indispozice obtěžuje jeho okolí, které ji často nechápe a vnímá ji jako určitý druh pózy, nikoli jako problém, který je potřeba řešit.
 
Nesuďme své nejbližší pro nedostatek času kvůli pracovnímu nasazení, třeba už prostě neznají cestu ven z takto rozjetého vlaku.

Dumpster diving - večeře z kontejneru

Jídlo z kontejneru už dávno není doménou pouze lidí bez domova. Dumpster diving, v doslovném překladu potápění v popelnici, je alternativní cesta, kterou se vydávají lidé zabývající se ekologií a životním prostředím ve snaze ochránit naši planetu od zbytečného plýtvání, případně lidé, kteří se snaží ušetřit nějakou tu korunu.
 
Dumpster diving bojuje primárně proti zbytečnému plýtvání. Faktem totiž je, že se víc než třetina jídla ve světe vyhodí nebo jinak znehodnotí. Kvůli přísným nařízení Evropské unie jsou tato čísla v EU vyšší, mezi 40–50 %. Dle amerického antropologa Timothy W. Jonese se ročně vyhodí jídlo za více jak 43 miliard dolarů, v přepočtu na české koruny je to téměř bilion korun. Výzkumy potvrdily, že skoro o polovinu jídla více vyhodí ti, kdo žijí sami.

Obchody a supermarkety na základě evropských nařízení a zákonů denně vyhazují do kontejnerů potraviny, které jsou normálně jedlé, zdravotně nezávadné, nicméně nesplňující nějakou normu nebo estetiku. Obchody a supermarkety mají totiž povinnost vyhodit ten den vše, co má poškozený obal (ano, mělo by to tak být i u pytle brambor), zboží, které má chybnou etiketu nebo balení, samozřejmě zboží podléhající zkáze (pečivo, ovoce, zelenina, masné výrobky, aj.) a zboží, kterému končí doba minimální trvanlivosti (trvanlivé potraviny, konzervy). S tímto se nabízí otázka, znáte rozdíl mezi označením „Minimální trvanlivost do“ a „Spotřebujte do“? Pokud ne, pojďme se na to společně podívat.
 
„Minimální trvanlivost do“ označuje datum, do kdy si potravina uchovává svoji deklarovanou kvalitu, to znamená, že takto označené potraviny lze bezpečně konzumovat i po uvedeném datu, a to za předpokladu, že obal není poškozen a byly dodrženy pokyny pro jejich skladování.  Jakkoliv jsou tyto výrobky dále poživatelné, je možné, že ztratí svou původní chuť nebo texturu. Minimální trvanlivost se používá převážně u mražených, sušených a trvanlivých potravin. „Spotřebujte do“ označuje datum, do kterého může být potravina bezpečně konzumována! Toto označení se objevuje hlavně na potravinách rychle podléhajícím zkáze, jako jsou čerstvé ryby, maso a masné výrobky. U těchto výrobků je více než důležité dodržovat pokyny pro skladování (uchovávat v lednici atd.).

Co je tedy ten Dumpster diving? A kdo jsou freegani?

 Dumpster diving, hovorově „kontění“ je směr stavící se proti konzumnímu nakládání a plýtvání s potravinami a zbožím. Primárně se nejedná o levnější způsob života, ale o postoj k životu. Když vás kluk pozve na „kontění“, nečekejte žádnou romantiku. Natáhněte na sebe starší oblečení, připravte si gumové rukavice, batoh, baterku a těšte se na dobrodružství. Půjdete se totiž pohrabat do kontejneru za supermarket. Možná vás také čekají pletky s policií, proč? Popelnice, kam supermarkety vyhazují potraviny bývají za plotem na soukromém pozemku a většinou zamčené, případně v klecích. Obsah kontejnerů je v majetku města. Musíte se tam chtě nechtě tak trochu vloupat. Pokud se vám to podaří, pravděpodobně jste našli večeři. Výběr? Značně ovlivněn tím, co se ten den vyhodilo.  Rozhodně NEBERTE nic, co se vám nezdá a nic, co by mělo natržený obal. Chcete se najíst, ne si domů donést bakterie. A co se dá v kontejneru najít? No, je to trochu jako dětské vajíčko s překvapením, nikdy nevíte, na co narazíte, ale převážně se jedná o ovoce a zeleninu, pečivo a trvanlivé výrobky před vypršením jejich trvanlivosti. Narazit můžete ale v podstatě na cokoliv.
Freegani jsou vegani žijící alternativním, poměrně radikálně protikonzumním způsobem života. Freegani, stejně jako dumpster diveři konzumují potraviny z kontejnerů, čímž si dokážou zajistit širokou škálu produktů a striktně tak odmítají nakupování všeho, co jsou schopni si takto zajistit.
 
Chtěli byste se dozvědět více o "kontění" a zajímal by Vás rozhovor s dumpsterem? Napište si o něj do komentáře.

Petr Vondráček: Lidé se odjakživa chtějí bavit

Známého herce, moderátora a muzikanta Petra Vondráčka Vám jistě nemusíme představovat. Nejen o muzikálu Srdcový král, ve kterém v současnosti účinkuje, ale také o show Tvoje tvář má známý hlas a svých nejbližších plánech se rozpovídal v následujícím rozhovoru.     
 
Se Srdcovým králem, který se hraje v Divadle Kalich, jste se po nějaké době vrátil k muzikálu. Co Vás na tomto žánru nejvíce baví?
Asi odpovím na otázku známým klišé, ale zkrátka je to tak: spojení zpěvu, herectví a tance je skvělá věc dokazující um všech účinkujících. Pro mě je to vždycky výzva, poprat se s vlastní motorikou v rytmu. Baví mě také nenásilné a samozřejmé přechody z mluveného slova do zpívání a naopak.

Muzikál je specifický v tom, že spojuje hudební, činoherní a taneční složku. Jak se všemi složkami zvládáte vypořádat?
Jak jsem již říkal, nejnáročnější je pro mě pohyb, i když koncem 80. let jsem na pražských diskotékách platil za zdatného tanečníka. Teď už je to jinak, jsem zadýchaný a nad pohyby musím přemýšlet. Nejsilnější se v rámci muzikálu cítím ve svém hlubokém zpěvu.

Musel jste dlouho přemýšlet nad tím, jestli roli Jima Hallera, otce hlavní ženské hrdinky, přijmete?
Jakmile se v naší zemi děje cokoliv, co se týká krále rock'n'rollu, chci být u toho. Dlouho jsem nepřemýšlel. Bylo mi jasné, že na hlavní roli jsem už přezrálý, navíc to není přímo Elvis. Tenhle muzikál – volně inspirovaný Shakespearovým „Večerem tříkrálovým“ – není příběhem Presleyho. Je to příběh o konfliktu volného a upjatého smýšlení.

V řadě rozhovorů jste uvedl, že písničky Elvise Presleyho milujete. Jak se Vám líbí jejich zpracování v muzikálu Srdcový král?
Upřímně jsem byl překvapen. Je mi jasné, že američtí tvůrci chtěli Elvisovy songy obléknout do nového kabátu, ale některé formy jeho hitů mě vskutku překvapily. Poslouchám Elvise takřka od narození a často jsem se, jakožto konzervativec, musel kousat do svých rtů. Teď už jsem si ale zvykl.   
    
Před nedávnem jste také účinkoval v populární televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Je to velký skok z divadelních prken do pořadu takového formátu?
Víte, že ani ne? Tvář jsem si vychutnal ve sladkém, občas i hořkém smyslu. Některé „protiúkoly“ nakonec vyzněly nejlépe. Lidé se odjakživa chtějí bavit, a to bylo a je smyslem téhle show.

Byl nějaký interpret, kterého jste si v show přál ztvárnit, ale nedošlo na to? A je naopak nějaký interpret, kterého jste svým kolegům vůbec nezáviděl? 
Určitě jsem nechtěl dělat právě Elvise. Představa, že mi někdo ze čtyř porotců říká, jestli jsem to zazpíval tak či onak, je pro mě jako Dr. Presleyho strašná. Jinak lze říci, že po dvou dílech jsem pochopil, že nejde o dokonalou imitaci originálu. Jde o zábavu, o show a legraci.

Čeká Vás v blízké době po pracovní stránce něco nového?
Chci se teď zaměřit na moji kapelu Lokomotiva a na svou hru na piáno. Rádi bychom vydali s klukama nějaký nosič. Po deseti letech.
 
Těšíme se na comeback kapely Lokomotiva a rozhodně chceme být u toho - a co Vy?

Foto: Divadlo Kalich
 

Leni Riefenstahl - geniální režisérka a ikona nacismu

Život a tvorba Leni Riefenstahl jsou bezpochyby spojeny s obdobím nacistického útlaku, a tedy i s osobností, kterou v té době byl Adolf Hitler. Není tedy žádným překvapením, že tato velice nadaná umělkyně rozdělila světové historiky na dva tábory – ty, kteří ji uznávají pro její tvorbu a ty, kteří ji za přízeň k nacistickému režimu a jeho Vůdci odsuzují. Riefenstahl se vyznačovala nejen ohromným talentem a citem pro detail, ale také nadčasovostí a houževnatostí, díky kterým si dokázala získat přízeň a uznání nejvyšších hodnostářů Hitlerova Německa, ale také vytrvalostí, díky níž mohly vzniknout geniálně propracované filmy, o jejichž existenci a síle bude hovořit historie i nadále.

Leni Rafenstahl, celým jménem Helene Berthy Amalie Riefenstahl se narodila 22. srpna 1902 jako dcera úspěšného berlínského obchodníka. Leny byla pohybově nadané dítě, a proto se během mládí věnovala gymnastice a mimo jiné byla i německou šampionkou v plavání a atletice. Nejvíce však propadla tanci, jemuž její otec nebyl příliš nakloněn, a proto ve svých šestnácti letech začala tajně navštěvovat taneční hodiny. Studovala taneční školu, ve které svým talentem výrazně vynikala nad ostatními dívkami a také byla považována za nejlepší studentku. Věnovala se veřejným vystoupením, s nimiž její otec nesouhlasil, a proto ji poslal na internátní školu, kde se začala věnovat psaní povídek, sportovních článků a filmových scénářů.
Po úrazu kolena, během hostování v Praze, se již Riefenstahl nemohla věnovat této své zálibě, což mělo za důsledek přeorientování koncentrace dalším směrem, k filmu. Její rozhodnutí ovlivnilo shlédnutí filmu Der Berg des Schicksal (Hora osudu), který v roce 1919 natočil filmový průkopník Arnold Fanck. Mladá bývalá tanečnice byla zcela fascinována vyobrazením a pojetím hor, které nabídl svým divákům. Plakátu na tento film si všimla na stanici metra a ačkoli to nebyl její původní záměr, byla jeho vyobrazením natolik fascinovaná, že se okamžitě vydala do nejbližšího kina, aby snímek zhlédla. Bezprostředně po zhlédnutí tohoto, v jejích očích, elementárního díla se rozhodla, že se chce stát herečkou, a především pak filmovou režisérkou. Fancka osobně navštívila v Berlíně a přesvědčila ho, aby ji obsadil do svých filmů a vedl při jejích prvotinách, jejichž tematikou byly opět hory. Podnikavá a neohrožená Riefenstahl se jala této nové výzvy s vervou a vznikly tak filmové obrazy, natáčené v nebezpečných a lidem jen těžce přístupných exteriérech. Díky učení od mistra filmu, který ji pomalu zasvěcoval do všech zákoutí této branže se mohla stát první ženskou režisérkou v, do té doby, výhradně mužské branži. Filmařina, a především horská tematika jí pak byly podkladem pro její pozdější zálibu, kterou se stala fotografie.

První režijní film, který měla Riefenstahl pod svou taktovkou byl Das Blaue Licht (Modré světlo), který byl představen v roce 1932. Její práce musela být stoprocentní, nechtěla ponechat nic náhodě a proto „aby měla Leni vše pod kontrolou, byla vedle režisérky i střihačkou producentkou a hlavní představitelkou“. Tento filmový debut byl přijat veřejností s nadšením, a dokonce si získal i mezinárodní úspěch. Na filmovém festivalu v Benátkách byl dokonce oceněn stříbrnou medailí.


V témže roce život Riefenstahl zasáhla další významná událost, která zásadním způsobem ovlivnila její další kariéru a celý život. Přesto, že se sama nikdy aktivně nezajímala o politiku, zúčastnila se únorového shromáždění pětadvacetitisícového davu ve Sportpalastu v Berlíně. Promlouval k němu Adolf Hitler, jehož svérázná a osobitá řeč ji očarovala a mladá začínající filmařka věděla jediné, musela se s ním setkat osobně. Neústupná a odhodlaná, napsala Hitlerovi dopis, ve kterém naléhala a žádala ho shledání. Netrvalo to dlouho a přišla jí odpověď, v níž byla její touha vyslyšena. Mladá, krásná, inteligentní a bystrá Riefenstahl zanechala na vůdci dojem, a proto ji při společné procházce sdělil, že až se jeho armáda dostane k moci, musí se stát jeho filmařkou. Hitler v té době byl již velmi dobře obeznámen s její prací, a i jeho fascinovala její urputnost a smysl pro detail.
Rok 1933 se stal rokem zvratů, Hitler přinesl nacistům vítězství, stal se kancléřem a Riefenstahl dostává od vůdce svou první filmovou zakázku – natočení dokumentu o sjezdu NSDAP v Norimberku. Od této doby je považována také za prominentní osobu režimu, jejíž všechny požadavky, týkající se nejen filmu, jsou vyslyšeny ještě dříve, než byly vůbec vyřčeny. Tímto dnem se Riefenstahl a její jméno stali pojmem, který v souvislosti s nacistickou filmovou tvorbou zná celý svět, a který jí v pozdějších dobách přinese i mnoho životních nepříjemností, jakožto „Hitlerovy dvorní dámy“.
Nezískala si ale důvěru pouze Hitlera, svou prací a nadšením zapůsobila i na Goebblese, který si pečlivě zaznamenával celý průběh rozhovoru vůdce a mladé filmařky. V jeho dochovaných poznámkách se jasně píše: „Je z toho úplně vedle, ona je jediná hvězda, která nám rozumí“. Přesto, že byla Riefenstahl touto životní nabídkou zcela uchvácena, zprvu o jejím přijmutí váhala, sama sebe totiž vnímala jako osobu, která se neorientuje jak v politice, tak ani v jejích revolučních změnách. Nemusela se ale rozmýšlet moc dlouho, protože oba muži byli její tvorbu tak očarováni, že jí nabídli veškerou možnou dostupnou pomoc, a to i včetně svého štábu. A tak započala spolupráce, díky níž mohla vzniknout její slavná norimberská trilogie.
Jako první, ze zmíněné trilogie, vznikl dokument „Vítězství víry“, který musel z nacistické filmové distribuce velice rychle zmizet, neboť se v něm po boku Adolfa Hitlera objevoval šéf SA, Ernst Röhm, který byl později za Noci dlouhých nožů na příkaz Hitlera zavražděn. Riefenstahl to příliš nevadilo, protože jako perfekcionistka nebyla s touto tvorbou spokojena, dokonce byla dle jejího názoru esteticky nedokonalá. Během války se film „Vítězství víry“ ztratil.
V příštím roce vznikl druhý díl dokumentu, který pod vedením režisérky kvalitativně mnohonásobně předčil díl první. Jeho provedení bylo natolik excelentně provedené, že o jeho proslulosti nemohlo být vůbec žádných pochyb. Dílo s názvem „Triumf vůle“ spatřil poprvé světlo světa v roce 1934 a dokumentoval 6. sjezd NSDAP. Díky této tvorbě Riefenstahl potvrdila již obecně známý fakt, že je všestrannou a velice kreativní umělkyní, která prezentuje pouze kvalitní a reprezentativní práci. V Triumfu vůle použila masové scény, záběry z nočních zasedání i veřejné projevy. Síla použitých momentů tak dodávala i na síle celému dílu, které mělo svou premiéru v paláci UFA v Berlíně, které se osobně účastnil i Adolf Hitler. Jako uznání za svou práci získala v tomto roce Riefenstahl Národní cenu. O rok později získal Triumf vůle na mezinárodním festivalu v Benátkách cenu za nejlepší zahraniční dokumentární film a v roce 1937 dokonce i zlatou medaili na světové výstavě v Paříži.

Triumf vůle si všechna svá ocenění zasloužil zcela právem, protože již samotné přípravy na natáčení byly megalomanské a výsledek převýšil svou kvalitou i nejnákladnější filmy Hollywoodu té doby a ještě dlouhou řadu let potom. Přesto však, že se film před ukončením druhé světové války těšil celosvětovému uznání a slávě, po válce byl tvrdě odsouzen jako propagandistický materiál, který zcela odevzdaně oslavuje Hitlera, jeho práci a administrativu a v neposlední řadě i jím podněcující představu o árijské kráse, která je podložena především neonacistickými emocemi.
Posledním dílem trilogie zaměřené na sjezdy NSDAP je dokument s názvem „Den svobody – naše armáda“, který vznikl v roce 1935. Riefenstahl natočila tento film bez komentáře, zato zcela obratně zakomponovala hudbu vtahující do děje, dvojité expozice a rozostření, které dávají celému dílu opět nový rozměr.
Dalším bezesporu významným produktem její práce byl film „Olympia“, který měl za úkol vytvořit autentický záznam z olympiády v Berlíně v roce 1936. Dle dobových záznamů byla Riefenstahl „pověřena generálním sekretářem Mezinárodního olympijského výboru Dr. Carlem Diemem, aby zdokumentovala berlínské XI. Olympijské hry“.
Již pro účely Triumfu vůle a následně i pro Olympii byl zaměstnán celý 70 ti členný filmový štáb německé říše a tak pro práci Leni Rifenstahl byl dočasně v ostatních oblastech pozastaven celý tehdejší německý filmový průmysl.
Jednalo se kvalitou a rozsahem o nejzásadnější dílo, které filmařka ve své kariéře točila pro německou říši, a proto společně se svým bratrem pro tyto účely založila společnost, která co do lidí, tak i finanční a produkční podpory mohla zaštítit tento projekt. Nově vzniklá soukromá produkční firma získala dotace dokonce i od ministerstva propagandy. V Olympii se opět Leni ukázala jako nezastavitelná inovátorka, která pro účely filmu použila „speciální efektní světelné kombinace, trikové záběry, dokonce byl sestaven a na zakázku vyroben prototyp výtahu, na kterém se pohybovala kamera po vysokém vlajkovém stožáru, kombinace denního a umělého světa a přímo na stadionu byly vykopány šachty (šest), ve kterých byly umístěny kamery, snímající sportovce, které díky úhlu pohledu podtrhovaly výkony a urputilost sportovců“.

Realizace 400 tisíc metrů dlouhého filmu trvala 18 měsíců, a to z důvodu, že Riefenstahl dokumentovala nejen samotnou olympiádu, ale i tréninky, a dokonce nutila sportovce některé scény a jejich pohyby opakovat. Pro tuto práci byla prvně použita i kamera pod vodou.
Cílem Olympie bylo vytvořit záznam poukazující na sounáležitost všech národů a zároveň měl i utišit atmosféru, která byla stále plná strachu a narůstající agrese. Zároveň však nesměl ztratit svou tvář a hlavní myšlenku, jíž bylo předvést árijskou rasu jako nadřazený národ nad všemi ostatními, a to i v oblasti sportovních výkonů, což se bohužel i zásluhou černošského běžce Jesse Owense, nepovedlo.
V roce 1945 byla Riefenstahl společně s několika dalšími vysoce postavenými hodnostáři říše, odvedena do sběrného tábora, ze kterého se sice dostala bez jediného postihu, avšak v zápětí se dostala do rukou francouzské vlády, která ji dlouze vyslýchala a nařkla z propagace a podpory nacistického režimu. Až do své smrti tato obvinění filmařka popírala a nikdy se s nimi ani nesmířila, ani neztotožnila. Na svou situaci nahlížela tak, že „někdo být obviněn prostě musel“.

V pokročilejším věku se vydala již jako dáma v pokročilém věku do Afriky, kde se sžila s tamním kmenem, jehož jazyk se dokonce naučila. Cílem této cesty byla její záliba ve fotografování malebné přírody a podmořského světa. Fotografie umělkyně se objevovaly v předních přírodopisných časopisech, a tak Riefenstahl nikdy nevymizela z povědomí umělecké sféry.
 
V září roku 2003 zemřela ve spánku v rodném Berlíně, do poslední chvíle odmítající svou součinnost s budováním nacistické říše.
 
Foto: Wikimedia Commons

Hmmm spíš ne než jo

„Nemůžu, nejde to, nefunguje, nerozumím, nemám sílu“

„Jsem vyčerpaný, jsem slabý, jsem vyhořelý, jsem bez motivace, jsem na všechno sám“


„Honzo vstávej!“, „Kolik je hodin?“, „Tři slepičí“… Pravda nebo lež? Dostal tazatel skutečnou odpověď na svou otázku? V následujícím článku se zaměříme na lháře, jaké je pohánějí motivy a které emoce souvisí s jejich patologickou zálibou.

Lež je vlastností, kterou si na naší planetě osvojil každý živý organismus: rostliny, zvířata a v neposlední řadě a samozřejmě se vší grácií i člověk. Zatímco v přírodě se zvířata ke klamání a lžím uchylují z důvodu shánění potravy či vlastního přežití, my lidé lžeme jednoduše proto, že prostě můžeme a častokrát je to pro nás i pohodlnější.



Jestliže se chcete pouštět do křížku s takovým člověkem, měli byste si rozmyslet, zda jste upřímní primárně Vy sami k sobě a skutečně chcete znát pravdu, která mnohdy nemusí být vůbec příjemná. Unesete tíhu reality a jak budete dále se získanými informacemi nakládat, proč je pro Vás důležité „tuto“ pravdu znát? Není totiž nic horšího než se odhodlaně pustit do boje proti dezinformacím a v půlce, při odhalování souvislostí, si uvědomit, že vlastně asi ani nechcete znát všechna nově objevená fakta. V tu ránu jste prohráli a tratíte pouze Vy, protože jste svého soka nepřinutili jednat čestně a ten bude do příští konfrontace s Vámi vyzbrojen lepší a účinnější municí a zdokonalí se i  v                                                          použitých úhybných manévrech.

Jak lháře ve svém okolí poznáte
Existuje mnoho definic znaků, dle kterých lháře poznáte. Mezi ty nejzákladnější viditelné prvky prozrazující, že se člověk vzdaluje od pravdy patří například neúměrná jemná mimika v obličejových svalech, kdy lhář nepřirozeně a často pohybuje obočím či jej svrašťuje, mrká více než je přirozené nebo naopak upřeně hypnotizuje jedno místo, což obvykle doprovází celková strnulost těla. Mnozí se také prozradí rychlými těkavými pohyby, drbáním si kůže, saháním si na nos, poklepáváním nohou pod stolem, mnutím si oka, zrychlením mluvy, koktáním a dalšími projevy nejistoty a nervozity. Pokud patříte mezi vnímavější pozorovatele, zkuste se zaměřit také na rychlost dechu. Obecně platí, že dostane-li se člověk pod tlak, zrychlí se mu tepová frekvence a má tendenci rychleji a mělčeji dýchat – u lhářů toto pravidlo platí dvojnásob!

Také zabírá, když takovou osobu dostanete pod časový tlak. Vymyslet věrohodnou lež totiž obvykle nebývá otázkou minuty. Pokud má být publikum věrohodně oklamáno, je zapotřebí notná dávka přípravy, promyšlenosti a provázanosti.
Emoce bývají u těchto nositelů nepravd různé, v základním spektru je můžeme dělit na:
Špatné lháře: u takových osob je lhaní spojeno s velice nekomfortní zónou, kdy se cítí špatně a z jejich chování i výrazu je snadné vyčíst strach, případně úlevu, když už nemusí dále v této aktivitě pokračovat.

Dobří lháři: ti opravdu dobří si naopak na rozdíl od těch špatných proces klamání ostatních lidí skutečně až samolibě užívají, nevykazují ani stud či výčitky. Jednoduše proto, že je necítí.

Jak s nimi pracovat
Neexistují špatné odpovědi, jen špatné otázky, proto pokud se chcete dozvědět, zda je k Vám druhý člověk upřímný, jděte do detailu a nebojte se ho na určité verze jeho příběhu s odstupem zeptat opakovaně. Pro takové lidi je totiž skutečně obtížné udržet v živé paměti vše, co, kdy, komu historicky nalhali. Pokud Vám lhal, s největší pravděpodobností to právě tímto zcela jednoduchým testem odhalíte. Máte již podezření? Buďte úderní. Jestliže otázka není jasná, stručná a přímá, poskytne podvodníkovi manévrovací prostor. Špatně položené otázky umožňují lháři něco vynechat, racionalizovat, ospravedlňovat – nedávejte mu šance navíc, přelstěte ho.

A rada na závěr:
Nepřeceňujte se, začnete-li se sami považovat za odborníky na odhalení lží, stane se pravý opak. Začnou Vám unikat detaily, které by dříve spustily výstražnou žárovku křičící:
„POZOR, LHÁŘ“.

Upíři kolem nás

Známe je všichni. Nejedná se o pobledlé elegány v perfektně padnoucích fracích, či o krásné dámy, které nikdy sami sebe neuvidí v zrcadle. Jedná se o naše kamarády, přátele, známé, kolegy, obchodní partnery. Jedná se o lidi, kteří se do nás zakousnou a sají z nás myšlenky, nápady a co nejhorší životní energii.

Svého upíra má určitě každý z nás.

Ať je to kolega, který potřebuje pomoc s prací, nejdříve jednou za čas, postupem času čím dál tím častěji až za něj děláme většinu jeho práce. Nebo sourozenec, kamarád, který každou chvilku potřebuje něco nutně zařídit a jemu se to zrovna nehodí.
 
Stvoření, která jsou všude kolem nás a která nás mají pouze k tomu, aby nás využili až zneužili pouze pro své potřeby a pohodlí. Vysávají z nás pomyslnou krev, naši životní energii, otravují nám životy, dělají si z nás poskoky a sluhy.
Můžeme se proti nim bránit? Můžeme, není potřeba stříbrných kulek, nebo vrážet dřevěné hroty do srdce, stačí jednoduchá věc. Uvědomte si, že naši upíři potřebují nás, ne my je. Začněme se podle toho chovat. Samozřejmě jednou za čas někomu pomoci je něco co by měl udělat každý z nás, ale všechno ostatní můžeme s větším či menším úsměvem odmítnout.

V zaměstnání máme vlastní práce dost, takže si kolega tu svojí může udělat sám místo pauzy na cigáro. Dojet na nákup přes celé město si sourozenec určitě také zvládne sám, a ještě si vybere přesně to co chce. Své podnikatelské nápady si realizujeme sami a pokud má někdo úžasnou myšlenku, tak my nemusíme být TI, kteří mu to celé odedřou.
 

Upíři existovali, existují a existovat budou, ale odteď bez nás...
 

!!!UKONČENÁ SOUTĚŽ O PLYŠOVÉHO SLONA !!!


SOUTĚŽ JIŽ BYLA ŘÁDNĚ UKONČENA A VYHODNOCENA, VÍTĚZCE GRATULUJEME!
Ohodnoťte náš portál a vyhrajte plyšového slona


Internetový portál MacCafe vyhlašuje společně s internetovým obchodem PLYŠÁK.cz soutěž „Ohodnoťte náš portál a vyhrajte slona“.

Termín soutěže: 15.6.2017 – 30.6.2017

Jak se zapojit do soutěže?
  1. Ohodnoťte portál MacCafé pomocí příspěvku v diskuzi níže na této stránce
  2. Po ukončení soutěže, maximálně však do 3.7. 2018 vybereme náhodným losováním jedno hodnocení, které získá plyšového slona https://www.plysak.cz/slune-bimbo-sv-modre
  3. Výherce budeme kontaktovat pomocí soukromé zprávy
 

 
 
 
 Podmínky soutěže
(dále jen „podmínky“)
1. Organizátor soutěže

1.1 Organizátorem soutěže je společnost Getrun s.r.o. - IČ: 24257753 (dále jen Organizátor)
1.2 Účast v soutěži je dobrovolná a účastník svou účastí v soutěži vyjadřuje souhlas s jejími podmínkami.
 2. Účastníci soutěže a přihlášky do soutěže
2.1 Zúčastnit této soutěže se může zúčastnit každý občan ČR, který splní podmínky soutěže a má platný profil na Facebook.
2.2 Účastník se do soutěže přihlásí odesláním hodnocení na stránce www.maccafe.cz
 
3. Průběh soutěže

3.1 Soutěž probíhá v době od 15.6.2018 do 30.6.2018 23:59hod. Po tomto datu již nebude možné se do soutěže přihlásit.
3.2 Vítězné hodnocení vybírá organizátor soutěže.
3.3 Výherce bude nejpozději do 3.7.2018 kontaktován soukromou zprávou.

 4. Podmínky soutěže

4.1 Účastník soutěže napíše hodnocení portálu MacCafe do diskuze pod tímto článkem, na adrese www.maccafe.cz
4.2 Vítěz soutěže bude vybrán náhodným losováním Organizátorem.
4.3 Organizátor si vyhrazuje právo vyloučit ze soutěže příspěvky vulgárního charakteru nebo jinak odporující platným zákonům.
4.4 Organizátor si vyhrazuje právo vyloučit ze soutěžícího, u kterého bude zjištěno podvodné jednání. 

 5. Práva a povinnosti:

5.1 Právo na výhru nevzniká v případě nedodržení nebo porušení stanovených podmínek soutěže soutěžícím.
5.2 Účastí v soutěži nevzniká právní nárok na výhru a výhru není možné právně vymáhat. Výhru v této soutěži nelze směnit za hotovost, ani není možné požadovat vydání jiné ceny, než která je organizátorem stanovena.
 
 

Mistrovství světa 2018 - ženy, fotbal není hra

Je před námi třetí sportovní vrchol letošního roku. Z těch opravdu velkých se dá říct, že poslední. Po jeho skončení už nás čekají jenom menší nebo dlouhodobější sportovní akce, jako například hned koncem července další ročník fotbalové ligy.
Mistrovství světa ve fotbale se letos uskuteční v Rusku, a to od 14. června do 15.července 2018. Oproti hokejovému šampionátu se hraje v 11ti ruských městech, z nichž každé bude okázale hostit hráče ze všech koutů světa. Česká reprezentace se do tohoto turnaje sice neprobojovala, to ale neznamená, že Vám fotbalová utkání nebudou mít co nabídnout. Rozhodně se můžete těšit na profesionální hru největších jmen fotbalových hřišť, nervy drásající chvíle a radost z požitku sledování sportu a pití piva.
 
Šampionát se hraje v 8 skupinách po čtyřech mužstvech, takže od 14.6 do 28.6 jsou na programu každý den naplánované čtyři zápasy, vždy dva souběžně od 16 a od 20 hodin. Následují vyřazovací zápasy od 30.6, kdy se s ubývajícím počtem mužstev snižuje i počet zápasů za den. Pozor změna v tuto chvíli jsou i dny bez fotbalu! Finále se uskuteční 15.7 od 17 hodin.
 
Jak při sledování hokeje, tak i při fotbalu by ženy měly dodržovat několik základních pravidel:
 
  1. Znát základní pravidla
    1. Fotbal se hraje na poločasy, kdy každý z nich má 45 minut a může se prodlužovat o pár minut.
    2. Přestávka trvá 15 minut
    3. Oproti hokeji, je délka fotbalového utkání zpravidla jasně dána matematickým vzorcem 2x45 (poločasy) + 15(přestávka) + cca 10 (průměrná doba prodloužení)
    4. Prodlužuje se až ve vyřazovacích bojích
    5. Před a po zápase je potřeba určitá doba na přípravu a na zhodnocení.
  2. Manžel je v této době neomezeným vládcem televizního ovladače. Pokud máte více aparátů, tak samozřejmě toho největšího televizoru, případně nejbližšího.
  3. Manželka v době zápasu nevykonává žádnou činnost, která by vizuálně nebo sluchově narušila přenos.
  4. Před každým zápasem žena v dostatečném předstihu připraví občerstvení, které se doplňuje pouze o přestávce
  5. Manželka se nezdržuje v blízkosti televize v době přenosu a to za žádných okolností.
  6. O přestávce je toaleta vyhrazena pouze pro muže.
  7. V době celého mistrovství se doporučuje nevyžadovat sex.
  8. V případě, že žena může sledovat zápas po boku muže musí se vyvarovat veškerých komentářů a dotazů a zejména potom hodnocení vzhledu jednotlivých fotbalistů. Ano většina z nich je hezkých a jsou navlečení v přiléhavých dresech, ale o to skutečně v tuto chvíli nejde.
  9. Jestliže, milé dámy, máte doma skalního fotbalového fanouška, domluvte si kávu, či víno s kamarádkou, zajistíte klid nejen svým nervům.
     
Pokud chcete svého fanouška okouzlit můžete zvolit jedno z témat, která se obecně probírají:
 
  • Neschopnost českého fotbalu dostat se na MS (zde pozor může dojít k rozčílení muže)
  • Získají Rusové konečně medaili? (jejich nejlepší umístění je 4. místo)
  • Obhájí Německo titul z roku 2014?
  • Podaří se černému koni z Belgie uspět?
  • Uspěje Anglie? (poslední titul a úspěch v roce 1966)
  • Jak si povedou největší favorité- Brazilci
 
Rozdělení do skupin:
 
Skupina A: Skupina B: Skupina C: Skupina D:
Rusko Portugalsko Francie Argentina
Saúdská Španělsko Austrálie Island
Egypt Maroko Peru Chorvatsko
Uruguay Írán Dánsko Nigérie
       
Skupina E: Skupina F: Skupina G: Skupina H:
Brazílie Německo Belgie Polsko
Švýcarsko Mexiko Panama Senegal
Kostarika Švédsko Tunisko Kolumbie
Srbsko Jižní Korea Anglie Japonsko
 
 
     
 
Je jisté, že během dalšího měsíce budou Vaše televizory vysílat hlavně v zelené barvě a Vy budete mít několik hodin nerušeně pro sebe.
 
 

Psí rok aneb kolik let je Vašemu miláčkovi

To, že se věk našich největších mazlíčků přepočítává víme všichni. Všichni asi také známe jednoduché pravidlo, že jeden lidský rok je 7 psích. Kde se vzala tato poučka už asi dnes nezjistíme, ale pro jednoduché určení to určitě stačí, ovšem pravdou je, že každé plemeno má tento přepočet jinak a u každého pejska se věk počítá podle jiných vzorců.
Základem je, že psi stárnou během prvních dvou let života rychleji než později. Díky tomu je jejich dospívání rychlejší. Menší plemena také stárnou rychleji než velká.
 
Nejprve je nutné svého miláčka zařadit do správné kategorie a následně můžete podle naší tabulky určit jak rychle stárne a kolik let je mu právě nyní:
 
Podle hmotnosti můžeme rozdělit psy do kategorií:

 
Do 10 kg – malá plemena
10-22 kg – středně velká plemena
23-40 kg – velká plemena
Nad 40 kg – obrovská plemena
 
  Malá Střední Velká Obrovská
Lidské roky Psí věk Psí věk Psí věk Psí věk
1 15 15 14 14
2 23 24 22 20
3 28 29 29 28
4 32 34 34 35
5 36 37 40 42
6 40 42 45 49
7 44 47 50 56
8 48 51 55 64
9 52 46 61 71
10 56 60 66 78
11 60 65 72 86
12 64 69 77 93
13 68 74 82 101
14 72 78 88 108
15 75 83 93 115
16 80 87 99 123
 
Ať je to tak, či tak, starejte se o svého mazlíka co nejlépe to jde. Psi, na rozdíl od některých lidí, Vám budou vděčni a svůj vděk dají patřičně najevo.

Už víte, kolik narozeninových kostiček půjdeme příště koupit Vašemu chlupatému členovi rodiny?
 
 

Osobní rozvoj jako Perpetuum Mobile

Osobní rozvoj je tématem, které v současnosti boří veškeré hranice aktuálnosti a trendovosti. Jen sotva narazíte ve svém okolí na člověka, který by se s tímto pojmem historicky nesetkal či vůbec neměl povědomí o daném rámci. Ale odkud se vlastně vzal a proč po něm všichni teď tak prahneme, věnujeme se mu i nevědomky, zatímco odbavujeme každodenní úkoly nebo je potřeba se na něj dlouhodobě a intenzivně zaměřit? Otázek je mnoho a odpovědí ještě více, jedna věc je ale zřejmá a zcela zásadní „iniciativu musíme převzít zodpovědně každý sám – jedině pak může tento proces fungovat jako Perpetuum Mobile“.
Snahy o rozvoj naší osobnosti tu byly již od nepaměti, však si vzpomeňte na filosofy Sokrata, Sofokla, Nietzsche … Ti všichni byli mistry ve svém „oboru“. Pokud totiž chcete a máte zcela seriózní zájem na tom budovat svou osobnost, musíte mít nejen jasný cíl, kam se chcete dostat, ale musíte se také umět ptát a uvažovat nad podstatou do hloubky. Nerozptylujte se ostatními rušivými faktory „coby-kdyby“ zaměřte se na základní principy bytí. Otázky jsou jednoznačné:
  1. Kdo jsem já
  2. Kde chci být za rok, dva, 5 let…
  3. Jak toho dosáhnu
  4. Kolik tomu dokážu obětovat
  5. Co POTŘEBUJI k opravdovému štěstí
Na začátku, než se společně zamyslíme nad těmito body, je důležité říci si jednu věc: „Není podstatné, čím se živíte, odkud pocházíte a zda Vám okolí věří. Na úspěch se dá pohlížet více než jednou optikou a vesměs není měřitelný. Proč? Protože materiální hodnota věci nemá skutečnou vypovídající hodnotu o míře Vašeho úspěchu. Úspěšným se stává takový člověk, který naplnil veškerá svá očekávání, získal po cestě za svým snem pokoru a v duši našel klid. Jedině takový jedinec se může pyšnit ctností krále.“.
Kdo jsem já a kde chci být za…
„a kdo jsi Ty?“ Ať už byly naše motivy jakékoliv, jistě si každý z nás minimálně jednou položil tuto otázku. „Kdo vlastně jsem a jaká je moje úloha“ Gratuluji, pokud jste se dostali do bodu, kdy začínáte uvažovat sami nad sebou, jste na nejlepší cestě začít zkoumat i ostatní otázky a dojít ke zdárnému konci. Ať už se živíte jako vysoce postavený manažer/ka, pečujete o dítě či stavíte domy, myslete na to, že všichni startujeme ze stejné výchozí pozice. Že „nevládnete“ nadnárodní korporaci a nejezdíte v drahých autech? Nevadí, to přeci neznamená, že nemůžete žít spokojeně a na úrovni. Živíte se jako zahradník? Skvěle! Kde je psáno, že jednou nevybudujete vyhledávanou firmu, která se bude zabývat zahradní architekturou? Máte pro to ty nejlepší předpoklady. Stavíte své jméno a um od začátku. Každou rostlinu, každý trs trávy i násadu od lopaty vezmete opakovaně do rukou, do SVÝCH rukou, které jsou připraveny a naučeny pracovat tvrdě. Jedině když znáte každý detail a úskalí své práce, můžete tento um dále plnohodnotně rozvíjet a předávat dál. Tedy zeptám se za Vás, jen se nebojte zamyslet „Kdo jste?“… „Jsem člověk, který dokáže nést svou hlavu vztyčenou a díky tomu získávám i větší rozhled.“.
Jak toho dosáhnu
„Ono se to nějak vymyslí…“ STOP! Přestaňte dál fantazírovat! „Ono“ se totiž samo nikdy nic“. Vzpomeňte si na příběh jakékoliv naší nebo zahraniční osobnosti, žádný z těchto velikánů neusnul na vavřínech. Ba naopak, většina z nich dokonce dlouhé týdny, měsíce a roky nespala právě pro to, aby dosáhla svého cíle. Nezapomínejte, že v souvislosti s osobním rozvojem a jeho efektem se nedržíme ve spodních patrech stromořadí. Představte si, že Vy sami jste stromem. Chcete zůstat při zemi jako keř, nebo vyrůst a sledovat svět z výšin podobně jako třeba stoletý dub? Zázraky se přes noc nedějí, ale pokud vytrváte a odoláte i momentální nepřízni, můžete si být jisti, že jednoho dne se ohlédnete za sebe a své dosavadní počiny budete moci hodnotit jako již pevně zakořeněný, vzrostlý a moudrostí opředený statný „strom“. Nebojte se přijímat chyby, kterých jste se v minulosti dopustili, poučte se z nich a nově se jich vyvarujte. Nikdo z nás není bezchybný, ale pouhá hrstka nejmoudřejších umí s touto skutečností pracovat.
Zastavte se na chvilku, zhluboka se nadechněte a zkuste se na situaci podívat jinak – nezaujatě, pak zjistíte, že neexistuje špatná zkušenost. Jak by také mohla? Dokážete si vzpomenout, byť jen na jediný případ, kdy se věci neudály třeba přesně tak, jak byste chtěli a neposunulo Vás to dále, co do zkušeností a dovedností? A v souvislosti s tímto uvědoměním si přichází další bod „Dívejte se vpřed a myslete pozitivně – není malých cílů, pouze nedostatek fantazie“. Nikdo neříká, že Vám úspěch padne do klína sám, s největší pravděpodobností se to opravdu nestane a Vy budete muset pracovat vytrvale, svědomitě a tvrdě, teprve pak budete moci okusit první plody Vašeho počínání. A až se tak stane, NEPŘESTÁVEJTE, kochejte se tou krásou jen chvíli, to je ten bod, kdy budete muset zabrat ještě více a naučit se pečovat o produkty své píle tak, aby získaly stabilní základ a dlouhodobě rodily nové, lepší, šťavnatější ovoce. Nepředbíhejte události a nesnažte se uspěchat dění, neboť ani překrásnější palác nebude stát věčně, pokud ho nevystavíte na odolných základních kamenech a pilířích, na pilířích Vašeho nového bytí.
Kolik tomu dokážu obětovat
Již z výše zmíněného je zcela evidentní, že bez oběti se při cestě za snem neobejdete. Kolik dáte, tolik dostanete zpět. Antoine de Saint-Exupéry ve své knize Malý Princ vystihl tuto disciplínu jednoznačně a s naprostou lehkostí. Nechte se prostoupit tou silou jednoduchosti:
 
„Bez lásky se nedá nic dělat. Čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím větší je tvé nadšení. Čím víc dáváš, tím se stáváš větším.“
 
Co potřebuji k opravdovému štěstí
V tuto chvíli už je řada na Vás. Nepřísluší mi rozhodovat a hodnotit motivy, které dláždí cestu, po které se vydáte. Možná jen drobnou radu na konec bych pro Vás měla. Opusťte na chvíli rutinu každodennosti, jděte ven, ZAŽIJTE JEDEN DEN. ZNOVA SE NADECHNĚTE A ŽIJTE! Pak se v klidu posaďte, zavřete oči a usmějte se. Jste připraveni, nyní už víte, co je správně.
 

Smích jako životní kouč a léčitel

Smích jednoznačně patří k těm emocím, které má každý rád. Kromě toho, že si jeho přítomnost každý z nás užívá a vychutnává plnými doušky, můžeme pozorovat také jeho neoddiskutovatelné blahodárné účinky na naši psychiku a zdraví. Věděli jste však, že i hubnutí se s jeho pomocí stává snadnějším a trvalejším? Vždyť s dobrou náladou jde všechno lépe a její pozitivní účinky mohou být i viditelně měřitelné.
Všichni jsme neustále vystavováni situacím, které můžeme více či méně ovlivňovat. Situacím, které mají svými dopady zásadní vliv na naše JÁ a náladu celého dne. Záleží pouze na nás, jak se k nim postavíme a do jaké míry se necháme nepříjemnými vlivy ovlivňovat, či zda se přestaneme konečně brát tak vážně a prostě se na ně podíváme vzpřímeně, pak se k nim otočíme zády a začneme se upřímně smát.
Je vědecky dokázáno, že smích má zcela zásadní vliv na kvalitu našeho života, a proto Vám nabízíme výčet těch nejdůležitějších pozitivních účinků, za které můžou rty rozpínající se od ucha k uchu.
Podporuje psychické zdraví
Jestliže patříte ke smíškům, kteří prostě mají denně důvod pro dobrou náladu a pokud ne, jednoduše si ho vytvoří, gratulujeme, řadíte se mezi odolné jedince, které jen tak nic nerozhází a „deprese“ je pro ně pouhým termínem ve slovníku. Touto emocí si aktivujete v mozku receptory, které Vám pomáhají udržovat si nadhled a zdravý postoj k životu. Jednoduše se nebere tak moc vážně a životní nástrahy Vás nemohou zaskočit, protože Vaše pozitivní psychika si kolem sebe dokázala vystavět silné, které jen tak něco nezdolá.
Zvyšuje hladinu životní energie
Práce Vás stresuje, šéf je nabubřelý hlupák, kolegové Vám jenom hází klacky pod nohy a ta paní z trafiky se opět nezdržela nejapných poznámek na Vaši adresu, domu přicházíte vyčerpaní jako kreditní karta před výplatou a s náladou ledové královny (v tom lepším případě). Není divu, že Vám zbývá energie tak akorát na to si dát horkou sprchu, lehnout si k televizi a otevřít si lahev vína. Nebo to můžete zkusit vzít z jiného konce. Ráno vstaňte, pusťte si svou oblíbenou písničku a ač nejste umělci, zazpívejte si ji s interpretem pěkně nahlas, zatancujte si během přípravy snídaně. Už od rána získáte energetickou dávku, která Vás nabije do celého dne. Svou dobrou náladu přenesete i na kolegy, kteří se najednou nejeví nepřátelé, šéf je nabubřelý stále stejně, ale Vám to nevadí, protože VY se tím rozhodně zlomit nenecháte. Povinnosti utekly jako voda a najednou se přistihujete, že paní v trafice má vlastně docela fajn smysl pro humor a dokonce jste se spolu opravdu upřímně zasmály. Přijdete domu a gauč Vás neláká, chcete žít! Dáte si sprchu a protože den ještě nekončí, jdete si jeho poslední hodiny užít s kamarádkami na večeři, kde se opět smějete. Přesně takhle vypadá ZHMOTNĚNÁ ENERGIE SMÍCHU.
Posiluje imunitu
Váš smích je zároveň i Vaším nejlepším lékařem. Snižuje totiž stresové hormony a naopak zvyšuje tvorbu a množství protilátek v boji proti onemocněním. Proto využijte každé příležitosti pro zábavu, vyhledávejte takové situace a poddávejte se té radostné euforii. Budete se cítit skvěle a imunitní systém bude pracovat na 120 % v jakémkoliv ročním období.

Pomáhá shazovat kila!
Trenér, která dává Vašemu tělu pořádně zabrat! Smíchem posilujeme více než 80 svalů trupu, břišní svaly a bránici. Dokonce ten upřímný je srovnatelný například s 10ti minutami běhu, joggingem nebo například hodinou tance. Proto, když se opravdu dobře bavíte, můžete zažívat i chvíle, kdy jednoduše prosíte své okolí, aby Vás aspoň chvilku nerozesmávalo. Důvod? Jednoduše už nemůžete :).  Zároveň slouží i jako skvělá masáž naší pleti, protože smíchem posilujete více než 17 svalů v obličeji (rty, oční víčka, svaly na lícních kostech a an krku).
Posiluje vztahy a sbližuje s okolím
Pozitivní aura Vás díky smíchu a úsměvům, které rozdáváte do všech světových stran, obklopuje a září jako duha po jarním dešti. Sami to možná ani nevíte, ale okolí až hmatatelně vnímá energii, kterou čišíte. Přijímá ji a předává dále. Stáváte se atraktivnějšími pro partnera i přátele. Jednoduše, lidé mají skutečný zájem trávit s Vámi čas, protože ho vnímají jako plnohodnotný a příjemný, vyhledávají Vaši společnost. Přidanou hodnotou obliby, kterou jste si získali je i to, že Vy sami se cítíte skutečně skvěle, více si věříte a dokážete podávat nadstandardní výkony v životě i zaměstnání.
 
Na nic nečekejte a pozvěte ještě dnes na vínko kamarádku, na pivo kamaráda, lidi, kteří Vás vždy zaručeně nabijí pozitivní náladou a ZASMĚJETE SE SPOLEČNĚ.
Napište nám do komentářů nejlepší chvíle, kdy jste se upřímně nasmáli a zlepšete tak den i všem ostatním čtenářům. :)

Komercializace dětství - vliv a působení reklamy na děti

Žijeme v době, kdy jsme skrze nejrůznější mediální platformy zasahování stále více komerčními sděleními, jež mají za úkol v nás uměle vyvolávat potřebu daného produktu či služby, a tím nás přesvědčit k jejich koupi.
Doba, kdy reklamní sdělení byla určena primárně dospělým, jakožto kupní síle dané společnosti, je ale v současnosti na ústupu. Zadavatelé reklam si na základě dlouhodobých a finančně nákladných studií uvědomili, že kupní potenciál netkví v těch, kteří si již peníze vydělávají a znají tak jejich hodnotu, nýbrž v našich dětech.
Komercializace dětství je v současnosti velice aktuálním trendem a měla by mu proto být věnována maximální pozornost. Děti představují tu část populace, která se díky vývojovému mechanismu lidské psychiky ještě nedokáže plnohodnotně bránit komerčním sdělením. V souvislosti s tímto poznáním investují firmy statisíce až miliony do zkoumání a vymýšlení technik, kterými je možné co nejefektivněji zapůsobit na dětskou psychiku. V odhalování cest pro nastavení efektivní reklamy jim pomáhají specializovaná výzkumná střediska, která spolupracují s odborníky zaměřujícími se na oblast psychologie, sociologie, ekonomie, marketingu a další odvětví. Tyto kapacity studují spotřebitelské chování dané části populace či jejich propojenost v oblasti obchodu a marketingu. Kampaně a doprovodné aktivity, které mají za úkol zaujmout dětskou pozornost, však již dávno nejsou určeny pro jednorázový nákup. Posláním těchto technik je vychovat v dětech dlouhodobé spotřebitele, kteří nejenže budou věrni značce, která je provázela od raných let, ale budou k ní vést i další generace.
Děti jsou v souvislosti s psychologickým vývojem považovány za část populace, která je odborně nazývána „pasivní publikum“. Tímto termínem jsou označovány ty osoby, které se z různých důvodů nedokáží bránit tlaku, který na ně zadavatelé reklam a mediální agentury vyvíjejí skrze reklamní kampaně. Neschopnost čelit tomuto nátlaku tkví v již právě zmíněné psychické síle a umění rozeznávat pravdivá tvrzení od nátlakových aktivit. Děti prostě a jednoduše ještě nejsou natolik vyspělé a nedisponují tolika zkušenostmi, aby dokázaly odhalit pravdu od zkreslených informací, a proto i například smyšleným reklamním hrdinům připisují reálné lidské vlastnosti, které jim imponují a na základě kterých udělují svou přízeň i brandu, který tyto postavy reprezentují.
Důsledkem masového využívání širokého spektra přesvědčovacích argumentů zadavatelů reklam, začaly být naše děti nadměrně bombardovány i reklamními sděleními, obsahující prvky podprahové manipulace, jejímž cílem je donutit děti, aby si myslely, že onen propagovaný produkt nutně musí vlastnit, aby například byly schopny a hodny rovnocenného společenského zařazení. Naše doba a společnost uvolnily hranice natolik, že jsme přistoupili na hru, ve které se cítíme být v tomto ohledu vůči svým dětem povinni jim takový produkt zakoupit, neboť bez něj by měly značně ztíženou možnost sociálního zařazení do skupiny svých vrstevníků.
Pravidelně přispíváme našim potomkům na kapesné, i když jsme si plně vědomi, že nejsou finančně gramotní a peněžní prostředky použijí pro koupi sladkostí či obědu ve fastfoodu. Děti neumí rozeznat, co je pro ně správné, a při nákupu se řídí motivy své touhy. A přesně na tuto sféru reklamní kampaně útočí – na chtíč dětských recipientů.
Je na nás a zcela nezbytně nutné, abychom se zamysleli, jaký má komercializace dětství dopad primárně na jejich zdraví. Vzhledem ke skutečnosti, že reklamní agentury využívají pro svou práci poznatky širokého okruhu odborníků, není divu, že provázanost marketingu a ostatních humanitních věd zásadně ovlivňuje i zdravý životní styl dnešní nejmladší generace a s tím je potřeba okamžitě skoncovat.

Vždyť jde o naše děti! Nebuďme lhostejní…
 

Porucha příjmu potravy? Ta se mě netýká, mám to pod kontrolou!

Podíváme-li se na „poruchy příjmu potravy“ (PPP) optikou společnosti, dalo by se říci, že se jedná o takové „veřejné tajemství“. Všichni o ní víme, dokonce si i připouštíme, že jako společnost ji vědomě či nevědomě podporujeme svými osobními postoji a preferencemi v oblasti mediální produkce a co je úplně nejhorší, zjevnou ignorací: „Mě se to netýká, já mám svých starostí dost, je dospělá, musí se s tím poprat sama“…
Existuje mnoho druhů poruch příjmu potravy, z nichž mezi ty nejznámější patří mentální anorexie, bulimie, podvýživa / obezita a mnoho dalších. Kde se ale PPP v lidech bere, proč vzniká a jak s ní můžeme bojovat? To všechno jsou otázky, na které se Vám pokusíme v tomto článku odpovědět.
Co je zcela zásadní a na co bychom měli brát zřetel je skutečnost, že ač se PPP v drtivé většině případů týká mladých dívek a žen, postihuje osoby KAŽDÉHO věku a bohužel dokonce i muže (u nichž se v souvislosti s touto problematikou tolik nehovoří). Lidé trpící některou z forem této poruchy si častokrát svůj problém s jídlem nepřipouští, či se jej snaží všemožnými způsoby zamaskovat. Z toho důvodu mohou samotné jeho rozeznání a následná diagnostika přijít až v době, kdy jsou tělo a psychika postiženého v kritickém stavu a jeho návrat do normálu se může stát celoživotním bojem.
Kult „normované krásy“
Média, média, všudypřítomná média. Síla mediální produkce, její dosah a možnost ovlivňování vnímání, či utváření vlastní reality je neoddiskutovatelným spoluviníkem tohoto onemocnění. Vzpomeňme si jen na některé přebaly časopisů, které denně vídáte v nosičích novinových stánků, internetové a TV reklamy zaměřené na ideál „zkostnatělé“ krásy, stovky a tisíce „zaručených diet a suplementů, které vám pomohou trvale shodit kilogramy bez námahy“. Lidský mozek funguje jako houba a veškeré získané informace eviduje, zpracovává, ukládá a dle potřeby opět vytahuje a dále rozpracovává. Jestliže jsme denně zasahováni více než 2000 tisíci reklamních sdělení, není divu, že fenomén „normované dokonalosti“ více či méně ovlivňuje i nás. Vzpomeňte si, kolikrát se sami přistihnete, že přemýšlíte nad jídlem a jeho dopady na Vaši linii? Ale z jakého důvodu, museli jste se někdy nějak zásadněji zajímat o problematiku obezity? Jestliže je Vaše odpověď záporná, znamená to, že mediální produkce se dostala podlinkově pod kůži i Vám a nyní může s Vaší myslí a bohužel i zdravím pracovat tak, jak se jí zachce. Rozhodně ne ale zodpovědně.
Jídlo jako odměna, jídlo jako trest
Emoce nás provází celý život. Někdy pozitivní, jindy je v těsném závěsu vystřídají ty negativní. Stejně jako dvě strany řeky vždy v určitém místě protíná most, i mezi těmito emocemi existuje pojítko – jídlo. Naučili jsme se za dobré výkony odměňovat dobrotami všeho druhu a stejně tak si jimi i kompenzovat své neúspěchy. Lidově řečeno „obalovat si nervy“. Jsme-li spokojeni s tím, jak vypadáme, umíme si odepřít některé chody, protože si přeci „nezničíme ten báječný pocit, kdy se cítíme a vypadáme skvěle“ a zároveň zažijeme-li den pod psa a celý svět nám padá na ramena, jednoduše se „potrestáme hladovkou“. Toto je základní rozčlenění emocionálních faktorů, které ovlivňují naše primární stravovací návyky, z nichž ani jeden se o to nezasazuje pozitivně. Podmiňování denního stravování aktuálním náladám patří k dalším chybám a důsledkům rozvoje PPP. Pokud cítíte, že jste v této oblasti slabší vůle a kompenzujete své momentální psychické rozpoložení stravou, zkuste to jinak. Naplánujte si jídelníček a striktně se ho držte, za každé situace. Tak docílíte toho, že Vás jídlo přestane ovládat, ovládnete ho Vy.
Psychika, kámen úrazu potravního řetězce
Jako lidé jsme dostali do vínku jednu úžasnou vlastnost – přemýšlet a svobodně se rozhodovat, ale není tento dar zároveň i naším prokletím? Lidská psychika je složitý systém procesů, které se dějí v našem mozku a které reagují na vnější podněty, kterými jsou denně zasahovány. Jasným nedostatkem této vyšší vývojové formy je však fakt, že s tímto benefitem neumíme pracovat tak, aby 100% hrál v náš prospěch. Jednoduše častokrát vidíme a slyšíme jen to, co chceme a už dále nehodnotíme, zda se jedná o realitu či fikci. Opět se vrátím k přirovnání s přebaly časopisů. Jsou plné krásných hubených modelek s propadlými tvářemi a znatelně vystupujícími kostmi. O problematice retuší na těchto materiálech již bylo řečeno mnoho, „ale co když zrovna tato konkrétní žena takto vypadá i ve skutečnosti“. Upneme se na myšlenku, že je to možné a začneme přemýšlet nad chybami, kterých se možná dopouštíme. Bez rozmyslu hledáme CHYBU v sobě. Ano chybu. Nehledáme ODPOVĚDI v genetice, photoshopech a mediální propagandě. Pokud jsme na vlastní kůži zažili v dětství a mládí posměch a šikanu adresovanou naší osobě (ať už za naše vzezření, chování, jednání, vystupování, intelekt,…), nahromaděné strachy a negativní emoce se v nás zdvojnásobují a ženou již tak zkušenostmi postiženou psychiku k radikálnějším a slepějším hodnocením sebe sama. Zkuste se oprostit od vlastních domněnek a zkuste se zaposlouchat do sdělení, která Vám nabízí Vaše nejužší okolí, možná pak zjistíte, že ideál krásy neexistuje a to, co působí na Vaše okolí je OSOBITOST, které více či méně dáváte prostor zazářit. Že nevyhovuje každému? Nevadí, neomlouvejte se za ni, neskrývejte ji, nemůžete se zavděčit každému. Ale můžete se cítit skvěle ve svém těle a se svou hlavou.
Jeden pěšák válku neprohraje
je důležité si uvědomit, že vždy se jedná o kombinaci faktorů, které na jednotlivce působí. Platí zde pravidlo spojených nádob, kdy všechno souvisí se vším a tlak na jedné straně násobí sílu na straně druhé. Všímejte si dobře svého okolí a pojmete-li podezření, že některé ze stravovacích rituálů Vašich bližních vykazují atypické prvky a, nebo naopak absolutní, striktní řád, zaměřte se na ně. Může se jednat o dokonale propracovaný systém správného chování, ale také o projevy problému. Nikdy si z takových lidí nedělejte legraci (či jen velice opatrně) na téma stravování a nelibého vzezření či psychické slabosti. Nevíte totiž jak na ně Váš dobře míněný vtip zapůsobí a jaké důsledky v dlouhodobém horizontu může způsobit. Odpovědnost padá i na Vaši hlavu, berte ji zodpovědně.

Máte co říct k tématu? Zajímá nás i Váš názor či zkušenost s touto poruchou. Podělte se i s ostatními do komentářů, třeba právě Vaše slova dokáží pomoci.
 

Mistrovství světa v hokeji

Tak jako každý rok, tak i letos nás čeká několik vrcholových sportovních akcí při kterých se mnohé domácnosti mění v tábor sportovních fanoušků.  Olympiáda už je za námi a před námi je hokejové mistrovství světa.
 
Od 4. do 20 května se hraje v dánských městech Kodani a Herningu.  V této době se většina mužské populace, a několik málo žen, mění na hokejové experty a není radno s nimi zavádět rozhovory na jiná témata. Proto si vám dovolujeme přinést několik rad, které udělají váš manželský nebo partnerský vztah i v těchto dnech snesitelný.
 
Ženy by měly v této době respektovat základní pravidla. Vycházíme z úvahy, že muži sledují hokej, pokud je to náhodou obráceně tak tyto pravidla platí i pro muže. Pokud sledujete sportovní klání společně a ještě k tomu fandíte stejnému týmu, jste šťastní a nemusíte dále číst.
 
  1. Základní pravidla
    1. Hokej se hraje na třetiny, kdy každá trvá 20minut čistého času
    2. Přestávka trvá zpravidla 15 minut
    3. Zápas není součtem těchto hodnot, standardně trvá 2 hodiny a více
    4. Před a po zápase je potřeba určitá doba na přípravu a na zhodnocení.
    5. Nehodnotí se kráse sportovců ani jejich oblečení, hokej není fotbal.
  2. Manžel je v této době neomezeným vládcem televizního ovladače. Pokud máte více aparátů, tak samozřejmě toho největšího televizoru, případně nejbližšího.
  3. Manželka v době zápasu nevykonává žádnou činnost, která by vizuálně nebo sluchově narušila přenos.
  4. Před každým zápasem žena v dostatečném předstihu připraví občerstvení, které se doplňuje pouze o přestávkách, nikdy v průběhu třetiny
  5. Manželka se nezdržuje v blízkosti televize v době přenosu a to za žádných okolností.
  6. O přestávce je toaleta vyhrazena pouze pro muže.
  7. V době celého mistrovství se doporučuje nevyžadovat sex.
  8. V případě, že žena může sledovat zápas po boku muže musí se vyvarovat veškerých komentářů a dotazů.
  9. Je dobré dopředu zjisti, jakému mužstvu fandíme.
  10. Pokud máte, dámy, doma podobného fanouška, domluvte si kávu s kamarádkou, zajistíte klid nejen svým nervům.
 
A pro přehlednost ještě přinášíme rozlosování zápasů České reprezentace
5. 5. od 20:15 Česko – Slovensko
6. 5. od 16:15 Švédsko – Česko
8. 5. od 20:15 Česko – Švýcarsko
10. 5. od 20:15 Česko – Rusko
11. 5. od 20:15 Bělorusko – Česko
13. 5. od 16:15 Francie – Česko
14. 5. od 20:15 Česko - Rakousko
Další zápasy záleží na úspěšnosti českých hokejistů.
 
Sportu zdar a hokeji zvlášť !!!!
 
 

Další články

6 Tipů na posílení imunity a shození přebytečných kil!

Viróza nebo nachlazení umí skolit i toho největšího supermana, nedej bože když se k tomu přidá rýmička – to je na smrtelné posteli nejeden pán… ale abychom jim nekřivdili, i dámy rýma obtěžuje (moc!!!). Počasí je aktuálně pestřejší než v dubnu, takže zatímco si ráno vyrazíte poměrně na lehko, večer div nesháníte hrablo, abyste se dostali vůbec domů. Jak se bránit před rozmary počasí? Obrňte se trpělivostí a dostatkem oblečení, víc vám neporadíme. Co ale sebe můžeme udělat pro to, aby se nám vyhnuly bacily? Pomůže ledová sprcha, spánek i strava!
 
Nestárnoucí a účinné kombo: zázvor + med + citrón1. Nestárnoucí a stále účinné kombo: ZÁZVOR + MED + CITRÓN Zázvor je mnohdy po právu nazýván „všelékem“. Obsahuje v sobě široké spektrum vitamínů (A, B1, B2, C, E) a minerálních látek (sodík, hořčík, fosfor, draslík, vápník, železo). Kromě nich také esenciální oleje a gingerol, což je látka podobná kapsaicinu obsaženém v chilli papričkách. Právě gingerol má na svědomí, pro zázvor typickou, pikantní chuť. Zázvor má příznivé účinky nejen na trávící trakt, ale působí protizánětlivě a posiluje imunitní systém, stimuluje krevní oběh, snižuje cholesterol, má termogenní účinky a pomáhá při redukci váhy (ne, neznamená to, že to půjde SAMO a bez cvičení jen pitím hektolitrů zázvoru, je nám líto…). Zázvor v kombinaci s medem a citrónem tedy tělo nejen prohřeje, ale dodá mu mnoho prospěšných látek, které jsou velmi účinné v boji proti nachlazení a chřipce. A navíc – chutná skvěle! Alternativou je kombinace cibule + majoránka + med.
 
Otužování2. Ledová sprcha Nebudeme si nic nalhávat – není to příjemné. Hlavně ze začátku! Jen si to představte: venku zima… vy vylezete z postele, z vyhřáté peřiny a vaše kroky by měly směřovat do koupelny, pro změnu se ochladit? To opravdu není něco, co bychom  dobrovolně vyhledávali. ALE nezbláznili jsme se! Ledová sprcha (nebo střídání teplé x studené vody) pomáhá ke zvýšení imunity, snížení stresu, zlepšuje pleť i cirkulaci krve, přispívá k lepší regeneraci svalů, nakopne a probere vás lépe než ranní káva a navíc je to účinný pomocník ke ztrátě tělesného tuku! Takže slovy spolku SOKOL: „Tužme se bratři a sestry! Nazdar!“
 
Spánek3. Spánek Napsalo se o tom mnoho, všichni to víme… ale vydatný a ničím nerušený spánek začíná být pro většinu populace v posledních letech poměrně problém. Ať už je to přemíra stresu, práce, nebo Vám prostě jen „jede hlava“. Negativní vliv na kvalitu spánku má i přemíra světla, hluk, přetopená místnost nebo přemíra alkoholu. K tomu téměř všichni usínáme s telefonem u hlavy, v horších případech se zapnutým zvoněním a samozřejmě před spaním do něj koukáme, co kdyby sociální sítě ráno nefungovaly…. Chronický nedostatek spánku, tj. zhruba 5 a méně hodin denně v dlouhodobém horizontu, vede ke značnému snížení imunity. Tělo bez energie navíc není moc ochotné zbavovat se zásobáren tuku… Kvalitní spánek je důležitý pro celý organismus i jeho regeneraci. Pokuste se pokud možno spát alespoň 6-8 hodin v prostředí, kde je vám dobře. Vynechte noční surfování po netu a radši si dejte mléko s medem a zkuste napočítat nějaké ovečky…
 
Pitný režim4. Pitný režim Voda, bylinné nebo zelené čaje a sem ta sklenička vína. Vyhnout bychom se měli slazeným limonádám i těm se sladidly. Bohužel LIGHT ani ZERO nápoje nejsou nic moc zdravého… Pitný režim přispívá k detoxikaci organismu, takže není potřeba držet tvrdé jarní detoxy, pít speciální čaje nebo sirupy z bůhvíčeho…. Pro začátek stačí dostatek tekutin, doporučovaný denní příjem je mezi 2-3 litry, nicméně je to velmi individuální a záleží nejen na ročním období, ale také fyzické aktivitě. Dostatečný pitný režim přispívá díky hydrataci těla k lepší pleti i k lepší postavě, protože tělo nemá takovou potřebu dělat z vás velblouda… tedy zadržovat vodu.
 
Strava5. Strava Nic nového pod sluncem… Základem je pestrá a vyvážená strava, která bude mít blahodárné účinky nejen na váš imunitní systém, ale i postavu. Odborníci už léta hovoří o pravidelných porcích v různém množství, avšak realita bývá jiná. Jezte přiměřeně, nehladovte a především poslouchejte svoje tělo. Ono si řekne, co a kolik toho potřebuje. Taky se vám stane, že zničehonic máte chuť třeba na rybu a dokážete pak jíst třeba týden ryby na všechny způsoby a úpravy? Tak o tom mluvím…
 
Pohyb, procházky6. Pohyb Čekali jste, že to přijde, že ano?... Aktivní pohyb patří k základům zdravého životního stylu. Posílení fyzické kondice je jedním z nejzásadnějších předpokladů pro správně fungující imunitní systém a samozřejmě i pro vysněné tělo antického atleta. Nemusí jít o vrcholné výkony… Neradi sportujete? Co takhle procházka. Chůze je tělu prospěšný a především přirozený pohyb. Zkuste si nastavit cíl: ujít denně 10 000 kroků. Vaše tělo i imunita vám poděkují.
 
Ve zdravém těle – zdravý duch!  Není to o novoročních předsevzetích - děláte to pro sebe!
Bojujte stejně jako my #zalepsija!

ŽIVOT BEZ LEHKOSTI JE ŠPATNÝ PROTIJED

Kolikrát si za život řeknete, že „už toho máte fakt dost“ a prostě to chce změnu. Jakoukoliv! V danou chvíli se cítíte být tak silní, odvážní a plní elánu – energie zdolat celý svět. Pak začnete o sobě a svém životě přemýšlet více do hloubky, třeba i podnikat nějaké první kroky, ale základy vysněného domečku z karet se otřesou. To na ně svými silnými a neochvějnými pěstmi zaklepala NEJISTOTA.

ŽIVOT BEZ LEHKOST JE ŠPATNÝ PROTIJEDBudu dost dobrá? Jak zvládnu změnu prostředí? Co kolektiv, přijmou mě? To zas bude! Nová práce, nový život, nové postupy…a stojí mi to vlastně za tu neuvěřitelnou nejistotu? Opustit vše, co tak důvěrně znám a v čem jsem už hodně dobrá? Ne ne ne ne ne, nesmím dělat žádné ukvapené kroky… Mysli, mysli, mysli…nádech – výdech. Dobře, nebudu se prát se systémem, však už mám taky věk na to, abych se trošku usadila a žila spořádaný život. Takový, jaký je žádoucí. Zůstanu, kde jsem a budu dělat co dělám a stýkat se s lidmi, se kterými se stýkám. Na rutině přeci není nic špatného.
S nástupem nového roku se ale také nabízí dát si předsevzetí. Předsevzetí, které zní: být lepší, výkonnější, vytrvalejší a odhodlanější. Čapnout příležitost nebo svoji vizi za pačesy a nepustit. Jít si za svým snem. Ať to stojí, co to stojí… A to je ono. Co by to mělo stát?

Jednou jsem mluvila s jedním psychologem, se kterým jsme narazili na téma „osobního štěstí“. Co vlastně znamená a co znamená pro mě. V obecné rovině současnosti je osobní štěstí považováno za stav, „kdy nikoho neomezujete svým chováním, nikdo neomezuje vás a vesměs životem v pohodě proplouváte“. Však nesmyslů, pomluv a zlosti bylo už dosti, nemyslíte? Ale to je ten velký omyl, který v sobě zasadila a nechala opravdu hluboce zakořenit naše společnost. Tak se zamyslete:
 
Opravdu se cítíte šťastní, kdy se chováte tak, jak byste se dle optiky druhých chovat měli a jenom proto, že si to tak přeji? Proč si to vlastně přejí je naprosto jednoduché: buď vám vaši cestu a její směr nepřejí nebo se bojí a cítí se vaší osobností ohroženi, sami jsou nespokojení a nešťastní. Takovému člověku se skutečně chcete přizpůsobovat?

ŽIVOT BEZ LEHKOST JE ŠPATNÝ PROTIJEDOpravdu šťastný člověk je takový, který v první řadě jedná jen a pouze ve vlastním zájmu a pak hned v závěsu se snaží o dobro druhých – těch které má rád. Ale pokud chcete cítit ten úžasný pocit čistého štěstí, laskavosti a upřímnosti – musíte v první řadě začít u sebe sama. Možná se vám to stalo taky. Prostě jste se jednoho dne probudili a zjistili, že ač za sebou máte desítky zážitky nabušených chvil, stále se necítíte plně naplněni. A to je přesně ten moment, kdy je vhodné se nad sebou zamyslet…teď jste udeřili hřebíček na hlavičku a možná se jenom bojíte si to přiznat. Možná si jen sami nalháváte něco, co není pravda. Skutečnost však může být taková, že nejste SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ a ten vjem, který postrádáte je přitom tak triviální. Je dost dobře možné, že jste si celé dětství nepřáli být úspěšným manažerem, či vzrůstajícím podnikatelem. Vaše kroky se třeba mohli ubírat ke kariéře kadeřnice, kováře nebo možná tesaře? Kdo ví? No, nikdo jiný než vy opravdu ne. Nebojte se přiznat si svůj vlastní vesmír a podívat se pravdě do očí. Zhluboka, tvrdě a nekompromisně.

Reflexe a sebereflexe umí opravdu bolet. Více než kterýkoliv jedovatý šíp. Ale stejně tak dobře, jako zasáhnout vás mohou i zcela vyléčit. Můžete se hádat, urážet a křičet. Být zhrzení a dotčení, ublížení. Chtít utéct od reality. A může vám to i dlouho procházet. Ale pamatujte na jedno: vaše nitro vás vždy dožene. Ještě nevíte, jak dlouho se jeho signálům dokážete bránit. Může to trvat týdny, měsíce a, nebo celá desetiletí.

Pak ale buďte smíření i s faktem, že až si svou životní ztrátu sebe sama uvědomíte a bude už pozdě, budete litovat, že jste nenašli odvahu:
 
ŽÍT A BÝT SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ!
 
 

MonOlok – Povinná zastávka nejen pro vinohradské milovníky brunche!

MonOlok

Místo:
Moravská 18
Praha 2 – Vinohrady
120 00
 
Kontakt:
739 018 195
www.monolok.cz
 
Vinohrady jsou doslova rájem po milovníky snídaní a brunche. V podstatě na každém rohu najdete alespoň jedno místo, kde si skvěle pochutnáte. MonOlok, na první pohled nenápadná kavárna v klidné části Vinohrad, která vás ale záhy velmi mile překvapí skvělou kávou a hlavně – vynikajícím jídlem a pohodlným posezením s výhledem do vnitrobloku vinohradských činžovních domů.
 
MonolokKavárna MonOlok, víme o ní už dlouho, ale nějak nebyl čas, ani příležitost se tam zastavit… CHYBA! Vkusně a minimalisticky zařízená kavárna s až rodinnou atmosférou je perfektní volbou nejen na snídani s kamarády či partnery, ale i na pracovní schůzku nebo jen chvilku pro sebe při čtení oblíbené knihy. Pokud vejdete dovnitř a bude se vám zdát, že je plno, nenechte se zmást – kavárna má další prostor ve své zadní části i o patro níž, kde by se kromě toalet ukrývá dokonce klavír.
 
Kompletní snídaňová nabídka je na webu, my jsme si vybrali:
 
Vaječnou omeletu s cheddarem, listovým salátkem a pečivem
 
Avokádový chléb (chleba od Antonína s quacamole, koriandrem, chilli a praženým sezamem)
 
Domácí lívance se skořicí, tvarohem, lesním ovocem, javorovým sirupem a ořechy
 
K pití už klasicky cappuccino a mimosa…
(díky novoročnímu předsevzetí jsme začali cvičit, tak je potřeba doplnit vitamíny, že jo!)
 
Obsluha v MonOloku je milá, velmi rychlá a ochotná poradit s výběrem. Věřte nebo ne, ale opravdu máte problém si vybrat… Vše v nabídce je už podle názvu „zbytečně“ dobré. Jídlo jsme měli na stole cobydup, navzdory tomu, že se jednalo o čtyři chody. Garantujeme, že takhle skvělý „avo-toast“ jste ještě neměli, opravdu by nás zajímalo, kam na ta avokáda chodí. Znáte takový ten klasický avokádo problém? Nejdřív tvrdé, čekáte… jenže pak vám jde skoro už naproti… takže vyhodit a zkusit znovu. V MonOloku s tímto problém opravdu nemají. Vaječná omelete s cheddarem, salátkem, osmaženou cibulkou a čerstvou bagetkou je famózní a pokud jste si dali novoroční předsevzetí nebo zrovna cvičíte – Bílkoviny!!! Zasytí. Pro mlsné a milovníky sladkých snídaní jsou to domácí lívance jako od maminky, spoustu cukru, malin a vlašských ořechů. Jeden by řekl – NEBE V HUBĚ. Pokud nááááhodou nejste fandou do lívanců, jistě vás potěší i ovesná kaše nebo spousta, ale OPRAVDU SPOUSTA domácích koláčů a dortíků. 
 
MonOlok je velmi příjemná, zapadlá kavárna s přívětivými cenami a výborným jídlem, kterou vám s klidným svědomím můžeme doporučit a také DOPORUČUJEME!!!!
 
 
 
 

Bye, bye 2018…

Je to tady zas, všichni jsme o rok starší, někdo moudřejší, někdo rozlámanější… Všichni ale bohatší o nové zážitky a zkušenosti. Před pár dny byl poslední den roku 2018, Silvestr… Oslava příchodu nového roku, takové to popíjení a bujaré veselé „na povel”… Na sociálních sítích se objevilo spoustu bilancování a analyzování celého roku, Instagram ovládlo #bestnine a ze všech stran na nás doteď vyskakují horoskopy s přelomovými a hlavně zaručenými informacemi o tom, co nás čeká příští rok. Ale co nás čeká v novém roce? To záleží jen a jen na nás… Ačkoliv spoustu věcí neovlivníme, můžeme se o to aspoň snažit – protože žít s pocitem, že pro danou věc uděláte maximum, je jednodušší, než si vyčítat, že jste něco neudělali nebo zanedbali… Jak na to?

Stanovte si reálně cíle! Předsevzetí jsou na nic. Je to každoroční folklór, taková všeobecná mantra, jejíž úspěšnost je mizivá. Proč? Protože se nám to hodí -   perfektní načasování – něco končí a něco nového by mělo začít a logicky, mělo by to být lepší, báječné, růžové, ba přímo zalité sluncem. O tom, že chcete něco změnit musíte být přesvědčeni vy sami. Pokud nechcete sami zhubnout, nebo chcete zhubnout jen proto, že Vám to někdo říká… nezhubnete. Chcete se změnit? Více cestovat? Vzdělávat se? Učit se jazyky? Přestat kouřit? Méně prokrastinovat?… Můžete! Můžete a dokážete vše…. Ale nedávejte si to jako předsevzetí… stejně jako povinná školní literatura, po chvíli se vám to začne protivit a dodržování Vás bude značně obtěžovat…

Neměřte vše na peníze! Ani hubnutí, ani sport, a dokonce ani cestování není otázka peněz, je to výmluva. Vše je možné přizpůsobit aktuální situaci a možnostem. Koupit více ovoce a zeleniny místo sladkostí a smažených nesmyslů? Koupit si permanentku do fitka, nebo prostě jen chodit více na procházky či běhat? Běhání přece nic nestojí a rozhodně to není o značkových botách a oblečení. A cestování? Letenky se dají sehnat poměrně levně a pokud není zrovna ve vašich možnostech cizina, cestujte po naší republice. Cestovat totiž neznamená nutně jenom exotiku, spoustu krásných míst je i u nás a na většinu se už i dávno zapomnělo. Jakkoliv je nezpochybnitelná důležitost a nezbytnost peněz pro běžný život, tak peníze neznamenají štěstí. Štěstí Vám přinesou lidé a zážitky. To Vám navíc nikdo nesebere… Takže neskrblete, užívejte!

 
Zorganizujte sebe a svůj čas! Také máte ve svém okolí systematické terminátory, kteří pracují minimálně za dva? Jsou výkonní a efektivní, dodržují termíny a NAVÍC (!!!) stíhají všechny mimopracovní akce a povinnosti! Jak to dělají?! Všimli jste si, že tito lidé většinou dlouhodobě plánují? Někdy se k nim sice objednáváte jako k zubaři, ale skulinu si na Vás ve svém nabitém diáři vždycky najdou. To, že si na vás najdou čas z nich dělá skvělé přátelé, ALE povšimněte si, prosím, slova DIÁŘ! Papírový, nebo v mobilu… stolní nebo kapesní… Pokud chceme ze svého času získat maximum, time management je základ! Je to cesta, jak skloubit práci a soukromí, jak být maximálně efektivní a nastavit priority tomu, s kým a čím chcete trávit volný čas.
 
ALE teď to nejdůležitější na závěr:

 BAVTE SE!
Užívejte si života, je to váš život a bude takový, jaký si ho uděláte…!
Nikdo za Vás nerozhodne, co je správné a co ne!

 Za redakci Maccafe.cz VÁM přejeme vše nejlepší do nového roku 2019! Děkujeme vám za přízeň! 

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Jeden člověk mi jednou řekl, že když podnikáš, reakční doba pro pozitivní výsledky trvá cca 3 – 5 let. A po celou tu dobu je důležité přijímat všechna úskalí, která nám život připraví. Čelit jim, bojovat, pokořovat je, vnímat, přijímat, těžit z nich…A pokud vytrvám i přes všechny hříčky osudu, tak se to prostě jednoho dne ZLOMÍ. A najednou se z klasického koloběhu „teď je to všechno super – jo, nic se neděje, takže je to vlastně pozitivní – teď bych to nejradši všechno zabalila…“ stane: „WOW, no super, práce je dost, lidi znám dost, příležitostí mám habakuk a sakra jenom jeden život na to, abych to všechno stihla.“ Ale TOHLE JE TEN TOBOGÁN, NA KTEREJ JSEM CELOU DOBU ČEKALA! Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Klasickej model, klasický holky, která, aniž by si to uvědomovala, měla vesměs všechno, co k životu potřebuješ. Skvělý rodiče, prima sestry, přítele a na to, že jí bylo sotva dvacet, tak i dobře placenou práci asistentky ve středně velké firmě. Život byl fajn, výplata chodila pravidelně, navazovala se nová přátelství a člověk se tak nějak začínal otrkávat a učit hospodařit s penězy....No…ano, UČIL. Ale žádný učený ještě z nebe nespadl, a tak i tahle lekce probíhala na několik opakování. Ono vážně najednou zjistíte, že jste byli v podstatě polobozi, když jste jako malí (cca do 18 let), vydrželi jenom s pár stovkama, za který jste si dokázali koupit sem-tam něco na sebe, spoustu drinků a když zbylo, klapla sem-tam nějaká ta sváča…Jak jsem šťastná, že jsem holka a nespasu toho tolik, jako pubertální kluk ve vývinu.

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Ale ten DOSPĚLEJ ŽIVOT, jooooooo, to je jiná jízda! Vyděláváte sotva dvacet tisíc a furt Vám to nestačí! Už vím, jak tvrdej chleba dospělej má. Pokud nechcete vsázet na jistotu ženského pokolení a jednoduše Vás to táhne dál, za výsledky, úspěchem a uznáním… tak se jednoho dne zblázníte a Vaše nedorostlá a nedospělá (to jsem ale v tu dobu ještě nevěděla) hlava zavelí, že „Takhle teda ne! My máme na víc!“ a ani se nestačíte rozkoukat a už nesete svému nadřízenému výpověď, protože „mně je tady škoda, já se budu živit jako podnikatelka, hezky od stolu doma. Jdu do toho s kamarádkou, kterou znám už celýho půl roku a ta kočka je fakt férová a spolu to zvládneme.“.
No, tak jsme to zvládly. Kočka se mnou přestala mluvit, vzala mi obživu a já se musim sakra točit, abych zase měla aspoň těch pár stovek. Tatííííí, dáš mi dvě kila, prosím? Jdu ven s holkama…Bejby, probuď se z tý pohádky. Už dávno s rodiči nežiješ! A rozhodně se nehodláš potupně vracet. Tohle sis nadrobila, tak si to taky pěkně sněz – dobrou chuť. Že ti ty okoralý kůrky nechutnají? No, tak to je mi líto, je to to jediný, co máš…ještě si můžeš dát k večeři kořínky z počůranýho parku a kameny, ty ti v tom žaludku vydrží o trochu déle….a ledviny ti jistě taky poděkují.

Hmmm, nevadí, mám přítele – skvělýho parťáka, se kterým to všechno zvládneme. Hledám si práci a jsem ochotná vzít v podstatě jakoukoliv asistentskou pozici, která mi dá aspoň drobnou jistotu. A najednou lítám ve vesmíru, kterýmu ale ani za mák nerozumím. Ty lidi mluví jinak, přemýšlí jinak, fungují jinak a jak jsem byla zvyklá pracovat ve společnostech, kde už jsem trošku nějaké to slovo měla…Ano, tušíte správně, stala se ze mě profesionální PODRŽTAŠKA! A v jednu chvíli, kdy jsem přišla i o toho báječnýho kluka a taky střechu nad hlavou a hrdost a přátelé, jsem měla jenom to. Jak já jsem za to vlastně vděčná! Najednou se mojí druhou rodinou stala vlčí smečka. A ač se to může zdát jakkoliv na palici, být součástí smečky je vlastně fajn.

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Celý to živelný šílenství řídí jeden Alfa samec, kterej si dává sakra záležet, aby tlupu zdivočilých psů udržel při sobě. Bum – bum – bum – střih, pár dalších šrámů…a už-už se nám z housenky začíná líhnout přenádherný motýl. Křídla má ještě trošku unavená a zmuchlaná a tak může pro tuhle chvíli na nějaký dlouhý lítání zapomenout…ale už to umí. No dyť jo! Už vím, jak se lítá, teď už musim jenom cvičit a vono to půjde….Sakra joooo, vono to půjde a já se budu vznášet…

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Tak tohle…TOHLE JE FAKT HUSTÝ! Já nejsem motýl…Jsem jestřáb! Dámy a pánové, připravte se na seznámení s dravcem! Teď už se nebojím všech predátorů, jenom některých, a i to dost omezeně. Protože já sama JSEM PREDÁTOR se sakra vostrym a tvrdym zobákem.
A že jsem ženská? To má jako být nevýhoda? Omyl – my tolik nepláčeme, nás šrámy tolik nebojí, křídla při přeletu sice bolí, ale my to hecnem a doletíme, kam potřebujeme…a s hlavou vztyčenou.
 
Joooo, s hlavou vztyčenou – ZA KAŽDÝ OKOLNOSTI!
 
 

ŠKODA AUTO podporuje organizaci Zdravotní klaun

› Podpora organizace Zdravotní klaun součástí dlouhodobé strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO 'ForFuture'

› Zdravotní klauni rozdávající smích a radost dětem hospitalizovaným v nemocnicích a klientům v domovech pro seniory
›  ŠKODA AUTO projekt Zdravotní klaun  podporuje finančně i zapůjčením čtyř vozů
 
Mladá Boleslav, 14. prosince 2018 – Podpora dětí je dlouhodobou prioritou strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO 'ForFuture'. Automobilka proto prodlužuje partnerství projektu Zdravotní klaun, v jehož rámci navštěvují speciálně vyškolení a
certifikovaní klauni děti hospitalizované v nemocnicích po celé České republice a pomáhají jim úsměvem překonat nelehké období. Projekt se přitom úspěšně rozšířil i o návštěvy
klientů v devíti domovech pro seniory, pro které jsou klauniády vítaným zpestřením v jejich osamělosti.
 
ŠKODA AUTO je stabilním partnerem neziskové organizace Zdravotní klaun již 17. rokem. I letos tento program podpořila finančně a zápůjčkou čtyř vozidel. Organizace Zdravotní klaun během
jedné z klauniád převzala na půdě pražské Fakultní nemocnice v Motole symbolický šek na částku 500 000 Kč.
 
„Péče o děti je jednou z priorit strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO. Zdravotním klaunům pomáháme již od roku 2002, a když v provozu potkáte vozy ŠKODA s výraznými logy
Zdravotního klauna, víte, že jedou malým pacientům dodat odvahu a optimismus, či potěšit klienty domovů pro seniory,“ říká Bohdan Wojnar, člen představenstva společnosti ŠKODA AUTO za oblast lidských zdrojů.
 
„Stabilní podpora ze strany společnosti ŠKODA AUTO, které si velice vážíme, nám umožňuje i nadále rozvíjet zdravotní klauniády a těšit tak velké množství dětských pacientů a seniorů,“ říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Zdravotní klaun Kateřina Slámová Kubešová.
 
ŠKODA AUTO podporuje organizaci Zdravotní klaunŠKODA AUTO vedle finančního příspěvku poskytuje organizaci Zdravotní klaun také čtyři vozy, kterými klauni jezdí po celé České republice na své návštěvy. V rámci projektu nyní pracuje 86
speciálně vyškolených Zdravotních klaunů, kteří navštěvují děti v celkem 62 nemocnicích, seniory pak v 9 zařízeních, ve vážných případech i v domácnostech. Zejména u dlouhodobě
hospitalizovaných dětí s vážnější diagnózou je rozptýlení a zlepšení nálady velmi vítaným a účinným doplňkem léčby. Nejen děti, ale i jejich rodiče, zdravotní sestřičky či lékaři bývají vtaženi do netradiční lékařské vizity, na jejímž konci je atmosféra na oddělení mnohem veselejší a
optimističtější. Podobně pozitivní účinky mají klauniády také u seniorů, kterým pomáhají od pocitů osamění či apatie. V letošním roce se už takto uskutečnilo přes 3 800 klauniád pro více než 70 000 dětí a seniorů.
 
Organizace Zdravotní klaun je partnerem renomovaných mezinárodních organizací RED NOSES International a European Federation of Hospital Clowning Organizations. K potřebným míří jak
s klauniádami na nemocničních pokojích, tak i s výmluvně nazvanými programy jako jsou Cirkus Paciento, Kutálka, Koš plný humoru, Přezůvky máme! či unikátním programem ‚NOS!’ (Na Operační Sál!), který má za cíl odbourat stres u malých pacientů i jejich rodičů těsně před operačním zákrokem. Speciálně proškolení Zdravotní klauni doprovázejí děti celým předoperačním procesem, odvezou je až před operační sál, a následně se malým pacientům věnují i
bezprostředně po operačním výkonu.
 
ŠKODA AUTO se na poli firemní společenské odpovědnosti 'ForFuture' zaměřuje na čtyři základní pilíře, k nimž vedle podpory dětí patří i dopravní bezpečnost, technické vzdělávání a bezbariérová mobilita. Mezi další projekty spadající do priority Péče o děti patří dlouhodobá spolupráce s Nadací Terezy Maxové dětem. Pomocí projektů 'Rozjedu to!' a Vzdělávacího fondu nadace Terezy Maxové dětem a ŠKODA AUTO podporuje ŠKODA AUTO rozvoj dětí z dětských domovů a jejich přípravu na život a pracovní prostředí až dětský domov opustí. K tomu je nutno přičíst i výraznou ekologickou angažovanost a aktivní podporu regionů, v nichž se nachází výrobní závody ŠKODA AUTO.
 
Společnost ŠKODA AUTO se letos stala absolutním vítězem v soutěži Top odpovědná velká firma, kterou každoročně uděluje nezávislá platforma Byznys pro společnost a vyzdvihuje tak firmy, které se dlouhodobě a strategicky věnují odpovědnému podnikání, snižování dopadu na životní prostředí a podpoře komunitních a společenských aktivit. Ocenění pod záštitou Poslanecké sněmovny,
Senátu ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí se uděluje již od roku 2011.
 

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?

Robert Bryndza ve své páté knize s Erikou Fosterovou s názvem Chladnokrevně opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh a vede nitky ke konci, jenž rozhodně vzbudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele…

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?
Jsou věci, na které se nepřipravíte…

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká pří­jemné překvapení… Ale na to, co do­opravdy najdou uvnitř, když se jim zre­zivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připra­ven…
Byť to není poprvé, co detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šo­kuje. O dva týdny dříve bylo navíc nale­zeno v podobném kufru tělo mladé ženy.
Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se
i u nich najít nějaké styčné body s přípa­dem těl v kufrech?
 
 
 
416 stran, formát 145 x 205, pevná vazba s přebalem, sametové lamino, 399 Kč
 
Spot ke knize: https://www.youtube.com/watch?v=w78Horo3FJg

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?O autorovi:
Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým man­želem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již pro­daly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Foste­rovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath (Do posled­ního dechu), Cold Blood (Chladnokrevně) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně ladě­ných za­hraničních bestsellerů.
Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách www.robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Face­booku a Instagramu.
 

Ohlasy:
Opět se vyplatilo čekat na další díl, protože příběh byl opět naprosto skvělý, a to podle mě natolik, že jsem musela přerovnat i svůj žebříček oblíbených Bryndzovek. Chladnokrevně u mě totiž naprosto převálcovalo mé nejoblíbenější Temné hlubiny a získává tak první místo na mém stupni vítězů.
– Šárka, Deník jedné knihomolky
 
Troufám si tvrdit, že se jedná zatím o nejlepší knihu, kterou Robert napsal. Všechno je opravdu pečlivě promyšlené a čtenář se stává posedlým v touze držet knihu v ruce a číst a číst. Vlastně ne, doslova hltat stránku za stránkou, jen aby věděl, jak celý příběh vlastně skončí.                      
  – Jana, Pinky v knihách

 
Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší. Je to #musthave tohoto pololetí!                                                                    – Darina, Darameganknihy
 
K dispozici na vyžádání:
  • PDF knihy
  • recenzní výtisky
  • ukázky
  • knihy do soutěže
Poptávejte i předchozí knihy: Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu
 

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil

Stále více dětí onemocní diabetem 1. typu, jehož léčba je možná za pomocí inzulínu. Jen ve FN Motol byla od začátku roku cukrovka zjištěna u 30 pacientů. Příčiny tohoto trendu, se kterým se potýká i mnoho dalších zemí v Evropě, se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit. Podle jedné z možných hypotéz (tzv. hygienická hypotéza) se tak děje z toho důvodu, že v kojeneckém a batolecím věku se dítě nedostává do styku s běžnými patogeny, které se přirozeně vyskytují v jeho okolí.

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil V současné době existují nepřímé důkazy, že pokud se imunitní systém v raném věku nesetkává s běžnými infekty, může selhat ve své hlavní roli rozpoznávání mezi vlastním a cizím a způsobit následně některé z autoimunitních onemocnění, jako je například diabetes 1. typu. „Čistota za každou cenu a neúměrný strach, aby se dítě něčím nenakazilo, pak pro něj mohou mít zcela opačný efekt,“ říká prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D., vedoucí lékař Diabetologického centra Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
 
Diabetes neboli cukrovka v současné době postihuje přibližně každé pětisté české dítě. Nejčastějším typem je diabetes 1. typu, což je autoimunitní, na obezitě nezávislé onemocnění, které vyžaduje celoživotní léčbu inzulínem. To, že se cukrovka objevuje již v raném věku, představuje pro malého pacienta do budoucna opravdu závažný problém. Přibývá totiž těch, kteří prožijí prakticky celý život s diabetem, neobejdou se bez pravidelné aplikace inzulínu a je u nich větší pravděpodobnost pozdních komplikací, z nichž nejobávanější je postižení ledvin, očí a nervů.
 
Zamezit rozvoji těchto závažných komplikací lze prostřednictvím dlouhodobého udržování hladiny krevního cukru v takové výši, aby co nejpřesněji kopírovala hodnoty zdravého člověka. To je však v praxi extrémně složité, protože diabetes 1. typu je u dětí velmi labilní. „Dochází k tomu, že krevní cukr často kolísá bez zjevných příčin a rodiče dětí musí reagovat na okamžitou situaci přidáním dávky inzulínu v případě vzestupu, nebo naopak dodáním rychlých cukrů při rychlém poklesu glykémie. Proto byli někteří rodiče nuceni měřit svým dětem krevní cukr glukometrem i 15x denně, což pro celou rodinu představovalo významnou zátěž organizační i psychickou, říká profesor Šumník.
 
Tuto situaci se lékařům daří postupně účinně zlepšovat. Díky technologickému pokroku i částečné úhradě zdravotních pojišťoven se stále více v léčbě diabetu 1. typu uplatňují tzv. kontinuální monitory glykémie. Jde o malé přístroje, které měří koncentraci glukózy v těle pomocí senzoru zavedeného podkožně, a které pravidelně informují své nositele o aktuálních hodnotách. Údaje je možné přenést přes mobilní telefon k rodičům, kteří jsou informováni o aktuálním vývoji a mohou v případě potřeby včas zasáhnout. Systém má v sobě také zabudované alarmy, které dítě s diabetem upozorní, že se jeho krevní cukr dostává mimo doporučené rozmezí. Pokud je senzor navíc spojen s inzulínovou pumpou, může do určité míry automaticky ovládat dávkování inzulínu.
 
Přesná klíčová data o léčbě českých diabetických dětí poskytuje národní registr dětského diabetu ČENDA, který byl spuštěn v roce 2013. Z jeho dat vyplývá, že za posledních 5 let se zlepšila kontrola diabetu u dětí natolik, že riziko vzniku pozdních komplikací pokleslo o více než 30 %. Klíčové parametry získané z registru ČENDA ukazují vynikající kvalitu péče a kontrolu diabetu zcela srovnatelnou s nejlepšími světovými centry. Nikoli náhodou bylo absolutně nejlepšího výsledku dosaženo v roce 2017, kdy se do praxe začaly zavádět kontinuální monitory glykémie. Na základě analýz je tak nezpochybnitelné, že tato nová technologie má na zlepšujícím se trendu významný podíl. Přestože zkušenost s touto technologií mělo dosud pouze 40 % českých dětí s diabetem 1. typu, z nichž přibližně 15 % ji využívá trvale, zlepšení u nich bylo zcela zásadní, skokové. To ukazuje na velký potenciál této metody při dalším zlepšování prognózy dětí s diabetem 1. typu.
 
Fakultní nemocnice v Motole je největší zdravotnické zařízení v České republice a jedno z největších v Evropě. Je rovněž hlavní výukovou základnou studentů    2. LF UK a sídlí zde i některá pracoviště 1. LF UK. FN Motol poskytuje základní, specializovanou a superspecializovanou zdravotní péči a služby v lékařských oborech formou ambulantní a lůžkové péče pro děti, dospělé a seniory. Stavebně ji tvoří dva propojené monobloky (dětská a dospělá část) a několik samostatných pavilonů. Ve FN Motol bylo v roce 2017 na 55 klinikách provedeno více než 1,1 mil. ambulantních ošetření a hospitalizováno téměř 80 tisíc pacientů.
 

Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové

Papuánské výzkumné centrum Binatang (New Guinea Binatang Research Centre), které založil a vede český ekolog Vojtěch Novotný z Biologického centra AV ČR, včera slavnostně otevřelo svůj největší výzkumný nástroj – padesátimetrový jeřáb ke studiu lesní ekologie. Tento nově postavený jeřáb se stal osmým na planetě a patří mezi tři výzkumné jeřáby, které jsou umístěny v tropickém deštném lese s chráněným územím. Využívat jej budou pro své biologické a ekologické experimenty vědci z celého světa.

Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové

Jeřáb s názvem Kalim Koil Batet (KAKOBA) je 45 metrů vysoký a má padesát metrů dlouhé rameno, díky němuž se badatelé dostanou do korun stromů na rozloze téměř jednoho hektaru lesa. Je postaven v nížinném pralese u vesnice Baitabag v oblasti Madang v severovýchodní části ostrova Papua Nová Guinea. Nákladná a velmi náročná stavba jeřábu v těžko přístupném terénu tropického pralesa byla financována z prestižního evropského grantu profesora Vojtěcha Novotného (ERC Advanced grant), který se zaměřuje na výzkum biodiverzity a složitých vztahů lesních ekosystémů.


 
Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové
Jeřáb byl uveden do provozu ve středu 5. prosince při velké celodenní slavnosti, které se zúčastnili reprezentanti všech univerzit a výzkumných ústavů v zemi, politici, média, zástupci místních komunit, ochrany přírody a široká veřejnost. Na ceremonii vystupovaly tři skupiny domorodých tanečníků, vesnická hudební skupina a byli přivoláni i lesní duchové. „Jeřáb je dokonalým příkladem trvale udržitelného projektu.


Stařešina vesnice, na jejichž pozemcích jeřáb stojí, slíbil, že se o něj budou starat až do druhého příchodu Ježíše Krista na zem,“ prozradil Vojtěch Novotný. Jeřáb má i vlastní muzeum a informační centrum, které nabízí výlety do třísethektarového území nížinného pralesa v této oblasti. 

Výzkumná stanice Binatang byla založena v roce 1997 a za dobu své existence si vydobyla mezinárodní prestiž. Soustředí se na poznání biodiverzity tohoto ostrova a zasloužila se mimo jiné i o zpřesnění odhadu počtu druhů hmyzu, které žijí na naší planetě. Výsledky týmu profesora Novotného přispívají k obecnému pochopení ekologických principů. Studium složitých vztahů rostlin a zvířat v tropickém lese, kde spolu na až 500 druzích dřevin může žít 10 tisíc druhů hmyzu, umožňuje lépe porozumět i zjednodušeným lesům u nás doma. Poznatky jsou rovněž důležité pro ochranu biologické rozmanitosti lesů.
 

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkách

Odložené životy: Rohingové i po roce žijí v zoufalých podmínkách a čelí nejisté budoucnosti
Uplynul již rok a půl od chvíle, kdy z Myanmaru začali ve velkém utíkat Rohingové do Bangladéše. Postupně jich prchlo přes 700 tisíc. Uvázli přitom v kruhu utrpení a sužuje je špatný zdravotní stav, což je výsledkem špatných životních podmínek v nahodile vzniklých provizorních táborech. Negativní roli hraje i odmítání jejich právního postavení. 

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchDne 25. srpna 2017 zahájila myanmarská armáda nové operace proti Rohingům, což sebou přineslo rozsáhlé násilí a zkázu, které vyústily v útěk více než 706 tisíc lidí do sousedního Bangladéše. Připojili se tak k více než dvěma stům tisícům těch, kteří uprchli do Bangladéše při předchozích vlnách násilí. Celkový počet Rohingů v bangladéšském Cox's Bazar narostl na více než 919 tisíc.
Lékaři bez hranic tam během dvanácti měsíců poskytli v devatenácti zdravotnických zařízeních nebo mobilních klinikách více než 656 200 zdravotnických konzultací. Zpočátku více než polovinu pacientů ošetřovali kvůli zraněním způsobených násilím. Brzy se objevily další zdravotní problémy související s nehygienickými podmínkami v přeplněných táborech.
 
„Je nepřijatelné, že vodnatý průjem zůstává jedním z největších zdravotních problémů, s nímž se v táborech potýkáme. Infrastruktura, která by pomohla pokrýt byť jen ty nejzákladnější potřeby obyvatelstva, stále není na místě. A to má zásadní vliv na to, jak tam lidé žijí,“ říká Pavlo Kolovos, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Bangladéši.

Bangladéš ukázal výjimečnou velkorysost tím, že otevřel uprchlíkům dveře, avšak po dvanácti měsících je osud Rohingů stále velice nejistý. Hostitelské státy v regionu jim upírají formální právní status. A to navzdory tomu, že jsou uprchlíky a kvůli Myanmaru jsou bez státní příslušnosti. „Vlády a organizace, které se ve věci angažují, je udržují ve stavu neustálé nejistoty a zranitelnosti – činí tak tím, že odmítají uznat právo Rohingů na status uprchlíka, nebo jim dát nějaký jiný právní status," podotýká Kolovos. Kromě toho ti, kteří mají vliv na vládu Myanmaru, nevyvinuli tlak na to, aby Myanmar přestal s pronásledováním Rohingů. Tedy, aby přestal s tím, co vede k jejich vysídlení.

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchJe to oblast monzunů. A uprchlíci nemají k dispozici pevné stavby
Rohingové jsou už dlouho v Myanmaru vyloučeni ze zdravotní péče, což znamená, že je u nich velmi nízká proočkovanost. Preventivní zdravotní opatření jsou proto zásadní. Očkovací kampaně podporované Lékaři bez hranic přispěly k prevenci vypuknutí cholery a spalniček a k omezení šíření záškrtu. 
„Na přelomu listopadu a prosince 2017 se v táborech potvrdila ohniska žloutenky, spalniček a bohužel také záškrtu. Přitom záškrt díky očkování z planety téměř vymizel. Očkuje se proti němu od roku 1946 a očkovaný člověk neonemocní. Jenže Rohingové nemají přístup ke zdravotní péči už několik generací a očkovaní nejsou,“ přibližuje farmaceut Stanislav Havlíček, který působil na misi Lékařů bez hranic v oblasti Cox´s Bazar od loňského prosince do letošního března.

Snaha o poskytování dlouhodobé a plošné humanitární pomoci je omezena. Děje se tak pod záminkou, že se Rohingové brzy vrátí do Myanmaru. Podmínky, které Rohingové musejí snášet v náhodně budovaných a provizorních táborech, nesplňují mezinárodní humanitární normy. Uprchlíci stále žijí ve stejných dočasných plastových a bambusových přístřešcích, které byly postaveny po jejich příchodu.
„V oblasti, kde jsou běžné cyklóny a monzuny, nemají rohingští uprchlíci k dispozici téměř žádné pevné stavby, což má vliv na jejich pocit bezpečí a důstojnost,“ přibližuje Kolovos. Jeden uprchlík, se kterým Lékaři bez hranic hovořili, popsal, jak zranitelně se jeho rodina v táboře cítí: „Když prší, sedíme všichni spolu, celá rodina (držíme příbytek), aby nám dům neuletěl. V noci je tu hrozná tma, nemáme žádné osvětlení."

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchVzhledem k násilí, jemuž byli Rohingové v Myanmaru vystaveni (a traumatům, která to způsobuje) je rovněž nedostatečná i péče o duševní zdraví a péče o zranění způsobená v důsledku sexuálního a genderově motivovaného násilí. Komplikace působí také nevyjasněný právní status Rohingů. Kromě toho jsou Rohingové drženi v táborech a většina v nich má špatný přístup k čisté vodě, latrínám, vzdělání, pracovním příležitostem a zdravotní péči.
Je tudíž zapotřebí nalézt trvalejší řešení situace, jelikož vysídlení rohingských uprchlíků pravděpodobně potrvá delší dobu. „Faktem je, že stovky tisíc Rohingů byly vysídleny po mnohá desetiletí v Bangladéši i jinde a může trvat další desetiletí, než se budou moci bezpečně vrátit do Myanmaru, pokud k tomu vůbec dojde. Rozsah a míra utrpení Rohingů si zaslouží mnohem výraznější reakci – na místní, regionální i globální úrovni. Zároveň musí pokračovat tlak na vládu Myanmaru, aby zastavila svou kampaň proti Rohingům," uzavírá Kolovos.

Lékaři bez hranic pracovali v Bangladéši poprvé v roce 1985. Od roku 2009 provozují zdravotnické zařízení a kliniku poblíž provizorního tábora Kutupalong v oblasti Cox's Bazar a nabízejí komplexní základní a pohotovostní zdravotní péči, jakož i lůžkové kapacity a laboratorní služby pro rohingské uprchlíky a místní komunitu. V reakci na příliv uprchlíků do Cox's Bazar Lékaři bez hranic významně navýšili svou přítomnost v oblasti a výrazně rozšířili činnost, která zahrnuje zajištění vody, sanitaci a lékařské služby. Lékaři bez hranic také poskytují zdravotní péči Rohingům a dalším marginalizovaným komunitám v Malajsii a Myanmaru. Jinde v Bangladéši působí ve slumu Kamrangirchar v hlavním městě Dháce, kde poskytují péči o duševní zdraví, reprodukční zdravotní péči, služby k plánovanému rodičovství, poporodní poradenství a také program ochrany zdraví zaměstnanců továren.
 
 

RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOU

Vteřina, která může člověku změnit život – zástava srdce je nekompromisní. Pak nastává boj s časem, při kterém pro změnu musí být nekompromisní každý s nás. Co nejrychleji musí být zahájena kardiopulmonální resuscitace, jinak dojde u nemocného k odumření mozkových buněk. Základy resuscitace by měli ovládat všichni napříč věkovými generacemi, protože zástava srdce se netýká pouze lidí v důchodovém věku, ale i mladých a zdánlivě zdravých lidí a sportovců. Hlavním faktorem úspěchu je rychlost zahájení a účinnost provedení resuscitace. Jen málo lidí by však resuscitaci provedlo správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si připomínáme 16. října.
 
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOUOnemocnění srdce a cév jsou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Nejdramatičtější formou úmrtí je pak náhlá srdeční smrt. U mužů mezi 60–69 lety věku a s anamnézou srdečního onemocnění se může tato forma vyskytnout až v 8 případech na 1000 obyvatel, ženy pak mají vyšší výskyt náhlých úmrtí ve skupině bez předchozího známého srdečního onemocnění. Díky zkušenostem získaných záznamem EKG při resuscitacích je znám předpoklad, že většina náhlých úmrtí je důsledkem závažných srdečních arytmií jako fibrilace komor. Srdce přestane čerpat krev a důsledkem je rychlá ztráta vědomí, nehmatný pulz a následná zástava dýchání. Pokud není co nejrychleji zahájena kardiopulmonální resuscitace, dojde během 5 minut k odumření mozkových buněk a pro nemocného to má fatální důsledky. Takovému člověku může pomoci každý z nás. „Když někdo upadne do bezvědomí, je primárně nutné zjistit, zda dotyčný dýchá. Pokud ne, snažíme se nejprve rychle zprůchodnit dýchací cesty záklonem hlavy se zvednutím brady, zběžně prohlédnout ústa a odstranit případná cizí tělesa jako zubní náhrady apod. Pokud nemocný sám dýchá a má hmatný pulz, může být umístěn do stabilizované polohy vleže na boku s opakovanými kontrolami životních funkcí. Pokud je pacient v bezvědomí, nereaguje ani na oslovení a na bolestivé podměty, nedýchá, měla by být zahájena co nejrychleji nepřímá srdeční masáž a pokud zachránce umí a chce i umělé dýchání z úst do úst,“ říká PhDr. Lenka Sentivanová, instruktorka kurzu základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace IKEM a dodává: „Světovými standardy je uváděna jako ideální frekvence zhruba 10 až 12 dechů za minutu a hrudník by měl být rytmicky stlačován rychlostí 100-120 pohybů za minutu, přičemž stlačení má trvat zhruba stejně co uvolnění komprese. Hrudní kost by měla být stlačována dostatečnou silou tak, aby došlo k jejímu snížení přibližně o 5-6 cm. Masáž srdce a dýchání z úst do úst by mělo být prováděno v poměru 30:2, primární však zůstává masáž srdce, která resuscitovanému dává větší šanci, že zástavu srdce přežije.“
 
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOUPokud je resuscitace úspěšná, pacienta si převezmou zástupci záchranné služby, kteří mu poskytnou odbornou péči, napojí jej na ventilátor, udržují v umělém spánku a předají personálu v nemocnici. „V případě, že je pacientovi obnoveno vědomí, je v Kardiocentru IKEM dále vyšetřen, zda má nebo nemá srdeční onemocnění, které by mu mohli naši lékaři léčit. Ve většině případů pak pacientovi voperujeme tzv. implantabilní kardioverter-defibrilátor, který mu pomůže dát činnost srdce zase do normálu. Jsou však také případy, kdy je zástava srdce pro pacienta natolik zásadní, že mu lékaři musí dát mechanickou srdeční podporu, která je u pacientů s pokročilým srdečním selhání schopna plně převzít úlohu srdce v krevním oběhu a zcela tak pacientovi obnovit dostatečný srdeční výdej,“ podotýká přednosta Kardiocenta IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a doplňuje: „Překvapivé je, že se srdeční zástava čím dál častěji objevuje i u zdravého a věkem mladého pacienta do 30 let. Výjimkou bohužel nejsou ani vrcholoví i rekreační sportovci, které by nenapadlo, že je něco podobného může kdy potkat. Základy resuscitace by tak měli umět všichni lidé napříč věkovými generacemi. Každý z nás by měl být připraven poskytnout první pomoc lidem na ulici, kamarádovi ve škole nebo spoluzávodníkovi na běžeckém závodě.“
 
Stěžejním faktorem úspěšného provedení kardiopulmonální resuscitace je rychlost a efektivní účinnost. Pro spoustu lidí je tato problematika stále velkou neznámou a nedokázali by provést všechny úkony správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si lidé napříč zeměmi připomínají vždy 16. října. „Jsem velmi rád, že se Institut klinické a experimentální medicíny připojil svými aktivitami k Evropskému dni záchrany životy a přispěje tak k většímu povědomí o této problematice. Těší mě, že jako největší superspecializované zdravotnické zařízení v této zemi jdeme všem příkladem a všichni naši zaměstnanci napříč zaměřením musí absolvovat kurz základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace. U příležitosti konání Evropského dne záchrany života mají možnost absolvovat tento kurz i nejbližší a rodinní příslušníci zaměstnanců,“ uzavírá ředitel IKEM MUDr. Aleš Herman, Ph.D.
 

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovech

V předvánočním čase je třeba myslet i na ty, kteří neměli v životě tolik štěstí. Své o tom vědí i známé tváře, které neváhaly a přišli do pražského obchodního centra Europark podpořit již čtrnáctý ročník akce Dopisy Ježiškovi. Akci letos poprvé zaštítil Nadační fond Hanky Kynychové, který již dvanáct let pořádá oblíbený charitativní taneční projekt pro děti z dětských domovů: Hejbejte se a zpívejte s Hankou Kynychovou. A právě děti z dětských domovů budou mít díky akci Dopisy Ježíškovi hezké Vánoce.

Děti z dětských domovů, spolupracující právě s Hankou Kynychovou, si mohly napsat svoje přání a návštěvníci Europarku pak jejich přání plní. „Mnoho let jsem si přála vánoční strom splněných přání. Když mi letos moje manažerka Kačka Fingralová řekla, že nás oslovil Europark, a že se mi moje přání konečně splní, byla jsem šťastná. Do akce se přihlásilo 349 dětí z dětských domovů z celé České republiky a přání ze stromečku v Europarku pomalu mizí, což je krásné,“ sdělila známá cvičitelka.

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovechNa předvánoční setkání, kde byla letošní akce Dopisy Ježíškovi představena, dorazila i celá řada známých tváří, které Nadační fond Hanky Kynychové podporují již mnoho let. Linda Finková, Petr Kutheil a Adéla Částková neváhali a odpolední program v oblíbeném obchodním centru v Praze ve Štěrboholech zpestřili svým zpěvem. Zároveň svěřili, jak tráví Vánoce. Linda Finková má prý v ulici nejkrásnější dům, co se světelné výzdoby týká. To Petr Kutheil tráví naprosto tradiční Vánoce a nyní má myšlenky jen na svojí nově připravovanou desku.

Dorazili také moderátorky Jana Adamcová, Kristina Kloubková, tanečnice Libuška Vojtková – Rohlíčková, oblíbený fotbalista Pavel Horváth či herečka Denisa Pfauserová. Kristině Kloubkové, Libušce Vojtkové - Rohlíčkové a Pavlu Horváthovi jsme byli v patách a zjistili jsme, že si ze stromu přání vybrali a neváhali zakoupit dětem z dětských domovů dárečky, aby jejich Vánoce byly o něco hezčí.  Kristina Kloubková si vybrala sportovní tašku a Pavel Horváth zase technické vymoženosti. Odměnou za jejich dobrý skutek jim bylo ručně vyrobené přáníčko, které obdrží každý, kdo se rozhodne dětem dáreček koupit. Chcete-li i vy udělat dobrý skutek, máte možnost až do 18. 12. 2018 v Europarku Štěrboholy.  
 

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to… Ale nelituji!

Když jsem začala chodit se svým budoucím manželem (vojákem), přesněji brát náš vztah vážně, nadhodila jsem mu, aby si našel jiné zaměstnání. Po pár měsících, po uši zamilovaná do „pana dokonalého“, jsem už snila o budoucím životě s ním – od destinací společných dovolených, přes uspořádání svatby na zámecké zahradě, až po vize, jak skvělý by byl táta pro „mé“ děti. Ale v žádném z těchto snění jsem nefigurovala jako manželka vojáka…

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství první – jak jsem nechtěla spojit svůj život s vojákem
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo devět, zůstala jsem s maminkou, která se o tři roky později znovu vdala a za další tři roky znovu rozvedla. Z pro mě tehdy (možná dodnes?) malicherných důvodů. Tím více jsem se už od puberty utvrzovala v přesvědčení, že já to nesmím zopakovat.
Najednou mi bylo 24, byla jsem už poněkolikáté, ale tentokrát „jinak“ tak strašně zamilovaná… Přesto opatrná. Když jsem si měla připustit, že můj vyvolený bude ke všem těm běžným nástrahám, které rozvracejí vztahy, ještě sloužit v armádě, vyhodnotila jsem to jako obrovskou překážku. Od nasazení v misích, přes riziko opakovaného stěhování, po těžko představitelný život, kdyby se mu něco stalo.
Jedna věc je, že zamilovaný člověk negativa vytěsňuje, ale já si už v pubertě vytkla za „životní program“ nepřipustit, aby moje děti zažily rozvod, natož dva, ztrátu otce z horšího důvodu už vůbec ne. Takže, když jsem se zamilovala do vojáka, jakkoli byl ve všech dalších ohledech báječný, došlo to tak daleko, že jsme se kvůli té „překážce“ (pochopitelně o změně práce nechtěl ani slyšet, žil svůj sen) rozešli.
On pocházel z harmonické rodiny a stát se vojákem byl jeho dětský sen, ve svém životním plánu „sloužit vlasti a být dobrým manželem a otcem“ nespatřoval sebemenší rozpor. Vnímal to (a dodnes vnímá) jako nejvyšší ctnosti a životní mety, takže si dost dobře neuvědomoval/nedokázal připustit, že můj pohled byl tehdy jiný, plný otázek a obav, že v případě spojení našich životních drah bych tedy já musela opustit celý svůj dosavadní životní rámec.

Ne v tom smyslu, abych se hned někam stěhovala, změnila svoji práci nebo zůstala hned na půl roku sama, jenže mně právě stačilo to vědomí, že to tak dříve či později bude, což pro mě bylo totéž, jako „rovná se strádání a rozvod“. Oba dva jsme byli svému dosavadnímu způsobu života přivyklí, měli jej rádi, protože ani neznali nic jiného.

Tak jsme se rozešli – tzv. z rozumu (mého). Už za pár týdnů jsem nabyla dojmu, že život bez něj je daleko horší, než by býval byl život s ním. Tak jistě, zamilovaný člověk má nasazeny pověstné růžové brýle a na povel se neodmiluje, ale i tak, nebo přesto… Rozhodla jsem se „pochlapit“ a akceptovat, že pokud chci být s ním, tak tedy i s jeho druhou láskou – armádou. Bojovat o něj, bojovat s ním. Být slabá do té míry, že podlehnu citu, být silná do té míry, že si za to ponesu následky. (Napadá mě – není právě tohle definice přechodu od zamilování k lásce?)

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství druhé – od úvah do reality
Předchozí snad vyznělo romanticky, ale když jsme se k sobě vrátili, začali budovat a prohlubovat náš partnerský vztah, všechno tím teprve začalo. Vnímala jsem to jako závazek vůči němu i sobě samé – udržet a ještě posílit ten vztah. Ačkoli byl často pryč…
…A přestože mnohokrát propásl všechny ty „zásadní události“: narozeniny, výročí, někdy i Vánoce (vlastně, časem jsem začala považovat za výhodu, že 24. prosince je mám se svými rodiči a o pár dní, jednou i o pár měsíců, později znovu s ním – kdo jiný si užije řízky, salát a rozbalování dárků dvakrát ročně?), později už nešlo jen o naše svátky, ale i první kroky, narozeniny, besídky a další události v životech našich dětí… No, abych byla upřímná, slavit se dá cokoli kdykoli, podělit se na dálku o radosti i starosti s dětmi, které rostou jen jednou, je těžší, třebaže tedy pobíhá kolem zbytek rodiny. Každopádně, žít se s tím dá.

Musela jsem se smířit také s tím, že budu muset potlačit mnohé své ambice, protože zatímco on je profesionální voják, ze mě se stává profesionální manželka a matka. Ne snad, že by to do značné míry nebyla úloha žen obecně, ale pokaždé, když s vámi manžel nemůže být, musíte tak nějak kromě zvládnutí svojí role ještě suplovat tu jeho (a zapojení nové televize je z toho to nejmenší).
Musela jsem taky přijmout, že nebudu mít zdaleka tolik věcí pod kontrolou – že vám dovolenou nebo přesčas naplánuje zaměstnavatel, je jedna věc, ovšem armáda určuje daleko více věcí a daleko méně předvídatelně. A nejen armáda, ale ti, kdo rozhodují o jejím nasazení (při povodních vyšší moc, při misích nějaké mezinárodní organizace a zájmy) – to jsem se naučila buď si nějak nastudovat, zdůvodnit, nebo naopak pominout.

Musela jsem se vyrovnat s tím, že okruh jeho přátel, proto do značné míry i mých, tvoří další vojáci, potažmo jejich manželky. A kdykoli se něco zlého stane komukoli z nich, vlastně i těm, které jsem osobně nepotkala, rozbuší se mi srdce a stáhne žaludek. (Jsem učitelkou v mateřské školce a jakkoli cítím jistou „stavovskou“ účast, tak – samozřejmě – když zemře, sic tragicky, učitel/ka z vedlejšího okresu, ani to nevím, nejsou toho plné televize.)

Dějství třetí – jsem hrdá, jsem šťastná
Nezkrácené pokračování článku naleznete ZDE

Redakčně kráceno
 

Desatero pohádkového manžela

Desatero pohádkového manželaBylo, nebylo… Za devatero horami a devatero řekami… žila, byla jedna princezna… možná to nebyla princezna, ale prostá dívka posluhující zlé nevlastní maceše… Možná to byla holka, co neposlechla rodiče a strkala prsty, kam neměla - ne jezinka z Budlínka, Šípková Růženka! Nebo to byla holka, která si užívala zakrslou mužskou společnost a čekala na toho pravého? No, koneckonců, to je jedno… každý pohádkový hrdina bojuje o tu svoji vyvolenou… dívku, princeznu, hraběnku, královnu… a jak se blíží čas pohádek, pojďme se podívat na to, na čem jsou české pohádky postavené, aneb co musí splňovat pohádkový manžel / princ / aspirant na krále.
 
Desatero pohádkového manžela (prověřeno generacemi malých i velkých divaček):
 
  1. Prim má odvaha… Která by nechtěla nebojácného frajera! Poseroutka za vámi do pekla nebo k drakovi nepoběží. Co třeba Nebojsa? Statečný kovář?
  2. Nerozhoduje majetek! Švarný mládenec má stejnou šanci jako zámožný princ…
  3. Už vůbec nerozhoduje outfit… Roztrhaná kazajka nebo padnoucí kabátek? Na to se nehraje, v boji o vyvolenou oblečení stejně většinou přijde k újmě. Benefitem je brnění. Problém je, pokud chcete uběhat draka… brnění značně omezuje mobilitu a v případě zvýšeného žáru vás pravděpodobně popálí, nebo se roztaví. Doporučeno na dřevcové souboje a šerm.
  4. Neporovnávají se auta, ale koně… Když není kůň, postačí osel… Pokud není osel, tak boty… Pohádkový frajer - hipster je ten, který chodí bos. Ale kdo by nechtěl štramácké červené holínky Ivánka z Mrazíka, že?
  5. Výhodu má ta ten, který ovládá hru na hudební nástroj, potažmo dokonce sám zpívá… Asi do věžíííí… Která by odolala Waldovi v notoricky známé Noci na Karlštejně? Nebo snad Jan Čenskému v kterékoliv pohádce, která Vás dámy, napadne.
  6. Ovládání sečných, bodných nebo střelných zbraní je samozřejmost. Pokud nedisponuje ani jednou toto dovedností, musí být chytrý, ideálně se jmenovat Honza. Pokud má buchty v uzlíku, má vyhráno… problém je, pokud narazí na Nesmrtelnou tetu. Baba dělá nepříjemnosti…
  7. Nepodceňuje existenci nadpřirozených postav … Princové jsou na draka… Za humny je drak… Když draka bolí zub… Z pekla štěstí… S čerty nejsou žerty… To už je výčet, který je na pováženou.
  8. Památeční šperk po rodičích a srdcervoucí historky z dětství / války nejsou na škodu. Prsten po mamince udělá dojem… šperky má ráda každá holka.
  9. Na řemesle nezáleží… princ, zedník, kominík, pekař, voják, mlynář, kuchtík, zloděj nebo dezertér… Každý nakonec najde tu pravou… pohádka má ŠŤASTNÝ KONEC PRO VŠECHNY. Nedělá třídní rozdíly.
  10. Trpělivost! ANO, tak to je opravdu nezbytná vlastnost… PROČ? Růženka spí sto let a než se prosekáte k zámku, tak to chvilku potrvá… Pak jsou tady úkoly, jeden až tři… První nejlehčí, třetí zpravidla ohrožuje život a při jeho nesplnění jednoduše GAME OVER. Pak taky věčné trmácení křížem krážem po světe, spíše neúspěšné…
 
…No, hodně štěstí při hledání, milí stateční… ale když najdete, stojí to za to. Stačí jeden úsměv té (vaší) vyvolené a vše je rázem zalité sluncem. Žádná únava, rány nekrvácí a všechny trampoty světa jsou tatam. Už zbývá požádat jen pana otce, případně krále, o ruku jejich dcery…
 
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
 

Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst!

Vánoce mohou být pořádně hektickým obdobím a své o tom ví i vytížení zpěváci muzikálů z produkce Divadla Hybernia. Těm se konečně podařilo sejít a uspořádat si vánoční setkání spojené s pečením voňavého cukroví. Po celé kuchyňce se linula sympatická vůně skořice a hřebíčku. Hvězdy si užívaly zaslouženou chvilku pohody a vánoční atmosféry, které je v dnešní době nákupních horeček tak pomálu.

Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst! Zrychlenou dobu a všeobecné šílenství kritizuje i Kateřina Brožová představitelka starostky z muzikálu Doktor Ox. „Co mi mnoho let vadí, je mediální vánoční masáž od konce října. To mi Vánoce kazí, proto se snažím to nevnímat, a užít si až ten vánoční týden,“ říká. Během svátků se nejraději obklopuje svými nejbližšími a cukroví na jejím vánočním stole nesmí nikdy chybět! „Peču od svých deseti let a nikdy jsem nevynechala.“ A protože nemá moc volného času, peče po nocích, nebo večer s pomocí dcery Kačky. Ale ani oblíbená činnost se neobejde bez nehody. Jedny Vánoce byly obzvlášť dramatické. „Při pečení cukroví jsem si umixovala prst ručním mixérem. Vyndávala jsem prstem umleté oříšky, když tu na mě doma někdo promluvil. Já si neuvědomila, že je mixér v síti a levý malíček byl pryč,“ vzpomíná na krvavou historku. Prst si narychlo namotala pomocí hadříku zpátky a až pak vyhledala pomoc. Naštěstí má dnes všechny prsty na svém místě a nic ji nebrání zářit jako jedna z hlavních hvězd muzikálu Doktor Ox.
 
A stejně nadšenou cukrářkou je i Hanka Křížková z muzikálu Mefisto, která nakonec kvůli nemoci nemohla na akci dorazit. Své kolegy pozdravuje aspoň na dálku a popsala svou vánoční idylku. Předvánoční čas věnuje pečení marokánek a těmi pak obdarovává rodinu a přátele.  „Je to můj majstrštyk. Peču po nocích, když přijdu z koncertů či představení. K Vánocům to patří a krásně to provoní celý byt,“ říká zpěvačka s tím, že sama upeče až 27 plechů! A je to pěkně zdlouhavé, protože tento druh se suší v troubě i 3 hodiny. Hanka Křížková dodržuje všechny vánoční tradice a nezapomíná ani na ty, kteří tu nejsou. „Odpoledne jdeme na hřbitov zapálit svíčky rodičům - v tento čas je hřbitov nádherný. Vánoce mám moc ráda i s tou určitou nostalgií -  i to k tomu patří,“ dodává.
 
Kateřina Brožová kvůli cukroví přišla o prst!Na samotné pečení perníčků se sešly hvězdy napříč muzikály produkce Divadla Hybernia a každý mohl ukázat svůj kuchařský um. Rudolf Kubík rozhodně nedržel váleček v ruce poprvé a Vanda Károlyi stihla mezi válením těsta rozdávat jeden úsměv za druhým. Martin Pošta si užíval zdobení i ujídání, ale jako opravdový expert na cukroví se ukázal Ladislav Korbel spolu s vítězem ceny Thálie Peterem Pechou. Oba se do práce vrhli s vervou a perníčkům se věnovali i v době, kdy si ostatní hvězdy zašly na kafíčko. Korbel se ukázal jako bezkonkurenčně nejlepší zdobič cukroví a experimentátor. Perníčky totiž nazdobil i barevnými bonbony Bon Pari. Peter Pecha zvládl i ochutnávat a přiznal, že jako malý pekl s maminkou.
 
To takový Ernesto Čekan má jistě talent na zpěv, ale pečení je bída. Chvíli netušil, co má s vykrajovátkem dělat a pracně vykrojený nebohý kus perníčku vyválel k pobavení ostatních v mouce a hodil na plech, odkud se jenom zaprášilo. Mužskou přesilu se snažila vyrovnávat Anička Slováčková. Té šla také práce od ruky a po společné fotce zmizela do maskérny, aby byla dokonale připravena na svůj večerní výkon v Doktoru Oxovi.
 
Ondřej Bábor místo pečení spíš bavil své kolegy a spolu s Josefem Vágnerem a Rudolfem Kubíkem ukázali, že v Hybernii se nebojí chopit zástěry ani muži!
 
Všechny zmiňované herce uvidíte i další rok v muzikálech Divadla Hybernia, kde si můžete vybrat mezi ďábelským Mefistem, zloduchem Doktorem Oxem, milostným dramatem Iago a od února se můžou navíc diváci těšit i na znovuuvedení oblíbeného muzikálu Galileo s Jankem Ledeckým.
 
Foto: Divadlo Hybernia
 

Business jménem SUPERFOODS

Superfoods, Superpotravina, jídlo budoucnosti… Je toho plný internet, obchodů se zdravou výživou a výživovými doplňky přibývá a lidé pod nátlakem mediální masáže kupují jak zběsilí. Proč? Každá superpotravina je nám laikům představena jako takový malý „svatý grál“ – vitamíny, minerály, všemožné enzymy, zdravé tuky, instantní mládí, HUBNUTÍ A ENERGIE! No nekupte to… Kokosový olej, goji, chia semínka, acai, zelený ječmen, čínské houby… v tomto výčtu už chybí snad jen medvědí tlapa nebo slepičí pařát. Jak je to se superfoods doopravdy, je to opravdu nově objevený zázrak? Nebo je to pouze marketingový tah za hodně peněz? A existují české superpotraviny?

 Business jménem SUPERFOODSExistuje definice superpotraviny? Přesná definice neexistuje, ale teoreticky do této kategorie lze zařadit potraviny s vysokým obsahem vitamínů, minerálů, stopových prvků, vlákniny, zdravých tuků a olejů, antioxidantů atd. Vysoká koncentrace tělu prospěšných látek má bezpochyby velice pozitivní dopad jak na lidský organismus a tělo, tak na psychickou i fyzickou kondici… No a na čem jiném postavit business než na zdraví a zázraku? Přidejte k tomu, že konzumace superpotravin je v dnešní době a pro současnou unavenou, zdeptanou, chorobami sužovanou společnost  COOL, IN… a spása. Bobule z deštného pralesa, proč ne?! Zobe je každý indián a mají pozitivní vliv na délku jeho života i… No jo, jenže nikdo neřekne, že spoustu zázračných bobulí najdeme i u nás, třeba taková klasická česká borůvka… Proč se indián dožije vysokého věku? Žije v panenské přírodě, v čistém prostředí, má dostatek pohybu a necpe se blbostmi… Není vystaven negativním a stresovým vlivům, jako vyspělejší (městská) společnost… Ono to nebude jenom o zobání těch bobulek, že?...
 
Ruku na srdce, každý si od těchto superpotravin slibujeme zázraky a každý z nás, včetně mě, to zkusil… Vybrakujeme obchod se zdravou výživou, necháme tam spoustu peněz a čekáme, že se NĚCO stane.. přidáte do snídaně goji a zhubnete? Budete pít nabobtnalá chia semínka a nebudete mít hlad? ANO, ale… základem zdravého životního stylu, duševní pohody a cestou k vysněné postavě vždy byla, je a bude VYVÁŽENÁ STRAVA a POHYB
 
Berte superfoods jako lepší doplněk stravy, ne jako stavební kámen vašeho jídelníčku.
 
Business jménem SUPERFOODSTedy, pokud se budeme bavit o zdravém jídelníčku a supepotravinách, nezapomínejte na ořechy a semínka. Nemusíte sahat po něčem exotickém, bohatě postačí vlašské ořechy ze zahrady a semínka (konopné, lněné nebo slunečnicové). Vlašské ořechy snižují hladinu cholesterolu a riziko infarktu,, pozitivně působí na vlasy, nehty a pokožku a jsou dobré jako prevence proti chudokrevnosti a stresu. Lněné semínko svými vlastnostmi dokáže konkurovat chia semínkům. Navíc obsahuje omega3 mastné kyseliny, v případě, že zrovna nejste fanouškem ryb. Slunečnicová semínka oproti tomu jsou považována za silný antioxidant, navíc zvyšují hladinu serotoninu a pomáhají v boji proti migrénám, astmatu a onemocněním srdce…. LOKÁLNÍ, LEVNÉ A ÚČINNÉ? ANO!
 

Business jménem SUPERFOODSBorůvky, ostružiny nebo maliny. V létě je snadno nasbíráte na zahradě nebo v lese, přes zimu lovíte zásoby z mrazáku nebo (díky za 21. století) dojdete do krámu. Borůvky pomáhají regulovat hladinu cholesterolu a tuku v těle, navíc mají blahodárný vliv na naše oči a jsou doporučovány při žilních problémech. Rovněž chrání naše tělo před infekcemi. Podobný efekt na tělo mají i maliny a ostružiny, které jsou bohaté na hořčík, draslík, vápník a vitamín A. Všechny lokální bobule dokáží s přehledem nahradit ve světe superfoods populární acaí.
 
Mezi další superpotraviny „made in ČR“ určitě bezpochyby patří:
 
  • RAKYTNÍK
  • RŮŽIČKOVÁ KAPUSTA
  • ČERVENÁ ŘEPA
  • MEDVĚDÍ ČESNEK
  • KŘEN
  • ČESNEK, CIBULE
  • KVAŠENÉ POTRAVINY
  • VČELÍ PRODUKTY
  • LUŠTĚNINY
 
Po farmářských a bioproduktech je vlna supefoods dalším módním trendem, než že by šlo o revoluci ve stravování. Superpotraviny můžeme vybírat i mezi lokálními produkty. Pokud zatoužíte něco vyzkoušet, určitě to vašemu tělu prospěje, ale používejte u toho hlavu – pokud to budete přehánět s nezdravým jídlem nebo pitím, pak vám ani superpotraviny nepomohou.
 
 
 

Na dovolenou do Íránu? Proč ne!

Írán má rozlohu zhruba 1,6 milionů km2, to pro představu to znamená, že  by něj Česká republika vtěsnala více jak 20x! Jsou zde hory převyšující nejvyšší alpské vrcholky, pouště, ve kterých by se ztratil nejeden dobrodruh i kaspický prales s leopardy, medvědy a vlky.
 
Hned po přistání na teheránském letišti dostanete první facku. Je srpen a teploty v noci mohou převyšovat třicetistupňovou hranici. Druhá facka přijde hned v letištní hale, kde jedou klimatizační jednotky na plný výkon. Tím lépe. Při vyřizování víza přímo u přepážky na letišti se i s razítkem v pasu z Izraele nebudete potit. Vlastně, přichází první překvapení. Úředníci nic neřeší, usmívají se a vy slyšíte poprvé onu frázi, která vás bude provázet následujících několik dní. Welcome to Iran.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Další překvapení přichází ihned vzápětí. U stánku místního operátora lze zakoupit simkartu s gigabajty dat za ceny v řádech desítek korun. To mi připomnělo zcela zásadní fakt, který je zapotřebí zmínit. Írán se v současnosti potýká s ekonomickými problémy. Uvalování dalších a dalších sankcí ho vedlo k postupné devalvaci místní měny. Reakcí centrální banky bylo zmrazení kurzu vůči dolaru na 42.000 Íránských Riálů za jeden Dolar. Banky ani směnárny nejsou schopny směňovat. Směnárny na Ferdowsi (taková Íránská Wallstret, kde sídlí finanční instituce) jsou zavřené a obchodníci postávají na ulicích s kufry plných bankovek. Na černém trhu se pohybuje kurz vůči dolaru kolem 140.000, což je více jak trojnásobek oficiálního kurzu. Prudká devalvace se do místních cen naštěstí pro evropského turistu ještě plně neprojevila a tak si kupuju první oběd v centru Teheránu v přepočtu za 25 korun. To budou párty, nebo?
 

Na párty jako takové je bohužel nutné zapomenout. Zákony jsou v Íránu velmi striktní a držení či konzumace alkoholu není v této islámské zemi dovoleno. Ve městech prakticky nejsou žádné bary nebo diskotéky, lidé často pořádají hostiny a čajové dýchánky ve svých domovech. Dostat se na takovouto společenskou událost je naštěstí pro turistu velmi jednoduché. Během svého pobytu jsem dostal několik nabídek přijít na oslavy narozenin, studentskou párty a dokonce i pozvánku na íránskou svatbu. Lidé jsou tu velmi vstřícní a pohostinní,  rádi se s vámi podělí o své zásoby „zakázaného ovoce“ v podobě nekvalitních místních pálenek, u těch bohatších pak o pašované lahve vodky nebo whisky.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Kapitola sama o sobě je rozhodně íránská doprava. Dopravní síť je poměrně na dobré úrovni, zejména pokud ji srovnáme s ostatními zeměmi. Silnice a dálnice jsou díky bohatým zdrojům černého zlata, a tedy i zbytkového materiálu po destilaci ropy ve formě živiče, rozvinuté. I když, vozovky jsou na některých místech rozvlněné, což činí rychlou jízdu nebezpečnou. Vlastně, nebezpečím jsou zejména íránští řidiči. Dle WHO (Světová zdravotnická organizace) se Írán řadí mezi země s největší četností automobilových nehod na světě. Není výjimkou, že na silnici o čtyřech pruzích pojede vedle sebe osm aut nebo že vás v horských serpentinách bude předjíždět rozpadající se troubící auto. Ceny pohonných hmot jsou vskutku lidové, litr benzinu vyjde na 1000 tomanů. Tedy 10000 Riálů. Toman = 10 Riálů. Někdy i 100. Setkal jsem se i s obchodníkem, pro kterého byl jeden Toman 1000 Riálů. Jo, do teďka v tom mám bordel. Prostě přijdete do obchodu, a když dojde k placení, podáte prodavači vějíř bankovek a on si vybere. Lidé jsou tu čestní a i když dřou bídu, okrást vás nechtějí. 
 
V zemi funguje spolujízda, noční spací busy, v Teheránu metro a taxíky za hubičku. Párkrát jsem jezdil místním Uberem - aplikace Snapp. Internetový kontent je v zemi poměrně omezený, nepřipojíte se na Facebook ani na některé zahraniční weby. Běžně se tu používá Whatsapp, mladí mají v mobilech VPN aplikace, díky kterým brouzdají neomezeně internetem, tindrují a couchsurfují. Země je vzhledem k politické situaci uzavřená před světem, většina Íránců v životě nebyla v zahraničí, maximálně pak v sousedním Iráku, Turecku či Gruzii. Zahraniční turista, kterých je v zemi pomálu, je jedna z mála možností, jak se informovat o životním stylu v Evropě. Toho si místní nesmírně váží a je obvyklé, že s cestovateli navazují kamarádské vztahy. Odkud jsi, co si myslíš o naší zemi, co si myslí o naší zemi v České republice, co řekneš svým kamarádům až se vrátíš, co děláš za práci, pojď s námi na čaj, máš rezervovaný hotel, spi u nás doma.
 
Na dovolenou do Íránu? Proč ne!Příroda je zde úchvatná. Severně od Teheránu se tyčí pohoří Alborz s několika čtyřtisícovými vrcholy i nejvyšším vulkánem v Asii, Damavandem. Se svou výškou přes 5.600 m se jedná o vrchol, který není radno podceňovat. Dostatečně neaklimatizovaným jedincům na vyšší nadmořskou výšku se při výstupu mohou dostavit prudké bolesti a žaludeční problémy. Terén naštěstí umožňuje rychlý a bezpečný sestup. Horská turistika je v Íránu velmi oblíbená. Během treku vždy potkáte skupinky nadšenců, leckdy bez adekvátního vybavení. Vždy však s úsměvem na tváři a několika sušenými datlemi v kapse, se kterými se s vámi chtějí podělit. Kromě krásných hor v zemi najdete také kaspický deštný prales, písečné pouště s dunami, skalnaté i zatravněné pláně, solná jezera, jeskyně i lesy.
 
Pro pány: íránské dívky jsou krásné! Každá holka, se kterou jsem se během mých cest dal do řeči, dělala nějakou nevšední aktivitu. Jedna pracovala ve školce a ve volném čase malovala, druhá byla laborantka v nemocnici a po víkendech vyráběla šperky z keramiky, třetí studovala zubařinu a vyšívala, čtvrtá se připravovala na profesi v hotelnictví a sbírala poštovní známky, pátá v práci programovala íránskou družici. To je jen malá ukázka z výčtu dívek, který jsem poznal…. Ale nemyslete si, sex je v zemi poměrně tabu. Téměř všechna děvčata, která jsem potkal, byly panny. A zůstaly i po tom, co jsem se s nimi loučil obětím a pusou na tvář. Íránští muži mají v tomto ohledu poměrně dominantní postavení, není proto neobvyklé, že před sňatkem jsou snoubenky testovány, zdali dosud žily ve vší počestnosti. Nemanželský sex je v zemi zakázán. To činí potenciální milostný akt s Íránskou dívkou poměrně složitý a to i přes to, že zvědavost dívek je nemalá… A co když potká evropského turistu? Ten je garancí, že odjede a nikdo se nic nedozví. Na hotel vás však nepustí. V zemi je zakázáno, aby muslimská žena spala na jednom pokoji s jiným mužem než s manželem, holky až do sňatku navíc žijí se svými rodiči. A auto? Přece nechcete připravit dívku o své poupě takovýmto způsobem. Jediným řešením je tedy pronájem celého bytu. Ale, stejně, udělali byste to? Připravit pro chvilku vašeho fyzického uspokojení holku o budoucnost?
 
Tohle je Írán bez obalu, striktní, přátelský, syrový a překrásný.

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na něj

A je to tady, konec roku se blíží a ač tato zpráva sama o sobě nese spíše pozitivní poselství, zasazená do kontextu Vánoc se stává více strašákem. Konec školního roku znamená pro studenty mnoho testů a prověrek, pro zaměstnance a podnikatele zase indikuje nutnost ještě na ty poslední týdny pořádně zabrat a prodat co se dá, vydat se zebe maximum. Pokud jsme doteď jeli na 150%, zabíráme. Zvyšujeme otáčky na 230%. To by stačilo, říkáte si, ale stále to není všechno. Přicházejí svátky, musíte nakoupit dárky, vyzdobit domácnosti, napéct cukroví, navštívit rodiny, … a tenhle seznam, jako by neměl poslední položku.

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na nějJe to skutečně tak? Ano je. Ale stále to neznamená, že se u toho musíme zbláznit. Možná patříte k těm bojovníkům, kteří se chlácholí, že za chvilku přijde dovolená a během ní si odpočinete. Nápad je to hezký, ale opravdu chcete strávit těch pár dní volna tím, že se budete probírat z pracovní agonie, kterou jste si přivodili aktuálním nasazením? Jistě tomu tak není. O těchto dnech si totiž máte SKUTEČNĚ ODPOČINOUT. Jak na to? Přinášíme Vám pár skvělých tipů, kterými byste se ideálně měli řídit během celého roku a život tak prožívat – ne, jen neustále ČEKAT NA DOVOLENOU.

TIP 1.  – VYDECHNĚTE
To, že myslíte na budoucnost a snažíte se o kariérní růst je naprosto v pořádku. Ale mějte na paměti, že i ti nejlepší manažeři, a především leadři si uvědomují, jak je důležité odpočívat. A občas práci jednoduše nechat práci a věnovat se tomu, co máte skutečně rádi, co vás naplňuje. Jste-li unavení – až vyčerpaní, nedosáhnete nikdy takových výsledků jako s čistou hlavou a nezkreslenou optikou. Jděte do kina, přečtěte si knihu, pusťte si hudbu a lenošte, zacvičte si… dělejte prostě cokoliv, co vás naplňuje. Jakmile toto dokážete, odrazí se to nejen na vašem pracovním výkonu, ale na kvalitě života obecně – najednou se budete cítit VOLNÍ.

TIP 2. – NEBLÁZNĚTE
Svátky tu jsou, byly a budou. Nezažíváte první Vánoce, ani Velikonoce ani jakékoliv jiné významné datum. Znáte historii jejich příprav. Pokud chcete mít vše připravené perfektně, začněte včas. A spojte příjemné s užitečným. Však výzdoba a dekorace se dají připravovat i s kamarádkami u skleničky dobrého vína, doprovázené oblíbenou hudební kulisou a jako bonus: u štěbetání s kamarádkou čas uteče tak rychle, že se ani nenadějete a vše bude hotovo i s dostatečnou rezervou.

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na nějTIP 3. – NECHTE SE HÝČKAT
Nemusíte být na všechno sami. Přátelé jsou od toho, aby vám byli oporou. Chtějí to tak. Neignorujte návrhy svých nejbližších, že vám s čímkoliv pomůžou. Vzpomeňte si, kolikrát jste jim podobně pomohli vy? Jednoduše vám to chtějí oplatit a budovat tak více do hloubky současný vzájemný vztah. Výhoda této přátelské pomoci tkví nejen v úspoře vašeho soukromého času – zároveň máte i možnost se vidět se svými blízkými o to více. Na rychlou kávu, cigaretu, drink…není to o délce společné chvíle, ale o její kvalitě.

TIP 4. – UDĚLEJTE SI ČAS JEN SAMI PRO SEBE
Každý z nás občas potřebuje chvíli jen pro sebe. Není na tom nic sobeckého. Když není z čeho brát, není také co dávat. Co tím chci říct? Pokud nemáte energii ani na to vstát z postele, jak chcete být tou čupr mámou, manželkou, kolegyní, kamarádkou, …? Nemůžete a nebudete. Ovšem…relax, péče, wellness, klid a pohoda, sport…Najednou překypujete energií a rozdáváte úsměvy a pozitivní energii na všechny strany. Lidé vaši společnost milují a vyhledávají a dobíjí vás zpátky. Perpetuum mobile? Možná. A možná je to prostě jenom VAŠE CESTA KE ŠTĚSTÍ.
 
www.maccafe.cz
Getrun
MacCafe.cz
redakce@maccafe.cz
(c) MacCafe.cz | realizace 3Nicom