Trendy

MonOlok – Povinná zastávka nejen pro vinohradské milovníky brunche!

MonOlok

Místo:
Moravská 18
Praha 2 – Vinohrady
120 00
 
Kontakt:
739 018 195
www.monolok.cz
 
Vinohrady jsou doslova rájem po milovníky snídaní a brunche. V podstatě na každém rohu najdete alespoň jedno místo, kde si skvěle pochutnáte. MonOlok, na první pohled nenápadná kavárna v klidné části Vinohrad, která vás ale záhy velmi mile překvapí skvělou kávou a hlavně – vynikajícím jídlem a pohodlným posezením s výhledem do vnitrobloku vinohradských činžovních domů.
 
MonolokKavárna MonOlok, víme o ní už dlouho, ale nějak nebyl čas, ani příležitost se tam zastavit… CHYBA! Vkusně a minimalisticky zařízená kavárna s až rodinnou atmosférou je perfektní volbou nejen na snídani s kamarády či partnery, ale i na pracovní schůzku nebo jen chvilku pro sebe při čtení oblíbené knihy. Pokud vejdete dovnitř a bude se vám zdát, že je plno, nenechte se zmást – kavárna má další prostor ve své zadní části i o patro níž, kde by se kromě toalet ukrývá dokonce klavír.
 
Kompletní snídaňová nabídka je na webu, my jsme si vybrali:
 
Vaječnou omeletu s cheddarem, listovým salátkem a pečivem
 
Avokádový chléb (chleba od Antonína s quacamole, koriandrem, chilli a praženým sezamem)
 
Domácí lívance se skořicí, tvarohem, lesním ovocem, javorovým sirupem a ořechy
 
K pití už klasicky cappuccino a mimosa…
(díky novoročnímu předsevzetí jsme začali cvičit, tak je potřeba doplnit vitamíny, že jo!)
 
Obsluha v MonOloku je milá, velmi rychlá a ochotná poradit s výběrem. Věřte nebo ne, ale opravdu máte problém si vybrat… Vše v nabídce je už podle názvu „zbytečně“ dobré. Jídlo jsme měli na stole cobydup, navzdory tomu, že se jednalo o čtyři chody. Garantujeme, že takhle skvělý „avo-toast“ jste ještě neměli, opravdu by nás zajímalo, kam na ta avokáda chodí. Znáte takový ten klasický avokádo problém? Nejdřív tvrdé, čekáte… jenže pak vám jde skoro už naproti… takže vyhodit a zkusit znovu. V MonOloku s tímto problém opravdu nemají. Vaječná omelete s cheddarem, salátkem, osmaženou cibulkou a čerstvou bagetkou je famózní a pokud jste si dali novoroční předsevzetí nebo zrovna cvičíte – Bílkoviny!!! Zasytí. Pro mlsné a milovníky sladkých snídaní jsou to domácí lívance jako od maminky, spoustu cukru, malin a vlašských ořechů. Jeden by řekl – NEBE V HUBĚ. Pokud nááááhodou nejste fandou do lívanců, jistě vás potěší i ovesná kaše nebo spousta, ale OPRAVDU SPOUSTA domácích koláčů a dortíků. 
 
MonOlok je velmi příjemná, zapadlá kavárna s přívětivými cenami a výborným jídlem, kterou vám s klidným svědomím můžeme doporučit a také DOPORUČUJEME!!!!
 
 
 
 

Bye, bye 2018…

Je to tady zas, všichni jsme o rok starší, někdo moudřejší, někdo rozlámanější… Všichni ale bohatší o nové zážitky a zkušenosti. Před pár dny byl poslední den roku 2018, Silvestr… Oslava příchodu nového roku, takové to popíjení a bujaré veselé „na povel”… Na sociálních sítích se objevilo spoustu bilancování a analyzování celého roku, Instagram ovládlo #bestnine a ze všech stran na nás doteď vyskakují horoskopy s přelomovými a hlavně zaručenými informacemi o tom, co nás čeká příští rok. Ale co nás čeká v novém roce? To záleží jen a jen na nás… Ačkoliv spoustu věcí neovlivníme, můžeme se o to aspoň snažit – protože žít s pocitem, že pro danou věc uděláte maximum, je jednodušší, než si vyčítat, že jste něco neudělali nebo zanedbali… Jak na to?

Stanovte si reálně cíle! Předsevzetí jsou na nic. Je to každoroční folklór, taková všeobecná mantra, jejíž úspěšnost je mizivá. Proč? Protože se nám to hodí -   perfektní načasování – něco končí a něco nového by mělo začít a logicky, mělo by to být lepší, báječné, růžové, ba přímo zalité sluncem. O tom, že chcete něco změnit musíte být přesvědčeni vy sami. Pokud nechcete sami zhubnout, nebo chcete zhubnout jen proto, že Vám to někdo říká… nezhubnete. Chcete se změnit? Více cestovat? Vzdělávat se? Učit se jazyky? Přestat kouřit? Méně prokrastinovat?… Můžete! Můžete a dokážete vše…. Ale nedávejte si to jako předsevzetí… stejně jako povinná školní literatura, po chvíli se vám to začne protivit a dodržování Vás bude značně obtěžovat…

Neměřte vše na peníze! Ani hubnutí, ani sport, a dokonce ani cestování není otázka peněz, je to výmluva. Vše je možné přizpůsobit aktuální situaci a možnostem. Koupit více ovoce a zeleniny místo sladkostí a smažených nesmyslů? Koupit si permanentku do fitka, nebo prostě jen chodit více na procházky či běhat? Běhání přece nic nestojí a rozhodně to není o značkových botách a oblečení. A cestování? Letenky se dají sehnat poměrně levně a pokud není zrovna ve vašich možnostech cizina, cestujte po naší republice. Cestovat totiž neznamená nutně jenom exotiku, spoustu krásných míst je i u nás a na většinu se už i dávno zapomnělo. Jakkoliv je nezpochybnitelná důležitost a nezbytnost peněz pro běžný život, tak peníze neznamenají štěstí. Štěstí Vám přinesou lidé a zážitky. To Vám navíc nikdo nesebere… Takže neskrblete, užívejte!

 
Zorganizujte sebe a svůj čas! Také máte ve svém okolí systematické terminátory, kteří pracují minimálně za dva? Jsou výkonní a efektivní, dodržují termíny a NAVÍC (!!!) stíhají všechny mimopracovní akce a povinnosti! Jak to dělají?! Všimli jste si, že tito lidé většinou dlouhodobě plánují? Někdy se k nim sice objednáváte jako k zubaři, ale skulinu si na Vás ve svém nabitém diáři vždycky najdou. To, že si na vás najdou čas z nich dělá skvělé přátelé, ALE povšimněte si, prosím, slova DIÁŘ! Papírový, nebo v mobilu… stolní nebo kapesní… Pokud chceme ze svého času získat maximum, time management je základ! Je to cesta, jak skloubit práci a soukromí, jak být maximálně efektivní a nastavit priority tomu, s kým a čím chcete trávit volný čas.
 
ALE teď to nejdůležitější na závěr:

 BAVTE SE!
Užívejte si života, je to váš život a bude takový, jaký si ho uděláte…!
Nikdo za Vás nerozhodne, co je správné a co ne!

 Za redakci Maccafe.cz VÁM přejeme vše nejlepší do nového roku 2019! Děkujeme vám za přízeň! 

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?

Robert Bryndza ve své páté knize s Erikou Fosterovou s názvem Chladnokrevně opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh a vede nitky ke konci, jenž rozhodně vzbudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele…

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?
Jsou věci, na které se nepřipravíte…

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká pří­jemné překvapení… Ale na to, co do­opravdy najdou uvnitř, když se jim zre­zivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připra­ven…
Byť to není poprvé, co detektiv šéf­in­spektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šo­kuje. O dva týdny dříve bylo navíc nale­zeno v podobném kufru tělo mladé ženy.
Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se
i u nich najít nějaké styčné body s přípa­dem těl v kufrech?
 
 
 
416 stran, formát 145 x 205, pevná vazba s přebalem, sametové lamino, 399 Kč
 
Spot ke knize: https://www.youtube.com/watch?v=w78Horo3FJg

Kdo všechno nakonec bude muset jednat chladnokrevně?O autorovi:
Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku se svým man­želem Jánem. Jeho prvního thrilleru, Dívky v ledu, se v zahraničí již pro­daly více než dva miliony výtisků, byl označen jako The Wall Street Journal a USA Today bestseller a práva byla prodána do devětadvaceti jazyků. The Girl in the Ice (Dívka v ledu) je první díl poutavé série s vyšetřovatelkou Erikou Foste­rovou. I jeho další pokračování Night Stalker (Noční lov), Dark Water (Temné hlubiny), Last Breath (Do posled­ního dechu), Cold Blood (Chladnokrevně) a Deadly Secrets se drží na předních příčkách nejprodávanějších knih a na dalších případech Eriky Fosterové Robert Bryndza pracuje. Kromě této série je taktéž autorem romanticky a humorně ladě­ných za­hraničních bestsellerů.
Více o autorovi je možné se dočíst na webových stránkách www.robertbryndza.com, Twitteru @RobertBryndza či na Face­booku a Instagramu.
 

Ohlasy:
Opět se vyplatilo čekat na další díl, protože příběh byl opět naprosto skvělý, a to podle mě natolik, že jsem musela přerovnat i svůj žebříček oblíbených Bryndzovek. Chladnokrevně u mě totiž naprosto převálcovalo mé nejoblíbenější Temné hlubiny a získává tak první místo na mém stupni vítězů.
– Šárka, Deník jedné knihomolky
 
Troufám si tvrdit, že se jedná zatím o nejlepší knihu, kterou Robert napsal. Všechno je opravdu pečlivě promyšlené a čtenář se stává posedlým v touze držet knihu v ruce a číst a číst. Vlastně ne, doslova hltat stránku za stránkou, jen aby věděl, jak celý příběh vlastně skončí.                      
  – Jana, Pinky v knihách

 
Celou knihu slupnete jako malinu a na konci budete nadávat, že to není delší. Je to #musthave tohoto pololetí!                                                                    – Darina, Darameganknihy
 
K dispozici na vyžádání:
  • PDF knihy
  • recenzní výtisky
  • ukázky
  • knihy do soutěže
Poptávejte i předchozí knihy: Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu
 

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovech

V předvánočním čase je třeba myslet i na ty, kteří neměli v životě tolik štěstí. Své o tom vědí i známé tváře, které neváhaly a přišli do pražského obchodního centra Europark podpořit již čtrnáctý ročník akce Dopisy Ježiškovi. Akci letos poprvé zaštítil Nadační fond Hanky Kynychové, který již dvanáct let pořádá oblíbený charitativní taneční projekt pro děti z dětských domovů: Hejbejte se a zpívejte s Hankou Kynychovou. A právě děti z dětských domovů budou mít díky akci Dopisy Ježíškovi hezké Vánoce.

Děti z dětských domovů, spolupracující právě s Hankou Kynychovou, si mohly napsat svoje přání a návštěvníci Europarku pak jejich přání plní. „Mnoho let jsem si přála vánoční strom splněných přání. Když mi letos moje manažerka Kačka Fingralová řekla, že nás oslovil Europark, a že se mi moje přání konečně splní, byla jsem šťastná. Do akce se přihlásilo 349 dětí z dětských domovů z celé České republiky a přání ze stromečku v Europarku pomalu mizí, což je krásné,“ sdělila známá cvičitelka.

Europark Praha a Hanka Kynychová se letos postarají o hezčí Vánoce dětí v dětských domovechNa předvánoční setkání, kde byla letošní akce Dopisy Ježíškovi představena, dorazila i celá řada známých tváří, které Nadační fond Hanky Kynychové podporují již mnoho let. Linda Finková, Petr Kutheil a Adéla Částková neváhali a odpolední program v oblíbeném obchodním centru v Praze ve Štěrboholech zpestřili svým zpěvem. Zároveň svěřili, jak tráví Vánoce. Linda Finková má prý v ulici nejkrásnější dům, co se světelné výzdoby týká. To Petr Kutheil tráví naprosto tradiční Vánoce a nyní má myšlenky jen na svojí nově připravovanou desku.

Dorazili také moderátorky Jana Adamcová, Kristina Kloubková, tanečnice Libuška Vojtková – Rohlíčková, oblíbený fotbalista Pavel Horváth či herečka Denisa Pfauserová. Kristině Kloubkové, Libušce Vojtkové - Rohlíčkové a Pavlu Horváthovi jsme byli v patách a zjistili jsme, že si ze stromu přání vybrali a neváhali zakoupit dětem z dětských domovů dárečky, aby jejich Vánoce byly o něco hezčí.  Kristina Kloubková si vybrala sportovní tašku a Pavel Horváth zase technické vymoženosti. Odměnou za jejich dobrý skutek jim bylo ručně vyrobené přáníčko, které obdrží každý, kdo se rozhodne dětem dáreček koupit. Chcete-li i vy udělat dobrý skutek, máte možnost až do 18. 12. 2018 v Europarku Štěrboholy.  
 

Desatero pohádkového manžela

Desatero pohádkového manželaBylo, nebylo… Za devatero horami a devatero řekami… žila, byla jedna princezna… možná to nebyla princezna, ale prostá dívka posluhující zlé nevlastní maceše… Možná to byla holka, co neposlechla rodiče a strkala prsty, kam neměla - ne jezinka z Budlínka, Šípková Růženka! Nebo to byla holka, která si užívala zakrslou mužskou společnost a čekala na toho pravého? No, koneckonců, to je jedno… každý pohádkový hrdina bojuje o tu svoji vyvolenou… dívku, princeznu, hraběnku, královnu… a jak se blíží čas pohádek, pojďme se podívat na to, na čem jsou české pohádky postavené, aneb co musí splňovat pohádkový manžel / princ / aspirant na krále.
 
Desatero pohádkového manžela (prověřeno generacemi malých i velkých divaček):
 
  1. Prim má odvaha… Která by nechtěla nebojácného frajera! Poseroutka za vámi do pekla nebo k drakovi nepoběží. Co třeba Nebojsa? Statečný kovář?
  2. Nerozhoduje majetek! Švarný mládenec má stejnou šanci jako zámožný princ…
  3. Už vůbec nerozhoduje outfit… Roztrhaná kazajka nebo padnoucí kabátek? Na to se nehraje, v boji o vyvolenou oblečení stejně většinou přijde k újmě. Benefitem je brnění. Problém je, pokud chcete uběhat draka… brnění značně omezuje mobilitu a v případě zvýšeného žáru vás pravděpodobně popálí, nebo se roztaví. Doporučeno na dřevcové souboje a šerm.
  4. Neporovnávají se auta, ale koně… Když není kůň, postačí osel… Pokud není osel, tak boty… Pohádkový frajer - hipster je ten, který chodí bos. Ale kdo by nechtěl štramácké červené holínky Ivánka z Mrazíka, že?
  5. Výhodu má ta ten, který ovládá hru na hudební nástroj, potažmo dokonce sám zpívá… Asi do věžíííí… Která by odolala Waldovi v notoricky známé Noci na Karlštejně? Nebo snad Jan Čenskému v kterékoliv pohádce, která Vás dámy, napadne.
  6. Ovládání sečných, bodných nebo střelných zbraní je samozřejmost. Pokud nedisponuje ani jednou toto dovedností, musí být chytrý, ideálně se jmenovat Honza. Pokud má buchty v uzlíku, má vyhráno… problém je, pokud narazí na Nesmrtelnou tetu. Baba dělá nepříjemnosti…
  7. Nepodceňuje existenci nadpřirozených postav … Princové jsou na draka… Za humny je drak… Když draka bolí zub… Z pekla štěstí… S čerty nejsou žerty… To už je výčet, který je na pováženou.
  8. Památeční šperk po rodičích a srdcervoucí historky z dětství / války nejsou na škodu. Prsten po mamince udělá dojem… šperky má ráda každá holka.
  9. Na řemesle nezáleží… princ, zedník, kominík, pekař, voják, mlynář, kuchtík, zloděj nebo dezertér… Každý nakonec najde tu pravou… pohádka má ŠŤASTNÝ KONEC PRO VŠECHNY. Nedělá třídní rozdíly.
  10. Trpělivost! ANO, tak to je opravdu nezbytná vlastnost… PROČ? Růženka spí sto let a než se prosekáte k zámku, tak to chvilku potrvá… Pak jsou tady úkoly, jeden až tři… První nejlehčí, třetí zpravidla ohrožuje život a při jeho nesplnění jednoduše GAME OVER. Pak taky věčné trmácení křížem krážem po světe, spíše neúspěšné…
 
…No, hodně štěstí při hledání, milí stateční… ale když najdete, stojí to za to. Stačí jeden úsměv té (vaší) vyvolené a vše je rázem zalité sluncem. Žádná únava, rány nekrvácí a všechny trampoty světa jsou tatam. Už zbývá požádat jen pana otce, případně krále, o ruku jejich dcery…
 
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
 

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na něj

A je to tady, konec roku se blíží a ač tato zpráva sama o sobě nese spíše pozitivní poselství, zasazená do kontextu Vánoc se stává více strašákem. Konec školního roku znamená pro studenty mnoho testů a prověrek, pro zaměstnance a podnikatele zase indikuje nutnost ještě na ty poslední týdny pořádně zabrat a prodat co se dá, vydat se zebe maximum. Pokud jsme doteď jeli na 150%, zabíráme. Zvyšujeme otáčky na 230%. To by stačilo, říkáte si, ale stále to není všechno. Přicházejí svátky, musíte nakoupit dárky, vyzdobit domácnosti, napéct cukroví, navštívit rodiny, … a tenhle seznam, jako by neměl poslední položku.

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na nějJe to skutečně tak? Ano je. Ale stále to neznamená, že se u toho musíme zbláznit. Možná patříte k těm bojovníkům, kteří se chlácholí, že za chvilku přijde dovolená a během ní si odpočinete. Nápad je to hezký, ale opravdu chcete strávit těch pár dní volna tím, že se budete probírat z pracovní agonie, kterou jste si přivodili aktuálním nasazením? Jistě tomu tak není. O těchto dnech si totiž máte SKUTEČNĚ ODPOČINOUT. Jak na to? Přinášíme Vám pár skvělých tipů, kterými byste se ideálně měli řídit během celého roku a život tak prožívat – ne, jen neustále ČEKAT NA DOVOLENOU.

TIP 1.  – VYDECHNĚTE
To, že myslíte na budoucnost a snažíte se o kariérní růst je naprosto v pořádku. Ale mějte na paměti, že i ti nejlepší manažeři, a především leadři si uvědomují, jak je důležité odpočívat. A občas práci jednoduše nechat práci a věnovat se tomu, co máte skutečně rádi, co vás naplňuje. Jste-li unavení – až vyčerpaní, nedosáhnete nikdy takových výsledků jako s čistou hlavou a nezkreslenou optikou. Jděte do kina, přečtěte si knihu, pusťte si hudbu a lenošte, zacvičte si… dělejte prostě cokoliv, co vás naplňuje. Jakmile toto dokážete, odrazí se to nejen na vašem pracovním výkonu, ale na kvalitě života obecně – najednou se budete cítit VOLNÍ.

TIP 2. – NEBLÁZNĚTE
Svátky tu jsou, byly a budou. Nezažíváte první Vánoce, ani Velikonoce ani jakékoliv jiné významné datum. Znáte historii jejich příprav. Pokud chcete mít vše připravené perfektně, začněte včas. A spojte příjemné s užitečným. Však výzdoba a dekorace se dají připravovat i s kamarádkami u skleničky dobrého vína, doprovázené oblíbenou hudební kulisou a jako bonus: u štěbetání s kamarádkou čas uteče tak rychle, že se ani nenadějete a vše bude hotovo i s dostatečnou rezervou.

ODDYCH KLEPE NA DVEŘE – připravte se na nějTIP 3. – NECHTE SE HÝČKAT
Nemusíte být na všechno sami. Přátelé jsou od toho, aby vám byli oporou. Chtějí to tak. Neignorujte návrhy svých nejbližších, že vám s čímkoliv pomůžou. Vzpomeňte si, kolikrát jste jim podobně pomohli vy? Jednoduše vám to chtějí oplatit a budovat tak více do hloubky současný vzájemný vztah. Výhoda této přátelské pomoci tkví nejen v úspoře vašeho soukromého času – zároveň máte i možnost se vidět se svými blízkými o to více. Na rychlou kávu, cigaretu, drink…není to o délce společné chvíle, ale o její kvalitě.

TIP 4. – UDĚLEJTE SI ČAS JEN SAMI PRO SEBE
Každý z nás občas potřebuje chvíli jen pro sebe. Není na tom nic sobeckého. Když není z čeho brát, není také co dávat. Co tím chci říct? Pokud nemáte energii ani na to vstát z postele, jak chcete být tou čupr mámou, manželkou, kolegyní, kamarádkou, …? Nemůžete a nebudete. Ovšem…relax, péče, wellness, klid a pohoda, sport…Najednou překypujete energií a rozdáváte úsměvy a pozitivní energii na všechny strany. Lidé vaši společnost milují a vyhledávají a dobíjí vás zpátky. Perpetuum mobile? Možná. A možná je to prostě jenom VAŠE CESTA KE ŠTĚSTÍ.
 

Na co jít do kina – 41. týden

Horké léto se změnilo ve velmi teplý podzim, který láká k podvečerním procházkám. Zkuste je zakončit třeba v kině.


Princezna a dráček
Принцесса и дракон
Rusko, 2018, 76 min.

Režie: Marina Nefedova
 
Princezna Barborka nalezne tajemnou magickou knihu. Díky ní se přenese do říše zázraků, kde se spřátelí s roztomilým dráčkem, se kterým se společně vydají najít kouzelné zrcadlo.


 

První člověk
First Man
USA, 2018, 138 min.

Režie: Damien Chazelle
Hrají: Ryan Gosling, Claire Foy, Jason Clarke, Kyle Chandler, Patrick Fugit, Ciaran Hinds, Ethan Embry, Shea Whigham, Corey Stoll, Pablo Schreiber
 
Před padesáti lety přistál první člověk na Měsíci a pronesl památnou větu „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo“. Dnes o tom vznikl film, který mapuje nejenom toto dobrodružství, ale i dobu před.

 
Zlý časy v El Royale
Bad Times at the El Royale
USA, 2018
 
Režie: Drew Goddard
Hrají: Jeff Bridges, Cynthia Erivo, Dakota Johnson, Jon Hamm, Cailee Spaeny, Chris Hemsworth

Sedm divných cizinců v hotelu s tajemnou minulostí .............

 
Vilík: Rychle a vesele
Wheely 
Malajsie, 2018

Režie: Yusry Abdul Halim

Příběh lásky a velkého snu dalšího autíčka - Vilíka. Další z klonů animovaných aut, tentokrát z prodkuce Malajsie.




 

Hora
Mountain
Austrálie, 2017, 74 min.

Režie: Jennifer Peedom

Dokument o lidské posedlosti dobývání hor, které pro svoji krásu ovlivňují naše sny a životy.









 

 

Na co jít do kina – 39. a 40. týden

Zajímají vás další novinky v českých filmech? Přinášíme vám je!


Hell Fest: Park hrůzy
Hell Fest
Horor USA, 2018

Režie: Gregory Plotkin
Hrají: Amy Forsyth, Regin Edwards, Christian James, Bex Taylor-Klaus, Roby Attal, Matt Mercurio.

Když si jdete užívat do parku hrůzy a pronásleduje vás skutečný zabiják, je velmi těžké přesvědčit ostatní, že se nejedná o součást programu.





 

Domestik
psychologický thriller
ČR / Slovensko, 2018, 117 min.

Režie: Adam Sedlák
Hrají: Tereza Hofová, Jiří Konvalinka, Miroslav Hanuš, Tomáš Bambušek.

Složitost života vrcholového sportovce - cyklisty vracejícího se po zranění a jeho ženy.






 


Toman
Drama 
ČR 2018, 145 min.

Režie: Ondřej Trojan
Hrají: Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Kristýna Boková, Stanislav Majer, Marek Taclík, Roman Luknár, Lukáš Latinák, Marián Mitaš, Táňa Pauhofová, Lukáš Melník, Jaromír Dulava, Jiří Dvořák, Martin Finger, Aleš Procházka, Petr Vaněk, Václav Neužil, Miroslav Táborský, Radek Holub, Ondřej Malý, Jaroslav Plesl, Ady (Vladimír) Hajdu, Pavel Liška

Obchodník s osudy lidí. Filmové drama režiséra a producenta Ondřeje Trojana o vzestupu a pádu na pozadí doby, která dodnes ovlivňuje naše životy.
 

Odborný dohled nad výkladem snu
Komediální drama
ČR   2018,   79 min.

Režie: Pavel Göbl, 
Hrají: Vratislav Brabenec, Jozef Polievka, Jiří Vymětal, Nikol Fischerová, Laco Deczi, Jiří Lábus

Tři staří kamarádi – Muzikant, Zloděj a Cirkusák, bývalí spoluvězni z bolševického kriminálu, spolu po ovdovění žijí v domě na česko-německém pomezí.     





 

Místo zvané DOMOV

„Jdu domu, povíme si to doma, to si nechte na doma, mám doma nepořádek, už se těším domu, nedáme si doma vínko?…“ Ekvivalentů „doma“ existuje nepřeberné množství. Celý náš život se točí kolem domova – od dětství až po stáří. Co ale ono notoricky známé „DOMA“ vlastně znamená? Jsou to ty symbolické čtyři zdi nebo něco více?

Místo zvané DOMOVPokud bychom se omezili na pouhý výklad zdí, logicky bychom došli k závěru, že „DOMA“ neexistuje, protože najednou postrádá veškeré hranice a může být všude, kde si jen zamaneme. Líbí se mi na Fidži – postavím si tam z rákosu kostku, kterou vybavím gaučem, postelí, vařičem… a „Vítej nový domove“. Takhle snadné by to bylo. A ve své podstatě i je! V dnešní době skutečně není problém se sbalit a ze dne na den opustit veškeré hmotné statky a cestovat napříč celým světem. Tímto modelem ale potíráme definici „DOMOVA“ v takové formě, o které bychom chtěli hovořit dnes.

Po práci (pokud se nezasekneme s kolegy či přáteli na víně/kávě) obvykle jdeme domu – odpočinek po náročném pracovním dni přijde vždycky vhod. Tedy: vyndáte klíče, odemknete, zavřete za sebou dveře, opět zamknete, necháte klíče v zámku, aby se vaše drahá polovička mohla rozčilovat, že se zase dobývala do bytu, vyzujete si boty, odložíte kabelku, sundáte kabát, zavřete oči, zakloníte hlavu, zhluboka se nadechnete, otevřete oči…. A? V tom horším případě necítíte nic… v tom lepším cítíte DOMOV!

Když jsem se před rokem a půl stěhovala do nového nájemního bytu, čekaly na mě pouze holé zdi a dva šedé závěsy. V té době jsem si neuměla představit, že zase začnu všechno budovat od začátku a kde taky začít, když postrádám absolutně VŠECHNO?! Na to si Místo zvané DOMOVnikdy nezvyknu, bude to trvat celou věčnost, než to jenom vybavím – natož zútulním. Vždyť doma bylo o kilometr vzdušnou čarou výš…propadala jsem lehké panice (no možná trošku těžší, ale to třeba příště). Netrvalo dlouho a přivezla jsem si na byt černý, lehce oprýskaný konferenční stolek, který mi věnoval taťka. Umístila ho kousek od zdi pod okno, přinesla na něj kávu, skleničku vína a opřela se zády o bílou omítku, o které jsem věděla, že bude potřebovat mou péči v podobě vymalování. Z reproduktoru telefonu mi hrála hudba. Seděla jsem s pokrčenými koleny, která jsem si objímala rukama a dívala se do prostoru (a že ho v té době v bytě bylo opravdu mnoho!). A pak, v jediné vteřině… konečně mi to všechno došlo! Musela jsem okamžitě vstát. A taky, že jsem to udělala. Vyletěla jsem z koberce jak raketa, přešla na druhou stranu pokoje a podívala se na prázdnou místnost v jejímž pravém rohu se nachází můj stolek. MŮJ STOLEK! To je ONO! Je to MŮJ stolek, je to MŮJ byt (ač nájemní) a taky je to MOJE nová šance na MŮJ nový život plný nových výzev a příležitostí. PRAVIDLA TADY URČUJU JÁ! To, jak se tu budu cítit je jen a pouze na mně. Najednou jsem se necítila zlomená. Touhle chvílí, tímto pohledem a uvědoměním…dokázala jsem se vzpřímit, mít hlavu vztyčenou, zbystřit zrak a konečně se upřímně usmát.

Od této chvíle se můj byt stal i mým domovem. Místem, kam jsem se najednou vracela moc ráda, ač byl vesměs nevybavený. Postupně jsem byt samozřejmě vybavila. Nejprve funkčně, pak dekorativně. A stále je ještě spousta věcí, které musím obsáhnout. Ale už teď jsem v něm nechala kus sebe. Částečně jsem ho s pomocí přátel zrekonstruovala, vymalovala. Zažila nejednu holčičí party, filmový večer nebo utírání slziček. Jak mých, tak těch, kteří to v danou chvíli potřebovali – dokonce jsme se zde i nasmáli tak moc, až nám tekly slzy.

Místo zvané DOMOVToto je podle mě definice domova: Místo, kam se za každé situace rádi vracíte. Nechali jste v něm kus sebe, denně se vás dotýká vaše společná historie. Kamkoliv se podíváte, přehrávají se vám v hlavě vzpomínky, cítíte harmonii, klid, bezpečí. Nemáte problém přijít, sednout si na zem, opřít se o zeď a koukat se do zdi protější. Jednoduše proto, že tu zeď jste si vymalovali, přibili na ní obrázky, medaile a symbolizuje vaši osobnost. Můj DOMOV dělá domovem onen černý lehce oprýskaný konferenční stolek, který mi otevřel oči, dal naději a sílu. Nemohla jsem dostat od rodičů do začátku lepší dárek (ač mi pomohli i mnohem více než jen stolkem).

Můj byt je můj domov, můj byt je NÁJEMNÍ byt. A proč zmiňuji, že je nájemní? Důvody jsou dva. Jsem dnes a denně vděčná pronajímatelům, že mě vzali pod svá ochranná křídla a denně na tuto skutečnost vzpomínám a vím, že jim vděčím a dlužím opravdu mnoho. A pak bych také ráda upozornila na jednu věc. Nezáleží na vlastnictví. DOMOV je tam, kde si ho vybudujete a vtisknete do něj svou duši. Nebojte se i vy vytvořit si oázu klidu, míru, pohody a útěchy. A pak o ni pečujte. Protože to ona se stane vaším domovem

Je těžké být člověkem, ale mnohem těžší je jím zůstat

Každý den nás někdo nebo něco překvapí či zaskočí… Ať už se jedná o podněty milé či nemilé, mají bezpochyby vliv na naše emocionální rozpoložení a psychickou pohodu. Jak se s tím „poperme“ je jen na nás. Co zde hraje největší roli? Naše hlava… pokud jste introvert, asi tušíte, o čem mluvím. Vlastně nemusíte být ani introvert, stačí, pokud jste jen trochu hloubavější. Naše hlava je to, co nás dokáže dokonale paralyzovat. Kromě ní nás ale v našich úsudcích a rozhodnutích může ovlivňovat i STRACH… Strach z toho, že se ZASE spálíme, ZASE někomu naletíme nebo jen strach z toho, že na to NEMÁME…

Je těžké být člověkem, ale mnohem těžší je jím zůstat V této chvíli přichází na řadu ODVAHA. Odvaha vykročit ze stínu vlastní pohodlnosti a konformity, odvaha překonat pochybnosti vůči sobě samým, odvaha mít svůj názor. Když to vezmete kolem a kolem, vyjít dnes na ulici a postavit se tváří v tvář svému okolí, šéfovi nebo svým démonům, to je odvaha. Přemýšlíme-li o odvaze, dojdeme nutně k tomu, že je to i situace, kdy svěříme svůj osud nebo život do rukou někomu jinému. V této chvíli vstupuje do Vašeho uvažování i role důvěry a spolehlivosti. Odvaha je totiž dovolit někomu dalšímu, aby s Vámi sdílel život.
 
Odvaha neznamená jen, že musíte napřímo ohrožovat svůj život a vykonávat skutky na úrovni národní bezpečnosti… odvaha začíná primárně a především u nás samých, v našem srdci, v naší hlavě. Odvaha znamená potřebu bojovat se svým strachem a překonávat se! Žijeme v hektické době, které nikdo moc nerozumí. Vytrácí se individuality lidí a do jaké míry je možné a chtěné mít svůj názor je diskutabilní. Lidé ze strachu z toho, že by mohli vyčnívat a nezapadat radši mlčí. Bojí se být jiní a ačkoliv jim jejich přirozenost velí něco jiného, drží se v rovině toho, co je žádoucí… Stávají se beztvarou a beznázorovou entitou žijící ve stereotypu. Přestávají být natolik sami sebou, že přestávají být lidmi… Proč? Přestávají žít…

Je těžké být člověkem, ale mnohem těžší je jím zůstat Je to vcelku prosté – každý den, v každé situaci musíte mít odvahu vstát z postele a začít nový život! Proč, protože odvážný člověk nemá čeho litovat a v každé situaci se snaží udělat maximum. Nevzdá se, ne bez boje… a bojem není vždy myšlen pěstní či půllitrový souboj před hospodou. Lidská odvaha je nejmocnější síla, zbabělcovi ani anabolickými steroidy nahnané svaly nepomůžou.
 
 
„Odvaha není nedostatek strachu, je to jen přesvědčení, že je něco důležitějšího než strach.“
 
 
Pojďme se dál podívat na to, co je odvaha… Určitě Vás napadnou adrenalinové sporty, ano. To je svým způsobem odvaha… Někdo by mohl namítnout, že například padákem skočí jen šílenec. S tím tak úplně nesouhlasím… PROČ? No… je to o překonání sebe samého… Co když je to člověk, který se bojí výšek a udělá ten krok do prázdna jen proto, aby překonal svůj strach? Je to hazard, možná… ale plnit si sny a jít za tím, co vás žene kupředu? Dělat si svůj život bohatší a zajímavější? O tom by měl přeci život být a považte, až jednou budete vnoučatům vyprávět, co jste za „COOL“ prarodiče. Třeba se právě díky těmto příběhům stanete jejich vzorem a hrdinou. :)

Je těžké být člověkem, ale mnohem těžší je jím zůstat A jako děti mají své hrdiny z řad komiksových postaviček i já, stejně jako Vy mám ty své. Nenosí upnuté trikoty, nekousl je radioaktivní pavouk a nemají vesměs žádné nadpřirozené schopnosti. Jsou to normální lidé z masa a kostí, kteří měli nebo mají odvahu čelit den co den světu. Říkejme jim všem třeba hrdinové všedního dne. Jsou to lidé, kteří se zvládají vyrovnat se životními peripetiemi a vážnými úrazy. Říkají, co si myslí, brání svoje okolí a ctí svoje hodnoty navzdory okolí. Lidé, kteří chodí po světe s hlavou vztyčenou a snaží se ho dělat lepším, navzdory tomu, že se jim okolí snaží ohýbat záda a hází jim klacky pod nohy. Moji hrdinové si úctu, obdiv a respekt bezpochyby zaslouží. Netřeba je jmenovat, zkuste se na chvíli zastavit a popřemýšlet… Mohou to být Vaši rodiče, partnerka nebo partner, velmi blízký člověk, soused nebo příslušníci integrovaného záchranného systému či armády…
 

Lapí a nepustí, lapí a odnese, lapí a přinese úlevu

Lapač snů a negativních energií, starodávný ochránce, ke kterému se opět začínáme stále více navracet. Možná špatně spíte, možná jste unavení a přepracovaní. Váš mozek jede na plné obrátky a ani tempo současnosti a problémy v ní vám úplně nepřidávají. Důsledkem mohou být strašlivé noční můry a nedostatečná regenerace během doby, která by měla být určena právě ničím nerušenému odpočinku. Co když máme ale i jiné než konstruktivní vysvětlení vinící tempo světa? Zkusme si aspoň na chvíli připustit, že naše bytí je ovlivňováno energiemi, kterým třeba až tak nerozumíme, ale svou neviditelnou silou na nás intenzivně působí.

Lapí a nepustí, lapí a odnese, lapí a přinese úlevuPodle starodávné legendy pochází lapače snů od indiánského kmene Siouxu, který v nich dodnes vidí síť života, která filtruje naše snění a myšlenky. Dobré sklouzávají po peříčku zpět do duše spícího, zůstávají v naší mysli, a tedy i síti života. Zlé jsou naopak zachyceny a propadají dírami sítě – ty které nepropadnou, zničí sluneční paprsky denního světla. Zní to jednoduše, že?


Jedna legenda praví, že starý kněz, který hledal odpovědi na své otázky vystoupil na vysokou horu a měl vidění. Zjevil se mu v podobě pavouka Iktomi – učitel moudrosti. Iktomi údajně vzal vrbovou obruč zdobenou koňskými vlasy, obětními dary, korálky a peřím a začal tkát síť. Mluvil přitom o silách, které ovlivňují naše životy a osudy. Když dotkal, podal knězi obruč, kterou plnila právě upletená síť. Měla pomoci jemu a celému jeho národu k dosažení díla, míru a vizí. Pravil: „Víra a dobré myšlenky zůstanou zachyceny v síti, špatné dírou propadnou.“.

Další legenda pojednává o ženě z kmene Čipevajů - matce, která si nevěděla rady, jak utišit své plačící dítě, a tak navštívila stařenku, která jí poradila, jak vyrobit talisman pro klidný spánek. Ženy z tohoto kmene jsou také považovány za nositelky původu lapače snů. Není tedy divu, že jej vyrábí dodnes a zdobí nejen postýlky jejich ratolestí, ale také celých rodin.

Lapače snů mohou být zdobeny mnoha talismany a nutno podotknout, že pro každou kulturu, která je využívá mají i jinou funkci. Přesto Vám přinášíme nejběžnější výklad toho, jak lapače, ve snoubení s jejich talismany, působí:

Lapí a nepustí, lapí a odnese, lapí a přinese úlevuKruh: Kruh lapače snů má 2 významy. Představuje svět a vesmír a chrání kamínek (vlastní já člověka). Slouží jako první překážka před negativními silami, které se na spícího snaží působit. Kruh, který je správně vyroben z vrbové větvičky omotané kůží, má tedy hlavní funkci – zadržovat negativní vlnění.
Síť: Síť s uzlíky je tou nejdůležitější součástí celého lapače. Chytá děsivé sny a negativní síly. Indiáni totiž po staletí věří, že negativní energie, které jsou v síti zachyceny, zabloudí a nenajdou cestu ke kamínku uprostřed (člověku). Symetrie v tomto případě totiž symbolizuje harmonii, a to je energie, kterou všichni zlí duchové tolik nenávidí.
Kamínek: Kamínek uprostřed sítě znázorňuje „vlastní JÁ“ člověka. Symbolizuje střed, kolem kterého se točí svět i vesmír. Indiánské kmeny věří, že sny (dobré, i ty špatné a děsivé) se snaží najít každého člověka a z toho důvodu je nutné „vlastní JÁ“ chránit. A to je ten důvod, proč šamani vymysleli Indiánům lapač snů.
Peříčko: Peříčka jsou přivázána ke kruhu. Zachytávají vesmírnou energii a sny a filtrují je. Noční můry jsou odráženy pryč, a naopak dobré sny, energie a myšlenky jsou přenášeny do sítě a následně stékají do našich myslí.

Jistě jste si všimli, že lapače bývají častokrát pestrobarevné. Jejich funkce však není jen dekorativní, hlavním důvodem pro užití barev je jejich význam:
Fialová značí magická zákoutí, bíla klid a odpočinek, oranžová úspěch a kariéru, žlutá radost, optimismus a štěstí, růžová lásku a přátelství, červená erotiku, napětí a akci, modrá klid, zelená a hnědá přírodu a zdraví.

Podle toho, která barva v lapači snů převládá, je pak určena i jeho funkce:
Žlutá vyvolává optimistické sny, oranžová přeje snům o rodině a kariéře, červená přináší sexuální a dobrodružné sny, modrá zaručuje rovnováhu a harmonické snění, zelená vás nasměruje ke zdraví a urovnání vztahů, fialová přináší sny o okultních a magických záležitostech.
 
Můžete se lapačům a jejich síle a výkladu bránit… co když ale…nějaký ten dílek pravdy přece jen uvízl v síti vaší mysli…
 
 
 

BUBNY DO ŠKOL: Projekt proti agresi, šikaně a digitalizaci dětství

Přední český bubeník Tokhi přišel s dalším počinem, který milují děti v českých základních školách. Projektem Bubny do škol rozvíjí nejen jejich kreativitu, zábavnou formou je učí soustředění, spolupráci a vzájemné komunikaci, ale také posiluje prevenci proti šikaně a agresi. Další přidanou hodnotou projektu je fakt, že se snaží děti zvednout od počítačů, tabletů či mobilů a vede je k týmovosti. „Projekt vznikal pozvolna. Měli jsme hodně bubnů, tak jsme zkusili dělat workshopy i pro děti, začalo mě to bavit, vytvářel jsem metodiku učení a postupně vznikly Bubny do škol,“ popisuje vznik projektu sám autor Tokhi a dodává: „Nechali jsme se inspirovat americkým modelem, protože v Americe jsou podobné projekty běžné. Takže projekt obsahuje prvky, které umožňují to, aby děti hrály všechny spolu, aby si v jednu chvíli byly všichni rovni, aby se vzájemně respektovaly a poslouchaly.“
Představení obnovené verze projektu Bubny do škol si nenechaly ujít ani známé české osobnosti a dorazily se svými dětmi do příjemného prostředí cukrárny Na nádvoří, kde se pod taktovkou moderátora Petra Kutheila, celý program odehrával.

BUBNY DO ŠKOL: Projekt proti agresi, šikaně a digitalizaci dětstvíIvana Jirešová dorazila s dcerou Sofií, kterou všichni z přítomných považovali za Ivaninu kolegyni z divadla, nikoliv za její dceru. „Sofie byla ve škole šikanovaná a byla jsem překvapená, že to se mnou nikdo nechtěl moc řešit. Všichni mi říkali, že hlavně nechtějí žádné problémy. Šla jsem dokonce i za psycholožkou, abych věděla, jak o tom mám se Sofií mluvit. Děti se stydí říct, že jim někdo ubližuje. Ten, kdo je opravdu týraný nebo šikanovaný se stydí o problému mluvit. Proto bych ráda vzkázala všem maminkám a pedagogům, že je důležité naše děti rozmluvit, aby nám řekly, co je trápí. Na druhou stranu je šikana ošemetné téma, protože je samozřejmě snadno zneužitelná, protože nikde není stanoveno, co je přesně šikana,“ popsala svoje zkušenosti známá česká herečka.

BUBNY DO ŠKOL: Projekt proti agresi, šikaně a digitalizaci dětstvíŠtěpánka Duchková dorazila se svými syny, kteří se svěřili nejen s tím, že se jim ve škole moc líbí, ale také, že už mají svoji kamarádku a kdyby jí někdo ubližoval, tak by jí určitě bránili. Pobavili tak přítomné hosty stejně jako jejich maminka. „Já zkušenosti se šikanou naštěstí nemám, ale vzpomínám si, že když jsem byla malá, tak jedna paní učitelka dávala zlobivým dětem na čelo razítko prasete. Dnes by to bylo určitě bráno jako šikana, ale v minulých dobách komunismu, to bylo normální,“ smála se vždy dobře naladěná moderátorka.


DJ Lucca dorazila rovněž s oběma syny, kteří se se šikanou na rozdíl o maminky zatím nesetkali. „Když jsem byla malá, tak se mi děti ve škole smály – jmenovala jsem se Kvasnicová, měla jsem trochu odstáté uši, a navíc jsem trpěla na ekzémy. Teď už si žádné trauma nenesu, ale v dětství a v teenagerovském věku mi to samozřejmě líto bylo a nenesla jsem to úplně dobře, styděla jsem se,“ svěřila manželka Michala Dvořáka ze skupiny Lucie.

Ivetu Vítovou účast na akci přivedla k úvaze, zda se o šikaně dříve spíše nemluvilo, nebo jí tolik nebylo. „Nevím, zda je to volnou výchovou, která je teď velmi populární, že si děti dovolují více než dříve a nebo tím, že média stále dokola opakují jeden případ a my pak máme pocit, že je šikana všude kolem nás. Mám ale pocit, že když jsem byla já ve škole, tak šikana nebyla. Nikdy se mi nestalo, že bych se setkala s nějakou velkou partou, která by někoho nebo snad i mě šikanovala. Ano, samozřejmě jsme se mezi sebou s dětmi posmívaly, třeba kvůli tomu, že má někdo teplákovku po starší sestře, nebo něco podobného, ale nebylo to nic dramatického. Doufám, že ani moje dcera se s šikanou nesetká,“ svěřila sympatická moderátorka.

BUBNY DO ŠKOL: Projekt proti agresi, šikaně a digitalizaci dětstvíCvičitelka Hanka Kynychová dorazila s manželem a oběma dcerami. Ona sama se prý se šikanou nikdy nesetkala. Její děti pouze s posměšky. „Filip přišel jednou ze školy s tím, že se do něj spolužáci naváželi s tím, že má slavnou mámu, tak musí být určitě bohatý. Sofince se stalo na táboře něco podobného. Říkali jí, že je dcera té cvičitelky, tak jim pohotově odpověděla, že je dcera svojí mámy,“ sdělila pyšně Kynychová.



Foto: KF Production, MacCafe.cz
 

Na co jít do kina – 38.týden

Minulý týden jsme Vás, naše čtenáře, zanedbali a proto Vám nyní přinášíme nabídku nových filmů v našich kinech hned z kraje týdne.


Po čem muži touží

ČR, 2018, 95 min.
Režie: Rudolf Havlík
Hrají: Anna Polívková, Jiří Langmajer, Matěj Hádej, Táňa Pauhofová, Jiří Havelka, Lenka Vlasáková, Sara Sandeva, Lucie Polišenská, Andrea Hoffmannová, Oldřich Navrátil, Naďa Konvalinková, Lucie Šteflová, Jakub Volák, Ester Kočičková, Jana Synková, Pavla Tomicová, Jiří Maryško, Richard J. Müller, Dominika Myslivcová

Režisér úspěšné romantické komedie Pohádky pro Emu, Rudolf Havlík, přichází s novou komedií s hvězdným hereckým obsazením Po čem muži touží. Scénář o věčném soupeření mužského a ženského světa napsal společně se spisovatelkou Radkou Třeštíkovou, která je jednou z nejprodávanějších domácích knižních autorek.

 
Malá čarodějnice
Die kleine Hexe

Německo, 2018, 103 min.
Režie: Mike Schaerer
Hrají: Karoline Herfurth, Suzanne von Borsody, Eveline Hall, Michael Gempart, Peter Rauch, Carolin Spiess
 
Všem známý Večerníček o malé čarodějnici a jejím věrném havranovi Abraxasovi se od tvůrců HEIDI, DĚVČÁTKO Z HOR dočkal filmového zpracování a míří do našich kin.



 
Predátor: Evoluce
The Predator

USA, 2018, 108 min.
Režie: Shane Black
Hrají: Boyd Holbrook, Trevante Rhodes, Jacob Tremblay, Keegan-Michael Key, Olivia Munn, Sterling K. Brown, Alfie Allen, Thomas Jane, Augusto Aguilera, Jake Busey, Yvonne Strahovski.

Před více než třiceti lety jsme se s nimi střetli poprvé. A byl to pořádný nářez. Teď se Predátoři, jedni z největších lovců celého vesmíru, opět vrací na naši planetu. Jsou však mnohem silnější a chytřejší než kdykoliv předtím. Lov a zabíjení jsou pro ně stále největší zábavou.
 
 
 
Spolu to dáme
Dieses bescheuerte Herz 

Německo, 2017, 104 min.
Režie: Marc Rothemund
Hrají: Elyas M´Barek, Philip Schwarz, Nadine Wrietz

Svým námětem připomíná film slavnou komedii Nedotknutelní, nebo mladistvou verzi komedie Než si pro nás přijde. Ovšem o opisování nemůže být řeč. Film „Spolu to dáme“ vznikl podle skutečného příběhu a podle knihy, kterou jeden z kamarádů sepsal.



 
Yeti: Ledové dobrodružství
Smallfoot

USA, 2018
Režie: Glenn Ficarra, John Requa
Hrají: Zendaya, Channing Tatum, Danny DeVito, Gina Rodriguez, James Corden

Rodinná komedie, ve které je Yeti přesvědčen, že záhadné bytosti známé jako „lidé” opravdu existují.






 






 

Na co jít do kina – 36.týden

A máme tu podzim :(  Ne nemáme, čeká nás krásné babí léto a ještě spousta slunečných dnů. Ale to nám nebrání i tento týden vyrazit na nějakou novinku v našich kinech.

 
Sestra
The Nun
USA, 2018

Režie: Corin Hardy
Hrají: Taissa Farmiga, Demian Bichir, Jonas Bloquet, Charlotte Hope, Ingrid Bisu, Bonnie Aarons


Démonická řádová sestra z hororu “V zajetí démonů 2” se vrací, aby šířila zlo ze záhadného kláštera v Rumunsku, ve kterém řád jeptišek ukrývá děsivé tajemství. 




 
Všechno bude drama 

ČR / Slovinsko / Polsko / Slovensko, 2018, 85 min.

Režie: Olmo Omerzu
Hrají: Tomáš Mrvík, Jan František Uher, Eliška Křenková, Lenka Vlasáková, Martin Pechlát

Typický outsider čtrnáctiletý Mára a jeho kamarád dvanáctiletý Heduš podniknou cestu za svobodou. Mára ukradne auto a svými průšvihy ohromí i mladou stopařku.






Příběh koček
Cats and Peachtopia

CN 2018, 90 min.
Režisér: Gary Wang

Devět životů, devětkrát větší zábava. Jsou především líné a všechno mají na háku, ale i kočky mají velká srdce, mají své legendy a dny, kdy zažívají neuvěřitelně věci.







 
Jsem božská 
Feel Pretty

USA 2018, 110min.  
Režie: Abby Kohn, Marc Silverstein
Hrají: Amy Schumer, Michelle Williams, Rory Scovel, Naomi Campbell

Být sexy je nejvíc a každá holka a žena je tak krásná, jak se sama cítí být. Záleží na přístupu.







 
McQueen
McQueen

GB 2018, 11 min.
Režie: Ian Bonhôte, Peter Ettedgui
Hrají: Alexander McQueen

Příběh Alexandra McQueena je moderní, leč poněkud gotická pohádka o obyčejném chlapci z dělnického východního Londýna, který spoutal vlastní démony a stal se globální hvězdou módního návrhářství.

Rychlovka k večeři? Pečené brambory 3x jinak

Už vám dochází inspirace, čím nasytit hladové krky, nestihli jste nakoupit a doma máte přebytek základních potravin. Potřebujete tip na rychlé jídlo, které nejen že se snadno uvaří, ale ani jeho příprava vám nezabere moc času, možná nejste zrovna kulinářští mágové nebo jednoduše třeba žijete sami a často se odbýváte výmluvou „přeci nemá smysl vařit jen pro jednoho, je to zbytečný“. Má to smysl a není to zbytečný! Přinášíme vám skvělý tip na to, jak si v pohodlí domova upéct brambory jako u ohně a ještě je zajímavě dochutit.

Jak na to?
Je to opravdu jednoduché! Vezměte brambory ve slupce, důkladně je omyjte a ze všech stran propíchejte vidličkou. Nyní je vložte do mikrovlnky a na nejvyšší výkon vařte přibližně 6 minut (jde to i bez mikrovlnky, ale o to déle se pak budou péct v troubě (Záleží jen na vás, kolik času jim chcete nebo můžete věnovat). Poté předvařené brambory vyjměte, potřete olivovým olejem, osolte, opepřte a každou bramboru zvlášť zabalte do alobalu. Nyní je všechny vložte do pekáčku a předehřáté troubě (200 °C) pečte cca 30 minut doměkka. Po vyndání z trouby je nechte ještě 10 minut odpočívat. Poslední krok: vyndejte je z alobalu, nařízněte (podélně, od kříže, či jinak – hlavně je neprořízněte) a pak už je jen naplňte svou nejoblíbenější náplní. Nevíte, jakou náplň zvolit, přinášíme vám pár tipů.

Tuňák, kukuřice, majonéza
Smíchejte 425 g okapaného tuňáka z konzervy s 250 g kukuřičných zrn, ¼ hrnku kvalitní majonézy a jednou na tenko nakrájenou jarní cibulku. Okořeňte solí a pepřem. Navrch můžete přidat i nastrouhaný sýr, ale za nás tam již není potřeba.

Rychlovka k večeři? Pečené brambory 3x jinakKrémové kuře se slaninou
Na kostičky nakrájenou slaninu nechte vysmažit dozlatova a poté pánev sejměte ze zdroje tepla. V jiné pánvičce rozpusťte 30 g másla, přidejte 2 lžíce hladké mouky a míchejte asi minutu. Přilijte 1 ½ hrnku mléka. Za stálého míchání přiveďte k varu a počkejte až omáčka zhoustne. Poté přihoďte opečenou slaninu, kousky grilovaného kuřete, mražený hrášek a nasekanou petrželku. Brambory připravte do pekáčku, navrstvěte na ně omáčku a posypte čerstvou strouhankou. Vložte do trouby pod rozpálený gril a vyndejte, až strouhanka zezlátne.

Rychlovka k večeři? Pečené brambory 3x jinakFazole se sýrem
V kastrolu ohřejte plechovku fazolí s chilli omáčkou. Vmíchejte 2 lžíce nasekaného koriandru (pokud ho nesnesete, můžete ho klidně vynechat). Připravené brambory dejte do pekáčku, naplňte je směsí, vše pak posypte tučným sýrem (chedar, madeland, …) a pečte v troubě rozpálené na 200 °C cca 10 minut – jednoduše dokud se sýr nerozteče a nezezlátne.

Je to rychlé že? A o inspiraci, jak brambory naplnit není nouze. Můžete je plnit a následně zapékat, nebo si připravit studenou náplň, která se více hodí k teplým letním dnům. A pokud jste milovníky opravdové klasiky – jednoduše opečené brambory jezte s máslem, solí a zapíjejte mlékem. No nepřipomnělo vám to také dětství?
 

Na co jít do kina – 35.týden

Dny se zkracují, večer se dříve stmívá a my tu máme další premiery v českých kinech.

Upgrade
Upgrade
Austrálie, 2018, 100 min.

Režie: Leigh Whannell  
Hrají: Logan Marshall-Green, Betty Gabriel, Harrison Gilbertson, Benedict Hardie
 
Upgrade je drsné akční sci-fi o chlapovi, který se nechal nepatrně vylepšit, aby mohl znovu stát na vlastních nohou. Aby se mohl pomstít.







 
Alfa 
USA, 2018

Režie: Albert Hughes
Hrají: Kodi Smit-McPhee, Jóhannes Haukur Johannesson

Děj filmu se odehrává na konci doby ledové, kdy se mladý lovec vydává na svůj první lov. Bohužel se zraní a zůstává sám v divočině kde se spřátelí s vlkem.






 
Důvěrný nepřítel 
ČR, 2017, 108 min.

Režie: Karel Janák
Hrají: Vojtěch Dyk, Gabriela Marcinková, Zuzana Porubjaková, Ondřej Malý, Ady Hajdu, Roman Luknár, Hynek Čermák, Pavel Rímský

Idilická pohádka bydlení v chytrém domě se mění v noční můru.  Možná sonda do blízké budoucnosti v novém českém filmu.






 
Ten pravý, ta pravá?
Destination Wedding
USA, 2018, 90 min.

Režie: Victor Levin
Hrají: Keanu Reeves, Winona Ryder

Dva bývalí přátelé se po čase setkávají na svatbě jako hosté. Ale romantická atmosféra a všeobecné veselí udělají své.







Kubík hrdina
Ploey - You Never Fly Alone

Island / Belgie, 2018, 83 min.
Režie: Árni Ásgeirsson
Scénář: Friðrik Erlingsson
Hudba: Atli Örvarsson

Příběh mladého kulíka zlatého, který má problémy naučit se létat a migrovat se svou rodinou do teplých krajin.

Na co jít do kina – 34.týden

Podle předpovědi počasí se konečně ochladí, a protože se má ochladit o hodně, tak je nejlepší před zimou se schovat do kinosálů.

Slender Man
Slender Man
USA  2018
Režie: Sylvain White
Hrají: Joey King, Annalise Basso, Javier Botet, Julia Goldani Telles, Jaz Sinclair
 
Dnešní nabídku začínáme hororem - tak trochu již s klasickým scénářem. Skupina středoškoláku se rozhodne popřít existenci tajemného Slender mana a začnou mizet .......







Kryštůfek Robin
Christopher Robin 
USA 2018
Režie: Marc Forster
Hrají: Ewan McGregor, Hayley Atwell, Bronte Carmichael, Mark Gatiss

Dětský hrdina Kryštůfek Robin dospěl a ztratil se ve světě dospělých. Jeho plyšovým kamarádům nezbývá nic jiného než se do tohoto světa vydat a pomoc Kryštůvkovi rozpomenout se na svá dětská léta.








Léto

RUS-F  2018
Režie: Kirill Serebrennikov

Děj filmu nás zavede do Leningradu začátkem osmdesátých let minulého století, kdy sledujeme mladého Viktora, který prožívá léto plné hudby, přátelství a lásky.










Solo: Star Wars Story
Solo: Star Wars Story

USA  2018 135 min
Režie: Ron Howard 

Další z mnoha dílů Star Wars nás vrací v čase před původní díly. Nyní prožijeme mnohá dobrodružství s Hans Solem.









Neznámý voják
Tuntematon sotilas 

FIN 2017 135 min  
Režie: Aku Louhimies

Válečné drama vypráví příběh jedné finské vojenské jednotky ve Finsko-Ruské válce v roce 1941.

La Farma – osobitá restaurace na Vinohradech s venkovním posezením a skvělou atmosférou!

Restaurant La Farma
Lokace:

Čáslavská 2027/5, Vinohrady
 130 00 Praha 3
Kontakt:
725 466 555

La Farma - osobitá restaurace na Vinohradech s venkovním posezením a skvělou atmosférouJak už název napovídá, jedná se o restauraci, která si potrpí na původ svých surovin. Maso dodává pan František, ovoce a zeleninu obstarává Sluneční farma Vykáň a vejce dováží Statek Dvořák. Vše je tu domácí a navíc vynikající! Zajímá Vás příběh některého z farmářů? Stačí se zeptat a personál vám jej velmi ochotně odvypráví. Nenechte se zmást, že by v La Farma dělali jen českou kuchyni. La v názvu není náhodou, v menu totiž najdete i pokrmy mezinárodní kuchyně. Můžeme vám více než zaručit, že po návštěvě v La Farma se s největší pravděpodobností oprostíte od mezinárodního kontextu slova La a prostě si jen budete spokojeně a přejedeně prozpěvovat Lalala. Stejně tak, jako si restaurace potrpí na kvalitu svých surovin, potrpí si rovněž i na chování svého personálu. Zdejší zaměstnanci jsou opravdovou duší podniku…. s tak vlídnou, milou a ochotnou obsluhou se setkáte opravdu málokdy. A navíc? Usmívají se! Máte špatný den, tady Vám ho určitě zlepší.
 
Kromě stálého menu a polední nabídky si můžete pochutnat jako my na výborné snídani (i pozdní), o které lze bez sebemenších pochybnosti říci, že je dělaná s láskou - jako od maminky. Vybírat můžete mezi sladkou (wafle, palačinky) a slanou (vajíčka na různé způsoby, párky, chléb s avokádem / tvarohem) verzí. V nabídce nechybí ani výborné domácí limonády, káva a KAKAO! Pravé horké kakao v červeno-bílém, puntíkatém plecháčku. Zde jedna dobrá rada, plecháček s horkým nápojem pálí…

 
Naše zkušenosti:
Hemenex
(6 vajec, opečená slanina, chléb a tvarohová pomazánka s pažitkou)
Opečený chléb s našlehaným tvarohem s pažitkou
Kakao
Domácí bezinková limonáda
 
La Farma - osobitá restaurace na Vinohradech s venkovním posezením a skvělou atmosférou
Říkáte si, že to zní a vypadá až moc dobře, že? Tak to ještě není zdaleka vše… La Farma je totiž i cenově velmi příznivá a snídaně pro dva (na Vinohradech!) vás vyjde dle výběru kolem pěti, šesti stovek. Někomu by to mohlo přijít moc, ale vetře, že v Praze se dá posnídat podstatně dráž… NAVÍC ty porce?!…Budete mít co dělat všechno sníst… J
 


Zastavte se v La Farma a dopřejte si kvalitní, s láskou dělané a krásně naservírované jídlo v poklidné atmosféře venkovního posezení pražských Vinohrad.
 
https://lafarma.cz/
 

Na co jít do kina – 33.týden

Dny se pomalu krátí a spolu s tím začíná ten pravý čas vyrazit do kin.  Opět vám přinášíme přehled nejen novinek v českých kinech. 


Jan Palach 

ČR / Slovensko, 2018, 124 min.
Režie: Robert Sedláček
Hrají: Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Michal Balcar, Karel Jirák, Jan Vondráček
 
21. srpna uplyne 50 let od okupace vojsky spřátelených armád. Tento den má prémieru nový česko-slovenský film. 
Režisér Robert Sedláček, který film natočil podle scénáře spisovatelky Evy Kantůrkové, říká: „Chci vyprávět tragický příběh Jana Palacha, který není dětsky naivním bojem proti totalitě, ale extrémním příkladem toho, kam až všudypřítomná konformita a přizpůsobivost dohnaná do krajnosti, může zavést citlivého jedince.

Příběh koček
CATS AND PEACHTOPIA 

Čína, 2018, 90 min. 
Režie: Gary Wang

Máme tu další animák, tentokrát z čínské produkce a tak možná nikoho nepřekvapí, že nám film připomíná Nema... takového čínského chlupatého Nema.










 
Equalizer 2
Equalizer 2

USA, 2018, 121 min.
Režie: Antoine Fuqua
Hrají: Denzel Washington, Pedro Pascal, Ashton Sanders, Bill Pullman, Melissa Leo

Pokračování úspěšného akčního thrilleru Equalizer. Denzel Washington se vrací jako bývalý člen speciální jednotky.







BlacKkKlansman
BlacKkKlansman

USA, 2018, 134 min.
Režie: Spike Lee
Hrají: John David Washington, Adam Driver, Topher Grace, Laura Harrier, Ryan Eggold, Jasper Pääkkönen

Režisér Spike Lee vytvořil černou krimi komedii, ve které popsal příběh historicky prvního černošského policisty v Coloradu, který se rozhodl vetřít do Ku-klux-klanu. 






Studená válka
Zimna wojna

Polsko, 2018, 89 min.
Režie: Pawel Pawlikowski
Hrají: Joanna Kulig, Tomasz Kot, Agata Kulesza, Borys Szyc, Adam Ferency, Adam Woronowicz, Adam Szyszkowski, Cédric Kahn, Jeanne Balibar

V období budování stalinského Polska  se odehrává příběh velké osudové lásky zpěvačky Zuly a skladatele Wiktora.



O dalších vybraných filmech čtěte pod odkazem níže:
Na co jít do kina – 32.týden

Na co jít do kina – 32.týden

Pokud budeme věřit předpovědi počasí, tak nás o víkendu čeká prudké ochlazení na 28 stupňů. No a abychom náhodou neumrzli je dobré navštívit i tento týden kino.

 MEG: Monstrum z hlubin
The Meg

USA, 2018, 113 min.
Režie: Jon Turteltaub
Hrají: Jason Statham, Ruby Rose, Robert Taylor

Toto nejsou čelisti, toto je údajně vyhynulý žralok - megalogon, který se z ničehonic objevil a je potřeba zachránit nejenom uvězněnou ponorku, ale celý svět před tímto monstrem.








 
Temné síly
The Darkest Minds

USA, 2018, 104 min.
Režie: Jennifer Yuh Nelson
Hrají: Mandy Moore, Gwendoline Christie, Amandla Stenberg, Harris Dickinson, Wallace Langham, Golden Brooks, Mark O'Brien

Sci-fi o tom, jaké to možná jednou bude. Neznámý vir zabije většinu dětí na světě a u přeživších se objeví nadpřirozené schopnosti a proto je potřeba všechny děti umístit do internačních táborů. Hlavní hrdinka se proti tomuto systému vzbouří a postaví se proti němu. Jak to celé dopadne?




 
Špión, který mi dal kopačky
The Spy Who Dumped Me

USA, 2018, 117 min.
Režie: Susanna Fogel
Hrají: Mila Kunis, Kate McKinnon, Sam Heughan, Justin Theroux

Dvě nejlepší přítelkyně Audrey a Morgan se nechtěně zapletou do  mezinárodního spiknutí, potom co zjistí, že bývalý přítel jedné z nich je špión.  






 
Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni
L'Extraordinaire voyage du Fakir

Francie - USA,2018,  92 min.
Režie: Ken Scot
Hrají: Erin Moriarty, Barkhad Abdi, Bérénice Bejo, Gérard Jugnot, Sarah-Jeanne Labrosse

Aja je fakír z malé indické vesničky. Místo zvláštních fakírských schopností disponuje vybroušenými triky a talentem podvodníčka.  
Jeho matka ho vyšle do Paříže kde má navštívit Eiffelovu věž. Neshoda s taxikářem Aju zanechá kousek od Paříže, v obchodě Ikea. Tam potkává tu nejkrásnější ženu, jakou kdy viděl, okouzlující Marii.  Ale jeho naděje na lásku je zmařená, když v Ikei náhodou uvízne ve skříni, která je i s ním zabalena a odeslána do Anglie. Jak toto může dopadnout?

 
Tísňové volání
Den skyldige

Dánsko, 2018, 85min.
Režie: Gustav Möller
Hrají: Jakob Cedergren, Omar Shargawi, Jacob Ulrik Lohmann, Jeanette Lindbæk Birk, Simon Bennebjerg, Laura Bro

Asger Holm, bývalý policista,který nyní pracuje na tísňové lince, odpoví na volání od unesené ženy. Když je hovor náhle přerušen, začíná po ženě a jejím únosci pátrat.

Dali nám všechno – vracíme jim to rovným dílem?

Rodiče – táta a máma. Dva lidé, na které se v případě fungujících rodinných vztahů můžeme kdykoliv spolehnout. Milují nás tou nejčistší láskou, pomáhají nám v jakékoliv životní situaci, raději se vzdají svého osobního komfortu, aby ho mohli postoupit nám, odpouští nám vše na světě a nepožadují nic nazpátek.
 
Otázka zní: vracíme jim všechnu jejich péči a lásku stejnou měrou?

Mohla bych se rozepsat na desítky či stovky stránek o tom, proč bychom měli milovat a ctít své rodiče. Vzpomněla bych si na tisíce situací, díky kterým vděčím rodičům za svou výchovu, pomoc, pochopení, ochranu, vzdělání, aj… Ale nerozepíšu je…

Místo toho Vás vyzývám, napište nám Vy, proč si vážíte svých rodičů a co pro vás znamenají.

A prosím zamyslete se:

OPRAVDU JIM VRACÍTE VŠE, CO VÁM CELÝ ŽIVOT DÁVALI?

Osobně s rukou na srdci mohu říci, že ač se snažím sebevíc, nemám ten pocit, že bych jim adekvátně vracela jejich investici do mě.
A pro co si jich vážím? Jdu příkladem a první komentář píšu já, přidejte se prosím.

PS: napište mámě, tátovi, označte je…zavolejte jim a řekněte jim, že je máte rádi, možná budete překvapeni, jak moc je potěšíte!
 
banner

Na co jít do kina – 31.týden

I když horka stále trvají a je lepší být někde u vody, tak i v tomto týdnu vám přinášíme novinky v českých kinech. Protože je horko a všechno nás unavuje tak hurá do toho.

Sweet Country

Austrálie 2018
Režie: Warwick Thornton
Hrají: Bryan Brown, Hamilton Morris, Thomas M.Wright
Western podle skutečné události odehrávající se v severní Austrálii ve dvacátých letech dvacátého  století. Když domorodý chovatel dobytka Sam v sebeobraně zabije bělošského majitele stanice Harryho, musí vše opustit a utéct i se svou těhotnou manželkou. Vydávají se nádhernou ale drsnou krajinou do vnitrozemí. 

 



 

Whitney
 

Velká Británie / USA, 120 minut
Režie: Kevin Macdonald
Hrají: Whitney Houston, Kevin Costner, Ellen White

Dokument od oscarového režiséra Kevina Macdonalda přibližuje božskou Whitney tak, jak ji ještě neznáte. Jedná se o oficiální dokument požehnaný matkou Whitney a její nejbližší rodinou. Ta poskytla exkluzivní rozhovory a záběry ze zákulisí jejího života, které dosud nebyly zveřejněny.  


 

Hledá se princezna

Stolen Princess
Ukrajina 2018, 85 minut
Režie: Oleh Malamuzh

Příběh odehrávající se v době statečných rytířů, krásných princezen a zlých čarodějů. Ruslan, kočovný herec, který sní o titulu rytíře, potkává nádhernou Milu a na první pohled se do ní zamiluje.  Jejich štěstí ale nemá dlouhého trvání.







 

Mission: Impossible - Fallout

USA 2018
Režie: Christopher McQuarrie
Hrají: Tom Cruise, Henry Cavill, Simon Pegg, Rebecca Ferguson, Ving Rhames, Sean Harris, Angela Bassett, Vanessa Kirby, Michelle Monaghan, Alec Baldwin, Wes Bentley, Frederick Schmidt

Tom Cruise: „Filmem Mission: Impossible – Fallout vrcholí celá série. Vrací se většina postav, které se objevily v předchozích dílech, a dovypráví se všechny příběhové linky. Pro Ethana je to velmi osobní, ale na druhé straně také velmi epická cesta,“.



 

Chata na prodej

ČR, 2018, 77 minut
Režie: Tomáš Pavlíček
Hrají: Ivana Chýlková, David Vávra, Tereza Voříšková, Judit Bárdos, Jana Synková, Jan Kačer, Jan Strejcovský, Michael Pitthan, Václav Kopta

Komedie o tom, co všechno se může stát, když se o víkendu sejde svérázná rodina na poslední rozlučce s chatou.

Co s sebou na festival? Zaručený starter pack!

Léto je v plném proudu a s ním i sezóna open air koncertů a festivalů. Pro všechny holky, slečny, ženy, paní je obvykle složité se vypravit a zabalit. Pro nás samozřejmě taky…. S oblečením vám radit nebudeme… Proč? Však to znáte, počasí je nevyzpytatelné, skříň je prázdná, není co na sebe… Rada? Pláštěnkou v batohu určitě nic nezkazíte. Dnes se společně podíváme na takzvaný festivalový MUST HAVE, aneb to, co by vám s sebou podle nás nemělo chybět.
 
Jak víte, chystáme se o víkendu na urban festival Ynspirology do Žlutých lázní. Kromě vstupenek, které už jsme si zajistili si sebou budeme brát:

Mobilní telefon – to je asi zbytečná informace, všichni ho nosíme vždy s sebou. Fotky, videa, streamy a šup s tím na sociální sítě. Nezapomeňte si telefon pořádně nabít… pohled na poslední procenta energie telefonu dokážou pořádně znepříjemnit den. Užitečným doplňkem bude určitě externí nabíječka. Telefon se vám při focení a natáčení vybije podstatně rychleji a navíc, pokud jedete na festival na více dní, víte, že ve stanovém městečku to s tím nabíjením není žádná sláva.
 
Selfie tyč -  chcete fotku s kamarádkou, přítelem nebo idolem a jako na potvoru není, kdo by vás vyfotil. Pokud nejste Saxana, pravděpodobně budete objektivem zkoumat spíše póry ve svém obličeji, než že byste pořídili hezkou fotku. Navíc, nikdo nechce být ten, co ten telefon drží. Řešení tohoto problému se jmenuje selfie tyč. Teleskopická tyč s úchytem na telefon a spouští fotoaparátu na rukověti, která vyřeší všechny výše zmíněné problémy, vás vyjde zhruba na stovku.
 
Sluneční brýle – už máte selfie tyč, ale možná zrovna nemáte svůj den, kdy na fotkách vypadáte perfektně. Nebo je zrovna ten den, kdy se sluníčku prostě neschováte a výjimečně se nechcete na lidi mračit (bacha, vrásky!). Opět velmi jednoduché řešení – sluneční brýle. Každá máme oblíbený tvar, značku nebo barvu. Ačkoliv se standardně dočtete, že na brýlích se šetřit nemá… No, jedete na festival, budete tančit, skákat, pít a možná se nedopatřením ocitnete třeba v potoce… opravdu chcete ztratit nebo zlomit značkové brýle za tisíce?
 
Klobouk – znáte to ráno, kdy vás bolí hlava a divíte se, proč vás pálí pěšinka ve vlasech? A pamatujete si na otravnou větu svých rodičů: „Vezmi si ten klobouk.“? Ano, i to mělo svůj důvod. Delší pobyt na sluníčku v kombinaci s alkoholickými koktejly by vám nemusel udělat dobře… známe to každá… ta rána umí být bolavá. Navíc klobouk je cool doplněk, se kterým si ostudu rozhodně neuděláte.

 
Deka & opalovací krém – je jedno, jestli je vám dvacet nebo padesát, při festivalovém dovádění se únava prostě dostaví… Pak určitě oceníte rozloženou deku někde na louce. Opalování, čtení knížky, šlofík nebo piknik se určitě dělá líp, pokud nemusíte ležet přímo na podupané trávě plné klíšťat a vajglů.
 

Nezapomeňte doplňovat pitný režim! Pivo, víno, aperol… a ANO, i voda a nealko se dá pít. Teď se vám to možná zdá nepředstavitelné, ale vaše hlava vám druhý den po akci poděkuje.
 
Chcete se přesvědčit, že výše zmíněné na festival opravdu nosíme? Tak nás přijďte zkontrolovat o víkendu do Žlutých lázní :)

Závitkárna x kino Stalin na Letné

Je léto a k létu bezpodmínečně patří festivaly. Už dlouhou dobu se však nebavíme pouze o těch hudebních, neb Prahu v posledních letech ovládají primárně gurmánské – gastro festivaly. A jeden takový jsme včera navštívili i my. O co se jednalo? Holešovická Závitkárna vyhlásila skrze sociální sítě akci:
Závitkárna x Kino Stalin na Letné

Pokud také patříte mezi milovníky asijské kuchyně a parné letní dny vám, stejně jako nám, nedovolují si k obědu dát pečenou kachnu se šesti, je zcela vyloučené, abychom se zde nepotkali. Plus jako bonus, všichni společně jsme se mohli, v rámci letního kina, podívat na film „Ztratili jsme Stalina“. No řekněte, kde jinde než právě ZDE byste ho chtěli vidět? Takovou atmosféru nikde jinde nenavodíte!

Závitkárna
Je mladé POP-UP bistro, které svou práci postavilo na rolování LETNÍCH ASIJSKÝCH ZÁVITKŮ. A jaký je rozdíl mezi letními a jarními závitky? Pravdou je, že do obou druhů závitků můžete použít vesměs jakékoliv ingredience, které vám přijdou pod ruku (pokud se nebavíme o tradičních receptech). Ovšem změna nastává v dalším kroku: zatímco LETNÍ ZÁVITKY se ještě musí osmažit, ty JARNÍ jsou 100% fresh.

 
Akce se konala na Letné, v prostranství, kde stával bývalý Stalinův pomník. Také tu kdysi býval rockový klub a nutno připomenout, že odtud vysílala i první soukromá rozhlasová stanice – Radio 1.

Sochu už pěknou řádku let na tomto místě nenajdete, neboť byla na popud režimu nařízena její demolice, přesto svou charakteristickou dominantu si Letná opět našla – METRONOM. A čím je toto místo tak unikátní? Stalo se pravým hipsterským rájem s barem, lehátky a hlavně naprosto úchvatným výhledem na Prahu a její krásy! Dále se zde můžete těšit z letního kina, hudebních seancí všech žánrů, workshopů, tradice visících tenisek na provaze a v neposlední řadě i domovské scény trénujících „skejťáků.

Ovšem zpátky k akci Závitkárny
Našli jsme plusy – našli jsme mínusy. Nejprve začneme tím méně pozitivním a na konec vám spravíme chuť, tak čtěte pozorně až do konce :).


Jako skutečně velký nedostatek hodnotíme fakt, že na celou Letnou byl postaven POUZE JEDEN STÁNEK, který ani náhodou neměl šanci zvládat objem strávníků a jejich objednávky. A tak asi ani není překvapením, že než jste se vůbec dostali na řadu, abyste si mohli OBJEDNAT, museli jste si vystát klidně i hodinovou frontu (nejen naše osobní zkušenost) + nebylo v silách pořadatelů, aby závitky dokázali předdělávat = další časová prodleva. Na druhou stranu, mohli jste si být jisti, že pokrm, který dostanete, je skutečně ČERSTVÝ.

Poté, co jsme se konečně dostali na řadu i my a objednali si (samozřejmě, jako vždy jsme si vymysleli nějakou kulišárnu - krevetové závitky bez krevety, avokádové závity bez rukoly, ...), mohli jsme sledovat proces tvorby takového závitku na vlastní oči. Všechna čest, zlaté české ručičky opět v praxi naprosto brilantně dokázaly, že žádná práce pro ně není nemožná.

Co hodnotíme vysoce pozitivně, jsou použité ingredience a jejich množství. Závitkárna totiž na svých zákaznících NEŠETŘÍ. Ano cena 70 Kč za závitek je skutečně trošku přemrštěná, na druhou stranu na porci vás nikdo neošidil - spíše naopak.


Sečteno - podtrženo
Vytáhněte kamarádky ven - dejte si vinný střik - kupte si závitky na Letné - posaďte se na zídku - brebentěte na úžasném výhledu na Prahu - pořidte si pár fotek a doma před usnutím si zrekapitulujte, jak BÁJEČNÝ VEČER JSTE STRÁVILI!


Závitkárnu doporučujeme navštívit i mimo festivalové akce, protože to opravdu stojí za to!

Na co jít do kina – 30.týden

Horka stále pokračují, ale to nám nebrání se opět podívat na to, co se hraje v českých kinech. Tentokrát přinášíme filmy pro děti, akční filmy a českou novinku, na jejíž uvedení se můžeme těšit hned začátkem srpna.
 


Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená 

HotelTransylvania 3
USA, 2018, 87 min.  
Režie: Genndy Tartakovsky 
 
Naše příšeráková rodinka se vydává na zaslouženou dovolenou v podobě plavby na luxusní lodi. Drákula se zakouká do kapitánky lodi a klidná dovolená se mění v noční můru …







 


Úžasňákovi 2 

The Incredibles 2 
USA, 2018 
Režie: Brad Bird
 
V druhém díle příběhu super rodinky se hlavní hrdinkou stává Helen. Bob jako muž v domácnosti vychovává děti a pro všechny je to velmi náročné. Na scéně se objevuje nový padouch a o spousta zábavy je opět postaráno.







 

Plán útěku 2 
Plan of Escape 2 
USA, 2018, 93 min.

 
Režie: Steven C. Miller 
Hrají: Dave Bautista, Sylvester Stallone, Jaime King, Baylee Curran, 50 Cent, Jesse Metcalfe
 
Nestárnoucí Sylvester Stallone jako Ray Breslin se stále živí testováním bezpečnostních systémů. Po povedeném útěku z Hrobky jeho prestiž stoupla a stojí před ním další výzva – tentokrát musí pokořit technologické zařízení Hádes.



Mrakodrap

Skyscraper 
USA, 2018, 130 min.
 
Režie: Rawson Marshall Thurber 
Hrají: Dwayne Johnson, Neve Campbell, Chin Han, Noah Taylor, Roland Møller, Byron Mann, Pablo Schreiber, Hannah Quinlivan
 
Dwayne Johnson, také známý jako ''The Rock'', je akční hrdina tělem i duší v každém svém filmu. Nejinak je tomu i tentokrát, kdy jeho schopnosti ocení obyvatelé Mrakodrapu.



 Miss Hanoi
ČR, 2018 
Režie: Zdeněk Viktora 
 
Hrají: Ha Thanh Špetlíková, David Novotný, Ján Jackuliak, Miroslav Hruška, Chip Nguyen, Jiří Kocman, Radim Madeja, Tomáš Vu, Andrea Vu, Jan Maršál, Josef Fečo, Roman Nguyen, Natálie Topinková, Diana Minarovičová, Miro Mráz, Sofie Viktorová, Ella Viktorová, Barbora Pečová, Marek Grajciar, Sonia V. Broučková, Jiří Weberschinke, Zdeněk Viktora
 
8. srpna má premiéru nový český film s kriminální zápletkou. V malém městě žije silná vietnamská komunita, ve které se před lety stala vražda. Po propuštění se na toto místo vrací vrah nezletilé oběti, který je po pár dnech nalezen mrtvý. Vyšetřování se ujímá kapitán Kříž v podání Davida Novotného.
 

LA VIE bistro bief - místo pro které se klidně upíšete i peklu

LA VIE bistro beef shop
Lokace:
Mánesova 13
120 00 Praha 2
Kontakt: 728 274 260
 
HŘÍCH, PRO KTERÝ DOBROVOLNĚ SKONČÍTE V PEKLE A PŮJDETE SI KLIDNĚ JEŠTĚ PŘIDAT

Těžko hledat slova pro něco, kde slova nestačí. LA VIE bistro bief shop je místem, které snoubí dokonalé kulinářské umění, příjemnou rodinnou atmosféru, profesionální prezentaci a úžasný servis.

Bistro bief LA VIE je rodinným podnikem dvou úžasných lidí: Hynka a Kačenky, kteří milují nejen jeden druhého, ale také svou restauraci, což je neuvěřitelně důležitým artiklem jejich společné práce. Oba majitelé si stojí za čerstvostí surovin (denně čerstvé) a osobně si vybírají KAŽDÝ kus masa, který Vám následně formou degustace připraví ve své kuchyni. Za každým gramem surovin si stoprocentně stojí, což ostatně poznáte ihned po prvním soustu.
Nejsou obyčejná restaurace, dali tomuto místu duši, nechávají ji dýchat a zapojí i Vás do jejího života. Díky rodinnému konceptu Vás nechají si s připraveným masem "pohrát", ochutnat ho i v kombinaci chutí, které by Vás třeba ihned nenapadly. Rozpuštěné máslo, demi-glace a MED? Už jste to někdy maso takto ochutnali? Tak tady s tím nepočítejte, zde to neochutnáte, ale ZAŽIJETE! Nebudete mít dost a budete si něco chtít vzít s sebou domu? Není problém! Paní Kačenka pro Vás totiž připravila ty nejlepší pečené vývary, které jste kdy jedli (jestli vůbec) a opravdu jedna sklenice nestačí.



Máme tu tedy dva báječné lidi, příjemné a profesionální prostředí restaurace, gastro ráj a vědomosti o mase a každé surovině, o které se s Vámi majitelé moc rádi podělí a jejichž příběhy budete hltat stejně hladově, jako maso z jejich kuchyně. Na pokraji prasknutí do sebe „natlačíte“ ještě například trhanec s povidly a hrozinkami v rumu a budete prosit samotné peklo, abyste ještě nemuseli odcházet.


Nezažili jsme zatím lepší restauraci. Toto je TOP 1 místo, kde si skutečně pochutnáte. Na nic nečekejte a utíkejte do LA VIE a pokud se rozhodnete, že byste tam rádi uspořádali firemní večírek či rodinnou oslavu, kvapte a domluvte si termíny co nejdříve - my jsme vám totiž vybookovali už některé termíny pro říjen a prosinec, které se rychlostí blesku snižují. :)
 
 

Na co jít do kina – 29.týden

Venku je léto v plném proudu, horko až dusno, tak kdo by chodil do kina? Nebo právě proto, pojďme do kina – klimatizace, občerstvení a třeba i nějaký fajn film.  Přinášíme vám pár tipů, co podle našeho názoru, stojí za zhlédnutí.
 

Úsměvy smutných mužů 

Česká Republika , 2018, 92 min.
Režie: Daniel Svátek 
Hrají: David Švehlík, Jaroslav Dušek, Marika Šoposká, Ondřej Malý, Ivan Franěk, Jaroslav Plesl, Simona Babčáková ...
 
Film natočený podle stejnojmenného románu Josefa Formánka. 
Úsměvy smutných mužů popisují jeden z fenoménů dnešního života – úspěšné muže, kteří se díky anebo přes alkohol dostali na úplné dno. Všichni mají jedno společné – v léčebně se snaží ze dna odrazit a zbavit se svých závislostí.



Ant-Man a Wasp 

Ant-Man and the Wasp
USA, 2018, 109min
 
Režie: Peyton Reed 
Hrají: Paul Rudd, Evangeline Lilly, Michael Pena, Walton Goggins, Bobby Cannavale, Judy Greer, Tip “T.I.” Harris, David Dastmalchian, Hannah John Kamen, Abby Ryder-Fortson, Randall Park, Michelle Pfeiffer, Laurence Fishburne, Michael Douglas ...
 
Studio Marvel přináší další ze série svých filmů o superhrdinech. Tentokrát se hlavní hrdina umí zmenšovat a jak to tak bývá, opět je tu nová mise a opět se jedná o záchranu světa.


 

 Escobar 

Loving Pablo
USA, 2018, 123 min. 
 
Režie: Fernando León de Aranoa 
Hrají: Javier Bardem, Penélope Cruz, Peter Sarsgaard …
 
Zfilmování příběhu Pablo Escobara, jednoho z největších světových narkobaronů, tentokrát z pohledu novinářky, která s ním prožila milostný románek. 





 

Jurský svět: Zánik říše

Jurassic World: Fallen Kingdom
USA, 2018, 130 min
 
Režie: J.A. Bayona 
Hrají: Chris Pratt, Bryce Dallas Howard, BD Wong, James Cromwell, Ted Levine, Justice Smith, Geraldine Chaplin, Daniella Pineda, Toby Jones, Rafe Spall, Isabella Sermon, Jeff Goldblum ...
 
Již pátý díl série z produkce Steven Spielberg nám opět ukazuje jak nebezpečné je lidské ego domnívající se, že dokáže ovládnout přírodu. Nedokáže. A opět stejně jako v předchozích filmech, dinosauři a další „vyhynulé“ příšerky nás přesvědčí o opaku. Perfektní efekty (ostatně jako vždy) nás nenechají ani chvilku na pochybách, že všechna zvířata jsou opravdová.
 

 Mamma Mia! Here We Go Again!

USA, 2018 

 
Režie: Ol Parker 
Hrají:  Meryl Streep, Pierce Brosnan, Colin Firth, Stellan Skarsgård, Julie Walters, Dominic Cooper, Amanda Seyfried, Christine Baranski, Lily James, Josh Dylan, Hugh Skinner, Jeremy Irvine, Alexa Davies, Jessica Keenan Wynn, Andy Garcia, Cher …
 
Jaké by to bylo léto bez letní komedie. 10 let po úspěšném muzikálu se vrací její hrdinové spolu s nestárnoucí skupinou ABBA. Tentokrát se ve filmu prolínají dva příběhy – v prvním se Donna vrací do svých studentských let, kdy ji život změnili tři muži. V druhém odjede na ostrov Kolokari s plánem na otevření rodinného hotelu.  A spolu s ní i všichni aktéři z prvního filmu.

Jaké filmy byste svým přátelům doporučili vy?

GIANTmicrobes - plyšáci, co vypadají jako opravdové mikroskopické organismy, jen milionkrát větší

Mikrobi hrají obrovskou roli v životě každého člověka. Jen si to představte. Každý občas dostane rýmu, bolí ho v krku, nebo má čas od času průjem. I my sami jsme tvořeni mikroskopickými organismy: od mozkových buněk po nervové buňky, krvinky a kmenové buňky. Každý z nás je úplnou civilizací mikrobů.

Co jsou GIANTmicrobes?
GIANTmicrobes jsou plyšové hračky, které učí poznávat život kolem nás. Jsou edukativní, sběratelské a zábavné. Hledáte perfektní dárek pro studenty, vědce, učitele, zdravotníky a pro každého se zdravým smyslem pro humor? Nyní ho máte přímo před očima. Každý mikrob obsahuje tištěnou kartu se zábavnými, vzdělávacími a především FASCINUJÍCÍMI FAKTY. Na e-shopu www.plysovimikrobi.cz je nyní můžete nalézt i ve 4 různých velikostech.
 
VĚDĚLI JSTE, ŽE: „Vajíčko neboli ovum je NEJVĚTŠÍ a nejdůležitější buňka na světě a vyskytuje se pouze u žen“
 
Proč právě plyšoví mikrobi?
Tyto plyšové hračky jsou dokonalou ukázkou toho, jak některé mikroorganismy a buňky skutečně vypadají a rozšiřují tak vědomosti vašich dětí a dodávají jim i širší obzor o světě kolem nás. GIANTmicrobes nejsou pouze hračky, jsou vhodní i jako dárek, který vede k vědeckému poznávání – interaktivnímu a lépe zapamatovatelnému i pro ty nejmenší.
Rozšíření povědomí o biologii a zdraví formou hry? Žádný problém! Díky edukativním hračkám – mikrobům začnou děti o mikroskopickém světě přemýšlet více do hloubky, čímž budou na maximum aktivovány jejich přirozená zvídavost, kreativita a lačnost po nových informacích.
 
VĚDĚLI JSTE, ŽE: „V průměrném lidském těle je 40 miliard drobných korpulentních buněk, jejichž hlavním cílem je, abyste ZTLOUSTLI“
 
INSPIRACE UŽITÍ

Nebezpečná skříňka
Skvělá aktivita pro malé děti. Vytvořte „nebezpečnou skříňku“ a nechte běžnou chřipku, bolest žaludku nebo jiné škaredé bakterie, obsažené v této krabici. Nasaďte si rukavice, abyste se při otevření neinfikovali. Touto hravou formou můžete názorně dětem ukázat, že mytí rukou a hygiena obecně jsou důležité, pokud se nechtějí s těmito „padouchy“ potýkat.

„Existuje přes 250 různých druhů rýmy“

Vědecká laboratoř pro malé vědce
Oddělte informační kartu od 15-20ti různých GIANT mikrobů a položte tyto plyšové potvůrky na stůl. Nechte jednotlivce, aby proti sobě bojovali co do vědomostí o těchto mikroorganismech. Je čas na vědomosti tak do boje!
 
Hledáte vhodný dárek, který potěší a zároveň naučí? Na nic nečekejte a navštivte www.plysovimikrobi.cz , e-shop, který Vám rozkrývá svět pod lupou.

Rozhovor: Dumpster diving - Nejzajímavějších pro mě bylo asi 200 vajec


O tom, co je dumpster diving jste měli možnost si přečíst v článku minulý týden. Jenže jedna věc je teorie a druhá věc je praxe. Podařilo se nám pro vás získat exkluzivní rozhovor s pražským dumpster diverem, který nám pověděl něco málo o „kontění“ z praxe. Ale protože opakování je matka moudrosti, pojďme si ve zkratce připomenout, co to ten dumpster diving je…  

Dumpster diving neboli potápění v popelnici je alternativní směr bojující primárně proti zbytečnému plýtvání a konzumnímu nakládání s potravinami. Hlavním motivem lidí provozujících dumpster diving není přehnaná šetřivost nebo nedostatek finančních prostředků, ačkoliv logicky nějakou tu korunu ušetří, což nám potvrdil v rozhovoru i náš zdroj. Jedná se o ekologický postoj k životu, který se vesměs snaží ochránit naši planetu a životní prostředí. V kontejneru supermarketů je denně možné najít převážně ovoce, zeleninu, pečivo a vše ostatní, čemu končí doba trvanlivosti.
 
 
A nyní už slíbený rozhovor:
  • Kde se vzal ten nápad, že bys šel kontit?
    • Kamarádi to objevili, tak jsem se nechal inspirovat.
  • Je složité se ke kontejneru dostat? Jsou nějak zabezpečené?
    • Původně za jedním pražským supermarketem byla kóje s kontejnerem zamčená a dostávali jsme se do ní šperhákem, pak někdo zámek vylomil, a teď už lze vejít bez problému. Dále mám zkušenost s tím, že kontejner může být v kóji, do které je díra, a tak se tam musí lézt například po čtyřech.
  • Jak je to s úlovky. Dá se „kontěním“ uživit?
    • Uživit se rozhodně dá, málokdy se jde domů s prázdnou.
  • Co nejzajímavějšího jsi v kontejneru našel?
    • Nejzajímavější pro mě bylo asi 200 vajec.
  • Co je tvůj hlavní motiv, proč to děláš?
    • Hlavní motiv je bojovat s všudypřítomným plýtváním. A také ušetřit. Ale je u toho i sranda.
  • Takže se dá říct, že kontěním i ušetříš?
    • Ano, ušetří se dost.  

Ať už jste nebo nejste příznivcem stravování v kontejneru, myšlenka všudypřítomného plýtvání potravin bez dalšího využití je přinejmenším vhodná k zamyšlení.


 
Pokud jste někde zkusili „kontit“, budeme rádi, když se s námi podělíte o vaše motivy, zážitky nebo dojmy. :)
 
 
 
 
 
 
 

Nešťastně až navěky: Proměny padouchů v továrně Disney

V populární kultuře jako takové lze v poslední dekádě vypozorovat trend polidšťování záporných postav. Zatímco dříve byly záporné postavy jen nelidskou překážkou, kterou musel hlavní hrdina překonat na cestě ke svému cíli, dnes získávají lidskou tvář a životní příběhy, které je činí mnohem zajímavějšími a celkově přitažlivějšími pro diváky. Ideálním příkladem je např. Darth Vader. V původních Hvězdných válkách se publikum nedozví nic o jeho životě, kým byl a proč nyní tak oddaně slouží impériu a páchá zlo. Až epizody I, II. a III. vnesou do jeho života „před Darth Vaderem“ světlo a objasní tak motivaci pro zlo, která se stává pochopitelnější bez toho, aniž by byla jakkoliv snížena závažnost jeho činů. Stejné polidštěné záporné postavy lze najít například ve Hře o trůny (např. královna Cersei) nebo ve světě Marvelu (např. Loki).
 
Disney zde nezůstává pozadu a představuje světu mnohem zajímavější záporné postavy než dříve. Ideálními příklady, na kterých lze tuto „modernizaci zla“ demonstrovat, jsou remaky původních Disney filmů – Popelka (2015), Zloba: Královna černé magie (2014) a Kráska a zvíře (2017), protože zde můžeme vedle sebe postavit původní zápornou postavu a její remake.


Popelka
Zatímco Lady Tremaine v Popelce z roku 1950 nemá žádný zjevný motiv pro nenávist ke své nevlastní dceři (publikum se nikdy nedozví nic o jejím životě předtím, než poznala otce Popelky), macecha v nové Popelce krátce shrne svůj předchozí život - než se stala její macechou. Popelka se díky tomuto objasnění dozví, že Lady Tremaine byla šťastně vdaná a svého manžela milovala. Ten ale zemřel a ona se musela provdat znovu, aby ekonomicky zajistila své dvě dcery. Bohužel i její druhý manžel zemřel a ona tudíž živobytí svých dcer musela zajistit jiným způsobem – výhodnými sňatky. A tuto iniciativu jí překazila Popelka, kterási získala lásku prince pro sebe. Ačkoliv je Lady Tremaine stále zápornou postavou, publikum nyní dokáže sympatizovat s jejími pohnutkami – zajistit přežití svých dětí.

 
Zloba
Nejlepším příkladem je rozhodně postava královny Zloby. V původní Růžence je jí věnováno minimum prostoru. Nikdy se nedozvíme, proč si vybrala právě princeznu Růženku pro svou kletbu. Film Zloba: Královna černé magie je sice převyprávěním příběhu Růženky, ale hlavní postavou je nyní Zloba sama a film vypráví o jejím životě dávno před Růženčiným narozením. Publiku se tak rozkrývá, že král Stefan (otec Růženky) byl Zlobinou první láskou a zároveň mužem, který jí podvedl, obelhal, zlomil jí srdce a uřízl křídla. Byl to právě Stefan, kdo stvořil Zlobu tak, jak jí publikum zná z původní Růženky – bezcitnou a žíznící po pomstě. Zloba nakonec svou zášť vůči Růžence překoná a je to právě ona, kdo dívku probudí polibkem z pravé lásky (v tomto případě mateřské lásky) a porazí                                                                                                            krále Stefana, čímž naplní i svou touhu po pomstě.
                                                            Gaston
V Krásce a zvířeti lze trend polidšťování záporných postav také vypozorovat. Původní Gaston z roku 1993 je vesnický hlupák, který se spoléhá jen na své svaly, přitažlivost a šovinisticky zesměšňuje Bellinu zálibu ve čtení a její inteligenci vůbec. Nový Gaston je mnohem méně šovinistický a projevuje mnohem větší pochopení pro Belle. Zároveň je také válečný veterán, který připouští, že od návratu z války mu cosi v životě chybí. Jeho násilné (až krvelačné) chování lze interpretovat jako formu válečného traumatu a díky jeho blízkému vztahu s (v této verzi otevřeně gay) LeFouem také jako projev krize identity. Gaston si tolik zakládá na svém vzhledu a pozici „alfa samce“, že publikum nevyhnutelně musí začít pochybovat o tom, zda nejde o zoufalý pokus zakrýt svou skutečnou identitu. Ačkoliv Gaston nikdy nepřizná, že je gay, jeho chování tomu v mnoha případech nasvědčuje a jeho postava je díky tomu mnohem zajímavější a získává mnohem větší hloubku.

Přestože hlavní hrdinky výše zmíněných remaků se prakticky neliší od těch původních, záporné postavy prošly velmi zásadními proměnami. Zatímco Popelka i Růženka stále pasivně čekají na své zachránce (ať už prince nebo Zlobu), ženské záporné hrdinky řídí své životy bez cizí pomoci. Záporné postavy jsou v nových zpracování oblíbených příběhů stále stejně záporné, nicméně nyní mají jejich činy jasnou motivaci a lidskou složku, která původním záporným postavám chyběla. Celé příběhy se tak stávají mnohem komplexnějšími a dětské publikum si z nich odnáší ponaučení o tom, že:
 
zlo se nerodí, ale je utvářeno.
 

Fenomén překážkových závodů: odolnost, síla a odhodlání

Překážkové závody získávají v posledních letech na značné popularitě a mezi sportovci zřídka najdete někoho, kdo by se některého z jejich nepřeberného množství nezúčastnil. Jedná se však o úplnou novinku? Jaké jsou v ČR závody a jak se na ně připravit? Pojďme se na to společně podívat.
 
Obstalce Course Races (OCR), pro které v češtině používáme termín PŘEKÁŽKOVÉ ZÁVODY, nejsou žádnou novinkou, protože jejich obdobu můžeme najít již ve Starověkém Římě, kde takto trénovali římští legionáři. Ve Francii ve 20. století Georges Herbert připravil první parkurové dráhy, z čehož se postupem času vyvinula nová disciplína známá pod názvem parkur. V období první světové války využívala překážkové dráhy k výcviku v rámci svých kempů armáda Spojených států. Po skončení války setrvávala mezi vojáky obliba překážkových drah a postupně došlo k jejich vylepšování. V období druhé světové války se už tento fenomén dostal i na univerzity. Překážkové závody v podobě, jak je známe dnes, lze datovat zhruba od roku 1987, kdy byl uspořádán první závod Tough Guy, a to bývalým vojákem Billy Wilsonem. Největší boom však nastal v roce 2010, kdy těsně po sobě vznikly závody Tough Mudder a Spartan race. Od této doby vznikají další a další závody různých tematik a verzí. Ze závodů konaných nejen v ČR jsou to například Army Run, Predator Race nebo Gladiator Race.

Jaké jsou mezi závody rozdíly?
Vesměs žádný zásadní rozdíl nečekejte. Všechny závody si kladou za cíl otestovat vaši fyzickou zdatnost a odolnost. V některých závodech navíc prověříte svou paměť a třeba si i zaplavete v rybníce. Každý závod má několik úrovní, což znamená, že vás čeká různá vzdálenost a různý počet překážek s vyšší či nižší náročností. Váš úkol je jednoduchý: doběhnout do cíle a pokud možno zdolat všechny překážky. Za nesplnění úkolu čekejte trest (handicap). Snad ve všech závodech kromě Predator a Gladiator race jsou to tolik obávané angličáky v počtu cca 30 angličáků za nesplnění překážky. Na Predatoru a Gladiatoru jsou handicapy různé, z pravidla je to buď trestný běh nebo „raci“. Ale nebojte se, na těchto závodech panuje veskrze přátelská atmosféra a týmový duch, takže vám na překážkách pomohou ostatní závodníci. A jaké vás čekají překážky? Každá trať je různá, ale obvykle na ní nechybí plazení pod ostnatým drátem, nošení břemene, brodění vodou nebo bahnem, ručkování a překážky různých tvarů a velikostí.

Zvažujete některý závod a nevíte si rady s přípravou?
V první řadě je nutné položit si otázku, jaká je moje výchozí pozice? V jaké jsem kondici? Jsem běžec? Jsem silový typ? Mám nějaké to kilo navíc? Obecně lze říci, pokud jste běžec, máte půl práce hotové. Zaměřte se především na budování a rozvoj síly vlastního těla. Pokud nejste běžec, zařaďte do svého tréninku pravidelné výběhy v rozmezí 3-10 km. Nemusíte ostatní uchvacovat závratným tempem, jde především o vytrvalost. Zařaďte do tréninku i schody a kopce. Uvidíte, že je to dobrá rada. Nejenže vás může nějaký ten kopec při závodě potkat, ale poznáte to hlavně na své fyzičce… Běhat po rovině zvládne totiž každý. J  Základními funkčními cviky pro přípravu jsou obecně tyto: ANGLIČÁKY (anglicky se často používá BURPEES), SHYBY (pokud začínáte, pomozte si odporovou gumou) a PLANK. Jejich správné provedení můžete najít třeba na Youtube, případně se neváhejte obrátit na nás. Pokud máte k dispozici závěsný posilovací systém TRX, nebojte se jej do tréninku rovněž zařadit. Ideálním pomocníkem v přípravě jsou také venkovní posilovny. Lze je poměrně snadno najít na mapách a můžete si tam vyzkoušet například i šplh nebo ručkování.

Nyní už víte o překážkových závodech téměř vše. Nepodceňujte psychickou stránku závodu a nenechte se odradit tím, že nezdoláte všechny překážky. I to k závodu patří a každý závodí podle svých možností. Důležité je se nevzdat a závod dokončit. Pravděpodobně doběhnete zablácení, unavení, se sedřenými koleny a modřinami po celém těle. Ale budete šťastní, protože ten pocit, který na vás čeká v cíli společně s medailí, je k nezaplacení.

 
Pokud jste se rozhodli, že i vy chcete takovýto závod zkusit, přidejte se k nám 21. července v Praze na Vítkově, kde se poběží Army Run. My tam budeme, a vy?
 
banner


 
 
 
 
 
         
                       
 
 
 
 
 

Recenze - Restaurace Satsang - Vše domácí, bez výjimky

Restaurace Satsang
Lokace:

Krymská 24
101 00 Praha 10
Kontakt: 267 314 903
 
Satsang, nebo-li „soulad a spojení se sebou samým“ je výraz přejatý z moderní hindštiny, který lze aplikovat na jakoukoliv oblast našich životů. A z tohoto vědomí vycházejí i majitelé stejnojmenné restaurace v pražských Vršovicích.
Bistro Satsang se specializuje na vegetariánskou a veganskou kuchyni, a to formou každodenního brunche, obědového meníčka, večeří i skvělého vína a piva. Pokud patříte mezi ty konzumenty, kteří podporují produkci malých lokálních farmářů, jste právě zde na tom správném místě. Pro dosažení maximální spokojenosti svých zákazníků nezapomněli majitelé ani na výběrovou kávu (přes brunch bezednou), kterou po prvním doušku budete chtít pít každý den, domácí zavařené ovoce a zeleninu, domácí chléb a těstoviny, pivo pouze z malých pivovarů (jehož nabídka se mění každý týden) a v neposlední řadě i na pálenku a koktejly všeho druhu.
Atmosféru přiznaných cihlových zdí, dřevěných lavic, židlí, stolků a otevřeného prostoru kuchyně s přípravným pultem dokonale podtrhují: uvolněná hudba, veselý smích a spokojené tváře ostatních zákazníků. To ovšem stále není všechno. Po celou dobu návštěvy se o Vás budou starat sami majitelé a ostatní nadšenci, pro něž čas strávený v bistru Satsang není povinností, nýbrž vášní.

Naše zkušenosti:
V útulné restauraci jsme okusili mnoho pokrmů a jako příklad udáváme:

 
Míchaná tofu vajíčka
Vejce Benedikt
Divoký Benedikt s houbami
Francouzský toast
Ovesná kaše s ovocem a jogurtem
Pad Thai
Mezze pro 2 osoby
Satsang těstoviny
Káva
Bezedná Mimosa
 
A jaký je náš result? Kdo neochutnal, nepochopí, kdo ochutnal a zažil, bude potřebovat tento zážitek opakovat. Od chvíle, kdy prvně projdete dveřmi restaurace, ujme se Vás velice milý a ochotný personál, který skutečně ZNÁ nabídku jídelního lístku, a to ne pouze textově, ale i z osobní zkušenosti. Z toho důvodu se nemusíte bát se na cokoliv z použitých ingrediencí zeptat, protože plnohodnotnou odpověď dostanete vždy. Nejíte některou z použitých surovin? Nevadí, samozřejmě bude z Vašeho pokrmu 100% vyřazena. Chcete naopak některou přidat? Stačí říct, Vaše přání je zde rozkazem.

Milovníci snídaní a brunchů si zde budou připadat jako ve skutečném ráji. Nejen, že konečnou formu pokrmu si budete moci nadefinovat sami (způsob úpravy + použité suroviny nad rámec receptu), ale ve chvíli, kdy Vám bude donesen na stůl zjistíte, že jeho chuť je jednoduše dokonalá.
Doplňte tento gurmánský zážitek kterékoliv denní hodiny vynikající, jemnou a krémovou kávou (karafa vody zdarma je zde absolutním standardem), skleničkou vína, piva či něčeho ostřejšího a nebudete v danou chvíli potřebovat ke štěstí nic jiného. Možná jen více přátel, se kterými zde v danou chvíli trávíte čas. :)


Bojíte se, že Vás návštěva bistra zruinuje? Tak s tím nepočítejte, ceny zde jsou více než přívětivé – až se budete udiveně sami sebe ptát: „Jak je toto možné?“.
Ztratili jste po náročném dni balanc? Navštivte Satsang, protože zde ho opět naleznete.

Vztah s introvertem, prokletí nebo životní výhra?

Psychické nastavení každého jedince je buď introvertní nebo extrovertní. Jedná se o dva protichůdné rysy osobnosti člověka, které determinují jeho chování a jednání vůči okolí. Mezi základní, v literatuře uváděné charakteristiky introverta se nejčastěji objevuje, že se jedná o člověka orientovaného na svůj vnitřní svět myšlenek a pocitů a který  vzhledem k vnějšímu světu působí uzavřeně. Introverti obecně mají rádi svůj klid, jsou hloubaví a nenápadní. Ve vztazích, ať přátelských či partnerských, jsou loajální a zpravidla více poslouchají než mluví. Dobrou zprávou je, že poslouchat vás je baví, navíc si většinu z toho i pamatují. Většina introvertů si k sobě pustí pouze pár lidí, kterým musí 100% věřit. Těmto lidem pak věnuje veškerou svou pozornost a lásku. Spíš než okolí, změní raději introvert sám sebe. Bohužel nikdo z introvertů si nemůže dovolit být v každé situaci schovaný ve své „ulitě“. Proč? Jednoduše proto, že k extroverzi a interakci se světem jsou nuceni každodenními okolnostmi a povinnostmi.  Extrovertnímu chování jsou učeni ve školách (vyvolávání před tabuli, skupinové práce) i v pracovním životě. Extrovertní chování je většinou společnosti zkrátka upřednostňováno až vyžadováno.
Jaký je introvert v partnerském vztahu?
Introverti jsou velmi specifičtí lidé, se kterými se musíte naučit správně zacházet. Introverti potřebují k životu klid, porozumění a zázemí. Extroverti touží po interakci a diskusi. Je nezbytné si navzdory výše uvedenému uvědomit, že i introverti mají potřebu být ve společnosti, stejně jako extroverti občas zatouží po chvíli klidu a „osobním soukromí“. Paradoxní je, že pozornost introvertních mužů podstatně více upoutávají extrovertní ženy. Vzájemné pochopení partnerů je pro fungující vztah vždycky důležité. V případě vztahu introverta s extrovertem je přímo stěžejní, neboť vyžadování přemíry sociální interakce by mohlo být pro introverta kamenem úrazu. Pokud se extrovert naučí správně s introvertem pracovat, odbourají komunikační problém poměrně brzy a postupem času je introvert svolný i k diskusím.
Dalším problémem, na který ve vztahu s introvertem narazíte, bude pravděpodobně jeho počáteční emocionální uzavřenost a obavy. Primárně můžete počítat s počáteční nedůvěrou a emocionálním odstupem. Stejně jako v případě komunikace, trpělivost růže přináší a i introvert za čas vystoupí ze své komfortní zóny a dá volný průchod svým emocím. Pokud to udělá, dává vám tím najevo, že jsou pro něj některé věci podstatné. Pokud vám věří, tak bezmezně. Pokud vás miluje, tak upřímně. Nemůžete od něj sice čekat pompézní gesta před davem lidí, ale určitě se na něj můžete kdykoliv spolehnout. Díky tomu, že vás bude opravdu poslouchat máte jistotu, že se bude snažit vás maximálně potěšit a dělat vám radost. Mezi další pozitivum vztahu s introvertem patří jeho velká trpělivost, což pokud jste žena s proměnlivou náladou a vrtochy, dozajista oceníte.
Introverti velmi často bojují s nedůvěrou k lidem a některé projevy lidského chování a jednání jsou pro ně částečně až zcela nepochopitelné. Mají jiné nastavení a musí na sobě ve vztahu hodně pracovat. Velmi důležité je pro ně se ptát. Často totiž nabývají dojmu, že je něco špatně. Semínko pochybností může zasadit v podstatě cokoliv, hloupá poznámka kamaráda, špatná reakce či odmítnutí. Navzdory tomu, že se pravděpodobně jedná pouze o milnou domněnku a ve skutečnosti je vše zalité sluncem, pokud v sobě introvert tyto pocity nejistoty dusí dlouho, s velkou pravděpodobností vás čeká nějaká diskuse. Upřímně? Té se bude introvert snažit taky spíše vyhnout. Sem tam je proto dobré, čistě z preventivních důvodů, introverta ujistit o tom, že je vše v pořádku. Hádku v případě introverta opravdu nečekejte. Introverti mají jednoznačně sklon k vyhýbání se jakémukoliv střetu. Navíc po boku introverta nemusíte mít strach, že by neuznal svou chybu. Pravděpodobně se bude omlouvat častěji, než kdejaký anglický gentleman.

Možná máte pocit, že vztah s introvertem je jako pořídit si psa na hraní. Věrný přítel, který vás rád poslouchá a těší se byť i jenom z vaší přítomnosti. Do  jisté míry vás může fakt, že za vámi přiběhne kdykoliv si písknete po čase začít nudit. Záhy se dostaví pocit, že se zkrátka ve vztahu nemusíte nic, protože s introvertem absolutně odpadá hra na to, kdo je ve vztahu větší „drsňák“.

Pokud už máte seřazené priority a život vás vyléčil z naivity, tuto vlastnost, kdy hovoří činy namísto prázdného tlachání, dozajista oceníte.  
 

5 razantních tipů, jak se vyrovnat s rozchodem a vyjít s hlavou vztyčenou

Možná to přišlo jako blesk z čistého nebe a, nebo jste již delší dobu věděla, že současné nastavení je dlouhodobě neudržitelné a jednoho dne to přijde – rozchod. Ať se Vás týká jedna nebo druhá varianta, bolest cítíte stejně a nedá se jí poručit. Přesto ale se dá s nahromaděnými emocemi pracovat a přerod do nové životní fáze může být daleko snesitelnější. Základním pravidlem je chtít co nejdříve zase cítit radost.

Přinášíme Vám několik tipů, jak se vypořádat s rozchodem a vyjít z jeho útrap s hlavou vztyčenou:

Nepít
Děláme to všichni zapíjíme s nejbližšími přáteli životní neúspěchy a osobní prohry. A máme na to právo, právě se nám přeci zhroutil NÁŠ vesmír. Ano, dejte si pár skleniček s kamarádkami, nechte emoce proudit, poplačte nebo zanadávejte si, to všechno je v pořádku. Ovšem pouze za předpokladu, že se jedná o jednorázové akce, kde na Vás dohlíží nejlepší kamarádky, jejichž úlohou zpravidla bývá i držení Vaší bujné kštice v případě nouze. Ovšem zapomeňte na denní upíjení se. Nejen, že Vás „pan Božský“ opustil, opravdu chcete kvůli jeho nezájmu utratit majlant, trpět úporné kocoviny, které Vám ráno sečtou vše, co jste v noci vypily a ještě být konfrontované s tím, že jste mu OPRAVDU celou noc psala VRAŤ SE! a ponížila se před ním, sebou, okolím? Není to to, o co byste stála? Skvěle, tedy: NEPIJTE!
Neškemrat
Škemrání bývá zpravidla jakousi spojenou nádobou s pitím. Ztratíte zábrany, dáte průnik emocím a je to tady. Doprošujete se, ospravedlňujete sebe – jeho, škemráte a slibujete hory doly, hlavně, aby se vrátil. Skvěle. On už Vás ale z nějakého důvodu opustil, možná máte větší pozadí, možná našel mladší verzi Vás, která intelektem zrovna neoplývá, ale vzhlíží k němu jako ke svému bohu (protože životní „zkušenosti“ jí prostě ještě nic „lepšího“ neukázaly) a, nebo Vás prostě a jednoduše přestal milovat. To všechno patří k životu a Vy byste měla pevně převzít otěže a zkusit ještě chvíli jednat racionálně: Pomůžete si, žadoněním? S největší pravděpodobností tím docílíte pouze výsměchu, který propukne, až Vaše etudy bude vyprávět u piva kamarádům. Úplně se od něj odstřihnete, odejděte se ctí a udržte si tvář, možná to bude právě on, kdo bude škemrat.


 
Mluvte
Bolí to a opravdu moc? Mluvte! Pokud patříte k novodobým hrdinkám, které se svými problémy nechtějí otravovat svoje přátelé, tak gratuluji – už chápu proč jste si neudržela přítele, když zcela zřejmě nejste hodna ani svých přátel. To ONI jsou tu pro VÁS a chtějí být po Vašem boku – když je Vám krásně a právě o to víc, když se cítíte pod psa. Mluvte s nimi o rozchodu, mluvte s nimi o filmech, mluvte s nimi o cestování. Hlavně v sobě nic neduste, křičte pokud máte potřebu, šeptejte pokud se cítíte díky tomu více v bezpečí. Nádobí ve špinavé vodě také neumyjete, tak jak byste zadušeni tíhou vlastního bolestného, ublíženého JÁ asi chtěly najít nový šťastný začátek?
Pečujte o sebe
Rozešel se s Vámi, jste sama a momentálně vzdorujete celému světu. Inu, proč ne, ale je nutné za každou cenu u toho vypadat jako bezdomovec? Nejen, že jste smutná, teď už jste si dokonce společenským bojkotem vybudovala i nespokojenost se sebou samou. Upřímně, toto bude běh ještě na hodně dlouhou trať.


Plánujte, zažívejte, nehledejte náplast
Již naše babičky razily heslo „klín klínem“. Poslechněte je. Tím, že se zavřete doma, docílíte jedině toho, že ztratíte pár týdnů, možná i měsíců života, které jste mohla PROŽÍT. Jistě, asi Vás to ze začátku bude stát hodně přemáhání a nejspíš budete mít co dělat, abyste smluvené termíny nerušila přátelům. Přesto se tím řiďte. Nové prostředí, jiní lidé a jiné problémy, to všechno odpoutá Vaši pozornost od slastné sebelítosti a Vy tak mnohem dříve budeme moci roztáhnout křídla a opět vzlétnout.
 
A příjemný benefit? Konečně jste se "toho blba" zbavila! :)

Zastav se - moderní kavárna, ve které se čas rozhodně nezastavil

Kavárna Zastav se espresso bar

Lokace:
Koněvova 61
130 00 Praha 3 – Žižkov
Kontakt: 734 710 813
 
Kavárna Zastav se je originálním a místem, které rozhodně musíte navštívit, pokud se řadíte mezi milovníky dobrého jídla, pití a především kávy. Hledáte-li vhodné místo pro brunch s přáteli, jednoduše se ZASTAVTE v Koněvově ulici a objednejte si třeba ten nejlepší BURGER, který jste kdy jedli!
Na první pohled, z rušné ulice, Vás možná toto nenápadně vypadající místo okamžitě nezaujme více, než kterákoliv jiná kavárna, ale není právě tento její nevtíravý přístup její přidanou hodnotou? Kavárna se právem těší několika tisícům věrných a hlavně vracejících se návštěvníků a my jsme rádi, že Vám můžeme poreferovat proč.
První, co Vás při vstupu zaujme je velice osobitý interiér, který klade důraz na přiznávání použitých materiálu jako jsou cihly, dřevo, kov. To ale neznamená, že se tak děje na úkor pohodlí, to v žádném případě. Kavárna se dělí na dvě části – vnitřní posezení a posezení na zahrádce, které doplňuje i venkovní grill, na kterém se připravují (dle nabídky a možnosti) ty nejlepší burgery široko-daleko.
Pohodlně se usaďte, začínáme
Při testování kuchyně jsme udělali maximum, co nám naše prázdné žaludky dovolily a vyzkoušely jsme tak pro Vás některá jídla z nabídky. Nabídka vypadala opravdu lákavě a protože jsme se nemohli rozhodnout pro favorita, stal se z původně zamýšlené snídaně brunch.


Testovali jsme:
  • Domácí bábovku
  • Lívanečky s přelivem z lesního ovoce
  • Párečky s volskými oky a červenými fazolemi
  • Míchaná vajíčka
  • Tousty s avokádovou pastou a salátkem
  • Espresso s mlékem, Cappuccino
  • Grepový fresh
  • Mimozu (prossecco + pomerančový džus)
  • Espresso s mlékem, Cappuccino
  • Grepový fresh
  •  Mimozu
A výsledek? Jednoduše GENIÁLNÍ! Nenechali jsme ani jeden talíř plný. Již jsme otestovali mnoho podniků a kavárna Zastav se se zařadila mezi naše favority, které ve volné chvíli budeme chtít opět navštívit. Ochutnali jsme zde ty nejlahodnější a nejvláčnější lívanečky, nejjemnější skutečně masové párky, míchaná vajíčka, která by mohla konkurovat snídaním od našich maminek, bábovku velikosti koňské podkovy a chuti nebes, avokádovou pastu, která nepotřebovala sebemenšího dochucení a TA KÁVA! Snoubení dokonale pražených kávových zrn a radosti z její přípravy z ní dělá jednoznačný „tahák“ pro gurmány.

Celý tento gurmánský zázrak podtrhuje přátelský a profesionální přístup obsluhy, která se od začátku do konce stará nejen o dokonalý servis, ale také zábavu a celkově nezapomenutelný zážitek z této sice malé, ale profesionální kavárny.
Nechte čas, aby se zastavil, zpomalte a odpočiňte si, zde totiž můžete!

 

Porozumět vínu je snazší než porozumět ženě

Řadíte se mezi milovníky dobrého vína, ale stále tápete v terminologii, kterou je tento mok opředen a ne a ne se stále v jednotlivých pojmech vyznat? Mnozí z nás víno hodnotí pouze dle svého osobního pocitu a základních kritérií: „barva“ „chuť“, a to jednoduše z toho důvodu, že vyznat se ve všech těch definicích je takřka nereálné, pokud nejste vinař.
Pravda je však taková, že spíše, snáze a rychleji se vyznáte ve vinařském slangu než například v ženě, která sedí naproti Vám a opatrně, po douškách vychutnává produkt zralých hroznů.
Připravili jsme pro Vás slovníček pojmů, se kterými se bez dalších problému domluvíte i ve sklípku a budete si moci popovídat s přáteli či odborníkem nejen o aktuálním dění, ale i o produktu zvaném „Víno“.

Slovníček vinařských pojmů:

Adjustace nebo-li celkový vzhled lahve vína, její tvar a také ztvárnění etikety.
Alkoholizovaná vína jakou taková, do kterých je přidáván ještě další alkohol. Obvykle vinný destilát. Přidávání alkoholu se může provádět ve 3 stupních kvašení, a to: před kvašením, v průběhu kvašení (např. portské) nebo po kvašení (sherry).
AOC (Appelation d´Origine Controlée) je nejvyšším stupněm francouzského systému kvality vín.
Archivní víno je považováno za špičkové víno, které si vinař ukládá do svého archivu. V praxi se jedná o vždy dobře vyškolené a stabilní víno. Pokud by tomu tak nebylo, může se také stát, že vinař po několika letech sáhne po láhvi a její obsah vzápětí vylije.
Barvířka nebo též „inkoustník“ je označení pro odrůd, jejíž hrozny mají červenou šťávu. Jinak je šťáva všech modrých odrůd světlá. Barvivo se nachází pouze pod slupkou. Barvířky se používají k výrobě růžových a červených vín, lze ji použít též k vylepšení barvy jiného vína. Mezi barvířky patří např. odrůdy Dornfelder a Alibernet.
Bez těla je takové víno, které neobsahuje dostatek extraktu, tedy opak tělnatého vína. Není však pravidlem, že by muselo být zcela bezduché a prázdné.
Degoržování je odstraňování kalů usazených v hrdle láhve, ke kterým dochází při klasické výrobě šumivých vín.
Drsné víno se vyznačuje přemírou třísloviny a hrubší kyselinou
Dýchání vína je výraz používaný pro vzájemné ovlivňování vína a vzduchu po otevření láhve před tím, než je zkonzumována.
Fermentace je proces kvašení, během kterého se působením kvasinek přeměňuje hroznový cukr obsažený v moštu na alkohol a oxid uhličitý.
Hladké víno je snem každého vinaře, jedná se o příjemné harmonické víno
Hebké víno je v chuti zcela harmonické, vyrovnané, jemné, poněkud lehčí a měkčí než víno, které nazýváme tělnatým nebo sametovým.
Kouřové víno tak je označován subtilní podtón typický pro některé odrůdy či oblasti např. Poully Fumé (fr. Fumé = kouř).
Mošt, šťáva získaná lisováním hroznů. Jejím kvašením vzniká víno. Zahuštěný vinný mošt se používá k přislazování hotového vína a k výrobě dezertních vín.
Neharmonické víno je takové, ve kterém nejsou všechny důležité složky zastoupeny v optimálním vzájemném poměru. Víno může být narušeno například i nepatřičným transportem a skladováním.
Plné víno je dobře vyzrálé, s pěkným buketem, vysokým extraktem a pavím chvostem. Takového vína máme skutečně plná ústa a můžeme cítit jeho silnou intenzivní chuť.
Reduktivní školení zahrnuje způsoby ošetřování vína za omezeného přístupu vzduchu. K zabránění oxidace se využívá inertních plynů. Školení vína probíhá v nádržích z nerezového plechu a v optimálních termínech se víno síří.
Velké víno charakterizuje plné víno s výjimečně bohatým aroma
Živost je výraz, který obvykle naznačuje určitou mladistvou svěžest hroznové chuti v důsledku dobré kyselosti a nádechu kysličníku uhličitého.

Toto je drobný základ, díky kterému budete zase o krůček blíže k porozumění vína. Nyní už jen tyto poznatky stačí využít i v praxi. Tedy na nic nečekejte a pozvěte své přátelé na "dvě deci" a ohromte je svými nově získanými znalostmi. Vyražte třeba hned dnes - dnešní den je pro to jako dělaný!

Lžou vám ? 8 tipů jak to poznat

V USA byly zveřejněny některé z praktik FBI a jednou z nich je i poznání, kdy Vám Váš protějšek lže nebo zamlčuje informace.  Metoda je postavená na řeči těla a pozorování určitých aspektů. Vybrali jsme pro vás ty nejdůležitější:
 
Nadměrné pocení
Jedním ze základních ukazatelů  je nadměrné pocení. Nervózní člověk se potí mnohem více. Nejčastěji se potí dlaně, zátylek nebo čelo. Zde je potřeba podotknout, že nervozita může být způsobena mnoha faktory a ne vždy jenom snahou oklamat nás.

Zrychlený pohyb očí zleva doprava
V tomto případě jde o fyziologickou reakci, která ukazuje na to, že se někdo ocitl v maximálně nekomfortní situaci. Většinou se tak stane při nepříjemné otázce kdy člověk ví, že mu něco hrozí. Pohyb očí tak naznačuje jeho touhu uniknout.
 
Rychlé mrkání
Pokud je  člověk v pohodě mrká 5-6x za minutu, tedy 1x každých 10-12 vteřin. Pokud si člověk není sám sebou jistý jeho mrkání se zrychlí nebo mrkne 5-6x rychle za sebou.
 
Nesouhlasné kroucení hlavou
Zkuste pozorovat své okolí. Mnoho lidí, kteří hovoří pravdu si souhlasně pokyvují hlavou. Pokud lžou tak podvědomě hlavou vrtí. Jedná se o velmi jemné pohyby, ale pokud se na ně soustředíte určitě si jich všimnete.

Dlouhé sevření víček při mrknutí
Při normálním mrkání necháme oči zavřené maximálně 0,4 sekundy. Pokud náš protějšek nemluví pravdu tento čas se prodlouží někdy až na 2 sekundy. Jedná se o podvědomý obranný mechanismus – člověk se chce při lhaní ukrýt před svým okolím.
 
Falešný úsměv
Pokud se vám chce někdo zalíbit, nebo vás přesvědčit o svém úmyslu může k tomu používat úsměv. Pokud je tento úsměv falešný a svědčí o jeho nekalých úmyslech tak je jednoduše rozeznatelný – netvoří se vrásky kolem očí, které při srdečném úsměvu jsou viditelné.

 Červenání se
Mnoho lidí se začne samo červenat pokud dělají něco o čem podvědomě ví, že není správné. Červenání způsobuje vyplavení adrenalinu.
 
Suché rty
Všímejte si rtů. Pokud je má člověk stáhnuté a bledé je velká pravděpodobnost, že klame. V důsledku chemických reakcí v těle budou o takové osoby rty i vysušené a mluvící člověk si je potřebuje mnohem častěji zvlhčovat jazykem.
 
Přemýšlejte
Nakonec rada od nás, kterou američtí experti neuvádí. Při každém rozhovoru nebo čtení materiálu pozorně poslouchejte a přemýšlejte.  Člověk, který vám lže se často opakuje a při delším rozhovoru se do svých lží zamotává a říká protichůdné informace. Používejte zdravý selský rozum, přemýšlejte o věcech co vám proti strana povídá a pokud si necháte zdravý odstup málokdy se stane, že vás někdo napálí.

Další články

Z domu Jana Palacha se již letos stane památník

Ve středočeské obci Všetaty v domě, kde Jan Palach strávil své dětství, vzniká památník, který bude připomínat jeho život a sebeobětování i širší historické souvislosti jeho činu. Památník, který se otevře již 21. srpna tohoto roku připravuje Národní muzeum za podpory Ministerstva kultury  podle vítězného architektonického návrhu společnosti MCA ateliér.

Z domu Jana Palacha se již letos stane památník Vznik nového památníku Jana Palacha
V roce 2014 Národní muzeum uzavřelo kupní smlouvu s majiteli Palachova domu a během jara 2015 byl dům zapsán v katastru nemovitostí jako majetek České republiky. Dlouhodobě neobývaný dům byl ve velice špatném technickém stavu. Vzhledem k významu tohoto místa a snaze najít co nejlepší a nápadité řešení, Národní muzeum v říjnu 2015 vypsalo architektonicko-výtvarnou soutěž na celkovou podobu Památníku Jana Palacha ve Všetatech. V soutěžní lhůtě bylo přijato celkem 31 návrhů, z nichž porota vybrala vítězný koncept, který byl slavnostně představen 17. května 2016 na tiskové konferenci Národního muzea. Stal se jím návrh architektů z MCA atelier s.r.o., na jehož základě v letošním roce vznikne ve Všetatech umělecky cenný památník se silným emočním nábojem.

Počátkem roku 2018 získalo Národní muzeum stavební povolení k vybudování památníku a následně opakovaně vypsalo otevřené výběrové řízení na dodavatele předmětné stavby. Důvodem opakovaného tendru byl nezájem stavebních firem o předmětnou veřejnou zakázku za 16 milionů korun. Až na čtvrtý pokus se podařilo Národnímu muzeu vybrat dodavatele, který v polovině srpna 2018 zahájil stavební činnost. Poprvé se návštěvníkům Památník otevře 21. srpna letošního roku. Součástí památníku bude expozice, která představí autentické předměty připomínající Jana Palacha. Jeho osobnost a čin budou zakotveny v dobových souvislostech přelomu let 1968 a 1969 zdůrazněných i audiovizuálními materiály. Hlavními autory expozice jsou historik Petr Blažek a Michal Ježek.

Z domu Jana Palacha se již letos stane památníkPodoba vítězného návrhu
U vítězného návrhu porota především ocenila komplexně intelektuálně zvládnutý přístup s přesně promyšlenou dramaturgií expozice směřující k interpretaci Palachova odkazu. Původní dům je ve vítězném návrhu zachován ve své nejzákladnější stavební substanci, přičemž autoři do něj navíc vklínili hranu symbolizující komunistický režim. Hrana směřuje k záblesku světla a k opuštěnému rodinnému stolu, který zároveň může mít význam společného stolu národa, jenž se stal opuštěným. V interiéru Palachova domu působí sugestivně štěrbinové světlo z neúplně zaslepených oken. Atmosféru celého prostoru doplní torza Palachových pokojů s nezakrytými okny.
 

6 Tipů na posílení imunity a shození přebytečných kil!

Viróza nebo nachlazení umí skolit i toho největšího supermana, nedej bože když se k tomu přidá rýmička – to je na smrtelné posteli nejeden pán… ale abychom jim nekřivdili, i dámy rýma obtěžuje (moc!!!). Počasí je aktuálně pestřejší než v dubnu, takže zatímco si ráno vyrazíte poměrně na lehko, večer div nesháníte hrablo, abyste se dostali vůbec domů. Jak se bránit před rozmary počasí? Obrňte se trpělivostí a dostatkem oblečení, víc vám neporadíme. Co ale sebe můžeme udělat pro to, aby se nám vyhnuly bacily? Pomůže ledová sprcha, spánek i strava!
 
Nestárnoucí a účinné kombo: zázvor + med + citrón1. Nestárnoucí a stále účinné kombo: ZÁZVOR + MED + CITRÓN Zázvor je mnohdy po právu nazýván „všelékem“. Obsahuje v sobě široké spektrum vitamínů (A, B1, B2, C, E) a minerálních látek (sodík, hořčík, fosfor, draslík, vápník, železo). Kromě nich také esenciální oleje a gingerol, což je látka podobná kapsaicinu obsaženém v chilli papričkách. Právě gingerol má na svědomí, pro zázvor typickou, pikantní chuť. Zázvor má příznivé účinky nejen na trávící trakt, ale působí protizánětlivě a posiluje imunitní systém, stimuluje krevní oběh, snižuje cholesterol, má termogenní účinky a pomáhá při redukci váhy (ne, neznamená to, že to půjde SAMO a bez cvičení jen pitím hektolitrů zázvoru, je nám líto…). Zázvor v kombinaci s medem a citrónem tedy tělo nejen prohřeje, ale dodá mu mnoho prospěšných látek, které jsou velmi účinné v boji proti nachlazení a chřipce. A navíc – chutná skvěle! Alternativou je kombinace cibule + majoránka + med.
 
Otužování2. Ledová sprcha Nebudeme si nic nalhávat – není to příjemné. Hlavně ze začátku! Jen si to představte: venku zima… vy vylezete z postele, z vyhřáté peřiny a vaše kroky by měly směřovat do koupelny, pro změnu se ochladit? To opravdu není něco, co bychom  dobrovolně vyhledávali. ALE nezbláznili jsme se! Ledová sprcha (nebo střídání teplé x studené vody) pomáhá ke zvýšení imunity, snížení stresu, zlepšuje pleť i cirkulaci krve, přispívá k lepší regeneraci svalů, nakopne a probere vás lépe než ranní káva a navíc je to účinný pomocník ke ztrátě tělesného tuku! Takže slovy spolku SOKOL: „Tužme se bratři a sestry! Nazdar!“
 
Spánek3. Spánek Napsalo se o tom mnoho, všichni to víme… ale vydatný a ničím nerušený spánek začíná být pro většinu populace v posledních letech poměrně problém. Ať už je to přemíra stresu, práce, nebo Vám prostě jen „jede hlava“. Negativní vliv na kvalitu spánku má i přemíra světla, hluk, přetopená místnost nebo přemíra alkoholu. K tomu téměř všichni usínáme s telefonem u hlavy, v horších případech se zapnutým zvoněním a samozřejmě před spaním do něj koukáme, co kdyby sociální sítě ráno nefungovaly…. Chronický nedostatek spánku, tj. zhruba 5 a méně hodin denně v dlouhodobém horizontu, vede ke značnému snížení imunity. Tělo bez energie navíc není moc ochotné zbavovat se zásobáren tuku… Kvalitní spánek je důležitý pro celý organismus i jeho regeneraci. Pokuste se pokud možno spát alespoň 6-8 hodin v prostředí, kde je vám dobře. Vynechte noční surfování po netu a radši si dejte mléko s medem a zkuste napočítat nějaké ovečky…
 
Pitný režim4. Pitný režim Voda, bylinné nebo zelené čaje a sem ta sklenička vína. Vyhnout bychom se měli slazeným limonádám i těm se sladidly. Bohužel LIGHT ani ZERO nápoje nejsou nic moc zdravého… Pitný režim přispívá k detoxikaci organismu, takže není potřeba držet tvrdé jarní detoxy, pít speciální čaje nebo sirupy z bůhvíčeho…. Pro začátek stačí dostatek tekutin, doporučovaný denní příjem je mezi 2-3 litry, nicméně je to velmi individuální a záleží nejen na ročním období, ale také fyzické aktivitě. Dostatečný pitný režim přispívá díky hydrataci těla k lepší pleti i k lepší postavě, protože tělo nemá takovou potřebu dělat z vás velblouda… tedy zadržovat vodu.
 
Strava5. Strava Nic nového pod sluncem… Základem je pestrá a vyvážená strava, která bude mít blahodárné účinky nejen na váš imunitní systém, ale i postavu. Odborníci už léta hovoří o pravidelných porcích v různém množství, avšak realita bývá jiná. Jezte přiměřeně, nehladovte a především poslouchejte svoje tělo. Ono si řekne, co a kolik toho potřebuje. Taky se vám stane, že zničehonic máte chuť třeba na rybu a dokážete pak jíst třeba týden ryby na všechny způsoby a úpravy? Tak o tom mluvím…
 
Pohyb, procházky6. Pohyb Čekali jste, že to přijde, že ano?... Aktivní pohyb patří k základům zdravého životního stylu. Posílení fyzické kondice je jedním z nejzásadnějších předpokladů pro správně fungující imunitní systém a samozřejmě i pro vysněné tělo antického atleta. Nemusí jít o vrcholné výkony… Neradi sportujete? Co takhle procházka. Chůze je tělu prospěšný a především přirozený pohyb. Zkuste si nastavit cíl: ujít denně 10 000 kroků. Vaše tělo i imunita vám poděkují.
 
Ve zdravém těle – zdravý duch!  Není to o novoročních předsevzetích - děláte to pro sebe!
Bojujte stejně jako my #zalepsija!

Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!

„Dobrý den… Kdo je tam?… Je tak smutné být sám… Srdce mé míří k Vám… V hvězdách skrývá se touha a já prosté přání mám…“ To je text písně Ozvěna z nového představení Studia Dva – Malý princ v hlavní roli s excelujícím Janem Cinou. Představení ve Vás vyvolá silné nutkání si knihu znovu přečíst, znovu prožít dobrodružství Malého Prince. V každém věku v nás, tento téměř 76 let starý příběh, zanechá nové dojmy, poznatky, emoce…
 
Je středa, asi půl druhé ráno… Zrovna dočítám knihu, kterou mi někdo, pro mě velmi Malý princ v násdůležitý, nedávno půjčil. Útlá knížka s názvem Malý princ v nás rozkrývá čtenáři pozadí, metafory a podobnosti, které se skrývají v příběhu Malého prince… Kdo je Malý Princ? Kdo je pilot? Nebo ona vzácná květina na planetce B 612? Jak autora ovlivnila válka? Odloučení od vlasti? Ztráta přátel a rodiny?… Nebojte, tohle nebude recenze knihy, tu jednoznačně doporučuji… Proč? Pomůže Vám z jistého úhlu pochopit… SEBE i okolní svět. To je ten hlavní důvod, proč je Malý princ jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury… Protože každý v sobě máme svého Malého prince… Společností nezkažené vzpomínky, sny a fantazie… hravost a lehkost uvažování… Jen si, možná ze strachu, obezřetnosti či profesionální sebekontroly nedovolíme ho pustit ven tak často. Jestli vůbec…
 
„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“
 
Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!Ačkoliv se může zdát, že se jedná o pohádku pro děti, opak je pravdou… Příběh je natolik pravdivý, že by bylo pošetilé ho nazývat pohádkou. Malý princ v sobě ukrývá poselství, které doceníme až ve chvíli, kdy začneme hlouběji uvažovat nad okolním světem… Na pár stránkách se tu potkávají krása a hloubka příběhu s tragédií, velkým smutkem i smrtí. Vzniku knihy předcházel strastiplný osud autora, Antoine de Saint-Exupéryho, a jeho pád až na úplné dno bytí.
Válkou zmítaná Evropa čelila pod pevnou rukou autoritářsko-fašistických vůdců v důsledku jejich mocenského zápolení ztrátě svobody. Vinou leteckých bojů nad Francií přišel Exupéry o téměř všechny své přátelé a ztráty se velmi významně dotkly i jeho rodiny. Stejně jako letec v povídce, i Saint-Exupéry přišel o svou vlast… rodnou Francii, zemi, pro jejíž svobodu neváhal obětovat ani svůj život. 
„Příliš brzy jsme odvykli bohům, ve věku, kdy člověk ještě hledá úkryt a bezpečí, a tak se teď musíme protloukat životem, jako osaměli malí človíčkové.“  A právě v tuto chvíli potkává letec Malého prince… svoje alter ego, VNITŘNÍ DÍTĚ plné optimismu a životní odvahy, které dokáže vidět okolní svět takový, jaký je… se vší zkažeností a bezprávím, které se na něm děje. ALE zároveň dokáže vidět i potenciál toho, co všechno je mu dáno, jaké schopnosti a možnosti. Klade si otázku, za co chce být milován a pro co a pro koho má smysl žít či zemřít. Vnitřní dítě, které nám dovolí odhodit všechny ochranné vrstvy a zábrany, které jsme si ze strachu před ublížením od okolního světa vybudovali. „Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni.“
 
Co mi dal pan Exupéry? Trochu moudrosti nejen Malého prince!Každý z nás někdy sklouzne k tomu, že se polituje jako opilec… zachová se sobecky jako businessman… opustí něco, co miluje v domnění, že je to příliš obyčejné… že nám to přináší víc trápení než radosti… Nezkušenost Malého prince ve vztahu k růži ho vedla k tomu, že bral vážně i její bezvýznamná slova, což ho činilo velmi nešťastným… A jak Exupéry několikrát zopakuje, řeč je nezřídka kdy pramenem nedorozumění… Vztah Malého prince k růži znázorňuje reálný vztah autora k jeho manželce Consuele, nestálé hysterce a narcistce se sklony k hypochondrii. Vztah doprovázený spoustou katastrof a bokovek byl navzdory tomu beznadějně hluboký… vydržel až do autorovi smrti.  Vztah, který bezpochyby nebyl jednoduchý a ideální, ale jehož ztráta by byla pro oba daleko horší, než setrvání v něm. „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá. Jsi zodpovědný za svou růži.“ 


„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“V úvaze nad příběhem nemohu opomenout lišku, která Malému princi ukazuje kouzlo přátelství. Vysvětluje mu něco, na co se v dnešní době už leckdy zapomíná – ochočit, znamená vytvořit pouta. Postupným a trpělivým poznáváním jeden druhého: „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se na tebe budu po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat… Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž…“ Někdy možná až moc mluvíme, ale to podstatné zůstane nevyřčeno…. Často se to důležité skrývá právě ve společném mlčení, ve společné lehkosti bytí… „Správně vidíme jen srdcem…“

Každý si zaslouží najít v životě svého člověka, ať už lišku, nebo růži… Člověka, který Vás respektuje, přijímá a miluje takové, jací jste. Člověka, který Vás podpoří, pochválí, povzbudí a nečeká nic nazpět. Člověka, v jehož blízkosti se nemusíte bát, bránit nebo mu něco dokazovat… Člověka, se kterým sdílíte stejný smysl pro humor stejně tak, jako otevřenou náruč v době, kdy vám není hej. Člověka, který vidí i pod všechny ty obranné slupky a nezměnil by na vás nic. Navzdory rozdílům Vás bezpodmínečně přijme. Vaše odlišnosti vás nepoškodí, ale naopak vás posílí a motivuje… Ano, to je přesně TEN člověk, o kterého se vyplatí bojovat... O kterého musíte bojovat... Člověk, se kterým do sebe zapadnete jako kostičky lega… Člověk, pro kterého žijete i zemřete…
 
Vy spolu proti světu, protože to zvládnete…
 
Milujete.
 
 
 
 
 
 

ŽIVOT BEZ LEHKOSTI JE ŠPATNÝ PROTIJED

Kolikrát si za život řeknete, že „už toho máte fakt dost“ a prostě to chce změnu. Jakoukoliv! V danou chvíli se cítíte být tak silní, odvážní a plní elánu – energie zdolat celý svět. Pak začnete o sobě a svém životě přemýšlet více do hloubky, třeba i podnikat nějaké první kroky, ale základy vysněného domečku z karet se otřesou. To na ně svými silnými a neochvějnými pěstmi zaklepala NEJISTOTA.

ŽIVOT BEZ LEHKOST JE ŠPATNÝ PROTIJEDBudu dost dobrá? Jak zvládnu změnu prostředí? Co kolektiv, přijmou mě? To zas bude! Nová práce, nový život, nové postupy…a stojí mi to vlastně za tu neuvěřitelnou nejistotu? Opustit vše, co tak důvěrně znám a v čem jsem už hodně dobrá? Ne ne ne ne ne, nesmím dělat žádné ukvapené kroky… Mysli, mysli, mysli…nádech – výdech. Dobře, nebudu se prát se systémem, však už mám taky věk na to, abych se trošku usadila a žila spořádaný život. Takový, jaký je žádoucí. Zůstanu, kde jsem a budu dělat co dělám a stýkat se s lidmi, se kterými se stýkám. Na rutině přeci není nic špatného.
S nástupem nového roku se ale také nabízí dát si předsevzetí. Předsevzetí, které zní: být lepší, výkonnější, vytrvalejší a odhodlanější. Čapnout příležitost nebo svoji vizi za pačesy a nepustit. Jít si za svým snem. Ať to stojí, co to stojí… A to je ono. Co by to mělo stát?

Jednou jsem mluvila s jedním psychologem, se kterým jsme narazili na téma „osobního štěstí“. Co vlastně znamená a co znamená pro mě. V obecné rovině současnosti je osobní štěstí považováno za stav, „kdy nikoho neomezujete svým chováním, nikdo neomezuje vás a vesměs životem v pohodě proplouváte“. Však nesmyslů, pomluv a zlosti bylo už dosti, nemyslíte? Ale to je ten velký omyl, který v sobě zasadila a nechala opravdu hluboce zakořenit naše společnost. Tak se zamyslete:
 
Opravdu se cítíte šťastní, kdy se chováte tak, jak byste se dle optiky druhých chovat měli a jenom proto, že si to tak přeji? Proč si to vlastně přejí je naprosto jednoduché: buď vám vaši cestu a její směr nepřejí nebo se bojí a cítí se vaší osobností ohroženi, sami jsou nespokojení a nešťastní. Takovému člověku se skutečně chcete přizpůsobovat?

ŽIVOT BEZ LEHKOST JE ŠPATNÝ PROTIJEDOpravdu šťastný člověk je takový, který v první řadě jedná jen a pouze ve vlastním zájmu a pak hned v závěsu se snaží o dobro druhých – těch které má rád. Ale pokud chcete cítit ten úžasný pocit čistého štěstí, laskavosti a upřímnosti – musíte v první řadě začít u sebe sama. Možná se vám to stalo taky. Prostě jste se jednoho dne probudili a zjistili, že ač za sebou máte desítky zážitky nabušených chvil, stále se necítíte plně naplněni. A to je přesně ten moment, kdy je vhodné se nad sebou zamyslet…teď jste udeřili hřebíček na hlavičku a možná se jenom bojíte si to přiznat. Možná si jen sami nalháváte něco, co není pravda. Skutečnost však může být taková, že nejste SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ a ten vjem, který postrádáte je přitom tak triviální. Je dost dobře možné, že jste si celé dětství nepřáli být úspěšným manažerem, či vzrůstajícím podnikatelem. Vaše kroky se třeba mohli ubírat ke kariéře kadeřnice, kováře nebo možná tesaře? Kdo ví? No, nikdo jiný než vy opravdu ne. Nebojte se přiznat si svůj vlastní vesmír a podívat se pravdě do očí. Zhluboka, tvrdě a nekompromisně.

Reflexe a sebereflexe umí opravdu bolet. Více než kterýkoliv jedovatý šíp. Ale stejně tak dobře, jako zasáhnout vás mohou i zcela vyléčit. Můžete se hádat, urážet a křičet. Být zhrzení a dotčení, ublížení. Chtít utéct od reality. A může vám to i dlouho procházet. Ale pamatujte na jedno: vaše nitro vás vždy dožene. Ještě nevíte, jak dlouho se jeho signálům dokážete bránit. Může to trvat týdny, měsíce a, nebo celá desetiletí.

Pak ale buďte smíření i s faktem, že až si svou životní ztrátu sebe sama uvědomíte a bude už pozdě, budete litovat, že jste nenašli odvahu:
 
ŽÍT A BÝT SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ!
 
 

David Kraus skáče dobře, skáče rád

V rakouském Nassfeldu je lyžařská sezona v plném proudu to si nemohly nechat ujít ani české celebrity. Do horského městečka dorazila krásně zamilovaná herečka Patricie Solaříková se svým přítelem Tiborem, muzikant a herec David Kraus, návrhářka Beata Rajská, Miss Veronika Chmelířová a Michaela Habáňová nebo moderátor Jan Čenský. Všichni si užili pohádkovou dovolenou plnou zimních radovánek a díky rozmanitosti tohoto střediska si každý našel to své. Tento opening se stal již tradicí, na kterém se potkávají stovky Čechů.

David Kraus skáče dobře, skáče rád.
Češi hory milují a pravidelně se vydávají na sjezdovky nejen k nám, ale i do rakouských Alp. Patricie Solaříková jela do Nassfeldu poprvé a místo lyží si dovezla snowboard. „Vyhovuje mi to velké množství sjezdovek. Člověk má opravdu na výběr, než to tady celé projede. A úplně nejvíc se mi líbí, že jedeš jen jednou sedačkou a najednou jsi v Itálii,“ říká nadšeně. Nassfeld se opravdu nachází kousek od italských hranic a patří mezi nejslunečnější oblasti Alp. Sjezdovky se vybírají podle toho, na kterou právě svítí slunce, takže je možné na slunci lyžovat celý den.  

A jestli si myslíte, že Patricie řádí na svém snowboardu jako pirátka sjezdovek, tak se pořádně mýlíte. Kvůli její opatrnosti a obezřetnosti si z ní tak trochu utahovali i vlastní rodiče. „Naši si ze mě jako z malé dělali srandu, že jsem paní Radová. Vždycky jsem jezdila opatrně, užívám si každý oblouček. Žádné spěchání. Nepotřebuji se honit, abych měla najezděno co nejvíc kilometrů. Když je sníh namrzlý, jdu domu.“ Po celou dobu byl po jejím boku její přítel Tibor. A když si chtěli dát od sjezdovek pauzu, zamířili do hotelu Falkensteiner, kde si užívali wellness a skvělé jídlo. „Miluji jídla v hotelech. Jsme rádi, když si nemusíme vařit, takže nás obědy i večeře formou bufetu moc bavili. Pořád jsme měli na výběr,“ hodnotí spokojeně Patricie Solaříková.
 
Na opening se vždy všichni těšíme, sejde se tu spousta Čechů, významných VIP a stejně jako každý rok se umí skvěle bavit nejen na sjezdovkách, ale i na každovečerních after party. Je na nás, abychom se o ně uměli postarat tak dobře, aby se k nám často vraceli i s dalšími přáteli“ říká ředitel Hotelu Falkensteiner Filip Meister a dodává: „trochu neskromně si myslím, že se nám to daří.“

David Kraus skáče dobře, skáče rád.
David Kraus lyžuje teprve druhou sezonu a ze sjezdovek má respekt. Proto dostal od hostitele Petra Kopala, majitele CKPK určitá bezpečnostní omezení. „Na větší hory mě ještě nepustí, takže zatím jezdím na dětských sjezdovkách. Zatím všechno ještě trénuji a zjišťuji, že čím jsem starší, tím to jde hůř,“ směje se. Nakonec ukázal silnou vůli a do lyžování se opřel jako bojovník. Ostatní ho nenechali ve štychu a Patricie Solaříková mu na svahu pomáhala hůlkami s rovnováhou. Jeho styl „Anděl na horách“ se pomalinku vylepšoval.
 
Jako začátečník David Kraus ocenil, že měl na sjezdovky pár kroků od hotelu a nemusel se s lyžemi nikam složitě přibližovat. O to víc času měl na relaxaci. „Je to obrovský areál, ale není tu narváno. Každý si najde, co zrovna chce. Za celý pobyt se to ani nedá obsáhnout, je toho strašně moc.“ On sám se zamiloval do místního wellness a přátelské atmosféry v místních barech. „Je to tady nabíjející a člověku je z toho ještě dlouho dobře,“ shrnuje. Energie mu zůstávala až do večerních hodin a to dokázal na slavnostním openingu, když během večírku zazpíval několik písní a od publika sklidil velký potlesk!

David Kraus skáče dobře, skáče rád.Návrhářka Beata Rajská je vášnivá lyžařka a většinu času strávila na svahu se „svou tváří“ Veronikou Chmelířovou. V hotelu si dopřála vyhřívaný bazén a prostředí wellnessu pro ni bylo natolik uklidňující, že tam i usnula. Ocenila nejen lyžovačky a svahy, ale i servis a přátelskou obsluhu, která dokázala navodit rodinnou atmosféru. „V tomto hotelu mluví půlka personálu česky nebo slovensky. To je skvělé pro Čechy a Slováky, kteří nejsou jazykově vybaveni a bojí se vycestovat za hranice. Jsem tu už podruhé a nemohu si stěžovat,“ říká o pobytu v Nassfeldu.
 
Pokud se zrovna nesportovalo, tak se parta sešla u tradiční rakouské hruškovice nebo si vychutnávala i nějaký typický drink na baru u sjezdovky. Díky dovolené v horách je zima krásnější a užije si ji každý.

FOTO: Petra Zápecová pro CKPK

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Jeden člověk mi jednou řekl, že když podnikáš, reakční doba pro pozitivní výsledky trvá cca 3 – 5 let. A po celou tu dobu je důležité přijímat všechna úskalí, která nám život připraví. Čelit jim, bojovat, pokořovat je, vnímat, přijímat, těžit z nich…A pokud vytrvám i přes všechny hříčky osudu, tak se to prostě jednoho dne ZLOMÍ. A najednou se z klasického koloběhu „teď je to všechno super – jo, nic se neděje, takže je to vlastně pozitivní – teď bych to nejradši všechno zabalila…“ stane: „WOW, no super, práce je dost, lidi znám dost, příležitostí mám habakuk a sakra jenom jeden život na to, abych to všechno stihla.“ Ale TOHLE JE TEN TOBOGÁN, NA KTEREJ JSEM CELOU DOBU ČEKALA! Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!

Klasickej model, klasický holky, která, aniž by si to uvědomovala, měla vesměs všechno, co k životu potřebuješ. Skvělý rodiče, prima sestry, přítele a na to, že jí bylo sotva dvacet, tak i dobře placenou práci asistentky ve středně velké firmě. Život byl fajn, výplata chodila pravidelně, navazovala se nová přátelství a člověk se tak nějak začínal otrkávat a učit hospodařit s penězy....No…ano, UČIL. Ale žádný učený ještě z nebe nespadl, a tak i tahle lekce probíhala na několik opakování. Ono vážně najednou zjistíte, že jste byli v podstatě polobozi, když jste jako malí (cca do 18 let), vydrželi jenom s pár stovkama, za který jste si dokázali koupit sem-tam něco na sebe, spoustu drinků a když zbylo, klapla sem-tam nějaká ta sváča…Jak jsem šťastná, že jsem holka a nespasu toho tolik, jako pubertální kluk ve vývinu.

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Ale ten DOSPĚLEJ ŽIVOT, jooooooo, to je jiná jízda! Vyděláváte sotva dvacet tisíc a furt Vám to nestačí! Už vím, jak tvrdej chleba dospělej má. Pokud nechcete vsázet na jistotu ženského pokolení a jednoduše Vás to táhne dál, za výsledky, úspěchem a uznáním… tak se jednoho dne zblázníte a Vaše nedorostlá a nedospělá (to jsem ale v tu dobu ještě nevěděla) hlava zavelí, že „Takhle teda ne! My máme na víc!“ a ani se nestačíte rozkoukat a už nesete svému nadřízenému výpověď, protože „mně je tady škoda, já se budu živit jako podnikatelka, hezky od stolu doma. Jdu do toho s kamarádkou, kterou znám už celýho půl roku a ta kočka je fakt férová a spolu to zvládneme.“.
No, tak jsme to zvládly. Kočka se mnou přestala mluvit, vzala mi obživu a já se musim sakra točit, abych zase měla aspoň těch pár stovek. Tatííííí, dáš mi dvě kila, prosím? Jdu ven s holkama…Bejby, probuď se z tý pohádky. Už dávno s rodiči nežiješ! A rozhodně se nehodláš potupně vracet. Tohle sis nadrobila, tak si to taky pěkně sněz – dobrou chuť. Že ti ty okoralý kůrky nechutnají? No, tak to je mi líto, je to to jediný, co máš…ještě si můžeš dát k večeři kořínky z počůranýho parku a kameny, ty ti v tom žaludku vydrží o trochu déle….a ledviny ti jistě taky poděkují.

Hmmm, nevadí, mám přítele – skvělýho parťáka, se kterým to všechno zvládneme. Hledám si práci a jsem ochotná vzít v podstatě jakoukoliv asistentskou pozici, která mi dá aspoň drobnou jistotu. A najednou lítám ve vesmíru, kterýmu ale ani za mák nerozumím. Ty lidi mluví jinak, přemýšlí jinak, fungují jinak a jak jsem byla zvyklá pracovat ve společnostech, kde už jsem trošku nějaké to slovo měla…Ano, tušíte správně, stala se ze mě profesionální PODRŽTAŠKA! A v jednu chvíli, kdy jsem přišla i o toho báječnýho kluka a taky střechu nad hlavou a hrdost a přátelé, jsem měla jenom to. Jak já jsem za to vlastně vděčná! Najednou se mojí druhou rodinou stala vlčí smečka. A ač se to může zdát jakkoliv na palici, být součástí smečky je vlastně fajn.

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Celý to živelný šílenství řídí jeden Alfa samec, kterej si dává sakra záležet, aby tlupu zdivočilých psů udržel při sobě. Bum – bum – bum – střih, pár dalších šrámů…a už-už se nám z housenky začíná líhnout přenádherný motýl. Křídla má ještě trošku unavená a zmuchlaná a tak může pro tuhle chvíli na nějaký dlouhý lítání zapomenout…ale už to umí. No dyť jo! Už vím, jak se lítá, teď už musim jenom cvičit a vono to půjde….Sakra joooo, vono to půjde a já se budu vznášet…

Připravte se na sešup, život začíná před třicítkou!Tak tohle…TOHLE JE FAKT HUSTÝ! Já nejsem motýl…Jsem jestřáb! Dámy a pánové, připravte se na seznámení s dravcem! Teď už se nebojím všech predátorů, jenom některých, a i to dost omezeně. Protože já sama JSEM PREDÁTOR se sakra vostrym a tvrdym zobákem.
A že jsem ženská? To má jako být nevýhoda? Omyl – my tolik nepláčeme, nás šrámy tolik nebojí, křídla při přeletu sice bolí, ale my to hecnem a doletíme, kam potřebujeme…a s hlavou vztyčenou.
 
Joooo, s hlavou vztyčenou – ZA KAŽDÝ OKOLNOSTI!
 
 

ŠKODA AUTO podporuje organizaci Zdravotní klaun

› Podpora organizace Zdravotní klaun součástí dlouhodobé strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO 'ForFuture'

› Zdravotní klauni rozdávající smích a radost dětem hospitalizovaným v nemocnicích a klientům v domovech pro seniory
›  ŠKODA AUTO projekt Zdravotní klaun  podporuje finančně i zapůjčením čtyř vozů
 
Mladá Boleslav, 14. prosince 2018 – Podpora dětí je dlouhodobou prioritou strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO 'ForFuture'. Automobilka proto prodlužuje partnerství projektu Zdravotní klaun, v jehož rámci navštěvují speciálně vyškolení a
certifikovaní klauni děti hospitalizované v nemocnicích po celé České republice a pomáhají jim úsměvem překonat nelehké období. Projekt se přitom úspěšně rozšířil i o návštěvy
klientů v devíti domovech pro seniory, pro které jsou klauniády vítaným zpestřením v jejich osamělosti.
 
ŠKODA AUTO je stabilním partnerem neziskové organizace Zdravotní klaun již 17. rokem. I letos tento program podpořila finančně a zápůjčkou čtyř vozidel. Organizace Zdravotní klaun během
jedné z klauniád převzala na půdě pražské Fakultní nemocnice v Motole symbolický šek na částku 500 000 Kč.
 
„Péče o děti je jednou z priorit strategie společenské odpovědnosti ŠKODA AUTO. Zdravotním klaunům pomáháme již od roku 2002, a když v provozu potkáte vozy ŠKODA s výraznými logy
Zdravotního klauna, víte, že jedou malým pacientům dodat odvahu a optimismus, či potěšit klienty domovů pro seniory,“ říká Bohdan Wojnar, člen představenstva společnosti ŠKODA AUTO za oblast lidských zdrojů.
 
„Stabilní podpora ze strany společnosti ŠKODA AUTO, které si velice vážíme, nám umožňuje i nadále rozvíjet zdravotní klauniády a těšit tak velké množství dětských pacientů a seniorů,“ říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Zdravotní klaun Kateřina Slámová Kubešová.
 
ŠKODA AUTO podporuje organizaci Zdravotní klaunŠKODA AUTO vedle finančního příspěvku poskytuje organizaci Zdravotní klaun také čtyři vozy, kterými klauni jezdí po celé České republice na své návštěvy. V rámci projektu nyní pracuje 86
speciálně vyškolených Zdravotních klaunů, kteří navštěvují děti v celkem 62 nemocnicích, seniory pak v 9 zařízeních, ve vážných případech i v domácnostech. Zejména u dlouhodobě
hospitalizovaných dětí s vážnější diagnózou je rozptýlení a zlepšení nálady velmi vítaným a účinným doplňkem léčby. Nejen děti, ale i jejich rodiče, zdravotní sestřičky či lékaři bývají vtaženi do netradiční lékařské vizity, na jejímž konci je atmosféra na oddělení mnohem veselejší a
optimističtější. Podobně pozitivní účinky mají klauniády také u seniorů, kterým pomáhají od pocitů osamění či apatie. V letošním roce se už takto uskutečnilo přes 3 800 klauniád pro více než 70 000 dětí a seniorů.
 
Organizace Zdravotní klaun je partnerem renomovaných mezinárodních organizací RED NOSES International a European Federation of Hospital Clowning Organizations. K potřebným míří jak
s klauniádami na nemocničních pokojích, tak i s výmluvně nazvanými programy jako jsou Cirkus Paciento, Kutálka, Koš plný humoru, Přezůvky máme! či unikátním programem ‚NOS!’ (Na Operační Sál!), který má za cíl odbourat stres u malých pacientů i jejich rodičů těsně před operačním zákrokem. Speciálně proškolení Zdravotní klauni doprovázejí děti celým předoperačním procesem, odvezou je až před operační sál, a následně se malým pacientům věnují i
bezprostředně po operačním výkonu.
 
ŠKODA AUTO se na poli firemní společenské odpovědnosti 'ForFuture' zaměřuje na čtyři základní pilíře, k nimž vedle podpory dětí patří i dopravní bezpečnost, technické vzdělávání a bezbariérová mobilita. Mezi další projekty spadající do priority Péče o děti patří dlouhodobá spolupráce s Nadací Terezy Maxové dětem. Pomocí projektů 'Rozjedu to!' a Vzdělávacího fondu nadace Terezy Maxové dětem a ŠKODA AUTO podporuje ŠKODA AUTO rozvoj dětí z dětských domovů a jejich přípravu na život a pracovní prostředí až dětský domov opustí. K tomu je nutno přičíst i výraznou ekologickou angažovanost a aktivní podporu regionů, v nichž se nachází výrobní závody ŠKODA AUTO.
 
Společnost ŠKODA AUTO se letos stala absolutním vítězem v soutěži Top odpovědná velká firma, kterou každoročně uděluje nezávislá platforma Byznys pro společnost a vyzdvihuje tak firmy, které se dlouhodobě a strategicky věnují odpovědnému podnikání, snižování dopadu na životní prostředí a podpoře komunitních a společenských aktivit. Ocenění pod záštitou Poslanecké sněmovny,
Senátu ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí se uděluje již od roku 2011.
 

Letiště Praha pokořilo další rekord: dosáhlo hranice 16 milionů odbavených cestujících za rok

Včera ve večerních hodinách padl na Letišti Václava Havla Praha potřetí za sebou historický rekord, když počet odbavených cestujících v rámci jednoho kalendářního roku dosáhl hranice 16 milionů. Jedná se o potvrzení dosavadního vývoje, kdy Letiště Praha roste rychleji, než evropský průměr letišť podobné velikosti. Do konce roku by se měl počet odbavených cestujících na Letišti Praha přiblížit 16,8 milionům, což představuje 9% meziroční nárůst. Pro příští rok očekává Letiště Praha další růst.
 
V průměru prošlo Letištěm Václava Havla Praha od začátku roku přibližně 46 tisíc cestujících denně. Nejvytíženějším měsícem byl doposud červenec s celkem téměř 1,9 miliony odbavenými cestujícími. Nejvíce cestujících, ke včerejšímu dni přes 1,28 milionů, cestovalo na linkách do Londýna, kam lze z Prahy přímými lety cestovat na všech šest zdejších mezinárodních letišť.
 
„Letiště Praha zaznamenává třetí rok po sobě historický rekord v počtu odbavených cestujících. Za celý rok 2018 očekáváme, že odbavíme o přibližně 1,4 milionů cestujících více, než v roce předešlém. Růst předpokládáme také v roce 2019, a to jak v počtu odbavených cestujících, který může dosáhnout 3 - 5 %, tak v počtu přímých leteckých spojení,“ říká Václav Řehoř, předseda představenstva Letiště Praha.
 
Rekordní počet odbavených cestujících na Letišti Václava Havla Praha v letech 2016 – 2018
 
Rok Počet odbavených cestujících
2016 13,07 milionů
2017 15,41 milionů
2018 (stav k 11. 12. 2018) 16 milionů
 
 
Letiště Praha patří dlouhodobě k nejrychleji rostoucím letištím v Evropě v kategorii 10 – 25 milionů cestujících a roste rychleji, než je evropský průměr. Například za třetí čtvrtletí roku 2018 vykázalo Letiště Praha 9,3% nárůst v počtu odbavených cestujících, zatímco evropský průměr byl 5 %.
 
Na vzrůstající počet odbavených cestujících reaguje Letiště Praha investicemi do rozvojových projektů. „V příštím roce otevřeme nové odbavovací přepážky na Terminálu 1 a celý jeden nový odbavovací ostrov na Terminálu 2. Dokončíme rekonstrukci letadlových stání na prstu B, kde dojde také k celkové modernizaci dvou odletových čekáren. Začneme rovněž s rekonstrukcí a rozšířením třídírny zavazadel,“ říká Václav Řehoř.
 

ZOO Praha získala titulk vizionář 2018

Zoo Praha uspěla v projektu Vizionáři 2018, který oceňuje a propaguje autory zajímavých inovací a neotřelých počinů uplynulého roku. Pražská zoo získala prestižní titul za unikátní kiosky – dotykové obrazovky s integrovanou platební funkcí, které uvedla do provozu loni v létě jako první na světě.

„Porota ocenila zejména dlouhodobou aktivitu zoologické zahrady při zavádění nových technických řešení vedoucích k naplnění jejích cílů v oblasti ochrany přírody a ohrožených živočišných druhů, nicméně přihlédla i k její dlouhodobé excelenci v oblasti chovu zvířat a vzdělávání a výchovy,“ uvedl k ocenění místopředseda odborné poroty projektu Petr Hladík z Technologického centra Akademie věd ČR.

ZOO Praha získala titulk vizionář 2018Pomocí speciálních platebních kiosků umístěných na pěti stanovištích, v horní i dolní části areálu Zoo Praha, mohou návštěvníci přispět na záchranu čtyř ohrožených druhů, jakými jsou kůň Převalského, gorila nížinná, gaviál indický či laoš. Přístroje byly vyrobeny na míru pražské zoo a ta je také jako první na světě použila pro dárcovské účely.

„Tohoto ocenění si velmi vážím. O to více, že jej dostáváme za projekt, jehož cílem je pomoci ohroženým druhům; speciální informační a platební kiosky totiž tuto naši snahu posunuly zase o něco dál. Mé poděkování proto patří nejen odborné porotě, ale zejména společnosti MasterCard za pomoc při vývoji, výrobě a instalaci kiosků,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Návštěvníci se mohou prostřednictvím dotykových obrazovek dozvědět mnoho zajímavých informací o in-situ projektech Zoo Praha a na základě takto získaných informací ihned přispět částkami 50, 100, 200, 300 nebo 499 Kč na jeden ze čtyř projektů. Platbu lze provést dvěma způsoby, a to bezkontaktně platební kartou po přiložení k dotykové obrazovce nebo pomocí digitální platební služby Masterpass při naskenování QR kódu. Oba způsoby platby jsou jednoduché, bezpečné a rychlé.

www.zoopraha.cz

V Modrovousovi drtí smrt lásku v dlani hned od začátku

V sobotu 15. prosince 2018 vstoupí poprvé na prkna Velkého divadla uhrančivý pěvec Modrovous, ke kterému míří fascinované ženy z široka daleka. Hororové melodrama v režii Natálie Deákové s působivou hudbou a magickými obrazy vychází z vlámských variací na středověkou legendu o Modrovousovi. Do titulní role byl obsazen nejen výborný herec, ale i nadaný zpěvák Ondřej Rychlý, krásnou a emancipovanou Purmelende, jež může být pro Modrovouse zkázou i vysvobozením, ztvární Andrea Mohylová.

Francouzská legenda o Modrovousovi hovoří o bohatém šlechtici s modrým vousem, který musí brzy po své svatbě s mladou dívkou náhle odcestovat. Novomanželka, která dostává klíče od zámku a příkaz, aby jeden z klíčů nepoužívala, podlehne své zvědavosti a příkaz poruší. Zrazený Modrovous chce dívku zabít, je však přemožen jejími bratry.  Vlámský lidový příběh se od francouzské legendy liší tím, že Sir Halewyn (Modrovous) vábí dívky, které následně zabíjí, na svůj zpěv. „Autor Sira Halewyna, Michel de Ghelderode, zde ukazuje, že ďábel může mít i krásnou a vznešenou podobu. Dalším výrazným rozdílem v příběhu o Halewynovi je fakt, že hlavní hrdinka se dokáže zlu vzepřít sama, bez pomoci mužů,“ doplňuje dramaturgyně Marie Špalová. Režisérka inscenace Natália Deáková k tématu dodává: „Původně jsme zamýšleli tyto dvě legendy více propojit, ale během přípravy inscenace jsme více pracovali s Ghelderodovou verzí, kde hlavní postava manipuluje s ženami pomocí svého zpěvu.“

V Modrovousovi drtí smrt lásku v dlani hned od začátkuNetypická činohra využije velmi stylizovaného tvaru, kde po celou dobu bude znít hudba Jakuba Kudláče, jenž jako autor scénické hudby spolupracuje s režiséry Štěpánem Páclem, Natálií Deákovou, Miroslavem Bambuškem a Jiřím Adámkem po celé České republice (Národní divadlo Praha, Národní divadlo moravskoslezské, Švandovo divadlo, Divadlo v Celetné, Divadlo na Vinohradech a další). Vedle hudby k divadlu se věnuje i hudbě filmové, kromě krátkometrážních a animovaných filmů zní jeho hudba ve filmu Petra Oukropce Modrý tygr (2012). „K této hudebně dramatické formě jsme se uchýlili, abychom dali vyniknout jak hereckému, tak pěveckému talentu Ondřeje Rychlého, pro něhož bude role Modrovouse poslední rolí, kterou nastuduje jako stálý člen činohry DJKT,“ vysvětluje režisérka. „Je to mé úplně první setkání s Modrovousem a moc se na něj těším. Po princích a mladých zamilovaných je příjemná změna věnovat se o hodně temnější postavě. Také moc rád zpívám, dokonce s přítelkyní Terezou Krippnerovou skládáme naše autorské písně. Ona sama je zpěvačka a herečka a v rámci zkoušení Modrovouse mi přislíbila, že mi s písněmi bude pomáhat, abych těch žen oblouznil co nejvíc,“ komentuje své přípravy na inscenaci Ondřej Rychlý.

Michel de Ghelderode (1898-1962), francouzsky píšící prozaik, dramatik a esejista vlámského původu označovaný za „flanderského Shakespeara“, napsal stovky novel a více než 60 divadelních her. Inspiraci nacházel především v malířství - Pieter Breughel, Jacob Jordaens a Hieronymus Bosch, který přímo ovlivňuje tématiku jeho her, v nichž se objevuje zejména dialog mezi životem a smrtí. „Princip zla se v Ghelderodově díle prolíná a potýká s principem dobra, jako se prolínají život se smrtí. A zlo i dobro je na straně obou, není tu identity zlo-smrt, dobro-život. Proto je nutné ujmout se Ghelderoda proti všem, kdož přehnaně prohlašují jeho dílo za výlučně ,černé‘ “, napsal ve své studii překladatel Jiří Konůpek.
Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Představení bude uváděno bez přestávky.

 
Tvůrci a obsazení
 
Modrovous
(Sir Halewyn)
Michel de Ghelderode
 
Překlad                                      Jiří Konůpek
Režie                                         Natália Deáková
Texty písní                                Michel de Ghelderode, David Košťák
Dramaturgie                             Marie Špalová
Scénografie                              Lukáš Kuchinka
Kostýmy                                    Jana Smetanová
Hudba                                       Jakub Kudláč
Pohybová spolupráce              Jarmila Hruškociová
Živá hudba                               Jakub Kudláč, Michal Horsák, Petr Zeman / Lukáš Švehla
 
Sir Halewyn Ondřej Rychlý
Edwiggha, Halewynova matka Apolena Veldová
Purmelende, hraběnka z Ostrelandu Andrea Mohylová
Barbara, její služka Jana Kubátová
Vévoda z Ostrelandu Martin Stránský
Vévodkyně z Ostrelandu Štěpánka Křesťanová
Karol, hrabě z Ostrelandu Marek Mikulášek
Godfrund, velitel hradu Ostrelandu Michal Štěrba
Iwyn, voják Vladimír Pokorný
Griffons, Halewynův zbrojnoš Josef Nechutný
Hylejock, Halewynův zbrojnoš Miloslav Krejsa
Ulford, Halewynův zbrojnoš Marek Mikulášek
Wolventand, Halewynův zbrojnoš Petr Kotora
 
Premiéra 15. prosince 2018 ve Velkém divadle
Nejbližší reprízy 28. prosince 2018 a 15., 18. a 22. ledna 2019

Kde si v zimě užívají české herečky!

Krásné české hory v kombinaci s tím nejlepším z evropského designu. Přesně takovou atmosféru si do Pece pod Sněžkou přišla vychutnat Aňa Geislerová, Mahulena Bočanová, Markéta Hrubešová, Anna Kadeřábková, Sara Sandeva nebo Iveta Vítová, která s manželem vlastní jeden apartmán. Právě v tomto půvabném městečku proběhlo otevření Aparthotelu Svatý Vavřinec. A herečky si svůj pobyt užily se vším, co k horám patří!
 
Kde si v zimě užívají české herečky! Pec pod Sněžkou předhání ostatní horská střediska. Panuje zde totiž klidná a pohodová atmosféra, kterou ocení především lidé přijíždějící do hor opravdu za lyžováním, přírodou a odpočinkem. Již několik let se toto kouzelné místo ocitá i v hledáčku hvězd. Markétu Hrubešovou, jako milovnici jídla, zajímala především nově otevřená hotelová restaurace a její lahůdky. Po dlouhé lyžovačce a procházce totiž jednomu pořádně vyhládne. „Když si pak člověk může dopřát nějakou tu dobrotu je to úplné nebe a zemi. Ale mluvím o úplně jednoduchých pokrmech, které k horám patří. Jen se musí připravit z kvalitních surovin a hlavně s péčí.“ Na naše hory jezdí již několik let a nedá na ně dopustit.
 „České hory jsou krásné, jsou blízko a jsou naše. Na českých kopcích jsem se učila lyžovat, pila první svařák a taky jela „černou“ na běžkách. Mám ráda všechny kopce od východu na západ a skoro bych řekla, že čím déle tím více. V Peci jsem byla několikrát pracovně a mnohokrát prostě jen tak,“ rozplývá se Markéta Hrubešová a dodává: „Naprosto mi vyhovuje pobyt v Aparthotelu. Člověk má své soukromí, může si stravování rozvrhnout podle svého a zároveň je o něj postaráno stejně jako v klasickém hotelu.“
  
I když je Aňa Geislerová spíše městský člověk, tak zimní dovolenou v přírodě si nenechá ujít. „Ráda na horách trávím hodně času a zažívám intenzivní štěstí, ale nejsem úplně horal,“ přiznává. Nejlepší je, pokud jede s rodinou a blízkými kamarády. Netráví celé dny a večery na sjezdovce a chce si užít i relaxaci. „Ideální je kombinace akce a válení. Takže ráno vlítnout na manšestr a hodně lyžovat. Pak se jít válet do wellnessu nebo k bazénku a překulit se do hospůdky. Zimní dovolená je v tomhle nádherná.“ Nebylo tak překvapením, že si v Aparthotelu Svatý Vavřinec ihned obhlédla vinotéku, která je součástí hotelu a také luxusní Krkonošské wellness plné saun a vířivek.

 Kde si v zimě užívají české herečky! I herečka Anna Kadeřábková ráda dělí svůj čas na dovolené mezi sport a odpočinek. „Jezdím na snowboardu, takže se každý rok snažím alespoň jednou vyrazit na hory. Ráno lyžovačka, odpoledne dobrý oběd a zbytek dne strávit odpočinkem ve wellness nebo na procházce. Pec pod Sněžkou mám ráda, byla jsem tam třikrát a pokaždé nám vyšlo krásné počasí. Ráda se tam vracím.“ Na vlek to měla z apartmánů pouhých 100 metrů, takže by si bez zdržování mohla užít sportovních radovánek. A když počasí sportu nepřálo, tak se mohla zabavit v hotelové herně, na golfovém trenažeru ale nejvíce si užívala ve wellnessu ve vířivce.  
Jedna z nejpopulárnějších mladých hvězd Sara Sandeva nám řekla:  „Ideální víkend na horách si představuji buď s rodinou nebo nejbližšími, dlouhé procházky zasněženou přírodou, sem tam si zalyžovat, pak si dát teplý čaj nebo čokoládu a pořádná relax ve wellness,“ a to se jí kromě sněhu více než splnilo.
 
Všechny herečky a další hosté si v rámci zahajovací Grand Opening Party užily vše, co Aparthotel nabízí, od úžasných lahůdek, skvělých drinků, zaujala je i úžasná atmosféra hotelové lobby, vinárna, ale také večerní módní přehlídka sportovních oděvů. Celým večerem provázela okouzlující Mahulena Bočanová, která nový projekt pozvaným hostům představila. V roli moderátorky jí to opravdu seklo. Až do pozdních hodin se pak v Aparthotelu Svatý Vavřinec tančilo a všichni si vychutnávali horskou atmosféru Aparthotelu, který nahradil původní nevzhledný objekt velkoprodejny Sněžka.
 
Jak vlastně vznikl název Svatý Vavřinec?  Na to odpověděl developer projektu ing. Martin Kubík: „Výběr byl jednoduchý, chtěli jsme, aby název měl spojení  se zdejším prostředím a tak jsme Aparthotel pojmenovali po kapli Svatého Vavřince na Sněžce. A když Vavřinec, tak za ambasadora projektu jsme si vybrali olympijského medailistu Vavřince Hradílka.“ sdělil Martin Kubík 
 
Foto: Aparthotel Svatý Vavřinec

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil

Stále více dětí onemocní diabetem 1. typu, jehož léčba je možná za pomocí inzulínu. Jen ve FN Motol byla od začátku roku cukrovka zjištěna u 30 pacientů. Příčiny tohoto trendu, se kterým se potýká i mnoho dalších zemí v Evropě, se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit. Podle jedné z možných hypotéz (tzv. hygienická hypotéza) se tak děje z toho důvodu, že v kojeneckém a batolecím věku se dítě nedostává do styku s běžnými patogeny, které se přirozeně vyskytují v jeho okolí.

Počet dětí s cukrovkou se u nás za posledních 20 let víc než ztrojnásobil V současné době existují nepřímé důkazy, že pokud se imunitní systém v raném věku nesetkává s běžnými infekty, může selhat ve své hlavní roli rozpoznávání mezi vlastním a cizím a způsobit následně některé z autoimunitních onemocnění, jako je například diabetes 1. typu. „Čistota za každou cenu a neúměrný strach, aby se dítě něčím nenakazilo, pak pro něj mohou mít zcela opačný efekt,“ říká prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D., vedoucí lékař Diabetologického centra Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
 
Diabetes neboli cukrovka v současné době postihuje přibližně každé pětisté české dítě. Nejčastějším typem je diabetes 1. typu, což je autoimunitní, na obezitě nezávislé onemocnění, které vyžaduje celoživotní léčbu inzulínem. To, že se cukrovka objevuje již v raném věku, představuje pro malého pacienta do budoucna opravdu závažný problém. Přibývá totiž těch, kteří prožijí prakticky celý život s diabetem, neobejdou se bez pravidelné aplikace inzulínu a je u nich větší pravděpodobnost pozdních komplikací, z nichž nejobávanější je postižení ledvin, očí a nervů.
 
Zamezit rozvoji těchto závažných komplikací lze prostřednictvím dlouhodobého udržování hladiny krevního cukru v takové výši, aby co nejpřesněji kopírovala hodnoty zdravého člověka. To je však v praxi extrémně složité, protože diabetes 1. typu je u dětí velmi labilní. „Dochází k tomu, že krevní cukr často kolísá bez zjevných příčin a rodiče dětí musí reagovat na okamžitou situaci přidáním dávky inzulínu v případě vzestupu, nebo naopak dodáním rychlých cukrů při rychlém poklesu glykémie. Proto byli někteří rodiče nuceni měřit svým dětem krevní cukr glukometrem i 15x denně, což pro celou rodinu představovalo významnou zátěž organizační i psychickou, říká profesor Šumník.
 
Tuto situaci se lékařům daří postupně účinně zlepšovat. Díky technologickému pokroku i částečné úhradě zdravotních pojišťoven se stále více v léčbě diabetu 1. typu uplatňují tzv. kontinuální monitory glykémie. Jde o malé přístroje, které měří koncentraci glukózy v těle pomocí senzoru zavedeného podkožně, a které pravidelně informují své nositele o aktuálních hodnotách. Údaje je možné přenést přes mobilní telefon k rodičům, kteří jsou informováni o aktuálním vývoji a mohou v případě potřeby včas zasáhnout. Systém má v sobě také zabudované alarmy, které dítě s diabetem upozorní, že se jeho krevní cukr dostává mimo doporučené rozmezí. Pokud je senzor navíc spojen s inzulínovou pumpou, může do určité míry automaticky ovládat dávkování inzulínu.
 
Přesná klíčová data o léčbě českých diabetických dětí poskytuje národní registr dětského diabetu ČENDA, který byl spuštěn v roce 2013. Z jeho dat vyplývá, že za posledních 5 let se zlepšila kontrola diabetu u dětí natolik, že riziko vzniku pozdních komplikací pokleslo o více než 30 %. Klíčové parametry získané z registru ČENDA ukazují vynikající kvalitu péče a kontrolu diabetu zcela srovnatelnou s nejlepšími světovými centry. Nikoli náhodou bylo absolutně nejlepšího výsledku dosaženo v roce 2017, kdy se do praxe začaly zavádět kontinuální monitory glykémie. Na základě analýz je tak nezpochybnitelné, že tato nová technologie má na zlepšujícím se trendu významný podíl. Přestože zkušenost s touto technologií mělo dosud pouze 40 % českých dětí s diabetem 1. typu, z nichž přibližně 15 % ji využívá trvale, zlepšení u nich bylo zcela zásadní, skokové. To ukazuje na velký potenciál této metody při dalším zlepšování prognózy dětí s diabetem 1. typu.
 
Fakultní nemocnice v Motole je největší zdravotnické zařízení v České republice a jedno z největších v Evropě. Je rovněž hlavní výukovou základnou studentů    2. LF UK a sídlí zde i některá pracoviště 1. LF UK. FN Motol poskytuje základní, specializovanou a superspecializovanou zdravotní péči a služby v lékařských oborech formou ambulantní a lůžkové péče pro děti, dospělé a seniory. Stavebně ji tvoří dva propojené monobloky (dětská a dospělá část) a několik samostatných pavilonů. Ve FN Motol bylo v roce 2017 na 55 klinikách provedeno více než 1,1 mil. ambulantních ošetření a hospitalizováno téměř 80 tisíc pacientů.
 

Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové

Papuánské výzkumné centrum Binatang (New Guinea Binatang Research Centre), které založil a vede český ekolog Vojtěch Novotný z Biologického centra AV ČR, včera slavnostně otevřelo svůj největší výzkumný nástroj – padesátimetrový jeřáb ke studiu lesní ekologie. Tento nově postavený jeřáb se stal osmým na planetě a patří mezi tři výzkumné jeřáby, které jsou umístěny v tropickém deštném lese s chráněným územím. Využívat jej budou pro své biologické a ekologické experimenty vědci z celého světa.

Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové

Jeřáb s názvem Kalim Koil Batet (KAKOBA) je 45 metrů vysoký a má padesát metrů dlouhé rameno, díky němuž se badatelé dostanou do korun stromů na rozloze téměř jednoho hektaru lesa. Je postaven v nížinném pralese u vesnice Baitabag v oblasti Madang v severovýchodní části ostrova Papua Nová Guinea. Nákladná a velmi náročná stavba jeřábu v těžko přístupném terénu tropického pralesa byla financována z prestižního evropského grantu profesora Vojtěcha Novotného (ERC Advanced grant), který se zaměřuje na výzkum biodiverzity a složitých vztahů lesních ekosystémů.


 
Čeští ekologové postavili na Papui Nové Guinei výzkumný jeřáb, slavnostnímu otevření přihlíželi i lesní duchové
Jeřáb byl uveden do provozu ve středu 5. prosince při velké celodenní slavnosti, které se zúčastnili reprezentanti všech univerzit a výzkumných ústavů v zemi, politici, média, zástupci místních komunit, ochrany přírody a široká veřejnost. Na ceremonii vystupovaly tři skupiny domorodých tanečníků, vesnická hudební skupina a byli přivoláni i lesní duchové. „Jeřáb je dokonalým příkladem trvale udržitelného projektu.


Stařešina vesnice, na jejichž pozemcích jeřáb stojí, slíbil, že se o něj budou starat až do druhého příchodu Ježíše Krista na zem,“ prozradil Vojtěch Novotný. Jeřáb má i vlastní muzeum a informační centrum, které nabízí výlety do třísethektarového území nížinného pralesa v této oblasti. 

Výzkumná stanice Binatang byla založena v roce 1997 a za dobu své existence si vydobyla mezinárodní prestiž. Soustředí se na poznání biodiverzity tohoto ostrova a zasloužila se mimo jiné i o zpřesnění odhadu počtu druhů hmyzu, které žijí na naší planetě. Výsledky týmu profesora Novotného přispívají k obecnému pochopení ekologických principů. Studium složitých vztahů rostlin a zvířat v tropickém lese, kde spolu na až 500 druzích dřevin může žít 10 tisíc druhů hmyzu, umožňuje lépe porozumět i zjednodušeným lesům u nás doma. Poznatky jsou rovněž důležité pro ochranu biologické rozmanitosti lesů.
 

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkách

Odložené životy: Rohingové i po roce žijí v zoufalých podmínkách a čelí nejisté budoucnosti
Uplynul již rok a půl od chvíle, kdy z Myanmaru začali ve velkém utíkat Rohingové do Bangladéše. Postupně jich prchlo přes 700 tisíc. Uvázli přitom v kruhu utrpení a sužuje je špatný zdravotní stav, což je výsledkem špatných životních podmínek v nahodile vzniklých provizorních táborech. Negativní roli hraje i odmítání jejich právního postavení. 

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchDne 25. srpna 2017 zahájila myanmarská armáda nové operace proti Rohingům, což sebou přineslo rozsáhlé násilí a zkázu, které vyústily v útěk více než 706 tisíc lidí do sousedního Bangladéše. Připojili se tak k více než dvěma stům tisícům těch, kteří uprchli do Bangladéše při předchozích vlnách násilí. Celkový počet Rohingů v bangladéšském Cox's Bazar narostl na více než 919 tisíc.
Lékaři bez hranic tam během dvanácti měsíců poskytli v devatenácti zdravotnických zařízeních nebo mobilních klinikách více než 656 200 zdravotnických konzultací. Zpočátku více než polovinu pacientů ošetřovali kvůli zraněním způsobených násilím. Brzy se objevily další zdravotní problémy související s nehygienickými podmínkami v přeplněných táborech.
 
„Je nepřijatelné, že vodnatý průjem zůstává jedním z největších zdravotních problémů, s nímž se v táborech potýkáme. Infrastruktura, která by pomohla pokrýt byť jen ty nejzákladnější potřeby obyvatelstva, stále není na místě. A to má zásadní vliv na to, jak tam lidé žijí,“ říká Pavlo Kolovos, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Bangladéši.

Bangladéš ukázal výjimečnou velkorysost tím, že otevřel uprchlíkům dveře, avšak po dvanácti měsících je osud Rohingů stále velice nejistý. Hostitelské státy v regionu jim upírají formální právní status. A to navzdory tomu, že jsou uprchlíky a kvůli Myanmaru jsou bez státní příslušnosti. „Vlády a organizace, které se ve věci angažují, je udržují ve stavu neustálé nejistoty a zranitelnosti – činí tak tím, že odmítají uznat právo Rohingů na status uprchlíka, nebo jim dát nějaký jiný právní status," podotýká Kolovos. Kromě toho ti, kteří mají vliv na vládu Myanmaru, nevyvinuli tlak na to, aby Myanmar přestal s pronásledováním Rohingů. Tedy, aby přestal s tím, co vede k jejich vysídlení.

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchJe to oblast monzunů. A uprchlíci nemají k dispozici pevné stavby
Rohingové jsou už dlouho v Myanmaru vyloučeni ze zdravotní péče, což znamená, že je u nich velmi nízká proočkovanost. Preventivní zdravotní opatření jsou proto zásadní. Očkovací kampaně podporované Lékaři bez hranic přispěly k prevenci vypuknutí cholery a spalniček a k omezení šíření záškrtu. 
„Na přelomu listopadu a prosince 2017 se v táborech potvrdila ohniska žloutenky, spalniček a bohužel také záškrtu. Přitom záškrt díky očkování z planety téměř vymizel. Očkuje se proti němu od roku 1946 a očkovaný člověk neonemocní. Jenže Rohingové nemají přístup ke zdravotní péči už několik generací a očkovaní nejsou,“ přibližuje farmaceut Stanislav Havlíček, který působil na misi Lékařů bez hranic v oblasti Cox´s Bazar od loňského prosince do letošního března.

Snaha o poskytování dlouhodobé a plošné humanitární pomoci je omezena. Děje se tak pod záminkou, že se Rohingové brzy vrátí do Myanmaru. Podmínky, které Rohingové musejí snášet v náhodně budovaných a provizorních táborech, nesplňují mezinárodní humanitární normy. Uprchlíci stále žijí ve stejných dočasných plastových a bambusových přístřešcích, které byly postaveny po jejich příchodu.
„V oblasti, kde jsou běžné cyklóny a monzuny, nemají rohingští uprchlíci k dispozici téměř žádné pevné stavby, což má vliv na jejich pocit bezpečí a důstojnost,“ přibližuje Kolovos. Jeden uprchlík, se kterým Lékaři bez hranic hovořili, popsal, jak zranitelně se jeho rodina v táboře cítí: „Když prší, sedíme všichni spolu, celá rodina (držíme příbytek), aby nám dům neuletěl. V noci je tu hrozná tma, nemáme žádné osvětlení."

Odložené životy: Rohingové žijí v zoufalých podmínkáchVzhledem k násilí, jemuž byli Rohingové v Myanmaru vystaveni (a traumatům, která to způsobuje) je rovněž nedostatečná i péče o duševní zdraví a péče o zranění způsobená v důsledku sexuálního a genderově motivovaného násilí. Komplikace působí také nevyjasněný právní status Rohingů. Kromě toho jsou Rohingové drženi v táborech a většina v nich má špatný přístup k čisté vodě, latrínám, vzdělání, pracovním příležitostem a zdravotní péči.
Je tudíž zapotřebí nalézt trvalejší řešení situace, jelikož vysídlení rohingských uprchlíků pravděpodobně potrvá delší dobu. „Faktem je, že stovky tisíc Rohingů byly vysídleny po mnohá desetiletí v Bangladéši i jinde a může trvat další desetiletí, než se budou moci bezpečně vrátit do Myanmaru, pokud k tomu vůbec dojde. Rozsah a míra utrpení Rohingů si zaslouží mnohem výraznější reakci – na místní, regionální i globální úrovni. Zároveň musí pokračovat tlak na vládu Myanmaru, aby zastavila svou kampaň proti Rohingům," uzavírá Kolovos.

Lékaři bez hranic pracovali v Bangladéši poprvé v roce 1985. Od roku 2009 provozují zdravotnické zařízení a kliniku poblíž provizorního tábora Kutupalong v oblasti Cox's Bazar a nabízejí komplexní základní a pohotovostní zdravotní péči, jakož i lůžkové kapacity a laboratorní služby pro rohingské uprchlíky a místní komunitu. V reakci na příliv uprchlíků do Cox's Bazar Lékaři bez hranic významně navýšili svou přítomnost v oblasti a výrazně rozšířili činnost, která zahrnuje zajištění vody, sanitaci a lékařské služby. Lékaři bez hranic také poskytují zdravotní péči Rohingům a dalším marginalizovaným komunitám v Malajsii a Myanmaru. Jinde v Bangladéši působí ve slumu Kamrangirchar v hlavním městě Dháce, kde poskytují péči o duševní zdraví, reprodukční zdravotní péči, služby k plánovanému rodičovství, poporodní poradenství a také program ochrany zdraví zaměstnanců továren.
 
 

RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOU

Vteřina, která může člověku změnit život – zástava srdce je nekompromisní. Pak nastává boj s časem, při kterém pro změnu musí být nekompromisní každý s nás. Co nejrychleji musí být zahájena kardiopulmonální resuscitace, jinak dojde u nemocného k odumření mozkových buněk. Základy resuscitace by měli ovládat všichni napříč věkovými generacemi, protože zástava srdce se netýká pouze lidí v důchodovém věku, ale i mladých a zdánlivě zdravých lidí a sportovců. Hlavním faktorem úspěchu je rychlost zahájení a účinnost provedení resuscitace. Jen málo lidí by však resuscitaci provedlo správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si připomínáme 16. října.
 
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOUOnemocnění srdce a cév jsou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Nejdramatičtější formou úmrtí je pak náhlá srdeční smrt. U mužů mezi 60–69 lety věku a s anamnézou srdečního onemocnění se může tato forma vyskytnout až v 8 případech na 1000 obyvatel, ženy pak mají vyšší výskyt náhlých úmrtí ve skupině bez předchozího známého srdečního onemocnění. Díky zkušenostem získaných záznamem EKG při resuscitacích je znám předpoklad, že většina náhlých úmrtí je důsledkem závažných srdečních arytmií jako fibrilace komor. Srdce přestane čerpat krev a důsledkem je rychlá ztráta vědomí, nehmatný pulz a následná zástava dýchání. Pokud není co nejrychleji zahájena kardiopulmonální resuscitace, dojde během 5 minut k odumření mozkových buněk a pro nemocného to má fatální důsledky. Takovému člověku může pomoci každý z nás. „Když někdo upadne do bezvědomí, je primárně nutné zjistit, zda dotyčný dýchá. Pokud ne, snažíme se nejprve rychle zprůchodnit dýchací cesty záklonem hlavy se zvednutím brady, zběžně prohlédnout ústa a odstranit případná cizí tělesa jako zubní náhrady apod. Pokud nemocný sám dýchá a má hmatný pulz, může být umístěn do stabilizované polohy vleže na boku s opakovanými kontrolami životních funkcí. Pokud je pacient v bezvědomí, nereaguje ani na oslovení a na bolestivé podměty, nedýchá, měla by být zahájena co nejrychleji nepřímá srdeční masáž a pokud zachránce umí a chce i umělé dýchání z úst do úst,“ říká PhDr. Lenka Sentivanová, instruktorka kurzu základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace IKEM a dodává: „Světovými standardy je uváděna jako ideální frekvence zhruba 10 až 12 dechů za minutu a hrudník by měl být rytmicky stlačován rychlostí 100-120 pohybů za minutu, přičemž stlačení má trvat zhruba stejně co uvolnění komprese. Hrudní kost by měla být stlačována dostatečnou silou tak, aby došlo k jejímu snížení přibližně o 5-6 cm. Masáž srdce a dýchání z úst do úst by mělo být prováděno v poměru 30:2, primární však zůstává masáž srdce, která resuscitovanému dává větší šanci, že zástavu srdce přežije.“
 
KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE JE BOJ S ČASEM I TECHNIKOUPokud je resuscitace úspěšná, pacienta si převezmou zástupci záchranné služby, kteří mu poskytnou odbornou péči, napojí jej na ventilátor, udržují v umělém spánku a předají personálu v nemocnici. „V případě, že je pacientovi obnoveno vědomí, je v Kardiocentru IKEM dále vyšetřen, zda má nebo nemá srdeční onemocnění, které by mu mohli naši lékaři léčit. Ve většině případů pak pacientovi voperujeme tzv. implantabilní kardioverter-defibrilátor, který mu pomůže dát činnost srdce zase do normálu. Jsou však také případy, kdy je zástava srdce pro pacienta natolik zásadní, že mu lékaři musí dát mechanickou srdeční podporu, která je u pacientů s pokročilým srdečním selhání schopna plně převzít úlohu srdce v krevním oběhu a zcela tak pacientovi obnovit dostatečný srdeční výdej,“ podotýká přednosta Kardiocenta IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a doplňuje: „Překvapivé je, že se srdeční zástava čím dál častěji objevuje i u zdravého a věkem mladého pacienta do 30 let. Výjimkou bohužel nejsou ani vrcholoví i rekreační sportovci, které by nenapadlo, že je něco podobného může kdy potkat. Základy resuscitace by tak měli umět všichni lidé napříč věkovými generacemi. Každý z nás by měl být připraven poskytnout první pomoc lidem na ulici, kamarádovi ve škole nebo spoluzávodníkovi na běžeckém závodě.“
 
Stěžejním faktorem úspěšného provedení kardiopulmonální resuscitace je rychlost a efektivní účinnost. Pro spoustu lidí je tato problematika stále velkou neznámou a nedokázali by provést všechny úkony správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si lidé napříč zeměmi připomínají vždy 16. října. „Jsem velmi rád, že se Institut klinické a experimentální medicíny připojil svými aktivitami k Evropskému dni záchrany životy a přispěje tak k většímu povědomí o této problematice. Těší mě, že jako největší superspecializované zdravotnické zařízení v této zemi jdeme všem příkladem a všichni naši zaměstnanci napříč zaměřením musí absolvovat kurz základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace. U příležitosti konání Evropského dne záchrany života mají možnost absolvovat tento kurz i nejbližší a rodinní příslušníci zaměstnanců,“ uzavírá ředitel IKEM MUDr. Aleš Herman, Ph.D.
 

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to… Ale nelituji!

Když jsem začala chodit se svým budoucím manželem (vojákem), přesněji brát náš vztah vážně, nadhodila jsem mu, aby si našel jiné zaměstnání. Po pár měsících, po uši zamilovaná do „pana dokonalého“, jsem už snila o budoucím životě s ním – od destinací společných dovolených, přes uspořádání svatby na zámecké zahradě, až po vize, jak skvělý by byl táta pro „mé“ děti. Ale v žádném z těchto snění jsem nefigurovala jako manželka vojáka…

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství první – jak jsem nechtěla spojit svůj život s vojákem
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo devět, zůstala jsem s maminkou, která se o tři roky později znovu vdala a za další tři roky znovu rozvedla. Z pro mě tehdy (možná dodnes?) malicherných důvodů. Tím více jsem se už od puberty utvrzovala v přesvědčení, že já to nesmím zopakovat.
Najednou mi bylo 24, byla jsem už poněkolikáté, ale tentokrát „jinak“ tak strašně zamilovaná… Přesto opatrná. Když jsem si měla připustit, že můj vyvolený bude ke všem těm běžným nástrahám, které rozvracejí vztahy, ještě sloužit v armádě, vyhodnotila jsem to jako obrovskou překážku. Od nasazení v misích, přes riziko opakovaného stěhování, po těžko představitelný život, kdyby se mu něco stalo.
Jedna věc je, že zamilovaný člověk negativa vytěsňuje, ale já si už v pubertě vytkla za „životní program“ nepřipustit, aby moje děti zažily rozvod, natož dva, ztrátu otce z horšího důvodu už vůbec ne. Takže, když jsem se zamilovala do vojáka, jakkoli byl ve všech dalších ohledech báječný, došlo to tak daleko, že jsme se kvůli té „překážce“ (pochopitelně o změně práce nechtěl ani slyšet, žil svůj sen) rozešli.
On pocházel z harmonické rodiny a stát se vojákem byl jeho dětský sen, ve svém životním plánu „sloužit vlasti a být dobrým manželem a otcem“ nespatřoval sebemenší rozpor. Vnímal to (a dodnes vnímá) jako nejvyšší ctnosti a životní mety, takže si dost dobře neuvědomoval/nedokázal připustit, že můj pohled byl tehdy jiný, plný otázek a obav, že v případě spojení našich životních drah bych tedy já musela opustit celý svůj dosavadní životní rámec.

Ne v tom smyslu, abych se hned někam stěhovala, změnila svoji práci nebo zůstala hned na půl roku sama, jenže mně právě stačilo to vědomí, že to tak dříve či později bude, což pro mě bylo totéž, jako „rovná se strádání a rozvod“. Oba dva jsme byli svému dosavadnímu způsobu života přivyklí, měli jej rádi, protože ani neznali nic jiného.

Tak jsme se rozešli – tzv. z rozumu (mého). Už za pár týdnů jsem nabyla dojmu, že život bez něj je daleko horší, než by býval byl život s ním. Tak jistě, zamilovaný člověk má nasazeny pověstné růžové brýle a na povel se neodmiluje, ale i tak, nebo přesto… Rozhodla jsem se „pochlapit“ a akceptovat, že pokud chci být s ním, tak tedy i s jeho druhou láskou – armádou. Bojovat o něj, bojovat s ním. Být slabá do té míry, že podlehnu citu, být silná do té míry, že si za to ponesu následky. (Napadá mě – není právě tohle definice přechodu od zamilování k lásce?)

Je těžké být manželkou vojáka a nechtěla jsem to... Ale nelituji!Dějství druhé – od úvah do reality
Předchozí snad vyznělo romanticky, ale když jsme se k sobě vrátili, začali budovat a prohlubovat náš partnerský vztah, všechno tím teprve začalo. Vnímala jsem to jako závazek vůči němu i sobě samé – udržet a ještě posílit ten vztah. Ačkoli byl často pryč…
…A přestože mnohokrát propásl všechny ty „zásadní události“: narozeniny, výročí, někdy i Vánoce (vlastně, časem jsem začala považovat za výhodu, že 24. prosince je mám se svými rodiči a o pár dní, jednou i o pár měsíců, později znovu s ním – kdo jiný si užije řízky, salát a rozbalování dárků dvakrát ročně?), později už nešlo jen o naše svátky, ale i první kroky, narozeniny, besídky a další události v životech našich dětí… No, abych byla upřímná, slavit se dá cokoli kdykoli, podělit se na dálku o radosti i starosti s dětmi, které rostou jen jednou, je těžší, třebaže tedy pobíhá kolem zbytek rodiny. Každopádně, žít se s tím dá.

Musela jsem se smířit také s tím, že budu muset potlačit mnohé své ambice, protože zatímco on je profesionální voják, ze mě se stává profesionální manželka a matka. Ne snad, že by to do značné míry nebyla úloha žen obecně, ale pokaždé, když s vámi manžel nemůže být, musíte tak nějak kromě zvládnutí svojí role ještě suplovat tu jeho (a zapojení nové televize je z toho to nejmenší).
Musela jsem taky přijmout, že nebudu mít zdaleka tolik věcí pod kontrolou – že vám dovolenou nebo přesčas naplánuje zaměstnavatel, je jedna věc, ovšem armáda určuje daleko více věcí a daleko méně předvídatelně. A nejen armáda, ale ti, kdo rozhodují o jejím nasazení (při povodních vyšší moc, při misích nějaké mezinárodní organizace a zájmy) – to jsem se naučila buď si nějak nastudovat, zdůvodnit, nebo naopak pominout.

Musela jsem se vyrovnat s tím, že okruh jeho přátel, proto do značné míry i mých, tvoří další vojáci, potažmo jejich manželky. A kdykoli se něco zlého stane komukoli z nich, vlastně i těm, které jsem osobně nepotkala, rozbuší se mi srdce a stáhne žaludek. (Jsem učitelkou v mateřské školce a jakkoli cítím jistou „stavovskou“ účast, tak – samozřejmě – když zemře, sic tragicky, učitel/ka z vedlejšího okresu, ani to nevím, nejsou toho plné televize.)

Dějství třetí – jsem hrdá, jsem šťastná
Nezkrácené pokračování článku naleznete ZDE

Redakčně kráceno
 

Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?

Přípravy na znovuuvedení muzikálu Galileo jsou v plném proudu a neminou ani ty největší hvězdy. Po patnácti letech se schází hvězdné obsazení v produkci Divadla Hybernia a pod taktovkou Janka Ledeckého se chystají na únorovou premiéru. Tvůrcům se podařilo dát dohromady téměř celou původní sestavu a kostýmní výtvarnice Simona Rybáková, oceněná letos Českým lvem, má za sebou první zkoušku kostýmů s herci. Té se účastnila i Ivana Chýlková, která si opět zahraje Gianu di Medici.
 
Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?Vybavit herce na muzikál není otázkou pár týdnů. Kostýmní výtvarnice Simona Rybáková se inspirovala výletem do Florencie a pak došlo na samotnou realizaci. „Příprava před 15 lety byla dlouhá a důkladná. Výběr materiálů a šití trvalo skoro tři čtvrtě roku. Spolupracovali jsme s mnoha českými výrobci, kteří už dnes neexistují,“ vzpomíná. Pro každou roli a její alternaci pak vytvořila až 4 kostýmní komplety pro jednotlivé situace v ději. Není pochyb o tom, že to byla velmi pečlivá práce, neboť se došívá minimálně a kostýmy se zachovaly v dobrém stavu. Ale zachovali se v dobrém stavu i samotní herci? „Většina aktérů se fyzicky zásadně nezměnila,“ prozrazuje Rybáková s tím, že navzdory předvánočnímu hodování nemusela nikomu povolovat kostým.
 
Se svými kostýmy se po tolika letech setkala i Ivana Chýlková, která si spolupráci se Simonou Rybákovou nemůže vynachválit. Já jsem milovnice Simony Rybákové, která navrhuje kostýmy pro Galilea. Dělala jsem s ní spoustu projektů od divadla přes filmy a to je opravdu snová spolupráce. Co se týče její invence, provedení, spolehlivosti, jejího pohledu na danou postavu a člověka, který ji ztvárňuje. Je to žena, která je ve svém oboru extra třídaříká herečka a dodává, že správně vymyšlený kostým člověku dokáže určit postavení těla, chůze, gest a pokud navíc člověk vnímavý, může si díky kostýmu půjčit a užít i něco jiného, než na co je běžně zvyklý. „Kostým na Gianu, kterou hraju, je díky Simoně, impozantní a efektní. Zkrátka polovina postavy je hotová. Já už musím dodat jen hraní a zpěv a pak - vyrazit na jeviště,“ shrnuje herečka své pocity po zkoušce.
 
Své role ale Chýlková vždy nechává vždy na jevišti, ať jsou jakkoliv zajímavé. „Jsem někdo jiný, než ona. I když se určitě někteří mylně domnívají, že jsem v reálném životě jako Giana. Nikomu to rozmlouvat nebudu. Respekt nás udržuje v bezpečné zóně,“ říká.
 
Kdo z muzikálu Galileo se nevešel do kostýmu?Do muzikálu Galileo se všichni účinkující vrátili s nadšením. Janek Ledecký se o roli Galilea bude dělit s Tomášem Novotným, Sabinu Laurinovou a Dashu uvidí diváci v roli Mii, Ivana Chýlková bude alternovat s Elin Špidlovou, Bohouš Josef a Petr Kolář si zahrají Giordana Bruna, Ivan Vodochodský a Mojmír Maděrič v rolích kardinálů, Josef Vojtek a Tomáš Trapl  zahrají otce Inchofera,  Dušan Kollár se objeví v roli kardinála Maffera Barberiniho. A to ještě není úplný výčet hvězd, které v muzikálu uvidíte.
 
Premiéra muzikálu proběhne 6. 2. 2019 a lístky mizí raketovou rychlostí. Muzikál patřil ve své době k nejúspěšnějším hudebním projektům a divákům má rozhodně co nabídnout i v současné době.
 
„Jeden muž, jedna pravda, jedno slunce, jedno náboženství, jedna láska, jedna země, jedna otázka, jedna odpověď, a přece se točí – a co jsi schopen obětovat ty?“
 
Foto: Divadlo Hybernia
 

Přijde dneska Mikuláš?

Pro děti je prosinec jedním z nejoblíbenějších měsíců! Proč? Dávno jsou pryč doby, kdy by se dítě těšilo na sníh… Prosinec je mnohem víc než kdy jindy doslova synonymem pro žně – DÁRKY a SLADKOSTI celý měsíc! Dnes je 5. prosince a u nejedněch dveří bude stát Ježíškův předvoj, obávané trio v čele s bělovousým starcem. Přijde MIKULÁŠKdo byl myrský biskup Mikuláš? Jaké činy a jsou s ním podle legendy spojeny? Chodí 5., ale svátek má až 6. prosince…Jak to teda je?!
 
Přijde dneska Mikuláš?Kdo byl biskup Mikuláš? Mikuláš se narodil kolem roku 250 ve městě Patara (dnešní Turecko) do rodiny bohatých a velmi zbožných křesťanů. Žil tak pravděpodobně nad poměry tehdejší doby. Podle legendy po smrti rodičů rozdal všechen majetek chudým. Aby unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. Ve městě Myra toho času zemřel biskup a novým se měl stát ten, kdo první vstoupí následujícího rána do chrámu… A tím někým nebyl nikdo jiný, než náš hrdina příběhu, sirotek a poutník, Mikuláš.  Mikuláš zprvu odmítal, ale nakonec biskupský úřad přijal a vykonával ho řádně a svědomitě až do své smrti. V době kolem roku 345  totiž docházelo k mohutnému pronásledování křesťanů, kteří byli zavíráni a mučeni. To se nevyhnulo ani Mikuláši a 6. prosince byl umučen k smrti. Na toto datum připadá jeho svátek dodnes. Během svého života učinil mnoho dobrých skutků, pomáhal chudým a zastával se nespravedlivě odsouzených. Proč ale chodí o den dřív? Odpověď je prostá – pravý sluneční čas. Až do zavedení mechanického „německého“ času v roce 1547 pro lidi začínal nový den západem slunce, resp. východem první večerní hvězdy, nikoliv až půlnocí.
 
Svatý Mikuláš byl uctíván nejprve na Balkáně, postupně se jeho oslavy začaly šířit i do východní Evropy. Zhruba od 8. století je patronem Ruska. Mimochodem ve východní církvi je druhým nejuctívanějším svatým, hned po Panně Marii.  Západoevropské státy přijímají kult Mikuláše až kolem 10. století. Nejstarší záznamy o mikulášské nadílce na našem území se datují do 14. století. Je uctíván jako patron celé řady povolání: námořníků, obchodníků, lékárníků, prostitutek, ale také dětí, studentů a všech nespravedlivě odsouzených. Kde se vzala mikulášská nadílka? Legenda vypraví příběh o třech sestrách z nuzných poměrů, jejichž otec neměl dostatek peněz na věno, a tak se rozhodl, že je pošle do nevěstince, aby si na něj vydělaly. Naštěstí pro ně se objevil Mikuláš, který jim nechal za oknem zlaťáky a ony s touto živností mohly přestat. V té mírnější verzi se Mikuláš objevuje dřív, než holky začnou šlapat…
 
Přijde dneska Mikuláš?Nerozlučná trojice… Kde se vzal anděl s čertem? S tím nám pomohou opět legendy. První vypraví o tom, jak Mikuláš zachránil loď plnou námořníku v bouři. Námořníci vzývali Mikuláše, který se náhle objevil. Mikuláš se náhle objevil a ukázal na zadrhnutá lana, mezi kterými seděl čert. Druhá legenda popisuje příběh o tom, jak si Bůh chtěl povolat Mikuláše k sobě. Mikuláš prosil Boha, aby pro něj poslal své anděly… a tak se také stalo. Mikulášská trojice je dokonalou připomínkou toho, jak to v životě vlastně chodí… Dobro a zlo kráčejí světem společně. Vedle štědrosti (Mikuláš), kráčí společně i dobro (anděl) a zlo (čert)…
 
Vidíte? Nakonec je to dobro přeci jen v přesile, takže by mělo vyhrát… nejen nad lží a nenávistí.
 
 
 
www.maccafe.cz
Getrun
MacCafe.cz
redakce@maccafe.cz
(c) MacCafe.cz | realizace 3Nicom